(17.00 hodin)
Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem zaregistroval poznámku pana kolegy Jurečky. Samozřejmě, ten systém je takový, že ne zdravotní pojišťovna, ale kraj dává registraci pro poskytovatele sociálních služeb, a pokud ten žadatel splní patřičné podmínky, tak my tu registraci musíme dát. To je prostě neodbouratelné. Problém je potom, že je nemusíme zařadit do sítě. A zařazení do sítě, to je to čerpání těch příspěvků a tam vycházíme z toho, jaké máme strategické dokumenty, střednědobý plán, dlouhodobý plán a tak dál, poskytování sociálních služeb, a podle toho se snažíme orientovat. Problém je v tom, že populace obecně stárne, takže nám přibývá těchto zařízení, která se dostanou aspoň do registrace, a pak jsou nešťastni z toho, že nemají prostředky. Ale to, co pak zmínil pan kolega Jurečka, je sociálně-zdravotní pomezí a to je to čerpání už přes zdravotní pojišťovny. Pokud si ta zařízení dokážou nasmlouvat zdravotní, takže mají bonus navíc. Ale oni je nezaregistrují. Registrujeme je my jako kraje, tam jiná možnost není. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a prosím pana ministra Vojtěcha, který se přihlásil jako poslanec s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Mašek. Prosím, pane ministře.
Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Pouze velmi krátce na pana poslance Jurečku prostřednictvím pana předsedajícího. Nechci tady dělat nějakou edukaci, ale tak to není. Naopak tito poskytovatelé pobytových zdravotně sociálních služeb jsou jediní, kteří mají v zákoně prosazen historicky takzvaný smluvní přímus. To znamená, pojišťovna je povinna s nimi uzavřít smlouvu. Žádný jiný segment to takto nemá nastaveno. Všude jinde, samozřejmě, se tvoří síť, protože pojišťovna musí zajistit časovou a místní dostupnost zdravotních služeb, ale tento jediný segment má v zákoně smluvní povinnost, to znamená, pojišťovna si nemůže vybrat a musí smlouvu s tím subjektem uzavřít. To jenom na osvětlení. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní pan poslanec Mašek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Nepohlídal jsem si předtím čas, takže to velmi rychle dořeknu. Nejde jenom o to tam peníze dodávat, stále přidávat, ale jde o to opravdu vytvořit koncepci. A já bych velmi doporučoval se na to podívat a propočítat si to v tom smyslu, že stavět další a další budovy, starat se o ně, vkládat do nich další peníze, soutěžit tam o personál, který není, versus ta druhá možnost, která si myslím, že je jednoznačně ekonomičtější, a to je posilovat domácí sociální a zdravotní péči, a to také dokážeme v tom čase podchytit, ten nárůst počtu pacientů, respektive klientů, kteří to potřebují. Myslím si, že je potřeba v tomto udělat nějakou studii, přijmout nějakou koncepci do budoucna, aby to bylo vyvážené, abychom to skutečně stihli finančně saturovat a aby to mělo smysl. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za dodržení času. A nyní s poslední faktickou poznámkou v tuto chvíli pan poslanec Bláha. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, jsem rád, že to tady stále zaznívá. Je potřeba opravdu začít pracovat koncepčně a systémově, to znamená, že žádná firma by si nedovolila, žádný vlastník, sebelepší firma by si nedovolila, ani giganti, velcí nadnárodní, aby měli deset velitelů. To znamená, že jestliže tady máme jeden zdravotní systém, tak ho nemůže spravovat deset velitelů. To znamená, že ministerstvo, kraje, města a tak dále, mělo by to být jednoznačně pod jedním velením. A věřte tomu, že pak bychom našli i hromadu volných budov, že bychom uměli shrnout kapacity do jedněch míst.
Já vám uvedu jenom příklad. U nás na severu máme v okruhu patnácti kilometrů tři nemocnice. Každá potřebuje peníze, každá se potřebuje rozvíjet, místo toho, abychom udělali pro těch patnáct kilometrů jednu a ostatní zařízení využili pro to, aby tam mohla být dlouhodobá péče. Je to jednoduché. Nikdo si nedovolí, a sebelepší firma, mít tři závody na jednom místě. A věřte tomu, že pak bychom tam byli schopni shromáždit odborníky, mohli by tam mít peníze. Takhle to máme v celé republice - nekoncepčně postavené zdravotnictví. Všichni, s kterými se o tom bavím, to vědí, říkáme si to, ti, kteří umějí počítat, to jednoznačně podporují, že je potřeba systémová změna, ale bohužel všichni se to bojíme říct veřejnosti naplno. Nebojme se, pojďme o tom mluvit a věřím, že jsme schopni to posunout. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. To je v tuto chvíli poslední faktická poznámka v obecné rozpravě. A nyní tedy paní ministryně Schillerová jako poslední, co mám v tuhle chvíli přihlášku. Prosím.
Ministryně financí ČR Alena Schillerová Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, velmi pozorně jsem poslouchala celou tuto několikahodinovou debatu a dovolte, abych k ní také přispěla svým pohledem na věc.
Financování sociálních služeb je každoroční evergreen nejen na půdě Poslanecké sněmovny, ale i pro poskytovatele sociálních služeb, zástupce klientů, sociální partnery, média a v neposlední řadě pro meziministerská jednání a jednání vlády. Zákon o sociálních službách byl schválen v roce 2006 a účinnosti nabyl v roce 2007. Jeho cílem bylo vytvořit koupěschopnou poptávku po sociálních službách. O volbě typu služby i o konkrétním poskytovateli této služby měl rozhodovat příjemce příspěvku na péči na základě své svobodné volby. Zákon v té době vycházel z předpokladu, že síť různých typů služeb bude reagovat na poptávku a bude pružná časově a místně dostupná. V tomto případě by měli mít poskytovatelé i dostatek prostředků na zabezpečení služeb pro klienty. Dotační systém měl pokrývat marginální část nehrazených služeb. (V sále je hluk!)
Předpoklady zůstaly nenaplněny. Spokojen v zásadě není nikdo. Nedostačující jsou kapacity terénních, ambulantních a pobytových sociálních služeb, což kritizují budoucí klienti, současní klienti i jejich rodiny. Neřešena zůstává oblast překryvu zdravotních a sociálních služeb, dlouhodobá péče. Přestože v každém volebním období působí aspoň jedna komise, která se problémem zabývá, řádné řešení dosud nebylo předloženo. Poskytovatelům sociálních služeb také vadí nevyhovující způsob financování s neodůvodněnými rozdíly ve výši úhrad za stejné služby. Kromě vysoké administrativní náročnosti mají poskytovatelé i spoustu dalších dílčích výhrad.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Poprosil bych o klid v sále. Začíná tu být hluk. Kolegyně po mé levici... kolegyně, prosím. Paní ministryně, pokračujte.
Ministryně financí ČR Alena Schillerová Děkuji. S vývojem situace nejsou spokojeny ani samosprávy, ani orgány státní správy, spokojena není moc výkonná ani moc zákonodárná, téma je často politizováno. Praxe tedy již zřejmě dlouhodobě volá po přehodnocení východisek a zásadní změně systému. Musí se však řešit podstata problému, ne přímo či nepřímo podporovat pouze tlak všech aktérů na státní rozpočet, protože další eskalace výdajů státu není dlouhodobě možná. Přestože chápu postoj poskytovatelů, klientů i samospráv, vítám stanovisko paní ministryně práce a sociálních věcí k zásadnímu řešení této situace.
A nyní pár slov k situaci v roce 2019. Postoj Ministerstva financí k dodatečným požadavků na dofinancování sociálních služeb je odmítavý nejen z důvodu rozpočtového, ale zejména z důvodu procesního. Navrhujeme a snažíme se prosadit, a také jsme připraveni na tom spolupracovat, aby Ministerstvo práce a sociálních věcí zpracovalo a následně v legislativě stanovilo podílové financování sociálních služeb dle jednotlivých finančních zdrojů a aby pak při každém objektivně nezbytném zvýšení nákladů na sociální služby bylo finanční pokrytí zabezpečováno ve stanoveném poměru. Nic takového zatím neexistuje. Vytrvale upozorňujeme na skutečnosti, že financování sociálních služeb je, a předpokládáme, že i nadále bude, vícezdrojové, a nelze proto očekávat, že neustálý růst nákladů na sociální služby bude z většinové části vykrýván ze státního rozpočtu.***