(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, já zahajuji dnešní schůzi Poslanecké sněmovny. Prosím, abychom se ztišili, aby všichni slyšeli, o čem jednáme. Zahajuji tedy čtvrtý jednací den 27. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám.
Prosím, abyste se všichni přihlásili identifikačními kartami, případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty. (Hluk v sále.)
Sděluji, že o omluvení své neúčasti požádali tito poslanci: Balaštíková Margita - pracovní důvody, Běhounek Jiří - rodinné důvody, Bělobrádek Pavel - pracovní důvody, Benešík Ondřej do 9.30 pracovní důvody, Dražilová Lenka - rodinné důvody, Chovanec Milan do 11 hodin - zdravotní důvody, Kalousek Miroslav - zdravotní důvody, Kobza Jiří od 9 do 11 hodin - pracovní důvody, Kopřiva František - zahraniční cesta, Maříková Karla od 10 hodin - pracovní důvody, Okleštěk Ladislav - zdravotní důvody, Richterová Olga - zdravotní důvody, Řehounek Jan od 9.00 do 10.30 - pracovní důvody, Schwarzenberg Karel - zdravotní důvody, Šlechtová Karla - zahraniční cesta, Tureček Karel - rodinné důvody, Vácha František - pracovní důvody, Zaorálek Lubomír - zahraniční cesta, Žáček Pavel - zahraniční cesta.
Dále se omlouvají členové vlády: Babiš Andrej - zahraniční cesta, Maláčová Jana - pracovní důvody, Plaga Robert - pracovní důvody, Staněk Antonín - zahraniční cesta, Toman Miroslav - pracovní důvody.
Dnešní jednání bychom měli zahájit pevně zařazeným bodem 103, sněmovní tisk 50. Jedná se o poslaneckou novelu zákona o svobodném přístupu k informacím, třetí čtení. Dále bychom se měli věnovat dalším bodům z bloku třetích čtení, u kterých byly splněny zákonné lhůty. Jedná se o body 107, 108, 109 a 110. Připomínám, že po bloku třetích čtení máme pevně zařazené bod 73, je to poslanecká novela zákona o pozemních komunikacích, první čtení, a bod 65, sněmovní tisk 296, poslanecká novela zákona o pozemních komunikacích. Poté bychom případně pokračovali projednáváním dalších bodů z bloku zákony první čtení. (Hluk v sále trvá.)
A teď ještě před případnými vystoupeními, co se týče návrhu na změnu schváleného pořadu 27. schůze, má zájem vystoupit předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Jan Bartošek. Pane poslanče, máte slovo. A já vás prosím o klid, abychom slyšeli pana poslance.
Poslanec Jan Bartošek: Vážené kolegyně, vážení kolegové, v noci z 8. na 9. března roku 1944, tedy přesně před 75 lety, se uskutečnila událost, při níž bylo zabito téměř 3 800 československých občanů. Je to největší hromadná vražda našich občanů v historii. Událost, o které se v České republice málo ví. Jsme srozuměni s existencí terezínského koncentračního tábora, ale málo víme už o tom, že i v Osvětimi-Březince existoval tzv. terezínský rodinný tábor. Zde žily pospolu celé československé rodiny, a to doby, než jim bylo oznámeno, že se musí přesunout do pracovního tábora v Heydebrecku. Nikdo se tam ovšem nedostal. Všichni našli smrt v plynové komoře.
Nikdy nesmíme zapomenout. Jsem rád, že se včera uskutečnila na nádraží Bubny v Praze 7 vzpomínková akce k uctění památky těchto zabitých československých občanů. A současně bych vás tímto chtěl požádat o minutu ticha k uctění památky těchto obětí. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a já souhlasím. (Přítomní povstali a uctili památku obětí minutou ticha.)
A nyní po pietní minutě bychom dali prostor na vystoupení poslanců na změnu schváleného pořadu 27. schůze. Mám tady zatím dvě žádosti. Takže jako první vyzývám paní poslankyni Miroslavu Němcovou a připraví se paní poslankyně Věra Kovářová. Tak, paní poslankyně, máte slovo. (Hluk v sále trvá.)
Poslankyně Miroslava Němcová: Dobrý den. Dobré ráno, vážený pane místopředsedo, vážené dámy a vážení pánové. Předstupuji před Sněmovnu -
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já prosím o klid! Omlouvám se, paní poslankyně.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji. Předstupuji před Sněmovnu se žádostí o zařazení nového bodu do programu naší probíhající schůze. Ten bod by měl název Hudební produkce předsedy Poslanecké sněmovny v památkově chráněném prostoru jednacího sálu Poslanecké sněmovny.
Dovolte mi zdůvodnění tohoto návrhu. Podle včera zveřejněných fotografií se v hlavním jednacím sále Poslanecké sněmovny odehrála část večírku poslaneckého klubu hnutí ANO. Podle vyjádření současného předsedy Poslanecké sněmovny se tato zvláštní akce konala někdy po parlamentních volbách na podzim roku 2017. Sám ji popisuje jako rozlučkový večírek, kdy se rozhodl využít k hudební produkci jednací sál, který v té době měl být v rekonstrukci.
Pan předseda Vondráček na tomto stranickém večírku vystupoval na improvizovaném pódiu, kterým se stal předsednický stůl, tedy památkově chráněný mobiliář. Blíže dění nebudu popisovat, nebyla jsem jeho účastníkem, ale myslím, že ty fotografie jsou docela výmluvné.
Zvláštní pro mě a důležitou otázkou je, kdy se přesně tento večírek konal. A s tím souvisí otázka, jak se účastníci této veselice vlastně do jednacího sálu dostali. Kdo je sem pustil? Přišli hlavními dveřmi, které bývají zavřeny, a klíče jsou u ochranné služby v době, kdy nezasedáme, nebo přišli tamhletím bočním vchodem, který vede do prostor předsedy Poslanecké sněmovny, nebo se sem dostali nějakým pro mě dalším nepochopitelným způsobem? To bych chtěla slyšet.
Sál totiž, ve kterém jednáme, vznikl během přestaveb v této lokalitě. Prameny uvádějí, že v této podobě nebo v této velikosti už je znám z roku 1726, tedy před zhruba třemi sty lety se začala psát historie tohoto prostoru. V roce 1861 zde začíná pracovat Český zemský sněm, a jak všichni víme, ukazuje to také památní deska, kolem které denně chodíme. 14. listopadu roku 1918 zde bylo vyhlášeno samostatné Československo, byl zvolen prvním prezidentem Tomáš Garrigue Masaryk a 20. listopadu roku 1918 byla přijata první československá ústava. Tedy během staletí bylo toto místo svědkem mnoha událostí, které se staly mezníkem v naší historii.
Sídlo dnešní Poslanecké sněmovny je národní kulturní památkou a je pod přísnou památkářskou ochranou včetně tedy toho sálu, ve kterém my jako poslanci jednáme. Také návštěvy, které sem přicházejí, jsou vázány docela přísnými pravidly. Ti, kteří sedí na galerii pro hosty, musí vyhovět bezpečnostním předpisům. Ti, kteří mohou vstoupit do jednacího sálu, se musí podrobit minimálně společenskému úzu, který jim říká, co mohou a nemohou v takovém prostoru dělat. Je nepředstavitelné, že by těmto návštěvníkům, mezi nimiž jsou školní děti, studenti, ale i senioři, prostě lidé, kteří se zajímají o naši historii, bylo tolerováno chování, jaké vidíme na fotografiích s panem předsedou. ***