(9.20 hodin)
Ministryně financí ČR Alena Schillerová Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane poslanče, dámy a pánové, nad problematikou postupu finančního úřadu při zjišťování informací o svatební hostině se zde setkáváme už poněkolikáté. Aktuální souhrnnou písemnou odpověď na vaši interpelaci, pane poslanče, následující po odmítnutí předchozí odpovědi Poslaneckou sněmovnou jsem zaslala 3. ledna 2019. Takže všichni, předpokládám, kdo měli zájem, se s ní mohli seznámit. Takže já se pokusím tu svoji odpověď teď ve stručnosti shrnout.
Ještě k vaší procedurální výtce. Ten nesouhlas Poslanecké sněmovny byl dán z procedurálních důvodů. Věcné důvody jsem nezaznamenala, že by Poslanecká sněmovna vyjádřila, a posun jsem vnímala tak, že byl dán především tím, že byla realizována dohlídka, ke které jsem vyzvala tehdejšího generálního ředitele Martina Janečka.
Takže obecně jenom pro vaši informaci. Samozřejmě shrnu v obecné rovině tu argumentaci. Pak se vám pokusím namodelovat příklad, ale ten samozřejmě nebude vycházet ze znalosti konkrétního spisu, a pak vám řeknu, jak dopadla dohlídka a k čemu jsem vyzvala Finanční správu.
Jenom na úvod, znovu to zopakuji, vím, že jsem to na této půdě říkala již několikrát. K 1. lednu 2013 byl velmi významným způsobem změněn kompetenční zákon o Finanční správě, a tím byl dán základ toho, že se Finanční správa striktně odpolitizovala. To znamená, už ji neřídil odbor Ministerstva financí, jak bylo běžné do té doby, ale začalo ji řídit Generální finanční ředitelství, které má vlastně jediné kompetenci rozhodovat o metodice a o směřování, třeba principiálně v kontrolní činnosti. Tento kompetenční zákon o Finanční správě přesně vymezuje kompetence ministra financí a ty já nepřekročím nikdy ani o milimetr. Jasně je tam dáno, jaké kompetence ministr financí má. A když se tam podíváte, tak zjistíte, že vůči Finanční správě má velmi omezené kompetence, a je to dobře, protože tím pádem se orgány Finanční správy zbavily politického vlivu, který byl do té doby běžný.
To znamená, že ministr financí neurčuje, kam se má jít na kontroly, neurčuje žádné kontrolní akce. To se dřív dělo. Protože vlastně Finanční správu, a já tu dobu pamatuji, řídil odbor Ministerstva financí. Takže ministr financí rozhoduje například o opravných prostředcích v prvním stupni, pokud byly vyčerpány - myslím mimořádných opravných prostředcích - vyčerpány všechny stupně předcházející. Těch případů jsou kusy do roka a jsou to naprosto mimořádné situace. Takže ty kompetence jsou velmi, velmi omezené. To na úvod.
A zásadní věc. Finanční správa má velmi striktně postavenou daňovou mlčenlivost a to je dobře. Za celá léta si nevzpomínám na jediný případ, a taky jsem to tady několikrát říkala, kdy by bylo prokazatelně zjištěno prolomení této mlčenlivosti. To znamená, chrání daňové tajemství. A chrání ho právě proto, že získává velké množství velmi citlivých údajů o daňovém subjektu. A já vám hned namodeluji obecně jakých. Tu mlčenlivost chrání i před ministrem financí. Takže já si nemohu vzít a vytáhnout z Finanční správy spis - byť věřte, že bych mu ještě pořád rozuměla - a nastudovat si ho a říct, co tam bylo dobře nebo nebylo, protože mi to prostě zákon nedovoluje. Já se ke spisu dostanu pouze tehdy, pokud bych na základě kompetenčního zákona rozhodovala o nějakém třeba mimořádném opravném prostředku, a to v tomto případě nenastalo. Takže tolik jenom na úvod. Nemohla jsem si vzít ten spis a studovat ho. A nikdy bych to neudělala.
A teď obecně. Finanční úřad jako správce daně má ze zákona za úkol zjišťovat, to je prostě dáno jeho kompetencemi, zda jsou plněny povinnosti při správě daní. Nemůže rezignovat na kontrolu nějakého odvětví jenom proto, že se věnují činnosti, kde to veřejnost vnímá třeba citlivěji. Takže prostě musí postupovat naprosto vůči všem stejně. Samozřejmě že jedna ze základních zásad, které jsou zakotveny v daňovém řádu, je zásada rovnosti, to znamená, že zákon platí pro všechny, ale také zásada zákonnosti a další důležité zásady, které se musí respektovat. V tom, že získává nebo že by mohl obecně získávat informace i ve vztahu ke konkrétní správě daní a mohly by se dotýkat konání svatebních hostin, není na místě hledat senzaci. Správa daní z principu často předpokládá získávání relativně komplexních informací nejen o ekonomických aktivitách daňových subjektů, ale také o řadě velmi citlivých soukromých záležitostí, a to i třetích osob. Právě proto je tam tak striktně dána povinnost mlčenlivosti.
Dám vám příklad, který nesouvisí s interpelací pana poslance. Například se budou ověřovat údaje spojené s uplatněním nezdanitelných částek a slev. U daní z příjmů uplatňují poplatníci v daňovém přiznání různé slevy, které souvisí s počtem dětí, s tím, že mají partnera, manželku, manžela. Vzpomeňte si například údaje spojené s uplatněním - i když se může tedy ten správce daně dozvědět o zdravotním stavu fyzické osoby, to s tím souvisí, o svěření dítěte do péče, o rozvodovém vyrovnání nebo o řešení otázek, které jsou spojené s pozůstalostí. To je příklad. To jsou všechno údaje, se kterými se správce daně setkává a má právo setkat, aby právě třeba ověřil, že ta či ona sleva, odčitatelná položka byla uplatněna správně. A samozřejmě proto je tak striktně vázán mlčenlivostí, aby se nikdy tyto informace nedostaly nikam jinam a nesloužily k ničemu jinému, než je právě správa daní. Takže informace o úhradě svatební hostiny, které koneckonců z hlediska ekonomického, obchodního představují informace o jakési obchodní transakci v podobě nákupu zboží a služeb, nejsou, a věřte mi, že nejsou z mé letité praxe, nijak vybočující.
To znamená, že správce daně se v průběhu své vyhledávací a kontrolní činnosti zaměřuje především na případy, kde existuje určité podezření či podněty osob, že dochází k porušování daňových předpisů. A tak to bylo, jsem o tom přesvědčena, i v tomto případě. Čili primárně čerpá z vlastních zdrojů, má vlastní informace, vlastní databáze. Vezměte si, že dnes existuje obrovská databáze informací z kontrolních hlášení, z evidence tržeb. Na základě toho si potom vytipovává daňové subjekty.
Samozřejmě ta analytická činnost tím, jak se pořizují informace, jak vlastně bobtná ten registr informací z kontrolních hlášení a z evidence tržeb, tak vlastně tím pádem zdokonaluje správce daně analytickou a vyhledávací činnost a vytipovává si daňové subjekty, u kterých je podezření na neplnění daňových povinností. Třeba i srovnáváním. Srovnáváním s jinými daňovými subjekty, které mají obdobnou činnost v regionu, a vlastně tam dochází k nějakých výkyvům. Samozřejmě i na základě dalších informací. Tím pádem potom adresně zacílí tu další fázi vyhledávací činnosti, to znamená vytipování subjektů ke kontrole.
Následně pak správce daně v rámci své činnosti má oprávnění komunikovat i s jinými typy osob. To je takzvaná součinnost. Vydává výzvy k součinnosti. A přímo mu zákon - vy jste tady citoval § 57 daňového řádu. Mohou to být instituce typu banky, ale mohou to být i konkrétní osoby, ať už fyzické, nebo právnické, pro které samozřejmě potom ta komunikace, a to uznávám, znamená určitou administrativní či jinou zátěž, časovou. Proto by měl velmi vážit, zda takovou komunikaci potřebuje, to znamená, zda by ty informace nemohl získat z jiných zdrojů. ***