(12.00 hodin)
(pokračuje Berkovec)
Bylo to v našem kempu Korenica Borje. Takže o té operaci u Bihaće něco vím. Měli jsme tam takové vypjaté chvilky, také jsem tam pak skončil jednou na ošetřovně. Bylo to dáno také tím, že jednak v bývalé Jugoslávii nás jako Čechy, tehdy to byl ještě československý kontingent UNPROFOR vlastně do roku 1993 - oni nás tam brali, protože nás znali, tak nás brali úplně jinak. To byla naše obrovská výhoda. Další výhoda byla, že naše takzvaná ótéčka nebo bévépéčka, bojová vozidla pěchoty, byla velmi výjimečná tvarem i vlastnostmi.
Nebylo to poprvé, co jsme pomáhali Francouzům. Naše tatrovky je tam tehdy tahaly ze sněhu. Proto právě byli tehdy zvoleni Čechoslováci pro tu speciální operaci u Bihaće, kde osvobozovali Francouze. Dopadlo to velmi dobře. Takže já mohu potvrdit, že tohle byli kluci, kteří tam opravdu byli činní. Zažil jsem tam nepěkné chvilky, když na vás šestnáctiletý kluk míří kalašnikovem, náš voják na něj, a teď tam stojíte několik hodin u Plitvických jezer. Nebylo to úplně komfortní.
Musím říci, že naši vojáci tam měli ten nejlepší kredit. To je jenom moje zkušenost. Odpovídám tak na dotaz kolegy Plzáka. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Okamura. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, já bych chtěl poblahopřát mému kamarádovi, kolegovi a souputníkovi Radimovi Fialovi, že se mu právě narodila dcera Terezka. Takže Radime, já ti gratuluji. Ať vám to v rodince funguje. Máme tě rádi a Terezku také. (Velký potlesk.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Foldyna. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Já bych chtěl k projednávání pana generála Pavla říci jednu poznámku, že rozhodně tady asi nikdo nemůže zpochybnit jeho vojenské schopnosti a znalosti. Ale tady asi běží ta diskuse a polemika nad tím, jestli jako politruk je tak uplatnitelný, že musí dostat vyznamenání. On se totiž politicky angažoval v rámci vytváření svých vojenských funkcí a to je něco jiného. To jsme zažili v minulém režimu a on samozřejmě ten minulý režim zažil, takže on samozřejmě bohužel musel projít tou akademií a těmi věcmi, takže to zná. A oni ti lidé se prostě složitě mění, akorát se mění situace, které slouží. Čili voják je to určitě výborný, tomu rozumím, ale politruk je špatný.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji pěkné poledne. Nyní v obecné rozpravě pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, zapojím se do debaty týkající se přidělování a návrhu na propůjčení státních vyznamenání.
Již tady zazněla některá jména, která jsou navržena propůjčení Řádu bílého lva. Zazněla tady jména dvou žijících, čili tady je reminiscence na dotaz, který tady již dnes zazněl, že mezi těmi, kterým se propůjčuje tento Řád bílého lva, jsou všichni in memoriam. Nejsou, jsou tam dva bývalí vojáci Armády České republiky, generálové, kteří jsou na tato vyznamenání navrženi.
Mám s tím, jak už tady zaznělo i z úst předřečníků, určitý drobný problém v rámci angažovanosti těchto dvou mužů. Hovořím o dvou mužích, protože oba dva ke konci své kariéry, tedy konkrétně generál Šedivý, se začali vyjadřovat tak, jak bych od vojáka neočekával. Když se setkávám s vojíny, s vojáky v nižších hodnostech, které poslouchají rozkazy, tak jsem s nimi schopen diskutovat o politice, jsem s nimi schopen diskutovat o tom, jak se jim nelíbí společenský stav a že by chtěli změnit a upravit a řešit. Ale jsem schopen s nimi diskutovat v tom duchu, že vím, že jsou ozbrojeni, jsou cvičeni, aby bojovali, ale přesto vím, že musí poslouchat rozkazy a že prostě když ten rozkaz nedostanou, tak prostě ano, říkat to mohou, je to jejich názor, ale musí poslouchat rozkazy. Ale jsem velice obezřetný a dávám si velký pozor na to, jak hovoří ti, kteří ty rozkazy dávají. A jestli si někdo myslí, že generál České armády nedává rozkazy, tak se hluboce mýlí. A jestliže takovýto generál, pod jehož velením slouží elitní vojáci České armády, který je má na povel, který může rozkázat, a oni ho poslechnou na slovo, protože rozkaz se poslouchá, začne komentovat politiku, začne se do ní dokonce aktivně zapojovat, a dokonce ještě předtím než ukončí činnou službu, začne vystupovat v generálské uniformě a komentovat, to nepovažuji za správné.
Ano, může to být jednotlivý exces do budoucí politické dráhy. Tomu rozumím. Ale my tento řád, nejvyšší řád České republiky, navrhujeme přidělit člověku, který ještě nedokončil svoji životní dráhu, a nevíme, jak se jeho životní dráha ještě dále bude vyvíjet. Osobně si myslím, že není nic horšího než přidělit takovýto řád člověku, který se potom ukáže jako nehodný ten řád nosit. A je to velký problém. I lidský problém.
Chápu-li to, co tady zaznělo vůči kolegovi, který v této Poslanecké sněmovně sedí, a byť za svůj dosavadní život si určitě ten řád zasloužil, přesto zvážil svoji nominaci a přistoupil k ní tak, jak bych očekával, že by přistoupit měl. Tito dva pánové bohužel moji podporu nedostanou.
Druhý problém, který se v těch nominacích ukazuje, je o to vážnější, a tady si dovolím proti tomu i protestovat, je návrh na propůjčení Řádu bílého lva Georgi Robertsonovi. Tato nejvyšší hlava vojenského uskupení NATO je navržena, protože stála ve vedení NATO v době, kdy Česká republika do NATO vstupovala. Ale všichni víme, co následovalo. Bylo to bombardování Jugoslávie. Sotva jsme tam vstoupili, hurá na to, NATO. A jestliže česká společnost má velmi velké výhrady, které sdílím, vůči organizaci, jako je NATO, ne proto, že existuje, že sdružuje a umožňuje komunikovat mezi státy, ale výhrady vůči tomu, jak se chová, kam posílá vojáky a jak tito vojáci řeší problémy, tak si myslím, že navržení tohoto muže na propůjčení Řádu bílého lva je chybou. Proto budu hlasovat aktivně proti propůjčení řádu tomuto člověku.
Znovu se vrátím k tomu, co se stalo v Jugoslávii. Znovu se vrátím k tomu, že on nese nejenom morální, ale i politickou a výkonnou zodpovědnost za to, že byly bombardovány falešné cíle, že zemřeli nevinní lidé, civilisté, kteří v této válce ztratili iluze o demokracii a prosazování cílů demokracie. A dneska, když NATO uznává Kosovo, byť bylo rezolucí OSN jasně určeno, že Kosovo je srbské, když dneska tato organizace uznává okupaci Golan a další záležitosti jako už vyřešené, nemůžu se s tím smířit a prostě vidím v té organizaci určitý vážný problém, který před námi stojí i v 21. století. Proto udělení tohoto vyznamenání panu Georgi Robertsonovi nepodpořím a budu aktivně vystupovat proti. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky, takže za prvé požádám o vystoupení pana poslance Válka a připraví se paní poslankyně Karla Šlechtová. Takže pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Vlastimil Válek: Já prostřednictvím pana předsedajícího velmi děkuji za předchozí vystoupení, protože mi pomohlo jednoznačně se rozhodnout pro podporu obou generálů. Uvědomil jsem si, jak Francouzi jsou hrdi na generála de Gaulla, který se potom, co byl generálem, vrhl do politiky. Národ je na něho hrdý a myslím si, že my bychom na své generály také měli být hrdí a měli bychom je ocenit a v těchto dvou případech si myslím, že jsme právem hrdi na tyto generály. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Karlu Šlechtovou. Ještě se připraví pan poslanec Leo Luzar. Paní poslankyně, vaše dvě minuty.
Poslankyně Karla Šlechtová: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, členové vlády, já se vyjádřím pouze velmi stručně, a to že mou podporu má pan generál Pavel a nemá ji pan generál Šedivý. Zdůvodnění zde nemohu příliš sdělovat, ale věřte mi, že i politická vyjádření pana generála Pavla jsou pro mě mnohem přípustnější než vyjádření pana generála Šedivého a jeho působení v oblasti veřejných zakázek na Ministerstvu obrany. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní se zatím poslední faktickou pan poslanec Leo Luzar. Prosím. ***