(16.30 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Stát, a to mě určitě paní ministryně zkontroluje, má pouze pět příspěvkových organizací. Všechno ostatní zajišťují buď příspěvkové organizace samospráv, ať už krajských, nebo městských, či obecních, či neziskový sektor. Stát tedy něco chce, sám to zajistit neumí a nemůže. Neberte to jako kritiku, zajišťují to, říkám, jak samosprávy, tak neziskový sektor, ale stát má vytvořit takové podmínky legislativní, organizační, finanční, aby klienti byli v tom systému spokojení.
Velmi často se na půdě Sněmovny, a já tomu i rozumím, vede debata pouze o té finanční stránce věci. U rozpočtu, jenom připomenu, loni v prosinci, když jsme navrhovali zvýšení peněz na sociální služby, tak se nám vládní koalice vlastně vysmála. Paní ministryně ať se podívá, jak hlasovali její spolustraníci, když jsme tam navrhovali prostřednictvím mého kolegy pana místopředsedy sociálního výboru Jana Bauera zvýšení peněz o jednu miliardu. Jak jste hlasovali, abyste potom od února, března, dubna, dneska je konec května, hledali řešení.
Nemáme se bavit pouze o těch penězích, ale taky o kvalitě a o rozsahu těch služeb. Je to samozřejmě místo od místa jiné, v mnoha oblastech se čeká na sociální služby, nejsou v takové struktuře, v jaké by byly potřeba. A musím souhlasit s paní ministryní, ať ji jenom nekritizuji, že ta situace se bude vyvíjet, nechci říkat zhoršovat, ale budeme prostě potřebovat do budoucna, a já myslím, že je to úplně jasné, větší šíři, větší paletu nabídky sociálních služeb. A současně souhlasím s paní ministryní v tom, že kvalitní sociální, ne ovšem socialistická, ale kvalitní sociální politika státu stojí nemalé peníze. Právě proto musíme zrušit socialistické experimenty, které ty peníze vynakládají zbytečně, aby na tu kvalitní, potřebnou a ne levnou sociální péči prostředky skutečně zbyly.
Já s paní ministryní nemůžu souhlasit v tom, že ona zásadně odmítá změnu úhradové vyhlášky. Já se bavím s řediteli jednotlivých příspěvkových organizací, zejména u pobytových služeb, a ti to zvýšení o těch dvacet korun jak u poplatků za ubytování, nebo u poplatků za stravování, považují za vhodný nástroj, který zdaleka nevyřeší ten problém, který tady dneska máme, ale považují ho za vhodný a potřebný. Podle neoficiálních informací Ministerstvo financí s tímto navýšením problém nemá, paradoxně proti je Ministerstvo práce a sociálních věcí. V logice normálního fungování bych očekával přesně opačné postoje těchto ministerstev. To není nic osobního, to jenom hodnotím standardní úkoly jednotlivých ministerstev bez ohledu na to, kteří ministři či ministryně stojí v čele těch úřadů.
Hlavní problémy sociálních služeb, které bychom měli řešit - a nevím, zda ty problémy odstraní ta připravovaná novela, uvidíme, až ji budeme mít na stole, takže velmi těžko můžu dopředu říkat, zda je dobrá, nebo špatná - je nepředvídatelnost tohoto systému, nejasná výše příspěvku na daný rok, protože od začátku roku vlastně víme, že nekryjeme celou potřebu. Paní ministryně správně řekla, že ten problém možná s výjimkou loňského roku se pravidelně opakuje.
Nerovnost. Nedostává každý stejně za stejnou službu. Nerovný přístup mezi příspěvkovými organizacemi a neziskovým sektorem. Já tomu i rozumím, pracoval jsem v samosprávě. A je docela logické, že se samosprávy nejdřív postarají o své příspěvkové organizace, až poté se postarají o neziskový sektor.
Velký rozdíl mezi platy a mzdami. Málo se o tom mluví. Ano, ti, kteří mají platy, to jsou ty příspěvkové organizace samospráv, to mají v zásadě jednodušší, zvyšují se tarify, dostanou od samosprávy zvýšený příspěvek. U neziskového sektoru to tak jednoduché není. Skoro v každém rozhodnutí o přidělení dotace je určen limit mzdových prostředků. To znamená, musí se znovu žádat, musí se znovu administrovat, musí se upravovat nejenom nová výše dotace. Nedá se jenom poslat někde půl milionu navíc. Současně se musí dodatkem změnit i ten limit mzdových prostředků.
Dalším problém je, už jsem to zmínil, mnoho let nezvýšená hranice na stravné a pobyt, kdy se zvyšují náklady těm poskytovatelům, zvyšují se ceny za potraviny, za elektřinu, navyšují se platy, tzn. zvyšují se provozní výdaje, ale nezvyšují se tyto hranice pro jednotlivé poplatky.
Dalším problémem je nejasná spolupráce se zdravotními pojišťovnami. Opět dlouhodobý problém, nechci z toho vinit paní ministryni. Ty problémy, které jsem pojmenoval, nejdou za paní ministryní, jsou to problémy dlouhodobé. Nicméně vláda v tomto složení pracuje v zásadě šestým rokem.
Jaká jsou řešení? Řešení nejsou jednoduchá, nejsou krátkodobá, nicméně aspoň některé základní věci se dají přijmout poměrně rychle a mohly by přinést výrazné zvýšení v této oblasti.
Za prvé změna v přístupu k financování. Myslím, že by mělo být jasné, kolik stojí hodina práce nebo kolik stojí pobyt na jednom lůžku. Nám to přijde spravedlivé a myslím si, že od toho by se mohlo vyvíjet i financování. Případně by mohlo být určeno, kolik procent z těchto nákladů hradí stát a kolik platí samosprávy, které zřizují své příspěvkové organizace.
Dalším řešením, které bezesporu zmenší ten problém, je rovný přístup k platům a mzdám.
A dalším přístupem, který by mohl pomoci, je nastavit systém tak, jak chce stát, tzn. jak mají vypadat (nesroz.) služby a jakou kvalitu musí ti poskytovatelé odvést, aby měli nárok na příspěvek z veřejných peněz. Musíme se zbavit toho dědictví, které máme, kdy máme mnohdy pětilůžkové pokoje, které jsou velmi často průchozí, a pak už nejsou ani pětilůžkové, ale patnáctilůžkové.
Kdybych to měl shrnout. Ty dvě miliardy se bezesporu najdou. Souhlasím s tím, že dneska je to spíš nátlak především opozičních stran, možná i jedné vládní strany, možná dvou vládních stran na to, aby se ty peníze našly. Ale mnohem důležitější je mít na paměti klienta, toho člověka a zabezpečit takový systém, abychom mohli plně dostát tomu, co v zákoně už máme třináct let, tzn. ty služby poskytovat s ohledem na důstojnost, lidská práva a soukromí klientů sociálních služeb. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zbyňku Stanjurovi. Omlouvám se paní kolegyni Valachové, která se přihlásila s faktickou poznámkou. Ještě než jí udělím slovo, odcituji omluvu z dnešního jednacího dne pana poslance Václava Klause od 15.30 do 19 hodin a od 16.30 do 19.15 pan poslanec Richter. Nyní paní poslankyně Valachová s faktickou poznámkou, k faktické poznámce se přihlásil i kolega Veselý.
Poslankyně Kateřina Valachová: No já nemohu nereagovat na poslance Rozvorala prostřednictvím předsedajícího. Zatlačila jsem slzy dojetí nad tím, jak SPD pečuje o nemocné a osoby v dluhové pasti. Překonala jsem toto dojetí a jsem tedy, vážení kolegové a kolegyně, u tohoto pultíku. Zejména když jsem si vzpomněla na to, jak o ty nemocné SPD pečovala, když nepodpořila obnovení nemocenské opravdu pro ty nejchudší od prvního dne nemoci, nebo když nepodpořila insolvenční zákon, zákon o oddlužení, který právě má za cíl s účinností od 1. června pomoci řadě lidí z dluhové pasti, seniorům, seniorkám, kteří se stali obětí různých šmejdů, praktik apod., astronomických dluhů a byli zbídačeni. V těch strašných dobách, na které tady pan poslanec Rozvoral prostřednictvím předsedajícího zavzpomínal.
A druhá poznámka. Myslím si, že by bylo fér, když jsme tady vzpomínali na ty hrůzy v minulosti, které se staly a uvrhly ten lid do nemoci a dluhové pasti, tak by bylo také dobré zavzpomínat, že to byla sociální demokracie, hnutí ANO a KDU-ČSL, kteří podpořili v době, kdy byli u vlády, regulaci spotřebitelských úvěrů, snížení odměn exekutorů, snížení odměn advokátů. A v tuto chvíli sociální demokracie a hnutí ANO prosazuje také princip jeden dlužník - jeden exekutor, teritorialitu, zastavování exekucí pro předlužení majetku dlužníka a připravuje tyto kroky v rámci vládního návrhu, nemluvě o společné iniciativě koaličních i opozičních poslanců ohledně dětských dluhů. Myslím si, že je fér, i když ta debata je úplně o něčem jiném, ale pokud to tady bylo zaneseno (předsedající upozorňuje na čas), na to zareagovat. ***