(11.10 hodin)
(pokračuje Výborný)
Oddalovány jsou důležité reformy a plnění strategických cílů směřující například ke zjednodušení daní, zefektivnění správy daní směrem k poplatníkům, otevírání trhů veřejné železniční dopravy, rozvoj silniční infrastruktury, elektronizaci veřejné správy, k lepšímu ovzduší dosahování úspor energií, ale také v rámci podpory malých a středních podniků. Jako příklad lze uvést, že v oblasti dopravní infrastruktury se síť dálnic v roce 2018 - a tady to je moc dobře známo, protože to tady opakovaně zaznívá - se podařilo dálniční síť rozšířit o pouhé čtyři kilometry nových dálnic. Z pohledu efektivnější správy daní směrem k poplatníkům nebylo dosaženo významného pokroku, když zákon o dani z příjmů nebyl zjednodušen a v České republice musejí firmy na splnění daňových povinností věnovat podstatně více času. Vláda slibovala výrazné zjednodušení, paušální odvody, a dnes se dozvídáme i z úst paní ministryně, že tyto sliby neplatí, že je potřeba je odložit a že možná někdy příště. A já se ptám, v kterém roce. V kterém roce a kdy budou tyto sliby vůči našim podnikatelům skutečně splněny? Hospodaření státu nepostoupilo směrem k dobré praxi ani v některých dalších oblastech, které souvisejí s úrovní řízení a kontroly odpovědných orgánů. Důsledkem je, že státní správa v řadě oblastí není efektivní a plnění nezastupitelné role státu k naplňování společenských potřeb nefunguje.
Je zřejmé, že nízká výkonnost veřejné správy limituje celkovou konkurenceschopnost České republiky. Potvrzuje to i mezinárodní srovnání. Podle pravidelného hodnocení konkurenceschopnosti zemí prostřednictvím globálního indexu konkurenceschopnosti, který zveřejňuje Světové ekonomické fórum, si Česká republika v roce 2018 vůbec špatně nevedla. Umístili jsme se na 29. místě ze 140 hodnocených zemí. Její pozice se zlepšila o tři pozice oproti předchozímu roku. Co však, a to je důležité, co však konkurenceschopnost ovlivnilo negativně, byla výkonnost veřejného sektoru. Podle dílčího ukazatele výkonnost veřejného sektoru, který je součástí celkového indexu, obsadila Česká republika až 97. místo a v rámci zemí Evropské unie 24. pozici z 28.
Co tedy můžeme shrnout z té zde zmiňované a vládou nereflektované zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu? Stát nevyužil období hospodářského růstu pro sestavení rozpočtu, který by byl alespoň vyrovnaný a zohledňoval principy hospodářského cyklu. Oddalovány jsou důležité reformy a plnění strategických cílů, které by směřovaly například ke zjednodušení daní, zefektivnění správy daní směrem k poplatníkům, otevírání trhů veřejné železniční dopravy, rozvoj silniční infrastruktury, elektronizaci veřejné správy. A takto bychom mohli pokračovat dál a dál. Přetrvává formalismus, neplnění povinností, narůstající byrokracie, neefektivní procesy, nízká výkonnost veřejné správy. To všechno limituje konkurenceschopnost České republiky.
Druhý bod, druhá věc, taky velmi zásadní - státní rozpočet. Březnový deficit. Březnový deficit je nejhorším výsledkem státního rozpočtu od roku 2012. Ve schodku rozpočtu se odráží například citelný nárůst počtu zaměstnanců placených ze státního rozpočtu, k němuž došlo, aniž by jej kompenzovala adekvátní úsporná opatření. Zaměstnanců placených ze státního rozpočtu je o 17 tisíc více než v loňském roce. A těchto 17 tisíc prostě nežije nikde ve vzduchoprázdnu. Vládní výdaje se celkem oproti loňsku zvedly o 13 %, což je v porovnání s růstem ekonomiky i s vývojem rozpočtu v předchozích letech nezvykle vysoké tempo. Příjmy stouply oproti loňsku k prvnímu čtvrtletí pouze o 5 %. Je tam tedy rozdíl 8 %. Vláda si i tak schodek vylepšila projedením, doslova a do písmene projedením 18 miliard z rozpuštěného Fondu národního majetku. Místo 28 miliard jsme tak na 9 miliardách, ale to jenom za první čtvrtletí tohoto roku 2019.
Trvalé navyšování mandatorních výdajů při současném už viditelném poklesu tempa hospodářského růstu je cestou do slepé uličky, nebo možná spíše cestou proti zdi. Určitě je správné v době ekonomického růstu podpořit některé klíčové věci, jako je třeba růst důchodů. My nekritizujeme vládu za to, že přidává důchodcům, ale za to, že to dělá nesystémově a v podstatě jim rozdává peníze jejich vnuků. Všichni víme, že současný důchodový systém je dlouhodobě neudržitelný. Nakonec to konstatovala i zpráva Národní rozpočtové rady. Ale ptám se, proč by si s tím kdokoli z vlády lámal hlavu. Premiér řeší úplně jiné věci a komise pro spravedlivé důchody již předem avizuje, že nemá ambici přijít se skutečnou a potřebnou důchodovou reformou, ale bude řešit jen dílčí věci.
Problémy s financováním sociálních služeb tady nakonec už byly projednávány a přiznává je i paní ministryně Schillerová, stejně tak jako na ně upozorňuje Ministerstvo práce a sociální věcí. Nejsou zde pokryty výdaje na sociální služby. V současnosti sociálním službám chybí už dohromady 3,1 miliardy korun. Chybějící částka je způsobena jednak částečným výpadkem evropských zdrojů, těch tzv. individuálních projektů, a taky zvýšením příplatku pracovníkům v sociálních službách na základě změny nařízení vlády z prosince loňského roku a potom samozřejmě také nedostatečnou kompenzací zvýšení základních platových tarifů, ale i zvýšenými výdaji v souvislosti s probíhající reformou psychiatrické péče. Ze všech krajů České republiky k nám putují informace, že schválené dotace na provoz sociálních služeb jsou nedostatečné. Navíc problémem není jen nízká dotace na sociální služby, ale také dlouhodobě podfinancovaná zdravotní péče jak v pobytových, tak v terénních službách. Sečteme-li všechna tato rizika, bohužel reálně hrozí omezení služeb. Pravděpodobně v září budou muset charity, diakonie, ale dneska už i ti velcí poskytovatelé začít propouštět ty, kteří se mají starat o ty, kteří se o sebe postarat nemohou.
Ptám se, jakým způsobem zajistíme služby pro cca jeden milion našich spoluobčanů, kteří se o sebe postarat nemohou a kterým jsou služby ať už těch velkých, nebo těch malých poskytovatelů určeny. Ano, tento jeden milion, a podotýkám, s rodinnými příslušníky to je zhruba 2,5 milionu obyvatel České republiky, tak tito lidé, kteří jsou často upoutáni na lůžko, ti nepůjdou protestovat před Strakovku, ti nepůjdou protestovat před Parlament. Ale proto jsme tady my, abychom se ozvali, abychom připomněli, že vláda bohužel to jediné, co zatím provedla a co umí, je jenom rozdávání peněz bez jakékoli koncepce. Důchodovou reformu asi nepotřebujeme a sociální služby taky ne. V důsledku špatného financování a chyb této vlády hrozí naprostý kolaps právě v této klíčové oblasti, v sociálních službách.
Já bych chtěl všem našim nemocným, všem našim seniorům jasně říct, že my jako opozice, my jako KDU-ČSL na ně na rozdíl od této vlády nezapomínáme a uděláme všechno pro to, abychom přiměli vládu k dofinancování sociálních služeb tak, aby tento kolaps, který zde reálně hrozí, nenastal.
Co říci na závěr? Pan premiér se vždycky holedbal tím, že on přišel řídit stát jako firmu, že přišel řídit stát, aby fungoval efektivně. Tento výsledek dokazuje, že to nedokázal. Požadavky Ministerstva financí na snížení počtu úředníků o 10 % a provozních úspor resortů ve výši 50 miliard jsou dokladem toho, že jeho úředníci už tuší, že bude zle. Analyzují, jak jde ekonomické prognóza pomalu dolů a současně neustále rostou mandatorní výdaje. Je to téměř panická reakce. Přesto se vláda stále tváří, že všechno je v pořádku, na Titaniku se tančí a nic se neděje. Zjevně také trvalá neschopnost státu realizovat naplánované investice, které nám mohly v době ekonomického růstu připravit konkurenční výhodu pro horší časy. Tento čas vláda trestuhodně promarnila. Kde je digitalizace státní správy? Kde je nová dopravní infrastruktura? Kde jsou další kroky, na které oprávněně upozorňuje i Nejvyšší kontrolní úřad?
Rád bych tady, jak tady zaznělo i při jiných příležitostech, podobně jako kolegové z ODS označil tuto vládu za levicovou, a to nejenom kvůli jejím politikám a podpoře ze strany KSČM. Bohužel, já to nemohu takto učinit. Slušná levicová vláda totiž aspoň tuší, kde vzít peníze na zvýšené výdaje státního rozpočtu, a má i plán masivních veřejných investic. Tato vláda nemá ani jedno, ani druhé. Proto se musím ztotožnit s jedním z těch starších hesel hnutí ANO 2011 o tom, že Češi jsou schopný národ, ale řídí jej nemehla. Ano, pane premiére, měli jste v tomto volebním heslu před lety pravdu, která se teď skutečně naplno ukazuje. ***