Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Radek Vondráček)

155.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech
a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění
pozdějších předpisů, a zákon č. 66/2017 Sb., kterým se mění zákon
č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů
(zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony,
ve znění zákona č. 290/2017 Sb.
/sněmovní tisk 302/ - třetí čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili v rozpravě 19. června. Pan ministr už je na svém místě u stolku zpravodajů, stejně jako paní poslankyně Věra Adámková jako zpravodajka garančního výboru. Připomínám, že pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 302/8, který byl doručen dne 10. května 2019, a usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 302/9.

Nyní budeme pokračovat v rozpravě. Ve středu 19. června byli přihlášeni nejdříve s faktickou poznámkou pan ministr zdravotnictví, pak poslanec Jiří Mašek, poslankyně Věra Adámková. V rozpravě byl přihlášen písemně pan poslanec Bohuslav Svoboda a z místa se hlásil pan poslanec Patrik Nacher. Taková je situace. Ptám se pana ministra, zda si vzpomene, jaká byla jeho faktická poznámka. Jestliže ano, tak prosím, máte své dvě minuty.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dobré ráno. Skutečně faktická poznámka, protože reaguje na diskusi, která tady byla ve středu přerušena. Myslím, že aspoň něco si pamatuji. Tehdy jsme diskutovali otázku paní poslankyně Černochové, která tady bohužel teď není, týkající se otázky záchranářů, jestli záchranáři zdravotnické záchranné služby budou mít také přístup k lékovému záznamu právě z těch důvodů, kdy jedou pro pacienta, který například je bezvědomí a podobně, a potřebují řešit to, jaké léky pacient užívá. Takže jenom odpověď na toto - ano, záchranáři budou mít tento přístup. To znamená, budou oprávněni nahlížet do lékového záznamu a využít to v rámci své práce.

Pak jsem ještě chtěl reagovat na pana poslance Válka prostřednictvím pana předsedajícího, který se ptal na to, jestli v lékovém záznamu budou i data o listinných receptech, to znamená receptech, které stále jsou na různé výjimky, týkající se například návštěvních služeb apod., budou do budoucna předepisovány listinně - ano, i tyto recepty budou v lékovém záznamu, neboť počítáme s tím, že budou povinně digitalizovány v rámci lékáren. To znamená, skutečně tam budou všechny receptové léky. Pro vaši informaci, každý měsíc je vydáno zhruba 6,5 milionu receptů. Bavíme se skutečně o 90 % léků v České republice, které budou v tom lékovém záznamu. Nebudou tam centrové léky, které mají speciální režim, jsou vydávány na základě žádanek, a léky s modrým pruhem, ale to se velmi brzy změní, protože novelu tohoto zákona rovněž předložíme. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji, pane ministře, za přesné dodržení času. Další faktická poznámka - pan poslanec Mašek. Připraví se paní poslankyně Adámková. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, moje poznámka je ke ctěnému kolegovi panu profesoru Válkovi prostřednictvím pana předsedy. Bylo to na jeho rozdělení pacientů, kteří jsou v bezvědomí a u kterých pan profesor řekl, že chápe, proč využívat lékový záznam, a na ty ostatní, se kterými si může lékař popovídat ve své ordinaci a kde si myslí, že by to popovídání a písemný záznam měl přednost. Já bych tady chtěl jenom zdůraznit, že právě jde o kategorii seniorů v počtu třeba dvou milionů, kteří mají problém si vůbec vzpomenout a tomu lékaři říci validní data, a že to je právě ta kategorie lidí, u kterých dochází k takzvané polypragmasii, čili užívání velkého množství léků, třeba i nad deset preparátů najednou, kde je velká pravděpodobnost negativních účinků. Čili chci říci, že se nejedná v žádném případě o pacienty v bezvědomí, ale o všechny pacienty, kteří mohou profitovat z lékového záznamu. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Já bych jenom poprosil - hladina hluku v sále je poměrně vysoká. Já jsem nechal pana poslance domluvit. Nyní bude mluvit paní poslankyně. Prosím o klid, abychom rozuměli, co říká. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, moje faktická poznámka se vztahovala k předchozímu vystoupení v tu středu paní doktorky Richterové, která tam měla větičku o tom, že v současné době dávku léků určuje lékař, pouze u toho konopí by byla omezena. To je prosím vás absolutní nesmysl. Všechny léky mají dané dávky, které jsou závazné, některé pro den, některé dokonce pro tu dávku. U mnoha preparátů je to tak - a víte to všichni, třeba po operaci že dostáváte léky proti bolesti až v určitém časovém odstupu. Je to proto, že my musíme dodržet dávku pro die v tom případě a je mnoho preparátů včetně těch v infuzích, kde musíme dodržet dávku pro tu dávku. Takže vždycky je tam určena ta mez. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní faktická poznámka - pan poslanec Válek.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Já si jenom prostřednictvím pana předsedajícího na pana kolegu a pana poslance dovolím reagovat. Já si plně uvědomuji tu situaci důchodců. Koneckonců se do této kategorie mílovými kroky blížím tak jako řada kolegů a kolegyň v parlamentu. To je jedna z mála věcí, kterou, ať se zblázníme, hlasováním neovlivníme. To je prostě biologie, to si uvědomuji. Ale mně šlo, a já to ještě jednou zopakuji, o jednu věc. Chápu, že teď nemůžu dostat odpověď, ale prosím, aby byla pak ve vyhlášce nebo v něčem jasně vysvětlena.

Něco musí být prioritní, aby byl lékař kryt. U pacienta v bezvědomí je to jednoduché, prioritní je lékový záznam. Co je v lékovém záznamu, beru jako fakt. Pokud v tom lékovém záznamu bude špatná informace, tak by mělo být jasné, když ten lékař bude na základě této informace konat, tak to není jeho chyba a nemůže být za to postižen. Prostě co je v lékovém záznamu, je fakt. Ale pokud tam mám pacienta, který není v bezvědomí a dá mi jinou informaci, než je v lékovém záznamu, musí být jasně řečeno, co je prioritní. Zda informace od pacienta, nebo z lékového záznamu, nebo zda musím nějakým způsobem ověřovat, kde je pravda. Toto musí být naprosto jasně řečeno, aby ten lékař byl krytý, nebo ten, kdo se tam bude dívat. Aby se nestalo, že se u soudu v případě sporu řekne: měl jste věřit pacientovi, eventuálně měl jste věřit lékovému záznamu. Tato informace musí být naprosto jasně někde uvedena. To bylo to, co jsem se snažil vysvětlit. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Další faktická poznámka - paní poslankyně Procházková.

 

Poslankyně Věra Procházková: Dobré dopoledne všem. K mému předřečníkovi prostřednictvím pana předsedajícího. Ta situace se vůbec nemění. Už dneska v téhle chvíli vám přijde pacient do ordinace, má v ruce zprávu od svého lékaře a v té má napsané něco jiného než to, co vám sděluje. Takže si stejně musí ten lékař v tu chvíli vybrat. Takže ta situace je úplně stejná.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. My jsme se v tuto chvíli vypořádali s faktickými poznámkami a na řadě je s přihláškou do rozpravy pan poslanec Svoboda.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji za slovo, pane předsedo. Hezké dobré jitro, kolegyně a kolegové. Já jsem si vyčkal na té liště jako řádně přihlášený celou minulou diskuzi, kde probíhaly desítky faktických poznámek, někdy věcných, a zazněla tady celá řada věcí, které jsou správné, se kterými souhlasím, i celá řada věcí, se kterými nesouhlasím. A to mé povídání bude vlastně volně navazovat na všechno to, co zaznělo při tom minulém projednávání tohoto zákona, a je to jistě velmi obtížné. Velmi obtížné je to pro mě, protože teď v tuto chvíli stojím podle vývoje své osobnosti primárně jako lékař, stojím tu jako poslanec, zákonodárce, stojím tu jako pacient a stojím tu jako normální řadový občan, kterého se to týká, aniž by byl pacientem. A je pro mě samozřejmě velmi těžké říci, že některý z těchto mých úkolů je zásadnější. Nedovedu si představit, že bych argumentoval tak, že bych řekl - já s tou věcí nesouhlasím z těch a z těch důvodů jako občan nebo jako poslanec, ale jako lékař s ní souhlasím, a tudíž bych zlomil všechny ty ostatní úkoly, které jsem na sebe dobrovolně vzal a kterým musím podle všech svých slibů sloužit. Proto je velmi obtížné se k tomu vyjadřovat.

Ten obrovský problém, který tady máme, je ten, že to je typická ukázka toho - a to není vina pana ministra, ten se velmi snaží - že to je typická ukázka toho, jak my zdravotnické věci řešíme. Když se nějaká věc objeví, my ji jakoby zjednodušeně vyřešíme, ona na ni navazuje celá řada komplikací a jiných problémů, které neřešíme, a odsuneme je stranou. Až uplyne nějaká doba, zjistíme, že to, co jsme odsunuli stranou, je závažnější než to, co jsme schválili.

V tom primárně meritorním problému diskuze, která tady je, je otázka, zda souhlas s používáním lékového záznamu má být automatický, nebo zda by měl být vázán na rozhodnutí toho člověka. Když si do toho vpustím všechny ty své profese, tak jako lékař naprosto jednoznačně vím, že každá informace o tom, co pacient užívá, je informace pro lékaře zásadní, ať co se týče interakce mezi léky, ať se to týče možných kontraindikací, ať se to týče eventuálních projevů té choroby, které mohou být tou léčbou mitigovány nebo pozměněny. Jako občan ale mám velký problém s tím, že někdo za mě rozhodne, že něco akceptuji.

Současný svět je velmi obtížný. Počet zákazů, příkazů, nařízení a automatických souhlasů neustále narůstá. Na jednu stranu tím ta svoboda člověka je zásadním způsobem omezována, na druhou stranu, a v tom má zdravotnictví problém, vývoj společnosti jde ke svobodě. Nejde k zákazům, příkazům a nařízením. Ten trend je jednoznačný. A my ho i v medicíně musíme respektovat, aby nám ta medicína fungovala, prostě proto, že na tento problém budeme narážet ve všech sférách. On byl velmi zjednodušeně řešen v minulosti. V minulosti prostě u těhotné bylo povinné vyšetření BWR, to znamená testace na syfilis. Bylo to povinné a žádná těhotná se tomu nemohla bránit. Když jsme se dostali do té svobodnější doby, dospěli jsme k tomu, že vyšetření BWR na syfilis zůstalo stále povinností, ale vyšetření na HIV se může dělat jenom se souhlasem pacientky.

To je naprosto jednoznačná ukázka toho, jak se tyto věci vyvíjejí a že jsou věci, které nejdou nařizovat. Že jsou proti smyslu současné společnosti. Protože v tuto chvíli by každý měl mít svůj osud do určité míry ve svých rukou a měli bychom nařizovat jenom tehdy, když to, co neudělá, nebo odmítne udělat, poškodí společnost jako takovou. Rozhodnutí, že to poškozuje jeho, že se špatně rozhodne v tom, jestli má být jeho lékový záznam (nesroz.), je jeho problém, jeho osobní problém. A náš problém je ten, že ho máme přesvědčit o tom, že to je potřebné.

A tady už jsem u toho, jak to zdravotnictví postupuje nesprávně a špatně. My řadu let hovoříme o gatekeepingu ve zdravotnictví, tedy o tom, že by každý pacient měl mít nějakého svého praktického lékaře, u kterého by ta jeho základní dokumentace existovala, že by měl odcházet ke specialistům s doporučením toho praktického lékaře, a když by ho neměl, že by měl to vyšetření, léčbu, u specialisty do určité míry hradit. A nehnuli jsme se s tím ani o krok. Je to jediné řešení, které odpoví na celou tu otázku, jestli souhlas nebo nesouhlas má být automatický, nebo nemá. Když pacient bude mít svého lékaře, já vám garantuji, že ten lékař se s ním domluví na tom, co je pro obě strany správné a výhodné. Ten souhlas bude prakticky automatický. Můžete se na mě dívat, jak chcete. Ale dělám medicínu padesát let a vím, o čem mluvím. Ten problém je jenom o tom, jak se ty věci vysvětlí.

V Anglii, když se připravovala akce na prevenci proti rakovině hrdla děložního, což je dneska vlastně jediná prevence, která je smysluplná, protože vlastně známe původce té rakoviny, známe ten lidsky papillomavirus, který to dělá, tak v té Anglii strávili deset let mediální masáží celé společnosti a vysvětlováním, proč ta preventivní vyšetření jsou tak důležitá. A teprve po absolvování této duševní výchovy jim začalo fungovat to, že ta prevence začala ukazovat efekty a práce manželů Nasielových (?) ukázala, že v okamžiku, kdy to lidé akceptují, skutečně dochází ke změně incidence toho onemocnění. A stalo se to prvním preventabilním onemocněním rakoviny, které máme.

Úplně stejně musíme postupovat, když chceme zajistit pro všechny lékaře potřebné informace, které jsou obsaženy v anamnéze toho pacienta. A to jsme celé vynechali. My jsme tady jeli na jednání technicistickém, na jednání poslanců, lékařů, spolků pacientských mnoho není, komora je také obtížně použitelná, takže jsme k něčemu dospěli, aniž bychom využili všechny své možnosti, které jsou naší povinností do té věci zavést. Je naší povinností, když chceme mít nějaký efekt a chceme do něj vložit nejmodernější možnosti, které máme, tak je naší povinností to těm občanům vysvětlit. Vztah mezi lékařem a pacientem není vztah paternalistický, to už prosím je dávno minulost. Já doufám, že i starší generace lékařů to začala chápat. Naši mladí medici v tomto jsou naprosto zásadně vychováni a naprosto jinak jednají, než jak se jednalo. Ten vztah mezi lékařem a pacientem je vztah partnerský a v zásadě rovnocenný, protože lékař do toho partnerského vztahu dává své vědomosti a pacient do toho dává to, že jde o něj. O jeho zdraví, o jeho život. A proto to tak musí být.

Každý zásah do této struktury nás vrací o deset let zpátky. Vrací nás zase k tomu, že jsme ti, kteří paternalisticky rozhodují tak, jak to bylo před těmi lety, když já jsem začínal. A řekl bych pacientce z Horní Dolní, že se má vyjádřit k tomu, jestli chce nebo nechce lékový záznam, víte, co by mi řekla? Jak myslíte vy, pane doktore. A hned by to podepsala, kdybych já tak myslel. Ale my dneska potřebujeme, aby ten souhlas měl v sobě aktivní podobu. Protože pak to bude smysluplné. Když pacient skutečně bude vědět, co mu to přináší, tak se bude i starat o to, aby když dává lékaři nějakou informaci, aby informace byla správná. Bude se třeba i starat o to, aby si to doma poznamenal, co bere. A my z toho vytáhneme všecky ty krajní věci, které jsou pro tu medicínu nepodstatné.

Těch potenciálních pacientů je osm, devět milionů a my se začneme zabývat skupinami, které jsou veliké. To znamená staří pacienti, pacienti s počínajícím seniem, víme, že to je skupina, která bude narůstat. Že už dneska představuje 50 % a že bude za dalších 20 let představovat naprosto zásadní skupinu. A my neděláme nic pro to, abychom péči o ně zajistili. Aby tyto námitky, které máme, že to vlastně nezískáme, protože on neví, nemůže, nepamatuje si, nedojde, abychom je měli ve svém zdravotním a sociálním systému vyřešené. Neděláme s tím vůbec nic. Máme stále převahu akutních lůžek a dlouhodobá lůžka následné péče, lůžka sociální, když si je promítneme k tomu počtu, co budeme potřebovat, tak vlastně neexistují. Kdybychom toto dokázali ošetřit, kdybychom měli záruku toho, že každý senior bude mít svého ošetřujícího lékaře, který bude skutečně fungovat jako ten gatekeeper do vstupu do systému, tak ten problém s tím, že si starý pacient nepamatuje nebo neví, naprosto jednoznačně padne a bude to fungovat.

Problém toho, že ti lidé přicházejí k lékaři, který nemá žádné informace, je skutečně - a já to říkám sám proti sobě, protože jsem specialista, že oni mají přímý přístup ke specialistům. Znám případ pacienta, který se dostavil k osmi ortopedům s tím, že ho bolí rameno a nemůže s tou rukou hýbat. Osmkrát tam dostal píchnuty kortikoidy a ta hlavice mu vynekrotizovala. A to je ten problém, který tady je. Kdyby k ortopedovi šel na základě toho, že ho tam poslal jeho praktický lékař, který zná celou jeho anamnézu, tak by se tato věc nikdy nestala. Já to říkám všecko proto, protože každé zkratkové rozhodnutí prostě přinese další a další problémy.

Ten druhý problém tady byl diskutován a říkal ho kolega Válek, problém toho, co vlastně právně platí. Jestli výrok pacienta, nebo nějaký záznam. Já se bohužel obávám, že takové zkratkové vysvětlení, že vítězí lékový záznam, není pravdivé. Pokud se to stane, já vám garantuji, že příbuzní nebo rodina bude toho lékaře žalovat za to, že postupoval podle nějaké informace, kterou dostal kdovíjakým způsobem. V tuto chvíli já jako poslanec bráním societu, ve které žiji, bráním ty lékaře, protože je stavíme do neřešitelné situace. Rozhodnutí o tom, co přijmu jako pravdu, je jistě rozhodnutí podstatné. Ten lékař ho musí udělat. Dělá ho vždycky s rizikem toho, že to nebude dobře, že se mýlí. A dělá to i s rizikem toho, že za to může být postihován. Ale tady mu to riziko násobně zvýší. Prostě bude mu hrozit u všeho, protože samozřejmě všichni víme, že ta informace z lékového záznamu nemusí mít vůbec žádnou validitu. Prostě proto, že to ten pacient nebere. Což je naprosto standardní.

Tady kolega předseda Pirátů říkal tu svoji maminku, která nebere ty žluté pilulky, protože ji tlačí v žaludku. Moje maminka, když byla stará, měla bolesti kloubů a samozřejmě mi říkala: Mám plný barák lékařů a žádný mi nic nedá. Takže jsme jí dali začínající ketazonové preparáty, což byla tenkrát nová linie. Já přišel domů asi za měsíc a říkám jí: Tak co, maminko, pomáhá ti to? Ne! Je to pořád stejný! Já říkám: Vůbec nic ti to neudělalo? Ne! Je to pořád stejný! A já říkám: A bereš to? A ona řekla: Ne. A s tím nic neuděláte. Tak to prostě je.

V této situaci, když to řekne matka synovi, že nebere to, co jí napsal, tak je to příběh pro zasmání. Když z toho budou vyvozovány konsekvence žalobní, tak to bude problém, a veliký problém. A to všecko vzniká jenom proto, že jsme neměli odvahu říct: Ano, my budeme chtít aktivní souhlas a my pro to, abychom ho získali, vytvoříme podmínky. Podmínky, které budou znamenat jednoduchý akt. Jednoduchý akt třeba v ordinaci toho lékaře. My pro to vytvoříme podmínky, že ten uvaděč do systému bude skutečně jeden definovaný lékař, který ponese možnou odpovědnost za předávání té informace o pacientovi. Protože nezlobte se na mě, informace, kterou dostanu od ošetřujícího lékaře ve formě nějakého zápisu, kde je napsaná ordinace, dávkování i důvod, proč to bylo ordinováno, je pro mě daleko zásadnější a validnější než záznam o tom, že si někdo vyzvedl v lékárně recept. Já nevím ani, kdo ho vyzvedl, komu ho dal, co se s ním stalo. Ještě tady rozhodneme, že to bude moci vozit každá posílka v ruksaku na zádech bez ohledu na to, jak to bude skladované. To jsou všecko věci, které jsou velmi složité a nebezpečné.

Čili na jednu stranu velmi vnímám to, proč je to potřebné, a vím, že jsem to i říkal, když se vystavoval elektronický recept, že pokud nebudeme mít vazbu na informace z elektronického receptu, tak ten elektronický recept je stejný jako papírový. Je to prostě jenom způsob, jakým dávám povel lékárníkovi Recipe, vezmi, vydej. A je jedno, jestli elektronicky, nebo papírově. V okamžiku, kdy nám to dá nějaké další informace, tak to smysl má. Ale ty informace musíme získat jenom se souhlasem pacienta. Jsem o tom naprosto životně přesvědčen. Jinak jistě dosáhnete zase 90procentní úspěšnosti, že budou všichni lékaři psát ty recepty. To je pravda.

Pravděpodobně dosáhnete významné úspěšnosti v tom, jestli se lékaři budou ptát v tom záznamu na to, co ten pacient bere, ale obávám se, že ten přínos bude velmi, velmi omezený, a obávám se, že dokonce v některých případech bude tu situaci komplikující. Přitom by stačilo málo. Vytvořit systém, jakým ten souhlas s tím, já říkám jednoduše, já nechci jít někam na poštu, nechci jít k nějaké přepážce. Já chci o této věci hovořit se svým partnerem, se svým lékařem, aby mi řekl, proč a jak to bude využívat.

Další věc, která se týká všech záchranářů, je problematika záchranářů. Je velmi snadné říci, že záchranáři se budou opírat o lékový záznam, ale samozřejmě se to může dostat do situace, že budou vycházet z údajů, které nebudou pravdivé. A samozřejmě to vytváří problém, že v současné době u nás - ve světě už daleko masivněji a do budoucna prakticky výhradně - ten záchranář, který přijede na to místo, nebude lékař. Nebude! Prostě proto, že to je drahé! Na to, co se tam dá udělat, zajistit oběh, průchodnost dýchacích cest a udržet životní funkci, na to nemusí, nemusí být lékař. A nebude lékař! Prostě proto, že to je neskutečně drahé. A za druhé, ti lékaři nebudou.

Dělat záchranáře je hrozně obtížné povolání, které je limitováno - i limitováno věkově, protože v nějakém věku ta schopnost, fyzická schopnost a psychická schopnost dělat záchranáře zmizí. Je to stejné jako tělocvikář. Když je vám třicet, tak s těmi dětmi jezdíte na lyžařské kurzy a na kurzy potápění a do vysokých hor, a když jste padesátiletý tělocvikář, tak už nedovedete nic jiného než stát u hrazdy a dávat pomoc při výmyku.

Takže ten problém využití u těch záchranářů je skutečně velmi diskutabilní, ale hlavně, není to hlavní problém, který záchranáři mají. Není hlavní problém, co ten pacient bere. Vůbec ne! To jsou chvíle, kdy to jednání má úplně jiný charakter. Nejde o to, jestli bere Pradaxu a má naředěnou krev. To je v tu chvíli jedno, protože ten záchranář musí pracovat tak, že reaguje na to, co se děje, když provede nějaký léčebný úkon. To o tom vůbec není. A používat to jako argumentaci pro to, že musíme mít ten záznam automaticky souhlasný, je prostě falešné. Je to oblast, kde to tak závratně mnoho neřekne. To je skutečně zásadní pro ty lékaře, kteří dělají dlouhodobou péči o toho pacienta. A znovu se dostávám kruhem k tomu, že na to by měli mít nějakého svého lékaře.

Problém zařízení, ve kterých leží staří lidé, lidé s demencí nebo lidé s Alzheimerem, je samozřejmě veliký. Je veliký v tom, že ty lékaře, aby se o ně starali, vlastně nemáme. Jejich počet na tohle je malý. A to musíme řešit. Musíme řešit to, že každé takovéto zařízení bude mít svého lékaře, který o ty pacienty bude pečovat, bude o nich něco vědět, ale pak tedy nepotřebuje, nepotřebuje informaci od toho pacienta, prostě proto, že už tam k němu chodí rok, dva roky, až do konce jeho života. To je věc, kterou by mělo Ministerstvo zdravotnictví řešit a ne říct: my to vyřešíme tím, že všichni to mají povinné.

Ten problém je skutečně veliký a můžeme si sebevíc říkat, že to máte zajištěné. Vy jste včera, nebo kdy to bylo, říkal tak krásně, jak to je na nejvyšší úrovni zabezpečení, že se to nikam nedostane. A proč tedy opakovaně dostáváme informaci o tom, že nějaký hacker - pak se ukáže, že je mu 14 let - prostřelil ochranu NATO a dostal se k informacím, které jsou nejpřísněji chráněné? Jak je možné? Proč tedy máme pořád problém, že banka nám najednou oznámí, že přestává elektronické účtování, protože mají signál, že jejich systém byl prolomen a že je to v tuto chvíli nebezpečné? Přeci nemůžeme říkat, že v této oblasti je něco stoprocentní. Geniální hackeři dokážou cokoliv. A proto my musíme v tom mít vědomý souhlas toho člověka, že souhlasí s něčím, co skutečně pro něj samotného je významné, a nevadí mu, že ta informace může v nějakém případě uniknout. A nepomůže ani, když budete zdvihat oči. Nepomůže. Prostě každý systém je prolomitelný. Naprosto každý. A ochrana proti prolomení je šíleně drahá. A na tu, pane ministře, nemáte. Nic! A je to potřeba vědět. A neříkat to jako argument, že to můžeme dělat prostě proto, že to je neprolomitelné!

Pan ministr říkal, že to je tak vysoká ochrana, že je 90% a že se nemůže nic stát. Může. To je potřeba říkat, poctivě říkat, protože jinak nedosáhnete toho, aby se lidé s tím ztotožnili. Lidé snesou pravdu, i když je nepříjemná, ale musí to být pravda. Tohle oni chytají velmi obtížně.

To všechno jsou důvody, pro které já musím zvažovat, která z těch funkcí, která mi byla dána mým vzděláváním, mým osobnostním vývojem a politickým vývojem, která z těch funkcí je rozhodující. Já v tuto chvíli musím říct, že když si promítnu svoji funkci jako lékaře, svoji funkci jako pacienta a svoji funkci jako zákonodárce, musím říct, že pro takto formulovaný, takto formulovaný záznam a jeho sdílení já nemohu zdvihnout ruku a musím se zdržet. To je to maximum, co dokážu udělat. Nestát proti tomu veřejně, protože je hrozně obtížné stát veřejně proti něčemu, co má v sobě obrovské kvantum dobrého, jenom to špatně děláme.

Další věc, která mi dělá problém, je ta, že my jsme se na zdravotním výboru těmi problémy velmi zabývali, velmi podrobně. Diskutovali jsme o tom kolem dokola. K něčemu jsme dospěli i s vámi a mám tam problém s tím, že to, na čem jsme se dohodli, se vlastně změnilo. Konkrétně mám na mysli návrh poslance Pawlase, který jsme my většinou schválili, většinou, za kterou stál i pan ministr, a teď jsem se před těmi několika dny, kdy se hovořilo, dozvěděl, že názor změnil a že proti tomu stojí, protože chystá nějakou úpravu zákonů, která by to ošetřila. My jsme velmi důkladně o této věci mluvili a zvažovali to. Odmítli jsme návrh pana kolegy Pávka jako návrh, i když jeho obsah je v něčem podobný jako návrh, který jde za hranu našeho chápání, ale ten Pawlasův návrh jsme schválili. A teď se dozvídám, že s tím nesouhlasí. On ten počet hlasů pro byl dvanáct, jestli se nemýlím, a bylo tam vyjádření ministerstva, že s tím ministerstvo souhlasí. Podívejte se, můžeme si říkat ano - ne. Já jsem ty informace posbíral od těch lidí a vím, že jsou takoví, kteří mi říkají: ano, ministr řekl ano, ale nechtějte to po mně, já to nebudu říkat. Jestli máte takový problém, tak je to sakra problém pro zákonodárné shromáždění.

Těch věcí, které bych mohl říkat, je celá řada. Já si nemyslím, že by to byly věci, které jsou pro vás tak zásadní. Tento zákon pro normálního poslance je jistě velmi okrajový proti zákonům o daních a zákonům o manželstvích, ale jsem přesvědčen, že toto je zákon, který budeme muset opravovat. A kdybychom se dostali někdy do situace, že bychom tu možnost měli, tak to určitě bude zákon, kterým se budeme zabývat, a budeme se snažit dát ho do podoby, aby byl věcný, lidský a aby odpovídal tomu, jaký je vývoj chápání lidí. Prostě my stále řešíme zdravotnictví, jak bylo v roce 1910. A to, že ten vývoj půjde někam jinam, že ten vývoj půjde směrem i od těch lékařů k nějakým technickým věcem, že půjde někam jinam prostě proto, že ti lidé začnou jinak stonat, to nerespektujeme. A jednou z ukázek toho je i tento zákon, kde předpokládáme, že všichni souhlasí s tím, že budou mít další povinnost vydat se do rukou státu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Budeme pokračovat. Máme tady několik faktických poznámek. První faktickou poznámku má pan ministr zdravotnictví, poté pan kolega Brázdil, Válek, Mašek, Procházková, Kasal a pak řádně přihlášení v rozpravě. Pane ministře, máte slovo k faktické poznámce.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji. Já skutečně velmi stručně, protože nechci už hodnotit lékový záznam atd., já se k tomu vyjádřím ještě v závěrečném projevu. Ale jenom k návrhu pana poslance Pawlase. My jsme skutečně vždy byli proti tomuto návrhu, i pan poslanec Pawlas myslím to může potvrdit, dávali jsme toto stanovisko před jednáním zdravotního výboru, tzn. my jsme nepodporovali nikdy návrh pana poslance Pawlase z legislativních důvodů, věcných důvodů, to stanovisko psal i pan náměstek Policar i Vrubel, čili skutečně nikoliv. Jediné, kde jsme změnili názor, je na návrh pana poslance Pávka. Původně jsme s ním souhlasili, principiálně, ale poté jsme říkali, že nikoliv, že budeme tuto problematiku řešit v té separátní novele zákona o léčivech. Takže, já jsem to tady říkal úplně na začátku té diskuse ve středu, my nepodporujeme ani návrh pana poslance Pawlase, ani návrh pana poslance Pávka.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce od pana ministra. A než dám slovo panu poslanci Milanu Brázdilovi, ještě přečtu omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny, a to paní poslankyně Aleny Gajdůškové od 10.30 do konce jednacího dne. Nyní tedy pan kolega Brázdil. Máte slovo k faktické poznámce, pane poslanče.

 

Poslanec Milan Brázdil: Já děkuji za slovo. Dovolte mi krátkou reakci k té přednemocniční neodkladné péči. My lékový záznam už máme. A máme ho tu dlouho. Není sofistikovaný. Víte, on je v takové té podobě, kdy jestliže ten pacient chce, až bude ležet na zemi, aby si ho nespletl někdo s opilým, a protože je epileptik, tak si to napíše na kartičku, jsem diabetik, diabetické průkazy. Pokud si nepamatuje ta paní své léky, i kdyby byla při vědomí, tak má v mobilu telefon na svou maminku - nebo maminku asi ne, ale někoho z rodiny. A to je po telefonu. Dokonce v Evropě existuje ICE - In Case of Emergency, kdy v Evropě funguje to, že když se vám dostanou potom do telefonu, tak zjistí, že existuje číslo, kde vaši anamnézu zná ten rodinný příslušník. Je to taková lidová tvořivost. A je to dobré. Dokonce si myslím, že to může zachránit lidský život, i když my umíme tu glykémii i epilepsii poznat. Ale dnes se přichází s novou podobou, tedy sofistikovanější. Ona bude lepší, jasně, nebude aktivní, bude to tedy pasivní souhlas, a když nebude chtít, možná se z toho vymaní.

Ale já bych chtěl říct i jiný pohled. Víte, každá informace vede k tomu, že když ji máte, musíte s ní pracovat. Pro lékaře v přednemocniční neodkladné péči, když je někdo v bezvědomí, tak si jede podle své lajny a je to lege artis, i když se může lehce zmýlit. Zatímco teď když bude mít tu informaci a nepodíval by se, znamená to, že on poruší. On měl informace, měl je možná k dispozici a on je nepoužil. Čili je to i taky druhý pohled. Ale rozhodně mít informaci o pacientovi je dobré a přednemocniční neodkladná péče to jistě bude využívat, akorát to bude sofistikovanější, bude to trošku složitější, ale rozhodně krok dopředu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. A nyní tedy další faktická poznámka poslance Vlastimila Válka - ne, stahuje. Pan kolega Jiří Mašek. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já si dovolím jenom ke svému kolegovi panu doc. Svobodovi prostřednictvím pana předsedajícího, napsal jsem si několik poznámek tady a budu krátký.

Patřím do kategorie psychicky a fyzicky limitovaných záchranářů, a přesto ty údaje, ke kterým se dostanu na místě, jsou pro mě důležité. Například u člověka v bezvědomí, který bere nějaké léky na ředění krve, mě vedou k tomu, že mám podezření na cévní mozkovou příhodu krvácivého typu a povezu ho do komplexního iktového centra a ne na spádovou internu apod. Takže už jenom to rozhodování - ne o té práci na místě, ta je stejná, zajistit toho pacienta, ale o jeho směrování, znamená, že pacient spíše přežije, nebo spíše nepřežije. To je jen jeden z mnoha příkladů a nechci tady být podrobný a nechci otravovat Poslaneckou sněmovnou lékařskými výměnami názorů.

Šel bych k číslům. V roce 2017, jak uvedl v jednom nejmenovaném pořadu pan ministr zdravotnictví, v televizním pořadu, více než 6,5 tisíce hospitalizací způsobených právě nevhodnými interakcemi léků a 252 úmrtí, dokázaných úmrtí, je jich o řadu víc... Proboha, musíme s tím něco dělat! Tady se mě piráti minule zeptali, proč jsme s tím nedělali my lékaři dřív něco. No protože kdybychom něco dělali, říkali to nahlas, tak je to šíření poplašné zprávy. Ale my dneska máme prostředek, jak to omezit. A tady stojí za to s tím začít co nejdříve. To je ten důvod, proč začít s 10 miliony lidí, ze kterých se třeba 50 tisíc po poradě vás mladších a bystřejších třeba odhlásí, ale těch 10,5 milionu zbylých má šanci přežít. A zároveň se nám budou redukovat náklady na zbytečné hospitalizace atd. atd. Prostě to jsou důvody, proč já pro tento návrh zvednu ruku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Maškovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka paní poslankyně Procházkové. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Procházková: Děkuji za slovo. No úplně to samé, co říkali mí předřečníci. Ale já bych k tomu ještě chtěla dodat jednu věc. Souhlas s nahlížením do lékového záznamu vůbec nezabrání v tom, ať je aktivní, nebo pasivní, nebo nesouhlas, aby ten systém nebyl prolomen. Prostě tak to je. Takže to fakt nemá spolu vůbec nic společného. Dneska v záchrance je situace taková, že vám pacient stejně nemusí říct pravdu. A já se pak musím stejně rozhodnout. A když bude ten lékový záznam, tak pro mě je to další informace. A díky tomu se můžu rozhodnout lépe. Takže to je určitě v pořádku.

A jinak k mému předřečníkovi panu dr. Svobodovi. No nezlobte se, ale trošičku jste se mě dotkl. Vy jste taky vyššího věku, já taky, na záchrance jezdím, budu dneska sloužit večer v Karlovarském kraji. A můžu vám říct, že v Karlovarském kraji lékaři mají průměrný věk 56 let. Takže určitě jsou to starší lékaři, zkušení, ani jinak to není. A fyzicky to je úplně jedno. Protože lékař především řídí ten tým a za nás tu fyzickou práci odvádějí paramedici.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Procházkové. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec David Kasal a poté kolega Bohuslav Svoboda. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji, pane předsedající. Já bych se obrátil také na váženého kolegu pana doc. Svobodu vaším prostřednictvím. Já bych jenom chtěl říct jednu paralelu. Z vaší strany před x lety vzešel projekt IZIP, kde se dávaly ale i zdravotnické informace. Já si velice dobře pamatuji v uvozovkách, když se tady budeme bavit o souhlasu, nesouhlasu, jakým způsobem to probíhalo. Za každý zápis, který se tam udělal, dostávala nemocnice 20 haléřů. Bylo to tak, že já jsem tam měl ambulantně ošetřeného člověka, ještě jsem neměl zprávu uloženou, tak za jednu zprávu tam šlo 20 haléřů, laboratoř se tam načítala samostatně a takovýmhle způsobem se s tím pracovalo. A teď se tady bavíme o relativně jednoduché věci, která hovoří jenom o lécích a která výrazným způsobem pomůže všem zúčastněným.

Vy jste zkušený rétor, já vás v tomhle uznávám. Ale vysvětlovat to na tom, že ta maminka ty léky nebude brát... Ano, tak je nebude brát. Ale ve chvíli, kdy tam bude záznam o alergické reakci, tak vím, že já ten lék, i když byl podán jednou, stejně ho nemůžu dát. Opravdu ten systém přináší velký benefit jak pro lékaře, ať jsou to záchranáři, ať jsou to lékaři v nemocnicích, ať jsou to ambulantní lékaři. A jak už tady bylo řečeno, komukoliv se může udělat špatně kdekoliv, cestujeme. V tom je i ideál toho systému. Tak já teď tomu nerozumím, když před 15 lety se zaváděl IZIP, tak teď brojíte proti lékovému záznamu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Svobody a řádně přihlášený v pořadí přijde pan kolega Kaňkovský. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji. Mám k faktické poznámce dvě faktické poznámky. Jednak se chci omluvit panu ministrovi, protože mi bylo teď řečeno, že když jsem na 48 hodin využíval výhod našeho zdravotnictví a chyběl jsem na zdravotním výboru, že to byla fáze, kde se ten názor změnil, takže za to se omlouvám, to jsem nevěděl. Možná kdyby to bylo napsáno v lékovém záznamu, že jste to udělal, že by to tady bodlo. To je první věc.

A ta druhá věc ke všem, co hovořili, k vám i ke kolegovi. Ten problém není v tom, že by záchranář neměl mít možnost to vědět, ale udělejme to jako výjimku, že v případě emergency je to věc, kterou lze udělat proto, že pacient nemá možnost být komunikován. Je to stejné, jako když musíte v emergentním případě rozhodnout o dítěti a nemáte rodiče, kteří někde jsou, tak mi neříkejte, že mu prostě ten život nezachráníte. Tady by stačilo jenom to, aby lékař záchranné služby v případě řešení takovéto věci měl právo na tento přístup, nic jiného. Nemusíte kvůli tak výjimečné situaci, ona je výjimečná, není tak běžná, na 8 milionů obyvatel jich zase tolik není v bezvědomí, a já to vím i na vlastní kůži, stačilo by, aby ta možnost byla daná pro toto.

A samozřejmě jsem se nechtěl nikoho dotknout, kdo to v padesáti, šedesáti dělá dobře. Já vím, že to existuje. Já jsem jenom říkal, že to začíná být fyzicky namáhavé a že přidáme lékařům další problém, se kterým se budou muset vyrovnat. Ale nic to neříká o tom, jestli to dělají nebo nedělají dobře. To bych musel říct i já, že bych měl přestat pracovat. To jsem tedy zcela zaručeně neřekl.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, skončil čas k faktické poznámce. Nyní další faktické poznámky, kolega Kaňkovský ještě posečká. Nyní pan poslanec Václav Votava, David Kasal a Václav Klaus. Nyní tedy faktická poznámka pana poslance Václava Votavy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, je velice zajímavé poslouchat tuto debatu. Já jsem docela překvapen. Když zpochybňují tento systém nelékaři, tak to dokážu pochopit. Já to nejsem, já jsem tady minule říkal, že pro to jsem, ale překvapuje mě, že v takové míře jsou i lékaři rozděleni nejednotně. Samozřejmě mají svoje důvody, dobře, beru, ale chápal bych, že hlavně lékaři, protože to je v podstatě v uvozovkách i na obranu lékařů, pokud tedy samozřejmě někomu něco předepíší, naordinují, a pak je z toho problém tím, že se vzájemně léky nesnesou a můžou ohrozit pacienta, tak je to asi špatně.

Možná jednu poznámku k panu docentovi Svobodovi, kterého si velice vážím, prostřednictvím předsedajícího. Vy jste řekl, že nic není stoprocentní. To máte pravdu s jednou výjimkou, že vy i já a někdo další z tohoto světa jednou odejít musíme. Ano, to je asi jediná jistota, ale jinak samozřejmě není nic stoprocentního a řadu věcí, kdybychom je takto brali, tak je nikdy nezavedeme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Davida Kasala. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo. Ještě doplním svůj předchozí výstup. Tady jsme se bavili o záchranářích, ale rodiče, respektive v letním období teď bude řada táborů, kdy jsou děti svěřeny do péče táborníků a dovážejí je do nemocnic s různými stavy, tak je to úplně to samé. Těch situací je opravdu velké množství, které ochrání jak pacienty, tak i lékaře.

A drobná poznámka ještě k předchozímu výstupu. Říkal jste, že se mění medicína. Ano, ale ona se mění i jaksi celá společnost. A nemyslím si, že to je jenom o tom být partnerem, protože v současné době když chcete být partnerem, tak k vám přijde pacient, řekne vám, co mu je, protože si to přečetl na Googlu, a vy se s ním domlouváte, protože vám samozřejmě z tohoto pohledu nic jiného nezbude. Ale i mladá generace lékařů je někdy problematická. Už jsem zažil to, že lékaři v 15.30 skončí směna a on byl schopen odložit skalpel. Nebo si myslím, že to říkal i pan profesor Pafko, slovutný operatér, kdy u něj operoval student, a protože se operace protáhla, tak mu řekl: "Pane profesore, mohu druhý den přijít pozdě o tu hodinu, kdy jsem teď hodinu operoval?" Takže si myslím, že to musíme brát na obou dvou stranách.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Václava Klause. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klaus: Dobrý den. Já se samozřejmě nebudu vyjadřovat k lékařství, není to můj obor, ale vaším prostřednictvím, bych se rád vyjádřil k předřečníkovi panu Svobodovi. Víte, já bych vás požádal, abyste mluvil o tom, čemu rozumíte. Čili když třeba říkáte, že padesátiletí tělocvikáři nejezdí s dětmi na lyžařské kurzy, je to naprostý nesmysl. Znám spoustu šedesátníků, kteří to dělají, poctivě pracují. Tak potom tím trošku dehonestujete i lékařské vývody, které z toho třeba říkáte. Jestli byste se mohl kdyžtak omluvit těm poctivým tělocvikářům, kteří dělají svoji práci do pozdního věku, je jich hodně, tak by to možná bylo ku prospěchu věci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Václavu Klausovi za jeho vystoupení i za dodržení času. Ještě jedna faktická poznámka pana poslance Svobody a stále čekající kolega Vít Kaňkovský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji. Vaším prostřednictvím k poslanci Klausovi. Všechny jeho projevy jsou naplněny tím, že někoho napadne a vysvětlí mu, že on to ví líp. Mně to nevadí, já pana poslance znám po léta. Já jsem řekl jedinou věc, na které trvám. Já jsem bývalý vrcholový sportovec a vím, co to je, když bolí klouby, vím, co to je, když vám dozrává noha na totální endoprotézu, protože jste si ty klouby zničil. Já jsem řekl jedinou věc, že když je člověku třicet, je to velmi zábavné, a když je člověku padesát, bolí tělo. To nemá nic společného s tím, že by to nedělal dobře a s plnou zodpovědností. Je to jenom složité a máme to ve všech oborech. Ve všech oborech máme to, že některé věci začnou být fyziologicky obtížnější. Prostě bolí nohy, pane poslanče, bolí nohy, to taky jednou poznáte.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní ještě jedna faktická poznámka pana poslance Václava Klause. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klaus: Já už fakt nevystoupím, protože je to samozřejmě důležitý problém, lékařské recepty a věci u záchranářů. Ale říci, že vždycky, když vystoupím, někoho jenom napadnu, je lež. Já jsem nikoho nenapadl, já jsem se zastal starších českých tělocvikářů. Zrovna tak včera jsem se třeba zastal boudařů, aby se jim nezvyšovaly místní poplatky. Takže nepoužívejte výroky, které jsou nepravdivé.

A druhá věc. Vy jste nic neříkal o tom, že lidé stárnou. V tom bych s vámi souhlasil. Vy jste říkal, že padesátiletí tělocvikáři akorát stojí a koukají se na děti, jak dělají výmyk. Vůči tomu jsem si dovolil ohradit, tak tady nelžete. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. A můžeme pokračovat řádně přihlášenými kolegy a to je pan kolega Vít Kaňkovský, poté pan kolega Petr Třešňák a pan poslanec Válek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré dopoledne. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, já bych se rád za klub KDU-ČSL vyjádřil k novele zákona o léčivech ve třetím čtení. Na úvod bych chtěl říci, a už jsem to tady zmiňoval jak v prvním, tak ve druhém čtení, že klub KDU-ČSL podporuje zavedení lékového záznamu. To bych řekl jako první stanovisko našeho klubu.

Dneska se tady dlouho diskutovalo a resp. celá diskuse i ve výborech se asi nejvíce zabývala systémem opt-out, opt-in, tedy zda máme jít cestou předpokládaného souhlasu, tedy systémem opt-out, anebo jestli máme jít systémem povinného předběžného vysloveného souhlasu. Diskuse nedospěla do nějakého úplně jednoznačného resumé. Nicméně ministerstvo navrhuje systém opt-out, tedy že se předpokládá souhlas pacienta. A pokud pacient bude chtít vyslovit nesouhlas, tak tak může učinit.

Musím říci, že KDU-ČSL dlouhodobě razí tendenci maximální ochrany osobní integrity občana, to znamená, aby do jeho soukromí bylo co nejméně zasahováno. Chápeme ale, že systém lékového záznamu je z medicínského hlediska natolik důležitý, že tady lze udělat za určitých okolností výjimku. Co by mě ale potěšilo? Kdyby v systému opt-out, jak jej navrhuje ministerstvo, byla mnohem jednodušeji propracována možnost pacienta jak procesně, tak technicky vyslovit aktivní nesouhlas. To mi v tom návrhu chybí. A bohužel ani po všech diskusích ve zdravotním výboru nejsem přesvědčen o tom, že to pro pacienta, zvlášť pro seniory, zvlášť pro pacienty zdravotně hendikepované v odlehlých sídlech, že to pro ně bude i lidsky přívětivé. To si myslím, že tomuto návrhu chybí.

Je ale potřeba také vidět, že už jsme tady zažili zavádění některých jiných modalit. A už tady bylo dneska hovořeno o systému IZIP, o elektronické zdravotní knížce, kdy jsme šli tou cestou opt-in, to znamená aktivně vysloveného souhlasu se zavedením elektronické knížky, nebo s používáním elektronické zdravotní knížky. A bohužel se ukázalo, že v českém prostředí tento systém příliš nefunguje a dělala se celá řada opatření, mluvil o tom kolega Kasal, jak toho pacienta, občana, do toho systému nějakým způsobem dostat. A bohužel přes to přese všechno těch pacientů tam bylo nedostatečné množství.

Pokud tedy má lékový záznam v České republice fungovat, tak potřebujeme, aby byl co nejvíc naplněn pacienty, občany. A za těchto okolností jsme jako klub KDU-ČSL ochotni přistoupit na systém opt-out. Ale velmi bych si přál, aby ministerstvo pracovalo ještě na kultivaci aktivně vysloveného nesouhlasu u pacientů, kteří skutečně nechtějí do lékového záznamu z různých důvodů, a těch důvodů je opravdu více, ale prostě mají jasné stanovisko, že nechtějí, aby s jejich lékovým záznamem bylo nakládáno a bylo do něj nahlíženo. Tady si myslím, že to technické a procesní řešení opravdu není na úplně vlídné úrovni směrem k pacientům.

Rád bych ale ještě zmínil jednu skupinu pacientů, nebo resp. rád bych ještě zmínil aktivitu některých pacientských skupin, které z důvodu možné společenské stigmatizace opravdu nechtějí být v tom automatickém předběžném režimu, tedy v režimu opt-out. Už jsem tady o tom hovořil ve druhém čtení. Jedná se o pacienty s HIV infekcí a o pacienty s některými psychiatrickými nemocemi, což jsou skupiny pacientů, které mohou být ve společenském klimatu výrazným způsobem stigmatizovány. Hovořili jsme o tom také velmi podrobně na zdravotním výboru. Myslím si, že ohledně pacientů HIV pozitivních jsme si to s panem ministrem vyjasnili, protože jejich léčba probíhá vesměs centrovým způsobem, tudíž tam to riziko, že vlastně pomocí náhledu do lékového záznamu bude odhalena jejich choroba i možná někomu, kdo by o tom mít povědomí neměl, (není?). Bohužel u některých skupin psychiatricky nemocných, zvlášť v českém klimatu, ta společenská stigmatizace pořád může být. A může být někdy velmi výrazná a může velmi hendikepovat ty lidi ve společenském, tak v pracovním životě.

Proto jsem připravil pozměňovací návrh, který máte potom v hlasování uveden pod písmenem I, který navrhuje výjimku z automatického režimu opt-out, tedy předběžného souhlasu, pro skupinu pacientů, které by vyhláškou, nebo podzákonnou normou, stanovilo Ministerstvo zdravotnictví. A mám na mysli skutečně zejména některá psychiatrická onemocnění. Proto si vás dovoluji požádat, zda byste podpořili tento pozměňovací návrh, který by tu společenskou stigmatizaci u těchto pacientů mohl vyloučit.

A jinak za klub KDU-ČSL říkám, že tuto novelu podpoříme. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vítu Kaňkovskému. Nyní pan poslanec Petr Třešňák. Připraví se pan poslanec Válek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Třešňák: Pěkné dopoledne. Vážené kolegyně, vážení kolegové, původně jsem chtěl reagovat pouze faktickou na paní profesorku Adámkovou, nicméně pak jsem se přihlásil řádně do rozpravy a přišla na mě řada až teď. Ale zároveň se vám musím omluvit, že nechci mluvit přímo k tématu lékového záznamu, což byl vlastně ten původní účel této vládní novely, ale jak to tak bývá, když se otevře zákon o léčivech, tak to na sebe nabalí mnoho dalších nesouvisejících témat, ať už to tedy byly tržní podíly, nebo úhrady léčebného konopí.

A právě v této souvislosti mi dovolte vás požádat o podporu pozměňovacího návrhu kolegy Tomáše Vymazala, který ruší to třicetigramové omezení u úhrady léčebného konopí a vlastně ponechává to na předepisujícím lékaři, který tam už tak nyní vlastně má, tuším, 180 gramů. K tomuto omezení 30 gramů se vyjádřili kriticky i přední světoví odborníci v oboru, jako například docent Lumír Hanuš z univerzity v Jeruzalémě. A připomenu, že i předseda vlády se právě vyjadřuje k Izraeli jako vzoru v oblasti léčebného konopí.

A jenom když paní profesorka na začátku zmínila, že téměř všechna léčiva mají toto omezení výše úhrad, tak určitě je zde vás mnoho lékařů a určitě najdete i příklady, kde limit pro úhradu je nastaven tak vysoko, že to může i pacienta zabít, což není určitě tento případ.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Třešňákovi. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Věra Adámková. Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo. Já jsem se samozřejmě zúčastnila pondělního jednání, na které pan inženýr Třešňák navazuje. Jedná se o to, že těch 30 gramů je vlastně velký benefit, protože se ošetřující lékař nemusí s nikým radit a nic takového. Jinak pro všechny, dále tam samozřejmě zůstává 180 gramů, které potom by schvaloval samozřejmě revizní lékař. Co se týče některých dalších věcí, nechci tady do toho zabíhat, ale samozřejmě třeba dohled a podobně má Izrael výrazně přísnější, než předpokládáme my.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní tedy se svým vystoupením pan poslanec Válek. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Teď nevím, jestli zase nedostanu, že se ta slova nesmějí říkat, ale moc děkuji prostřednictvím pana předsedajícího panu poslanci Kaňkovskému, protože téměř jako Jan Zlatoústý řekl všechno, co bych řekl já. A řeknu jednu věc navíc.

Úplně stejně jako klub KDU-ČSL i my podpoříme tuto novelu, protože si myslím, že je užitečná pro pacienty. Máme naprosto stejné výhrady. A mám stejnou prosbu jako pan poslanec Kaňkovský prostřednictvím pana předsedajícího: zjednodušme možnost odhlašování. Čím to bude jednodušší, tím budou lidé radši. Je zbytečné komplikovat lidem život.

A pořád, co se týče konopí, naprosto rozumím námitkám, ale nemyslím si, že je to důvod, proč by se měl tady tento zákon nepodpořit. Pevně věřím, že se nám podaří vymyslet způsob, jak definovat standardním způsobem i u konopí účinnou dávku a ty další věci jako u ostatních léků. Myslím si, že to není neřešitelný problém, a doufám, že se to podaří velmi rychle.

A zůstává mi opravdu jedna jediná věc, o které jsem debatoval s dalšími kolegy, a zkusím to znovu vysvětlit. Opravdu to není spor. Opakovaně všichni z vás, co jste lékaři, těžko se to vysvětluje nelékařům, zažíváte situaci, že máte pacienta, máte nějaké informace od pacienta, a v dokumentaci jsou jiné informace. A prostřednictvím pana předsedajícího paní poslankyně to jasně řekla a má absolutně pravdu. A vy se snažíte verifikovat, jestli ty informace od pacienta jsou správné, jestli i ty informace, a teď ten termín použiji, ve zdravotnické dokumentaci jsou správné. Snažíte se to verifikovat tím způsobem, že například v popisu CT snímku máte litiáza vpravo, pacient má ale koliku vlevo, tak si voláte na rentgen, jestli tedy pacient si jaksi plete strany, nebo rentgenolog, podíváte se na snímky, snažíte se prostě dopátrat té pravdy. Samozřejmě že se toho nedá na sto procent nikdy dosáhnout, ale snažíme se tím eliminovat lidskou chybu, lidskou omylnost. A prostřednictvím pana předsedajícího pan docent to formuloval tak přesně, že já bych to lépe nedokázal ani ve snu.

Samozřejmě že se to nedá na sto procent nikdy dosáhnout, ale snažíme se tím eliminovat lidskou chybu, lidskou omylnost a prostřednictvím pana předsedajícího pan docent to formuloval tak přesně, že já bych to lépe nedokázal ani ve snu.

A zdravotnický lékový záznam je z mého pohledu další zdravotnická dokumentace. Pokud jako znalec sedím u soudu, a ti z vás, co jsou znalci, tak vždycky se tam posuzuje zdravotnická dokumentace. Ne co řekl pacient, ale co je ve zdravotnické dokumentaci. A já musím dokazovat, když jsem ve zdravotnické dokumentaci měl, že ho bolí pravá noha a je ta pravá noha studená a na té pravé noze jsou vředy, proč jsem mu dělal angioplastiku vlevo. A musím říct, protože tady byl špatně popis atd., a pak tedy, jak to, že byl špatně popis. Prostě musím říct, proč jsem postupoval, jak jsem postupoval v tom případě, k čemu směřuje ten spor.

A znovu opakuji to, co jsem tady několikrát řekl. Já velmi prosím, a nechci kvůli tomu ten zákon shazovat, tak prosím nevnímejte to tak, velmi prosím o jasnou informaci pro zdravotnickou veřejnost, když se lékový záznam stane zdravotnickou dokumentací, jak já jako lékař, když budu mít informaci od pacientky, pacienta, to je jedno, od koho, od toho klienta, informaci: já ty tabletky neberu a v záznamu bude napsáno, že je bere, tak jakým způsobem si mohu tuto informaci ověřit. Mě nic nenapadá. Opravdu jsem se snažil na to přijít. Já nechci teď odpověď. Není to důvod, proč bych hlasoval proti, ale prosím vás, nepodceňme to. Já se nechci dostat do situace, že bude někdo z nás sedět u soudu jako soudní znalec a bude tam doktor, který bude vysvětlovat, proč nepostupoval podle lékového záznamu, a věřil pacientovi, který se zmýlil, a jak si tedy jinak než tím, že se zeptá pacienta, ověřil ve zdravotnické dokumentaci, že ty léky, co jsou v záznamu, nebere. Kdyby mě to napadlo dřív, a velmi se omlouvám, že mě to takhle nenapadlo dřív, tak bych to řekl na zdravotním výboru a asi bychom o tom diskutovali a asi by ministerstvo a právníci atd. přišli s nějakou odpovědí. Já jenom znovu opakuji, nepodceňme to a prosím, ať je toto vyřešeno. Je to nový typ zdravotnické dokumentace, který jsme doposud takto přesně neměli. Tak jenom ať se s ním pracuje jako se zdravotnickou dokumentací a nenastanou problémy v terénu. Mockrát děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Válkovi. To byl poslední písemně přihlášený do rozpravy. Z místa se hlásí pan poslanec Ferjenčík. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych vás chtěl jen na závěr této debaty požádat naopak o podporu návrhu kolegy Profanta a klubu Pirátů pro opt-in přístup, to znamená pro to, aby občané sami rozhodli o tom, jestli chtějí skutečně zpřístupnit extrémně citlivé údaje o svém zdravotním stavu poměrně široké skupině osob. My si prostě myslíme, že ochrana soukromí má v této věci přednost a že by velmi výrazně motivovala stát, aby udělal ten systém uživatelsky co nejpřívětivější.

Současně já osobně si myslím, že cesta nějakého technokratického přístupu k medicíně, kde prostě lékař má nějaký seznam úkonů, kde projede celou řadu databází, a pak mu z toho vypadne nějaká diagnóza, podle mě je cesta špatná, ale to už je moje osobní poznámka.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ještě faktická poznámka pana poslance Vyzuly a poslance Davida Kasala. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Dobré dopoledne, dámy a pánové. Děkuji za slovo, pane předsedající. Nedá mi, než reagovat velmi krátce, poněvadž v podstatě všechno pro a proti tady bylo řečeno a nemá cenu, abych to opakoval. Nicméně line se tady jeden argument, a to je právě ten, když vznikne diskrepance mezi lékovým záznamem a mezi tím, co tvrdí pacient, jak je vlastně ten lékař tady zabezpečen a chráněn. Zmínil to teď tady naposledy profesor Válek prostřednictvím vaším, pane předsedající. Já si myslím, že tady je velice jednoduchá odpověď, dokonce si na ni i sám odpověděl. Základ je ta lékařská dokumentace. Jestliže v lékařské dokumentaci toto bude napsáno, jednal jsem tak a tak z důvodu toho, že v lékovém záznamu je tento záznam, ale pacient mi tvrdí něco jiného, já jsem se rozhodl takto. Prostě, co je psáno, to je dáno. To je jedna věc.

A druhá věc k tomu opt-in, prosím vás. Už se k tomu nevracejme, to nemá cenu, protože opt-in systém tady byl, byl to IZIP a kolik těch pacientů tam bylo? Tam byly jenom desítky tisíc pacientů. My potřebujeme, aby tam byli všichni pacienti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka poslance Davida Kasala a ještě kolegy Ferjenčíka. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji. Já velice krátce. Já jsem se neudržel na to, co jsem slyšel pana kolegy Ferjenčíka vaším prostřednictvím. Pane kolego, co se týká technokratického přístupu k medicíně, to dělají nejmladší kolegové, kteří jsou. Ty mají přesně to, o čem jste hovořil. Ti se podívají, jak to je, a jednou po nějakých těch... A tomu se my právě bráníme.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní faktická poznámka pana poslance Ferjenčíka. A ještě než přijde k pultu, tak od 12.30 hodin se omlouvá z pracovních důvodů pan kolega Jaroslav Holík. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: DS. Já bych chtěl jenom poprosit, abychom IZIP, což byl jeden z největších tunelů v našem zdravotnictví, nepoužívali jako jakýkoliv argument nějakého uživatelsky přívětivého systému. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Pokud se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Protože jsme ve třetím čtení, máme před sebou ještě závěrečná slova. Pan ministr má zájem o závěrečné slovo. Paní zpravodajka? Nemá, budeme tedy potom postupovat po závěrečném slovu pana ministra dále dalšími kroky. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, v prvé řadě moc děkuji za celou rozpravu a velmi zajímavou diskuzi. Zkusím odpovědět aspoň na některé z těch věcí, které tady zazněly a kde ta odpověď zatím úplně nebyla.

Ohledně vystoupení z toho systému a tady bylo několikrát řečeno, aby to bylo jednodušší. Já musím říct, že tak, jak ten návrh s tím počítá, tak z mého pohledu je to velmi jednoduché, protože ten návrh předpokládá několik cest. Jedna možnost je elektronicky skrze webovou aplikaci, skrze datovou schránku, nebo případně přímo u lékaře, pokud ten pacient bude mít elektronický občanský průkaz, tak i u lékaře s tímto elektronickým občanským průkazem může vystoupit z toho systému. To jsou elektronické cesty.

A pak tady máme cesty, řekněme, nechci někoho urazit, ale pro ty, kteří třeba nejsou úplně zdatní se technologiemi, internetem atd., a to je písemná cesta. Stačí napsat dopis rukou. Jediná věc je, že ten podpis musí být úředně ověřen. (Smích z lavic Pirátů.) A samozřejmě se musí buď na obecním úřadě, nebo na poště, nebo advokáta, nebo u notáře. To je samozřejmě jasné, že musíme mít nějakou garanci, že jde skutečně o toho daného člověka. Vy tady hovoříte o tom, že se bojíte zneužití, ale my přece nemůžeme dopustit to, že kdokoliv napíše někam dopis nebo nebude to jakkoliv ověřeno, že to je skutečně ten člověk, a někdo rozhodne o tom, že ten člověk z toho systému tedy dal souhlas vystoupit. Takže musí být nějaké ověření, a to minimální ověření je úředně ověřený podpis, který vám ověří na každém obecním úřadě, na každé poště, u advokáta, u notáře a ten dopis může být velmi jednoduchý, napsaný rukou.

Takže myslím si, že cest, jak z toho vystoupit, je poměrně hodně, je tam velká variabilita. A samozřejmě můžeme se bavit do budoucna o nějakém ještě dalším zjednodušení, my se tomu určitě nebráníme, té diskuzi to je, ale myslím si, že tak, jak je to nastaveno, tak těch cest je několik a umožňuje to poměrně snadné vystoupení z toho z toho systému tak ale na druhou stranu, aby to bylo skutečně ověřené, že jde o toho člověka, že skutečně ten člověk si přeje vystoupit.

Jinak bych řekl k té otázce vůbec smyslu toho lékového záznamu. Znovu, když se podíváme, a pan docent Svoboda tady hovořil o tom veřejném zájmu, já myslím, že tady skutečně ten veřejný zájem je, protože my tady máme problém s lékovými interakcemi, máme tady problém duplicitami. To jednoznačně dokladují data, která jsou nezpochybnitelná. Když se podíváme na to, jak extrémně roste počet hospitalizací pacientů, kteří jsou hospitalizováni právě z důvodu nežádoucích účinků léků, interakcí atd., za posledních 10 let zhruba 3,5krát. Z roku 2017 poslední data: 6 200 hospitalizací.

To jsou všechny náklady, který ten systém nese na tyto hospitalizace. Máme tady nárůst úmrtí spojených s tímto, asi desetinásobný od roku 2007 do 2017. V roce 2017 252 úmrtí souvisejících s nežádoucími účinky léků s interakcemi apod. Takže já tady skutečně ten veřejný zájem vidím. Vidím tady veřejný zájem pro systém veřejného zdravotního pojištění pro veřejnost jako takovou.

A myslím si, že ten návrh, tak jak je koncipován, tak skutečně garantuje i osobní práva občanů. Garantuje, že skutečně kdokoliv kdykoliv se rozhodne, bude moci z toho systému vystoupit, a to je ten základ. Takže není to žádný příkaz, žádná direktiva, žádné vězení. Je velmi dobře možné z toho systému vystoupit. A v tomto směru si myslím, že ta práva všech jednotlivců jsou garantována při zachování toho veřejného zájmu a také při zachování toho, že skutečně potřebujeme, aby ten lékový záznam se používal.

Já bych tady ještě připomněl tu debatu, kterou jsme tady vedli zhruba na začátku roku 2018. Na přelomu roku 2017/2018, kdy jsme řešili tady ve Sněmovně této již otázku zavedení povinného elektronického receptu. A byly tady také názory, že by to mělo být dobrovolné, ať se lékaři rozhodnou apod. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby to bylo dobrovolné, tak dneska ten elektronický recept je naprosto nefunkční.

Vzhledem k tomu, že se podařilo tedy prosadit to, že je dnes povinnost s určitými výjimkami předepisovat elektronicky, tak máme za rok 2018 zhruba 60 mil. elektronických receptů předepsaných a takto to pokračuje, zhruba 6,5 mil. každý měsíc. Ten systém funguje, lidé si na něj zvykli, lékaři si na něj zvykli. A myslím si, že stejně to bude s tím lékovým záznamem, že byť teď jsou různé obavy, tak v té praxi se ukáže, že to má smysl, že to má smysl zejména pro ty pacienty, pro lékaře z hlediska garance bezpečnosti a kvality péče v českém zdravotnictví. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za závěrečné slovo panu ministru zdravotnictví. Paní zpravodajka Adámková se nechystá k závěrečnému slovu, paní zpravodajka Věra Procházková za UPV také ne, paní poslankyně Matyášová za petiční výbor také ne. Můžeme tedy postoupit a přikročíme k hlasování o pozměňovacích návrzích.

Prosím zpravodajku garančního výboru, tedy paní poslankyni Věru Adámkovou, aby nás seznámila s procedurou hlasování, a poté přednášela jednotlivé pozměňovací návrhy. Ještě s přednostním právem pan místopředseda Pikal. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já se omlouvám, že přerušuji takhle na poslední chvíli, ale chtěl bych požádat o deset minut pauzu na poradu našeho poslaneckého klubu, jak budeme v hlasování o pozměňovacích návrzích a o zákonu jako celku pokračovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, děkuji. Vyhlašuji přestávku na poradu klubu Pirátů do 10.53.

 

(Jednání přerušeno v 10.43 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 10.53 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády, budeme pokračovat. Přestávka na poradu klubu Pirátů skončila. Budeme se tedy zabývat hlasováním. Opakuji tedy žádost na paní zpravodajku garančního výboru paní poslankyni Věru Adámkovou, aby nás seznámila s procedurou hlasování, kterou nejdříve odhlasujeme a potom se budeme zabývat jednotlivými pozměňovacími návrhy. Máte slovo, paní zpravodajko.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, blížíme se ke konci našeho několikaměsíčního úsilí. Já vám děkuji za všechny příspěvky, které jste měli.

Co se týče procedury, ze středy nám ještě zbylo vaše souhlasné hlasování, jak doufám, s naším zpětvzetím pozměňovacího návrhu C2. To jsme již nestihli, protože tam byly další body. Než se dostaneme k celé proceduře, prosím, pane předsedající, o to, abyste nechal hlasovat o zpětvzetí návrhu pod písmenem C2. Já jsem to tu zdůvodňovala ve středu. Pro ty, kteří zde nebyli nebo si to nepamatují, což chápu, tak se jedná o to že tam je právní pocit nejistoty, co se týče tohoto zákona a zákona 1169/2011 Sb., a to samozřejmě nemůžeme připustit.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, děkuji. Budeme tedy nejdříve hlasovat o tom, jestli Sněmovna souhlasí se zpětvzetím pozměňovacího návrhu, jak bylo uvedeno zpravodajkou. Nejdříve vás všechny odhlásím a požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami.

 

O návrhu na zpětvzetí rozhodneme v hlasování 1052, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování 1052, z přihlášených 151 poslance pro 146, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Sněmovna souhlasila se zpětvzetím tohoto pozměňovacího návrhu. Nyní tedy k proceduře hlasování.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji. Tímto se již dále nebudeme zabývat.

Co se týče další procedury, jako první budeme hlasovat pozměňovací návrh C1. Já vám vždycky k tomu stručně řeknu, oč se jedná. Bude-li to pro někoho příliš stručné, mám tady všechny pozměňovací návrhy, kdyby se někdo potřeboval ještě podívat, tak to je samozřejmě možné. A naopak, protože jsem v tom mnoho měsíců, kdyby se vám zdálo, že je ještě potřeba něco říci, tak jsem tady k tomu samozřejmě jako zpravodajka, čili nikoliv můj názor, ale co se týče garančního výboru, kdykoliv ochotná.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak dobře. Dál tedy k proceduře.

 

Poslankyně Věra Adámková: První je pozměňovací návrh C1, což se týká doby účinnosti, a to proto, že 1. červenec již je zcela irelevantní, tak v tomto pozměňovacím návrhu navrhuji, abychom schválili, že doba účinnosti bude prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícím po vyhlášení tohoto zákona, čímž nejsme zavázáni k žádnému datu, které by potom mohlo limitovat další jednání. To bude za prvé.

Další potom je pozměňovací návrh pod písmenem B, což byl původně pozměňovací návrh ústavně právního výboru, který dával datum, které již je také irelevantní, čili v případě, že přijmeme C1, tak B již nehlasujeme.

Další budou pozměňovací návrhy pana kolegy Vymazala, a to jsou pozměňovací návrhy proti usnesení garančního výboru, čili budeme je hlasovat před usnesením garančního výboru. Jedná se o pozměňovací návrhy H1, H2. V tom pozměňovacím návrhu H1, H2 - kdo si to pamatuje, omlouvám se, kdyby náhodou někdo nevěděl, proto to stručně připomínám - se jedná o maximální dávku konopí a stoprocentní úhradu z veřejného zdravotního pojištění.

Další bude pozměňovací návrh pod písmenem H3, předkládal pan poslanec Vymazal, což je tisk 2812, kde se jedná o jiný typ výpočtu úhrady.

Další potom je A, což je usnesení výboru pro zdravotnictví, kde byly všechny již vypořádané návrhy pozměňujících návrhů, které byly před druhým čtením.

Další bude pozměňovací návrh pod písmenem D, všichni to máte, předkládal pan poslanec Farhan. Je tam zjednodušení načítání identifikačních kódů lékaře.

Další je pozměňovací návrh E pana kolegy Profanta, kde se jedná o to, že základem by byl nesouhlas s nahlížením do lékového záznamu.

Další je pozměňovací návrh pod písmenem I pana poslance Kaňkovského, který by se nehlasoval, kdyby se přijalo E, ale jinak se jedná o vynětí z náhledu do lékového záznamu pro určité skupiny pacientů.

Další je pozměňovací návrh pod písmenem F pana poslance Nachera, kde se jedná o zásilkový prodej léků.

Další je pozměňovací návrh pod písmenem J pana kolegy Pawlase o zabezpečování dodání léků do lékáren.

Další je pozměňovací návrh G pana poslance Pávka, kde se jedná o tržní podíly. V případě, že bude přijato J, je G již nehlasovatelné.

Potom bychom hlasovali o návrhu zákona jako celku.

Tak to je prosím navržená procedura.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Jsou nějaké připomínky k proceduře?

 

Pokud nejsou, budeme o proceduře hlasovat v hlasování číslo 1053, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro navrženou proceduru. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování 1053, ze 153 přítomných pro 153, tedy všichni. Procedura byla přijata.

 

Ještě než předám řízení schůze, přečtu omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny. Od 11 hodin do konce jednacího dne se omlouvá paní poslankyně Blažková (?).

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Dobré dopoledne, budeme tedy postupovat podle procedury, kterou jsme nyní schválili. Prosím paní zpravodajku.

 

Poslankyně Věra Adámková: Vážený pane předsedající, prosím hlasování o pozměňovacím návrhu C1 tak, jak jsem ho teď představila. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Prosím stanovisko. (Ministr: Souhlas. Zpravodajka: Souhlas.) Děkuji.

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 1054. Přihlášeno 153 poslanců, pro 153, proti nikdo. Návrh jsme přijali.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji, pane předsedající. Pozměňovací návrh B již nehlasujeme. Přijali jsme C1. Dále hlasujeme o pozměňovacích návrzích H1 a H2 pana poslance Vymazala tak, jak jsem je představila. A tady prosím hlasujeme nedoporučení. Jedná se o pozměňovací návrh k usnesení garančního výboru. Čili je to změna do usnesení garančního výboru.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Stanovisko pana ministra? (Nesouhlas. - Zpravodajka: Výbor nedoporučuje.) Děkuji. (Zpravodajka: Jedná se o nedoporučení.)

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 1055. Přihlášeno 154 poslanců, pro 59, proti 69. Návrh nebyl přijat.

 

Pan předseda Michálek k hlasování. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Já bych jenom poprosil, aby bylo vždycky u toho návrhu korektně na začátku uvedeno stanovisko výboru - nedoporučuje. A nikoliv, že mají poslanci hlasovat nedoporučující, protože to je potom zavádějící a návodné, což by ze strany zpravodaje být nemělo. Děkuji za tuto projekci.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Stanovisko paní zpravodajky nějakým způsobem zaznělo, jinak bych nedal hlasovat. Ale samozřejmě ta námitka je namístě. Paní zpravodajko, prosím, abyste na závěr vždycky jasně řekla stanovisko. Pak řekne stanovisko pan ministr a bude to podle obyčejů.

 

Poslankyně Věra Adámková: Dobře. Domnívala jsem se, že jsem znovu zopakovala, že výbor nedoporučuje. Jestli to nezaznělo, tak...

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: V pořádku, pojďme dál.

 

Poslankyně Věra Adámková: Takže další je pozměňovací návrh H3 pana poslance Vymazala tak, jak byl přednesen.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Stanovisko výboru? (Nedoporučuje.) Stanovisko ministra? (Nesouhlas.) Děkuji.

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 1056. Přihlášeno 155 poslanců, pro 42, proti 70. Návrh nebyl přijat. Můžeme pokračovat.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji. A nyní bychom prosím pěkně hlasovali pozměňovací návrh, nebo respektive usnesení, které máte pod písmenem A. Jedná se o usnesení garančního výboru pro zdravotnictví tak, jak bylo en bloc přijato.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Stanovisko výboru? (Doporučuje.) Stanovisko ministra? (Souhlas.) Děkuji.

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 1057. Přihlášeno 155 poslanců, pro 151, proti nikdo. Návrh byl přijat. Můžeme pokračovat.

 

Poslankyně Věra Adámková: Další je pozměňovací návrh D pana poslance Farhana tak, jak byl přednesen.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Stanovisko výboru? (Doporučuje.) Stanovisko ministra? (Souhlas.) Děkuji.

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 1058. Přihlášeno 155 poslanců, pro 150, proti nikdo. Návrh byl přijat. Můžeme pokračovat.

 

Poslankyně Věra Adámková: Další je pozměňovací návrh pod písmenem E pana kolegy Profanta tak, jak byl přednesen.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Stanovisko výboru? (Nedoporučuje.) Stanovisko ministra? (Nesouhlas.) Děkuji.

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 1059. Přihlášeno 155 poslanců, pro 38, proti 91. Návrh nebyl přijat. Můžeme pokračovat.

 

Poslankyně Věra Adámková: Další je pozměňovací návrh pod písmenem I pana poslance Kaňkovského tak, jak jsem jej představila.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Stanovisko výboru? (Nedoporučuje.) Stanovisko ministra? (Nesouhlas.) Děkuji.

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 1060. Přihlášeno 155 poslanců, pro 63, proti 71. Návrh nebyl přijat. Můžeme pokračovat.

 

Poslankyně Věra Adámková: Dále je zde pozměňovací návrh pod písmenem F pana poslance Nachera zásilkový prodej.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Stanovisko výboru? (Nedoporučuje.) Stanovisko ministra? (Neutrální.) Děkuji.

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 1061. Přihlášeno 155 poslanců, pro 1, proti 117. Návrh nebyl přijat. Můžeme pokračovat.

 

Poslankyně Věra Adámková: Dále je zde pozměňovací návrh pod písmenem J pana poslance Pawlase tak, jak byl přednesen.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Stanovisko výboru? (Doporučuje.) Stanovisko ministra? (Nesouhlas.) Děkuji.

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 1062. Přihlášeno 155 poslanců, pro 128, proti 8. Návrh byl přijat.

 

Poslankyně Věra Adámková: Vzhledem k tomu, že byl přijat pozměňovací návrh pod písmenem J, písmeno G od pan poslance Pávka je již nehlasovatelné. Vážený pane předsedající prosím o hlasování o návrhu jako celku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano děkuji. Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 66/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ve znění zákona č. 290/2017 Sb., podle sněmovního tisku 302, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou."

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 1063. Přihlášeno 155 poslanců, pro 103, proti 9. Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas.

 

Děkuji paní zpravodajce a panu ministrovi a končím projednávání tohoto bodu.

Pan místopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura se omlouvá od 11.15 hodin z pracovních důvodů.

 

Nyní se budeme zabývat bodem číslo

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.