(11.00 hodin)
(pokračuje Berkovec)
Ještě dovolte okolnosti toho, jak se to tehdy stalo. Je to vlastně sportovní příběh Jaroslava Falty. V roce 1974 Jaroslav Falta na českém stroji ČZ bojoval o titul mistra světa královské motokrosové třídy 250 kubických centimetrů se sovětským jezdcem Gennadijem Mojsejevem, sedlajícím rakouskou značku KTM. Falta musel několikrát během sezóny odstoupit pro nezaviněnou technickou závadu svého motocyklu. Neměl však na výběr, starty na kvalitnější zahraniční technice byly tou dobou u nás oficiálně zakázané a jen zmínka o přechodu k zahraniční tzv. západní značce nebo stále klesající úrovni motocyklů ČZ vyvolávala hněv nadřízených orgánů, po nichž často následovala i různá nebezpečná udání. Je to takový náš hezký český zvyk. Přes tento technický hendikep si Jaroslav Falta udržoval až do posledního závodu seriálu mistrovství světa naději na zisk titulu mistra světa.
Závěrečný podnik třídy 250 se v roce 1974 odehrával ve švýcarském Wohlenu. Chtěl-li Falta získat titul světového šampiona, musel v jedné ze dvou rozjížděk zvítězit. Sovětská výprava, která částečně rovněž startovala na československých motocyklech ČZ, se však k tomuto startu postavila velice nesportovně. Nejen že do Wohlenu povolala jednoho jezdce navíc, který měl za úkol Faltu vyřadit ze hry o titul, ale i další sovětští jezdci měli rozkaz našeho jezdce z dobře rozjeté jízdy násilně odstranit. Soustavně do něj naráželi a blokovali ho po celou rozjížďku. A těchto ataků se účastnil i Faltův největší soupeř Gennadij Mojsejev. I on Faltu stejným způsobem zdržoval.
Československý závodník dokončil první jízdu na třetím místě. Po startu druhé jízdy došlo v úvodní zatáčce k hromadnému pádu a závod měl být podle pravidel zastaven a start opakován. Tomu však na poslední chvíli zabránil ředitel závodu, jinak dovozce značky KTM pro Švýcarsko, a závod proti regulím pokračoval dál. V té chvíli přišla řada na sovětského jezdce Viktora Popenka, který jel rovněž na továrním motocyklu ČZ. Na Jaroslava Faltu si počkal před zatáčkou a z boku do něj narazil takovým způsobem, že padajícímu Faltovi ještě roztrhl dres. V tu chvíli se zvedla divácká vlna nevole, návštěvníci závodu začali po jezdcích házet různé předměty a nakonec je dokonce vyhnali z tratě. Závod pokračoval dál a Falta se v posledním kole probojoval na první místo. V rozjížďce zvítězil a stal se mistrem světa. Titul mu však patřil přibližně půl hodiny. Sovětská výprava podala protest proti předčasnému startu a protest mezinárodní jury po hlasování všech svých členů uznala. Faltovi tak byla připsána minutová penalizace, i když šlo o sporný případ a do startovacího zařízení ve skutečnosti narazila ve chvíli startu minimálně polovina jezdeckého pole. Naše výprava se proti tomuto rozhodnutí na místě odvolala a spor se měl dořešit až po dvou dalších měsících tzv. od zeleného stolu na podzimním kongresu FIM v San Marinu.
Až potud hrála zápornou roli sovětská výprava. Vše další a bohužel také rozhodující už bylo ale v rukou československých funkcionářů, kteří svým jednáním způsobili, že Falta o titul skutečně přišel. Z pražského sídla Svazarmu mělo podle sportovních řádů na adresu federace přijít oficiální odvolání proti rozhodnutí jury wohlenského závodu, ale nikdo z československé strany se už neozval. Možná po nařízení z nejvyšších politických míst, možná jen z alibismu funkcionářů a pochopitelného strachu o kariéru. Na podzimní kongres FIM odjeli do San Marina tři pověření funkcionáři s politicky motivovaným příkazem, že odvolání podané vedoucím naší výpravy ve Wohlenu mají smést ze stolu, aby se o něm vůbec nezačalo jednat. Tolik tedy jenom stručný příběh Jaroslava Falty.
A na závěr moje osobní doporučení, protože pochopitelně pana Jaroslava Faltu znám. Je to člověk, který si naše společenské uznání a společenskou rehabilitaci rozhodně zaslouží. Děkuji vám za podporu a děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Ano, hlásí se paní poslankyně Richterová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážený pane ministře - jeden statečný, vážené kolegyně, vážení kolegové, já velice stručně zmíním jednu věc, jedno jméno, které nebudu jmenovat, ale velmi mě překvapilo, že ze svého středu chce naše ctěná Sněmovna tím, že je ten člověk navržený, ocenit někoho, kdo je aktivním politikem, sedí tu mezi námi. Já se domnívám, že jde o princip, který není úplně vhodný. Zkrátka jsou-li odborné celoživotní zásluhy, nechť jsou lidé navrhováni odbornými společnostmi, jinými tělesy, která také mají pravomoc toho člověka navrhnout. Ale skutečně zvažme, zda je hodno důstojnosti této instituce, abychom skutečně sami sobě navrhovali vyznamenání. My si myslíme, že to vhodné opravdu není. Děkuji. (Potlesk některých poslanců.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan předseda poslaneckého klubu ANO Faltýnek s přednostním právem.
Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji za slovo a za ten příspěvek paní kolegyně. Ta naše přestávka je právě kvůli tady této věci a my to vyřešíme. Děkuji. To je informace i pro ostatní kolegy, nestihl jsem to všem říct osobně. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Ondráček. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Já k paní předřečnici, která mě zrovna v tuto chvíli neposlouchá (k poslankyni Richterové). Vážená paní kolegyně, až jednou v životě dosáhnete toho a tolika činnostmi se budete zabývat, co náš pan kolega, tak možná jednou vás někdy někdo navrhne. Zatím jste ještě nedokázala vůbec nic. (Bouchání do lavic a potlesk poslanců pirátské strany, potlesk i některých dalších poslanců.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan místopředseda Pikal do rozpravy. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já bych měl dvě technicistní věci a pak se možná vyjádřím k té věci, co se tady probírá. Jednak v tom materiálu není úplně dokonalá jedna věc, neboť se tam navrhuje v bodě 1 propůjčení v rámci občanské skupiny cizím státním příslušníkům. Zákon říká, že tam by se mělo udělovat, takže samozřejmě budeme navrhovat udělení, potom to budu číst, až budeme načítat hlasování, jenom na to upozorňuji. Historicky se to dělalo takhle a nikdo si toho nevšímal. Nicméně já jsem perfekcionista.
Druhá věc, na kterou bych chtěl upozornit, je, že byl navržen pan Karel Hrubý, což je určitě osobnost, která si ocenění zaslouží, nicméně již byla oceněna v roce 1995 Řádem Tomáše Garrigua Masaryka. Já jsem toto konzultoval s navrhovatelem panem poslancem Zaorálkem a on tedy tento svůj návrh stahuje, takže pokud by proti tomu nikdo nebyl, tak tento návrh bude stažen.
A pak možná k té diskusi, která se tady rozběhla. Já bych byl taky určitě radši, kdyby existovalo to těleso, které zákon předpokládá, jakýsi poradní sbor, na který by prezident delegoval částečně svoji pravomoc rozhodovat o těch vyznamenáních, kde by se to odborněji posuzovalo, kde by se návrhy scházely nějak transparentně, kde by seděli zástupci odborných společností apod. a třeba zástupci i dříve vyznamenaných. Některé ceny takhle fungují, fungují tak podle mě lépe a zvláště třeba v té oblasti medailí Za zásluhy o stát v oblasti vědy apod. by to podle mě bylo lepší. Tolik ode mě. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane místopředsedo. Následují faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Kaňkovský, poté pan poslanec Plzák. Prosím, máte slovo.***