(18.20 hodin)
(pokračuje Filip)
Neexistuje například námitka proti - tedy relevantně uplatnitelná námitka - proti konkrétnímu exekutorovi, který dostane ten exekuční případ. To přece je potřeba řešit, jakým způsobem se s tím vypořádává soud, na který se můžeme obrátit, protože nikdo nemůže být odebrán svému zákonnému soudci. A já samozřejmě mohu vytýkat právní zpracování toho návrhu docela efektivně, ale nemám to v úmyslu. Nemám to v úmyslu, protože si můžeme říct, že půjdeme cestou, kdy se to bude vracet navrhovatelům k přepracování, a řekneme ano, nepatří to do občanského zákoníku, patří to do zákona o exekutorech - což já považuji za správnější. Ale máme tady předložený návrh, který není legislativně úplně nemožný. Vzpomeňte si, když se měnil jenom při kupní smlouvě ten plátce daně z převodu nemovitosti, kdy bylo jasné, že původní koncepce, která platila podle občanského zákoníku 40/1994 Sb., po jeho novelizacích, tak, že ten, kdo peníze dostal, má peníze na zaplacení daně a tady tu daň odvádí - samozřejmě se to promítalo do té ceny, jiným (nesroz.) se to promítá dnes - a zákonný ručitel byl ten druhý, pokud šlo například o privatizaci státního majetku, protože tam ten kupující a prodávající byl také zřejmý.
A v tuhle chvíli najednou máme tedy řešení, proč to nedávat do občanského zákoníku. Já si myslím, že to je možné, že to ustanovení toho nejobecnějšího právního předpisu, tedy občanského zákoníku - a je to nejobecnější právní předpis, tak byl konstruován. Já jsem pro něj nehlasoval, protože to považuji za konstrukci, která svým způsobem úplně neodpovídá současným společenským vztahům, je to spíše občanský zákoník, který přeskočil několik období dozadu k té koncepci, která tady byla vypracována na začátku 19. století v roce 1811, a tu dobu jsme, myslím, několikrát překonali. Ty pokusy o tu novelizaci spíše skončily v tom, kdy se tady hádáme ještě dnes o svěřenecké fondy. Je to pravda. Tak to je, protože jsme tam implantovali dávno překonané právní instituty, do toho nového občanského zákoníku, které se ukazují nevhodné pro materiální právo v době 21. století.
Ale na druhou stranu, proč nestanovit právě v tom nejobecnějším právním předpisu, občanském zákoníku, co je prioritou toho splácení? To je možná konstrukce. Dokonce si myslím, že odpovídá společenské potřebě, kterou tady dneska máme, a můžeme tím zavázat nejen exekutory, můžeme tím zavázat dokonce i ty, které nalézají to právo, a v tom případě u toho nalezení toho právního titulu budeme mít jasno, že nemůže soudce postupovat jinak, protože v tom nejobecnějším předpisu bude vázán tím, nakolik i ty jednotlivé smlouvy o půjčce budou konstruovány.
Já mohu vytýkat leccos, ale na druhou stranu tu konstrukci samotnou nevyčítám a předpokládám, že bychom mohli klidně ten zákon pustit v prvním čtení, uspořádat na to seminář a tam si vyjasníme, jakou cestou máme jít. Možná, že potom ho kolegové stáhnou, protože například vláda do té doby předloží nějakou komplexnější novelu, ke které se budeme moci vyjadřovat, ano, i z toho pohledu, který tento návrh zákona řešit nemůže, protože tak ani není koncipován. On vyjadřuje velmi úzkou část toho, co se odehrává mezi věřiteli a dlužníky, a podle mého soudu ji upravuje celkem pochopitelným způsobem. To je totiž také věc, kdy v tom právním vědomí si musíme říct, jestli postupujeme způsobem, který je akceptovatelný, a ta znalost práva je potom dána také tím, nakolik lidé akceptují, že takhle to má být po právu. My tady totiž často přijímáme normu, která zvyšuje povědomí toho tradovaného vtipu, zejména v naší advokátské obci, že - prosím vás, nehledejte za právem spravedlnost, to jsou dvě velmi rozdílné kategorie.
Takže já jsem pro to, abychom to prvním čtením pustili. Nejsem spokojen s tou normou, nemůžu říct, že jsem úplně vypořádán s tím, že by ten zákon měl platit tak, jak je napsán, ale myslím si, že pořád je doba na to, abychom se o tom bavili ve výborech, případně semináři, případně ve druhém čtení udělali pozměňovací návrhy, které by vedly k tomu sledovanému cíli, protože to sleduje nějaký cíl. To znamená, nápravu těch nejodpornějších - promiňte mi - pokusů, jak privatizovanou státní moc zneužít ve prospěch těch, kteří si ji pokusili vzít pro sebe a je jim lhostejný zájem věřitele, je jim lhostejný dlužník, ale jejich zisk je jim prioritní. Děkuji vám. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Než dám slovo panu poslanci Grospičovi s faktickou poznámkou, přečtu omluvy. Pan poslanec Jan Birke se omlouvá z dnešního jednání od 18.00 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, pan ministr dopravy Vladimír Kremlík dnes od 18.00 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, pan poslanec Jan Bauer od 18.00 hodin do konce jednacího dne a pan ministr vnitra Jan Hamáček z dnešního jednání od 18.00 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Pan poslanec Grospič má slovo a jeho dvě minuty faktické poznámky. Prosím, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Dobrý den. Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážená vládo, já jsem si vědom také toho, že vláda k předloženému návrhu zákona vyslovila nesouhlasné stanovisko, přestože obecně souhlasí s posilováním postavení dlužníků v závazkových vztazích, a že se domnívá, že nová úprava není nezbytná ani vhodná. Vláda má za to, že by mohla narušit některé stávající funkční produkty. Podle názoru vlády je také dosavadní úprava spravedlivější a považuje ji za standardní.
Já bych tady ale chtěl také říci, že k tomu stanovisku vlády lze uvést z mého pohledu, že insolvenční zákon, na který se odvolává, problém jako takový vůbec neřeší. Řeší až následek, kdežto předkládaný návrh, který zde teď projednáváme, má naopak snahu řešit ten důsledek. A to je pro mě podstatné, stejně tak jako se nelze jednoznačně ztotožnit s názorem vlády, že navrhovaná úprava neřeší provázanost s ustanovením paragrafu 1806 občanského zákoníku, který umožňuje sjednání úroku z úroků. Pravidlo, že má právo na úroky z úroků, vzniká vždy, kdy se vztahuje pouze na pohledávky odpovědností povahy, a to ještě pouze v případě, kdy jde o případ efektivní a direktní odpovědností, primární čin, tedy nikoliv o porušení smlouvy, a vždy a od okamžiku uplatnění pohledávky u soudu.
Já si tedy z tohoto pohledu myslím, že tento návrh má samozřejmě řadu nedostatků a je otázkou jeho další vývoj. Ale myslím si, že vstřícným krokem ve vztahu k dlužníkům a posílení postavení dlužníků a řešením daného problému by bylo propuštění tohoto zákona do dalšího čtení.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času. Vracíme se do obecné rozpravy, kde je přihlášen první v pořadí pan poslanec Dominik Feri, a připraví se paní poslankyně Jarošová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení páni ministři, pan místopředseda Okamura mluvil nebývale dlouho, až bych řekl podezřele dlouho, ale nevadí, konečně jsem se dočkal.
Nejdřív krátká reakce k tomu, co tu zmiňoval pan místopředseda Filip. To, že se náš občanský, platný a účinný občanský zákoník vrací v nějakých svých částech a v nějakých svých zásadách k obecnému občanskému zákoníku z roku 1811, je bezesporu pravda, ale to neznamená, že by to byly zásady, které jsou překonané, protože třeba v takovém Rakousku platí dodnes, v Lichtenštejnsku taky, a v tom Rakousku půlka z těch ustanovení nebyla novelizována. A ještě další věc je to, že se inspirujeme, nebo inspirovali jsme se těmi nejmodernějšími kodexy v současné době ve světě platnými. Takže to na úplný úvod.***