(11.50 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Aleše Juchelky. Připraví se Tomáš Kohoutek. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Aleš Juchelka: Také děkuji, pane předsedající. Nedělal bych z realitních makléřů a realitních kanceláří nějaké zloduchy. Pokud se týká úschov, vybavuji si velkou realitní loupež a to byla, tuším, úschova realitní kanceláře - právě že z ní utekl nějaký advokát. Také se ptám, proč to uschovávat u bank, když tady vyjmenuji minimálně deset bank, které zpronevěřily vklady střadatelů a de facto krachly, a nejen v 90. letech, ale i po roce 2000. A také se ptám, zdali notáři, pokud se něco takového stane, jako prodloužená ruka státu mají nějaké pojištění právě u notářských vkladů a u střadatelů, kteří u nich peníze notářsky uschovávají. Domnívám se, že žádné takové pojištění stát negarantuje. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Tomáš Kohoutek s faktickou poznámkou. Opět vám měřím čas, pane poslanče.
Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji, pane předsedající.
K panu Munzarovi. To je právě ten problém. Jsou realitní kanceláře, naprostá většina realitních kanceláří, máte pravdu, které jsou slušné, poctivé a dělají svoji práci dobře. A většinou jsou i členy Asociace realitních kanceláří. Ale v dnešní právní úpravě nemusíte být žádným členem Asociace realitních kanceláří a nemusíte být jakkoliv pojištěn a to je ten problém. A ty desítky, možná stovky případů, kdy lidi přišli o své celoživotní úspory, většinou byly od těch garážových realitek, abych to řekl obecně, což byla většinou korunová eseróčka, nebo eseróčka se základním kapitálem, nebo to byli živnostenští podnikatelé, kteří to měli jako svoji dvacátou činnost a jednou za čas zprostředkovali nějaký realitní obchod, a proto se to stalo.
K Aleši Juchelkovi. Aleši, to je právě ten rozdíl, že každý advokát, aby se stal advokátem, musí jít dlouhou cestou, musí mít vzdělání, musí udělat advokátní zkoušky, musí být registrován u advokátní komory, musí být pojištěn. A to samé, aby se člověk stal notářem, je to ještě delší cesta, ještě více práce a ještě více pojištění. Každý notář musí být pojištěn minimálně na 5 milionů. Naprostá většina notářů je pojištěna na 50 milionů plus více. A to je ten problém, že realitní kanceláře, řada z nich, nemusí být členem žádné asociace, nemusí mít žádné zkoušky, nemusí mít žádnou pojistku, a pak se ti lidé nestačí divit, když se něco stane. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní pan kolega Skopeček s přednostním právem. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně za slovo. Jsem rád, že jsme se vrátili k normální diskusi, která podle mého názoru neměla být odehrávána formou faktických poznámek, ale v rámci přihlášení.
Na úvod bych chtěl říci, že zákon považuji za naprosto zbytečný a dál komplikující náš právní systém, a proto samozřejmě podporuji to, co navrhl kolega Munzar, to znamená zamítnutí v prvním čtení.
Návrh zákona je vítězství představy, kdy si stát myslí, že ví lépe než lidé, co mají dělat. Je to vítězství představy, že vše v našich lidských životech musí být regulováno a právně upraveno a že bez těchto regulací a právních úprav bychom pravděpodobně v džungli života nepřežili ani minutu. Já s touto představou zásadně nesouhlasím a je to jedna z hlavních motivací, proč jsem v politice, abych hájil svobodné lidi, kteří se dokážou na trhu rozhodovat a chovat lépe, než si myslí úředníci, poslanci nebo jacíkoliv politici.
V tomto případě vyhrála představa, že podnikání je džungle z principu, že každý podnikatel vykořisťuje spotřebitele a spotřebitel je v pozici slabého, který vždycky prohraje. Tak tomu ale není. Pokud je trh svobodný a je tam dostatečná konkurence, to znamená v tomto případě dostatečný počet realitních zprostředkovatelů, vede to k tomu, že uspějí v dlouhém období ti, co jsou slušní. Proto také v realitě samozřejmě nezažíváme podvody u drtivé většiny zprostředkování, ale zažíváme podvody v naprosto jednotlivých, minimálních případech, tak jako tomu je ostatně i u jiných podnikání. Když si jdeme koupit auto do autobazaru, tak většinou uspějeme, ale holt se někdy stane, že si koupíme šunt a následně se s autobazarem soudíme. Koneckonců když přijdeme do restaurace, ne vždy nám uvaří chutný oběd. Jak zareagujeme? No zkrátka do té restaurace už příště nepůjdeme, stejně jako si nepůjdeme koupit do toho autobazaru, kde nás napálili, automobil. Toto samozřejmě vede ke kultivaci podnikatelského prostředí. Nikoliv regulace, nikoliv ochrana spotřebitele formou legislativní úpravy, ale čistě to, že spotřebitel může takzvaně volit nohama a vybírat si poskytovatele, kteří mají na trhu nějakou historii, kteří mají na trhu nějaké reference, které jsou pro něj třeba důležité pro to, aby si vybral právě tohoto zprostředkovatele.
Co je skutečným hlavním cílem navrhovaného zákona? Tady dlouze mluvíme o ochraně spotřebitele a vymýšlíme to, jak je potřeba spotřebitele chránit, ale hlavní cíl tohoto zákona je přece úplně někde jinde. Tím hlavním cílem je snaha omezit počet zprostředkovatelů na realitním trhu. To je jediná a hlavní motivace předkladatele. Stát prostřednictvím paní ministryně a těch, co zákony psali, si zkrátka myslí, že on ví nejlépe, kolik realitních zprostředkovatelů má na trhu fungovat. Z nějakého důvodu si usmysleli, že stávající počet zprostředkovatelů je nadbytečný, že je příliš vysoký, a z nějakého důvodu proto chtějí tento počet zprostředkovatelů snížit. Proto také přicházejí s tím dramatickým zkomplikováním podnikání v tomto oboru, se zvýšením kvalifikace na vysokoškolskou, což je absurdní a nesmyslné, jenom proto, aby snížili počet zprostředkovatelů, aby toto odvětví uzavřeli pro další zájemce, kteří chtějí v tomto oboru podnikat, a zakonzervovali to pro stávající a zejména velké poskytovatele realitních zprostředkovatelů. Je to útok na ty nejmenší, na ty nejdrobnější.
Vůbec nechápu, a chtěl bych od paní ministryně slyšet, proč si středoškolák nemůže otevřít kancelář s realitním zprostředkováním. Co je na středoškolském vzdělání s maturitou tak nedůstojného, že tito lidé nemohou dělat kvalifikovanou práci zprostředkovatelů? To chceme lidi s maturitou posílat jenom do dělnických profesí? Mohou se živit jenom rukama a nemohou dělat realitní zprostředkovatele? Copak za čtyři roky na střední škole s maturitou není dostatečná záruka toho, že tito lidé mohou dělat kvalifikovanou práci realitních zprostředkovatelů? Zkrátka stát si nabubřele myslí, že ví lépe než trh, kolik makléřů má na trhu být, a zvýšení kvalifikace je snahou ten počet snížit. Výsledkem toho snažení samozřejmě nebude kultivace podnikatelského prostředí.
Podnikatelské prostředí se žádnou regulací, žádným zákonem nekultivuje, podnikatelské prostředí se kultivuje pouze dostatečnou konkurencí. A tento zákon jde přesně proti konkurenci. Tím, že takto dramaticky zvýšíte kvalifikační požadavky, samozřejmě snížíte počet zprostředkovatelů a omezíte konkurenci na tomto trhu. Povede to pouze jenom k tomu, že se zvýší zisky menšímu počtu zprostředkovatelů a konečným spotřebitelům, těm, kteří si chtějí pořídit nebo prodat nemovitost, se ceny této služby zvýší. Před chvílí jsme řešili zákon o elektronických komunikacích, řešili jsme to, jakým způsobem zajistit to, aby zlevnila mobilní data. Mnozí z nás se shodují v tom, že jediná šance, jak zlevnit mobilní data, je, když se zvýší konkurence, to znamená, když přijde další poskytovatel těchto služeb na trh. V tomto případě používáte naprosto odlišnou logiku a říkáte, že služby pro konečné spotřebitele se zvýší v okamžiku, kdy bude na trhu menší nabídka. Je to absurdní, je to nelogické a nemá to jakýkoliv smysl.
Čili můj závěr je, abychom přestali vodit spotřebitele a občany za ručičku. Nejsou to hloupí lidé, vědí, jak se chovat, mají na trhu dostatečnou nabídku dlouholetých osvědčených realitních zprostředkovatelů, kteří mají dostatečné reference na to, aby poskytli odpovídající službu za odpovídající peníze bez ohledu na to, jestli mají středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání. To, že ve finále se objeví nějaká nekalá praktika, že nějaký konkrétní realitní zprostředkovatel někoho podvede, to určitě řešme, ale už dnes jsem si jistý, že na to máme legislativu, která dokáže nepoctivé zprostředkovatele potrestat. ***