(20.30 hodin)
(pokračuje Čižinský)
Tři sta tisíc lidí přišlo na Letnou díky hrstce. Hrstka nadšených lidí pohnula Prahou. Jeden či dva tisíce odhodlaných mohou pohnout celou Českou republikou. Krajské volby jsou vlastně ty nejtěžší. Nebude to jednoduché, ale musí vyslat signál, že to jde. Ten signál bude důležitý pro volby sněmovní, které přijdou za další rok. A nedělejme si iluze. Pokud přinesou výsledek, který prezidentu Miloši Zemanovi a lidem kolem něj nepůjde pod nos, budou jej sabotovat až do konce prezidentova volebního období. To je velmi důležitý moment. Ale to musíme vydržet. Až Miloš Zeman odejde, bude stěžejní, kdo bude po něm zvolen prezidentem, zda přestane společnost rozdělovat a začne ji konečně spojovat.
A mám ještě jeden úkol na srdci pro všechny z nás, co tu dnes sedíme. Říká se: kdo, když ne my, a kdy, když ne teď. Pojďme srovnat volební hřiště, aby se hrálo fair play. Kdysi totiž měly velké politické strany dojem, že svou dominantní pozici v politice zabetonují zavedením extrémně výhodného systému pro velké strany. Ty ve volbách získávají v podstatě všechny propadlé hlasy. Jinými slovy, strany opoziční smlouvy naklonily volební hřiště jako Sněžku, menším soupeřům natrvalo vylosovali branku dole pod kopcem. Jenže dnes do toho kopce hrají všichni s výjimkou hnutí ANO. Pojďme si jasně povědět, jaký dopad má toto dávné a nehorázné rozhodnutí dvou dominantních politických stran. Hnutí ANO ve volbách získalo 29 % hlasů, má ale 39 % poslanců. A to není vše. My, demokratické strany, jsme o této hrozbě před volbami dobře věděly, ale nebyly jsme jí schopny čelit tím, že bychom spolupracovaly. Dnes jsme mohli mít úplně jinou vládu. A za to Andrej Babiš nemůže. Takže to nejmenší, co můžeme udělat, je upravit zákon tak, aby z propadlých hlasů všichni dostávali stejný díl. Není na co se vymlouvat. Pojďme odhodit soupeření a odhlasovat úpravu systému tak, aby byl fér.
Dámy a pánové, závěrem chci zopakovat, že plán existuje. Je jednoduchý - najít nejlepší sousedky a sousedy, ukázat, že změna je možná, a získat je pro naši věc, spolupracovat, nadchnout lidi v této zemi a vyhrát s nimi volby. A to je realistický plán. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji, pane poslanče. Další je přihlášen do rozpravy pan poslanec Ferjenčík. Máte slovo.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení občané, nejprve bych chtěl stručně reagovat na kolegu Klause, který se ptal, proč tady vystupujeme. Myslím si, že je namístě držet projevy v nějaké rozumné délce, ale současně si myslím, že ve chvíli, kdy se hlasuje o nedůvěře vládě, tak je rozumné vysvětlit, proč vláda nemá naši důvěru. Takže já se pokusím shrnout, proč jsou Piráti pro nedůvěru vládě i v oblasti ekonomiky.
Předně musím uznat, že České republice se v tuto chvíli daří dobře. Myslím si, že pokud na tom má vláda nějaký podíl, tak je to na základě známého principu: kdo nic nedělá, nic nezkazí, a proto by měl dostat odměnu. Skutečně vláda v ekonomické oblasti za posledních pět let nedělala prakticky vůbec nic, což mělo i některé pozitivní efekty. Poměrně stabilní daňové prostředí, které je fajn pro firmy. Ale bohužel to mělo i celou řadu velmi negativních efektů. Třeba ten, že jsme promrhali pět let, kdy jsme mohli posouvat Českou republiku dopředu, a místo toho se prakticky nedělo nic.
Co se týče rozpočtové politiky, tak vláda rezignovala na snahu vyrovnat rozpočet. Ještě několik let zpátky šel Andrej Babiš do voleb s tím, že chce vyrovnaný rozpočet. Dneska už i v dlouhodobém horizontu navrhuje schodek 40 miliard korun a už se vůbec nesnaží ty schodky snižovat. Pokud shodou okolností výsledek hospodaření státu dopadne lépe, než byl ten plán, tak je to buď proto, že přišlo víc peněz z Evropské unie, než se kterými vláda počítala, nebo proto, že se nepodařilo realizovat investice, které vláda plánovala. Ale přece když vláda naplánuje investice, nerealizuje je a díky tomu má menší schodek, to není žádný úspěch. To je neúspěch, kdy se nepodařilo správně naplánovat, co se má udělat, a nepodařilo se stihnout, co vláda chystala.
Stejně tak rozpočty bohužel jsou extrémně závislé na zdanění práce. Takže v tuhle chvíli na vrcholu hospodářského cyklu je těch peněz hodně. Razantně přibývají peníze z daně z příjmů, z odvodů na sociální pojištění. Ale to se může v ekonomické krizi, která nám hrozí především z vnějších faktorů, velmi rychle projevit i obráceně, že jakmile zaměstnanost klesne, budeme mít výrazný problém. Podle Národní rozpočtové rady jsou naše veřejné finance na krizi připravené hůř než v roce 2008.
Co se týče daňové politiky, tak tam právě platilo to, že vláda nedělá prakticky nic. Slibované zrušení superhrubé mzdy se nekonalo. Slibované snížení daní se nekonalo. Sliby o tom, že vláda zavede jednotné inkasní místo, jsou pouze na papíře, a to ve velmi zredukované podobě. Neustále roste zdanění práce, protože tím, jak částečně skrz inflaci, částečně skrz hospodářský růst rostou mzdy, tak razantně narůstá procento zdanění.
Co je velmi negativní, že stagnuje výběr daně z příjmu právnických osob. I letos je výběr daně z příjmu právnických osob vyšší v absolutních číslech navzdory poměrně výrazné inflaci za posledních deset let v agregátu, tak je výběr daně z příjmu právnických osob nižší než v roce 2008. Takže jsme u daně z příjmu právnických osob pod úrovní roku 2008, což je deset let zpátky. Vlastně jediná iniciativa výraznějšího charakteru v oblasti daní, kterou vláda aspoň předložila do Sněmovny, je sazbový balíček, který zvyšuje zdanění o 20 miliard korun zhruba, ale žádné daně nesnižuje. My to vidíme jako promrhanou příležitost snížit zmiňované zdanění práce.
V oblasti důchodů jsem si připravil jeden graf, abych to tady při pozdní hodině trochu okořenil, a to je ten rozdíl mezi tím, co říká pan premiér Babiš, v tom, kolik přidal důchodcům a kolik je to skutečné přidání. (Ukazuje graf.) Dneska platí valorizační schéma, podle kterého vláda musí každý leden zvýšit důchody na základě parametrů, které jsou napsané v zákoně, a nemá v tom vůbec žádnou libovůli. Valorizační schéma znamenalo pro důchody tento rok zhruba 570 korun pro důchodce s průměrným důchodem měsíčně a příští rok to je zhruba 720 korun. Takže ta částka 900 korun, kterou neustále operuje Andrej Babiš, je z drtivé většiny částka, kterou má vláda uloženou ze zákona. Pouze 330 korun pro tento rok a pouze 180 korun pro příští rok je důsledek novely zákona.
Ta novela navíc není pouze zásluha hnutí ANO. Byla velmi konsenzuální, podpořily ji všechny sněmovní strany včetně Pirátů. Takže celá tato Sněmovna zvýšila loni důchody, takže letos vzrostly, ale pouze nízké procento růstu důchodů je zapříčiněno aktivním rozhodnutím Poslanecké sněmovny. Drtivá většina je způsobená aplikací valorizačního schématu, to znamená růstem mezd a růstem inflace. Ve skutečnosti místo 1 800 korun, kterými Andrej Babiš operuje, přidává Sněmovna nad rámec toho, co je ze zákona, 500 korun. Tolik k důchodům. To je ta krátkodobá situace. ***