(15.30 hodin)
(pokračuje Fiala)
Tak já říkám za občany - my taky takovouto argumentaci nepřipustíme a nepřipouštíme. My chceme, aby se podmínky narovnaly, aby stát měl jasné lhůty, aby jasně plnil povinnosti, aby rozhodoval, kdy má. A k tomu slouží myšlenka, se kterou jsme přišli, fikce souhlasu, která nutí státní orgány k tomu, aby se chovaly odpovědně a jednaly tak, jak mají, a jednaly s úctou k občanovi a k nějakým lhůtám, které si tady nastavíme. A to, že tam zaznělo pár příkladů, které, uznávám, by nebyly řešitelné tímto způsobem, ty lze přece vyjmout ze zákona při dalším projednávání, opravdu říct, v těchto konkrétních případech fikce souhlasu nemůže být uplatněna, protože proces je příliš komplikovaný.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A děkuji také za přesné dodržení času. Další omluva. Pan poslanec Aleš Juchelka se omlouvá od 15.30 do 18 hodin z pracovních důvodů.
S faktickou poznámkou nyní vystoupí pan poslanec Dominik Feri a připraví se s přednostním právem zpravodajka paní poslankyně Zuzana Ožanová. Pane poslanče, máte slovo, vaše dvě minuty. Prosím.
Poslanec Dominik Feri: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím, že tento návrh bude podporován spíš v pravé části sálu, protože ta bere stát skutečně více jako servismana, jako služebníka, nikoliv jako nějakého nadřízeného, který prostě rozdává ty bumážky a občan si má prostě... (Poslanec se odmlčel vzhledem k velkému hluku v sále.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás poprosím o klid, aby se pan poslanec mohl vyjádřit. Kdo prosím neprojednává něco týkajícího se tohoto bodu, prosím, aby si to projednal před sálem.
Poslanec Dominik Feri: Děkuji. A ten občan si má zkrátka počkat.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás poprosím ještě jednou o klid, protože skutečně hluk tady nekončí. V případě, že by hluk pokračoval, budu muset jmenovat jednotlivé poslance, kteří hlučí. Takže vás chci požádat, abyste si skutečně projednali věci, které se netýkají tohoto bodu, mimo jednací sál. Prosím.
Poslanec Dominik Feri: Moc děkuju. Toto řešení jít obecnou normou, to znamená zasáhnout a novelizovat správní řád, je vpravdě netradiční, ale myslím si, že tento návrh je určitým, řekněme, podkladem, nad kterým můžeme diskutovat širší otázky například soustavného porušování pořádkových lhůt správními orgány. A tento návrh, stejně jako například i náš návrh, který se věnuje stavebnímu zákonu a fikci v rámci stavebního a územního řízení, je zkrátka jenom výrazem toho, že tu stát nedodržuje pořádkové lhůty. To tu pan kolega Kupka velmi dobře zmínil.
A velmi bych varoval, a cítím tu takovou atmosféru, že by návrh měl být snad zamítnut. Před tím bych chtěl opravdu velmi varovat, protože jak tady budeme pak dál diskutovat? Nějakým způsobem tu vláda něco předloží, rychle to projedeme a tím to skončí. Ne, jsou tu před námi otázky urychlení správního řízení, stavebního a územního řízení, a jsou tu před námi otázky úzce související, například navazující řízení před správními soudy. To spolu všechno úzce souvisí. A tento návrh může být podkladem, nad kterým můžeme diskutovat. Můžeme prodloužit lhůty, ale velmi bych varoval před tím, abychom ho zamítali v prvém čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, že jste dodržel čas, nicméně bych vám klidně dal o třicet sekund víc, s tím jsem počítal, takže děkuji.
A nyní tedy s přednostním právem vystoupí paní poslankyně Zuzana Ožanová a připraví se pan poslanec Kupka a následně pan poslanec Kolovratník. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Zuzana Ožanová: Ještě jednou dobrý den, dámy a pánové. Dominik mě předběhl, naznačil vlastně, co chci říct. S ohledem na svou zpravodajskou zprávu dávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona.
Chtěla bych se k tomu ještě trochu vyjádřit, k tomu, co tady bylo předneseno. Chtěla bych upozornit na to, že toto je opravdu obecný právní předpis - správní řád. Podle toho se pracuje v mnoha oblastech veřejné správy. A opravdu abychom v pozdějším návrhu dokázali vyjmenovat všechno, kde by to nebylo vhodné použít, vaši fikci, to by byl velký problém. Já si nedokážu představit, že třeba u péče o dítě prostě jeden den prošvihnu lhůtu a budu mít problém s nějakým závazným stanoviskem například v této oblasti. Vojenská technika a podobně. Domnívám se, že by to opravdu mělo být, jak je to v zákoně o urychlení výstavby, u speciálních zákonů jako speciální ustanovení, ne v obecném právním předpise.
Chápu, že možná pan Fiala chce politické argumenty. Já mám prosím vás spíš věcné argumenty než politické a domnívám se, že u novely tohoto předpisu bychom měli být spíš věcní než se zabývat politickými argumenty.
Dominik Feri říkal, že stát nedodržuje pořádkové lhůty. Je otázkou, jak postihovat dodržení pořádkových lhůt, ale není to tím, že uděláme takovou fikci nějakého závazného stanoviska. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou, omlouvám se, pane poslanče (k poslanci Kupkovi), ale váš stranický nadřízený pan místopředseda Sněmovny Petr Fiala ještě s faktickou. Pane místopředsedo, vaše dvě minuty. Prosím.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane předsedající. Budu reagovat na vystoupení paní poslankyně Ožanové. Vaším prostřednictvím, vážená paní poslankyně, to závisí na tom, jak si kdo představuje politiku. Pro mě politika není žádné plácání ani jenom vytváření nějakých ideologických schémat, ale pro mě je politika docela věcná. Ale já jsem tady slyšel velmi komplikovaný výklad z oblasti správního práva, proč to nejde. Mě zajímá, jak to změníme, co s tím uděláme, a tomu já rozumím jako politickému stanovisku. A co uděláme pro to, aby to fungovalo, a nejen v oblasti stavebního práva, ale i v jiných oblastech, o kterých tady mluvíte.
Když jste třeba zmínila migraci, řeknu vám příklad, který zrovna řeším. Ředitelé nemocnic si stěžují na to, že stát není schopen dostatečně rychle přijmout lékaře a zdravotnický personál z Ukrajiny, ale stát toho není schopen ani v těch termínech, které si sám stanovil. A co se děje? Neděje se nic. A kdo na to doplácí? Nemocnice a naši pacienti. Takže tady máme další problém. A právě o těchto problémech mluvíme.
A to, co tady navrhujeme, je určité řešení, které vytvoří prostor pro to, aby stát rozhodoval tak, jak má, a rozhodoval včas a rozhodoval kompetentně. Znovu opakuji, bavme se o případech, kde to stát nedokáže do měsíce, kde to nedokáže ani o dvou měsících. Tady lze udělat výjimku. Ale my bychom byli neradi, aby tento princip, který považujeme za důležitý a který opravdu změní byrokratické prostředí v České republice a změní přístup státu k občanovi, byl omezen jenom na stavební řízení. Nám jde v tomto případě o mnohem víc.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní přečtu omluvu. Pan ministr Antonín Staněk se omlouvá od 15.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
A nyní tedy konečně pan poslanec Kupka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Martin Kupka: Dovolím si reagovat na slova kolegyně Ožanové. Zaznělo tady: co budeme dělat, když stát prošvihne například lhůtu o jeden den v případě rozhodování o osudu dítěte? To pokládám za ještě závažnější, pokud se tak stane, než v případě, že by tím jenom zdržoval stavbu. Ale máme bránit především tomu, aby k takovému zdržení docházelo. A my v procesním právu, a tady máte pravdu, zasahujeme do procesu, který se týká univerzálně mnoha jiných složkových zákonů. Ale výhrada, která se objevila ve stanovisku vlády, je i podle opravdu věhlasných legislativců úplně mimo. Protože zasahujeme-li do procesního řádu, tak tím zase měníme jenom onen proces a to není možné pokládat za nepřímou novelu dílčích zákonů. To by potom musela Sněmovna zakázat jakoukoliv úpravu jakéhokoliv procesního práva. A těch máme v českém právním řádu mnohem více. Pokládám tuto připomínku opravdu za zcela nedůvodnou.
Ale vrátíme-li se zpět k tomu, co chceme měnit. Měníme přece jenom přesně určenou lhůtu, respektive podobu vydávání takzvaných závazných stanovisek. Pro ně správní řád určuje lhůtu třicet dnů, a dokonce říká, že se má rozhodnutí, závazné stanovisko, vydat bezodkladně, nejpozději však do třiceti dnů. Určitě je možné se bavit o tom, aby ve složitějších příkladech byla k dispozici šedesátidenní lhůta. To není nic složitého a jistě na to přistoupíme. Ale jde přece jenom o to, co si stát sám pro svá rozhodnutí určuje za lhůtu, aby na druhé straně, na straně občanů, na straně obcí, krajů, na straně podnikatelů byla také nějaká jistota, že se rozhodnutí dočkají. Tím spíše u zmiňovaného rozhodnutí o osudu dítěte. Jak si může stát dovolit v tomto případě například lhůtu promeškat? To je ještě závažnější příklad. A my přece chceme touto změnou říct jasně, že pokud si tady stát pro svá rozhodnutí, v tomto případě dokonce závazná stanoviska, určil nějakou lhůtu, tak ji má naplnit, tak ji má respektovat on na prvním místě. A má k tomu jasně vymezené podmínky. ***