(10.40 hodin)
(pokračuje Martinů)
A chtěl bych vyzvat ministry, chtěl bych vyzvat vládu, aby udělala jednoduchou bilanci, nebo to nazvěte, jak chcete, abychom vzali prostě kus papíru a spočítali ty odběry vody těmi jednotlivými sektory. Já myslím, že to není žádný těžký výpočet. Víme, kolik ty lesy vypijou. Víme, kolik zemědělství má nároky na vodu. Víme, kolik naše domácnosti seberou vody. Často slýchávám a často o tom i mluvím, že se plýtvá s vodou. Pochopitelně se s vodou plýtvá. Nicméně pár čísel prosím vás.
Spotřeba vody na den a na osobu v České republice je 88 litrů. V Německu, Rakousku 150, Spojené státy dokonce ještě dvakrát víc - 300 litrů. 88 litrů na osobu a na den je zhruba 400 milionů kubíků za rok, které vezmou naše domácnosti. Já netvrdím, že to není málo vody, nicméně je to pouze jedno procento vody, která u nás napadne. Zhruba jedno procento vody. Samozřejmě jako konzervativní člověk jsem pro, abychom šetřili všude, kde můžeme. Na druhé straně když se podíváme do posledních dvou zpráv o stavu vody, mám ty zprávy, dostal jsem je tady z Ministerstva zemědělství, podepsané dokonce ještě panem Jurečkou, tak zjistíme, když se podíváme na jednotlivé roky od roku 2015, tak třeba rok 2015 byl velice suchý, 2016 se už uvádí, že byl 97 % vodnatelností, zhruba napadlo 52 milimetrů vody.
Ale co je úplně šílené, co je úplně šílené z mého pohledu, je to - já se vrátím do svých školních let. Když jsem chodil do školy, tak nás učili, že voda, která napadne a nachumelí na Českou republiku, jde na tři díly. Jeden díl jde do země, druhý do výparů, třetí díl odteče. Takhle nás to učili. Plus minus nějaký rozdíl. Nicméně když se podívám za poslední roky do oficiální zprávy Ministerstva zemědělství o stavu vody, tak jsem úplně šokován tím - a já už jsem to věděl, jako starosta Poličky jsem tady to věděl od jednoho pána, celoživotního hydrologa, který mě zhruba pět roků nazpátek upozornil, že největší problém ve vodě je, že jsme zvedli za poslední dekády, za poslední desetiletí výpar vody. Prostě výpar vody jsme zvedli z tisíce různých důvodů. A v těchto dvou zprávách Ministerstva zemědělství o stavu vody se praví, že od toho roku 2015 jsme zvedli výpar, konkrétně vezmu údaje za rok 2017, kdy napadlo asi, tam byla asi 95% vodnatelnost, tak do výparů šlo prosím vás neskutečných, skutečně neskutečných 82 %... 40 % vody, kterou máme k dispozici, šlo do výparů všemi druhy, prostě fyzikálním i tím rostlinným. 80 % vody, kterou máme k dispozici, ztrácíme výparem. To je prostě šílené.
Já se domnívám, osobně se domnívám, že samozřejmě to souvisí s těmi aspekty, s tím zemědělstvím, že jsme oteplili tu zem, tu krajinu. A dokud to nějak nedokážeme - a já nevím jak, dokud tu krajinu neochladíme, tak prostě jsme ztraceni. Když se podíváme na oficiální údaje, tuhle jsem to četl, já to čtu každý den a strašně mě to baví, já jsem spolkový rybář celoživotní, tak mě ta voda trápí ještě víc, protože nám vysychají rybníky, vysychají nám nádrže. Kde jsou ty roky, prosím vás, když jsme na konci zimy, pět, osm roků nazpátek, když naše vodárenské podniky se modlily a upouštěly stamiliony kubíků vody, abychom měli rezervu na povodně z tajícího sněhu. My dneska sedíme u stolu a obrazně se modlíme, aby nám ty nádrže natekly. Právě jsem koukal na údaje na internetu. Víte, kolik máme vody na Rozkoši dneska po tak velké zimě na sníh? 50 %. Já jsem v kraji, kde mám nejblíž k Víru a k Letovicím, Vír už dneska má asi 80 % vody, Letovice mají stále 50. Ten napájecí tok loni vyschl. To je prostě úplně alarmující. Takže ten výpar 82 % je prostě strašlivý. A pokud my tu krajinu neochladíme, tak se domnívám, že prostě v tomhletom prohrajeme.
Tuhle jsem četl zajímavé údaje, nějakou termokamerou se podívali na to, když je horký den v létě, tak jaké jsou teploty vzduchu. Tak nad vodou 26 stupňů. Nad vodní plochou je 26 stupňů. To jde. Nad lesem, který je ještě vitální, který nám ještě neuschnul a má vodu a ochlazuje krajinu, tak asi o 4 stupně víc. Nad posekaným trávníkem, nad posekaným trávníkem je to už 40 stupňů. Už 40 stupňů nad posekaným trávníkem. Vidíte, že už ta tráva nechrání tu půdu a že už to sluníčko nám tu půdu prostě ohřívá. Ale nad posekaným polem a sklizeným polem, nad asfaltovou plochou je to 50 až 60 stupňů. My se pak nemůžeme divit, že vlastně jsme tam, kde jsme. Když se podíváme, že jsme měli, že za těch sto roků jsme tolik milionů, tolik statisíců hektarů původně mokrých bažin nebo luk, když byl horký den v létě a byla tam teplota 15 stupňů, a my jsme to vysušili, zorali. Máme tam dneska intenzivní zemědělskou půdu, po pěti měsících to sklidíme, máme tam vlastně obnažené pole a máme tam pak 50, 60 stupňů, tak se nemůžeme divit, že kdysi tam bývávalo normálně 15, 16 stupňů, dneska tam je 50, 60 stupňů, tak se nemůžeme divit, že vlastně v tom souhrnu se to klima mění. My tomu říkáme klimatická změna.
A já jsem jednoduchý člověk, nemám žádné v podstatě vzdělání. Já tvrdím, že to není žádná klimatická změna, když jsme změnili krajinu. Je to naše dílo. My jsme to změnili, my jsme tu krajinu zničili. Já se za to stydím. Já jsem za to smutný. Nedělám z toho žádnou politickou ideologii. Jsem obyčejný člověk. Ale prosím vás všechny, sepnu ruce, pojďme s tím něco udělat, dokud není pozdě. Já jsem realisticky uvažující člověk, nikdy jsem z ničeho nedělal falešný kapitál a ani dělat nebudu. Ale já osobně vidím, že skutečně ta voda, ta voda je šílená, ten stav.
Podívejme se i na svět. Podívejme se Spojené státy, Kalifornie. Obilný pás Spojených států vysychá. To zemědělství tu vláhu vzalo. Podívejme se na Austrálii. V Austrálii, četl jsem to a hledal jsem ty důvody, tak jsem zjistil, že v podstatě tam dochází k obrovským závlahám. Ty závlahy byly tak šílené, že porušily tu rovnováhu ekologickou. A Austrálii se dneska vrací. Vysychala loni i Velká Británie. Vysychá v podstatě celá pevnina. Evropa. A my bohužel, my bohužel na tady to se nemůžeme vymlouvat. My bohužel máme obrovskou smůlu, že podle všech dostupných informací ČR patří mezi tři státy Evropy nejvíce ohrožené suchem z důvodu kapacity vody.
My nemáme Alpy, my nemáme ledovce, my nemáme jezera. My máme pár nádrží. Jenom pro vaši informovanost, když se podíváme na objem našich povrchových vod, když do toho zařadíme všechny toky, nádrže a rybníky, tak je to 8 miliard kubíků. Vloni z důvodu sucha to byly jenom 4 miliardy. Když se podíváme do té zprávy Ministerstva zemědělství, tak zjistíme, že dosažitelné zásoby podzemní vody je miliarda kubíků. Miliarda kubíků. A je to rok od roku menší. Když se podíváme na celkový odběr - teď pozor, abyste mě poslouchali pozorně, já jsem prve i prohlásil, že domácnosti seberou 400 milionů kubíků vody, ale vodárenské společnosti vyrobí celkem 1,4 miliardy kubíků, protože vyrábějí pro potravinářský průmysl a pro další účely. A ty domácnosti vezmou jenom 400 milionů kubíků z toho. Takže jenom chci prostě říct, že... a když se podíváme, že z té miliardy 400 milionů kubíků vody se bere polovina vody povrchové, víme dobře, že Praha 90 milionů kubíků bere ze Želivky a další polovička republiky bere z podzemních pramenů. To znamená nějakých 600, 700 milionů kubíků, a teď vidíme, že my máme pouze miliardu kubíků vody, kterou máme pod sebou, kterou můžeme využít, a bereme z toho 700 milionů kubíků pro roční výrobu pitné vody. A dneska vidíme, že i po zimě, kdy bylo hodně sněhu, tak v podstatě 70 % vrtů na to nereaguje. 70 % vrtů vůbec nereaguje na to tání sněhu, kterého bylo relativně dost, tak je to prostě k zoufání.
Takže na toto jsem chtěl upozornit. A prosím vás, já jsem tady slyšel spousta věcí. Já jsem tady slyšel spousta věcí. Hledá se viník, hledá se viník na lesích. Prosím vás, není žádný viník. Jsme všichni vinni. Neukazujme jeden na druhého. Prostě jsme takhle tu krajinu změnili. Ani o tom nedělám žádný politický boj, kdo kdy byl u moci, kdo kdy prostě dělá meliorace a regulace apod. Ale prosím vás, je to o vodě. Fakt to je o vodě. A dokud my tu krajinu nezměníme, tak prostě ta voda, ty lesy nám budou usychat. Nezachráníme je.
Tuhle jsem poslouchal pána v televizi, a já jsem si uvědomil znova tu obrovskou šíři těch aspektů, co všechno souvisí se vším. Byl tam pán, který krásně mluvil o pohraničí, to jsem si ani neuvědomil, a mluvil, že když skončila druhá světová válka a došlo k politickému rozhodnutí o odsunu Němců, 2,5 milionu Němců se odsunulo do Německa - samozřejmě to bylo správné podle mého názoru. Nicméně ti Němci tam po staletí provozovali i pastevectví. Zemědělskou pasteveckou činnost. To znamená, že na těch horách nebyly lesy. Na těch horách se pásl dobytek. A samozřejmě najednou jsme 2,5 milionu lidí odsunuli, a co s tím územím? Tak jsme tam začali masivně zalesňovat. To jsou právě ta čísla, která nám demonstrují ten obrovský nárůst těch lesů v těch staletích. (Silný hluk v sále.)
A já nemohu souhlasit - třeba se pletu, budu rád, když se budu plést. Já, když jsme seděli - tady se musím podívat na pana Faltýnka, za to děkuji, za tu návštěvu v tom Prostějově, a vedle mě seděl pan Vojáček. Velice úctyhodný muž, který má obrovský úkol s těmi lesy něco udělat. A já jsem hodinu a půl, když jsme létali a viděli jsme tu tragédii -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás přeruším a požádám sněmovnu o klid. Já myslím, že projednáváme velmi vážnou věc. Mám tady tři další faktické připomínky. A prosím tedy, aby ten, komu bylo uděleno slovo, mohl svůj přednes opravdu říci tak, aby mu bylo rozumět. Děkuji. Pokračujte. ***