(11.00 hodin)
(pokračuje Nacher)
Osobně za sebe vidím minimálně dvě věci, o kterých bych rád vedl ve druhém čtení rozpravu, a to je umožnění úschovy kupní ceny, protože aktuálně některé realitní kanceláře to nabízejí. Tady je to popsáno tak, že to nebudou moci nabízet aktivně, ale na vyžádání. Problém trochu vidím v neexistenci směrnice. To jsou všechno věci, které můžeme vyřešit ve druhém čtení. Jako příklad -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane zpravodaji, já vás znovu přeruším a požádám sněmovnu o klid. Opakuji, pokud diskutujete něco jiného, než je zákon o živnostenském podnikání a realitním zprostředkování, tak zásadně v předsálí. Nebo do protokolu nadiktuji největší rušiče. Děkuji. Pokračujte.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Jako příklad bych uvedl advokátní komoru, která má k tomuto účelu prováděcí předpis, který určuje, že každý jednotlivý případ musí mít samostatný úschovný účet.
Stejně tak si diskusi ve druhém čtení zaslouží téma řešení odborné způsobilosti, zkoušek. Podle návrhu stačí praxe a zkouška není nutná, nicméně z trhu víme, že existuje část makléřů, kteří sice tu práci dělají dlouhodobě, ale třeba nárazově, takže je otázka, jestli třeba nerozšířit zjišťování odborné způsobilosti i na tyto případy. To znamená, že někdo třeba prodá jednu dvě nemovitosti za rok, dělá to deset let, ale živí se ve skutečnosti něčím úplně jiným.
Ještě jednou opakuji, je to věc sice nová, ale věc, o které se tady mluví minimálně osm let. Žádám a prosím o podporu a propuštění do druhého čtení, kde právě některé ty věci, jako příklady, které jsem zde uvedl, to znamená odborná způsobilost, úschova a podobně, můžeme nějakým způsobem do toho vtělit nějaké změny, implementovat jiný pohled, ale každopádně ten zákon jako celek podle mě si zaslouží, aby prošel. Žádám vás o podporu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za zpravodajskou zprávu. Otevírám obecnou rozpravu. Do ní je jako první přihlášen pan poslanec Vojtěch Munzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Ještě jednou dobrý den, dámy a pánové. Já se podívám na tento zákon ze dvou úhlů pohledu. Jeden bude řekněme obecný, ideový, a druhý bude konkrétní na konkrétních paragrafech.
Zákonné předpisy nejsou jen čistě technické či technokratické. Každý předpis totiž ve svém důsledku obsahuje buď více regulací ze strany státu, a tím pádem méně svobodné vůle lidí a méně prostoru pro svobodnou dohodu lidí, anebo méně státu, méně jeho regulací a zásahů do života člověka a umožnění projevů svobodné vůle a větší prostor pro vzájemnou dohodu lidí.
Levicové strany vždy přicházejí s nadřazeným pojetím státu, zvýšením regulací, zkrátka modelem, který nedůvěřuje lidem, a proto k nim přistupuje jako k malým nesvéprávným dětem, které musí stát vodit za ručičku a plácat je přes ruku, většinou pod nějakou bohulibou záminkou, že se musí v uvozovkách ochránit ten či onen a stát je tady od toho, aby to vše za lidi moudře vyřešil. Zneužívá k tomu případy, kdy se někdo zkrátka rozhodne špatně, většinou pár dní před přijetím podobné regulace začnou vycházet v médiích články, které upozorňují na příklady zneužití práva, a pak se lidem řekne, že stát to má vyřešit nějakou novou regulací.
Ale tento přístup vede k omezování svobodné vůle občanů, k destrukci jejich vlastní odpovědnosti a plánovitému vytváření společnosti, že stát má být garantem všeho, vždy a všude. Za osobní selhání či špatné rozhodnutí může vlastně stát, protože své občany dostatečně neochránil před nimi samými. Dochází zde k plánovitému vytváření nárokové společnosti, která má nárok na to, aby stát veškeré problémy za lidi vyřešil. A čím více budeme po malých částech vkládat do rukou odpovědnost za naše životy státu, tím více mu dáváme do ruky nástroj, aby za nás rozhodoval, a omezujeme naši svobodu a právo. Možná je to pro někoho pohodlnější, ale položme si otázku - je to tak správné? (V sále je velký hluk, řečník se odmlčel.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: No, já vám dobře rozumím, pane poslanče. Znovu požádám sněmovnu o klid a ty hloučky prosím, aby své debaty převedly do předsálí. Pokud se týkají jejich debaty zákona o realitním zprostředkování, tak ať se přihlásí do rozpravy. Děkuji. Pokračujte.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající.
Svoboda a svobodná vůle bez zásahu státu sice znamená riziko špatného rozhodnutí a také nutnost vnitřní síly k vlastnímu rozhodnutí. Ke svobodě totiž patří právo na vlastní chyby a je s ní spojena možnost dohody čistě podle vůle těch dvou lidí, kteří se mají dohodnout. S každou novou regulací, s každým novým zákonem, který omezuje svobodnou volbu, nevedeme tuto společnost k vlastní odpovědnosti lidí. Naopak, vedeme je k vytváření pohodlné společnosti, kde nároky jsou povýšeny na právo, kde stát rozhoduje o všem, vždy a všude. A vždy se to schovává za nějaké bohulibé návrhy.
Proto já jsem vždycky velmi opatrný, když někdo přijde s tím, že tady musí vzniknout zákon, který má někoho ochránit. A skutečně, většinou se pod rouškou ochrany spotřebitelů a podobných regulací chytnou zájmové organizované skupiny, které chtějí získat pro sebe nějakou konkurenční výhodu, exkluzivitu, omezení vstupu konkurence na trh a podobně.
Tento zákon je pro mě krystalickým příkladem podobného myšlení. A není divu, že ho s takovým nadšením předkládá levicová vláda a levicové strany. Není divu, že na této schůzi už je to druhý návrh - pardon, bylo to i na předchozí schůzi, omlouvám se - zákona v krátké době, který navrhuje přesun nějaké volné živnosti do vázané.
Oblast realitního zprostředkování zajisté nefunguje ideálně a bez chyb. Já jsem čekal, že stát přijde a řekne, kde jsou nějaké mezery ve stávajících zákonech a jak je tato mezera zneužívána nekalým způsobem některými nepoctivci. To by byl způsob ochrany spotřebitelů ve smyslu zpřesňování pravidel. Ale tady za tímto zákonem se skrývá spíše svazování trhu a převádění odpovědnosti z prodávajícího na zprostředkovatele.
Největším problémem, který je ve veřejnosti vnímán citlivě, je to, zda je jednání realitních makléřů solidní a slušné. A opravdu se dá tímto zákonem a vůbec nějakým zákonem zabezpečit solidnost a slušnost? Někde jsem si v médiích přečetl, že tímto zákonem by se měla zlepšit poctivost realitních makléřů. Opravdu si někdo myslí, že nějakým novým zákonem snížíme nepoctivost a zvýšíme poctivost?
Navržená forma regulace je zbytečně přehnaná a nezajistí deklarované zvýšení kvality služeb a zejména solidnost či poctivost jednání. Může totiž být solidní a poctivý makléř bez vzdělání a nesolidní či nepoctivý ten, který to vzdělání má. Jen ten se vzděláním bude možná rafinovanější. Tento zákon nezajistí solidnost, ale povede k omezení vstupu nových makléřů na trh a tato exkluzivita a snížení konkurence společně s novými náklady povede ke zdražení realitních služeb. Já znám makléře, který nemá vysokoškolské vzdělání. Je vyučeným zedníkem, ale protože měl solidní jednání, tak se vypracoval a dnes je vyhledávaným realitním makléřem. A tento zákon by takovému člověku neumožnil stát se makléřem, či pouze s velkými obtížemi a s velkými náklady. A znám také vysokoškolsky vzdělaného makléře, který zná nazpaměť všechny zákony, ale já bych mu nesvěřil ani prodej zahradního domku.
Dobrý markeťák dokáže zaobalit i špatný produkt do líbivého obalu a vnutit ho úspěšně lidem, zkrátka je přesvědčit, že černé je vlastně bílé. Pro příklad nemusíme chodit daleko a do realitního trhu, že? A to je podle předkladatelů takový markeťák, ten správný prototyp realitního makléře, ale už nikoliv ten, kdo celý život dělá rekonstrukce bytů a na první pohled pozná všechny závady. Takový musí dělat rozdílové zkoušky, odborné zkoušky.
Ale i RIA nám říká, o co vlastně v tomto zákoně jde. Že počet realitních transakcí klesá a profesionální a dlouhodobě působící realitní kanceláře se musejí potýkat s konkurencí menších či nových, které se nazývají v RIA neprofesionálními. A to je skutečný důvod zavedení zákona. Exkluzivita a omezování konkurence. ***