(9.10 hodin)
(pokračuje Babiš)
Otázka je, do jaké míry my můžeme, pokud by skutečně ty pochybnosti přetrvávaly, nějakým způsobem změnit ten proces, nebo ho rozporovat, nebo dokonce nějak nesouhlasit s rozhodnutím Evropské komise. To je samozřejmě otázka na právníky. Jakmile obdržíme to rozhodnutí, tak to budeme pečlivě analyzovat a podle toho zvolíme vícero alternativ a na základě dalších rozhovorů s tím novým potenciálním vlastníkem a také samozřejmě po konzultaci s odboráři se domluvíme na dalším postupu.
Takže chci jenom ubezpečit, že skutečně vláda to sleduje velice pečlivě, já to sleduji osobně a udělám maximum pro to, aby se OKD nebo i ta činnost stávajícího vlastníka, který to koupil za směšných, myslím, 325 milionů, odnesl si 50 miliard, neopakovala. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Nyní poprosím, aby se slova ujal navrhovatel tohoto bodu pan poslanec Leo Luzar, který bude souhlasit určitě s tím, že bude zároveň zpravodajem. Prosím, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážená vládo, dámy a pánové, Moravskoslezský kraj je kraj uhlí a železa. Historicky se mu říkalo ocelové srdce republiky. Bohužel v dnešní době je již to sice srdce, ale možná bypassem propojeno. A v posledních okamžicích vnímáme tu situaci, a myslím, že všichni, kteří sledují média a ekonomické situace v České republice vnímají, jaké ten kraj má problémy.
Šachty v Ostravě už dávno nejsou, bavíme se o karvinském revíru, bavíme se o OKD, který už je zpátky státním podnikem pod řízením společnosti Prisco. Já za sebe mohu aspoň říci, že po dnešním jednání s panem premiérem jsem rád, že aspoň perspektiva OKD snad bude do roku 2030, možná i dále, a že aspoň to uhelné období Moravskoslezského kraje zůstane ještě nějakou dobu zachováno a představuje zaměstnaneckou perspektivu.
Železo a ocel byl druhý problém. Doposud společnost Mittal Steel Ostrava vcelku slušně fungovala a samozřejmě všichni jsme vnímali nastupující problémy společnosti Vítkovice jako druhého v těchto velkých podnicích.
Situace, kdy vlastník ArcelorMittal se rozhodl expandovat do Evropy a zakoupit huť v Itálii, byla trošku překvapením. Stanovisko Evropské komise, která chrání evropský trh, bylo zřejmé a nutí vlastníka, aby omezil své vlastnictví a nepředstavoval významnou konkurenční sílu na evropském trhu. Mittal Steel vyčlenil podniky ze svého portfolia, které nabízí k prodeji pod tlakem Evropské komise. Jeden z těch podniků je také huť v Ostravě. Postup, který zvolil, byl v prvé řadě, řekněme, překvapující pro všechny účastníky, když si vybral za budoucího kupujícího firmu, která byla s ním aspoň doposud vnímána jako partnerská, nechci říct provázaná, ale spíše partnerská, a dokonce šel tak daleko, že v té původní nabídce, kterou předložil Evropské komisi, nezakrytě hovořil o tom, že nabízí té firmě pomoc a spolupráci a že vlastně on bude ten, který bude částečně financovat a částečně tohoto nového nabyvatele sanovat a podporovat, což bylo v příkrém rozporu s tím, co vlastně Evropská komise požadovala.
Na mimořádné schůzi, kterou jsme tady k tomuto tématu jako KSČM svolali a na které jsme tuto věc diskutovali, bylo jasně deklarováno, že nám jde o tu budoucnost a o to, aby ten budoucí vlastník byl opravdu vlastníkem. Zdůrazňuji vlastníkem s velkým V. To, že Evropská komise podle tiskové zprávy rozhodla, že Liberty House je vhodný nabyvatel, protože tato společnost v té nabídce změnila systém financování - to byla jedna z těch podmínek, které jsme deklarovali jako problémové, to znamená, že se zavázala, že vloží více svých prostředků a ne prostředků toho úvěrového partnera Mittal Steelu, popř. bank. Druhým bodem, který deklarovala a Komisi přesvědčila, aby rozhodla, bylo, že emisní povolenky, které jsme my tady také diskutovali, a jedná se o emisní povolenky v řádu 5 miliard korun, zůstanou v Ostravě a budou součástí tedy té akvizice této huti. To byly dvě podmínky, které Evropská unie uložila, a vlastně tato společnost k nim přistoupila, že tedy ano, ty to dodrží, a proto Evropská komise aspoň podle současných informací, které máme, řekla, že Liberty House je vhodným partnerem a nabyvatelem Nové huti.
Otázka ovšem zůstává, jak dalece bude reagováno na další otázky, které zazněly a které zůstávají nevyjasněny. Tyto otázky se ale už netýkají přímo Evropské komise. Čili samozřejmě ona své stanovisko řekla vůči svým problémům, hlavně těm emisním povolenkám a bankovnímu systému a finančnímu systému Evropy a financování, ale ty ostatní, které se týkají už ArcelorMittalu jako takového, nehovořila. A já tady jenom v krátkosti se pokusím připomenout.
Jedná se o investice, investiční plán. To byla jedna z věcí, která zazněly na moravskoslezském hejtmanství, když se v prvním kole jednalo o možné změně vlastníka, jaké vlastně budou investiční plány. A bylo přislíbeno nějaké názorné - nechci říct investiční, ale dobře. Bylo slíbeno, že bude předložen investiční plán rozvoje do budoucích let a v rámci nabytí tohoto podniku bude předložen i rozvojový projekt a rozvojový plán. Toto doposud není nikde a není předloženo a budeme očekávat, že ten budoucí vlastník tyto sliby, které učinil, splní.
Další věc, kterou je třeba zdůraznit, je, že to a, ty emisní povolenky, ano, zůstanou vlastnictvím podniku. Druhá věc je, jak s nimi bude naloženo. Je to opravdu 5 miliard a velice neradi bychom byli, aby tyto peníze šly z České republiky pryč. Ne už pod společností ArcelorMittal, ale pod novým vlastníkem. Důsledek by byl pro Českou republiku a Ostravsko vlastně stejný. Tyto peníze by neskončily tam, kde je ten ekologicky postižený region, ale mohly by být použity například jinak.
Co je zajímavé a co Evropské komisi uniklo, je Energetika. Já nechci rozvíjet tu debatu proč, ale samozřejmě pokud někdo si nechá základní zdroj energie pro fungování hutě ve svém vlastnictví, je zřejmé, že je schopen ovládat i toho budoucího vlastníka a nabyvatele, a tato otázka zůstává doposud stále neřešena.
A v neposlední řadě, a to nejdůležitější, je garance zaměstnanosti a sociální jistoty v Moravskoslezském kraji. To je věc, která nás v kraji straší, a budu velice rád, když nový nabyvatel bude vstřícný a bude jasně deklarovat své budoucí záměry.
Proč jsme ale svolali dnešní schůzi a proč dneska tady u tohoto mikrofonu stojím. Jak jistě víte, jsme momentálně v situaci, kdy nemáme nového ministra průmyslu a obchodu, kterému to logicky patřilo do ranku a vyjednávání. Jsme v době přechodu ministrů. A je předpoklad, pokud Evropská komise takhle rozhodla, nebude příliš mnoho času mezi tím rozhodnutím a smlouvou, která bude uzavřena mezi ArcelorMittalem a Liberty House o nabytí hutí. Tato schůze by měla mít za cíl, aby česká vláda projevila snahu, a výraznou snahu, do tohoto jednání byť ne jako přímý partner, ale možná i nějakou smlouvu, jak tady bylo naznačeno, vstoupila a tyto záležitosti, které neustále zůstávají otevřeny, pohlídala. Protože samozřejmě přichází-li nový velký investor, a on se deklaruje jako velký a silný investor, na české území, bylo by dobře, aby i česká vláda s tímto investorem jednala a hledala cesty pro tuto zemi a tento region. Aby ten investor opravdu byl investorem a ne pouze tím, co tady také z úst pana premiéra zaznělo - tím, který tuto společnost na dluh koupí, tedy tuto společnost vyčerpá ze všech provozních zisků a vlastně potom ji jako prázdnou skořápku po odčerpání desítek miliard korun přenechá tomuto státu, a státe, tady to máš zpátky, my jsme si vydělali a ty se starej o následky a zbytek. ***