(19.20 hodin)
(pokračuje Baxa)
Tak jak tedy vypadalo od pana ministra Staňka to respektování odborné suverenity a umělecké a tvůrčí svobody? 18. dubna letošního roku z ničeho nic, z minuty na minutu, byli odvoláni ředitelé dvou klíčových paměťových institucí v naší zemi, Národní galerie v Praze a Muzea umění Olomouc. Stalo se to bez předchozího varování, stalo se to na základě velmi chatrných argumentů, které se - a to je pozoruhodné - v průběhu času velice měnily. Hovořilo se o kontrolách, které nebyly vlastně dokončovány. Na stránkách Ministerstva kultury se objevovaly zprávy, které byly vzápětí stahovány, některé jejich části byly začerňovány. Na speciálním jednání podvýboru pro kulturu, kde jsme se tomuto měli věnovat, pan ministr uvedl nějaké argumenty, které byly odlišné od toho, co se zmiňovalo na té velikonoční tiskové konferenci. Prostě pan ministr vykonal popravu na dvou ředitelích a nikdy nezdůvodnil, proč se tak stalo.
Byl jsem osloven odbornými kruhy zoufalých lidí, kteří chtěli vědět, co se děje v těchto institucích, a měli hlavně obavu o to, co se bude s těmito institucemi dít. Zatím došlo k tomu, že do čela Národní galerie byl postaven pověřený ředitel, jehož kvalifikací bylo mimo jiné také to, že několik let řídil pekárny skupiny Agrofert na Slovensku. A zdálo se, že ani odvolání těchto ředitelů nebylo zcela správně v pořádku.
Já bych se chtěl speciálně zastavit u odvolání ředitele Muzea umění Olomouc, pana Mgr. Soukupa, kdy jsem, ať jsem se horem dolem probíral těmi argumenty, které mi byly zaslány, nenašel tam nic, co by pana ministra k tak radikálnímu rychlému kroku opravňovalo. Pan ministr uvedl, že hlavním důvodem byly protiprávní kroky při výběrových řízeních na středoevropské fórum, které má vláda dokonce v programovém prohlášení. Ale pak jsem zjistil, že předchozí ředitel profesor Zatloukal všechny kroky, které učinil, měl odsouhlasené Ministerstvem kultury i Ministerstvem financí. Nabízí se čistá spekulace - to chci zdůraznit - o tom, že pan ministr na celostátní úroveň přenesl možná snad nějaké osobní spory, osobní animozity z doby, kdy vykonával primátorský úřad v Olomouci, a minimálně musím říct, že pan ministr nijak nerozptýlil pochybnosti o tom, že odvolání pana ředitele Soukupa bylo jakousi osobní mstou vůči tomuto člověku.
Mluvím o dvou institucích, kde k tomuto již došlo. Přečetl jsem si včera, nebo předevčírem, nechytejte mě prosím za slovo, na Twitteru, na twitterovém účtu pana ministra Staňka, zprávu. Cituji zkráceně: "Jsem znepokojen situací v Národním divadle a situací se budeme zabývat." Kontext tohoto Twitteru byl ten, že pan ministr se setkal s jednou z předních operních pěvkyní, která se předtím tedy setkala s prezidentem Zemanem, a jakousi zvláštní shodou okolností dnes proběhla velká tisková konference, kde odborové organizace Národního divadla začaly volat nejenom po personálních změnách v jednom ze souborů Národního divadla, ale začaly volat přímo po změně na pozici generálního ředitele Národního divadla.
Tak bych se určitě rád pana ministra zeptal, zda Národní divadlo má být tou třetí kulturní institucí, kde bude Ministerstvo kultury respektovat odbornou suverenitu a uměleckou tvůrčí svobodu, jak cituji z programového prohlášení vlády.
Už jenom takovým okrajovým detailem je to, že pan ministr jaksi v demisi podepsal nedávno memorandum o tzv. blobu, tedy té stavbě Národní knihovny v Praze, s Eliškou Kaplicky Fuchsovou, což samo o sobě může být zajímavé, ale jako tradičně u pana ministra kultury k tomu nezazněla žádná konkrétní informace, tak možná nám pan ministr řekne, jestli se bude nebo nebude stavět ten slavný blob od slavného architekta Kaplického na Letné.
Tak tolik tedy k tomu, jak se Ministerstvo kultury staví ke svým příspěvkovým organizacím.
Další bod vládního prohlášení. Vytvoříme pravidla pro výběr ředitelů těchto institucí, v nichž budeme respektovat především odbornost a renomé. Připravíme zákon o veřejných kulturních institucí jako alternativu vůči stávající příspěvkové organizaci. - Začnu od konce. Zákon o VKI - za rok z Ministerstva kultury ani slovo, ani řádka, ani žádný návrh. Tak nedivím se tomu úplně, protože pokud by takový zákon existoval, tak by panu ministru Staňkovi asi obtížně umožňoval ty personální kroky, které v minulých měsících předvedl. A co se týká pravidel pro výběr ředitelů těchto institucí, tak to tedy musím říct, že na mě působí téměř výsměšným dojmem. Pan ministr Staněk, na odchodu - ne na odchodu, cosi kutí kolem výběrového řízení Národní galerie. Jednou se objeví nějaká zpráva, že pan ministr jednal s nějakou skupinou odborníků, pak tvrdí, že to, co mu uložila jeho vlastní strana, byl jen politický krok a že vlastně žádné výběrové řízení pořádat nechce. Že bude vyčkávat na to, co bude říkat odborná veřejnost, která, nevím, jak moc stojí o dialog s panem ministrem Staňkem. Prostě chaos, zmatek, nic konkrétního, nic přesvědčivého.
Další bod vládního prohlášení. Připravíme dlouhodobý program investiční podpory a kofinancování projektu kulturní infrastruktury, který by umožnil výstavbu nových kulturních zařízení pro poskytování veřejných kulturních služeb na území celého státu. - Tady musím konstatovat, že tento program vytvořen byl. To je rozhodně ke cti Ministerstva kultury. Akorát v něm chybí peníze. Tak uvidíme, jakým způsobem pan ministr Staněk se při těch plánovaných škrtech na příští rok vyrovná s podporou regionální kulturní infrastruktury z tohoto programu, když v něm jednou bylo 200 milionů a kdo ví, kolik peněz v něm bude na rok příští.
Bod další. Zajistíme digitální pasportizaci souboru nejcennějších národních kulturních památek. Připravíme nový zákon o státní památkové péči a zaměříme se na režim vývozu starožitností, aby tyto normy odpovídaly skutečným potřebám. - Ptám se pana ministra, tedy jenom čistě řečnicky. Kde ten nový památkový zákon je? Já jsem se na to v loňském roce na zasedání podvýboru, kde pan ministr představoval svoje plány, ptal, členové podvýboru také. Zaznívaly informace rozporuplné - bude velká novela stávajícího památkového zákona nebo bude památkový zákon nový. Teď jsem snad nějak zaznamenal to, že by měl být nový památkový zákon. Ale u tak klíčové zásadní normy nic konkrétního nevíme. A to mimo jiné v době, kdy se připravuje kontroverzní verze nového stavebního zákona, která se bezprostředně dotýká památkové péče na území našeho státu.
Pan ministr o památkové péči také někdy mluví takovým zvláštním způsobem. Já jsem našel jeho citát z doby, kdy byl panu prezidentovi představit své priority v oblasti památkové péče a kdy říkal: Je třeba si dát pozor na to, kdy bývá památková ochrana trošičku zneužívána. Obce, které by mohly investovat a dát finanční prostředky na opravu, se to nějak pokusí přesunout na památkovou péči. - Mně ta věta úplně srozumitelná není, ale co znamená trošku zneužívání památkové ochrany, v tom mám velký otazník.
Bod další. Připravíme novelu autorského zákona, do níž implementujeme očekávanou směrnici EU o autorském právu. - To se stalo. Toto lze říci, že byl úspěch Ministerstva kultury, pana ministra.
Bod další. Budeme věnovat pozornost proměnám audiovizuálního sektoru za účelem naplnění kulturních, společenských a sociálních služeb.
A nyní, dámy a pánové, prosím o vaši pozornost: Zachováme stávající úpravu postavení veřejnoprávních médií, budeme důsledně podporovat jejich nezávislost. - Budeme důsledně podporovat jejich nezávislost. Připomenu jenom drobný moment z předvánočního času, kdy pan ministr se zúčastnil, v uvozovkách, křtu nebo prezentace knihy pana poslance Grebeníčka, jehož politická strana je nesmlouvavým kritikem veřejnoprávní televize. A musím říct, že v kontextu této věty v programovém prohlášení jsem si vlastně vybavoval, kdy zazněla slova pana ministra Staňka na obhajobu veřejnoprávních médií, když se mluví o tom ve vládním prohlášení v sekci kultury, že se bude důsledně podporovat nezávislost veřejnoprávních médií. A musím říct, že jsem neslyšel nic. Neslyšel jsem žádné vystoupení pana ministra kultury v okamžicích, kdy zde v Poslanecké sněmovně zaznívala slova, která přímo útočila například od zde přítomného pana poslance Valenty na samou podstatu svobody a nezávislosti veřejnoprávních médií. ***