(17.00 hodin)
(pokračuje Brabec)
Tady se to smrsklo, odpusťte mi to slovo, jenom na debatu, zda dosáhneme v roce 2050 takzvané uhlíkové neutrality, nebo nedosáhneme, nebo kdy toho dosáhneme. Když se dneska sta procent lidí zeptáte, ale myslím, že i lidí, kteří na to mají třeba i nějaké odbornější vzdělání, co to vlastně ta uhlíková neutralita je, tak si troufám říct, že velká většina vůbec nebude tušit. Ale přes to přese všechno řekneme: ale chceme to. Chceme to nejpozději v roce 2050.
A já myslím, že je velmi seriózní říct, když už házíme nějakými procenty a nějakými léty, co se za tím vlastně skrývá. A tady já vidím rozdíl mezi přístupem vlády, která, když něco slíbí nebo když se k něčemu zaváže, tak jako plníme závazky z Pařížské dohody, tak jako plníme závazky z klimaticko-energetického balíčku, tak chce prostě vědět, co to taky pro ty lidi bude znamenat. Protože ovlivňujeme a budeme ovlivňovat život deseti milionů lidí, všech lidí v tomto státě, protože, vážení, rád na to někdy udělám seminář. A mimochodem tímto vás zvu, někdy nejpozději v polovině nebo do poloviny září chceme uspořádat takovou velkou klimatickou konferenci, možná dokonce v Poslanecké sněmovně, ale to se ještě dohodneme, kde právě chceme představit některé koncepty, ať už ty mitigační, tedy zmírňování dopadů, respektive snížení emisí CO2, tak třeba i to, jak se některé jiné státy s tím takzvaně perou.
Takže já bych byl velmi rád, kdybychom z té politické debaty o tom, kdo to vlastně řekl první a co to vlastně znamená, se věnovali tomu, co to opravdu bude reálně znamenat pro občany ČR. Kolik to bude stát, protože to budou stovky miliard korun a stovky tisíc třeba lidí, zaměstnanosti, bude to znamenat, že se úplně změní naše životy.
Jenom pro zajímavost, pokud by to takhle bylo, tak v roce 2050 už se nebude moci topit nejenom uhlím, ale pravděpodobně ani plynem. Nebudeme samozřejmě moct jezdit žádnými dopravními prostředky, ne jenom osobními vozy, ale jakýmikoliv dopravními prostředky včetně pravděpodobně letadel, která jsou na cokoliv jiného než možná na vodík nebo na nějaký jiný pohon. Bude to znamenat významnou změnu, některé sektory průmyslu úplně zmizí, protože to neudrží. Bude to znamenat významné dopady na zemědělství. Bude to znamenat významné dopady na všechno.
A já považuji za seriózní, když politik řekne, že by jednou chtěl tomu národu také říct, co to pro něj bude znamenat. A ne jenom že zvedneme nějaký transparent a řekneme: my to v roce 2050 dokážeme za každou cenu. A to bohužel se někdy stávalo i v Evropském parlamentu, že tam někdo z Evropské komise přišel s nějakým číslem a tam někdo řekl: ne, ne, ne, to nebude 20 %, my chceme 30 %. Sice nevíme, jaké dopady to bude mít... A samozřejmě že se tady bavíme i o tom, že je nám jasné, že tady musí být nějaká globální solidarita. Já se velmi těším na debatu, která bude v New Yorku v září na klimatickém summitu a potom na klimatické konferenci v závěru roku.
Já to tady říkám i proto, že jsme často, řekněme, napadáni, že se neděje vůbec nic. A já říkám, děje se celá řada věcí. Možná že o nich mluvíme méně, protože je jako reálně děláme i v té mitigační části, tedy nejenom v adaptaci, to nám ti studenti vyčítali. Říkali: vy se sice adaptujete, ale vy musíte zajistit, aby se to nestalo. A my jenom říkáme: my se ale, vážení, musíme připravit na to, že se to stane, i když se přetrhneme. To se totiž může stát, že to nemáme v ruce. My máme v ruce ta adaptační opatření, jak připravit tuto zemi na změnu klimatu, ta se děje. Ale máme omezeně v ruce to, jak zajistíme, aby ta změna klimatu nepokračovala. A to je ta hlavní debata. To je velmi seriózní, je velmi odborná, je částečně i politická, ale měla by se v ideálním případě odehrávat opravdu jakoby tak, že si budeme říkat ty scénáře a budeme si říkat, jsme na ně připraveni, anebo nejsme na ně připraveni. A to já považuji za seriózní. Není to ani pokrytecké, není to ani sobecké, je to prostě odpovědné. A to já si myslím, že je důležité.
Já už nechci dlouho zdržovat. Celá řada věcí tady padla. Pan kolega Havlíček mluvil o uhelné komisi, kterou spolu zakládáme a povedeme ji, která brzy začne pracovat, předpokládáme v červenci, a měla by v nějakém dohledném čase vlastně dát vládě potom určité návrhy, jak ČR může odstoupit postupně od fosilních paliv, především od uhlí, a co to bude znamenat.
Už tady padlo to, že samozřejmě máme úspěšné projekty typu desítek tisíc domácností, které díky projektu Nová zelená úsporám nebo Kotlíkové dotace nejenom že zlepšily životní prostředí, snížily emise CO2, ale i dalších škodlivin, ale také ušetřily hodně peněz. Máme skvělý projekt, o kterém jsem už hovořil, protože jestliže nás něco může do budoucna zachránit, protože když se podíváte na to, jak jsme schopni odstranit uhlík nebo snížit emise uhlíku, tak my buď budeme samozřejmě výrazně měnit strukturu celé země, ale může nám pomoct to, že naopak zvýšíme to jímání, tedy to pohlcování uhlíku. A to dokážou skvěle přírodní klimatizace, které se jmenují stromy.
Proto připravujeme, a děkuji za to Nadaci Partnerství, že spolu připravujeme úžasný projekt 10 milionů stromů, které chceme vysadit mimo les v příštích letech. Je to takové symbolické, mělo by to být spojovací. Nás dneska hodně věcí rozděluje, někdy tedy myslím že zbytečně. My bychom strašně rádi, aby nás sázení stromů spojilo. Chceme vybláznit republiku tak, aby za každého člověka, za každého občana ČR vlastně byl vysazen jeden strom, minimálně jeden strom. A je to něco, co nás může zachránit. Australané a další chtějí sázet stovky milionů stromů, v Číně sázejí doslova miliardy stromů nebo stovky milionů stromů také. A my, když dneska bohužel čelíme největší katastrofě škůdců, především kůrovce nebo lýkožrouta smrkového, abych byl přesný, těch kůrovců je asi 130 druhů, tak samozřejmě ty stromy masivně ztrácíme. A my jsme dneska na prahu úplně nové tvářnosti české krajiny. ČR bude vypadat bohužel zcela jinak, ale bohužel to musíme, řekněme to, co se děje, využít jako systémem všechno špatné je pro něco dobré, jako pro nový začátek, jak by měly naše lesy vypadat, aby byly v budoucnu odolné. Na tom se dneska intenzivně pracuje, to je tedy především hájemství ministra zemědělství, ale snad i za něj mohu říct, že se na tom my také významně podílíme.
Já přeskočím řadu věcí, které jsem tady měl, protože vím, že už i čekáte na další vaše příspěvky. Já jsem se chtěl hlavně zaměřit - možná řeknu ještě jednu věc, pak už budu směřovat k závěru.
Hodně se také mluví o odpadech. My také velmi brzy, na podzim se dostane do této Sněmovny zcela nová odpadová legislativa, která bude směřovat k významným změnám a také bude mít vliv na miliony lidí. Proto jsme někdy, také je nám vyčítáno, že jsme s ní dlouho čekali, a kdybychom ji samozřejmě nepřipravenou dali k diskusi, tak bychom zase byli kritizováni, že jsme ji uspěchali. Takže my jsme čekali na evropský oběhový balíček, abychom ho tam zapracovali. A těším se na debatu, která tady bude. Troufám si říct, že dneska jsme ve shodě s hlavními skupinami, hlavními hráči, což je především Svaz měst a obcí, Hospodářská komora, Svaz průmyslu, Asociace krajů a další, ti, kteří skutečně rozhodují o těch hlavních odpadech, respektive o těch hlavních odpadových tocích. A určitě to potom spolu všechno společně připravíme.
Začali jsme především s plastových odpadů doslova blbnout na kvadrát jako lidstvo. Ten dobrý sluha se stal špatným pánem. A jsme dneska zavaleni odpady, byť tedy ty snímky, které dneska vidíte, otřesné, které dneska vidíte ze světových oceánů, tak pokud si dobře pamatuji statistiku, tak to, co končí ve světových oceánech, pochází z Evropy pouze zhruba z jeden a půl procenta. Asi 85 % jde z Asie, to znamená, teoreticky bychom si mohli říct, že to nezachráníme. Ale to si určitě neříkáme. To znamená, Evropa a spolu i ČR zásadně jdou proti trendu jednorázových plastů. Takže ještě než nastoupí ta poměrně tvrdá opatření proti jednorázovým plastům, která nejpozději v roce 2021 zakážou vyrábět a uvádět na trh v celé řadě případů, tak my máme velmi úspěšný projekt kampaň Dost bylo plastů, ke které přistoupila celá řada společností a i měst, a začínají jednorázové plasty nahrazovat opakovanými, respektive opakovaně použitelnými plasty, tak abychom opět za nějakou dobu vrátili, a doufám, že se nám podaří postupně i vyčistit, u nás u ČR to bude snazší, daleko horší to bude s některými jinými zeměmi a především se světovými oceány. ***