Středa 19. června 2019, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Tomio Okamura)
96.
Návrh poslanců Martina Kupky, Petra Fialy, Zbyňka Stanjury,
Jany Černochové a dalších na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 375/ - prvé čtení
Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 375/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl zástupce navrhovatelů pan poslanec Martin Kupka. Máte slovo.
Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, stejně jako mnohé z vás i nás trápí, že Česká republika klade všem stavebníkům, ale nejenom stavebníkům, všem, kteří přicházejí do kontaktu se státem, řadu nečekaných překážek. A místo, aby od státu dostávali v zákonných lhůtách svá závazná stanoviska, tak na to mnohde čekají i několik měsíců.
Přicházíme s návrhem, který mění správní řád tak, aby byla pro občany, pro stavebníky větší jistota, že své závazné stanovisko dostanou ve lhůtě třicet kalendářních dnů. Často tady kritizujeme napříč politickým spektrem to, že se nestaví byty, že se nestaví dálnice, že se nestaví železnice, že se nestaví spousta dalších podstatných staveb občanské vybavenosti, že se komplikuje situace například v oblasti zdravotnictví, v oblasti školství, protože i tam veřejné instituce jako obce, města, kraje se snaží investovat, ale brání jim v tom často problémy na straně správního řádu, na straně úřadů, které nevydávají svá závazná stanoviska včas. Přicházíme s fikcí takzvaného závazného souhlasného stanoviska, opatřením, které říká, že pokud správní úřad nerozhodne v závazné lhůtě, tak se má za to, že je to závazné stanovisko vydáno kladně a byl naplněn zákon v té oblasti, pro které závazné stanovisko mělo vzniknout. Zkusím schválně zmínit několik konkrétních příkladů, kde to vázne.
Nejčastější jsou samozřejmě ty, které se týkají územního a stavebního řízení. Znám opravdu případy konkrétních investorů, například mateřské školky, která nutně potřebuje stavební úpravy. Stavebník, vlastník mateřské školky, v lednu požádá o závazné stanovisko orgánu územního plánování a čeká. Čeká měsíc, čeká dva měsíce, čeká tři měsíce, čeká čtyři měsíce, to už to nevydrží a podá návrh, respektive stížnost na nečinnost správního úřadu. Dostane se mu odpovědi ano, že skutečně příslušný úřad nečinil, ale čeká dál. Za další dva měsíce konečně ono závazné stanovisko dostane - je kladné - a tak se může rozběhnout teprve v ten okamžik celá řada dalších fází samotného stavebního řízení. Naráží to bohužel na to, že vlastník mateřské školky chtěl pro děti to upravené zařízení otevřít v září, což samozřejmě za těchto okolností nemá šanci udělat.
To jsem zmínil jeden konkrétní příklad. Jsou nepochybně závažnější, v okamžiku, kdy se může jedna o zdravotnická zařízení, nebo se může jednat o mnohaletá zdržení v okamžiku, kdy se jedná o tak důležité stavby, jako jsou třeba dálnice, silnice první třídy anebo silniční obchvaty měst a obcí. Problém spočítá opravdu v tom, že někde na úřadech zbytečně dlouho visí například závazné stanovisko orgánu územního plánování. A samozřejmě, že další obrovská ekonomická i morální ztráta plyne z toho, že občan nemá šanci, a v tomhle případě ani obec, ani město, žádný investor, mít nějakou jistotu od státu, kdy se toho vlastně dočká.
To, po čem voláme, je zároveň větší rychlost stavebních a dalších správních řízení, ale zároveň větší elementární jistota, kterou český stát lidem poskytuje v tom směru, že budou vědět, že když oni postupují podle zákona, udělají krok A, tak se mohou stejné odezvy dočkat od státu.
Těch příkladů je opravdu mnoho. Víme, že stát je schopen opravdu zakleknout na občana v okamžiku, kdy o jeden den nesplní zákonnou lhůtu, ale na druhou stranu když má stát oplatit stejnou mincí a dodržet například 30denní lhůtu, tak se vlastně nic neděje. A nejen že se nic neděje 31. den, ono se neděje nic ani 41. ani 51. ani 61. den, kdy ten úřad už měl dávno činit a měl vydat příslušné závazné stanovisko orgánu územního plánování například. Mimochodem správní řád i další složkové zákony říkají jasně, že závazné stanovisko vydá úřad bezodkladně, nejdéle však do 30 dnů, ve složitých případech do 60 dnů. Bezodkladně. Bezodkladně tedy rozhodně neznamená do pěti nebo do šesti měsíců.
Přišli jsme tedy s návrhem, který navíc v české legislativě už není úplnou novinkou, podařilo se nám prosadit podobné ustanovení do vyjmenovaného okruhu staveb v rámci projednávání zákona o urychlení liniových staveb, zákona č. 416, v loňském roce, a tam tedy ta fikce závazného souhlasného stanoviska už figuruje.
Zároveň bych rád upoutal vaši pozornost i na to, že s fikcí závazného souhlasného stanoviska pracuje jak v tuto chvíli v Legislativní radě zastavený návrh další novely zákona č. 416, tak ale kompletní rekodifikace stavebního práva. I tady si vláda uvědomuje, že je nezbytně potřeba něco udělat a zajistit, aby stát fungoval tak, že bude schopen své lhůty zvládat a že tím pádem nebude komplikovat život stavebníkům-občanům, nebude fakticky zdržovat další ekonomický růst České republiky, protože za všemi těmi prodlužovanými staveními a jinými řízeními se přece skrývají také významné finanční a hospodářské ztráty. Přicházíme tedy s návrhem, který reálně bude zkracovat dobu řízení, bude zjednodušovat život lidem, bude reálně také přinášet větší jistotu. Větší jistotu, že když se chováte podle zákona jako občan, že zároveň stát se bude stejně chovat k vám a bude své zákonné lhůty rovněž dodržovat.
My se nebráníme tomu, aby v rámci projednávání ve výborech se například doplnilo to, že v těch složitých případech se opravdu lhůta prodlouží na 60 dnů, stejně tak jako se nebráníme tomu, aby se z té fikce souhlasu vyčlenila rozhodnutí EIA, tak aby byla zcela v souladu naše praxe s tím, co pokládá za důležité Evropská unie. V tomto směru tedy určitě cesta existuje.
Dovolujeme si vás požádat, abyste podpořili náš návrh změny správního řádu, o jehož výhodách jsem hovořil. Troufnu si ale tvrdit, že to nejsou vlastně jenom jakoby výhody navíc, to, co navrhujeme, je, aby se stát konečně začal chovat tak, jak to on chce po lidech a jak to žádá, aby plnil zákonné lhůty, aby sám plnil zákony. A nabízíme na to konkrétní řešení v podobě fikce souhlasného závazného stanoviska.
Doplním ještě jeden důležitý bod pro ty, které napadá, jestli náhodou tím naopak nemůžeme způsobit nějaký problém, jestli tím třeba nevzniknou stavy, kdy se bude čekat na to, až uplyne ona lhůta. Tak nepochybně jsme ten návrh nepřipravili proto, aby se fikce souhlasu naplňovala, ale proto, aby si úřady zajistily svou práci tak, že budou schopny vydávat v termínech závazná stanoviska, a nekomplikovaly tak tím život lidí a život koneckonců i ostatních složek veřejné správy.
A co je v té věci zároveň podstatné? Není součástí té změny to, že by se například územní rozhodnutí vydávalo fikcí. To ten návrh opravdu neobsahuje. Obsahuje výhradně fikci souhlasného závazného stanoviska, což je teprve podmínka a základní podklad pro vydání toho meritorního rozhodnutí. Proto jsem přesvědčeni, že to žádné zásadní riziko pro Českou republiku neznamená, naopak je to krok, jak se ukazuje už v případě té konkrétní legislativní normy v případě výstavby liniových staveb, už slouží v českém právním řádu a reálně přispívá k tomu, aby to, co Česká republika už dlouho chtěla realizovat, a realizovat zcela v souladu se zákonem, tak aby se opravdu realizovat mohlo a zbytečně se nezdržovalo.
Prosím v tomto směru o to, aby při projednávání tohoto konkrétního návrhu vládl ve Sněmovně co nejvíce zdravý rozum, pohled na to, s čím se ten návrh snaží vypořádat. Protože zaznívá-li, a to si troufnu tvrdit, že snad ve všech volebních programech, že chceme odstranit zbytečnou byrokracii, že chceme funkční stát, že chceme, aby se rychleji stavělo, aby Česká republika příště nefigurovala na 156. místě ze 192 sledovaných zemí v rychlosti stavebního řízení, že nechce, aby v České republice trvalo stavební řízení v průměru 246 dnů, když v jiných státech může trvat třeba 60, nebo dokonce i kratší lhůtu. Toto je konkrétní návrh, konkrétní cesta, jak se přiblížit významně lepším ukazatelům v mezinárodním srovnání, a především jak v těch důležitých konkrétních oblastech, v dopravě, ve výstavbě veřejných staveb, ale i v soukromém podnikání, v záměrech soukromých vlastníků, v záměrech rodin stavět, tak aby se tam opravdu situace výrazně zlepšila a všechna stavební řízení a další správní řízení se urychlila.
Mnohokrát děkuji za vaši pozornost a ještě jednou prosím o podporu tohoto záměru.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji. Já přečtu mezitím ještě omluvy, než budeme pokračovat. Mezi 14.30 a 15.00 z pracovních důvodů paní poslankyně Taťána Malá se omlouvá, dále pan poslanec Karel Schwarzenberg se omlouvá mezi 14.30 a 19. hodinou ze zdravotních důvodů.
Nyní tedy prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení poslankyně Zuzana Ožanová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, předkládaná novela správního řádu má reagovat na průtahy dotčených orgánů a nedodržování lhůt při vydávání závazných stanovisek. Dle navrhovatelů jsou v dnešní právní praxi stanovovány nesplnitelné či vzájemně neslučitelné podmínky a správní orgány se dopouštějí průtahů. Navrhovaná úprava by měla zavést fikci závazného stanoviska. Pokud správní orgán nevydá závazné stanovisko do 30 dnů, pak by platilo, že rozhodnutí není podmíněno tímto závazným stanoviskem a žádost je v souladu se zákonem, na jehož základě se závazné stanovisko vydává. K případnému později vydanému závaznému stanovisku by se nepřihlíželo.
Další úpravy se týkají dozorčích a opravných prostředků a zakotvují fikci potvrzení závazného stanoviska dotčeného orgánu jeho nadřízeným orgánem, pokud marně uplyne lhůta pro jeho potvrzení či změnu.
Správní řád je obecným procesním předpisem upravujícím postup správních orgánů. Navrhovaná úprava však zasahuje do různých oblastí správního práva hmotného, které pro jednotlivé úseky veřejné správy upravují pravomoc dotčených orgánů k vydávání závazných stanovisek pro účely řady různých správních řízení. Případné nedostatky hmotného práva nebo jeho aplikace nelze řešit prostřednictvím změny procesního práva a obecného procesního předpisu. Správní právo zná institut fikce pozitivního nebo negativního rozhodnutí, nikoliv ale jako obecný procesní institut v obecné procesní úpravě, ale jen jako dílčí úpravu obsaženou vždy v příslušném zákoně upravujícím danou věcnou příslušnost konkrétního správního orgánu. Stejným způsobem, to znamená jen cestou přímé novelizace jednotlivých zákonů upravujících pravomoc dotčených orgánů k vydávání závazných stanovisek, je proto potřeba přistoupit k případné úpravě fikce závazného stanoviska nebo fikce nepodmíněnosti rozhodnutí závazným stanoviskem.
Závazná stanoviska dotčených orgánů se objevují v řadě navzájem zcela neporovnatelných oblastí veřejné správy, ve kterých dotčené orgány vykonávají svou působnost k ochraně jednotlivých veřejných zájmů, jako například rozhodování o koncesovaných živnostech, rozhodování o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, rozhodování o udělení souhlasu k činnosti soukromé vysoké školy, rozhodování o oprávnění poskytnout službu péče o dítě v dětské skupině, rozhodování o oprávnění a jiné.
Žádost o vydání závazného stanoviska může mít vady bránící řádnému posouzení, či dokonce přímo bránící vydání stanoviska. V takovém případě je správní orgán povinen pomoci vady odstranit nebo vyzvat k odstranění nedostatků vad podání a určit k tomu přiměřenou lhůtu. Návrh však s tímto nepočítá a mohlo by docházet k situacím, že fikce nepodmíněnosti rozhodnutí závazným stanoviskem by mohla nastat i na základě neúplné a ani na základě výzvy správního orgánu nedoplněné žádosti. Žadatelé by touto variantou mohli kalkulovat a cíleně se snažit o to, aby závazné stanovisko nebylo vydáno.
Návrh předpokládá fikci nepodmíněnosti rozhodnutí závazným stanoviskem jen v případě podání žádosti o vydání závazného stanoviska, nikoliv však v případě, kdy by mělo být závazné stanovisko vydáváno na základě výzvy správního orgánu příslušného k vedení správního řízení, ve kterém má být vydáno rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem. V právní úpravě se používají oba dva modely s tím, že závazná stanoviska opatřuje žadatel a předkládá je správnímu orgánu jako součást žádosti o vydání rozhodnutí, tak s tím, že si závazná stanoviska opatřuje sám správní orgán, který vede řízení. Návrh tedy počítá jen s jedním z těchto modelů, aniž by z něj vyplývalo, proč tomu tak je. Proti nečinnosti správních orgánů se lze dle platné legislativy bránit v rámci správního soudnictví. Nelze také opominout, že nesprávný úřední postup lze postihovat v rámci zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím.
Návrh zákona obsahuje i sám o sobě řadu dílčích nedostatků, které by znemožnily jeho bezproblémovou praxi. Návrh na jedné straně předpokládá v případě marného uplynutí lhůty pro vydání závazného stanoviska fikci nepodmíněnosti rozhodnutí příslušným závazným stanoviskem, současně ale stanoví, že pokud odvolání směřuje proti takovému závaznému stanovisku, platí, že ho nadřízený orgán potvrdí. Pokud ale rozhodnutí nemá být na základě fikce vůbec podmíněno daným závazným stanoviskem, žádné závazné stanovisko se vydávat nebude, a to ani fingované, a nedává proto smysl počítat s tím, že odvolání bude směřovat proti závaznému stanovisku, neboť nic takového nemůže nastat, když se nelze odvolat proti tomu, co neexistuje. Stejně tak nedává smysl vylučovat v případě takového neexistujícího závazného stanoviska přezkumné řízení, neboť to, co není, nelze přezkoumat z povahy věci.
Návrh zákona neřeší, jak se správní orgán příslušný k vydání rozhodnutí podmíněného závazným stanoviskem právně relevantním způsobem dozví, že dotčený orgán závazné stanovisko ve stanovené lhůtě nevydal, a kdy v důsledku toho nastala fikce nepodmíněnosti rozhodnutí závazným stanoviskem.
Vláda na své schůzi dne 8. února 2019 projednala tento návrh zákona a zaujala k němu nesouhlasné stanovisko. Také Parlamentní institut vypracoval stanovisko ke kompatibilitě tisku s právem Evropské unie pod č. 0375 se závěrem, že navržená úprava je neslučitelná s právem Evropské unie.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak to byla zpravodajka paní poslankyně Zuzana Ožanová. Já přečtu dvě omluvy. Pan poslanec Jan Skopeček se omlouvá do konce jednacího dne a pan poslanec Patrik Nacher se omlouvá od 15.30 ze zdravotních důvodů.
Nyní otevírám obecnou rozpravu, kam mám tedy také přihlášenou paní poslankyni Zuzanu Ožanovou, jestli máte zájem vystoupit v obecné rozpravě. Mám tady tři faktické poznámky, ty ale budou reagovat až... Vy máte s přednostním právem. (K ministryni Dostálové.) Nicméně paní zpravodajka má taky přednostní právo... (Dává přednost.) Takže dáváte prostor paní ministryni s přednostním právem, následně tedy budou faktické poznámky, protože reagují na něco v obecné rozpravě, ty mám čtyři, a následně paní poslankyně Ožanová. Tak prosím.
Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych chtěla opravdu k tomuto tématu vystoupit. Za prvé bych chtěla poděkovat panu Kupkovi, protože jsem velmi ráda, že stavební právo řešíme napříč politickým spektrem, a skutečně na fikci souhlasu závazného stanoviska je obecná shoda. Je to ale samozřejmě velmi složitý institut a mělo by se to v této fázi skutečně vztahovat pouze na stavební právo. Proto my opravdu si dáváme tu práci, novela čtyřistašestnáctky už je po legislativním procesu, dolaďují se tam poslední věci. Já se opravdu velmi obávám toho, abychom najednou fikci souhlasu udělali na všechno, protože už to tady bylo správně řečeno paní zpravodajkou, tam se to týká péče o dítě, migrační politiky, zdravotnictví. A myslím si, že takto závažný institut bychom skutečně měli aplikovat na to stavební právo, kde to, co řekl pan Kupka, je prostě naprostá pravda, to zdržování je samozřejmě veliké, ale prosím, nechme to na tu čtyřistašestnáctku, kde to je vykomunikované na úrovni Legislativní rady vlády a nemělo by to potom následně v praxi dělat problémy. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A mám tady čtyři faktické poznámky. Jako první vystoupí pan poslanec Leo Luzar, jako druhý místopředseda Sněmovny Petr Fiala, dále paní ministryně Dostálová, pan poslanec Dominik Feri. Takže vaše dvě minuty, pane poslanče. Prosím.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážená vládo, milí předkladatelé, já mám trošku rozporuplný dojem z toho, co tady zaznělo. Z jedné strany máme líné úředníky, z druhé strany oprávněně požadující stavitele, stavaře, žadatele o stavbu, kteří žádají do 30 dnů vyjádření. Ale tak to přece doopravdy není. Prostě to stavební řízení, které u nás dlouho trvá, nemá jednostranného viníka, jako že všichni hledáme argumenty, jak to urychlit. Ta vina je na obou stranách. A jestliže se bavíme o tom, jaký je ten problém v rámci fikce doručení, fikce souhlasu, obecně fixního přístupu k realizaci, tak si taky musíme říct, že mnohdy to může být zneužíváno, to tady zaznělo, ale z druhé strany se mnohdy počítá, že právě není nebo že bude použito v jiné souvislosti.
Uvedu příklad. Většina staveb - když někdo zadává stavbu, soutěží, starostové když zadávají, tak v rámci smlouvy s tím proveditelem stavby si dávají termíny. Sankční termíny, dokdy musí předložit, udělat atd. Naschvál se do těch smluv podívejte a zjistíte, že tam není ukončení řízení, ale zahájení řízení jako kontrolní termín této stavby. A co se stane? Na stavební úřad přijde investor, tedy ne investor, ale provádějící stavbu, takhle ve složkách má předložený návrh, který chce dát, úředník ho otevře a ty složky jsou prázdné. Ale on musí zahájit správní řízení. A v ten moment ten proveditel je prostě kryt vůči té sankci ze strany investora, která by mu mohla následovat. Toto je běžná praxe, která se v té stavební praxi objevuje, že je zneužíván určitý správní řád, určitý správní systém k tomu, že já nestíhám termín, tak si prostě tady tímto stylem pomůžu. (Předsedající upozorňuje na čas.) V ten moment se prodlužuje termín. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Další s faktickou poznámkou místopředseda Sněmovny Petr Fiala. Prosím, pane místopředsedo, máte dvě minuty.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane předsedající. Já jsem tady vyslechl to právnické cvičení z oblasti správního práva, kterým se mělo zdůvodnit, proč to nejde, ale mně to ani v nejmenším nepřesvědčilo. Tady je potřeba přinášet nějaké politické argumenty, které by zdůvodnily situaci, která tady dnes je, a to je ta situace, se kterou se my nechceme smířit, že stát je v privilegovaném postavení vůči občanům, státní orgány nemusí rozhodovat v nějakých lhůtách, mohou posunovat donekonečna řadu schvalovacích procesů, aniž se cokoli děje, zatímco občan, když nesplní nějakou lhůtu, nezaplatí druhý den poté, co ta lhůta končí, nějakou pokutu, neudělá něco, co má, tak je sankcionován. A jako občan bych taky mohl říct, že je toho na mě moc, že to je složité, že se v tom těžko orientuji, že to rozhodování pro mě není snadné, že se musím probrat spoustou složitých věcí... Úplně stejnou argumentací, jaká je tady použita z hlediska státního aparátu, který má nekonečně víc možností než občan, bych mohl jako občan použít. Ale stát takovouhle argumentaci nepřipustí.
Tak já říkám za občany - my taky takovouto argumentaci nepřipustíme a nepřipouštíme. My chceme, aby se podmínky narovnaly, aby stát měl jasné lhůty, aby jasně plnil povinnosti, aby rozhodoval, kdy má. A k tomu slouží myšlenka, se kterou jsme přišli, fikce souhlasu, která nutí státní orgány k tomu, aby se chovaly odpovědně a jednaly tak, jak mají, a jednaly s úctou k občanovi a k nějakým lhůtám, které si tady nastavíme. A to, že tam zaznělo pár příkladů, které, uznávám, by nebyly řešitelné tímto způsobem, ty lze přece vyjmout ze zákona při dalším projednávání, opravdu říct, v těchto konkrétních případech fikce souhlasu nemůže být uplatněna, protože proces je příliš komplikovaný.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A děkuji také za přesné dodržení času. Další omluva. Pan poslanec Aleš Juchelka se omlouvá od 15.30 do 18 hodin z pracovních důvodů.
S faktickou poznámkou nyní vystoupí pan poslanec Dominik Feri a připraví se s přednostním právem zpravodajka paní poslankyně Zuzana Ožanová. Pane poslanče, máte slovo, vaše dvě minuty. Prosím.
Poslanec Dominik Feri: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím, že tento návrh bude podporován spíš v pravé části sálu, protože ta bere stát skutečně více jako servismana, jako služebníka, nikoliv jako nějakého nadřízeného, který prostě rozdává ty bumážky a občan si má prostě... (Poslanec se odmlčel vzhledem k velkému hluku v sále.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás poprosím o klid, aby se pan poslanec mohl vyjádřit. Kdo prosím neprojednává něco týkajícího se tohoto bodu, prosím, aby si to projednal před sálem.
Poslanec Dominik Feri: Děkuji. A ten občan si má zkrátka počkat.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás poprosím ještě jednou o klid, protože skutečně hluk tady nekončí. V případě, že by hluk pokračoval, budu muset jmenovat jednotlivé poslance, kteří hlučí. Takže vás chci požádat, abyste si skutečně projednali věci, které se netýkají tohoto bodu, mimo jednací sál. Prosím.
Poslanec Dominik Feri: Moc děkuju. Toto řešení jít obecnou normou, to znamená zasáhnout a novelizovat správní řád, je vpravdě netradiční, ale myslím si, že tento návrh je určitým, řekněme, podkladem, nad kterým můžeme diskutovat širší otázky například soustavného porušování pořádkových lhůt správními orgány. A tento návrh, stejně jako například i náš návrh, který se věnuje stavebnímu zákonu a fikci v rámci stavebního a územního řízení, je zkrátka jenom výrazem toho, že tu stát nedodržuje pořádkové lhůty. To tu pan kolega Kupka velmi dobře zmínil.
A velmi bych varoval, a cítím tu takovou atmosféru, že by návrh měl být snad zamítnut. Před tím bych chtěl opravdu velmi varovat, protože jak tady budeme pak dál diskutovat? Nějakým způsobem tu vláda něco předloží, rychle to projedeme a tím to skončí. Ne, jsou tu před námi otázky urychlení správního řízení, stavebního a územního řízení, a jsou tu před námi otázky úzce související, například navazující řízení před správními soudy. To spolu všechno úzce souvisí. A tento návrh může být podkladem, nad kterým můžeme diskutovat. Můžeme prodloužit lhůty, ale velmi bych varoval před tím, abychom ho zamítali v prvém čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, že jste dodržel čas, nicméně bych vám klidně dal o třicet sekund víc, s tím jsem počítal, takže děkuji.
A nyní tedy s přednostním právem vystoupí paní poslankyně Zuzana Ožanová a připraví se pan poslanec Kupka a následně pan poslanec Kolovratník. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Zuzana Ožanová: Ještě jednou dobrý den, dámy a pánové. Dominik mě předběhl, naznačil vlastně, co chci říct. S ohledem na svou zpravodajskou zprávu dávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona.
Chtěla bych se k tomu ještě trochu vyjádřit, k tomu, co tady bylo předneseno. Chtěla bych upozornit na to, že toto je opravdu obecný právní předpis - správní řád. Podle toho se pracuje v mnoha oblastech veřejné správy. A opravdu abychom v pozdějším návrhu dokázali vyjmenovat všechno, kde by to nebylo vhodné použít, vaši fikci, to by byl velký problém. Já si nedokážu představit, že třeba u péče o dítě prostě jeden den prošvihnu lhůtu a budu mít problém s nějakým závazným stanoviskem například v této oblasti. Vojenská technika a podobně. Domnívám se, že by to opravdu mělo být, jak je to v zákoně o urychlení výstavby, u speciálních zákonů jako speciální ustanovení, ne v obecném právním předpise.
Chápu, že možná pan Fiala chce politické argumenty. Já mám prosím vás spíš věcné argumenty než politické a domnívám se, že u novely tohoto předpisu bychom měli být spíš věcní než se zabývat politickými argumenty.
Dominik Feri říkal, že stát nedodržuje pořádkové lhůty. Je otázkou, jak postihovat dodržení pořádkových lhůt, ale není to tím, že uděláme takovou fikci nějakého závazného stanoviska. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou, omlouvám se, pane poslanče (k poslanci Kupkovi), ale váš stranický nadřízený pan místopředseda Sněmovny Petr Fiala ještě s faktickou. Pane místopředsedo, vaše dvě minuty. Prosím.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane předsedající. Budu reagovat na vystoupení paní poslankyně Ožanové. Vaším prostřednictvím, vážená paní poslankyně, to závisí na tom, jak si kdo představuje politiku. Pro mě politika není žádné plácání ani jenom vytváření nějakých ideologických schémat, ale pro mě je politika docela věcná. Ale já jsem tady slyšel velmi komplikovaný výklad z oblasti správního práva, proč to nejde. Mě zajímá, jak to změníme, co s tím uděláme, a tomu já rozumím jako politickému stanovisku. A co uděláme pro to, aby to fungovalo, a nejen v oblasti stavebního práva, ale i v jiných oblastech, o kterých tady mluvíte.
Když jste třeba zmínila migraci, řeknu vám příklad, který zrovna řeším. Ředitelé nemocnic si stěžují na to, že stát není schopen dostatečně rychle přijmout lékaře a zdravotnický personál z Ukrajiny, ale stát toho není schopen ani v těch termínech, které si sám stanovil. A co se děje? Neděje se nic. A kdo na to doplácí? Nemocnice a naši pacienti. Takže tady máme další problém. A právě o těchto problémech mluvíme.
A to, co tady navrhujeme, je určité řešení, které vytvoří prostor pro to, aby stát rozhodoval tak, jak má, a rozhodoval včas a rozhodoval kompetentně. Znovu opakuji, bavme se o případech, kde to stát nedokáže do měsíce, kde to nedokáže ani o dvou měsících. Tady lze udělat výjimku. Ale my bychom byli neradi, aby tento princip, který považujeme za důležitý a který opravdu změní byrokratické prostředí v České republice a změní přístup státu k občanovi, byl omezen jenom na stavební řízení. Nám jde v tomto případě o mnohem víc.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní přečtu omluvu. Pan ministr Antonín Staněk se omlouvá od 15.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
A nyní tedy konečně pan poslanec Kupka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Martin Kupka: Dovolím si reagovat na slova kolegyně Ožanové. Zaznělo tady: co budeme dělat, když stát prošvihne například lhůtu o jeden den v případě rozhodování o osudu dítěte? To pokládám za ještě závažnější, pokud se tak stane, než v případě, že by tím jenom zdržoval stavbu. Ale máme bránit především tomu, aby k takovému zdržení docházelo. A my v procesním právu, a tady máte pravdu, zasahujeme do procesu, který se týká univerzálně mnoha jiných složkových zákonů. Ale výhrada, která se objevila ve stanovisku vlády, je i podle opravdu věhlasných legislativců úplně mimo. Protože zasahujeme-li do procesního řádu, tak tím zase měníme jenom onen proces a to není možné pokládat za nepřímou novelu dílčích zákonů. To by potom musela Sněmovna zakázat jakoukoliv úpravu jakéhokoliv procesního práva. A těch máme v českém právním řádu mnohem více. Pokládám tuto připomínku opravdu za zcela nedůvodnou.
Ale vrátíme-li se zpět k tomu, co chceme měnit. Měníme přece jenom přesně určenou lhůtu, respektive podobu vydávání takzvaných závazných stanovisek. Pro ně správní řád určuje lhůtu třicet dnů, a dokonce říká, že se má rozhodnutí, závazné stanovisko, vydat bezodkladně, nejpozději však do třiceti dnů. Určitě je možné se bavit o tom, aby ve složitějších příkladech byla k dispozici šedesátidenní lhůta. To není nic složitého a jistě na to přistoupíme. Ale jde přece jenom o to, co si stát sám pro svá rozhodnutí určuje za lhůtu, aby na druhé straně, na straně občanů, na straně obcí, krajů, na straně podnikatelů byla také nějaká jistota, že se rozhodnutí dočkají. Tím spíše u zmiňovaného rozhodnutí o osudu dítěte. Jak si může stát dovolit v tomto případě například lhůtu promeškat? To je ještě závažnější příklad. A my přece chceme touto změnou říct jasně, že pokud si tady stát pro svá rozhodnutí, v tomto případě dokonce závazná stanoviska, určil nějakou lhůtu, tak ji má naplnit, tak ji má respektovat on na prvním místě. A má k tomu jasně vymezené podmínky.
Znovu zdůrazňuji, že se jedná o závazná stanoviska, která jsou teprve podkladem pro finální rozhodnutí, pro to meritorní v té dané oblasti. Tam nepochybně je čas na to, aby se úřad dál zabýval tím konkrétním příkladem, pokud má správně rozhodnout. Ale třicetidenní lhůta je prostě závazek, který stát na sebe vzal, a bohužel ho neplní.
Pokud by platilo to, co říkáte, tak by to ale muselo znamenat, že paní ministryně Dostálová vezme celou rekodifikaci stavebního práva do ruky a celé ho zahodí, protože s těmito připomínkami nemá šanci uspět ani v nejmenším. Celé by to bylo úplně zbytečné, pokud by měly platit právní připomínky, které jste zmínila. Pak se nemáme šanci vypořádat absolutně s tím, co stát není schopen zvládnout v rámci lhůt, které si sám zákonem ukládá. Ukládá je občanům a musí je nutně stejně závazně ukládat také sobě. O to nám běží. A není to málo.
Jde o to, aby lidé opravdu měli větší právní jistotu, měli vůči státu alespoň trochu vyváženější pozici, aby nebyli těmi, kteří jsou pronásledováni, kontrolováni, těmi, na které se zaklekává, ale aby vůči státu mohli vystupovat zodpovědně a měli právo očekávat adekvátní odpověď. Adekvátní například v tom, že se lhůty budou naplňovat. A ta současná praxe, to chci zdůraznit, není o zmeškání lhůty v řádu jednoho dne, a to ani v případě stavebního řízení, ale i v mnoha jiných řízeních, o která také běží, protože tam jde jak o peníze, tak často o osudy lidí, tak to promeškání lhůt často přesahuje řád měsíce, dvou měsíců i tří měsíců.
Znovu zdůrazňuji, že fikce souhlasu a ten návrh ve správním řádu v tomto směru je legislativně naprosto správný. A zároveň si dovolím ještě jednou zdůraznit, že opravdu jde o to dosáhnout, aby se fikce vůbec nemusela naplňovat, ale aby úřady rozhodovaly ve lhůtách, které jim zákon určuje. To je přece normální. Na to bychom vlastně ani žádný zákon přijímat nemuseli.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní do obecné rozpravy zatím poslední přihláška a je to pan poslanec Kolovratník. Máte slovo. A jinak zatím žádnou další přihlášku nemám do rozpravy. Ah. Máme. Tak ještě pan poslanec Ferjenčík následně. Prosím.
Poslanec Martin Kolovratník: Dobré odpoledne, kolegyně, kolegové. Děkuji za slovo v debatě, kterou jsem pečlivě poslouchal. Velmi často byl zmiňován onen zákon č. 416/2009, který jsme tady společnými silami novelizovali v loňském roce. Víte, já když poslouchám argumentaci, návrh předkladatelů, tak té myšlence rozumím. Souhlasím s ní. A chci připomenout snad i ze své pozice jednoho z těch, který tady přednášel, nebo byl v čele skupiny těch poslanců v loňském roce zákona č. 416, tak právě kolegové z ODS v čele s Markem Bendou přišli vlastně s touhle myšlenkou vložit do toho zákona, zrodilo se to na ústavněprávním výboru, bylo to pro vás vlastně nepřekročitelné, říkali jste, pokud tuhle věc tam nedáme, tak my v tom loňském roce ten zákon nepodpoříme. A povedlo se to. A jsem za to rád. A dneska zpětně za to chci poděkovat. Když budu citovat, byl to § 2 odst. 5, který zavedl právě fikci toho rozhodnutí dotčených orgánů státní správy, a je tam tedy 60 dnů. A tohle je podle mě dobrý příklad, dobrá zkušenost, byť jsem se informoval dnes u kolegů v resortu dopravy, ta novela je účinná od loňského září, nebylo to v praxi ještě využito, ale možná ta odpověď je taková, že ti úředníci vědí, že tam nad nimi něco je, je to ten symbol, a proto raději rozhodnou, protože se bojí prostě nerozhodnout. Takže v tomhle to vnímám pozitivně.
Ale přesto jsem v tuhle chvíli skeptický, možná opatrný, a omlouvám se za ten výraz, ale já se trochu bojím, aby to nebylo takové to v uvozovkách vylití vaničky i s dítětem, protože vy tady chcete opravdu celý správní řád, tak jak říká Zuzana Ožanová, vlastně reformovat, přestavět celý správní řád.
A když zůstanu opět pouze u toho zákona v uvozovkách o liniových stavbách, tak ti z vás, Zbyněk Stanjura, kteří jsou zkušenější než já, byli tady u začátku, tak se podívejte, jak tenhle zákon vznikal. V roce 2009 byly problémy s výkupy pozemků. Spekulovalo se. Tehdejší Poslanecká sněmovna přijala zákon, který v jiném klíčovém paragrafu říkal dvojnásobek, dáme lidem jenom dvojnásobek ceny. A co to udělalo? Výkupy pozemků se tehdy zastavily. Prostě lidé nechtěli ty pozemky prodávat. Tak někdy v roce 2013, 2014, už to bylo za vlády, kde se účastnilo i hnutí ANO, jsme zkusili až šestnáctinásobek. To byl výkladový problém. Bylo to moc. Tak když vlastně napotřetí jsme se ustálili a bylo to takové to ode zdi ke zdi na tom osminásobku, který tedy dneska vidíme, že v praxi funguje. A tady se opravdu bojím, a říkám férově, otevřeně, nečetl jsem ten návrh do detailu, to říkám korektně, dám na názor svých kolegů, ale bojím se, abyste, kolegové, opravdu nebyli až příliš radikální a abychom si spíš nezadělali na problémy.
A pokud jsem poslouchal vyjádření Kláry Dostálové, kde ta další, jak bylo domluveno, ta vládní novela zákona č. 416 právě pracuje s dalšími kroky v té fikci souhlasu, chce je postupně rozšiřovat, tak i já bych tady velel k umírněnosti a k tomu jít nějakými postupnými kroky a otestovat si je. Předpokládám a sám to rád podpořím, že až ten zákon, který jsem se sám těšil, že tady bude, věřme, že už to bude co nejdříve, že ho přikážeme nejen hospodářskému výboru, ale také ústavněprávnímu a že třeba tyhle bohulibé myšlenky, a teď to myslím opravdu dobře a upřímně, do něj zapracujeme. Ale takhle revolučně, a použiji to slovo až radikálně, jít do celého správního řádu, byť vám rozumím a ta filozofie se mi líbí, tak se omlouvám, ale i já budu muset být proti.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy mám jednu faktickou poznámku, což je pan poslanec Martin Kupka. Pane poslanče, s faktickou. Následně s přednostním právem... Takže předseda poslaneckého klubu nemá zájem, takže potom se připraví pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Martin Kupka: Já se jenom musím pozastavit nad tím, že za revoluční, nebo dokonce radikální krok považujete návrh, který chce jenom jediné - dosáhnout respektování zákonných lhůt.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy pan poslanec Mikuláš Ferjenčík do obecné rozpravy a připraví se předseda klubu ODS pan poslanec Stanjura. Prosím, máte slovo.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěl jsem jen stručně odůvodnit, proč ten návrh nepodpořím. A odpověď je jednoduchá. To proto, protože občan přece očekává od toho státu, že rozhodne rychle, to je pravda, tam naprosto s předkladateli souhlasím. Nicméně ale také očekává, že rozhodne v souladu se zákonem. A ve chvíli, kdy úřady budou automatizovaně vydávat souhlasná stanoviska i v případech, kdy ta stanoviska budou v rozporu se zákonem, tak to je přece obrovský problém. Rozumím záměru urychlit ten proces, ale nemůže to přece být za cenu toho, že vám třeba vedle rodinného domku postaví panelák, na který dostali souhlasné závazné stanovisko skrz fikci souhlasu, skrz to, že nějaký úředník tam schválně prošvihne lhůtu. Takže to se taky může stát. A i práva občanů, kteří třeba budou tou stavbou omezeni, je potřeba chránit. A i na ty musíme myslet.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní pan poslanec Stanjura, předseda klubu ODS. Zatím poslední přihláška do obecné rozpravy. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já asi jenom podtrhnu a zopakuji, co říkají moji kolegové. A pro Martina Kolovratníka, ctěného kolegu. Co je na tom revolučního, co je na tom radikálního? Nebo pro pana kolegu Ferjenčíka. Tak pokud stát chce v nějaké činnosti delší lhůtu, tak ji uzákoňme. My se té debatě nebráníme. Ale chceme vyrovnat ten vztah mezi státem a občanem. Stát může všechno a občan nemůže skoro nic. Ve lhůtách. Kdo je v tom vztahu silnější? Bezesporu stát. Co je na tom revolučního, radikálního, nevím, co všechno, odvážného, že chceme, aby stát plnil zákonné lhůty? Nic jiného nechceme. Kdybychom ty zákonné lhůty chtěli radikálně zkrátit, tak se můžeme bavit o tom, jestli je to dobře, nebo špatně, zda je to revoluční, nebo radikální, zda je to uskutečnitelné.
My tady podléháme tlaku úředníků. Dobře, vyřešili jsme několik vyjmenovaných staveb. Ale v každém stavebním řízení se čeká měsíce na závazná stanoviska, řekne vám to skoro každý stavebník, přestože podle zákona by to závazné stanovisko mělo být ať už kladné, nebo záporné. A jak už říkal Martin Kupka, to že je někde fikce souhlasu, neznamená, že to konečné správní řízení vyjde pozitivně pro toho žadatele. Jenom vyjde v určeném, zákonem určeném čase. A to je všechno. Tak čeho se bojíme?
Máme tady všichni plno řečí o tom, jak je třeba zjednodušit stát, snížit byrokracii. A my chceme jediné, aby stát plnil lhůty, které má v zákonech. A najednou je s tím problém. Tak čí zájmy hájíme? Těch, kteří po státu něco chtějí a platí daně? Očekávají servis a služby za ty svoje peníze? Nebo těch druhých? A já vůbec nekritizuji konkrétní úředníky. My taky říkáme, že těch předpisů, rozhodnutí, regulací, nařízení je příliš mnoho. A to je taky cesta, jak zjednodušit to řízení a možná ho zrychlit. Ale tady se nebavíme o zrychlení, tady se bavíme o dodržování zákona. A najednou to nejde! Najednou je s tím problém. Tak si představte, proč mám u kontrolního hlášení pět dnů? Proč nemám 50, když je to složité, abych ověřil. Pět pracovních dnů má malý podnikatel, který má třeba externí účetní! To většině Poslanecké sněmovny připadá normální. A co se stane, když ten živnostník nesplní pět dnů, ukrutně krátkou dobu? Sankce! Bez milosti! A na druhé straně když ten berňák to bude dělat rok nebo dva, tak je to v klidu. Tři roky má finanční úřad na to, aby zkontroloval např. daň z příjmu. Deset let, aby zkontroloval DPH. Tady je pět dnů. A my říkáme, nebo vy nám říkáte, neblázněte, vy z ODS, neblázněte! Co se stane? Tak vyžadujme po státu to samé, co chceme po občanovi! To je jediné. Jsme připraveni debatovat o těch lhůtách u jednotlivých typů řízení. Jsme na to připraveni. Ale ne že to hodíme pod stůl a zase budeme čekat, až přijde dílčí řešení ve stavebním řízení. A ty argumenty pak mohou být úplně stejné. Už to říkal Martin Kupka ve svém vystoupení.
Takže já vás žádám, abyste to pustili do dalšího čtení, abyste na tom s námi spolupracovali, protože to je jednoznačně ve prospěch občanů. A zejména těch aktivních, kteří častěji komunikují s úřady a potřebují rozhodnutí.
A možná právě pro to, co říkal Martin Kolovratník, možná právě proto, že ta fikce se souhlasem už je, najednou u vyjmenovaných dopravních staveb to jde. A není řečeno, že jsou všechna stanoviska kladná, to je přece úplně jiný příběh. Ale jsou včas. A ten, kdo tu stavbu připravuje, se na to může spolehnout. A ví, že když podá žádost, do 60 dnů má závazné stanovisko. A ne že bude čekat někdy rok, někdy rok a půl. Vždyť ty případy známe všichni z hospodářského výboru, co jsme tam někdy seděli u konkrétních staveb. A není to jednotlivý případ. Tak čeho se vlastně bojíme? Čí zájmy tedy budeme hájit? My se toho nebojíme, chceme úplně normální věc. Úplně normální věc, aby stát dodržoval lhůty, které jsme mu my zákonodárci v zákonech uložili. To si nevymysleli ti úředníci. To jsme byli my, poslanci a senátoři. A je jedno, ve kterém volebním období. A teď, když chceme říct, že když to nesplní, tak je souhlas, tak se toho bojíme. Nebo někteří z nás se toho bojí. A já chci znát ten důvod. Čeho se vlastně bojíme? Čeho se bojíme? Jaký je automat na vydávání kladných stanovisek? Tak buď ta doba je skutečně krátká, v konkrétní agendě, tak se bavme, že tam nemá být 30 dnů, ale 90, protože 30 je hrozně krátké. Ale ať má každý jistotu, aby věděl, dokdy to stanovisko dostane! Dneska tu jistotu nemá. A co je ještě horší, tomu, kdo to nedodržuje, se nic nestane. Na rozdíl od občana, podnikatele, živnostníka. Tři dny, šest dnů, když zaplatí pozdě daň z příjmu nebo podá pozdě daňové přiznání, už je průšvih. A my se bojíme ta samá práva dát občanům.
Tak mi zkuste říct, vy, kteří jste proti, proč? Proč jste proti? Proč nechcete zvýšit práva občanů? Proč nejste pro to, aby stát plnil lhůty, které má. To je přece jednoduchá otázka. A odpověď jsem zatím neslyšel. (Potlesk z lavic ODS.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka a je to pan poslanec Leo Luzar a následně v obecné rozpravě se připraví pan poslanec Kupka za navrhovatele. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Zazněly tady otázky. Proč? Proč, proč? Ale přece ten úředník není samostatný sám o sobě. Má svoje nadřízené. A když ten úředník není schopen ve 30 dnech něco splnit, co mu zákon ukládá, tak jeho nadřízený se má ptát: Proč jsi to neudělal? Máš objektivní důvody? Subjektivní důvody? Nebo jsi jenom líný? A jestliže toto ten jeho nadřízený úředník nedělá, jestli my se neptáme nebo ti, kteří žádají, se neptají na to, proč, tak potom samozřejmě máme řešit něco zákonem? A ta rizika, která tady jsou - ano, může dojít k urychlení, ale rizika tu taky existují. A toto nemůžeme takhle jenom spláchnout. Ale já se neustále ptám, a když tady zaznělo proč, tak já se ptám: Jak probíhá na těch radnicích, na těch centrech, kde tady ti stavební úředníci sedí, jak probíhá kontrola jejich práce? Je nějaký jejich vedoucí, který kontroluje, jestli ten úředník dodržuje ty zákonné lhůty, a postihuje ho? Anebo to nechává tak? A potom se ptejme, kde je zodpovědnost. Ptejme se, kde je zodpovědnost tajemníků úřadů za to, jak pracují úředníci na úřadech! To tady nezaznívá. Ale poukazuje se pouze na to, že všichni úředníci jsou špatní, a proto musíme zavést fikci. A to se mi nelíbí.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní ještě jednu faktickou - omlouvám se, pane navrhovateli - a je to pan poslanec Jakub Michálek. Pane poslanče, vaše dvě minuty, máte slovo.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Já souhlasím s myšlenkou, že je potřeba, aby se dodržovaly lhůty ve stavebním řízení. Myslím si, že s tím souhlasíme všichni. Zazněl tady konkrétní dotaz, tak já odpovím za nás. My jsme převzali hlavní město Praha v podobě, že tam nikdo žádné lhůty na stavebních úřadech nekontroloval ze strany magistrátu vůči městským částem. Proto se musí nastavit efektivní kontrolní systém. My jsme zadali, aby společnost, operátor ICT, nastavila systém, který bude evidovat lhůty na všechny úřady městských částí, tak abychom věděli, jak dlouho tam trvají ta stavební řízení, a v případě, že se zjistí nějaké prodlevy, tak potom bude postupovat podle správního řádu nadřízený správní orgán, kterým je Magistrát hlavního města Prahy, a učiní opatření proti nečinnosti.
Pokud jde o fikci souhlasu, tak si myslím, že to je méně vhodné řešení než to řešit těmi existujícími nástroji, a to z toho důvodu, že jsou tam korupční rizika, že to někdo může tzv. nechat ležet na stole, dokud se tam nevyrobí fikce souhlasu, a to si myslím, že taky nechceme. Takže my se snažíme to vyřešit v rámci existujících nástrojů, a teprve pokud se to nepodaří s těmi existujícími nástroji, tak potom měnit zákon.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní pan poslanec Martin Kupka za navrhovatele, zatím poslední přihláška. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Martin Kupka: Já ještě zkusím odpovědět panu Ferjenčíkovi na ten konkrétní příklad. No samozřejmě, že nám jde o to, aby stát rozhodoval správně. Na to mají lidé právo. Ale k tomu také patří, aby rozhodoval správně a včas, protože od toho jsou lhůty. Totéž chce přeci stát po tom občanovi ve všech lhůtách, které mu dává. A v tomto případě fikce souhlasu, navíc, je to jenom vstupní podklad, podmínka pro další proces stavebního řízení nebo jakéhokoli dalšího jiného řízení. Myslím si, že by v tomhle případě byla prostě chyba, kdyby tam ten dům vznikl, byť bude mít vydané stanovisko fikcí. Je to teprve podmínka, podklad pro to další rozhodování. V okamžiku, kdy se naplní ono závazné stanovisko fikcí, tak přece není řečeno, že tam ten dům má vyrůst. To nikdo netvrdí, a tím méně předkladatelé toho zákona.
Ještě zareaguji na slova pana kolegy Luzara. Tady nikdo nezmínil úředníky a nikdo jim nevyčítal, že snad a priori jednají špatně. To jste byl první vy, prostřednictvím pana předsedajícího, kdo to zmínil. Nám jde přece o nastavení systému a o to, aby tady opravdu všechny ty procesy fungovaly tak, jak fungují v jiných státech kolem nás. My nejsme ostrůvek. Máme, tedy teď to skoro vypadá, že v této oblasti spíš jsme, když se podíváme na výsledky délky správních řízení. Všude jinde se to daří opravdu mnohem rychleji. Třeba proto, že existují reálné nástroje, jak celý ten úřednický aparát přimět k tomu, aby důsledně sledoval svoje vlastní povinnosti. A tady mám na mysli opravdu spíš ten proces než ve výsledku toho konkrétního úředníka, který je opravdu často zavalen neuvěřitelným množstvím podání, která ale na něj navalily české zákony, kterých je zbytečně mnoho, a nejrůznější podmínky, které jsme vymysleli tady v Poslanecké sněmovně, a často opravdu zbytečně.
To, co máme udělat v tuhle chvíli, je říct, a tady to zaznívalo opakovaně: přeci pro občana musí platit stejný metr jako pro stát. Nemůže si stát hrát na to, že je nad lidmi tak vysoko, že pro něj prostě budou platit jiné normy, a že i když ty normy, které si sám uložil, nesplní, tak se vlastně nic neděje. Respektovat zákony má být přece normální a musí to platit i pro stát. A zákonná lhůta, ta přece v tom zákoně je! Je ve všech těch složkových zákonech. Tak přece nejde nad tím mávnout rukou a dělat, že se vlastně nic neděje, když, jak tady zaznívalo z toho předchozího příspěvku, některé úřady neplní.
Ano, některé úřady opravu mají celou řadu prokluzí, pokulhávají o koňské délce za svými lhůtami, ale tím spíš bychom se s tím neměli smířit a měli bychom i tímto způsobem, tímto konkrétním návrhem, kterým v případě rizik jsme schopni je eliminovat, jsme schopni určitě udělat to, že proces EIA z něj vyjmeme. Ale v principu jde o to způsobit rovnoprávnější podmínky, způsobit to, aby se v ČR ze strany státu dodržovaly lhůty.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: A nyní nevidím už do obecné rozpravy žádnou přihlášku, takže obecnou rozpravu končím. Nyní se zeptám, zdali je zájem o závěrečná slova. Paní poslankyně Zuzana Ožanová, zpravodajka - nemá zájem. Pan navrhovatel? Již také nemá zájem.
Takže nyní se budeme zabývat návrhem na... Pardon, máme tady návrh na zamítnutí, ale já předtím ještě přečtu omluvy, než si zahlasujeme. Takže pan poslanec Dolínek se omlouvá z důvodu neplánovaného prodloužení jednání Správní rady České zemědělské univerzity z celého jednacího dne. Dále paní poslankyně Jana Levová se omlouvá 20. 6. na celý jednací den a na dnešní jednání od 15.45 hodin do konce jednacího dne. V obou případech ze zdravotních důvodů. A paní poslankyně Markéta Adamová se omlouvá dne 19. 6. mezi 15.45 a 18.00 z osobních důvodů.
Takže já teď zagonguji a svolám poslance do sálu, jelikož jsem od paní zpravodajky paní poslankyně Zuzany Ožanové zaznamenal návrh na zamítnutí předloženého návrhu, o kterém budeme nyní hlasovat. Mám tady žádost o odhlášení, takže já vás odhlašuji. Přihlaste se prosím všichni znovu svými hlasovacími kartami. (Posl. Faltýnek žádá o svolání poslanců.) Už jsem zagongoval, pane předsedo, asi dvakrát, ale zagonguji ještě jednou. Ono je to slyšet jenom v předsálí. Dvakrát jsem ještě zagongoval. A ještě počkáme pro jistotu, aby se poslanci měli příležitost dostavit, jelikož byla určitá prodleva mezi posledním hlasováním a tím, co bude následovat. Připadá mi, že je nás již v sále dostatek, vidím to i na kvoru.
Takže ještě jednou zopakuji, o čem budeme hlasovat. Paní poslankyně Zuzana Ožanová navrhuje zamítnutí předloženého návrhu.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti zamítnutí, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.
V hlasování číslo 992 přihlášeno 153 poslanců, pro zamítnutí 87, proti 54. Návrh na zamítnutí byl přijat a tímto projednávání tohoto tisku je ukončeno.
A já předávám řízení této schůze. Prosím.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Střídání proběhlo. Dobré odpoledne. Jako další bod je zde bod
Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.