(11.20 hodin)
(pokračuje Brabec)
Tady je potřeba říct, že v těch modelech jsme vyhlédli do této vzdálené budoucnosti, kde samozřejmě si můžeme říkat, že ve chvíli, kdy nevíme, co se bude dít s klimatem za pět či deset let, tak se možná bude zdát zbytečné se dívat prostě s tímto výhledem do roku 2050. Ale my jsme to udělali záměrně proto, abychom se podívali, jaké podmínky budou muset v této společnosti být splněny, abychom byli schopni dosáhnout snížení emisí o 80 %. Řekl bych možná, odpusťte mi ty uvozovky, o pouhých 80 %. Protože dneska víte, že se v Evropě mluví o tom, jak dosáhnout takzvané klimatické neutrality, to znamená, aby rozdíl mezi absorbovaným a emitovaným uhlíkem byl nula. I těchto 80 % znamená naprosto dramatické změny ve všech oblastech našeho života. Například to, že už na českých silnicích nebude v té chvíli smět jezdit ani jedno auto na fosilní paliva, například to, že kompletně bude muset být elektrifikována doprava, například to, že to samozřejmě znamená dramatické změny z hlediska naší spotřeby, z hlediska živočišné výroby, z hlediska snížení množství energie, zateplování, což je asi něco, co si umíme představit velmi dobře. Už nebudou moci být použita žádná fosilní paliva ve spalování, což si v roce 2050 už určitě umíme představit. Nicméně mezi těmi zhruba 45 % snížení do roku 2030 a těmi 80 % do roku 2050 se ukazuje, že už to není o nějakých evolučních cestách, ale že to je o opravdové revoluci. Nejenom technologicky, ale i v hlavách, a to si myslím, že je ta hlavní výzva, které bude dneska určitě svět čelit.
Klíčovým opatřením ke snížení emisí bude i nadále reformovaný systém obchodování s emisními povolenkami, který by do roku 2030 měl vést ke snížení emisí skleníkových plynů o dalších více než 6 mil. tun CO2 ekvivalentu. Pokračující podpora opatření ke snižování energetické náročnosti průmyslu a budov by měla přinést další snížení emisí o přibližně 3,5 mil. tun. Velmi úspěšný program Nová zelená úsporám, který je považován za nejlepší program na zateplování ve střední a východní Evropě, se na tomto snížení bude podílet zhruba půlmilionem tun. Podporou obnovitelných zdrojů a vysoce účinné kogenerace lze dosáhnout snížení emisí o dalších 3,5 mil. tun. V průmyslu by měly ke snižování emisí nejvíce přispět emisní limity a aplikace nejlepších dostupných technologií, které by měly do roku 2030 snížit emise o přibližně 2,7 mil. tun CO2 ekvivalentu. Výrazně by se měla rovněž projevit regulace fluorovaných skleníkových plynů, která by měla vést ke snížení emisí o další přibližně 2 mil. tun. V dopravě by pak měly ke snižování emisí nejvíce přispět nové emisní limity pro osobní i nákladní automobily, které by v podmínkách České republiky měly vést ve svém důsledku ke snížení emisí o více než 1,5 mil. tun už do roku 2030.
Troufám si říct, že automobilový průmysl, a všichni dobře víte, že Česká republika je prostě autoland, který je hodně závislý na automobilovém průmyslu, teď čelí největší výzvě od vynálezu spalovacího motoru. Je to něco, co samozřejmě vypadá na první pohled relativně jednoduše, ale znamená to obrovskou změnu, skutečně doslova strukturální převratnou změnu tohoto důležitého segmentu a v České republice samozřejmě výraznou podporu elektromobility, nebo obecně čisté mobility, protože to nemusí být jenom o elektromobilech, bavíme se i o CNG vozech a bavíme se nejenom o elektromobilitě bateriové, ale také o elektromobilitě vodíkové. Troufám si říct, že vodík, který byl dneska v určité fázi předběhnut elektromobilitou bateriovou, se na svoji pozici jistě vrátí, a já v tom vidím velkou budoucnost. Významnou roli budou hrát také programy podporující přechod na alternativní paliva, tedy nejenom z hlediska osobní automobility, ale také veřejné dopravy. A zase pro vás není tajemstvím, že už dneska stovky autobusů v České republice díky dotacím jezdí nejenom na CNG, ale samozřejmě jsou založeny na bateriové elektromobilitě a v nejbližší době vidíme právě v oblasti veřejné hromadné dopravy také boom vodíkové elektromobility.
V sektoru odpadů se dosud emise skleníkových plynů zvyšovaly a jejich snižování bude záviset na rychlosti snižování skládkování.
Jak už jsem uvedl, v zemědělství je situace trošku složitější, protože v současnosti se tam počítá s určitým nárůstem emisí do roku 2030, zhruba o 6 % oproti současnému stavu. A má to svoji logiku, protože plány Ministerstva zemědělství počítají s nárůstem živočišné výroby. Není to ovšem v uvozovkách jenom problém České republiky nebo výzva pro Českou republiku, ale je to výzva pro všechny evropské zemědělské země, protože pokles živočišné výroby potom samozřejmě znamená nedostatek organických hnojiv, organické složky v půdě.
V neposlední řadě je nezbytné hledat vhodná opatření k posílení propadů emisí v půdě a lesích, protože uhlík se v podobě CO2 nebo dalších skleníkových plynů emituje, ale také se spotřebovává nebo absorbuje fotosyntézou. Ovšem momentálně čelíme, jak všichni víte, bezprecedentní kůrovcové kalamitě, která tyto parametry zhorší, a to výrazně, protože tady bude nesporně dopad z hlediska menšího množství absorpce. Hodně se v minulosti spoléhalo na takzvaný systém CCS, to znamená systém jímání uhlíku nějakým způsobem například do vytěžených dolů a tak dále. Musím říct, že projekty, které se dělají celosvětově, ukazují, že ta metoda je použitelná, ale zdaleka zatím nedosahuje toho, co si od ní vizionáři a stratégové slibovali v masovém průmyslovém měřítku.
Z hlediska dalších opatření - už se blížím ke konci. Například aktuálně do konce března běží poslední výzva kotlíkových dotací, která samozřejmě také směřuje ke snížení spotřeby fosilních paliv. V poslední výzvě není už možné získat dotaci na uhlí, a to ani v kombinaci, tedy ani na kombinovaný kotel na uhlí a biomasu. V oblasti energetické účinnosti a podpory obnovitelných zdrojů pokračuje, jak jsem říkal, program Nová zelená úsporám a dál budou spuštěny nové výzvy na snížení energetické spotřeby i pro veřejné budovy v rámci operačního programu Životní prostředí. Tam musím říct, že jsme úspěšní z hlediska snižování emisí, respektive z hlediska snížení energetických úspor jak v oblasti občanských staveb, tak i veřejných budov. Města a obce rovněž podporujeme v rámci čisté mobility. Hodně se tady diskutovalo o možnosti podpor elektromobility i pro občany. Teď s tím nechci zdržovat, ale rád na případné otázky odpovím.
Česká republika se v posledních letech také aktivně angažuje v mezinárodní spolupráci v oblasti ochrany klimatu, kdy přispěla více jak 100 mil. korun do takzvaného Zeleného klimatického fondu, který podporuje opatření na zmírnění a adaptaci v nejchudších zemích světa, a díky aktivitě Ministerstva životního prostředí a ve spolupráci s německou agenturou GIS čeští experti dále pomáhají například ve Vietnamu, Gruzii, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu či na Balkáně konkrétním projektům na snižování emisí CO2.
Závěrem, vážené kolegyně a kolegové. Podle aktuálního výzkumu Masarykovy univerzity považuje až 88 % českých občanů změnu klimatu za závažný problém a 67 % za závažný problém na úrovni České republiky. To jsou čísla, která jsou skutečně, kdybychom to srovnali s průzkumy veřejného mínění před pěti, sedmi, deseti lety, zásadně jiná. Je skvělé, že priorita se mění, ale to je, řekněme, ta dobrá zpráva. Ta horší zpráva je, že stále mají občané spíš představu, že záležitost klimatické změny za ně nějak vyřeší stát a že naše míra účastnit se na ní a vzdát se svým způsobem svého pohodlí, protože už to zasahuje do našich osobních bublin z hlediska dopravy, z hlediska spotřeby a tak dále, tak k tomu už příliš náchylní nejsme.
Povědomí občanů o změně klimatu také zvyšuje Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím vzdělávání, výchovy a osvěty. Z poslední doby jsme se třeba podíleli na přípravě nedávno odvysílaného čtyřdílného cyklu České televize Klima mění Česko. ***