(21.20 hodin)
(pokračuje Třešňák)
A nejde určitě jen o lithium, je to i o uhelné lobby. Zde skutečně uznávám, byl v tom vlastně takový malý háček, nebo možná trochu větší, proč vlastně vláda k tomuto kroku ani nemohla přistoupit. Ačkoli se tím nyní zabývala u novely horního zákona, tak veřejně se příliš nemluví o tom stále platném moratoriu, které bylo s těžaři uzavřeno a které tak republiku stále konzervuje uhlím minimálně do roku 2021. Ano, uznávám, Ministerstvo průmyslu a obchodu se nedávno vyjádřilo, že v souvislosti s vývojem tržních cen některých nerostů je moratorium nepřiměřené, pro stát jako vlastníka nerostného bohatství nevýhodné. Takže alespoň toto tvrzení nás může částečně naplňovat lehkým optimismem, avšak v souvislosti s těmi předchozími body musím stále bohužel konstatovat, že tímto způsobem rozhodně nebudujeme silné Česko, ale tak trochu fosilní skanzen. A to je i důvod, proč budeme hlasovat pro nedůvěru této vlády. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Než se posuneme dál, já budu předávat řízení schůze, chtěl jsem se s vámi jenom domluvit, protože jsem na to byl i tázán. My jsme hlasovali, že můžeme projednávat a hlasovat i po 21. hodině. Je zde tedy dotaz, jestli se to vztahuje i na dobu po půlnoci. My máme z minulosti zavedený výklad, který nebyl rozporován, nebyl napaden, že jednací den začíná v 9.00 a může končit až v 8.59 následujícího dne. To znamená, že jednací den není totéž co kalendářní den. U zákonů se zavedla praxe pro jistotu si odhlasovat hlasování po půlnoci, ale u hlasování o důvěře a podobných témat to nebylo nutné. Jsme srozuměni všichni s tím, že už máme odhlasováno a můžeme jednat? Jestliže nikdo nebude nic namítat proti tomuto postupu, tak jsme domluveni. V opačném případě bychom hlasovali o tom, že můžeme hlasovat i po 24. hodině.
Za klub ODS paní poslankyně Černochová.
Poslankyně Jana Černochová: Ano, pan předseda Stanjura, který to tady říkal na úvod, to přesně takto myslel, abychom skutečně dokončili tento bod, ať už dneska, nebo zítra, ale dokončili tento bod. A pochopila jsem to tak, že to je i na základě dohody ostatních politických klubů.
Předseda PSP Radek Vondráček: Takže máme potvrzeno, že jednací den končí v 8.59, a můžeme pokračovat. Jako další vystoupí pan poslanec Radek Holomčík v rozpravě. Já se omlouvám, pane poslanče, tady je faktická poznámka, pan poslanec Lipavský.
Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já jsem rád, že pan poslanec Třešňák zmínil tu problematiku skanzenů, protože on to není jen fosilní skanzen, on to bude i dopravní skanzen, protože pracujeme na tom, aby se postavil vodní kanál. To je doprava, která přestala být relevantní na konci 19. století. Vysokorychlostní železnice, ty budou bůhví kdy a všichni se modlí, abychom měli aspoň ty dálnice. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji a bohužel ještě jedna faktická, pan poslanec Kasal.
Poslanec David Kasal: Děkuji, pane předsedající. Já ke kolegům z pirátské strany. Pokud vypnete proud, a je jedno, jak je vyrobený, tak jsem zvědavý, jak budeme léčit anebo jak vy budete těžit bitcoiny.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Je to vše z faktických. Tak do třetice pan poslanec Holomčík, poté pan poslanec Profant.
Poslanec Radek Holomčík: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, my jsme byli svědky dneska takového zajímavého rétorického obratu, kdy pan premiér už přestal říkat "tak si to nastudujte" a začal říkat "já tomu nerozumím". Mně přijde fér, abych zkusil vysvětlit svůj pohled na to, proč si tato vláda nezaslouží důvěru moji a ani pirátského poslaneckého klubu.
Já si myslím, že bychom měli být schopni vidět dál než k nejbližším volbám. Vláda by měla mít nějakou vizi, měla by být schopna hledat nějaký konsenzus na tom, co bude za pět let, za deset anebo za jednatřicet let. Mně v té době například bude 65, mojí holčičce bude 32 a mě prostě zajímá, v jakém státě budeme žít, jakou vodu budeme pít, jaký vzduch budeme dýchat, jaké potraviny budeme jíst, a také to, jestli se vyspíme v noci bez klimatizace. A to je podle mě to nejhorší, co tato vláda dělá. Ona nás prostě připravuje o naši budoucnost.
Ať jsem konkrétní, zmíním ve stručnosti pět takových okruhů. Je to pár měsíců, kdy byl na pompézní tiskové konferenci představen návrh programu boje proti suchu. Proinvestuje se 50 mld. v horizontu deseti let.
Super myšlenka. Opravdu, myslím to vážně, jsem rád za tuto aktivitu. Bohužel ta realita je malinko smutnější. Když si to rozpočítáme, 50 mld. za deset let je 5 mld. ročně. Podle dostupných informací nás slevy na jízdném budou stát cca 5,5 mld. korun ročně. A já si myslím, že to krásně ukazuje na priority této vlády.
Druhá věc, která mě na tom mrzí, je to, že podle dostupných informací dvě třetiny rozpočtů z těch 50 mld. by měly jít jednak do rekonstrukce, když to řeknu zjednodušeně, vodovodů a do jejich propojování. To je určitě správně, abych jenom nekritizoval. Stav naší vodárenské infrastruktury je smutným dědictvím minulých vlád a minulých období a je určitě správně se věnovat jejich obnově a i to propojování může mít smysl, pokud by došlo třeba k nějakému lokálnímu výpadku vodního zdroje. Co mě mrzí, je, že vláda moc neřeší ten poměrně velký odliv zisků z prodejů pitné vody těch částečně privatizovaných vodáren a vodárenských infrastruktur. A co mě na tom mrzí úplně nejvíc, ať už je to jakkoli správně, prosím, nevydávejme to za něco, co vyřeší problém se suchem. Ty příčiny jsou totiž někde úplně jinde. Tohleto nevyřeší ani přehrady.
Ten základní problém se suchem vedle zvyšující se teploty je ve stavu naší krajiny, v tom, že není schopna vstřebávat vodu, v tom, že nám umírá půda, a v tom, že jsme de facto svým působením zabili tzv. malý vodní cyklus. Pokud to chceme napravit, tak je potřeba postupovat jinak. Jednak je potřeba ten problém řešit komplexně na ose stát - kraj - obce - vlastníci půdy a ti, kdo na ní hospodaří. Zemědělci a lesníci jsou drtivě nejvýznamnější krajinotvorní činitelé u nás. Pojďme se konečně bavit o tom, že nastavíme zemědělskou politiku tak, aby je motivovala a podporovala v těch krocích, které povedou k ozdravení naší krajiny. To je totiž to klíčové a to je to, co u této vlády nevidím.
Další věc, a už jsem to naťukl, je ochrana půdy. Podle dostupných informací cca 50 % půdy je postiženo vodní erozí, cca až 80 % půdy je erozí ohroženo. Už několik let se hovoří o řadě opatření, např. o protierozní vyhlášce. Ta protierozní vyhláška, to je taková paní Columbová. Všichni o ní mluví a nikdo ji nikdy neviděl. A je to důsledkem toho, že se prostě ministerstva, v tomhle případě ministerstva zemědělství a životního prostředí, nejsou schopna domluvit na tom, jakým způsobem budeme tu půdu chránit. Místo toho nám už zase vylézá z díry jako nějaká krysa myšlenka na zavedení předkupního práva, tentokrát umně maskovaná za ochranu půdy před developery. Prostě bez ochrany půdy tyhle problémy nevyřešíme nikdy.
Dalším problémem nebo dalším okruhem je přístup k venkovu. Venkov je dlouhodobě - a to není, abych byl spravedlivý, problém jenom této vlády, nebyl to problém ani jenom té vlády v minulém období. Venkov je v lepším případě dlouhodobě spící popelka, kterou nikdo neprobouzí. V tom horším případě je to takový pomyslný bičovaný otrok. Vláda zavádí nové a nové nesmysly, které ten život na venkově komplikují, které ničí spolkový život, zavírají se hospody, které jsou důležité pro fungování na malých městech a na venkově, zavírají se obchody. Neřeší se nějak dramaticky dopravní infrastruktura, což vlastně vede ke zhoršování dostupnosti řady služeb a řady věcí.***