(16.00 hodin)
(pokračuje Maláčová)
První částka je 380 milionů korun na dofinancování zbylých 2 % na nárůst platů. Ministerstvo financí v návrhu státního rozpočtu na rok 2019 zohlednilo pouze nárůst o 5 %. Pak se mi podařilo vyjednat navýšení platů o 7 % a vláda takto rozhodla, nicméně tato 2 % nebyla pokryta.
Další částka, 639 milionů korun, na dokrytí navýšení zvláštních příplatků za směnnost, o kterém z pokynu pana premiéra minulý rok na posledním zasedání vlády těsně před Vánocemi za účelem stabilizace zdravotnictví rozhodla vláda.
Dále se jedná o výpadek zhruba 900 milionů korun v rámci programu Zaměstnanost, který už jsem zmiňovala, a ačkoliv jsem rozhodla na podzim minulého roku o dodatečné alokaci 1,5 miliardy, tak Evropská komise tuto realokaci schválila na jaře tohoto roku. Dle výroků zástupců Asociace krajů je příprava těchto individuálních projektů časově náročná, a proto je potřeba tyto finance pokrýt ze státního rozpočtu.
Posledních zbylých 81 milionů korun tvoří deficit pro optimální dofinancování sociálních služeb s nadregionální či státní působností. Asi nemusím připomínat, že se jedná o služby, které se týkají zejména například problémů autismu či lidí s roztroušenou sklerózou, když máme dnes ten významný mezinárodní den.
V případě nedofinancování - jaké to bude mít důsledky? Jedna třetina služeb bude nucena propustit až polovinu zaměstnanců. Když to přepočteme na celé úvazky, tak se jedná o 10 tisíc přepočtených úvazků kvalifikovaného personálu. Tito lidé skončí jako uchazeči o zaměstnání a budou pobírat dávky v nezaměstnanosti, to znamená, že dojde k dalšímu zatížení státního rozpočtu. Mezi roky 2017 a 2018 - a já už jsem to zmiňovala - došlo konečně k personální stabilizaci sektoru. Nyní opět hrozí rozpad. Hrozí, že tito lidé trvale z oblasti sociálních služeb odejdou, což já osobně považuji za výsostně nežádoucí stav. Asi víte, že v příštích patnácti letech budeme kvůli demografickému vývoji potřebovat dvojnásobnou kapacitu pracovníků v sociálních službách a to nebude možné, pokud tito lidé nebudou náležitě personálně finančně ohodnoceni a nebudou mít jistotu a předvídatelnost financování sociálních služeb.
Dále dojde ke snižování kapacit sociálních služeb, čímž dojde k sociální exkluzi skupin obyvatel a řešení tohoto problému bude pro stát ve svém důsledku mnohem nákladnější než dofinancování sociálních služeb ve výši 2 miliardy. A to je vlastně zásadní problém na dnešní diskusi, že vlastně musíme, pokud chceme, aby oblast sociálních služeb a pomoc nejpotřebnějším byla stabilizována, ty 2 miliardy najít, tak aby nehrozil personální exodus a abychom nepoškodili ty, co jsou na sociálních službách závislí, a jsou to nejzranitelnější členové naší společnosti.
Takže se dostaňme k té otázce, jak tento problém vyřešit. Já osobně se domnívám, že to není jen záležitost Ministerstva práce a sociálních věcí. Jako příklad uvedu nedávné dofinancování silnic druhé a třetí třídy, kdy se našlo řešení na úrovni téměř celé vlády, kdy si předsedkyně Asociace krajů, dotčený ministr, paní ministryně financí a pan premiér společně sedli a našli řešení. A já udělám maximum, aby se to v příštích dnech podařilo a problém jsme společnými silami vyřešili.
Často slýchávám, že Ministerstvo práce a sociálních věcí má ty 2 miliardy najít ve svém rozpočtu. Zde chci upozornit, že 94 % rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí jsou mandatorní výdaje. Připomínám, že za posledních pět let se nám podařilo rozpočet na sociální služby navýšit o 104 %, že jsem v rámci OPZ dotačně přesunula 1,5 miliardy korun a tyto finanční prostředky z evropských fondů by šly na mnohem méně smysluplné věci. Také připomínám, že jsem v rámci své rozpočtové kapitoly našla pro obce dodatečných 200 milionů korun na dofinancování veřejně prospěšných prací, protože si myslím, že všichni lidé, kteří mohou, by měli pracovat. A vím, jaké starosti a problémy s tím starostové mají. Hledáme také 200 dodatečných milionů na dofinancování dotací pro sociální práce na obcích.
Slyšela jsem také, že mám ve svém rozpočtu 6 volných miliard v rámci kapitoly 313. Říkám na to - říkala jsem to v posledních dnech také - že to není pravda. Kdybych měla dodatečných 6 miliard, tak mi věřte, že bych v posledních měsících neabsolvovala celá ta kola jednání kolem rodičovského příspěvku.
Naše kapitola 313 vykazuje celkové nespotřebované výdaje ve výši 6,16 miliardy korun, z toho 5,25 miliardy má jasné určení. Největší objem profilujících nespotřebovaných výdajů připadá na prostředky evropských operačních programů ve výši 2,8 miliardy korun. Jsou to prostředky určené na již schválené a realizované projekty. MPSV a náš operační program Zaměstnanost je na tom nejlépe v čerpání a tento rok bude čerpání evropských fondů vrcholit. Nerada bych toto čerpání ohrozila.
Na investiční programy je alokováno 1,95 miliardy korun. Tyto prostředky jsou alokovány na konkrétní registrované investiční akce, jako například rekonstrukce a výstavba domovů seniorů v krajích, nebo také pro fungování Ministerstva práce a sociálních věcí do budoucna bude strategicky důležitý přechod na nové IT systémy. Víte, že tento cíl musíme splnit k 31. 12. 2020, tak abychom nebyli závislí na jednom dodavateli a měli IT systém, který odpovídá 21. století. Jen pro vaši informaci, v tomto roce jsme ze státního rozpočtu pro investice do IT dostali celkem 0,0 korun.
Dalších 460 milionů korun jde na platy. 85 % z toho je na platy lidí pracujících na evropských projektech, které tedy nelze využít na nic jiného. Pak máme ještě zaokrouhleně v rámci zjednodušení zhruba miliardu korun, z toho 100 milionů je na provoz úřadů práce, kde je potřeba dofinancovat, a 50 milionů korun na stabilizaci lékařské posudkové služby. To jsou finanční prostředky, které byly schváleny v rámci novely příslušného zákona 19. prosince minulého roku.
Zbývající finanční prostředky budou použity na dofinancování potřeb resortu včetně právě té zmíněné sociální práce, dotace obcím na sociálně-právní ochranu dětí a již zmiňované veřejně prospěšné práce. Tyto realokace v tuto chvíli buď schválilo, nebo bude posuzovat Ministerstvo financí.
Dovolte mi rovněž zmínit, že například na příspěvek na péči ve třetím a ve čtvrtém stupni, který Sněmovna schválila v prosinci minulého roku, bude potřeba letos jen 1,9 miliardy korun a státní rozpočet na tento rok s touto částkou nepočítal.
Často také slýchávám, že bych měla zvýšit úhradovou vyhlášku. Ráda bych také vysvětlila, proč to nehodlám udělat a myslím si, že to je protisystémové. S navýšením takzvané úhradové vyhlášky zásadně nesouhlasím. Je to jen další způsob, jak přenášet další náklady na seniory a zdravotně postižené. Navíc se jedná pouze o desetinu klientů a celkový objem, který by navýšením úhradové vyhlášky byl vyřešen, je 8 milionů korun. Asi se shodneme, že to je kapka v moři. Naše vlastní resortní šetření týkající se reálné výše úhrad vybíraných za stravu a ubytování u pobytových zařízení ukázalo, že u osob se zdravotním postižením více než 57 % klientů není schopno hradit maximální částku z úhradové vyhlášky. U domovů pro seniory je to 21 %. U domovů se zvláštním režimem je to 29 %. Zároveň bych ráda připomněla, že v uvedené situaci, kdy značná část organizací není schopna vybrat ani aktuálně platná maxima úhrad, není důvod tato maxima dále navyšovat. Navíc v případě, že klienti nemohou částku zaplatit, hradí ji zařízení, a tím by se opět zvýšil tlak na kraje pro dofinancování.
Abych to shrnula, opakuji, že dofinancování je třeba řešit na úrovni celé vlády. Udělám pro to maximum. My s paní ministryní financí již jednáme. Už na minulé mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny v březnu tohoto roku, kdy se problematika řešila, jsme začali neprodleně s vládními kolegy o této situaci komunikovat. Pevně doufám, jak už jsem několikrát zmínila, že v řádu několika dnů se nám společně podaří najít řešení. ***