(18.20 hodin)
Poslanec Vlastimil Válek: Já se teď až trošku stydím po tom krásném... A opravdu to pomezí sociálně-zdravotní je obrovský problém. Prostřednictvím pana předsedajícího kdybych okem dohlédl až na paní profesorku Adámkovou, jistě by kývala. Já tak daleko nedohlídnu, ale tuším, ji tímto směrem mávám.
Pragmaticky se vrátím ke třem dotazům, co jsem v minulé technické řekl, a jsem rád, že jsem na ně od koaličních poslanců slyšel jasnou a logickou odpověď.
První problém, a já se omlouvám, že jsem ten pocit měl, je vyřešen. Prostřednictvím pana předsedajícího paní poslankyně Valachová jasně řekla, že ve vládě je totální shoda, není absolutně spor a peníze jsou.
Prostřednictvím pana předsedajícího kolega pan poslanec Vondrák, pan profesor, jasně řekl, že peníze má Ministerstvo práce a sociálních věcí, že jsou to nejméně 2 miliardy, takže dva dotazy mám zodpovězené.
A teď bych jenom strašně prosil o stručnou odpověď, kdy to ministerstvo pošle na kraje. Stačí měsíc, nepotřebuji přesně den. A pochopitelně počítám, rok je důležitý, protože většinou se přesně určuje den, obtížně měsíc a rok nikdo nechce říct, tak bych ten rok a pak mi stačí ten měsíc. Je mi jedno, jestli k prvnímu nebo poslednímu.
Máme to vyřešeno a můžeme v podstatě pokračovat v dalších důležitých bodech. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S přednostním právem paní ministryně Maláčová. Prosím, máte slovo.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající. Já bych to prostřednictvím pana předsedajícího uvedla na pravou míru. Já jsem neřekla, rozhodně jsem neřekla, že máme peníze v rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí. Já jsem jasně ve svém úvodním slově řekla, že finanční prostředky v rozpočtu MPSV nejsou, a řekla jsem to poměrně jasně, takže tady došlo k nějakému nedorozumění.
Jestli mohu velmi krátce reagovat na ostatní příspěvky, tak dotační titul na sociální práci v roce 2014 zavedla sociální demokracie, to bylo, myslím, na pana poslance Rakušana prostřednictvím pana předsedajícího a bylo to v reakci na sociální nepokoje v Janově. Takže my si jeho důležitost velmi dobře uvědomujeme a budeme pokračovat na jeho rozvoji. A je to také reakce na dotaz paní poslankyně Richterové prostřednictvím pana předsedající, v září chystáme celou řadu diskusí o koncepčním uchopení sociální práce jako takové.
Padly tady různé dotazy, zda plánujeme v novele zákona o sociálních službách uchopit výdaje na sociální služby jako mandatorní výdaje. Ano, je to jedna z verzí. Je otázkou, jestli by měla být kombinace mandatorní výdaje a víceleté financování, ale počítáme s tím v jedné z verzí a také počítáme se standardy, se zavedením standardů do sociálních služeb v rámci novely sociálních služeb. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou opět pan poslanec Válek. Prosím.
Poslanec Vlastimil Válek: Já se, pane předsedající, omlouvám. Dámy a pánové, jsem zmaten. Byť mně neurony umírají věku přiměřeně, přesto mi paměť zatím slouží, navíc si dělám poznámky, takže jsem ani omylem, ani omylem, prostřednictvím pana předsedajícího paní ministryně, nebo možná přímo, jestli mohu, nenaznačoval, že vy jste něco takového řekla. Ale jeden z koaličních poslanců prostřednictvím pana předsedajícího něco takového řekl. A vzhledem k tomu, že vaše spolustranická kolegyně předtím řekla, že mezi oběma ministerstvy není sporu, naopak existuje téměř láskyplná shoda, tak jsem se domníval, že to, kde ty peníze jsou a kolik jich je, je vyřešeno a teď už jenom zbývá to datum.
A teď jsme zase tam, kde jsme byli s mými třemi dotazy, a zase jsem u toho Cimrmana. Vy jste spolu nehovořily? Hovořily. Co jste u všech všudy na té vládě dělaly? A teď se trochu bojím prostřednictvím pana předsedajícího, že paní poslankyně Valachová přijde a zase řekne, že se ministryně nepřou. Tak jestli by nestálo za to, že by si koaliční strany udělaly chvilku, řekněme, přestávku a dohodly se, jak to tedy s těmi penězi je, kde jsou a kdy budou. Já v tom fakt nevidím problém. Vždyť je to jednoduché. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. V tuto chvíli se dostáváme po třech hodinách rozpravy do obecné rozpravy. První na řadě přichází paní Hana Aulická. Připraví se paní poslankyně Richterová. Prosím.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Nevím, jestli trpělivost růže přináší, jak tady říká kolega. Ano, budeme doufat, že přinese 2 miliardy. (S úsměvem.)
Každopádně, dámy a pánové, kolegyně, kolegové, já si myslím, že dosavadní exkurz, který tady byl, vlastně sledovatele, naše občany, a především asi poskytovatele, ale i zástupce krajů a dalších dotčených subjektů, nevím, jestli u toho emočně vydrželi celou dobu, každopádně myslím, že bychom se opravdu měli dostat k jádru věci.
Přesto si ale dovolím ještě říci pár vět a historie. Tradičně se již řadu let, a nezáleží na tom, kdo je zrovna u vlády, potýkáme s problémem, jak ufinancovat rostoucí potřeby v oblasti sociálních služeb. Již řadu let vlády odráží svými návrhy státního rozpočtu nevykrývající finanční potřeby, požadavky poskytovatelů sociálních služeb. Dráždí nejen poskytovatele a klienty systému, ale i média a celou veřejnost. Zbytečně, neboť stejně se vždy řešení muselo v polovině roku nalézt. Podíváme-li se zpět do roku 2005 a 2006, pak se dopracujeme k bodu startu. Tehdy byla připravena zásadní změna, která nastartovala legislativní revoluci. Jednak byl zrušen příspěvek na bezmocnost a za druhé bylo místo něj připraveno klientům systému a zřizovatelům i poskytovatelům sociálních služeb tržní prostředí, ve kterém si má každý potřebný či lékařskou posudkovou službou uznaný občan služby nakupovat za nově zavedené sociální dávky, tedy příspěvek na péči.
Nechci rozebírat specifiku takzvaného tržního prostředí široké oblasti sociálních služeb, kde řada klientů na nějaké plánovité chování ani není mentálně vybavena, či kde nemálo poskytovatelů v tomto prostředí žel více podniká než slouží, musím však konstatovat, že se tento projekt moc nepovedl. Výdaje vynakládané na příspěvky na péči několikanásobně překročily náklady na příspěvek na bezmocnost, a přesto to nestačí. Nyní se budeme pohybovat v roce 2020 částkou 31 mld. v rámci výdajů na samotný příspěvek na péči. Stát musí vynakládat další peníze na projekty, dotace, dofinancování, prostě na neinvestiční transfery. Systém se výrazně prodražuje a stále to nestačí. A to nás teprve čekají zvýšené potřeby spojené s demografickým vývojem. Po léta se nedaří vyřešit to, že všechny peníze z příspěvků na péči se pro nákup služeb nevyužívají, neboť slouží zejména v některých případech u klientů s lehčím postižením jen k vylepšení jejich příjmu. Dochází také k nadužívání služeb, a to je využívání jedné služby postupně u více poskytovatelů. Také náklady jsou u různých poskytovatelů značně rozdílné a ne vždy z důvodu nestejných podmínek a tak dále.
Tyto problémy by měly daleko intenzivněji řešit kraje, které se vehementně hlásily o větší rozhodovací pravomoci, ale i obce. Ministerstvo práce a sociálních věcí by především mělo přijít se slibovanou novelou zákona o sociálních službách a více pozornosti věnovat metodice komunitního plánování, aby to nebyly jen výčty přání poskytovatelů, ale odrážely se v nich především budoucí reálné potřeby a finanční možnosti.
Dovolila jsem si tento stručný přehled jen proto, abych upozornila, že složitost financování sociálních služeb není problém nový a že se na nedostatku peněz projevuje více faktorů. Ale musím přiznat, že i kolegyně Richterová, která hovořila přede mnou, opravdu hovořila o problematice jako celku, i když v některých částech byla samozřejmě podrobnější.
Dnes však máme řešit zachování funkční schválené sítě pro tento rok 2019, neboť aby systém nezkolaboval, dotuje stát každoročně mimo příspěvku na péči prostřednictvím krajů poskytovatele sociálních služeb zařazených v sítích. Řada z nich znovu volá po dofinancování a řada volá oprávněně, jinak by musely skončit svou činnost, redukovat nebo ukončit. A věřte, že nejen tento neziskový sektor je vlastně takové nejisté hektické podnikání, kdy nejen v prvém čtvrtletí, ale i v prvém pololetí nevíte, na čem vlastně jste, budete-li muset odmítat klienty a propouštět zaměstnance, kterým nemáte z čeho vyplatit odstupné, nebo se zase peníze nakonec najdou. Nutné je však uvést, že tento systém je financování vícezdrojově, nejen ze státního příspěvku na péči, invalidního nebo starobního důchodu nebo dávek pro osoby se zdravotním postižením, které směřují přímo ke klientům, jak jsem již zmínila, ale také z dotací, které obdrží každoročně prostřednictvím krajů poskytovatelé zařazení v jejich síti. Jsou tu však dále i různé projekty financované z prostředků Evropské unie a vyžadující potřebnou dobu udržitelnosti, dále granty i dary měst a obcí, dary občanů, firem, ale i výtěžky z vlastní podnikatelské činnosti některých poskytovatelů. ***