Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Tomio Okamura)

159.
Postoj vlády k problémům s financováním sociálních služeb

Prosím, aby se slova ujal pověřený člen vlády, což je paní ministryně Maláčová, a zároveň už se klidně může posadit. No a následně se ujme slova zástupce navrhovatelů tohoto bodu pan poslanec Vít Kaňkovský, který, bude-li souhlasit, se stane se zároveň jeho zpravodajem.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, úvodem svého projevu bych chtěla připomenout, že podpora sociálních služeb se za posledních pět let vlády sociálně demokratických ministryň výrazně zvýšila. Vzpomeňme si na rok 2010 a dobu vedení ministerstva ze strany pana ministra Drábka. Dotace tehdy činila tristních 6,83 mld. korun a mnoho sociálních služeb... (Ministryně se odmlčela, v sále je hluk.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás poprosím o klid, aby se paní ministryně mohla vyjádřit... Prosím o klid ještě jednou. Tak jestli, vážené paní poslankyně a páni poslanci, nemáte nic k tématu, prosím, projednejte to před sálem, aby se paní ministryně mohla vyjádřit. Je to dáma, tak ať nemusí zvyšovat hlas.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Takže vzpomeňme si na rok 2010 a dobu vedení ministerstva ze strany pana ministra Drábka. Dotace tehdy činila tristních 6,83 miliardy korun a mnoho sociálních služeb muselo skončit nebo bojovalo o přežití. Oproti tomu v letošním roce máme historicky nejvyšší dotaci, a to 15,72 miliardy korun. To ale není vše. Od 1. srpna 2016 došlo k navýšení příspěvku na péči ve všech stupních o 10 %. Od 1. dubna 2019 dojde k navýšení příspěvku na péči ve čtvrtém stupni závislosti na 19 200 korun a od 1. července 2019 dojde také k navýšení ve třetím stupni závislosti pro osoby mladší 18 let na 13 900 korun a pro starší 18 let na 12 800 korun. To vše se promítne do vyšších plateb za péči pro terénní a ambulantní sociální služby.

Prioritou sociální demokracie jsou dobře zaplacení a kvalitní pracovníci sociálních služeb. Za posledních pět let proto došlo k navýšení platů i mezd v této oblasti o více než 55 %. V tomto kontextu i do budoucna chceme dále navyšovat finanční ohodnocení zaměstnanců a zároveň nastavit lepší podporu neformálních pečovatelů tak, aby byla efektivnější spolupráce poskytovatelů ambulantních a terénních sociálních služeb a neformálních pečovatelů. Připravujeme to také v novele zákona o sociálních službách, která je v plánu legislativních prací připravena na podzim tohoto roku.

Dovolte mi nyní zopakovat několik čísel. Financování sociálních služeb je samozřejmě vícezdrojové. Jak v posledních letech tedy stoupaly finanční prostředky? Za posledních pět let došlo k razantnímu navýšení finančních prostředků ze státního rozpočtu, respektive z úrovně Ministerstva práce a sociálních věcí. Mezi lety 2014 až 2019 došlo k navýšení o 105 %, jak už jsem zmiňovala ze 7,7 miliardy na 15,7 miliardy.

Dále je nutné také zmínit, že Ministerstvo práce a sociálních věcí má vytvořenu i takzvanou národní síť sociálních služeb, kde jsou financovány primárně nadregionální a také ojedinělé sociální služby. Například se jedná o specifické služby pro autisty, kde MPSV za poslední čtyři roky navýšilo finanční prostředky z 9 na 40 milionů, nebo o služby pro osoby s roztroušenou sklerózou, nebo služby, které poskytuje Národní rada zdravotně postižených, či služby pro sluchově a zrakově postižené, nebo oběti trestných činů.

K tomu je nutné přičíst i spolupodíl z příspěvku na péči. Ten vzrostl o 27 %. A to není započítáno letošní navýšení příspěvku na péči. Celkově se tak MPSV podílí zhruba 25 miliardami ročně, což je více jak polovina celkových nákladů sociálních služeb.

Spolupodíl uživatelů skrze úhrady se mezi lety 2014 až 2017 navýšil o 17 % z 6,93 miliardy na 8,14 miliardy. To bylo způsobeno navýšením starobních a invalidních důchodů a nárůstem počtu klientů. Klienti se tak dnes podílejí na celkových nákladech zhruba 21 % z celkových nákladů.

Spolupodíl krajů se mezi lety 2014 až 2019 sice navýšil, ale stále se jedná pouze o 1/10 z celkových nákladů sociálních služeb. Růst spolupodílu obcí je z úrovně samospráv nejnižší, a to pouze 7 % z celkových nákladů. Přitom je nutné připomenout, že krajům vzrostly příjmy z rozpočtového určení daní během let 2013 až 2017 z necelých 47 miliard na necelých 65 miliard, tedy o téměř 40 %, a obcím stouply za stejné období daňové příjmy z rozpočtového určení daní ze 162, necelých 162 miliard na 206 miliard, tedy také o téměř 30 %, o 45 miliard. Spolufinancování se nenavyšovalo v sociálních službách tak, aby to odpovídalo tomu navýšení v rozpočtovém určení daní.

Co se týká financování z operačního programu Zaměstnanost, tak zde jsme vyšli krajům vstříc a hned po mém nástupu jsme udělali revizi výzvy tak, že dojde k navýšení finančních prostředků na sociální služby o 1,5 miliardy korun. S touto částkou naše ministerstvo nepočítalo, když se v červnu 2018 připravoval návrh státního rozpočtu na tento rok. Každý kraj tak může své individuální projekty buď prodloužit, nebo připravit projekt nový. Záleží jen na kraji, jaký způsob zvolí. Také finanční prostředky budou uznatelné už od ledna tohoto roku, a proto výpadek ve výši 800 miliard korun, kterým jsme při přípravě návrhu státního rozpočtu počítali, už není v tuto chvíli relevantní.

Navýšení je důležité, to nezpochybňujeme. Já ale navrhuji, abychom si sedli znovu ke společnému stolu k jednání a k upřesnění požadavků. Jsem tedy připravena společně s kraji a Ministerstvem financí jednat, jakým způsobem a v jaké výši mají být sociální služby pro tento rok dofinancovány, protože naše čísla a čísla, která padají ve veřejném prostoru, se liší v poměru trojnásobném. Velmi vám děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní prosím, aby se slova ujal zástupce navrhovatelů tohoto bodu pan poslanec Vít Kaňkovský, který, bude-li souhlasit, se stane zároveň jeho zpravodajem. Souhlasíte, děkuji. Takže máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, vážená paní ministryně, nebo vážené paní ministryně, vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové. Já navážu na paní ministryni. Dříve bylo podle mě i logickým zvykem, že začíná se svým vystoupením zástupce navrhovatelů, aby pak gesční ministr nebo zástupce vlády mohl reagovat na podněty navrhovatelů, ale nebráním se i tomuto modelu.

Chci v prvé řadě poděkovat vám, kolegyně, kolegové, kteří jste podpořili zařazení tohoto bodu na program jednání pléna Poslanecké sněmovny, čímž podle mého názoru dokazujete, že si uvědomujete problém, který ve financování sociálních služeb v tomto roce nastal. Děkuji vám za to a doufám, že diskuze, která tady dnes odpoledne proběhne, přispěje k urychlenému řešení financování na letošní rok. A ambicí je otevřít i systémové změny, protože problémy s financováním sociálních služeb mají i systémový ráz a je potřeba se o něm bavit, je potřeba o něm hovořit.

Už jsem tady zmiňoval, když jsme chtěli zařadit tento bod, že je potřeba se vrátit ne moc daleko zpátky, a je to v podstatě do prosince minulého roku, kdy jsme tady schvalovali rozpočet na tento rok. Byla tady poměrně bouřlivá diskuze právě o částce, kterou je potřeba alokovat na dotace pro provoz sociálních služeb. Padaly zde pozměňovací návrhy z dílny KDU-ČSL, Pirátů, ODS na dofinancování 800 nebo 900 milionů korun. Bohužel ani vláda, ani vládní koalice na tento návrh nepřistoupily.

My jsme už tenkrát avizovali, že nastane problém, že ty propočty, které mělo v té době Ministerstvo práce a sociálních věcí - a tady je potřeba říci, že ty propočty zpočátku, někdy v době pracovního jednání s poskytovateli v září loňského roku, byly podobné těm našim. To znamená, že tam se ukazovalo, že bude deficit ve financování. Tenkrát se hovořilo někde o částce jedné miliardy korun. Nicméně vláda nakonec se dohodla, vládní koalice, že ten problém necítí. Bylo dofinancováno pouze 200 milionů korun - a co nastalo? Nastala situace, kterou jsme avizovali - a já mohu říci za sebe, že mě to nijak netěší -, že už v únoru tohoto roku začaly postupně chodit z krajů, a nejenom od poskytovatelů, ale i od krajů jako institucí, informace o tom, že schválená - a paní ministryně to tady opakovaně říkala i v odpovědi na moji interpelaci - rekordní alokace ve výši 15,7 miliardy korun, je nedostatečná.

Bavili jsme se o těch důvodech. Paní ministryně tady dneska zmiňovala řadu čísel. Říkala, že ta čísla si neodpovídají, že její čísla a čísla od poskytovatelů nejsou v korelaci. Ale možná je to také tím přístupem. Je to možná také tím, co kdo chce vidět. A já jsem přesvědčený o tom, že když dneska ráno jste tady měli možnost od zástupců několika desítek poskytovatelů přebírat jejich apel, na kterém se dokázali napříč republikou shodnout, a to je potřeba si říci, že ne vždycky jsou tito poskytovatelé spolu v přátelských vztazích - jestliže tady je korelace se závěry sociální komise Asociace krajů, která došla také k částce, která koreluje s částkou, kterou říkají poskytovatelé, tak jsem přesvědčený o tom, že je potřeba se bavit o tom, jak tu situaci budeme řešit.

Ta částka, která došla z jednotlivých krajů - a to jsou údaje od jednotlivých krajů, od samospráv a od krajských úřadů - se přiblížila částce 3,1 miliardy korun, které scházejí k dofinancování sociálních služeb. Zároveň ale po diskuzi jak sociální komise, tak asociace poskytovatelů, je zde stanovena částka, nebo se shodli všichni tito účastníci na tom, že je potřeba dofinancovat alespoň 2,1 miliardy korun, aby nedošlo k redukci poskytovaných služeb.

Paní ministryně tady zmiňovala některé další finanční částky, které byly alokovány, které Ministerstvo práce a sociálních věcí do sociálních služeb dává. Já to nechci zpochybňovat. Ale je potřeba si uvědomit, že skutečně fakt, že došlo k navýšení tarifních platů, že došlo k navýšení zvláštních příplatků a že na toto navýšení nebyla dána ze státního rozpočtu dostatečná alokace, je nezpochybnitelný. Poskytovatelé to mají propočítané a v tuto chvíli napříč republikou apelují na vládu s tím, že jejich finanční prostředky jim budou stačit na provoz do září tohoto roku.

To znamená, já se chci zeptat, jestli vláda má to srdce, že dopustí, aby došlo k redukci některých typů sociálních služeb v krajích na podzim tohoto roku. Je potřeba si uvědomit, že primárně, pokud budu poskytovatelem sociálních služeb, tak nebudu mít příliš mnoho řešení na stole. Pokud budu poskytovat pobytové i ambulantní složky a terénní služby, tak samozřejmě v prvé linii sáhnu na ty terénní a ambulantní služby. Co to bude znamenat v praxi? Odnesou to rodiny, které většinou 24 hodin pečují o svého blízkého. Pečují o něj velmi obětavě a samozřejmě využívají k tomu terénních sociálních služeb, protože často by to jinak nevydržely. Ale pokud nedojde k dofinancování sociálních služeb, tak tento druh péče bude v krajích omezen.

Co může nastat dále? Tou další alternativou pro poskytovatele sociálních služeb je omezit preventivní programy. To znamená omezit provoz občanských poraden, sociálně aktivizačních služeb a různého typu poradenství. Pokud si dnes připouštíme, a už jsme to tady opakovaně řešili, že máme dneska více než 800 tisíc lidí v dluhové pasti, tak se ptám, kdo přebere odpovědnost za pomoc těmto osobám. Opět se ptám, jestli vláda a vládní koalice má to srdce tyto lidi vydělit a říci jim: bohužel, poslední čtvrtrok roku 2019 služby, které jste doposud využívali, funkční nebudou.

Proto jsem rád, že ta diskuse tady dneska může proběhnout, a já bych v rámci té diskuse chtěl požádat vládu o stanovisko, jak je připravena řešit tuto situaci. Paní ministryně řekla, že je připravena sednout za společný stůl s poskytovateli a se zástupci krajů. To samozřejmě oceňuji. Ale je potřeba vidět i ten časový horizont a také je potřeba vidět politické stanovisko vládní koalice, zda skutečně je připravena dofinancovat sociální služby ve výši 2,1 miliardy korun.

Také tady padly údaje o tom, že kraje se stále málo podílejí na financování sociálních služeb. Tady si dovolím s paní ministryní nesouhlasit. Obecně je doporučováno, že by se měly kraje podílet někde kolem 20 procent. Situace v některých krajích nedosahuje této částky. Nicméně není pravda, že by se všechny kraje podílely pouze 10 procenty. A na to ty statistické údaje existují. V mém mateřském kraji, Kraji Vysočina, kde mimo jiné schází na tento rok 220 milionů korun, a to patříme mezi nejmenší kraje, v mém mateřském kraji se pohybuje ta částka spolufinancování někde kolem 19 procent. Takže já nesouhlasím s tím, že by se kraje nepodílely.

A pak je potřeba se také podívat na další součásti, které jsou v souvislosti financování sociálních služeb. Sociální služby pak potřebují také materiálně-technickou základnu. A my dobře víme, že ze strany státu se nedostává financí na investiční činnost. Opakovaně jsme tady řešili ten ISPROFIN na právě financování nových kapacit či rekonstrukcí. A víme, že ta alokace, která se tam pohybuje někde kolem půl miliardy, a letos je to významně méně, je několikanásobně menší než ty požadavky. Na Ministerstvo práce a sociálních věcí běžně bývají požadavky za více než 2 miliardy korun právě na rekonstrukce a nové kapacity v sociálních službách. A tuto činnost státu nahrazují kraje, které poměrně hojně investují do svých sociálních služeb právě v té investiční oblasti. Samozřejmě doposud to bylo velmi často za podpory evropských fondů. Ale je potřeba si uvědomit, že tato podpora už v této chvíli víceméně končí. To znamená, to je další aspekt, který je potřeba si uvědomit. A já nesouhlasím s tím, že by tíha toho dofinancování měla být pouze na krajích a obcích.

A pak je tady ještě jeden aspekt, o kterém je potřeba se zmínit, a to už se dostávám k těm dlouhodobým záměrům, a to je zdravotní složka sociálních služeb. My dobře víme, že sice v posledních letech, a to oceňuji, byly navýšeny platby na domácí zdravotní péči i na zdravotní a ošetřovatelskou péči v pobytových službách. Nicméně stále je to výrazně pod náklady, které tyto služby mají. Pokud nedojde k dofinancování i této složky, a to už je samozřejmě spíše na pana ministra zdravotnictví, tak reálně hrozí, že zdravotní sestry z těchto typů služeb odejdou, protože v tuto chvíli došlo přece jenom k navýšení v lůžkových zařízeních nemocničního typu, to je samozřejmě dobře, ale ty zdravotní sestry ze sociálních služeb budou utíkat.

To znamená, to jsou další věci, které je potřeba v této souvislosti řešit. A to je můj další dotaz nebo námět směrem k vládě, jak je vláda připravena systémově řešit dlouhodobé problémy ve financování sociálních služeb. To znamená, směřuje to k novele zákona o sociálních službách, o které zde hovořila paní ministryně, a já pevně věřím, že s jejími obrysy budeme seznámeni v rámci jednání výboru pro sociální politiku. Ale týká se to také valorizace plateb právě za domácí zdravotní péči a za zdravotní péči v pobytových sociálních službách.

Takže na závěr mi dovolte apel směrem k vládě, aby nás vláda seznámila s jednoznačnými i časově ohraničenými kroky, které udělá k dofinancování sociálních služeb v roce 2019, a dále, jaké má připravené systémové kroky k tomu, aby došlo ke změně financování sociálních služeb, nejlépe v modelu víceletého financování, což by měl být cíl, ke kterému bychom měli směřovat, jakým způsobem narovná deficit v platbách za zdravotní výkony a jakým způsobem bude dál bojovat proti personální decimaci, kterou v sociálních službách zažíváme.

Znovu chci zopakovat, že my tady bojujeme samozřejmě za platy pracovníků v sociálních službách, protože víme, že si to zaslouží. Ale ta rovnice je úplně jednoznačná. Pokud nebudeme mít dobře zaplacené a motivované pracovníky v sociálních službách, odejdou nám. Dneska ty možnosti, kam odejít, mají. Pokud nebudeme mít pracovníky v sociálních službách, v prvé fázi nám zkolabují některé typy terénních a ambulantních služeb a v další fázi samozřejmě budeme mít problémy i v těch pobytových službách.

Děkuji vám, kolegyně a kolegové, za pozornost a věřím, že se členové vlády i za Ministerstvo financí, za Ministerstvo práce a sociálních věcí a za Ministerstvo zdravotnictví k této problematice vyjádří a představí nám plán, alespoň ten krátkodobý, jak dofinancují sociální služby pro rok 2019. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, děkuji a nyní zahajuji všeobecnou rozpravu, do které mám řadu přihlášených poslanců a poslankyň. Takže jako prvního vyzývám, aby se ujal slova pan poslanec Petr Beitl a připraví se opět pan poslanec Vít Kaňkovský. (Poslanec Kaňkovský naznačuje, že přihlášku stahuje). Ano, vy stahujete, takže následně se připraví pan poslanec Jan Bauer. A já prosím Poslaneckou sněmovnu o klid, aby bylo slyšet, co pan poslanec říká. Tak, prosím.

 

Poslanec Petr Beitl: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení kolegové, já bych se chtěl připojit k požadavkům Asociace krajů a všech poskytovatelů sociálních služeb k navýšení dotace na sociální služby ve výši více než 2 miliardy korun. Paní ministryně tady mluvila o tom, jakým tempem stoupají náklady na sociální služby, ale asi všichni si uvědomujeme, že tento trend nás v následujících letech bude provázet neustále a je potřeba udělat to, o čem mluvil doktor Kaňkovský, naplánovat si financování těch služeb v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém horizontu, tak aby ten systém neprocházel permanentní krizí a organizace necítily permanentní pocit ohrožení.

Já jsem minulý týden seděl na sociálním výboru Libereckého kraje s představiteli mnoha organizací a z jejich úst bylo avizováno všechno možné, jenom ne klid a jistota nějaké budoucnosti, aby se mohly soustředit na ten hlavní předmět svého podnikání.

Mám za to, že situace v celém odvětví má k rovnováze velmi daleko. A to, že financování je v permanentním záklonu, to, že provozovatelé musí čelit rostoucím mzdám, rostoucím cenám energií, jejich práci velmi komplikuje, protože právě toto navýšení není doprovázeno navyšováním finančních prostředků.

Doktor Kaňkovský mluvil i o tom, že při schvalování rozpočtu republiky bývá většinou tato částka na financování sociálních služeb podseknuta, nikoliv navýšena, a potom se to dohání jak v úpravách rozpočtu, tak během takových debat, jakou tady dnes budeme absolvovat. Příkladem takového nařízení může být i nařízení Ministerstva práce a sociálních věcí o nárůstu mezd ve veřejné sféře o 7 %, na který potom nebyly dodány finanční prostředky. A já věřím - a v tom se asi shodneme, že je v zájmu nás všech, aby tento velmi důležitý a nepostradatelný systém skládající se ze stovek organizací byl stabilizován jak v přítomném čase, tak do budoucna. Proto se také velmi přimlouvám, aby v tuto chvíli bylo dofinancováno navýšení mezd a platů zaměstnanců v sociálních službách, aby byl profinancován propad příjmů z evropských zdrojů v roce, kdy končí první individuální projekty na služby sociální prevence, a aby doplněno i spolufinancování systému decentralizace psychiatrické péče.

Ovšem organizace, které se zabývají sociálními službami, nepotřebují jenom peníze z rozpočtu, ale potřebují i metodickou a systémovou pomoc. A tady bych uvedl dlouhodobý požadavek provozovatelů pobytových sociálních služeb na zvýšení úhradových limitů za ubytování a stravu. Pobytová zařízení využívají zejména senioři, a limity, jejichž valorizace by měla být vázána na příjem seniorů, na jejich důchody, nebyly na rozdíl od těch důchodů valorizovány od roku 2014. Tedy provozovatelé jedou na cenách z roku 2014. Argumentace ministerstva, že navýšení limitů za stravovací a ubytovací služby v pobytových zařízeních by ekonomicky zatížila, ohrozila chudobou seniorské domácnosti, je naprosto lichá a ukazuje, jak nekompetentní přístup může někdy být ze strany úředníků ministerstva. Jedná se totiž o seniory, kteří žijí v pobytových zařízeních a nejsou chudobou ohroženi díky zákonným regulacím. Každý klient takového zařízení je chráněn tím, že mu musí zůstat minimálně 15 % jeho příjmu, a současně je chráněn maximální roční výší doplatků na léky, která je ve výši jednoho tisíce korun.

Maximální sazby jsou aktuálně 170 korun na stravné a 210 na ubytování. A jak už jsem řekl, pocházejí z roku 2014. Při rostoucích cenách mezd, energií, služeb, potravin a dalších komodit opravdu neodpovídají realitě. A k tomu ještě nepřímo dochází k diskriminaci seniorů, kteří žijí v domácnostech a nejsou žádnou regulací chráněni, protože musí stále rostoucí tržní ceny hradit ze svých, i když stoupajících důchodů. Dopad toho navýšení by se projevil až u seniorů, kteří mají měsíční příjem vyšší než 14 823 korun - až tak to je spočítáno. Nemyslím si, že tahle skupina seniorů, která má takovéhle penze, by měla být cílovou skupinou těch sociálních opatření, o kterém tady mluvíme.

A proti těm nelogičnostem, o kterých jste mluvil, musí potom poskytovatelé sociálních služeb hledat prostředky na úhradu rozdílu mezi úhradovým limitem a skutečností pod stále větším tlakem ve svých již tak napnutých rozpočtech. Například zase naše regionální zařízení Zdravotně-sociální služby Turnov bude muset z důvodu rozdílu mezi reálnými cenami, které jim chodí na fakturách, a úhradovými limity hledat v tomto roce ve svém rozpočtu prostředky ve výši více jak půl milionu korun. Buď v rozpočtu svém, anebo v rozpočtu svého zřizovatele. A pokud se týká celého odvětví poskytovatelů, je tato částka odhadnuta na 300 milionů korun ročně; 300 milionů korun, které by si poskytovatelé mohli vybrat od svých klientů, aniž by je nějakým způsobem ohrozili, a které by mohly přispět ke zkvalitnění těchto služeb.

Dalším podobným oprávněným požadavkem je dle mého názoru zrušení regulačních mechanismů úhradové vyhlášky u velké skupiny poskytovatelů sociálních služeb, kteří nejsou příjemci státních dotací. Tito poskytovatelé sociálních služeb splňují všechny zákonné povinnosti, registrační, kvalifikační předpoklady včetně standardů kvality sociálních služeb a nejsou příjemci žádné veřejné podpory. Přestože využívají jenom soukromé zdroje, nemají možnost stanovit si úhradu za služby ve výši skutečných nákladů. Hlavním úkolem státu v této oblasti by skutečně mělo být včas zaplatit služby, které si u organizací poskytujících sociální služby objednám, a současně minimalizovat své zásahy a regulace tam, kde si jsou poskytovatelé schopni vybrat potřebné prostředky od svých klientů. Když už je stát pozadu s financováním, tak prosím aspoň neházejme provozovatelům klacky pod nohy. V praxi by tak účinnou pomocí bylo zrušit úhradové limity za základní činnosti sociální služby u služeb s dotací, zrušit všechny regulační mechanismy u sociálních služeb, které nejsou příjemci státních dotací, a průběžně zvyšovat horní sazby regulací v závislosti na inflaci a na růstu starobních důchodů.

Na závěr bych chtěl ještě poděkovat všem pracovníkům, kteří v tomto odvětví pracují a kteří tuto práci, která je za stávajících podmínek spíše posláním, neustále vykonávají. A chtěl bych nakonec poděkovat i paní ministryni za tu vůli, která tady byla deklarována, sednout si ke kulatému stolu a bavit se o co nejrychlejším vyřešení těch jmenovaných problémů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Jako dalšího vyzývám pana poslance Jana Bauera. A připraví se pan poslanec Marian Jurečka. Tak pane poslanče, máte slovo. Honzo - ještě z minula. (S úsměvem.)

 

Poslanec Jan Bauer: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně a kolegové, zpráva o sociálním stavu naší země, tak jak ji tady přednesla paní ministryně, podle těch čísel a na první pohled vypadá možná velmi dobře, na druhou stranu ta realita v praxi - a teď si myslím, že by měli zbystřit nebo zvýšit pozornost hlavně přítomní hejtmani nebo zástupci hejtmanů, starostové nebo místostarostové - až tak optimistická opravdu není. A ta míra nevole nebo kritiky, která k nám přišla formou dopisů ze strany Asociace poskytovatelů sociálních služeb nebo ze strany asociace, která sdružuje jednotlivé kraje, je toho určitě důsledkem.

Já bych chtěl říci, že na jednu stranu je dobře, že se tento bod dostal na plénum Poslanecké sněmovny, a chtěl bych tím pádem poděkovat kolegům, hlavně panu kolegovi Kaňkovskému, protože nesporně platí to, že systém financování sociálních služeb je v ohrožení. Mimo jiné i z tohoto důvodu, protože to byl právě pan poslanec Vít Kaňkovský, který navrhl tento bod, si myslím, že skutečně v rámci uvedení tohoto materiálu mu měla být dána přednost. Na druhou stranu si myslím, že je opravdu velmi smutné, že současná vláda ten systém financování sociálních služeb nechala dojít tak daleko, že právě proto se musel zařadit tento mimořádný bod na plénum Poslanecké sněmovny a samotná Poslanecká sněmovna má řešit situaci v ohrožení v rámci financování sociálních služeb.

Já věřím tomu, že nejenom včera, ale i dneska jsme tady na plénu Poslanecké sněmovny diskutovali hodně rozdílných bodů, a proto ne úplně každému - já nikoho nechci podceňovat - je vlastně jasné, co sociální služby jsou. Ale dovolte mi jenom zkráceně jednu větu: Sociální služby, to jsou ti pečovatelé, pečovatelky, zdravotníci a další lidé, kteří se mimo jiné starají o naše rodiče, prarodiče, příbuzné nebo staré lidi nebo nějakým jiným, hendikepovaným způsobem postižené lidi za podle mého názoru velmi často mizerného finančního ohodnocení, a právě proto tady máme tento bod na plénu Poslanecké sněmovny.

Víte, to, že je systém financování sociálních služeb v naší zemi v ohrožení, to pro ty z vás, kteří se tomu dlouhodobě věnují, není žádná nová informace, protože mimo jiné i na sklonku loňského roku, kdy jsme schvalovali a projednávali návrh státního rozpočtu na rok 2019, tady velmi fundovaně hovořili mnozí poslanci nebo poslankyně. Musím říci, že nejenom z mé strany byly předloženy pozměňující návrhy, které významným způsobem měly posílit financování sociálních služeb, a já tedy jenom připomenu, že i já sám osobně jsem navrhl posílit financování systému sociálních služeb o 929 milionů korun, mimo jiné tedy na úkor dávek v hmotné nouzi. Bohužel tento pozměňující návrh nebyl přijat, takže z tohoto důvodu mám pocit, že vláda ani příslušné ministerstvo neměly pocit, že ten systém se může v průběhu roku 2019 dostat do nějakého zásadního problému.

Já sám jsem osobně v praxi ve velmi těsném kontaktu s poskytovateli sociálních služeb v mém rodném městě Prachaticích. Velmi úzce spolupracuji s Asociací veřejně prospěšných organizací. Mimo jiné musím říci, že cítím oprávněnou kritiku, že systém financování se dostává do dlouhodobého problému, se kterým se nic neřeší, a nesporně platí to, že potřebujeme systémové a promyšlené změny, které zajistí spravedlivé dělení financí podle skutečné potřebnosti. Mám pocit, možná ten názor dnes po vystoupení paní ministryně změním, že na těchto změnách se zatím dlouhodobě nic moc neděje, ani se na tom nepracuje.

Já si jenom zkráceně dovolím shrnout věci, které jsou ze strany poskytovatelů velmi kritické a které stojí za to, aby tady byly zmíněny.

Za prvé se jedná o problematiku nerovných mezd. Nesporně platí, že úroveň mezd pracovníků v sociálních službách se liší podle toho, jestli pracují v příspěvkové, nebo neziskové organizaci. Platí, že lidé v neziskovkách jsou odměňováni hůře, což je dáno nastavením dotačních titulů.

Druhý okruh problémů se týká potřeby víceletého financování. Tady mi dovolte sdělit, že neziskovky poskytující sociální služby jsou vystaveny logicky permanentní nejistotě, protože peníze získávají vždy pouze na jeden rok, a přitom na jejich činnost nelze nahlížet v žádném případě jako na roční projekty, protože ty projekty jsou kontinuální. Roční financování neumožňuje rozumnou úroveň plánování, což je logické.

Dalším okruhem problémů, který cítím z jejich strany a který by tady měl zaznít, je cyklus financování, který nesporně neodpovídá účetnímu období, a platí, že neziskovky dostávají prostředky až během jara a do té doby žijí v nejistotě a je běžné, že zaměstnanci v prvních měsících roku pobírají jen minimální mzdy.

Posledním okruhem je rozsah poskytovaných služeb. Zde platí, že neziskové organizace poskytují více než 60 % všech sociálních služeb v naší zemi, a v oblasti nepobytových, to znamená terénních služeb, je tento trend a poměr ještě mnohem vyšší.

V neposlední řadě bych chtěl také říci, že jsem jihočeský poslanec, prostě všichni jsme odněkud, a musím říci, že samotný Jihočeský kraj se potýká s problémem financování a v našem případě nedostatek finančních prostředků se pohybuje přibližně na úrovni 400 milionů korun.

Závěrem, vážené kolegyně a kolegové. Já bych si velmi přál, aby se nejen díky té diskusi, která tady probíhá nebo ještě bude probíhat, a díky případným usnesením, která asi budou navržena, vláda České republiky skutečně probrala a začala řešit systém financování sociálních služeb, který je, já už jsem to dneska několikrát zopakoval, podle mého názoru v ohrožení. Také bych si přál, aby si členové vlády znovu přečetli programové prohlášení, které tady mám k dispozici, hlavně stránku 9, kde jejich představa o financování sociálních služeb je velmi detailně popsána, a aby se také tomuto programovému prohlášení opětovně nezpronevěřili.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní jedna omluva, resp. zrušení omluvy. Pan poslanec Mikuláš Peksa ruší omluvu do konce jednacího dne a je již v sále a bude do konce jednacího dne.

Nyní vyzývám k vystoupení pana poslance Mariana Jurečku a připraví se paní poslankyně Golasowská. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, paní ministryně, pana ministra zdravotnictví tady teď nevidím, děkuji za možnost tady dnes diskutovat o tomto problému, i když bych byl raději, aby tento problém byl vyřešen.

Nicméně mám pocit, že bohužel tato vláda raději vyřeší slevu jízdného pro studenty a pro seniory místo toho, aby se věnovala tomu, kdo bude opravdu schopen se postarat o lidi, kteří jsou vážně nemocní, kteří umírají, kteří potřebují podanou ruku v nouzi. Tak to na mě působí v situaci, kdy se ví už od loňského roku, že tady není dostatek finančních prostředků pro ty, kteří poskytují sociální služby lidem bez rozdílu věku, pohlaví, kteří jsou prostě v těžké životní situaci, pomáhají rodinám zvládnout péči o umírající lidi.

My jako KDU-ČSL jsme navrhovali v loňském roce zvýšení v rámci schvalování státního rozpočtu. Bylo to tehdy odmítnuto a naprosto řekněme symbolický návrh o zvýšení o 200 milionů korun z dílny komunistů tady prošel. Ale už tehdy se vědělo, že to není dostačující.

Paní ministryně tady argumentovala tím, že jsou tady rozpočty a finanční prostředky krajů, měst a obcí, aby se také více zapojily. Mně tak odpověděl i pan premiér, když jsem se ho na to ptal ve své interpelaci. Ale má to jeden zásadní háček. Myslím si, že ani Ministerstvo práce a sociálních věcí nedisponuje analýzou, která by byla schopna říci, kde, ve kterých lokalitách jaké typy sociálních služeb jsou potřebné z hlediska demografie, zdravotního stavu obyvatel a podobně, protože pak by nemohli takto paušálně říkat, že tam jsou prostředky. Protože jsou evidentně obce, které mohou být v takzvaně strukturálně postižených regionech, malé obce s hodně místními částmi, které prostě mají jinou demografickou strukturu tím, že tam dochází k vylidňování, je tam větší procento starších lidí, kteří tyto služby potřebují více, a není fér vůči těmto obcím říci paušálně " vy to dofinancujte", když dost často tyto obce nejsou schopny financovat ani základní potřeby, jako je třeba územní plán obce, který mají mít.

To prostě není řešení problémů a znalost situace, která panuje v mnoha částech České republiky. Není to zodpovědné ani vůči těm poskytovatelům, kteří tyto služby zajišťují. Protože jaký oni mají právní rámec a nárok na to, aby přišli za hejtmanem, za starostou, primátorem, a řekli "my na vašem území, ve vaší obci, městě, poskytujeme tuto a tuto službu tolika a tolika lidem, nemáme na to finanční prostředky, které nám nevykryl příspěvek, který je z Ministerstva práce a sociálních věcí, dofinancujte nám to"? Ten nárok na to není. Je to dobrovolné. Pokud je osvícený starosta, zastupitelstva o tom rozhodnou a dnes ty finanční částky dají. Ale zdaleka ne vždy a všude se takto zodpovědně ten starosta či to zastupitelstvo zachová.

Pak je zde druhý problém. Logicky se tito představitelé obcí také ptají: A v jakém rozsahu tady poskytujete tyto služby, když žádáte po nás peníze? A komu? Opět - bílé místo na mapě legislativy, protože správně takovou informaci poskytovatel nemůže tomu starostovi sdělit. A já zase chápu starostu, který, když má rozhodnout o tom, že vydá nějakou část z rozpočtu, chce vědět proč, a jaký je ten důvod. To je první velký problém.

Další. Dnes tady na bedra krajů padají mnohé jiné výdaje, které musí financovat. Vyčíst tady a argumentovat navýšením příjmů krajů z rozpočtového určení daní - ono to zní strašně pěkně, ta čísla, ale podívejme se, že dneska kraje mají problém ufinancovat samotná zdravotnická zařízení. Jsou kraje, které tady mají ve stamilionech korun ztrátu. Jsou kraje, které nejsou schopny zafinancovat investice do silnic druhých a třetích tříd, do mostů, do věcí, které se týkají bezpečnosti občanů, ale v jiné části spektra života. Takže alibisticky říci "vy, milé kraje, zaplaťte to", to prostě takhle úplně nejde.

A mezitím pan premiér je schopen veřejně slíbit, a tedy dát jasný vzkaz i těm zaměstnancům v sociálních službách, že se jim zvýší platy a mzdy v letošním roce o 7 %. A když se podíváme na rozpočet Ministerstva práce a sociálních věcí, tak ten meziročně vzrostl o 12,9 %, ze 489 miliard na 552 miliard, ale rozpočet vyčleněný na financování sociálních služeb vzrostl pouze o 4,2 %. Nějak těch 7 %, která byla slíbena z úst pana premiéra, k těm lidem nedoputovalo.

Teď si vezměte, paní ministryně, situaci těch ředitelů, kterým ti lidé dnes odcházejí pracovat klidně do maloobchodu, kde ta pokladní má dnes více peněz, než je průměrný plat pracovníka v sociálních službách, a nemusí mít žádné vyšší odborné vzdělání nebo vysokoškolské. Oni jsou v situaci, kdy na ty sliby pana premiéra, které on dal, reagovali a od začátku roku výše platů a mezd upravili a teď jim přišel v únoru rozpis od jednotlivých krajů a oni na to hledí a říkají: my máme stejný nebo větší rozsah péče a počet klientů nám narostl, ale finanční prostředky na to pokrytí prostě nedoputovaly. Jak se máme my těm lidem podívat do očí a říct "nějak to zvládněte, nějak fungujte"? Já si neumím představit situaci, jak tito ředitelé mohou dlouhodobě systematicky plánovat investiční činnost, jak mohou dávat jistotu, stabilitu lidem, kteří tam pracují a ty služby poskytují?

My hřešíme na to, že velká část těchto lidí, kteří tam pracují, to mají nejenom jako zaměstnání, ale jako životní poslání. A bylo by dobré, kdybyste, paní ministryně práce a sociálních věcí, financí i pan ministr zdravotnictví a pan premiér, řekli těmto lidem, když ty sliby padly, jakým způsobem, kdy a v jaké částce se tyto finanční nároky, které jsou oprávněné, jak se dokryjí, aby to věděli i ti zaměstnanci, kterým jednou ty peníze mají doputovat. Za naší koaliční vlády jsme se tyto věci snažili sdělovat dříve, tak aby i krajská zastupitelstva se stihla případně rychle svolat, udělat aktualizaci rozpočtů, protože prostě nemůže přijít ta informace někdy v srpnu, v září a pak to na poslední chvíli zachraňovat. Tak já vás prosím pěkně žádám, apeluji na vás, na vládu, na pana premiéra, na kompetentní ministry, abyste řešili akutní situaci, která je teď, ale i systémově dlouhodobě, že prostě nemůžeme s ohledem na to, co nás v budoucnu čeká - a my to víme, že populace stárne, že péče o nás, kteří taky jednou budeme staří, je prostě náročnější a náročnější -, abychom dali jistotu těmto lidem, s čím mohou počítat a jak mohou plánovat svoji činnost v budoucnu.

Děkuji za pozornost a za zodpovězení toho konkrétního, co tedy vláda udělá a kdy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Golasowskou a připraví se paní poslankyně Mračková. Máte slovo, paní poslankyně. Prosím.

 

Poslankyně Pavla Golasowská: Děkuji za slovo, pane předsedající. Přeji krásné odpoledne, vážené kolegyně, kolegové. Krásné odpoledne, i když řešíme tak vážný problém, jako je schodek 2 miliard, které chybí v sociálních službách. Dvě miliardy, to není 20 milionů ani 200 milionů, ale 2 miliardy, což je opravdu pořádný balík.

Protože jsem člověk z praxe, když jsem před patnácti lety nastupovala do sociálních služeb, situace, co se týká financí, byla úplně stejná. To znamená, sociální služby každým rokem žádaly o finance, je to i teď, a těch financí byl vždycky nedostatek. Sociální služby i nyní řeší nejistotu každým rokem, nejistotu ohledně financování provozu, ohledně financování personálu. Pracovala jsem ve službách sociální prevence, což byla poradna pro oběti domácího násilí a sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. A tyto služby, jak už tady jednou zaznělo, jsou nejvíc ohrožené tím, že se bude tlumit jejich činnost, že se budou třeba zavírat, že tam budou lidé pracovat na zkrácené úvazky nebo že prostě ty služby vůbec nebudou.

Loni jsme tady řešili to, zda má být nebo nemá být ratifikována Istanbulská úmluva. Odvolávali jsme se tady na to, že je třeba chránit oběti domácího násilí. A já si myslím, že všichni jsme za, ano, oběti domácího násilí je třeba chránit. Ale jak je chceme chránit, když na ně nebudeme mít peníze, když už ani teď nejsou na poradny pro oběti domácího násilí peníze? Jak chceme poskytovat nebo zasíťovat ještě víc služby pro oběti domácího násilí, jak je chceme - tak jak zaznělo kolikrát tady od toho pultíku, že chceme, aby ty služby byly dostupné nejenom klientům hlavního města a velkých měst, ale i opravdu v nějakých vesnicích, aby dostupnost nebyla pro ně třeba sto kilometrů. Vím, jak jsem řešila to, že jsme neměli finance na odborný personál, protože v těch poradnách je třeba odborný personál. Kromě sociálních pracovníků je tam třeba psychologa, je tam třeba právníka. Opravdu těch financí se často nedostávalo.

Také terénní služby, jak už jsem tady zmiňovala, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, je to služba velmi důležitá, je to služba preventivní. A všichni víme, že pokud do preventivních služeb dáme peníze, tak se nám mockrát vrátí; a ty peníze, je to částka mnohem nižší, než když budeme řešit důsledky při rozpadu rodiny. Problémy v rodinách opravdu jsou obrovské. Jsou tam dluhy, jsou tam závislosti, je tam třeba ztráta bydlení, jsou tam problémy s dětmi, s docházkou do školy, s jejich výchovou atd. Chtěla bych říct, že máme spoustu akčních plánů, různých plánů rozvoje a všeho možného, ale když dojde na to, abychom měli finance na ty služby a na to, co jsme si naplánovali - plánovat je třeba, je to potřebné a je to nutné, ale když to potom nepodložíme tím, že na ty služby nebudeme mít peníze, tak to opravdu zůstane jenom na papíře.

Já jsem v minulosti - a moji kolegové taky několikrát interpelovali Ministerstvo práce a sociálních věcí, ať už ohledně toho, aby se zamyslelo nad možností víceletého financování sociálních služeb, anebo také, aby sociální služby spadly do režimu mandatorních výdajů, aby přece jenom ti poskytovatelé měli jistotu a aby tu jistotu mohli také poskytnout svým zaměstnancům. Protože když si představíte, že pracujete ve službě, kde prostě nevíte, zda tu práci za pár měsíců budete mít, protože holt nebudou peníze, a Asociace poskytovatelů sociálních služeb říká, že finance tam budou do září - a co bude pak? Ruku na srdce, řekněme si, co kdyby nám, kolegové a kolegyně, nepřišla výplata? Asi by se nám to taky nelíbilo. A v sociálních službách to opravdu hrozí. Já sama jsem zažila, že jsme neměli na platy. Zažila jsem, že jsem musela propouštět zaměstnance, protože rok 2012 byl tak krizový, že opravdu Slezská diakonie propouštěla asi 80-100 lidí. A nebyla jedna jediná. Týkalo se to charit a dalších organizací.

Ještě pro představu. Průměrný plat pracovníka v sociálních službách, některých sociálních službách - týká se to neziskového sektoru, protože je rozdíl mezi zaměstnancem v neziskovém sektoru a v příspěvkové organizaci, o tom není sporu - v některých sociálních službách, je 23 tisíc korun hrubého. Hrubého. Ještě možná to rozlišení "sociální pracovník" a "pracovník v sociálních službách". Sociální pracovník dle zákona o sociálních službách musí mít buď vysokoškolské vzdělání, nebo vyšší odborné, pracovník v sociálních službách - stačí, když má kurz. Takže tohle rozlišení - sociální pracovníci, kteří musí mít vysokoškolské nebo vyšší odborné vzdělání, jejich průměrný plat v některých sociálních službách je 23 tisíc korun hrubého. Uvědomme si, je to 8 tisíc pod výší průměrné mzdy, která je teď plus minus 31 tisíc korun.

Už tady také zaznělo, že v sociálních službách pracují srdcaři. Jsou to lidé, kteří prostě mají k té práci vztah, kteří ji velmi neradi opouštějí, ale opravdu někdy z finančních důvodů a také z důvodů nejistoty jsou ji nuceni opustit a jdou prostě jinam.

Ještě pro ilustraci. V Moravskoslezském kraji schází na sociální služby více než 400 milionů... (Poslanec Ivo Vondrák z lavice: Čtyři sta třináct.) 413... nebo 418... tak nějak (s úsměvem). Pan hejtman mi napovídá. Ve Frýdku-Místku 8 milionů, Slezské diakonii schází 30 milionů korun.

Já ještě k tomu, co tady zaznělo od paní ministryně. Chápu, že finance na sociální služby se pořád navyšují, ale my si musíme také uvědomit, že se navyšují počty klientů a navyšují se počty služeb. A také se od ledna zvedl minimální plat a také letos končí některé evropské projekty. A já prosím Ministerstvo práce a sociálních věcí a žádám taky paní ministryni financí, abychom na sociální služby potřebné peníze, které sociální služby na svoji práci potřebují, jsou to 2 miliardy, našli, protože jinak přijdeme i o ty zaměstnance, o kterých jsem se zmiňovala, že to jsou srdcaři. Můžeme ty služby zavírat anebo je budeme utlumovat a služby pojedou opravdu v nouzovém režimu. A kdo tím utrpí? Utrpí tím klient a kvalita poskytovaných služeb. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní bych tedy vyzval k vystoupení paní poslankyni Janu Mračkovou, připraví se paní poslankyně Hana Aulická. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych se i já vyjádřila k financování sociálních služeb. A dovolím si říci, že teď budu hovořit za všechny hejtmany a hejtmanky, protože toto je téma, které projednává jak sociální komise Asociace krajů, tak i Rada Asociace krajů, která je zastoupená všemi hejtmany.

Chtěla bych v úvodu poděkovat panu Kaňkovskému, že přišel s tímto návrhem, aby byl tento bod zařazen. Přesto bych se ráda v úvodu vrátila trochu do roku 2017, kdy se schvaloval rozpočet na rok 2018, kdy v původním návrhu rozpočtu bylo, že kraje obdrží pro poskytovatele sociálních služeb, budu hovořit zhruba, 12 mld. korun. Byla řada pozměňovacích návrhů, jeden z nich, a ten se prosadil, paní Aulické, je, že došlo k navýšení o 3 mld. korun. Bylo to opravdu historické, že se to podařilo, a mohu konstatovat, že kraje opravdu v roce 2018 obdržely dostatek finančních prostředků v sociálních službách, přesto financovaly řadu služeb ze svých rozpočtů.

Dnes tady zaznělo z úst paní ministryně, nevím, jestli jsem to dobře slyšela, že spolupodíl krajů je jedna desetina. S tím v žádném případě nemohu souhlasit a nedokážu vůbec říci, kdo ji tento údaj předal.

V tuto chvíli bych se vrátila do roku 2018, kdy jsme tady projednávali rozpočet na rok 2019 a řada poslanců zde vystupovala, že je nutné, aby se kapitola v rámci rozpočtu právě pro poskytovatele sociálních služeb navýšila, protože v částce, která je navržena, není zahrnuto sedmiprocentní navýšení platů a že je tam zhruba 5 %, že tam chybí další finanční prostředky jak na individuální projekty, tak i na reformu psychiatrické péče. Pak se tady opět podařilo po všech těch vystoupeních a z hlediska státního rozpočtu podpořit pozměňovací návrh paní Aulické a došlo k navýšení o 200 mil. korun. V tu chvíli jistě kraje nebyly v žádném případě spokojeny, ale říkaly si: dobře, mělo by to pokrýt zhruba 5 % - 2 % chybí.

Ale když jsme tady všichni společně rozpočet schvalovali, nikdo netušil jednu důležitou věc, a to je, že 17. prosince bylo jednání vlády a na této vládě se předložil materiál, který nešel do připomínkového řízení a ke kterému se kraje nemohly v žádném případě vyjádřit. Tento bod byl na vládu zařazen během jednání a přinesl navýšení zvláštního příplatku ze 600 korun na 1 820 korun. Opravdu bych považovala za férové, že pokud se chce navyšovat zvláštní příplatek, a chápu, že to bylo v souvislosti s tím, že došlo k navýšení zvláštních příplatků u zdravotních sester, že kraje o tom budou vědět, že se to s nimi nějakým způsobem projedná. A co považuji za úplně neférové, je, že to bylo 17. prosince, kdy už všechny kraje mají schválené své rozpočty, takže my jsme se tuto informaci dozvěděli od Asociace poskytovatelů sociálních služeb. Jsem přesvědčena o tom, že se to všichni hejtmani dozvěděli od svých radních a náměstků, když za nimi přišli, že potřebují dofinancovat sociální služby v takto velkém objemu a částka, která se odhaduje, je 500 mil. korun.

Souhlasím s tím, že čísla se velmi rozcházejí. Mám už asi čtvrtou nebo pátou tabulku, kterou jsem obdržela, přesto si myslím a oceňuji to, co tady zaznělo dneska z úst paní ministryně, že je ochotná si k těmto údajům sednout, protože se musíme bavit o věcech, které mám třeba v tuto chvíli na stole, a to je například to, že bylo schváleno 15 mld. 720 mil., ale mám informaci, že krajům se zatím rozdělilo 15 mld. 120 mil., takže to je věc, kterou si musíme ujasnit. Musíme si ujasnit výpadek evropských zdrojů na preventivní služby. Řada krajů říká, že bude několik měsíců, které budou muset financovat ze svých rozpočtů, dokud nebude znovu schválena žádost na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Paní ministryně tady dnes řekla, že lze projekty i prodloužit. Takže to je věc, kterou si nějakým způsobem musíme ujasnit.

Co určitě kraje budou požadovat a co považují za velmi neférové, je zvláštní příplatek, protože tam jde o to, že pro pracovníky v sociálních službách jsou to v tuto chvíli dva příplatky, na které mají nárok. A opravdu 17. prosince schvalovat na vládě materiál, který není projednán s kraji, kraje o něm nemají jakoukoliv informaci a dozvídají se tu informaci prakticky v únoru, tak to si myslím, že je vůči krajům velmi nefér. Asociace krajů bude mít své jednání 11. dubna v Plzeňském kraji. Paní ministryni práce a sociálních věcí jsme na toto jednání pozvali. Bohužel nám nepotvrdila účast. Podle informací, které mám z kanceláře asociace, jsme dostali nabídnuto, že by přijel pan náměstek Povšík. Myslím si, že situace je natolik závažná a natolik důležitá, že pro hejtmany je hlavním partnerem ministr práce a sociálních věcí. Byli bychom velmi rádi, kdybyste to přehodnotila, paní ministryně, a na jednání Rady Asociace krajů přijela.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v řadách poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní bych tedy požádal o vystoupení paní poslankyni Hanu Aulickou. Připraví se pan poslanec Petr Pávek. (Poslankyně Aulická upozorňuje, že chce vystoupit paní ministryně Maláčová.) Paní ministryně chtěla vystoupit? Ano, tak paní ministryně s přednostním právem. Prosím. A následně paní poslankyně Aulická.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Jenom krátce zareaguji. Na jednání Asociace krajů jsem se omluvila z toho důvodu, že se budu účastnit zasedání Rady EPSCO, což je Rada EU - legislativní orgán EU, který se koná třikrát ročně. Jsou tam věci, které se hlasují s jednomyslností, a já bych byla jediná ministryně z EU 28, která by se zasedání Rady EPSCO nezúčastnila. Ale nabídla jsem vám jiný termín, takže k tomuto.

Ke zvláštnímu příplatku se nebudu vyjadřovat. Byla to věc, která byla z přímého pokynu pana premiéra, a myslím si, že bychom si to měli vyříkat vzájemně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy požádám o vystoupení paní poslankyni Aulickou a připraví se pan poslanec Petr Pávek. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nevím vlastně, čím začít, protože v předchozích vystoupeních se hovořilo o potřebnosti, a řekla bych, že už je to eskalující situace. A musím zde říci i pár důležitých faktů, které se možná neříkají schválně, nebo možná se o nich neví.

Každopádně mám zde k dispozici tabulku prostřednictvím pana předsedajícího kolegyně Golasowské. Moravskoslezskému kraji chybí přesně 418 milionů, nebo které žádají na dofinancování. Bylo tady hovořeno, že v současné době chybí, nebo kraje žádají alespoň 2 miliardy. To číslo, které vyhodnotily v rámci požadavků na dofinancování, je 3,736 miliardy, ale optimálně kraje opravdu žádají alespoň ty 2 miliardy, tak aby nedošlo ke kolapsu, resp. ke konci některých preventivních služeb v tomto roce, protože ty finance na to opravdu chybí.

Myslím si, že by především v rámci koalice, a my zde budeme asi dneska přijímat některá usnesení, která o tom i hovoří, a paní ministryně práce hovořila, že chce i o dalším dofinancování, nebo možném dofinancování se zástupci Asociace krajů jednat. Jsem za to velice ráda. Ale myslím si, že by to bylo především na současné koalici, aby de facto si sedla a řekla, jaké jsou priority a jak opravdu ty peníze aspoň v rámci těch dvou miliard v tomto roce někde najít. Já chápu, že se nejedná jenom o sociální služby, že jsou tam další záležitosti. Každopádně si myslím, že velký problém byl při vyjednávání v roce 2018. A to vyjednávání si mělo otevřeně říci, jaké jsou skutečné věci.

Trošku nechápu zástupce Ministerstva práce a sociálních věcí, kdy paní ministryně hovořila, že se čísla a požadavky rozcházejí ze strany Ministerstva práce a ze strany Asociace krajů. Musím říci, že zástupci, a teď nevím, jestli byla přímo paní ministryně na posledním zasedání Asociace krajů, tam opravdu nenašli nějakou součinnost v těch argumentacích jak ze strany krajů, tak samozřejmě ze strany Ministerstva práce. A opravdu si myslím, že vesměs všechny kraje dělají, co mohou, aby všechny financované sociální služby, které přes ně jdou, tedy ty finance, které přes ně jdou, tak aby opravdu zachránily.

Ale velký problém mám i trošku, jak tady používáme to navýšení na individuální projekty, protože bych chtěla říci, že samozřejmě ty kraje průběžně výzvy na podporu sociálních služeb využívají. Bohužel ten schvalovací proces je tak náročný, že nejprve musí dojít ke schválení projektového záměru v programovém partnerství, kde máme zhruba 30 dnů na vydání stanoviska, a dále mají zasedat až v dubnu, a ty peníze jsou nedostačující a dostanou se jim někdy třeba až na začátek podzimu. To znamená, že to neřeší tu situaci krajů pro tento rok. Bavíme se třeba o roku 2020. Ale tento rok i v rámci navýšení - tam mají kraje obavy, že se ty finance prostě k nim nedostanou.

Také bych chtěla říci, že i ten zvláštní příplatek na těch zhruba, tady paní kolegyně Vildumetzová řekla, že se o něm hovořilo, zhruba 500 milionů. Já to samozřejmě nedokážu podložit, nebo ne. Jsou to jenom výpočty, které asi dostala v rámci Asociace krajů. Každopádně bych to zahrnula do těch 2 miliard. A my bychom dneska asi opravdu měli apelovat na to, aby nejenom Ministerstvo práce a sociálních věcí, ale celá vláda si opravdu sedla a zajistila společné jednání se zástupci krajů a opravdu si přednesli argumenty, na kterých se shodnou a na základě čeho by se ty finance měly najít. Protože já opravdu vnímám to, že když vám na kraji řeknou, a my jako Ústecký kraj žádáme opět nejvíc, přes 2miliardy, a když vám chybí přes 460 milionů a jenom na to navýšení vám chybí zhruba nějakých 335 milionů, a když vám řeknou, že na konci roku, nebo po prázdninách vám budou chybět preventivní služby, že prostě budou končit, že to opravdu na úkor těch ostatních, tak si myslím, že to je něco, co si nemůžeme dovolit, protože my tady dlouhodobě voláme, a je to samozřejmě i o těch prioritách na samotném Ministerstvu práce a sociálních věcí, dlouhodobě voláme po té primární dlouhodobé péči, ale víme, že i ten rozpočet na rok 2018 je na tuto část razantně podsekán. To není jenom v rámci sociálních služeb, ale i v dalších oblastech, jako je na financování na OSPODy a další věci. A nás velice mrzí, že se vlastně dostáváme v této diskusi až do této části, kdy opravdu kraje, a myslím si, že mají i tiskové konference a dávají k tomu opravdu ten apel, protože vědí, že dnešní bod je dneska projednáván, tak že to dostáváme až do této situace.

A myslím si, že na začátku byla bohužel v tom roce 2018 ta nedostatečná komunikace. Já se dneska nebudu bavit a nechci se bavit o tom, jestli to bylo ze strany zástupců Asociace krajů, ze strany Ministerstva práce, anebo ze strany třeba Ministerstva financí. Myslím si, že ta komunikace měla být především na straně Ministerstva práce a sociálních věcí. Každopádně to beru jako vládu jako celek. A pokud se tady bavíme o hrozbě toho, že nám tady opravdu hrozí ukončení financování sociálních služeb už v tomto roce, tak si myslím, že jako poslanci, a vy tady zastupujete všichni svůj kraj, tak bychom se měli opravdu začít bavit, co s tím uděláme.

Také chápu, že těch financí není, jako že bychom rozdávali tam a zpátky. Ale to je přesně o tom, co tady hovoříme už jenom u toho příspěvku na péči, že my neděláme systémová rozhodnutí. Vezměte si, že jenom u příspěvku na péči dneska dochází k navýšení na 31 miliard za rok. 31 miliard. Já mám dokonce informace, že v některém kraji, neříkám, že všude, v některém kraji nám začínají stahovat klienty z pobytové péče, protože začalo platit navýšení příspěvku ve čtvrtém a potom bude i ve třetím stupni. To znamená, že my se možná bavíme i o možném zhoršení péče, nechci říkat, že domácí je to tragičtější nebo horší, to v žádném případě, ale můžeme se bavit i o zhoršení péče i díky tomu, že jsme rozdělili systémově, jak někteří říkají, péči a navýšení příspěvku na péči, kdy jsme dofinancovali jenom domácí péči. Ale o těch pobytových zařízeních jsme se vůbec nebavili.

Ministerstvo práce a sociálních věcí už dva roky slibuje změnu financování sociálních služeb. Opět se to všechno posouvá. Jsou tam další návrhy a další záležitosti, které tam chtějí zařadit. Ale já musím říct, že přinejmenším už dva roky voláme, nebo všechny ty kraje volají po změně právě toho financování tak, aby se změnila směrná čísla, nebo zrušila, tak aby se povinně do toho zapojily obce a města, protože jak všichni víme, jsou zářná města, která prostě pomáhají, ale máme také zářná města, která se na financování sociálních služeb nepodílejí v žádném případě, anebo jenom v minimálním pojetí. A to si opravdu myslím, že by mělo dojít ke změně a měla by to být jedna z priorit možná nejenom Ministerstva práce a sociálních věcí, ale celé vlády, protože pokud se bavíme, že počet sociálních služeb neustále narůstá, neustále nám narůstá tím pádem i potřeba financování, tak si myslím, že dnešní výdaje a potřebnost, nebo vůbec to, co chtěly kraje původně, těch 20 miliard, ty požadavky, tak si myslím, že už se nebavíme o malém balíku financí, které je opravdu potřeba řešit v rámci státního rozpočtu. A musíme si říci, že jak tady všichni sedíte, tak si nemyslím, že nikdo jste se nesetkal s potřebností sebe nebo vlastní rodiny z toho, abyste sociální službu potřebovali.

Já asi nejvíce můžu mluvit za Ústecký kraj. My máme nejširší počet sociálních služeb a byli jsme nuceni už dokonce zakonzervovat tu sociální síť právě z důvodu toho, abychom to přehodnotili, neustále narůstajících financí, a opravdu optimalizovali i tu potřebnost různých sociálních služeb, ale na to potřebujeme součinnost všech těch obcí a měst tak, aby s námi opravdu kooperovaly a aby s námi řešily potřebnost našich občanů v celém kraji.

A já si opravdu myslím, že priorita by měla být prvotně legislativně změna financování sociálních služeb a zjednodušení, protože tak jak to vnímáme i teď a v rámci těch různých 14 metodik, a je to hodně zdůrazňováno, si nemyslím, že je to úplně optimální. A vnímáme to, že i ty kraje se samozřejmě každý rok snaží zdokonalovat i své vydané metodiky tak, aby to přerozdělování bylo pro poskytovatele co nejoptimálnější.

Proto bych opravdu apelovala na to, abychom začali mít systémové řešení, abychom neházeli do jednoho ranku tamhle, pak přijde zase návrh, protože je před volbami, tamhle do toho ranku, ale abychom si uvědomili, že vše, co uděláme, má nějaký dopad. A abychom to dokázali koordinovat. Já si myslím, že i některé záležitosti, přidání nebo změny by se opravdu měly i třeba prodloužit jenom proto, aby se to připravovalo správně a ty dopady byly pro naše občany co nejmenší.

Takže za nás - budeme velice rádi, když si sednou k jednomu stolu zástupci Asociace krajů a zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí a samozřejmě asi ministryně financí, ale řekla bych, že největší kámen úrazu je to, že tam chyběla především komunikace při tom jednání o rozpočtu na rok 2019. A já bych i možná tak nějak trošku nerada, nechci to říkat, ale mám pocit, že i některé dohody, které se při různých jednáních udělaly, a tady to opravdu nebylo na straně Ministerstva financí, které se snažilo být velice vstřícné, tak si myslím, že si někteří zástupci neuvědomili, co to všechno mohlo znamenat a co to bude znamenat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Petra Pávka a připraví se paní poslankyně Pekarová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Pávek: Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, já se s vámi chci podělit o zkušenost ředitele domova důchodců. To je ústav, ze kterého jsem přešel do tohohle ústavu, takže vím o tom problému financování, personálním a prolínání dvou oborů.

První část mého vystoupení bude zahrnovat povídání o tom, jak to v tom domově důchodců funguje. Ten domov důchodců, o kterém mluvím, leží v Jindřichovicích pod Smrkem, to je Liberecký kraj, pohraničí, v obci, která má necelých 700 obyvatel, to znamená, sama se potýká s rozpočtem. Je to krajské zařízení, příspěvková organizace, tzn. na financování tohoto domova důchodců se podílí stát, kraj a klienti. Zhruba po třetinách. To znamená, nevím, kde se tady vzalo číslo 10 %. Pravda je, že zhruba 30 % šlo z dotací Ministerstva práce a sociálních věcí, zhruba třetina šla od Libereckého kraje a zhruba třetinu jsme vybírali od našich klientů, tedy důchodců.

Domov důchodců má dvě složky, to je domov pro seniory, která je stále menší a menší, a potom domov se zvláštním režimem, to jsou lidé, kteří jsou postiženi stařeckými nebo jinými demencemi. A v zásadě se dá říct, že tato skupina postupně vytlačuje tu klasickou skupinu seniorů. Práce v tom domově důchodců je extrémně náročná, zejména pro pečovatelky. Pečovatelky dělaly podle tabulek MPSV za méně, než kolik činila minimální mzda. To je prostě neuvěřitelné, že když my tady, nebo ministerstvo rozhodne o navýšení např. minimální mzdy, tak se to okamžitě neprojeví do platových tabulek. Takže když já jsem navýšil pečovatelkám jejich plat na úroveň minimální mzdy, tak jsem za to byl potrestán odebráním odměn. Myslím si, že to stálo za to, že se podařilo alespoň ty pečovatelky udržet.

Zkuste si představit, jak je práce pečovatelek nesmírně náročná a těžká. Musí pohybovat většinou nemobilními lidmi, kteří jsou těžcí. Musí obstarávat všechny jejich potřeby. Musí je přebalovat, musí je krmit. Střídají se tam ve dne v noci. Na noc tam na jedno zařízení, na jeden dům zůstávala pouze jedna jediná pečovatelka, protože víc jsme nebyli schopni finančně pokrýt. Nemohli jsme je tam nechat dokonce ani ve dvou. Stále více těchto klientů vyžaduje zdravotnickou péči. Zdravotnickou péči nemohou vykonávat pečovatelky. To znamená, musíme tam mít zdravotnický personál, rozumějte zdravotní sestry. Jejich platy odpovídají tabulkám, které nejsou od MPSV, ale od Ministerstva zdravotnictví. Ve zdravotnictví jsou platy mnohem vyšší, takže ty sestry jsou lépe honorovány. Ale co je nám to platné v té realitě, když víme, že máme nedostatek pracovních sil na trhu? Když vidíme, jak ve všech ostatních odvětvích rostou mzdy a platy v tomto odvětví, které je tak důležité, při stárnoucí generaci a její závislosti na péči, ať už domácí, nebo ústavní, tak ty platy prostě zamrzají anebo jsou naprosto nedostatečné a neodpovídající? Na pokrytí mezd zdravotnického personálu v podstatě nebyly prostředky vůbec nikdy. Jestliže se dneska zdravotnická zařízení přetahují o zdravotní sestry, o zdravotní personál obecně, nemocnice soukromé nebo krajské nabízejí při náboru poměrně vysoké částky, ty sestry si můžou vydělat poměrně slušné peníze, pokud jsou v režimu služeb, tak odcházejí z těchto sociálních zařízení. To znamená, vede to zase k tomu, že se zatěžuje záchranka, že se zatěžují nemocnice. Protože jestliže ten domov důchodců nemůže některé ty úkony udělat prostě proto, že mu to zakazuje zákon, tak musí povolat záchranku a musí toho člověka nechat odvézt do nemocnice. To je strašně drahé. A není to ani lidsky důstojné.

Takže to jsem vám chtěl jenom říct, abyste pochopili, jak ta situace prostě funguje.

A druhá část vystoupení bude politická, ale nikoliv stranická. Já se domnívám, že je extrémně nezodpovědné od nás a od ministerstva, abychom tady od zeleného stolu prostě rozhodli o navýšení platů v jakékoliv sféře. A teď mluvím o rozhodnutí, teď nemluvím o slibech, jako jsme třeba debatovali učitele, kterým to bylo slíbeno, ale ještě to nebylo rozhodnuto. O těch pracovnících v sociálních službách bylo rozhodnuto a nemáme na to rozpočtové krytí? Pak se tedy, milé kolegyně a kolegové, chováme sami velmi nezodpovědně a vláda se chová velmi nezodpovědně. A toto nemá politický podtext, já do toho netahám stranickost. Říkám, že jestliže vláda rozhodla o navýšení platů v sociální sféře, a z dobrých důvodů, protože prostě ta sociální sféra se nám vylidňuje a není personál, který by tu práci dál chtěl vykonávat a mohl vykonávat, tak potom je tedy velmi nezodpovědné a v podstatě trestuhodné, jestliže na to nemá vyčleněné finanční prostředky.

Takže bych z tohoto místa chtěl poděkovat kolegovi Kaňkovskému, který si s tím dal tu práci, předložil tady pozměňovací návrhy, které považuji za dobré, určitě pro ně budu hlasovat, a byl bych velmi rád, kdybyste je podpořili též a kdyby ministryně financí našla v tom rozpočtu prostředky, o kterých bylo rozhodnuto. Není možné to převalovat dál na kraje a obce. Jak jsem vám vysvětlil, nejsou všechny situace stejné. Mluvím o konkrétních případech v pohraničí, kde ta zařízení dlouhodobě po desítky a desítky let historicky stojí na území vesnic, které se samy potýkají s rozpočtem. Od těch není možné očekávat žádný příspěvek. A ten kraj taky na to nemá. Vysvětlil jsem vám, jak vlastně to financování probíhalo po třetinách.

Co je zajímavé, ten domov důchodců, o kterém hovořím, měl 70 lůžek, měl 70 klientů, venku stála fronta další stovky. Normálně v pořadníku, na který se nikdy nedostalo. Protože byli upřednostňováni klienti, které nám posílali z LDN. Prostě lidé, kteří byli opravdu v zoufalém stavu jak zdravotním, tak sociálním, a prostě ta LDN si je tam podrží tři měsíce, pak je vyhodí na ulici. Když mají štěstí, tak je znovu vezme na tři měsíce a po těch šesti měsících, protože nemůže jinak, po těch šesti měsících je nechá na ulici. To znamená, ti lidé končí potom v takovýchto ústavech, v domovech důchodců a v domovech se zvláštním režimem. A tam nám dělají prostě děvčata za minimální mzdu, když mají ředitele, který se vzdá odměny proto, že jim na tu minimální mzdu prostě přidá, protože ani tabulky, které jdou z Ministerstva práce a sociálních věcí, nestíhají vlastně ten vývoj navyšování, o kterém tady bylo rozhodnuto.

Opravdu velmi vážně na vás apeluji napříč politickým spektrem, abychom podpořili ty návrhy, aby ministryně financí našla prostředky a byly sociální služby dofinancovány. Jestli jsem někde viděl opravdu krizový stav do budoucna při stárnoucí populaci, při nárůstu demencí a při potřebě péče, tak je to tedy sociální sféra. Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a nyní přečtu jednu omluvu. Omlouvá se pan poslanec Ivan Bartoš mezi 16. a 19. hodinou dnes z důvodu jednání.

Takže nyní vyzývám paní poslankyni Pekarovou, aby vystoupila, a připraví se paní poslankyně Kateřina Valachová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo a následně s přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu ODS Stanjura, tedy po paní poslankyni Pekarové. Prosím.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já bych chtěla velice poděkovat panu kolegovi Vítu Kaňkovskému za zařazení, vůbec za iniciaci tohoto bodu a i za formulaci usnesení, které bych chtěla velice podpořit, abychom tady schválili. Je tady alternativní usnesení, které zřejmě představí za chvíli paní kolegyně Valachová, které jsem měla možnost tedy už si přečíst, a musím říci, že je příliš měkké řekněme k tomu, co se teď v sociálních službách odehrává, a myslím si, že je fér, aby Sněmovna vyžadovala termínované - tak jak je to právě v návrhu usnesení pana Kaňkovského - body, které budou mít nějaký jasný výstup, protože jinak jsou to všechno velice obecné formulace, které nemusí vést vůbec k žádnému výsledku.

Samozřejmě taktéž podporujeme, aby byly dofinancovány požadavky krajů, které tady už byly mnohokrát zmíněny. Já tedy nechci nějak příliš se opakovat nebo opakovat ostatní kolegyně a kolegy, kteří už vystupovali, protože také považuji za velice zásadní, abychom pracovníkům a pracovnicím v sociálních službách dofinancovali to, co jim náleží na základě i zvyšování platů, které si skutečně zaslouží, protože se jedná o jedny z nejhůře placených profesí vůbec. A samozřejmě kdy jindy než v dobách ekonomického růstu bychom se měli snažit i jim zvyšovat ocenění za jejich velmi nelehkou, ale velmi důležitou a společensky významnou práci. Takže v tomto směru nemohu než podpořit samozřejmě toto dofinancování.

TOP 09 už v době schvalování rozpočtu na rok 2019 samozřejmě podporovala i pozměňovacími návrhy, které poslanci v této oblasti předkládali a snažili se, aby k tomu, čeho jsme dneska svědky, vůbec nemuselo dojít. Žel neprošly, tak dnes tady tedy chybí víc než 2 miliardy korun, které skutečně poznamenávají fungování sociálních služeb.

Vidím, že koalice v tom asi velice intenzívně jedná i v průběhu tohoto bodu, ale zajímalo by mě několik věcí od paní ministryně, které jsou i ohledně řekněme velice důležitých změn financování do budoucna, tak abychom konečně se už oprostili od toho jenom z roku na rok financování celého sektoru, ale abychom nabídli perspektivu víceletého financování. A zajímá mě, kdy bude zákon, který by tuto změnu konečně zavedl, předložen, protože pokud vím, že jsme už v minulém volebním období tady ty snahy zaznamenaly, ale byly neúspěšné a nestihly se změny projednat, tak se obávám, že dnes, když máme tedy dva a půl roku zhruba do voleb, tak už toho času také mnoho nezbývá, protože jsou to opravdu zásadní velké změny a ty většinou přinášejí i celou řadu různých připomínek, vypořádávají se jich pak stovky a rozhodně to není jednoduchá věc, na které by se hledala snadno politická shoda, a tudíž je opravdu už načase, abychom ten návrh co nejdříve měli i přímo tady možnost projednat.

Obávám se také, že i systém, tak jak je nastaven díky tomu, že jsme změnili pravidla financování od roku 2016 a přešla do kompetence krajů, tak ne vždycky dobře funguje. Zpětná vazba z jednotlivých sociálních zařízení nebo zařízení, která poskytují sociální služby, z jednotlivých krajů je taková, že opravdu záleží velice na vůli toho kraje pomáhat i těm, kteří třeba nespadají, které nejsou zřizovány přímo kraji, které jsou neziskovými organizacemi atd. Potýkají se s čím dál většími problémy, ale je to samozřejmě kraj od kraje různé. Proto si myslím, že je velice důležité, abychom schválili v rámci toho usnesení bod číslo dvě, který právě vyzývá vládu, aby předložila analýzu funkčnosti tohoto současného modelu financování, a já bych velice prosila o to, aby tam právě bylo pamatováno na rozdíly v jednotlivých krajích, protože opravdu zpětná vazba z terénu je taková, že byť je to třeba organizace, která funguje napříč celou republikou, tak se musí řídit 14 různými přístupy krajů, ty přístupy jsou velmi odlišné podle toho, i kdo třeba v tom daném kraji se té oblasti věnuje z politických reprezentantů. Proto prosím tady o tu podporu bodu číslo dvě v rámci usnesení. Myslím si, že ta informace bude velmi důležitá i právě pro projednávání jakékoliv budoucí legislativy a že to může být i velmi důležitá zpětná vazba i pro voliče před krajskými volbami, které nás v příštím roce čekají, protože opravdu někde ten přístup k sociálním službám jako takovým je velmi na pováženou.

A poslední věc, která mě jako pražskou poslankyni trápila už v době, kdy se projednávala právě tato změna, a která, když připomenu kolegům a kolegyním, kteří tady třeba tehdy nebyli nebo se té oblasti nevěnují tak detailně, byla velkým předmětem rozhovorů, a totiž právě ty jednotlivé koeficienty, jak jsou nastavena ta procenta, která jsou právě vůči Praze, která počítají s tím, že Praha je přece bohatý kraj, takže si může dovolit dofinancovávat sociální služby ze svého, a byť určitě Praha není chudá a je bohatá v rámci republiky, je to významný rozdíl například, tak ale myslím si, že by v tomto směru se neměly dělat rozdíly mezi kraji. Tehdy to bylo prostě, je férové říci, způsobeno tím, že kraje měly v čele krajů, až právě na Prahu, byli všude sociální demokraté. To bylo období, kdy hejtmany byli sociální demokraté. V Praze to bylo tehdy, když vládla koalice s účastí TOP 09, s primátorem za TOP 09, a tak se prostě hodilo, aby Praha v tomto směru ostrouhala, a i politicky to takto bylo průchozí. Je to opravdu tak. Není třeba si v tomto směru nic lakovat narůžovo. A já si myslím, že to je nespravedlivé vůči občanům Prahy a že tedy i tento koeficient by se do budoucna měl změnit tak, aby byl férový, protože podle počtu obyvatel je zhruba srovnatelný s Moravskoslezským krajem, ale Moravskoslezský kraj má skoro 12 % v tom koeficientu, kdežto Praha skoro dejme tomu 8 %, když to zaokrouhlím, což je 4% rozdíl, což je určitě nemalá suma, když to vezmeme v absolutních číslech. Takže v tomto směru chci apelovat na to, abychom v rámci té novelizace a i vyhodnocení se potom dostali k narovnání této určité nespravedlnosti.

Co se týče tedy toho dofinancování, tak už bych tady pouze a jenom opakovala mnohé, co tady zaznělo. Já velmi stojím o to, aby v těchto věcech vláda ty prostředky byla schopna jinde ušetřit a aby je bylo schopno Ministerstvo práce a sociálních věcí krajům poskytnout, abychom tedy dofinancovali tak nezbytné a důležité služby, které se týkají, dá se říci, skoro každého našeho spoluobčana, protože každý z nás máme ve své rodině, ve svém okolí někoho, kdo takovou službu potřebuje, využívá, a pokud ne, tak se může velice snadno stát, že takového svého blízkého budeme mít. Takže děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji, paní poslankyně. Dobré odpoledne všem v tomto poklidném jednání. Jako další vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Kobza, poté s přednostním právem pan předseda Stanjura. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Dobré odpoledne. Já bych chtěl poděkovat všem, kteří se účastní této diskuze, za velmi hodnotné příspěvky.

Jak víte, před rokem jsem organizoval seminář na téma sociálních mezer v našem systému, který byl zaměřen na bezdomovce, kterých máme podle veřejných médií nějakých 62 až 65 tisíc registrovaných, a zhruba 350 tisíc lidí, kteří jsou v hmotné nouzi. Velmi pečlivě jsem poslouchal údaje týkající se rozpočtu na sociální služby a nemohl jsem si nevzpomenout na svoje pozměňovací návrhy k rozpočtu, které mi vládní koalice shodila ze stolu, když jsem navrhoval, abychom namísto podpory bosenských včelařů, nebo bosenských sýrařů a gruzínských včelařů, abych byl přesný, podpořili svoje vlastní potřebné. Takže rád bych tuto záležitost připomněl s tím, že v našem rozpočtu jsou prostředky, které jsou vynakládány podle mého názoru velmi omezeně účelně, zatímco lidi, kteří by skutečně potřebovali pomoc, na ty prostředky dosáhnou velmi obtížně.

Co se týče těch 62 tisíc bezdomovců, tak zhruba čtvrtina z nich je resocializovatelná, ale bez vlastní pomoci nebo vlastními silami to nejsou schopni udělat. Oni tu pomoc skutečně potřebují a pak jsou za ni vděční. Zase fakt je, že potom z těchto lidí se rekrutují pracovníci sociálních služeb, protože znají prostředí a mají důvěru těch lidí. Takže rád bych jenom měl těchto pár poznámek k tomu a ještě jednou děkuji za tuto diskusi.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za dodržení času a prosím pana předsedu Stanjuru. Připraví se do rozpravy paní poslankyně Valachová. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pan místopředseda říkal, že máme takovou poklidnou debatu, tak já to zkusím trošku rozproudit, ať to není taková nuda.

Zkusme si vzít zprávy za posledních deset dnů. Minulé pondělí koaliční rada, velký úspěch, domluvená rodičovská. Nejdříve přetahovaná o to, kdo to prosadil, po oprávněných protestech rodičů přetahovaná o to, kdo to vlastně navrhl, a všichni jsou proti a nejsou peníze. Včera večer, dneska ráno jsme hlasovali o platech učitelů. Vládní koalice se zachovala v podobném duchu - nejsou peníze. Teď debatujeme o chybějících 2 miliardách, kdy se někteří vládní poslanci tváří hrozně překvapeně, že to nečekali. Tak já připomínám, že jsme navrhovali např. 1 miliardu v rámci státního rozpočtu. To jste se nám vysmáli, ten pozměňovací návrh jste odmítli - a teď tady tak vážně a klidně debatujete, jak je to velký problém.

Já myslím, že paní ministryně je skutečně důstojnou pokračovatelkou politiky Vladimíra Špidly a jeho okřídleného "zdroje jsou". Zdroje jsou, zdroje jsou. A posledních deset dnů ukazuje, že ten bankomat, do kterého si chodí paní ministryně pro peníze, přestává vydávat peníze. Už tam nejsou. Na rodičovskou, na platy učitelů, na sociální služby. Ale paní ministryně pořád chodí s tou kartou a má další nápady, co by ještě z toho automatu vytáhla. A ty peníze docházejí. Tak to jenom tak na okraj, abychom zasadili tu debatu jenom do posledních deseti dnů, kdy se ten bankomat nějak zasekl.

A teď k tomu problému, který řešíme. Málo se tady, na můj vkus málo, se tady mluví o klientech v té debatě. Já myslím, že ty platy jsou bezesporu důležité, ale pouhé navýšení platů prostě nestačí, aby se zlepšila situace v poskytování sociálních služeb. Včera jsem se svým kolegou panem doc. Svobodou debatoval o změnách ve zdravotnictví a on mi poukazoval na fakt, který se málo zdůrazňuje ve veřejné debatě, na skokové navýšení délky dožití v České republice za posledních třicet let. Je to nejvyšší číslo v rámci Evropy. Zdravotní péče je lepší a taky nákladnější. A vládu dobíhá to, že za pět a půl roku, kdy vládnou socialisté a hnutí ANO, se vlastně ani jednou pořádně nepodívali na zbytečné výdaje - zbytečné výdaje - protože bankomat fungoval, daňoví poplatníci platili, a vydával peníze.

Je bez jakékoli debaty, že ty 2 miliardy jsou potřeba. Ano, zvýšily se tabulkové platy v příspěvkových organizacích, ale v neziskových organizacích, kde nejsou platy, ale mzdy, k takovému nárůstu zdaleka nedochází. Opakovaně tady řešíme, minimálně poslední tři roky, možná déle, to, že se opakuje stejný jev, že vlastně na začátku každého roku ta organizace neví, jaké budou příspěvky státu, kraje, obce a jak to vlastně zvládne. Já si nemyslím, že k tomu potřebujeme zákon, abychom měli víceleté financování. Myslím si, že dnešní rozpočtová pravidla to umožňují, myslím, že je jenom o dobré vůli to zkusit. Mnohá města to už mimochodem dělají, že mají víceleté grantové okruhy, a samozřejmě neposílají se ty peníze na začátku na celé funkční období. A ten protiargument, že když někdo neplní své povinnosti, no tak zastavím to financování, pokud někdo např. nevyúčtuje správně dotaci, kterou obdržel.

Velký problém, o kterém málo debatujeme, a zrovna v tomto bodě bychom to měli debatovat, je dostupnost a množství sociálních služeb. Je nedostatečná. Mnozí třeba v naší generaci se chtějí starat o své rodiče, jsou i připraveni platit za ty sociální služby, ale ty sociální služby nepřicházejí. Takže kromě platů musíme řešit i systém jako celek. A mimo jiné proto jsme navrhli - nebo navrhneme legislativně - aby jednou z odpočitatelných položek u daňového přiznání - já jsem byl v pondělí na finančním úřadu, takový smutný týden, paní ministryně -, aby jedna z odpočitatelných položek byly náklady, které daňový poplatník uplatní na nákup sociálních nebo zdravotních služeb pro své rodiče či prarodiče. Tak můžeme i zvýšit objem soukromých peněz, které do tohoto segmentu jdou. Ale současně musíme zvýšit i tu nabídku, ať už se jedná o terénní služby, ambulantní služby a podobně.

Někteří z předřečníků - já se omlouvám, poslouchal jsem to v kanceláři, takže nevím přesně, kdo mluvil o reformě psychiatrické péče, o které se taky dlouho mluví. A ti klienti velmi často přicházejí do jiných zařízení a tam se chovají velmi často jako agresoři a ta zařízení na to nejsou připravena. A v tomhle opět děláme hrozně málo. Tak to, že podpoříme to usnesení, které navrhl pan poslanec Kaňkovský, považuji za samozřejmost. Mohli jsme to vyřešit v prosinci u rozpočtu. My, kteří komunikujeme s Asociací poskytovatelů služeb, jsme věděli dopředu, že ta čísla jsou malá, nicméně vládní koalice se tvářila, že to potřeba prostě není.

Ale současně bych chtěl vyzvat paní ministryni, aby vedla vážnou debatu, a teď nemyslím nad návrhem zákona, ale v rámci Sněmovny, v rámci sociálního výboru, o tom systému, aby stát - kdo jiný by měl garantovat ten systém (nesrozumitelné) - aby garantoval rovné podmínky, platové podmínky jak v příspěvkových organizacích, tak v neziskovém sektoru a současně aby se zamyslel nad sítí těch služeb, které budou čerpat peníze, tak aby ta nabídka byla širší, než je dneska, a byla bohatší. Aby se ti, kteří se chtějí starat o své rodinné příslušníky, kteří potřebují tu péči, měli možnost. Samozřejmě jsou místa v republice, kde to funguje bez problémů, ale současně, a mluvil o tom taky někdo z předřečníků, jsou místa, kde to nefunguje. (V sále je hluk.)

Paní poslankyně Pekarová tady říkala, že věří, že vláda začne šetřit. No já tomu teda nevěřím, ale mohu být mile překvapen. Ale když shrnu těch posledních deset dnů, tak u té rodičovské - a teď vycházím z veřejných vystoupení členů vládní koalice - se dodatečné náklady, někdo říkal 6 miliard, někdo 8, někdo 9, já tomu rozumím, že jsou různé varianty, ale jsou to jednotky miliard, nejsou to malé peníze. Tady máme další 2 miliardy. Když sečtu jenom ty dva problémy, to znamená rodičovskou a sociální služby, tak si myslím, že když řeknu 10 miliard, že to nějakým způsobem nepřeháním a nedramatizuji.

Tak samozřejmě můžeme uložit paní ministryni, ať to najde ve svém resortu. Já myslím, že to tam nenajde, že takovou velkou částku tam prostě najít není schopna, že pro to, abychom něco ušetřili, potřebovali bychom nějaké legislativní změny. Ty žádné nebudou. Takže je to úkol pro vládu jako celek. Tohle nemůžeme nechat na jednom resortu, přestože má největší rozpočet, ale po pravdě řečeno, naprostá a drtivá většina těch prostředků Ministerstva práce a sociálních věcí jsou mandatorní výdaje. (Nápověda ze sálu.) 94 %, děkuji. To znamená, ten manévrovací prostor kteréhokoli ministra či ministryně je relativně - ne relativně, je velmi malý. Jestli je to 6 % rozpočtu, tak tam se podle mě 10 miliard ušetřit prostě nedá, a kdo to po paní ministryni chce, tak si lže to vlastní kapsy nebo dává úkol, který splnit nejde.

Já bych měl na paní ministryni jinou prosbu - aby přestala chodit k tomu bankomatu. Ty peníze fakt vypadávat nebudou. To je všechno, děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. A nyní paní ministryně Maláčová. Paní poslankyně Valachová bude muset ještě chvíli počkat.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající. Já to vezmu popořádku. Ano, přece jenom to přehodím a začnu jinak, začnu od konce.

Zaznělo tady, a teď je to prostřednictvím pana předsedajícího, od paní poslankyně Pekarové Adamové, od pana poslance Bauera, od pana předsedy Stanjury, jak máme málo finančních prostředků na sociální služby. Já vím, že všichni asi z těch tří oslovených nebyli tenkrát členy této Sněmovny. Nicméně já jsem to ve svém úvodním vystoupení řekla: V té době, za pana ministra Drábka, byl rozpočet na sociální služby 6,83 miliardy. Dneska máme téměř 16 miliard. Tak škoda, že tenkrát na to nedostatečné financování sociálních služeb neupozorňovali tito páni poslanci a paní poslankyně prostřednictvím pana předsedajícího.

Co se týká jednání ohledně toho navýšení, tak jsem zmínila, že naše čísla - tady se hovoří o 2 miliardách výpadku. Tak my máme třetinovou informaci, naše propočty, a proto by bylo dobré, když chceme jednat, aby mě někdo v této věci oslovil. Já jsem byla oslovena před týdnem, abych se dostavila, cituji, "11. 4. v 16.20 do Plzně na jednání Asociace krajů". Já budu velmi ráda jednat, pokud mi to umožní můj časový program. Budu se ale účastnit, jak už jsem zmínila, jednání Rady EPSCO. Ale nabídla jsem jiné termíny, velmi ráda se setkám s hejtmany. Ale předpokladem je, že dostanu analýzu těch výpadků. Nemůžeme prostě mít trojnásobný rozdíl v těch číslech. A taky si myslím, že by se toho jednání měla účastnit paní ministryně financí. Myslím si, že by to bylo vhodné. Protože pokud ta čísla jsou skutečně v řádu 2 miliard korun, tak je to značný problém. Ale ještě jednou, trojnásobně se v těch propočtech lišíme.

Co se týká zákona 108 a novely, v legislativním plánu prací ho máme zařazen na vládu na podzim tohoto roku. My jsme o tom několikrát diskutovali na sociálním výboru. V červnu chystáme představení těch takzvaných východisek a dva kulaté stoly. Víte, že v únoru jsme to tak udělali s dávkami na bydlení. V pátek to tak budu dělat s reformou lékařské posudkové služby, v dubnu to bude s balíčkem zaměstnanosti, a tak dále, a tak dále. Takže v červnu budou východiska na novelu 108. A tam ten návrh na stabilní financování, stejně na veškerá opatření týkající se sítě sociálních služeb, ty tam budou. Velkou část věcí převezmeme z té bývalé velké novely 108, která neprošla v minulém funkčním období. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jurečka. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Já si dovolím reagovat i na to vystoupení paní ministryně. Mně většina věcí a kroků, které udělal pan ministr Drábek, vadila. Včetně projektu sKarty a podobně. Ale argumentovat tady v debatě, ve které se snažíme být všichni seriózní, čísly, kolik se dávalo na sociální služby za pana ministra Drábka, snad každý rozumně uvažující člověk chápe, že je nefér. V tu dobu byly úplně jiné náklady, byly jiné mzdy a platy, byla jiná výše těchto mezd a platů, byly jiné náklady pro ty poskytovatele, bylo spoustu věcí objektivně jinak. Byl mimo jiné i jiný počet lidí, kterým byly tyto služby poskytovány. A my přece víme, že tady demografie je neúprosná. Že stárneme, máme delší dobu dožití, že prostě ty nároky, jakému okruhu osob ty služby dneska poskytujeme, jsou větší než za ministra Drábka. Pokud tím chceme argumentovat, potom tady položte, paní ministryně, na stůl, kolik je tady klientů, kolik hodin celkově se těmto klientům věnuje. A pak to srovnávejme. Jinak je to neférová účelová argumentace.

Já bych poprosil, kdyby se tady mohl vyjádřit i pan ministr zdravotnictví Vojtěch. Protože já - i v úvodním slově pan kolega Kaňkovský upozorňoval, že tento problém není jenom problém paní ministryně Maláčové, ale je to problém i té neřešené části, která se týká rezortu zdravotnictví, který tady má přesah do segmentu sociálních služeb. Takže prosím pěkně, pane ministře, i vy se k tomu problému postavte čelem a řekněte, jaký vy vidíte prostor k jednání třeba se zdravotními pojišťovnami. Jedná se tady o debaty mezi poskytovateli a úhrady těchto zdravotních pojišťoven. Do toho vy byste měli vstoupit.

A v neposlední řadě bych chtěl poprosit, když pan premiér, který tady není, má čas v neděli řešit téma rodičovské - což je chvályhodné, což oceňuji - prosím pěkně, paní ministryně, obě dvě, vezměte ho s sebou k jednání s těmi poskytovateli, ať i on je účastem toho, kde se najdou ty peníze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za přesné dodržení času. Omlouvá se nám pan poslanec Munzar do konce jednacího dne od 17 hodin z pracovních důvodů. A nyní paní poslankyně Valachová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, financování sociálních služeb a vůbec systém financování sociálních služeb je něco, a na tom doufám, že se shodneme, na čem se musejí podílet ve vzájemné spolupráci a vůli jak stát, tak kraje, tak obce a města. Zazněla tady řada příspěvků svědčících o dobré praxi krajů a obcí, ale také tady zazněly příspěvky, které upozorňují na to, že ne všechny obce dofinancovávají, nebo více financují sociální služby. To si myslím, že bychom si měli přiznat i to, že z hlediska budoucnosti a kvality sociálních služeb pro všechny občany na území celé republiky potřebujeme všechny veřejné prostředky a všechny zdroje. To ovšem neznamená, že by stát, nebo snad Ministerstvo práce a sociálních věcí - a vidím tady i paní ministryni financí, ministerstvo financí - chtělo utíkat od dodržení dohod, pravidel a toho, jak mají být financovány sociální služby v roce 2019 a jak mají být případně dofinancovány. Koneckonců v minulých dvou letech právě Sněmovna projednávala a následně i vláda dofinancovávala. A byly dodrženy dohody.

Tady bych chtěla avizovat, že v podrobné rozpravě načtu návrh usnesení, kde bychom chtěli získat podporu Sněmovny v tom, abychom se zavázali zahájit jednání ve věci zajištění dofinancování sociálních služeb v roce 2019.

Druhá věc. Zaznělo tady, že samozřejmě z hlediska účinnosti financování sociálních služeb nejde jenom o peníze. Jde o systém. A i tak já vnímám tu rozpravu, že nám stále chybí předvídatelný systém financování sociálních služeb. Asi se shodneme na tom, že na tom neukřižujeme jednoho konkrétního ministra. A tady prostřednictvím předsedajícího - Zbyněk Stanjura není přítomen. Zřejmě se mu zalíbila stávající paní ministryně práce a sociálních věcí. Rád by ji tedy učinil předmětem svého zájmu, že právě ona může za to, že nemáme funkční systém financování sociálních služeb. Ale vážené kolegyně, kolegové, já bych chtěla říct, že takhle jednoduché to není. Takhle jednoduché to není. Ale to neznamená, že nebudeme dělat nic.

Proto bych chtěla avizovat, že Ministerstvo práce a sociálních věcí - a opět načtu návrh usnesení v podrobné rozpravě, a nebojíme se Sněmovny, naopak, my chceme podporu Sněmovny a shodu se Sněmovnou - zpracovává a pracuje na analýze funkčnosti současného modelu financování sociálních služeb v České republice. A já vím - směrem tedy k opozici a ke kolegům z opozičních řad a k navrhovateli tohoto bodu -, že také tímto směrem jdou jeho úvahy, a to je něco, co jsme schopni beze zbytku akceptovat, a je to něco, co nám může pomoci. A především to pomůže samotným příjemcům sociálních služeb, uživatelům.

Poslední věc, kterou bych chtěla avizovat, je zase úsilí vlády a Ministerstva práce a sociálních věcí předložit novelu zákona o sociálních službách a také do ní zahrnout přílohu, která se týká výše procentního podílu krajů. Já bych chtěla jenom říct, že je jasné, že na to potřebujeme tu analýzu. A asi se shodneme na metodě, že nejprve potřebujeme analýzu, potom budeme mít čísla a potom můžeme hlasovat a potom se určitě paní ministryně financí těší na bezpochyby věcné projednání státního rozpočtu pro rok 2020. Také tady chci avizovat podporu a to, že tohle je náš společný cíl, naše společná cesta.

Na závěr bych chtěla avizovat, že v podrobné rozpravě načtu návrh usnesení s cílem získat podporu Sněmovny pro doporučení, nebo řekněme úkol vládě zlepšit mezirezortní spolupráci s cílem systémově koordinovat financování sociálních služeb při maximálním využití zdrojů v rámci různých rezortů. To má reagovat na to, co tady v rozpravě také zaznívalo, že potřebujeme systém, který neobtěžuje a nedělá oběti z těch, kteří přijímají sociální služby, užívají je v území, ale naopak tomu jdeme naproti, a my víme, jakým způsobem posíláme do území, do regionů finance pro zajištění sociálních služeb, a činí tak všechny resorty ve vzájemné koordinaci. Také na toto jsme připraveni.

Na závěr bych chtěla konstatovat, že je jasné, a také se to tak vždycky doposud dělo, že jakákoliv změna v legislativě je projednávána z hlediska změn financování sociálních služeb s kraji, obcemi a městy. Máme na to pravidla. A samozřejmě tím spíše to bude dodrženo nyní, v situaci, kdy se tímto bodem a situací ve financování sociálních služeb zabývá samotná Sněmovna.

Dámy a pánové, budu načítat v podrobné rozpravě usnesení. Určitě jste porozuměli, že nejenom já, ale i ostatní kolegové ze sociálně demokratického klubu jsme připraveni podpořit minimálně část usnesení pana předkladatele tohoto bodu a navrhovatele pana poslance Kaňkovského, a věřím, že jste z mého příspěvku se ujistili, že nejenom náš klub, ale bezpochyby i vláda má zájem na shodě a většině v této Sněmovně a na zlepšení systému financování sociálních služeb. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a nyní prosím paní poslankyni Dražilovou. Připraví se pan poslanec Válek. Prosím.

 

Poslankyně Lenka Dražilová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já svoje vystoupení zkrátím, protože o té systémovosti zde už bylo hodně řečeno. Já bych se chtěla částečně připojit ke kolegyni Pekarové Adamcové. (Předsedající: Adamové, a mým prostřednictvím, prosím.) Adamové, omlouvám se.

Jsem z Jihomoravského kraje, který také opakovaně upozorňuje na skutečnost, že krajům jsou finanční prostředky na sociální služby rozdělovány podle klíče stanoveného před několika lety. Tento klíč se v kontextu navyšování nákladů sociálních služeb jeví v současné době opravdu jako nevyhovující, protože neodráží aktuální potřeby, aktuální složení sociálních služeb v jednotlivých krajských sítích.

Když budu mluvit za Jihomoravský kraj, tak vzhledem k tomuto je opakovaně náš kraj nucen omezovat požadavky na krytí nákladů služeb. Nastavení výše podílu na finančních prostředcích ze státního rozpočtu způsobuje, že nemůže poskytovat dotace ve stejné výši na stejnou sociální službu, jako je tomu v krajích s výhodnějším podílem na státním rozpočtu. To samozřejmě vede k nespokojenosti ze strany poskytovatelů, kteří poskytují své služby cílové skupině ve více krajích, kdy dotace od Jihomoravského kraje na stejnou službu nedosahuje výše dotace na úvazek či lůžko v kraji třeba hned sousedním. Když budu konkrétní, například Olomoucký i Zlínský kraj má o 600 korun více na obyvatele, Kraj Vysočina o 375 korun, Kraj Pardubický o 370 korun více. Tyto rozdíly je samozřejmě potom velmi těžké sanovat z rozpočtu kraje. Přitom Jihomoravský kraj na sociální služby poskytuje dotace z vlastního rozpočtu o objemu daleko vyšším než v ostatních krajích. My přispíváme pro rok 2019 částkou 236 milionů korun, což je o 42 milionů více než v loňském roce.

Takže ačkoliv je zřejmé, že počet obyvatel by asi neměl být jediným kritériem při stanovení výše dotace krajů, je nutno tuto skutečnost zohledňovat podle mého názoru jako jednu z nejdůležitějších. Proto bych tedy chtěla také já apelovat na analýzu funkčnosti současného modelu financování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a prosím pana poslance Válka do rozpravy. Prosím.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Já se pokusím neopakovat, co tady zaznělo z mnoha úst, a ani se nebudu snažit hledat viníka. Nemyslím si, že navýšení platů sester je to, co je tou vinou za to, že chybí peníze. Já si myslím, že opravdu problém je koncepce. V poledne byla tisková konference, kde všichni zástupci ze všech klubů - ze všech klubů - jasně a srozumitelně řekli, že digitalizace a elektronizace je něco, na čem nám záleží všem poslancům, že se o to budeme snažit ve shodě s vládou. To znamená, já jsem byl velmi, velmi spokojený, že jsem užitečný a že se odborně na něčem dokážeme shodnout bez rozdílu, v jaké jsme straně, a že jsme připraveni posunout v tomto směru republiku dál, tak aby to bylo ku prospěchu občanů.

Myslím si, že sociálně-zdravotní pomezí je nejméně stejně důležité, ne-li víc důležité než digitalizace. Tak jak tady zaznělo, dneska je 50 % občanů státní pojištěnci. Tedy to nejsou jenom matky na mateřské, ale to jsou lidé, kteří prostě nemají na to, aby platili pojištění. A počet těchto občanů bude narůstat. Odhady znějí, že za deset let jich bude 6,5 milionu, že jich bude řekněme 60, ne-li víc procent, 70 procent. Ty odhady se liší. Porodnost zásadním způsobem nestoupá a přibývá občanů, kteří se dožívají vyššího věku, ale přitom zásadním způsobem neroste jejich Karnofského index. To znamená, ti občané sice mají vyšší věk, průměrný vyšší věk, ale jsou často ve velmi špatném zdravotním stavu a potřebují pomoc. Potřebují nejenom zdravotní pomoc, ale potřebují pomoc pečovatelů, pomoc sociálních zařízení. A definice, tak jak je hranice mezi sociální a zdravotní péčí dána legislativou a normami, ta si myslím, že v této fázi už je přežitá. Je potřeba o ní znovu diskutovat.

Ze všech těch důvodů bych nesmírně ocenil, abychom se k tomuto tématu postavili nejenom z hlediska vyřešení situace v letošním roce, která se prostě musí vyřešit. Pokud ji nevyřešíme a pokud nenajdeme sílu k tomu jednotně zavázat paní ministryni a vládu, aby peníze nalezla, tak jsme zklamali jako poslanci, kteří jsme sem byli voleni bez ohledu, za jakou to bylo stranu. Měli bychom ale hledat také koncepci a měli bychom také hledat to, jak budeme situaci řešit v příštích letech. Protože máme konec března, blíží se duben, za půl roku budeme hlasovat o rozpočtu a budeme o něm diskutovat. A rozpočet se začíná připravovat někdy o prázdninách. To znamená, už teď je nejvyšší čas se bavit o tom, co bude v příštím roce a v příštích letech.

Situace se sociálně potřebnými se bude rok od roku zhoršovat. Nebude se rozhodně zlepšovat. Proto bych velmi rád, aby jak paní ministryně, tak pan ministr zdravotnictví začali intenzivněji spolupracovat a intenzivněji společně, společně, společně předkládat zdravotnímu výboru a sociálnímu výboru řešení dlouhodobé situace.

Za mě byla naprosto odstrašující zkušenost, kdy jsme měli společné jednání stran psychiatrické péče, která bude vyžadovat řešení, kde se setkaly oba dva výbory parlamentu, jak sociální, tak zdravotní, kde přišel senátní výbor, kde byl ministr zdravotnictví - paní ministryně nebyla. My jsme v obrovském počtu poslanců a senátorů, my jsme seděli v obrovském počtu odborníků, kteří tam vystupovali, a neposunuli jsme se ani o píď. Ani o píď, protože jsme se nedozvěděli, jak tedy po prázdninách vše bude řešené v té sociální stránce.

Všechna tato péče, ať si říká kdo chce co chce, je sociální nebo zdravotní pouze podle toho, v jakém zařízení se poskytuje. Ten stejný pacient, který leží v eldéence, má zdravotní péči. Ten stejný pacient, když leží v nemocnici, která ho nemá kam přeložit, má zdravotní péči. Když leží v ústavu sociální péče, má sociální péči. Pokud je doma, chodí za ním sociální pracovníci a starají se o něho příbuzní, má sociální péči a pomáhá tomu stát. My se bavíme o pacientech, kteří jsou v těžkém, často ve složitém zdravotním stavu, v těžké zdravotní situaci, mají závažné choroby, a bavíme se o kvalitě jejich života. Bavíme se o tom, aby kvalita jejich života byla co nejvyšší. My se nebavíme o tom - je jedno, jestli se bavíme o zdravotní nebo sociální péči, jestli se tito lidé mohou vyléčit. Nemohou. Nikdo z nás se finálně nevyléčí, všichni z nás nakonec umřou. Není trik, jak to obejít.

Proto bychom se o tomto měli bavit opravdu koncepčně, dlouhodobě. Měli bychom se o tom bavit odborně a nedělat z tohoto politikum. Protože toto není žádné politikum. Je to něco, co potřebují občané ve všech našich krajích. Je to něco, kde musí být naprostá, naprostá shoda Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí. Oba dva ministři se musí shodnout na tom, jak toto budou řešit, a to nejenom krátkodobě, v letošním roce, kdy to řešení prostě musí být nalezeno! (Důrazně.) Bavit se o tom, že třeba nebude, je naprosto iluzorní a směšné. Prostě musíme ho najít! Ale je to něco, co musíme nachystat do rozpočtu na příští rok a co musíme připravit. A ne se tady nedůstojně handrkovat, jestli přidáme peníze tam nebo onde. My prostě musíme toto brát za naši absolutní prioritu. A pokud to neuděláme, zklamali jsme jako poslanci!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A s faktickou poznámkou pan poslanec Juříček. Poté pan ministr. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Juříček: Dobrý den, dámy a pánové. Já určitě nejsem odborník na sociální témata, ale nicméně když poslouchám tu debatu, která je nekonečná, tak si myslím, že tady bude muset asi do budoucna vzniknout zcela jiný konsenzus, a to je to, že samozřejmě když se podíváme na demografii a podíváme se i do roku 2040, tak je jasné, že generace budou stárnout a budou potřebovat silnější sociální služby na všech různých úrovních. Tak za prvé určitě je potřeba přerozdělit to, co už dneska v rámci MPSV existuje, a udělat v tom pořádek, protože dostávám řadu připomínek od úřadů práce, jak se rozdávají peníze neefektivně. O tom bychom asi tady mohli debatovat znova dlouhé hodiny.

A pak je asi potřeba si také říct, že asi ten stát to nebude schopen ufinancovat všechno. Proto tady bude muset asi pravděpodobně vzniknout nějaký konsenzus spolufinancování rodin, tak jak je to běžné všude ve světě, a ne jenom v tom vyspělém světě, i v tom světě, který my považujeme za méně vyspělý, než jsme my. Takže myslím si, že na to se musíme podívat i tady tímto horizontem.

A je také potřeba se podívat na to, že teď přece jenom ta krize už tady přichází. A já už jsem říkal ministryni financí, že teď už jsou zakázky o 10 % nižší a na konci roku budou možná o 30 % nižší.

Tak prosím vás, tady nemůže být jenom levicová Sněmovna, která vždycky bude všechno rozdávat, ale myslím si, že se musíme na to dívat krátkodobým horizontem, ale myslím si, že máte v řadě věcí pravdu, že se na to musíme podívat aj horizontem dlouhodobějším a změnit ten náš náhled toho, že všechno ufinancuje stát.

Já svoji maminku - samozřejmě moje pozice je asi jiná (upozornění na čas). Ano, děkuji. Financuji také soukromou sociální službu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji. Pan ministr se mi nyní hlásí s přednostním právem. Poté paní ministryně. Prosím pana ministra zdravotnictví.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Vážený pane předsedající, dámy a pánové, také jsem se přihlásil o slovo vzhledem k tomu, že skutečně velmi správně tady bylo poukazováno na to, že tady neřešíme pouze otázku sociální, ale řešíme tzv. zdravotně-sociální pomezí, které má celou řadu oblastí. Já se vyjádřím pouze k některým, o kterých tady taktéž byla řeč.

Pokud se podíváme na tu krátkodobou otázku, to znamená nějaké nárůsty úhrad z veřejného zdravotního pojištění, tak musím říci, že já jsem velmi se zasazoval o to, aby v tomto roce došlo k odpovídajícímu nárůstu přesto, že segment této péče není součástí úhradové vyhlášky na základě nálezu Ústavního soudu, protože zkrátka nejde o poskytovatele zdravotních služeb, ale poskytovatele sociálních služeb, přesto dostávají samozřejmě úhradu skrze tu tzv. odbornost 913 pro zdravotní sestry pracující u poskytovatelů zdravotně-sociálních služeb. A také jsem se zasazoval o to, aby i tyto sestry dostaly bonifikaci za ten tzv. nepřetržitý provoz, stejně jako v nemocnicích. Vyjednali jsme toto s pojišťovnami.

A když se podíváme na ta data, jak roste tento segment, tak jenom meziročně mezi roky 2018, 2019 roste o 11 % - úhrady z veřejného zdravotního pojištění. To je skoro nejvíce ze všech segmentů. I do akutní lůžkové péče jde asi 9 % meziročně. U ostatních je to kolem pěti. A tento segment 11 % navíc, konkrétně 230 mil. korun, celkově 2,5 mld. korun z toho zdravotního, z té zdravotní části jdou v roce 2019 poskytovatelům zdravotně-sociálních služeb. Když jsem se podíval na nějaký dlouhodobější trend, tak od roku 2010 do roku 2019 stouply úhrady z veřejného zdravotního pojištění o 250 %. O 250 % více peněz do poskytovatelů zdravotních služeb z veřejného zdravotního pojištění. Takže myslím si, že z tohoto segmentu z veřejného zdravotního pojištění jde poměrně výrazný nárůst meziroční v těch posledních letech. Takže tady si nemyslím, že je nějaký zásadní dluh ze strany zdravotních pojišťoven. Já osobně jsem se zasadil o to, aby právě i tito poskytovatelé v tomto roce, a jejich zdravotní sestry, dostali uhrazeno i právě ten směnný provoz, kdy bohužel nejsou součástí toho nařízení vlády, resp. nejsou poskytovatelé zdravotních služeb, kterým to hradí přímo takto zdravotní pojišťovny. Takže to jenom za mě. Myslím si, že v tomto asi odpovídám prostřednictvím pana předsedajícího na pana poslance Jurečku, že skutečně jednání s pojišťovnami proběhlo a že ten 11 % nárůst myslím si, je velmi, velmi solidní.

Pokud se podíváme na home care - tady ještě bylo řečeno, tak tam je opět nárůst zhruba 7 % plánovaný. Takže také si myslím, že velmi, velmi dobrý nárůst v porovnání s ostatními segmenty.

Reforma psychiatrie. To je něco, co tady bylo řečeno opakovaně. Tady nemůžu souhlasit s tím, že by se nic neudělalo nebo že bychom se nikam neposunuli. Naopak, tato péče dnes se rozvíjí velmi dynamicky na základě nejrůznějších projektů financovaných i z evropských zdrojů. A my jsme připraveni financovat i z veřejného zdravotního pojištění tu komunitní péči. V minulém roce vzniklo prvních pět center duševního zdraví komunitních. V tomto roce dalších šestnáct. Brzy jich bude třicet. A zdravotní pojišťovny počítají s tím a je to dohodnuto, že v příštím roce budou už ta první centra duševního zdraví, ta komunitní centra, kde je poskytována zdravotně-sociální péče pro duševně nemocné pacienty, hradit z veřejného zdravotního pojištění. Je počítáno asi nárůst 350 milionů. Ale samozřejmě musíme vyřešit právě i vstup té sociální složky.

Tím se dostávám, řekl bych, asi k poslední části a to je ten dlouhodobý výhled, jak financovat zdravotně sociální služby, jak financovat dlouhodobou péči. My jsme iniciovali, a já jsem se dohodl s paní ministryní, že skutečně potřebujeme řešit koncepci. Vznikla mezirezortní pracovní skupina. Myslím si, že by mohla být efektivnější. Teď jsme měli poslední schůzku s paní ministryní před několika dny. Máme nějaký jasný plán, postup. A souhlasím s tím, že potřebujeme řešit tuto věc koncepčně, protože demografický vývoj je neúprosný a musí se oba rezorty na tomto podílet. My připravujeme změny - připravujeme změny v úhradách z veřejného zdravotního pojištění, připravujeme změny v legislativě. A já bych si přál, abychom v tomto volebním období zkrátka přišli skutečně s koncepčním řešením zdravotně-pomezí, které si tu pozornost, jak o tom hovořil pan profesor Válek prostřednictvím pana předsedajícího, určitě velmi, velmi zaslouží.

Takže není to tak, že bychom pouze koukali a nic nedělali. Naopak. Já to považuji za zásadní téma obou rezortů. A máme dnes shodu s paní ministryní, že budeme v tom aktivní a musíme skutečně ten změnový zákon - protože to bude změna několika zákonů, o zdravotních službách, o sociálních službách, o veřejném zdravotním pojištění - připravit, tak aby se předložil Sněmovně ještě v tomto volebním období a tato péče zkrátka byla uchopena mnohem koncepčněji. Ale nemůže si nikdo myslet, že to zafinancujeme pouze z veřejného zdravotního pojištění. Tady se musí podílet zdravotní pojišťovny, sociální systém a samozřejmě i určitý příspěvek toho klienta na hotelové služby atd. To je samozřejmě něco, co musíme nastavit, tak aby to bylo spravedlivé a vyvážené z hlediska vícezdrojového financování.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji panu ministrovi Vojtěchovi. A než se posuneme dále, tak jsou zde tři faktické poznámky. Jako první je paní poslankyně Gajdůšková, a než dorazí k mikrofonu, tak vás seznámím s omluvenkou. Paní poslankyně Matušovská se nám omlouvá od 16.30 do konce jednacího dne z osobních důvodů. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji za slovo. Jenom velice rychle, protože za sociální demokracii v této oblasti mluví naše paní ministryně, kterou samozřejmě podporujeme, a s vystoupením také z pozice sociální demokracie vystoupila Kateřina Valachová.

Já ale chci reagovat a velmi silně se ohradit proti tomu, co tady zaznělo, že levice jenom rozdává. To prostě není pravda. Jestliže podporujeme a vždycky jsme se snažili navyšovat platy, podporovat veřejné služby, tak to byla podpora růstu. A podívejte se na grafy hospodářského vývoje, jak to vypadalo za vlád sociální demokracie a jak to vypadalo za vlád pravice. Vnitřní spotřeba je silným motorem ekonomického, růstu, a pokud ho podseknete, tak to prostě nefunguje. Odmítám tady toto nálepkování. Cokoliv navrhujeme, cokoliv prosazujeme pro zvyšování kvality života lidí, to děláme s tím, že nám jde samozřejmě o lidi, o zaměstnance, o všechny další skupiny lidí, o dostupnost veřejných služeb a že nám jde také o prosperitu a rozvoj celé země. Tak to prostě funguje. To jsou ekonomické teorie, můžete si je nastudovat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní pan poslanec Bláha s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Okleštěk. Prosím o klid v sále!

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já tady celou dobu poslouchám - navýšit platy, více peněz, potřebujeme více prostředků. Já bych jenom doplnil kolegu Juříčka prostřednictvím pana předsedajícího. Nikdo se nezamýšlí nad tím, že my ty prostředky máme, ale bohužel je vynaložíme na úplně jiné věci. Nikdo se nezamyslí nad tím, že spotřebujeme v řadě zařízení více za energie, spotřebujeme více za správu budov, spotřebujeme více za provoz atd. atd. Ve všech firmách je normálně běžné, že zaměstnanci chtějí stále více peněz, a je to logické a já jim je přeju a pojďme jim opravdu přidat, protože si to zaslouží. Ale pojďme se na to podívat z druhé strany. Nemohli bychom ušetřit na tom, že bychom přesunuli tam, kde to je neekonomické, tato sociální zařízení tam, kde to ekonomické bude? A podívali se na hospodaření jednotlivých budov a jednotlivých sociálních zařízení? A věřte tomu, že bychom tam našli tolik peněz, že byste se všichni divili.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Prosím pana poslance Oklešťka. Připraví se pan poslanec Jurečka. Vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já naprosto podporuji všechno, co řekl pan ministr Adam Vojtěch. Jenom bych chtěl připomenout, že procentický nárůst je krásná záležitost, ale musíme vycházet ze základního čísla. To znamená, že když jsou vysoká procenta nárůstu v sociálních službách, co se týče mezd nebo platů, tak si musíme uvědomit, že to může znamenat výrazně nižší procento ve srovnání s platy v jiných oblastech. V sociálních službách jsou platy dlouhodobě podtrženy a my se snažíme přiblížit k tomu, co si vlastně ti pracovníci zaslouží.

Můj předřečník kolega Bláha myslel samozřejmě věci dobře, tak jak u něho je vždycky zvykem, akorát ne vždy každý z nás to pochopí. Já jsem tím chtěl jenom říci, že my děláme energetické audity sociálních budov, my děláme všechna opatření pro to, abychom provoz maximálně zlevnili, ale nedá se to dofinancovat ani z krajů, ani ze státního rozpočtu. Snažíme se právě dělat taková opatření, aby ta zařízení byla ekonomická, abychom v lokalitách, kde ti sociálně potřební jsou, nebo ti, kteří potřebují sociální služby, ta zařízení měli, abychom je nedávali do velkých zařízení, když jsou zvyklí z jiných prostor, z vesnických apod.

Takže bych se chtěl jenom přimluvit za to, abychom pokračovali v nárůstu platů v sociálních službách, nebrali je na lehkou váhu, a zbytek bude navrženo tady usnesení a já se k těm usnesením samozřejmě, pokud bude potřeba, ještě vyjádřím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Prosím pana poslance Jurečku s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Mašek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji za to, že vystoupil pan ministr Vojtěch, kterého jsem k jeho vyjádření vyzval. Nicméně vy jste sice řekl, že to navýšení tady je, tady pan hejtman Okleštěk říkal, že je to také otázka, z jakého základu, ale já se pořád potkávám v terénu, když jezdím, s velkým množstvím ředitelů, jednotlivých poskytovatelů, kteří říkají "máme obrovský problém vůbec dostat smlouvu na nějaké území, kde tu službu poskytujeme nově". To znamená, že přístup zdravotních pojišťoven je opravdu extrémně konzervativní a spíše mají nechuť k tomu, aby daly podmínky pro to, aby adekvátně ti poskytovatelé služby mohli zabezpečit. S tím se já často setkávám v terénu.

Nevím, jak vy si to monitorujete, jaké máte reakce od ředitelů, ale myslím, že kdybyste je oslovili jako ministerstvo, plošně se dotázali všech poskytovatelů v republice, jaké mají zkušenosti, tak byste dostal trošku jiný obrázek reality, která tady je. Jestli to uděláte a s odstupem třeba několika měsíců to vyhodnotíte, budu moc rád.

Jenom tady zmíním jednu věc, to, co říkal pan poslanec Bláha. Pane poslanče, máte pravdu, podepisuji. Velká úspora, velký prostor pro úsporu je v provozních výdajích. Ale když jsme tady jako KDU-ČSL dávali pozměňovací návrh v rozpočtu k tomu, ať posílíme financování sociálních služeb i v oblasti investiční, tak to tato koalice nepodpořila. Takže prosím pěkně, podívejte se sami u sebe doma v koalici, kolik na tyto možnosti... Jak tady říkal pan hejtman Okleštěk, není možné, aby všechno zaplatil kraj, případně města, protože nároky na investiční úspory jsou opravdu v řádu jednotek či desítek miliard korun, aby se investiční dluh dohnal. Je dobré mluvit o úsporách, ale když přijdete do DPS, kde ta dépéeska má dvě tři patra a nemá výtah a ten ředitel shání několik let financování toho výtahu, těžko mu můžete říci, ať si pořídí tepelné čerpadlo a ať to zateplí. Taková je realita v České republice.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní pan poslanec Mašek, připraví se pan poslanec Pávek. Prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já coby zdravotník se tedy také pohybuji ve zdravotně-sociálním pomezí a starám se o pacienty, kteří konzumují peníze z obojího, ze zdravotního i ze sociálního. A zrovna o tomto víkendu jsem sloužil na záchrance a byl jsem v domově důchodců zasahovat u jedné pacientky. V tom domově důchodců sestra v podstatě na kraji svých sil na konci své směny, jediná plnohodnotná sestra v tom nejmenovaném domově důchodců na 364 pacientů s řadou ošetřovatelek. A to je dnešní realita. Čili personální nedostatek. Nedostatky jsme tady slyšeli od pana Jurečky prostřednictvím pana předsedajícího, že nejsou peníze na opravu výtahu atd.

Bavili jsme se tady o tom, mnoho mých předřečníků, pan Stanjura a pan profesor Válek, jak se nám to posunuje generačně, jak stárneme jako populace, dosahujeme věku 80 let, ale nedosahujeme je ve zdraví, dosahujeme je v nemoci. A naši bližní, ti starší, já to zažívám ve své rodině také s tchyní, a je před námi, jak to budeme řešit. To není jenom o zajištění procentuálního nárůstu peněz do systému. To dokážeme, ale nedokážeme to dostatečně. Nikdy to nebude dostatečné. A pokud to budeme směřovat na to, že budeme pouze chtít nebo preferovat formu jakési hospitalizace nebo prostě domovů důchodců a podobně, tak je to neřešitelné.

Já si tady dovolím zmínit, doufám, že to nebude bráno nějak nevyváženě, ale když jedete do domovů důchodců, tak tam neuvidíte staré Romy. O ty se starají rodiny samy. Nebudu teď diskutovat, z jakých to je peněz, z jakých to je příspěvků. Nicméně starají se o ně samy. A v naší většinové populaci to došlo k tomu, že se o své příbuzné sami starat neumíme, resp. hledáme cestu, jak se jich, v uvozovkách, zbavit.

Proto bych tady chtěl říci, že si to musíme propočítat - (Čas, pane poslanče.) Promiňte, můžu se přihlásit ještě jednou.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já se omlouvám. Nyní pan poslanec Pávek, připraví se pan poslanec Okleštěk.

 

Poslanec Petr Pávek: Děkuji za slovo. Jenom krátkou poznámku pro kolegu Bláhu vaším prostřednictvím, pane předsedající. My tady nerozhodujeme o navýšení platů. O tom bylo dávno rozhodnuto. My tady teď jednáme o proplacení toho, o čem bylo rozhodnuto. To je celé. Potom tady vedeme dlouhou debatu o tom, aby se ministerstva chytla za nos a začala pracovat koncepčně. To je celé. Takže my nerozhodujeme o navýšení platů. To už bylo rozhodnuto. Jenom o jeho proplacení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za výrazné dodržení času a prosím pana poslance Oklešťka s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Vojtěch.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem zaregistroval poznámku pana kolegy Jurečky. Samozřejmě, ten systém je takový, že ne zdravotní pojišťovna, ale kraj dává registraci pro poskytovatele sociálních služeb, a pokud ten žadatel splní patřičné podmínky, tak my tu registraci musíme dát. To je prostě neodbouratelné. Problém je potom, že je nemusíme zařadit do sítě. A zařazení do sítě, to je to čerpání těch příspěvků a tam vycházíme z toho, jaké máme strategické dokumenty, střednědobý plán, dlouhodobý plán a tak dál, poskytování sociálních služeb, a podle toho se snažíme orientovat. Problém je v tom, že populace obecně stárne, takže nám přibývá těchto zařízení, která se dostanou aspoň do registrace, a pak jsou nešťastni z toho, že nemají prostředky. Ale to, co pak zmínil pan kolega Jurečka, je sociálně-zdravotní pomezí a to je to čerpání už přes zdravotní pojišťovny. Pokud si ta zařízení dokážou nasmlouvat zdravotní, takže mají bonus navíc. Ale oni je nezaregistrují. Registrujeme je my jako kraje, tam jiná možnost není. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a prosím pana ministra Vojtěcha, který se přihlásil jako poslanec s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Mašek. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Pouze velmi krátce na pana poslance Jurečku prostřednictvím pana předsedajícího. Nechci tady dělat nějakou edukaci, ale tak to není. Naopak tito poskytovatelé pobytových zdravotně sociálních služeb jsou jediní, kteří mají v zákoně prosazen historicky takzvaný smluvní přímus. To znamená, pojišťovna je povinna s nimi uzavřít smlouvu. Žádný jiný segment to takto nemá nastaveno. Všude jinde, samozřejmě, se tvoří síť, protože pojišťovna musí zajistit časovou a místní dostupnost zdravotních služeb, ale tento jediný segment má v zákoně smluvní povinnost, to znamená, pojišťovna si nemůže vybrat a musí smlouvu s tím subjektem uzavřít. To jenom na osvětlení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní pan poslanec Mašek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Nepohlídal jsem si předtím čas, takže to velmi rychle dořeknu. Nejde jenom o to tam peníze dodávat, stále přidávat, ale jde o to opravdu vytvořit koncepci. A já bych velmi doporučoval se na to podívat a propočítat si to v tom smyslu, že stavět další a další budovy, starat se o ně, vkládat do nich další peníze, soutěžit tam o personál, který není, versus ta druhá možnost, která si myslím, že je jednoznačně ekonomičtější, a to je posilovat domácí sociální a zdravotní péči, a to také dokážeme v tom čase podchytit, ten nárůst počtu pacientů, respektive klientů, kteří to potřebují. Myslím si, že je potřeba v tomto udělat nějakou studii, přijmout nějakou koncepci do budoucna, aby to bylo vyvážené, abychom to skutečně stihli finančně saturovat a aby to mělo smysl. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za dodržení času. A nyní s poslední faktickou poznámkou v tuto chvíli pan poslanec Bláha. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, jsem rád, že to tady stále zaznívá. Je potřeba opravdu začít pracovat koncepčně a systémově, to znamená, že žádná firma by si nedovolila, žádný vlastník, sebelepší firma by si nedovolila, ani giganti, velcí nadnárodní, aby měli deset velitelů. To znamená, že jestliže tady máme jeden zdravotní systém, tak ho nemůže spravovat deset velitelů. To znamená, že ministerstvo, kraje, města a tak dále, mělo by to být jednoznačně pod jedním velením. A věřte tomu, že pak bychom našli i hromadu volných budov, že bychom uměli shrnout kapacity do jedněch míst.

Já vám uvedu jenom příklad. U nás na severu máme v okruhu patnácti kilometrů tři nemocnice. Každá potřebuje peníze, každá se potřebuje rozvíjet, místo toho, abychom udělali pro těch patnáct kilometrů jednu a ostatní zařízení využili pro to, aby tam mohla být dlouhodobá péče. Je to jednoduché. Nikdo si nedovolí, a sebelepší firma, mít tři závody na jednom místě. A věřte tomu, že pak bychom tam byli schopni shromáždit odborníky, mohli by tam mít peníze. Takhle to máme v celé republice - nekoncepčně postavené zdravotnictví. Všichni, s kterými se o tom bavím, to vědí, říkáme si to, ti, kteří umějí počítat, to jednoznačně podporují, že je potřeba systémová změna, ale bohužel všichni se to bojíme říct veřejnosti naplno. Nebojme se, pojďme o tom mluvit a věřím, že jsme schopni to posunout. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. To je v tuto chvíli poslední faktická poznámka v obecné rozpravě. A nyní tedy paní ministryně Schillerová jako poslední, co mám v tuhle chvíli přihlášku. Prosím.

 

Ministryně financí ČR Alena Schillerová Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, velmi pozorně jsem poslouchala celou tuto několikahodinovou debatu a dovolte, abych k ní také přispěla svým pohledem na věc.

Financování sociálních služeb je každoroční evergreen nejen na půdě Poslanecké sněmovny, ale i pro poskytovatele sociálních služeb, zástupce klientů, sociální partnery, média a v neposlední řadě pro meziministerská jednání a jednání vlády. Zákon o sociálních službách byl schválen v roce 2006 a účinnosti nabyl v roce 2007. Jeho cílem bylo vytvořit koupěschopnou poptávku po sociálních službách. O volbě typu služby i o konkrétním poskytovateli této služby měl rozhodovat příjemce příspěvku na péči na základě své svobodné volby. Zákon v té době vycházel z předpokladu, že síť různých typů služeb bude reagovat na poptávku a bude pružná časově a místně dostupná. V tomto případě by měli mít poskytovatelé i dostatek prostředků na zabezpečení služeb pro klienty. Dotační systém měl pokrývat marginální část nehrazených služeb. (V sále je hluk!)

Předpoklady zůstaly nenaplněny. Spokojen v zásadě není nikdo. Nedostačující jsou kapacity terénních, ambulantních a pobytových sociálních služeb, což kritizují budoucí klienti, současní klienti i jejich rodiny. Neřešena zůstává oblast překryvu zdravotních a sociálních služeb, dlouhodobá péče. Přestože v každém volebním období působí aspoň jedna komise, která se problémem zabývá, řádné řešení dosud nebylo předloženo. Poskytovatelům sociálních služeb také vadí nevyhovující způsob financování s neodůvodněnými rozdíly ve výši úhrad za stejné služby. Kromě vysoké administrativní náročnosti mají poskytovatelé i spoustu dalších dílčích výhrad.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Poprosil bych o klid v sále. Začíná tu být hluk. Kolegyně po mé levici... kolegyně, prosím. Paní ministryně, pokračujte.

 

Ministryně financí ČR Alena Schillerová Děkuji. S vývojem situace nejsou spokojeny ani samosprávy, ani orgány státní správy, spokojena není moc výkonná ani moc zákonodárná, téma je často politizováno. Praxe tedy již zřejmě dlouhodobě volá po přehodnocení východisek a zásadní změně systému. Musí se však řešit podstata problému, ne přímo či nepřímo podporovat pouze tlak všech aktérů na státní rozpočet, protože další eskalace výdajů státu není dlouhodobě možná. Přestože chápu postoj poskytovatelů, klientů i samospráv, vítám stanovisko paní ministryně práce a sociálních věcí k zásadnímu řešení této situace.

A nyní pár slov k situaci v roce 2019. Postoj Ministerstva financí k dodatečným požadavků na dofinancování sociálních služeb je odmítavý nejen z důvodu rozpočtového, ale zejména z důvodu procesního. Navrhujeme a snažíme se prosadit, a také jsme připraveni na tom spolupracovat, aby Ministerstvo práce a sociálních věcí zpracovalo a následně v legislativě stanovilo podílové financování sociálních služeb dle jednotlivých finančních zdrojů a aby pak při každém objektivně nezbytném zvýšení nákladů na sociální služby bylo finanční pokrytí zabezpečováno ve stanoveném poměru. Nic takového zatím neexistuje. Vytrvale upozorňujeme na skutečnosti, že financování sociálních služeb je, a předpokládáme, že i nadále bude, vícezdrojové, a nelze proto očekávat, že neustálý růst nákladů na sociální služby bude z většinové části vykrýván ze státního rozpočtu.

Dotace na sociální služby se od roku 2015 do roku 2019 zdvihly z 8,6 mld. korun na 15,7 mld. Výdaje na příspěvek na péči se za stejné období zvýšily z 21,2 mld. korun na 26,6 mld. korun. Zároveň vzrostly důchody v průměru o téměř 2 tis. korun, přitom však takzvaná úhradová vyhláška zůstává na hodnotách roku 2014. (V sále je velký hluk a neklid!)

S ohledem na všechny uvedené důvody s aktuálním požadavkem na podstatné zvýšení dotace na sociální služby v roce 2019 nesouhlasím zejména proto, že je třeba zásadní systémové řešení. Samozřejmě jsem schopna doplnit i grafy s čísly, nechci vás už unavovat, o kolik vzrostly příjmy krajů, měst a obcí. A samozřejmě že aby mohly vzrůst, musely být nejdříve řádně vybrány a přerozděleny v rámci rozpočtového určení daní.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Mám zde ještě jednu faktickou poznámku pana poslance Pávka. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Pávek: Děkuji za slovo. Paní ministryně financí, jak jste přišla na výraz dodatečné dofinancování? To není žádné dodatečné dofinancování, to je dofinancování dluhu, který tam jako stát vůči těmto službám máme. O tom bylo přece rozhodnuto, to není nic dodatečného, to není nějaký požadavek, který by byl navíc oproti předchozím schváleným číslům. To je prostě něco, co dlužíme právě těm zařízením, ať už prostřednictvím obcí, státu, anebo prostřednictvím krajů. To není žádné dodatečné dofinancování. Mohla byste mi na tohle odpovědět? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Prosím pana poslance Jurečku s faktickou poznámkou. (Hluk v sále trvá. Není dobře slyšet!)

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Ještě doplním reakci na pana ministra zdravotnictví. Pokud jsem se nevyjádřil přesně, aby případně ti, kteří budou číst stenozáznam nebo se dívat, tak ve své narážce na přístup veřejných zdravotních pojišťoven jsem myslel jejich přístup ke službám, které jsou terénní.

Nicméně teď mi dovolte ještě poznámku na paní ministryni financí. Dávat ty argumenty, o kolik vzrostly příjmy obcí a krajů v rámci rozpočtového určení daní, je prostě zavádějící. Jednak i jim rostou náklady na služby a činnosti, které musí zajišťovat. Cena stavebních zakázek před osmi, deseti lety byla naprosto jiná, než je dnes. To stejné - náklady na platy a mzdy také rostou.

Ale úplně obráceně, abych tu logiku mohl zneužít vůči Ministerstvu financí, abych tady začal vyjmenovávat, o kolik rostou za poslední roky daňové příjmy státu. O kolik rostou rozpočty ministerstev? Ve své úvodní řeči jsem říkal, že rozpočet Ministerstva práce a sociálních věcí vzrostl meziročně mezi lety 2018 a 2019 o více jak 12 %. Přesto na sociální služby ta část nebyla adekvátní vůči příslibu, který dal premiér a vláda. Takže to jsou argumenty... Potom tedy řekněte na rovinu svým hejtmanům a hejtmankám, kteří jsou především za vaše dvě vládní koaliční strany, že jim ty peníze dát nechcete, ať to vezmou z peněz, které mají na infrastrukturu, na financování investic do školství, zdravotnictví, a potom to bude férová debata. Ale dávat tady tato čísla, takto jednostranně je interpretovat, je prostě neprofesionální a neférové.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. To jsou v tuto chvíli všechny faktické poznámky, stejně tak všechny přihlášky do rozpravy, které mám. Nevypadá to, že by se někdo další hlásil, takže všeobecnou rozpravu končím a ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova. První paní ministryně. Prosím.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající. Velmi stručně bych shrnula debatu. Na jednotlivé věci si myslím, že budeme reagovat, na technické dotazy a připomínky, v rámci dvou kulatých stolů, které plánujeme v měsíci červnu poté, jakmile vykopneme východiska k diskuzi pro novelu zákona o sociálních službách, kdy přijdeme se systémovým řešením jak financování, tak vlastně tvorby sítě sociálních služeb.

Ještě jednou zopakuji, že na letos jsme vyjednali rekordní vysoký rozpočet ve výši 15,7 mld. korun. Nad rámec těchto prostředků a nečekaně hned po nástupu do funkce jsem z operačního programu Zaměstnanost realokovala 1,5 mld. na individuální projekty. Ale jsem připravena o všech těchto věcech jednat. Myslím si, že by bylo velmi účelné, aby to bylo i za účasti všech dalších aktérů, ale předpokladem debaty je řádná analýza výpadku, protože naše čísla se zásadně liší. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. A nyní prosím pana zpravodaje o jeho závěrečné slovo. (Hluk v sále neutichá!)

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobrý podvečer. Vážený pane předsedající, vážené paní ministryně, vážení páni ministři, ještě bych krátce shrnul dnešní diskusi k tematice problematika financování sociálních služeb. Jak se ukázalo, vystoupili zástupci většiny poslaneckých klubů ve Sněmovně. Vážím si toho, že diskuse byla veskrze věcná a že se týkala skutečně tématu dofinancování sociálních služeb. Jenom krátce shrnu některé příspěvky s tím, že potom avizuji, že v podrobné rozpravě přečtu avizovaný návrh usnesení s tím, že budu akceptovat připomínku, která tady v rámci diskuse vznikla ze strany zástupců hejtmanů. Já si té připomínky vážím a myslím si, že je věcná. Pak ji ještě okomentuji.

Jenom krátce k některým vystoupením.

Pokud se týká vystoupení paní poslankyně Mračkové Vildumetzové, vážím si toho, že Asociace krajů se k tomuto problému staví čelem, že ho skutečně vnímá, podobně jako ho vnímáme my ostatní. Souhlasil bych i s argumentací, kterou tady přednesla. Samozřejmě vyjasnění čísel je důležité a tady si vážím přístupu Ministerstva práce a sociálních věcí i Ministerstva financí, že jsou ochotni si ke kulatému nebo hranatému stolu sednout a skutečně si ta čísla vyjasnit. Nicméně vše nasvědčuje tomu, že minimálně 2 mld. nám v tuto chvíli scházejí, v tomhle se ta čísla zas až tak nerozcházejí. Velmi bych apeloval na to, aby hlavně ten termín, a k tomu bude směřovat první usnesení, byl skutečně brzký. Protože pokud se tady budeme bavit o dofinancování do prázdnin, tak skutečně pozice zejména menších poskytovatelů bude velmi svízelná a oni nedokážou držet své zaměstnance takříkajíc na uzdě, nebo jim pořád slibovat, že dofinancování snad přijde. Oni skutečně potřebují mít svoji perspektivu na celý kalendářní rok.

A znovu tady ještě zdůrazňuji, a možná krátce narážím i na příspěvek pana předsedy poslaneckého klubu ODS Zbyňka Stanjury prostřednictvím pana předsedajícího, já si myslím, že jsme se tady bavili i o těch klientech, protože o nich to je. My to tady neděláme kvůli zaměstnancům, kvůli těm to děláme proto, abychom měli tu péči a samozřejmě, aby se cítili ve své práci komfortně, nicméně vždycky na konci řetězu je ten klient. A pokud to chceme klientům umožnit, tak potřebujeme motivované a dobře zaplacené pracovníky v sociálních službách. Takže věřím, že vláda se toho skutečně ujme.

Přesto si ale myslím, že důvěřuj, ale prověřuj, a proto ve svém prvním usnesení navrhuji termín 20. dubna, abychom dostali jako Poslanecká sněmovna informaci o tom, jak bude vláda dofinancování roku 2019 fakticky věcně řešit.

Tolik k příspěvku paní poslankyně Vildumetzové Mračkové nebo naopak. (Poslankyně s úsměvem souhlasně pokyvuje.)

Poté bych se ještě rád zmínil ohledně financování zdravotní péče v sociálních službách. Už to tady zaznělo od mého kolegy poslance Mariana Jurečky a také v reakci pana ministra. Samozřejmě souhlasím s tím, že v posledních letech došlo k výraznému navýšení plateb na zdravotní péči v sociálních službách, a to jak v těch terénních, tak v těch pobytových. Nicméně tady byly panem hejtmanem Oklešťkem částečně zmíněny další faktory, a za to děkuji, které je potřeba v souvislosti s tím zmínit.

Navýšení procentuální i navýšení v absolutní částce nic nehovoří o potřebnosti zdravotní péče jak v lůžkových, tak v terénních službách. Populace nám skutečně nejenom stárne, ale setkáváme se stále častěji s pacienty, klienty, kteří mají polymorbiditu, kteří jsou skutečně postiženi řadou chorob. A ta potřebnost, když se dneska podíváte do zejména pobytových služeb, navštěvuji je už řadu let, minimálně pět a půl roku, co jsem tady ve Sněmovně, a vezmete si strukturu pacientů v domovech pro seniory, v domovech se speciálním režimem a v dalších pobytových službách před pěti roky a dnes, tak skladba klientů je úplně jiná, oni skutečně potřebují mnohem více zdravotní péče. A to se na těch platbách musí projevit.

To znamená, není to jenom o platech zdravotních pracovníků, to je velmi důležité. Tady je potřeba se také bavit o té základně, ze které jsme vycházeli při tom navyšování. Ale je potřeba se bavit o struktuře a potřebnosti, o celkovém objemu zdravotní péče. A ta bohužel výrazným způsobem narostla a na to v tuto chvíli ještě nedokážeme reagovat. Proto ten apel směrem k Ministerstvu zdravotnictví, zdravotním pojišťovnám, aby i v prognóze na rok 2020 se s tímto skutečně pracovalo, a samozřejmě i v tom střednědobém výhledu.

Pokud se týká spolufinancování krajů, já jsem už šestým rokem opozičním krajským zastupitelem v Kraji Vysočina, takže bych nemusel mít jakoukoli ambici se krajů zastávat. Nicméně udělám to, protože kraje, alespoň pokud můžu mluvit za Kraj Vysočina, ale vím to i z řady dalších krajů, se skutečně na spolufinancování sociálních služeb aktivně podílejí. A jak už jsem řekl ve svém úvodním slově, není to jen ohledně provozních nákladů, ale kraje financují nebo spolufinancují investiční činnost do sociálních služeb. A ta je významná. To znamená, my nemůžeme na kraje přenést odpovědnost za dofinancování provozu v plné výši. To prostě není možné. Tady bych opravdu nabádal k opatrnosti. A tady se zastanu hejtmanů, byť jsou z jiných politických stran. Skutečně kraje i avizovaly, že jsou ochotny se podílet na spolufinancování, ale nemůžeme to na ně přenést v celém rozsahu.

Pak se ještě krátce zmíním o tom deficitu, který by mohl nastat. Zase to tady zaznělo ze spousty stran a já za to děkuji. Ale skutečně si uvědomme, že pokud na poslední čtvrtletí tohoto roku vypneme některé typy sociálních služeb, budeme mít velký problém je znovu nastartovat. Pokud pracovníci ze sociálních služeb odejdou, tak si nedělejme iluze o tom, že jestliže se změní třeba financování v příštím roce, že je zase budeme získávat zpět. Zažil jsem to v nemocnici. Pokud nám na některém oddělení zdravotní sestry odešly, tak se nakonec vrátily možná v době ekonomické krize, ale to jenom některé z nich.

Takže tolik ode mě k dnešní diskusi. Já za ni děkuji. Děkuji za ochotu se nejenom bavit o tomto tématu, ale hledat řešení pro letošní rok. A na závěr zdůrazním ještě to, co tady také zaznělo z většiny příspěvků, a to je ten koncepční přístup k letům budoucím. To znamená, že vláda připravuje velkou novelu zákona o sociálních službách. Jenom bych velmi apeloval na to, aby skutečně ten termín byl dodržen, protože velká novela zákona o sociálních službách nebude jednoduchá materie a je velký předpoklad, že tady ve Sněmovně si nějakou dobu pobude, že k tomu budeme velmi široce diskutovat. To znamená, jestli to chceme v tomto volebním období stihnout, tak je to potřeba předložit v tomto roce, jinak může dojít k situaci jako v minulém volebním období, kdy jsme to dostali pár měsíců před koncem volebního období a nebylo možné tu novelu schválit.

Tolik tedy za mě. A avizuji, že v podrobné rozpravě načtu návrh usnesení, jak jsem jej avizoval. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. To byla závěrečná slova. Nemám žádné návrhy, o kterých by se mělo hlasovat nyní. Takže přistoupíme k podrobné rozpravě, do které jsou přihlášeni pan poslanec Kaňkovský, paní poslankyně Valachová, pan poslanec Beitl (vysloveno "bejtl"). Prosím pana poslance Kaňkovského a zároveň prosím všechny, aby své návrhy předávali potom písemně zpravodaji.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Ještě jednou dobrý podvečer. Jak už jsem avizoval, předkládám za klub KDU-ČSL návrh usnesení k dnešnímu bodu 159 Postoj vlády České republiky k problémům s financováním sociálních služeb. Na úvod bych chtěl poprosit potom v rámci hlasování, aby se hlasovala jednotlivá usnesení po bodech, to znamená, máme čtyři body toho usnesení, aby se hlasoval každý bod zvlášť.

"1. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby do 20. dubna 2019 předložila Poslanecké sněmovně návrh k urychlenému dofinancování sociálních služeb pro rok 2019 ve výši 2,072 miliardy korun dle schváleného usnesení Komise pro sociální věci Asociace krajů České republiky."

"2. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby do 30. 9. 2019 předložila Poslanecké sněmovně analýzu funkčnosti současného modelu financování sociálních služeb v České republice dle ustanovení § 101a zákona o sociálních službách s porovnáním dopadů na poskytování sociálních služeb v jednotlivých krajích."

Tady jenom malý dovětek. Souhlasím tady s tím, co řekli kolegové, je potřeba zhodnotit i dopady té přílohy, to znamená těch koeficientů pro jednotlivé kraje, a je potřeba tyto koeficienty zvažovat nejenom na základě počtu obyvatel, ale také demografické struktury a sociopatologických jevů v jednotlivých krajích. Myslím si, že by ty koeficienty měly být nastaveny vícefaktorově, nemělo by to být pouze na základě počtu obyvatel.

"3. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu," a tady došlo k té změně, kterou jsem akceptoval, a děkuji za ni ze strany zástupců hejtmanů, "aby po projednání s Asociací krajů předložila Poslanecké sněmovně novelu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, včetně změn § 101a a přílohy tohoto zákona týkající se výše procentního podílu krajů na celkovém ročním objemu finančních prostředků na sociální služby, které budou reagovat na analýzu funkčnosti současného modelu financování sociálních služeb v České republice s cílem odstranit meziregionální rozdíly."

"4. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby do 31. 7. 2019 předložila Poslanecké sněmovně návrh k valorizaci plateb v odbornostech 925 - domácí zdravotní péče, odbornosti 913 - všeobecná sestra v sociálních službách a odbornosti 926 - mobilní specializovaná paliativní péče od roku 2020." A v závorce: "V případě, že bude Ministerstvo zdravotnictví České republiky v důsledku nedohody v rámci tzv. dohodovacího řízení stanovovat ve veřejném zájmu parametry úhrad pro rok 2020." To znamená, pokud dojde v rámci dohodovacího řízení k dohodě, pak tento bod padá.

Děkuji vám za pozornost a budu rád i za podporu těchto usnesení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji vám. Prosím, ujměte se znovu své role zpravodaje. A nyní prosím paní poslankyni Valachovou.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych i já načetla návrh usnesení pro Poslaneckou sněmovnu.

"Poslanecká sněmovna

I. žádá vládu k zahájení jednání ve věci zajištění dofinancování sociálních služeb v roce 2019 na základě výstupu Asociace krajů České republiky,

II. doporučuje vládě zlepšit meziresortní spolupráci s cílem systémově koordinovat financování sociálních služeb při maximálním využití zdrojů v rámci různých resortů."

To je vše. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Prosím, předejte svůj návrh zpravodaji. Prosím pana poslance Beitla (vysloveno "bajtla"), kterému se omlouvám za zkomolení jeho jména. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Beitl: Děkuji. Beru omluvu, ale jsem zvyklý. Chtěl bych načíst i po dohodě s doktorem Kaňkovským bod 5 jeho usnesení.

5. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby zvýšila šest let nevalorizované úhradové limity k prováděcí vyhlášce 505/2006 Sb. k zákonu o sociálních službách číslo 108/2006, to znamená od 1. srpna 2019 zvýšit maximální možnou sazbu celkem o 20 a 20 korun denně, to je maximální denní sazba stravného 190 korun - nyní je 170 korun, a maximální denní sazba za ubytování 230 korun - nyní 210 korun.

Podotýkám, že se jedná o požadavek Unie zaměstnavatelských svazů, která sdružuje všechny relevantní asociace a sdružení poskytovatelů sociálních služeb České republiky. A ještě jednou říkám, že tyto částky nebyly valorizované od roku 2014. Ohrožené skupiny seniorů jsou proti tomuto navýšení chráněny další regulací, podle které musí zůstat klientovi ubytovacího zařízení 15 % příjmu.

Na závěr chci jenom říct, že čím déle budeme toto navýšení odkládat, tím více se budou otvírat nůžky mezi regulovanými částkami a realitou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. To je v tuhle chvíli poslední přihláška do rozpravy. Vypadá to, že se již nikdo do podrobné rozpravy nehlásí, tedy podrobnou rozpravu končím. Ptám se znovu, jestli je zájem o závěrečná slova po podrobné rozpravě od pana navrhovatele, nebo od paní ministryně. Není tomu tak. Takže bychom měli přistoupit k hlasování. Svolám do sálu. (Gong.) Je zde žádost o odhlášení. Všechny vás odhlásím.

Poprosím pana zpravodaje, aby nás provedl nejdříve procedurou a poté jednotlivými návrhy. Počkáme, až dorazí všichni poslanci a v sále bude větší klid... Myslím, že můžeme.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Ještě jednou dobrý podvečer. Máme zde tři návrhy usnesení. Je to návrh usnesení, který jsem přednesl já, dále je to návrh paní poslankyně Valachové a pana poslance Beitla. Pouze chci konstatovat, že ten poslední návrh nemám k dispozici, takže bych požádal předkladatele, jestli by mi ho mohl doručit.

A pokud se týká návrhu procedury, navrhuji, abychom hlasovali tak, jak byly načteny, s tím, že za sebe jsem navrhoval hlasovat po bodech. Nevím, jestli paní poslankyně Valachová... tak také po bodech. A pan poslanec Beitl má pouze jeden návrh. Takže tolik návrh procedury.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Myslím, že procedura je srozumitelná. Nicméně abychom měli jistotu, tak ji nechám odhlasovat.

Takže zahajuji hlasování o proceduře. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

V hlasování číslo 321 je přihlášeno 163 poslanců a poslankyň, pro 163, proti nikdo, takže procedura byla jednomyslně schválena.

 

Prosím, pane zpravodaji, pokračujte. Poprosil bych o načítání jednotlivých bodů, abychom věděli, o čem hlasujeme.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Návrh číslo 1, který zní: Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby do 20. dubna t. r. předložila Poslanecké sněmovně návrh k urychlenému dofinancování sociálních služeb pro rok 2019 ve výši 2,072 mld. korun dle schváleného usnesení Komise pro sociální věci Asociace krajů České republiky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Já vám děkuji.

V hlasování číslo 322 je přihlášeno 165 poslanců, pro 72, proti 2. Návrh byl zamítnut. Prosím další návrh.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Další návrh, který jsem přednášel, je bod číslo 2: Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby do 30. 9. 2019 předložila Poslanecké sněmovně analýzu funkčnosti současného modelu financování sociálních služeb v České republice dle ustanovení § 101a zákona o sociálních službách s porovnáním dopadů na poskytování sociálních služeb v jednotlivých krajích.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

V hlasování číslo 323 je přihlášeno 165 poslanců a poslankyň, pro 165, proti nikdo. Návrh byl přijat. Prosím další návrh.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Návrh číslo 3: Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby po projednání s Asociací krajů předložila Poslanecké sněmovně novelu zákona číslo 108/2006 Sb., o sociálních službách, včetně změn § 101a a přílohy tohoto zákona týkající se výše procentního podílu krajů na celkovém ročním objemu finančních prostředků na sociální služby, které budou reagovat na analýzu funkčnosti současného modelu financování sociálních služeb v České republice s cílem odstranit meziregionální rozdíly.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

V hlasování číslo 324 je přihlášeno 166 poslanců a poslankyň, pro 164, proti nikdo. Návrh byl přijat. Prosím další návrh.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: A návrh číslo 4: Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby do 31. 7. 2019 předložila Poslanecké sněmovně návrh k valorizaci plateb v odbornostech 925 - domácí zdravotní péče, odbornosti 913 - všeobecná sestra v sociálních službách a odbornosti 926 - mobilní specializovaná paliativní péče od roku 2020. V závorce tohoto usnesení: v případě, že bude Ministerstvo zdravotnictví v důsledku nedohody v rámci tzv. dohodovacího řízení stanovovat ve veřejném zájmu parametry úhrad pro rok 2020. Vysvětloval jsem při načítání.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji.

V hlasování číslo 325 je přihlášeno 167 poslanců a poslankyň, pro 74, proti 1. Návrh nebyl přijat. Prosím další návrh.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dále bychom hlasovali usnesení, které navrhla paní poslankyně Valachová, bod I: Poslanecká sněmovna žádá vládu k zahájení jednání ve věci zajištění dofinancování sociálních služeb v roce 2019 na základě výstupu Asociace krajů ČR.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Zahajuji hlasování - pardon, pan předseda Stanjura se hlásí. Tak prohlašuji hlasování za zmatečné.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: (Poslanec Faltýnek z lavice: Zdržuje!) Nezdržuju, už se těším na Faltýnkův bod.

Ale podle mě to není česky: Žádá vládu k zahájení. Já se omlouvám paní poslankyni prostřednictvím pana místopředsedy, ale podle mě by to mělo být česky. Žádá vládu k zahájení? To podle mě není česky. Můžete na tom trvat, že to je česky, ale česky to není.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za tu poznámku. Nevím, jestli budeme teď načítat legislativně technické opravy, nerad bych se do toho pouštěl.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Musím říct, že nejsem žádný lingvista ani přeborník v českém pravopisu, nicméně bych si dovolil upravit návrh paní poslankyně Valachové, pokud s ním bude souhlasit: Poslanecká sněmovna žádá vládu zahájit jednání ve věci zajištění dofinancování sociálních služeb v roce 2019 na základě výstupu Asociace krajů ČR.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pokud nikdo nemá problém s touto změnou, tak zahajuji nové hlasování o tomto návrhu. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

V hlasování číslo 327 je přihlášeno 167 poslanců a poslankyň, pro 144, proti nikdo. Návrh byl přijat. Prosím další návrh. (V sále je trvalý hluk!)

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dále budeme hlasovat bod II paní poslankyně Valachové: Poslanecká sněmovna doporučuje vládě zlepšit meziresortní spolupráci s cílem systémově koordinovat financování sociálních služeb při maximálním využití zdrojů v rámci různých resortů.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Zahajuji hlasování, ptám se, kdo je pro. A prosím o větší klid v sále!

V hlasování číslo 328 je přihlášeno 168 poslanců a poslankyň, pro 142, proti 17. Návrh byl přijat.

 

Prosím klid a prosím další návrh.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: A naposledy bychom hlasovali návrh pana poslance Beitla, který zní: Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby zvýšila šest let nevalorizované úhradové limity v prováděcí vyhlášce číslo 505/2006 Sb. k zákonu o sociálních službách číslo 108/2006 Sb. To znamená, od 1. srpna 2019 zvýšit maximální možnou sazbu celkem o 20 korun a 20 korun denně, to jest maximální denní sazba stravného 190 korun (nyní 170 korun), maximální denní sazba za ubytování 230 korun (nyní 210 korun).

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

V hlasování číslo 329 je přihlášeno 168 poslanců a poslankyň, pro 77, proti 4. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní jsme se vyrovnali se všemi návrhy a mohli bychom schválit návrh usnesení jako celek. Ale není o to zájem. (Smích a pobavení v levé části sálu.) Takže jsme se vyrovnali se všemi návrhy, návrhy usnesení v některých případech byly schváleny. Já vám děkuji, děkuji navrhovateli, děkuji paní ministryni, projednávání tohoto bodu tímto končí a já předám předsedání.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat v projednávání bodu

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.