(16.30 hodin)
(pokračuje Valachová)
Na závěr bych chtěla avizovat, že v podrobné rozpravě načtu návrh usnesení s cílem získat podporu Sněmovny pro doporučení, nebo řekněme úkol vládě zlepšit mezirezortní spolupráci s cílem systémově koordinovat financování sociálních služeb při maximálním využití zdrojů v rámci různých rezortů. To má reagovat na to, co tady v rozpravě také zaznívalo, že potřebujeme systém, který neobtěžuje a nedělá oběti z těch, kteří přijímají sociální služby, užívají je v území, ale naopak tomu jdeme naproti, a my víme, jakým způsobem posíláme do území, do regionů finance pro zajištění sociálních služeb, a činí tak všechny resorty ve vzájemné koordinaci. Také na toto jsme připraveni.
Na závěr bych chtěla konstatovat, že je jasné, a také se to tak vždycky doposud dělo, že jakákoliv změna v legislativě je projednávána z hlediska změn financování sociálních služeb s kraji, obcemi a městy. Máme na to pravidla. A samozřejmě tím spíše to bude dodrženo nyní, v situaci, kdy se tímto bodem a situací ve financování sociálních služeb zabývá samotná Sněmovna.
Dámy a pánové, budu načítat v podrobné rozpravě usnesení. Určitě jste porozuměli, že nejenom já, ale i ostatní kolegové ze sociálně demokratického klubu jsme připraveni podpořit minimálně část usnesení pana předkladatele tohoto bodu a navrhovatele pana poslance Kaňkovského, a věřím, že jste z mého příspěvku se ujistili, že nejenom náš klub, ale bezpochyby i vláda má zájem na shodě a většině v této Sněmovně a na zlepšení systému financování sociálních služeb. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a nyní prosím paní poslankyni Dražilovou. Připraví se pan poslanec Válek. Prosím.
Poslankyně Lenka Dražilová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já svoje vystoupení zkrátím, protože o té systémovosti zde už bylo hodně řečeno. Já bych se chtěla částečně připojit ke kolegyni Pekarové Adamcové. (Předsedající: Adamové, a mým prostřednictvím, prosím.) Adamové, omlouvám se.
Jsem z Jihomoravského kraje, který také opakovaně upozorňuje na skutečnost, že krajům jsou finanční prostředky na sociální služby rozdělovány podle klíče stanoveného před několika lety. Tento klíč se v kontextu navyšování nákladů sociálních služeb jeví v současné době opravdu jako nevyhovující, protože neodráží aktuální potřeby, aktuální složení sociálních služeb v jednotlivých krajských sítích.
Když budu mluvit za Jihomoravský kraj, tak vzhledem k tomuto je opakovaně náš kraj nucen omezovat požadavky na krytí nákladů služeb. Nastavení výše podílu na finančních prostředcích ze státního rozpočtu způsobuje, že nemůže poskytovat dotace ve stejné výši na stejnou sociální službu, jako je tomu v krajích s výhodnějším podílem na státním rozpočtu. To samozřejmě vede k nespokojenosti ze strany poskytovatelů, kteří poskytují své služby cílové skupině ve více krajích, kdy dotace od Jihomoravského kraje na stejnou službu nedosahuje výše dotace na úvazek či lůžko v kraji třeba hned sousedním. Když budu konkrétní, například Olomoucký i Zlínský kraj má o 600 korun více na obyvatele, Kraj Vysočina o 375 korun, Kraj Pardubický o 370 korun více. Tyto rozdíly je samozřejmě potom velmi těžké sanovat z rozpočtu kraje. Přitom Jihomoravský kraj na sociální služby poskytuje dotace z vlastního rozpočtu o objemu daleko vyšším než v ostatních krajích. My přispíváme pro rok 2019 částkou 236 milionů korun, což je o 42 milionů více než v loňském roce.
Takže ačkoliv je zřejmé, že počet obyvatel by asi neměl být jediným kritériem při stanovení výše dotace krajů, je nutno tuto skutečnost zohledňovat podle mého názoru jako jednu z nejdůležitějších. Proto bych tedy chtěla také já apelovat na analýzu funkčnosti současného modelu financování. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a prosím pana poslance Válka do rozpravy. Prosím.
Poslanec Vlastimil Válek: Já se pokusím neopakovat, co tady zaznělo z mnoha úst, a ani se nebudu snažit hledat viníka. Nemyslím si, že navýšení platů sester je to, co je tou vinou za to, že chybí peníze. Já si myslím, že opravdu problém je koncepce. V poledne byla tisková konference, kde všichni zástupci ze všech klubů - ze všech klubů - jasně a srozumitelně řekli, že digitalizace a elektronizace je něco, na čem nám záleží všem poslancům, že se o to budeme snažit ve shodě s vládou. To znamená, já jsem byl velmi, velmi spokojený, že jsem užitečný a že se odborně na něčem dokážeme shodnout bez rozdílu, v jaké jsme straně, a že jsme připraveni posunout v tomto směru republiku dál, tak aby to bylo ku prospěchu občanů.
Myslím si, že sociálně-zdravotní pomezí je nejméně stejně důležité, ne-li víc důležité než digitalizace. Tak jak tady zaznělo, dneska je 50 % občanů státní pojištěnci. Tedy to nejsou jenom matky na mateřské, ale to jsou lidé, kteří prostě nemají na to, aby platili pojištění. A počet těchto občanů bude narůstat. Odhady znějí, že za deset let jich bude 6,5 milionu, že jich bude řekněme 60, ne-li víc procent, 70 procent. Ty odhady se liší. Porodnost zásadním způsobem nestoupá a přibývá občanů, kteří se dožívají vyššího věku, ale přitom zásadním způsobem neroste jejich Karnofského index. To znamená, ti občané sice mají vyšší věk, průměrný vyšší věk, ale jsou často ve velmi špatném zdravotním stavu a potřebují pomoc. Potřebují nejenom zdravotní pomoc, ale potřebují pomoc pečovatelů, pomoc sociálních zařízení. A definice, tak jak je hranice mezi sociální a zdravotní péčí dána legislativou a normami, ta si myslím, že v této fázi už je přežitá. Je potřeba o ní znovu diskutovat.
Ze všech těch důvodů bych nesmírně ocenil, abychom se k tomuto tématu postavili nejenom z hlediska vyřešení situace v letošním roce, která se prostě musí vyřešit. Pokud ji nevyřešíme a pokud nenajdeme sílu k tomu jednotně zavázat paní ministryni a vládu, aby peníze nalezla, tak jsme zklamali jako poslanci, kteří jsme sem byli voleni bez ohledu, za jakou to bylo stranu. Měli bychom ale hledat také koncepci a měli bychom také hledat to, jak budeme situaci řešit v příštích letech. Protože máme konec března, blíží se duben, za půl roku budeme hlasovat o rozpočtu a budeme o něm diskutovat. A rozpočet se začíná připravovat někdy o prázdninách. To znamená, už teď je nejvyšší čas se bavit o tom, co bude v příštím roce a v příštích letech.
Situace se sociálně potřebnými se bude rok od roku zhoršovat. Nebude se rozhodně zlepšovat. Proto bych velmi rád, aby jak paní ministryně, tak pan ministr zdravotnictví začali intenzivněji spolupracovat a intenzivněji společně, společně, společně předkládat zdravotnímu výboru a sociálnímu výboru řešení dlouhodobé situace.
Za mě byla naprosto odstrašující zkušenost, kdy jsme měli společné jednání stran psychiatrické péče, která bude vyžadovat řešení, kde se setkaly oba dva výbory parlamentu, jak sociální, tak zdravotní, kde přišel senátní výbor, kde byl ministr zdravotnictví - paní ministryně nebyla. My jsme v obrovském počtu poslanců a senátorů, my jsme seděli v obrovském počtu odborníků, kteří tam vystupovali, a neposunuli jsme se ani o píď. Ani o píď, protože jsme se nedozvěděli, jak tedy po prázdninách vše bude řešené v té sociální stránce.
Všechna tato péče, ať si říká kdo chce co chce, je sociální nebo zdravotní pouze podle toho, v jakém zařízení se poskytuje. Ten stejný pacient, který leží v eldéence, má zdravotní péči. Ten stejný pacient, když leží v nemocnici, která ho nemá kam přeložit, má zdravotní péči. Když leží v ústavu sociální péče, má sociální péči. Pokud je doma, chodí za ním sociální pracovníci a starají se o něho příbuzní, má sociální péči a pomáhá tomu stát. My se bavíme o pacientech, kteří jsou v těžkém, často ve složitém zdravotním stavu, v těžké zdravotní situaci, mají závažné choroby, a bavíme se o kvalitě jejich života. Bavíme se o tom, aby kvalita jejich života byla co nejvyšší. My se nebavíme o tom - je jedno, jestli se bavíme o zdravotní nebo sociální péči, jestli se tito lidé mohou vyléčit. Nemohou. Nikdo z nás se finálně nevyléčí, všichni z nás nakonec umřou. Není trik, jak to obejít.***