(10.00 hodin)
(pokračuje Munzar)
Úkolem demokratického politika, jak jsem tady říkal už před chvílí, je brzdit státní moc v její roztahovačnosti, aby se necítila všemocná a nedotknutelná. My vidíme, přístup v tom minulém případě i v tomto případě vedení Ministerstva financí je adorace Finanční správy, nekritický přístup k jejím krokům, případně bagatelizace jejích pochybení. A já se s tím nehodlám smířit a to je důvod, proč vás interpeluji v těchto věcech. A tato má další interpelace je další příklad.
Vedení Finanční správy podle mého názoru protizákonně motivovalo úředníky Finanční správy, aby nebyli objektivní, aby nešetřili práva daňového subjektu, aby se systémově vytvářela jejich podjatost a jejich přímá finanční angažovanost při správě daní. Když se to provalilo, tak nejdřív byl nekritický přístup a mlžení. Odpovědi: nedělo se to. Paní ministryně zase nekriticky přejala informace od Finanční správy, že se tak nedělo. A když se provalily i důkazy a nešlo už mlžit, tak nastala fáze bagatelizace na rozpočtovém výboru: je to jenom hloupé manažerské rozhodnutí, ale nic to vlastně neznamená.
Ano, v takové atmosféře, plánovitě vytvářené hnutím ANO, se pak Finanční správa cítí všemocná a může jít klidně až za hranu svých zákonných pravomocí. To také citelně pociťujeme, protože stát prohrává soudy s firmami o zajišťovací příkazy. Ale ten čas a ztrátu důvěry, protože v podnikání jde především o důvěru mezi klientem a dodavatelem, tou firmou, to už těm firmám nikdo nenahradí.
Co se vlastně konkrétně stalo v tomto případě? Já jsem vás interpeloval ve věci odměňování úředníků Finanční správy v návaznosti na doměřování daní. Ptal jsem se vás, zda takovou praxi můžete vyloučit. Abyste všichni viděli tu časovou souslednost, ptal jsem se 19. prosince potom, co se ve veřejném prostoru o tom začaly objevovat informace. Už předtím jste 4. listopadu řekla, že takový systém neexistuje, že - to je citace - finanční úředníci nemohou být a nejsou motivováni tím, aby dostávali odměny za doměrky, to prostě není pravda, to je prostě lež. To jste řekla 4. listopadu. Ale 9. ledna: Na poradě jsem se skutečně ujistila, že se to regionálně neděje, a mám informace, že se to neděje. Takže se to nedělo, neděje a dít nebude, je to nepřijatelné. 16. ledna jste mi v písemné odpovědi na mou interpelaci odpověděla, když z toho vytáhnu ty důležité věci, že v principu odmítáte, že by výše odměny ve Finanční správě byla navázána na objem doměřených částek daně a že odměny lze poskytovat pouze za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu. V závěru jste mě odkázala na tiskovou zprávu Finanční správy, která tuto praxi dementovala.
Dnes všichni víme, že se to ale dělo. 19. února 2016 tehdejší ředitel Janeček vydal interní pokyn, ve kterém bod 8.1 a 8.2 jasně váže poskytnutí odměn na konkrétní výši doměrky daní. Máme dokonce konkrétní rozhodnutí o odměnách. Takže ta odpověď, s dovolením, paní ministryně, nebyla relevantní. Mě velice mrzí, že jsem takovou odpověď od vás obdržel.
Takže mě to vede k otázce: Jak jste pak personálně tedy vyřešila, nebo i jinak, toto flagrantní a protizákonné interní sdělení přímo s panem Janečkem? Jak už jsem tady říkal v předchozí interpelaci, zatím dostal odměnu za dobré služby ve funkci ředitele Finančního úřadu pro Jihočeský kraj. Zřejmě dělal to, co viděl na očích vedení ministerstva. A horlivost některých úředníků zřejmě nezná mezí.
Jak tedy konkrétně řešíte situaci, že jste zřejmě byla špatně informována? A já jen doufám, že jste byla jen mylně informována celou Finanční správou, protože příjemcem sdělení bylo všech 14 finančních úřadů a jeden specializovaný, takže to věděli všichni. To znamená, neříkali vám na té poradě pravdu všichni? Jak to tedy konkrétně řešíte? A můžete vyloučit, že ve všech ostatních oblastech, nejen v oblasti výzkumu a vývoje, dochází ke stejnému modelu? Můžete to prosím vyloučit?
Děkuji za vaše odpovědi.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Paní ministryně Alena Schillerová je připravena k odpovědi. Ještě než jí udělím slovo, konstatuji omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny, od 14.30 do 18.00 se z pracovních důvodů omlouvá pan Ivan Bartoš.
Paní ministryně, prosím, máte slovo.
Ministryně financí ČR Alena Schillerová Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane poslanče, dámy a pánové, dovolte, abych k odpovědi na písemnou interpelaci pana poslance Munzara připojila svůj komentář a informovala tedy jaksi souhrnně vás o celém tématu a reagovala tedy na některé zejména nepřesné či zkreslené výroky, které zazněly v médiích, anebo případné vaše dotazy, které vyplynou.
Minulý týden, nebo předminulý, pardon, to hrozně letí, předminulý týden se uskutečnila 20. schůze rozpočtového výboru, které jsem se účastnila na toto téma spolu s novou generální ředitelkou Generálního finančního ředitelství paní inženýrkou Taťánou Richterovou, a poskytly jsme obě dvě poměrně vyčerpávající a komplexní vysvětlení k cílovým odměnám ve Finanční správě.
O co tam konkrétně jde? Vysvětlím. Jádrem problému je skutečně určité nestandardní nastavení využití cílových odměn podle § 134a zákoníku práce. Vlastně byla to zpráva paní generální ředitelky, která si nechala celý problém prošetřit, protože já jsem dostala informaci, opakovaně, dvě informace z Generálního finančního ředitelství, tak jak o tom mluvil tady pan poslanec Munzar, že taková praxe se neděje. Takže skutečně v těch letech 2016 až 2018, tak jak to tam přednesla paní generální ředitelka a jak ona to prošetřila, bylo z rozhodnutí tehdejšího generálního ředitele Martina Janečka umožněno využití cílových odměn.
Vysvětlím, jak to bylo nastaveno. Cílové odměny se týkaly pracovníků Finanční správy, kteří vykonávají specifické kontroly. První typ je věda a výzkum. Druhý typ jsou tzv. transfer (?) pricing neboli spojené spřízněné osoby, prověřování vlastně... ono to souvisí s vyváděním peněz i těmi dividendami, jak se agresivním daňovým plánováním a těmito věcmi, o kterých tady často na půdě Sněmovny bývá řeč. Je to skupina lidí v rámci republiky ve Finanční správě, která se tímto zaobírá. To nedělají běžní kontroloři. To dělají konkrétní specificky stanovení pracovníci, kteří musejí znát účetnictví, korporátní daně, daňovou problematiku, musejí znát mezinárodní prvek, smlouvy o zamezení smluv k dvojímu zdanění, musejí ovládat jazyk atd. Skutečně je to ve Finanční správě v kontrolní činnosti takzvaná, když bych to řekla prosím vás v přeneseném slova smyslu, královská disciplína.
A tehdejší generální ředitel Janeček nastavil metodický pokyn - a prosím vás, teď mě velmi pečlivě, jestli vás s dovolením mohu poprosit, poslouchejte. On nemohl podle zákoníku práce být tou osobou, která by uzavřela dohodu o té cílové odměně. To může být jenom ředitel konkrétního finančního úřadu. Ale on prostě nastavil a vydal pokyn, který já jsem označila na půdě rozpočtového výboru za hloupý, za manažersky hloupý, kdy on stanovil v tom pokynu a doporučoval ředitelům, ať tyto specifické kontroly svážou s těmito cílovými odměnami, přičemž na tu jednu oblast dal milion korun, na tu druhou oblast dal taky milion korun, což v přepočtu na ty pracovníky znamenalo, tam, kde se to uzavřelo na těch úřadech, asi pět až deset tisíc korun na hlavu. Jenom abychom si uvědomili ten dopad. Bylo ale na těch jednotlivých ředitelích finančních úřadů, zda takové cílové odměny uzavřou. ***