(13.00 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Omezení projednávání zákonů ve třetím čtení. Už jsem to říkal v minulém volebním období. Myslíte, že to prosadila vláda, nebo opozice? Že to byl nástroj pro vládu, nebo pro opozici? Byl to tehdy nástroj pro vládu. My jsme byli proti, protože jsme byli v opozici. Ale protože to bylo 101:99, tak tehdejší vládní většina potřebovala vždycky sehnat 101. Je nemožné to udržet od úterka od 14 do pátku do 14, mít pořád 101 na hlasování, tak si vymezila těch deset hodin, aby koncentrovala tu vládní většinu a porazila tu menšinu. Že se z toho časem stal nástroj opozice, to jsou ty paradoxy účelových změn jednacího řádu. Vidíme jenom jeden argument, jednu situaci, v které to můžu použít. Takže tehdy to vládě pomohlo, my to docela šikovně využíváme, myslím, že v minulém volebním období jsme to předvedli. V tomto zatím ne, ale nemůžu vyloučit, že se k tomu dostaneme. A z nástroje, který měl sloužit vládní většině, kterou si prosadila vládní většina, se stal nástroj pro opoziční menšinu.
Ten útok na malé kluby. Říkal jsem, že mi to přijde zbytečné. Ne že by za tím nebyla racionální úvaha, pokud by na tom byla shoda s kolegy ze STAN, TOP 09, případně KDU anebo sociálních demokratů, on tam ten rozdíl vůbec není. Představme si, že tady je skutečně pravicová vláda a v opozici máme socialisty a komunisty s třiceti mandáty. Nejsou schopni ani nic svolat, protože by sice byly dva kluby, ale neměly těch čtyřicet. A kdysi to tak bylo, že pravice a levice byly silné bloky. Myslím, že taková změna se dá udělat v zásadě jenom s těmi, kterých se to bezprostředně dotýká. A je jedno, jestli v tomto nebo v příštím volebním období.
Já za sebe jsem proti prodlužování jednací doby ve třetím čtení. Můj kolega Marek Benda je k tomu vstřícnější, to řekněme zcela otevřeně. Je to vlastně čtyři a půl hodiny ze dne navíc, to znamená, kdybych řekl, že to jsou tři jednací týdny včetně variabilního, tak je to třináct a půl hodiny. Nicméně dneska je čtvrtý den na této schůzi, kdy můžeme projednávat zákony ve třetím čtení - středa, pátek, středa, pátek. Kolik jsme schválili zákonů ve třetím čtení za těch vyčleněných dvacet hodin? Teprve devatenáct, hodinu ještě máme. Dva. A určitě jsme na to nepotřebovali devatenáct hodin. Myslím, že možná jednu hodinu. Takže v tom problém není a možná je to bílý pes, že když tohle odstraníme, tak schválíme omezení práv opozici.
Jedna osobní zkušenost. Sociální demokraté nás tady jednou trápili šest dnů a šest nocí v kuse. Vždycky byla přestávka jenom od 8 do 9 do rána. Když jsme se po těch šesti dnech a šesti nocích dostali k hlasování, tak to dopadlo tak, jak se čekalo, to znamená, že vláda tu většinu měla. Skončilo to snad v sobotu, už si to úplně přesně nepamatuji, první další den jsme se sešli, měli jsme krvavé oči a měli jsme spoustu dobrých nápadů, jak omezit práva opozice, abychom už tady nikdy nebyli šest dnů a šest nocí. Já jsem tehdy byl poměrně služebně mladý poslanec a můj služebně starší, jinak mladší, kolega Marek Benda nám doporučil, ať vychladneme, sejdeme se k tomu za 14 dní a zkusíme se na to podívat z druhé strany, až zase budeme někdy v opozici. A pak jsme vychladli, z krvavých očí se staly normální oči a žádný návrh na změnu jednacího řádu, který jsme měli připravený, jsme nepodali. Je to nepřenositelná zkušenost, ale zkuste si představit, že byste tento týden přišli v úterý ve čtrnáct hodin na schůzi, aniž byste cokoliv tušili, a odešli byste v sobotu odpoledne. V kuse. Myslím, že byste měli taky plno dobrých návrhů, jak změnit jednací řád, a to jsme použili všechny nástroje, kterými se dalo v té době omezit vystupování opozice, to znamená dvakrát deset minut a tak dále, všechno to známe, přesto to trvalo šest dnů a šest nocí, než jsme se dostali k samotnému hlasování, které pak trvalo asi deset, možná patnáct minut. Všechno to byly vratky ze Senátu, takže tam nebyly ani pozměňovací návrhy.
Chtěl jsem poprosit pana předsedu, vím, že se občas osobně potýkáme, možná někdy volím ostřejší tón, než by bylo vhodné, aby neříkal dopisu pěti předsedů opozičních klubů, že je to pamflet. Já jsem se rychle podíval na sjetinu výsledků voleb. Neříkám to často, ale těchto pět poslaneckých klubů zastupuje takřka 2 miliony voličů. To, že máme dohromady míň křesel než vy (nesroz.) voličů, to je výsledek volebního systému a ten plně respektuji. Můžete s tím návrhem nesouhlasit. Pokud to považujete za příliš ostrý text, tak na to můžete stejně ostře nebo ještě ostřeji odpovědět, ale poprosil bych, abychom tomu neříkali pamflet, když jsme zahájili projednávání tohoto bodu tím, že je to o demokratické diskusi a že i nesouhlas patří k demokratické diskusi. Mám pocit, že tón dopisu je poměrně umírněný tím, že jsme ho dopracovali ráno a ne hned včera v průběhu projednávání mimořádné schůze.
Podle mě jsou v návrhu o změně jednacího řádu pozitivní prvky, na kterých je bezesporu buď úplná shoda, nebo výrazně většinová shoda, ale doporučil bych se k tomu ještě vrátit, nejlépe stažením návrhu, ať nemusíme přehlasovávat pana předsedu, a říci, jestli to, na čem se dohodneme dneska, je maximum pro toto volební období, to se může stát, tak pak vyhoďme všechno ostatní a nechme to v devadesátce. Protože my se upřímně bojíme, a říkám to otevřeně, toho, co se ještě vymyslí v průběhu druhého čtení. A je to zrovna jeden z těch typů zákonů, který opozice, pokud nebude spokojena a bude se bát pozměňovacích návrhů, které zazní, když se o nich bude hlasovat, umí efektivně držet ve třetím čtení týdny a měsíce. A nemyslím si, že je to potřeba.
A teď ještě k tomu, jak nám stojí ta práce. A buďme zase trošku upřímní. Aalespoň trošku. Mám statistiku, kterou jsme dostali na klubu k začátku tohoto týdne, takže to není k začátku schůze. Měli jsme neprojednáno zhruba mezi 110 a 115 zákony v prvním, druhém a třetím čtení. Když se na to podívám dneska, tak vládě chybí asi tři nebo čtyři zákony v prvém čtení a dva nebo tři ve druhém čtení. A všechny ostatní jsou připravené k hlasování ve třetím čtení. Takže slovy šest, možná kdybych to přehnal, něco jsem přehlédl, do deseti vládních návrhů zákona po roce a půl fungování Poslanecké sněmovny není ještě ve třetím čtení. Žádný další návrh zákona není. Ale včera pan premiér, a dneska to někdo opakoval - ta opravdu upřímná starost o opoziční návrhy, kterých je tam asi 80, u kterých je 75krát negativní stanovisko vlády, a můžeme velmi s velkou přesností odhadovat, jak dopadnou v hlasování, tak říkat, že například nemůžeme projednávat něco na mimořádné schůzi, protože tady stojí těchto 80 opozičních zákonů, proti kterým budeme bojovat, takže podle vašeho názoru je to legitimní, žádný lepší život v naší zemi nepřinesou, když nebudou přijaty. Tak se bavte o těch šesti zákonech z vlády, které ještě nejsou před třetím čtením, a to za rok a půl není žádné zdržování. Věřte nebo ne, k žádným obstrukcím v tomto volebním období ještě nedošlo.
Samozřejmě když má někdo štěstí, že je rovnější mezi rovnými, tak se může argumentovat, že mezi vládními návrhy jsou i poslanecké návrhy, jako teď, příští zákon v prvním čtení je vládní a čirou náhodou se tam dostal sněmovní tisk 347 a čirou náhodou pana předsedy. A nám tady leží sněmovní tisky a je jedno, od které opoziční strany, které mají číslo 152, 156 a tak dále. Tak když chceme vyjít aspoň trošku vstříc opozici, a já jsem na prvním úterý, na prvním grémiu žádal o jedno odpoledne, aby si každý opoziční klub mohl stanovit jeden návrh zákona, který se projedná - není na to čas, nám bylo řečeno. Není na to čas. Takže vy máte šest neprojednaných a chcete to zefektivnit a zrychlit, ale není co, a k tomu je 80 nebo 85 našich opozičních návrhů, u kterých chceme plnit své volební sliby, které jsme dali svým voličům, a realizujeme v nich náš volební program, a ty nám neumožníte ani projednat. Beru to jako fakt. Ale pak nemůžete mít upřímnou starost o to, že máme tolik neprojednaných bodů, protože to jsou naše body, proti kterým budete hlasovat. ***