(18.50 hodin)
(pokračuje Svoboda)
Systém zdravotnictví je u nás v zásadě z hlediska financování a fungování neudržitelný. Upozorňuje nás na to i Evropská komise v dokumentu Zdravotní profil země 2017. Já nevím, kdo z vás ho četl, já ano, je poměrně stručný, takže by jeho studium nedalo nikomu moc práce a jistě by nás to významně obohatilo a třeba by nás to přimělo dělat kroky, bez kterých se naši lékaři, sestry, nemocnice a ordinace v budoucnu neobejdou.
Pojďme si teď společně projít několik bodů, které jsou pro zdravotnictví klíčové. Začněme třeba financováním, o kterém zpráva tvrdí, že dlouhodobě není udržitelné. A já s tím souhlasím a připomínám panu ministrovi, že s tím v předvolebních debatách se mnou naprosto souhlasil a měli jsme jednotný názor.
Dovolte mi zde citovat: Chtěli bychom vytvořit legální prostor pro dobrovolnou spoluúčast při připojištění. K tomu je nezbytné zákonem lépe definovat rozsah hrazené péče. - Tak jste mluvil, pane ministře, před volbami. Bohužel jsem si z vaší strany nevšiml žádného ani náznaku otevření prostoru pro privátní připojištění nebo nadstandardy nebo pro taylorizované pojištění v různých věkových etapách. Přitom právě tato dvě opatření by byla obrovským krokem k tomu, abychom naše nemocnice dokázali v budoucnu ufinancovat a aby na tom vydělali všichni. Ti, kteří mají peníze na investici, mohou investovat např. do multifokálních čoček, připlatí si na to, připojistí se na to. A na ty, kteří peníze nemají, zbude víc. Každá pojišťovna pracuje s tím, jaký objem prostředků má. Všichni by na tom vydělali. Ale systém zdravotnictví se na nic takového nechystá.
Financovat zdravotnictví jenom z jednoho zdroje pojištění a peněz státu je nemožné. Nikde na celém světě to zatím ještě nedokázali a ani my to nedokážeme. V tom případě když ministerstvo připravuje řešení § 16 tím, že bude pojišťovna léky, které jsou drahé, hradit, já se ptám - z čeho? V současné době, kdy hradíme téměř každý paralen, ty prostředky budou představovat zatížení toho systému navíc. A kdo tam ty peníze přidá? Žádná jasná pravidla pro financování zdravotnického systému neexistují. Sama úhradová vyhláška je od začátku do konce špatně. To není věc k diskusi, to je každému jasné. A když se vrátím k těm našim předvolebním diskusím, je to evidentně jasné i vám. Senátoři dokonce podali ústavní stížnost. A vaše reakce na dotazy, zda jste připraven pro případ, že ji Ústavní soud shodí, mít řešení, dozvíme se jenom mlžení o tom, že bude potřeba nastavit přechodné období atd. atd. Takže ani s tímto se nic neudělalo a ani se s tím udělat něco nepokoušíte.
Hovořil jste o kvalitě poskytované péče. To je také jedna z věcí, o které jsme velmi podrobně hovořili. A já se ptám, jestli už jsme skutečně tak daleko, že o tom teď uvažujete, že to do konce roku v nějaké podobě připravíte. Jak tedy rozhodujete o tom, do které nemocnice investujete peníze a jaké, když nevíte, když nevíte, která nemocnice v České republice je nejlepší, kde je nejkratší rekonvalescence po operaci slepého střeva nebo výměně kloubu kyčelního a kde je nejkratší doba hospitalizace k uzdravení. Nevidíte to vy, nevidí to úředníci, nevidí to občané. A přitom právě kvalita péče, a to jsme si říkali, musí být hodnocena podle jasných kritérií a musí být věcí veřejnou. A vědomost o kvalitě léčebné péče musí být na začátku celého rozhodování o tom, kam budu peníze investovat, v jaké podobě a v jaké formě.
Lidé v Česku si sice můžou svobodně vybrat ze zdravotnického zařízení, nemůžou si ho ale vybrat na základě objektivních faktů. - Opět citát z vašeho prohlášení. - Jde o to nastavit jasné ukazatele, které bude možné měřit napříč zdravotnickým zařízením. Funguje to tak v zahraničí, např. v Německu. Procento komplikací, reoperací atd. A tato data by se pak měla zveřejňovat, protože pacient má právo to vědět. - Ano, tak jsme se domlouvali. A také jsme si říkali, že tuto činnost je nutné zahájit hned po volbách, že čtyři roky jsou krátká doba na to, aby se to připravilo. A když to chystáte teď, tak při vší úctě k ministerstvu je to věc, která nebude vyřešena.
V programovém prohlášení se také slibuje posílení role pacientů a větší transparentnost. Já si myslím, že ta role pacientů v našem zdravotnictví stále zůstává stranou, i když máte pacientské spolky jako poradní organizace, žádné výstupy z toho nemají.
Otázka financování je jistě i otázka financování zdravotnických pracovníků. Sám jste dnes říkal, že se to velmi zlepšilo a že naši lékaři mají příjem téměř stejný jako v západní Evropě. Neřekl jste, že je to za cenu obrovských přesčasů, které jsou v rozporu se zákoníkem práce, a to už vůbec nemluvím o absolventech fakult a mladých lékařích. Jejich postavení navzdory všem těmto proklamacím je v podstatě stejné jako před několika lety, jejich výchova není nijak řízena a vedena, jejich zabezpečení z hlediska právního je minimální. A je to ten největší důvod, proč mladí lékaři odcházejí z této země někam jinam. Nejsou to finance. Je to to, jak jsou vzděláváni, jaký je tady systém vzdělávání a jakým způsobem jsou na těch jednotlivých pracovištích vychováváni.
Také hovoříte o tom, že jste snížil administrativní zátěž. Přál bych vám, abyste si promluvil někdy se sestrami, jak se jejich administrativní zátěž snížila. Abyste se podíval, co se děje na sesterně v průběhu celého dopoledne, co sestry dělají. Jenom píší, píší a píší a v krátkých pauzách mezi psaním se mohou podívat na nějaký zvonek, který zvoní. Máme navíc EET, kontrolní hlášení, celou řadu dalších opatření, která naopak ten systém zvyšuje.
Zjednodušení, které by měla přinést dobře provedená a vydiskutovaná elektronizace, tam jsme zatím u věcného záměru zákona. Když jsem ale sledoval, jak byla zavedena eNeschopenka a eRecept, tak mě jímá hrůza z toho, jak budeme dělat elektronizaci zdravotnictví dál.
Zdravotnictví samo o sobě je problém. Musíme zajistit jeho financování, musíme zajistit kvalitní péči, ale musíme taky v nějaké podobě zajistit sociální aspekty toho zdravotnictví. Ať chceme, nebo nechceme, zdravotnictví samo o sobě implicitně obsahuje sociální faktor - děti a na druhou stranu staré lidi, kteří už nevydělávají.
Zmínil jste se např. o zubařích, jakým způsobem zajistíte, aby byli všude. Zubní lékařství jako takové musí dostat úplně jiný impuls. Já jsem přesvědčen o tom, že úvaha o zubařích by měla jít tím směrem, že bychom zvažovali, a ty výpočty už existují, že by to mohlo být výhodné, že by zubní péče o děti byla zcela zdarma. Zcela. A speciálně by bylo hrazeno preventivní vyšetření a zapojení dentálních hygienistek do systému hrazené péče o děti a dospívající. Podle experimentů, které už jsou realizovány, víme, že při dobré prevenci a dobré ústní hygieně prakticky vymizí zubní kazy, že to je preventabilní onemocnění. A my pro to nic neděláme. A úplně stejné by bylo potom, aby ti dospělí lidé si zubařskou péči hradili. Je to tak na celém světě. Pokud vydělávají a pracují, měli by si na to prostředky nachystat. A na druhou stranu zase se musíme podívat na konec věkový, kde bychom měli dát nějakou hranici, od které by ta zubařina byla v nějaké podobě financovaná nebo spolufinancovaná pojišťovnami. ***