Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

162.
Informace vlády o ochraně klimatu

Prosím, aby se slova ujal pověřený člen vlády, pan ministr životního prostředí a místopředseda vlády Richard Brabec. (V sále je velký hluk. Spousta poslanců odchází ze sálu.) Pane místopředsedo vlády, ještě počkáme chvilku, až se sněmovna uklidní, abyste měl prostředí pro přednesení informace vlády. Požádám sněmovnu o klid.

 

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Já si myslím, že lepší už to nebude, pane předsedající.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, pane místopředsedo vlády, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Já si s tím poradím. Děkuji, že jste se mě zastal. Děkuji za tu snahu. A doufám, že možná přilákám pozornost i některých latentně vyrušujících kolegyň a kolegů, a jak vždycky říkáte, nebudu jmenovat. (Hluk v sále trvá.)

Jsem rád, že jsme se dostali k tomuto bodu. Už jsem byl poměrně skeptický. A troufám si říct, že teď se zase budeme bavit o něčem, co je opravdu velmi vážné. A možná, a doufám, že vás nepřekvapím na začátku konstatováním, že ať si o tom možná někteří stále ještě myslí něco jiného, tak jsem přesvědčen, že už i v České republice drtivá většina lidí rozumí tomu, že se s klimatem něco děje, a pevně věřím, že i většina lidí, teď nevím, jestli drtivá, si uvědomuje, že lidská činnost má zásadní vliv na růst průměrné teploty.

Konečně z pohledu mého původního vzdělání, tedy geologa, se to docela dobře dokladuje na jednom takovém lehce pochopitelném faktu, že jestliže příroda ukládala desítky milionů let ten uhlík procesem fotosyntézy do biomasy a lidstvo potom to, co příroda desítky milionů let ukládala, tak lidstvo za 250 let, možná o trochu víc, v zásadě zase zpátky do té atmosféry vrátilo. A jsou to stovky miliard tun CO2. (Ministr hovoří důrazně a hlasitě. Poslanci navzdory výzvám předsedajícího hlučně hovoří mezi sebou v lavicích.) To znamená, doufám, že je nás tady většina, kteří jsou přesvědčeni, že otázky změny klimatu a negativních dopadů -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane místopředsedo vlády, já vás přesto přeruším a požádám Sněmovnu opravdu o klid! Pokud diskutujete jiné věci, než je zpráva vlády o ochraně klimatu, tak prosím v předsálí! Pan ministr to sice může překřičet, ale stenografický záznam, pochybuji, že budou schopny stenografky zaznamenat, protože nebudou slyšet vaše vystoupení.

 

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Ještě jednou vám děkuju. Já jsem tajně věřil, že dramatickým hlasem tady ještě tomu dodám další váhu, i když si troufám říct, že ta čísla jsou jasná a že na ně není ani potřeba ten dramatický hlas.

Tahle debata vznikla nebo vzniká na první pohled, ale opravdu jenom na první pohled, na základě aktivity studentů, a já jsem za ni velmi rád. Protože je skvělé, že si mladí lidé uvědomují i svoji odpovědnost za tuhle planetu. Koneckonců budou to oni, kteří budou čelit dopadům klimatické změny, i když jim čelí a bude čelit i naše generace. Přesto bych rád korigoval drobnou nepřesnost, která se v této souvislosti objevila.

Především jde o informaci, že do 12 let hrozí planetě ekologický kolaps. Toto ve zvláštní zprávě mezinárodního panelu pro změnu klimatu z loňského října určitě nenajdete. Zpráva říká, že pokud chceme dosáhnout cíle udržet nárůst průměrné globální teploty pod hranicí 1,5 stupně do konce století, je třeba dosáhnout toho, aby globální emise dosáhly svého maxima, emise skleníkových plynů, před rokem 2030 a klimatické neutrality neboli rovnováhy emisí a propadů okolo roku 2050. Jde však o cíle celosvětové, jejich dosažení nemáme zcela ve svých rukou za situace, kdy podíl Evropské unie na celosvětových emisích je zhruba 10 % a v dalších letech bude dále klesat.

V této souvislosti je rovněž důležité doplnit, že závazky všech smluvních stran v rámci Pařížské dohody aktuálně odpovídají nárůstu průměrné teploty o více než 3 °C.

K efektivnímu dosažení globálních cílů ochrany klimatu je klíčová široká mezinárodní spolupráce mezi jednotlivými státy včetně zapojení soukromých subjektů, municipalit a jednotlivců. S tímto účelem vznikla rámcová smlouva OSN o změně klimatu, která už roku 1992 jako první na mezinárodní úrovni stanovila cíl stabilizace koncentrace skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by umožnila předcházet nebezpečným důsledkům vzájemného působení lidstva a klimatického systému Země.

Ani následné stanovení závazných redukčních cílů pro ekonomicky vyspělé státy v Kjótském protokolu celosvětovou produkci emisí skleníkových plynů významně neomezilo. V prosinci roku 2015 byla proto v Paříži přijata nová mezinárodní dohoda, která zahrnuje široký okruh států a počítá nově se závazky pro vyspělé i rozvojové země. Hlavním cílem této Pařížské dohody je udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a usilovat tak o to, aby nárůst nepřekročil hranici 1,5 stupně. Ale jenom připomínám, že ten stávající nárůst už je zhruba 1 až 1,1 stupně, to znamená, do hranice 1,5 stupně už nám zbývají zhruba čtyři desetinky. Pařížská dohoda se kromě snižování emisí skleníkových plynů - to je tzv. mitigace - zaměřuje také na přizpůsobování se negativním dopadům změny klimatu. Tady mluvíme o tzv. adaptaci. Dále o financování klimatických opatření v rozvojových zemích, uplatňování moderních technologií a budování kapacit v rozvojových zemích.

Dovolte mi ještě pár možná suchých čísel, ale významných. Řekněme si totiž něco o aktuální pozici emitentů. Evropská unie, jak už jsem říkal, má zhruba 9,8 % podílu na globálních emisích a v roce 2017 byla třetím největším producentem emisí za Čínou, která má 27 %, Spojenými státy se 16 %. Na čtvrtém místě následuje Indie s téměř 7 % globálních emisí, na pátém místě Rusko, které má téměř 5 %. Těchto pět největších znečišťovatelů odpovídá za téměř dvě třetiny všech globálních emisí CO2. Z Evropské unie je největším producentem CO2 Německo s podílem globálních emisí ve výši zhruba 2,2 %.

A ještě vám řeknu několik docela aktuálních čísel, která jste si možná taky našli. Objevila se nedávno před několika dny v rámci nových statistik. Minulý rok se zvýšily emise CO2 ve Spojených státech meziročně o 3 %, v Číně o 2,5 %, v Indii o 4,5 %. A v Evropské unii klesly o 1,3 %. Celkově celosvětový meziroční nárůst emisí CO2 je 1,7 %. Jedná se celkem zhruba o 33 mld. tun ročně. To znamená, když se podíváme na příspěvek jednotlivých zemí a jednotlivých kontinentů, tak je zřejmé, že čím dál tím více vzrůstá podíl Asie, a to zcela dramaticky. A vlastně vykompenzovává v tom negativním slova smyslu úspory, ke kterým se dneska zavazuje Evropská unie.

Já to neříkám proto, abych byl alibistický, že nemá smysl něco dělat. Já to jenom říkám proto, že jak všichni víme, emise CO2 nemají hranice na rozdíl od emisí znečištění typu SO2 nebo oxidu dusíku nebo prachových mikročástic. Velmi často se tak může stát, že ve chvíli, kdy se emise CO2 sníží v jedné části světa např. díky tomu, že tam dojde k nějakým zásadním změnám a omezováním, tak pokud se to nestane najednou ve všech částech světa a naopak ta druhá část světa emise o to alikvotně zvyšuje, nebo dokonce ještě víc, než by byla ta alikvóta, tak potom samozřejmě ten efekt se výrazně vytrácí.

A teď z pozice České republiky. Česká republika jako členský stát Evropské unie je zapojena do společného evropského úsilí, do tzv. klimaticko-energetického balíčku, a přispívá k naplňování cílů snižování emisí skleníkových plynů, které jsou stanoveny do roku 2020 a 2030. Česká republika se spolu s ostatními členskými státy EU zavázala ke snížení emisí skleníkových plynů o 40 % do roku 2030 v porovnání s rokem 1990. Mezi roky 1990 a 2017 Česká republika snížila své emise skleníkových plynů zhruba o 35 % a Evropská unie ve stejném období snížila své emise o 22 %. Podle aktuálních emisních projekcí Česká republika splní své závazky v rámci EU do roku 2020 i 2030. V roce 2017 byly emise CO2 na obyvatele v České republice - a tady se bavíme pouze o emisích CO2, ty ostatní skleníkové plyny pak mají o něco vyšší číslo - 9,8 tuny, čímž se řadíme světově zhruba na 20. místo.

V případě České republiky jsou vysoké měrné emise zapřičiněny především velmi vysokým podílem průmyslu na hrubém domácím produktu. A mnozí z nás, myslím, že všichni, vědí, že Česká republika z hlediska podílu průmyslu na celkovém HDP je nejprůmyslovější zemí Evropy.

Ale pro zajímavost - ještě vyšší emise na hlavu než Česká republika má třeba Estonsko, Lucembursko, Nizozemsko, Belgie a jenom o drobíček méně na hlavu má emisí třeba Německo. Neříkám to proto, že by nám lichotila současná pozice, ale říkám to proto, že ta čísla jsou někdy šálivá a je potřeba samozřejmě je vidět i v kontextu ostatních zemí a také naší pozice. A také historické pozice. Protože - nepřekvapím vás tím, že řeknu, že Česká republika byla historicky založena především na uhelné energetice, a nejenom výrobě elektrické energie, ale také tepla a v podstatě samozřejmě energetiky průmyslu. Ta pozice se mění, ale je zřejmé, že to budeme těžko porovnávat se severskými zeměmi typu Švédska, Norska, Dánska nebo zeměmi typu Rakouska.

K nejvýraznějšímu - to je potřeba objektivně říct - snížení emisí v České republice došlo v období 1990 až 1994 zejména v souvislosti s restrukturalizací národního hospodářství, především přechodem na tržní ekonomiku a významným propadem produkce v rámci těžkého průmyslu. Od roku 1998 emise oscilovaly přibližně kolem hodnoty 140 milionů tun CO2 ekvivalentu. Od roku 2008 potom můžeme sledovat sestupný trend, který souvisel s ekonomickou recesí a zpomalením hospodářského růstu. Ke snížení emisí skleníkových plynů v České republice výrazně přispěl především pokles spalování fosilních paliv ve zpracovatelském průmyslu a v energetice, kde docházelo a i nadále dochází k postupnému nahrazování výroby uhelných elektráren jadernými a obnovitelnými zdroji energie.

I přes celkový nárůst od roku 2008 rovněž klesají emise skleníkových plynů z dopravy. Emise ze zemědělství se pak snížily přibližně o polovinu oproti stavu z roku 1990. A řekněme si asi na rovinu, že příčinou toho zásadního propadu v zemědělství je především výrazný úbytek živočišné výroby, což je ovšem záležitost kontroverzní, protože pak nám zase samozřejmě chybí ta organická složka v půdě.

Přístup České republiky k problematice změny klimatu lze rozdělit na politiku, jejímž předmětem je redukce antropogenních emisí skleníkových plynů - to je ta takzvaná mitigace, a na politiku přizpůsobení se a posílení odolnosti vůči negativním dopadům změny klimatu. Protože je potřeba si připustit - a já doufám, že mi odpustíte jako ministrovi životního prostředí a jako vládě to, že my nemůžeme spoléhat, že ta mitigace, to znamená zmírnění těch důsledků, bude nakonec úspěšná, abychom se plně spolehli, že všechny prostředky, které máme k dispozici, budeme věnovat na to zmírnění, na které máme ale jenom velmi omezený dopad, a pak zjistíme, že jsme emise nezastavili, nezmírnili, respektive nezastavili jsme klimatickou změnu, nezastavili jsme ten globální růst. My samozřejmě potřebujeme, abychom výraznou část těch prostředků také si nechali na tu adaptaci, protože se připravme na to, a už se to dneska děje, že se musíme adaptovat na změnu klimatu i v podmínkách České republiky.

To je ten základní rozdíl, vážené kolegyně a kolegové, který nastává v hlavách. Protože my jsme opravdu ještě před pěti sedmi lety, a já si myslím, že všichni si tu dobu pamatujeme, ještě tenkrát pod vlivem - a já jsem to dneska říkal v nějakém rozhovoru - velmi silné osobnosti Václava Klause staršího, který byl, a myslím, že doteď je, přesvědčen, že neexistuje žádná vazba, nebo minimální vazba mezi lidskou činností a dopadem na klimatickou změnu, tak si myslím, že česká společnost byla přesvědčena o tom, že jsou zbytečné. A tady jsou někteří další kolegové, kteří jsou o tom přesvědčeni doteď, zdá se. (Dva poslanci z hnutí ANO přikyvují s úsměvem směrem k řečníkovi.) I z oblasti, kde bych to nečekal tedy (s úsměvem). Ale dobře. To je trošku kudla do zad, ale já se s tím srovnám. Nicméně podařilo se v tu chvíli tehdejší politické reprezentaci přesvědčit občany, že ten dopad tady není a že je možná něco, co se bude dít na Tichomořských ostrovech anebo v Arktidě, ale že samozřejmě vliv na střední Evropu, nebo dokonce na Českou republiku tady žádný neexistuje.

Já se domnívám, vážené kolegyně, kolegové, že aktuální stav, kterému čelíme, dlouhotrvající období sucha, které nemá v novodobé historii České republiky nebo Československa obdoby, extremizace počasí a další faktory jasně naznačují, že se prostě něco děje. Něco, s čím jsme se zatím nesetkali. A je pro mě samozřejmě i jako pro původem geologa možná vědecky zajímavé se bavit o tom, že taková období už v historii Země byla. No určitě. V historii planety tady byla celá řada daleko dramatičtějších období. A musím říct, že je tady x dob ledových a x dob meziledových, ale nebyli jsme u toho jako lidstvo se sedmi miliardami obyvatel, kde prudce vzrůstá samozřejmě počet obyvatel i na kontinentech, jako je Afrika, které jsou a budou naprosto dramaticky postiženy klimatickou změnou. Jak říkám, ale vidíme i to i tady v České republice.

Ale co bych chtěl říct. Za působení této a předchozí vlády byla přijata řada zásadních strategických dokumentů a taky rozjeta celá spousta konkrétních kroků v oblasti ochrany klimatu, které určují cíle a priority České republiky. V roce 2015 byla přijata adaptační strategie. Tuto strategii v roce 2017 potom aktualizoval Národní akční plán na změnu klimatu v České republice, který obsahuje 52 konkrétních prioritních opatření, respektive 160 prioritních úkolů v oblasti adaptace. V současné době se intenzivně pracuje na vyhodnocení a aktualizaci těchto dokumentů. Zranitelnost České republiky vůči projevům změny klimatu byla vyhodnocena jako vysoká, a to především v oblasti povodní, zvyšování průměrné teploty a dlouhodobého sucha. Na tyto tři klíčové dopady změny klimatu jsou a budou prioritně zaměřena adaptační opatření.

Jeden z nejdůležitějších prvků zranitelnosti v České republice je hospodaření s vodou v krajině, kdy díky špatnému hospodaření nedochází k dostatečnému zadržení vody v krajině. A asi vás nepřekvapím tím, a už jsme se tady o tom i v této slovutné Poslanecké sněmovně několikrát bavili a nepochybně se budeme bavit ještě mnohokrát, kolik set opatření dneska děláme v rámci zadržení vody v krajině, lepšího hospodaření s vodou, protože ta bezstarostnost a ten vodní blahobyt, tak jak jsme ho zažívali v posledních desítkách, možná stovkách let, prostě končí.

Na základě výstupů činnosti meziresortní komise VODA-SUCHO přijala vláda v roce 2017 koncepci na ochranu před následky sucha pro území České republiky a problematika sucha je dlouhodobou prioritou vlády. Nejedná se samozřejmě přitom pouze o úspěšný program Dešťovka jak pro občany nebo pro obce, ale samozřejmě dlouhodobě podporujeme zadržování vody v krajině v rámci operačního programu Životní prostředí, v rámci operačního programu Zemědělství a dalších operačních programů včetně OP PIK a včetně regionálního operačního programu a do oblasti adaptační jdou desítky miliard korun do skutečně tisíců opatření. Jenom z operačního programu Životní prostředí jsme za posledních zhruba pět nebo šest let udělali zhruba 10 000 konkrétních opatření, jakým způsobem zadržet vodu v krajině a lépe s ní hospodařit v oblasti zemědělství, v oblasti hospodaření v rámci měst a obcí, v rámci průmyslu, samozřejmě i z hlediska zadržení vody v těch nejmenších oblastech typu regionů. Nebo máme speciální program, který je třeba zaměřen na nové zdroje pitné vody. Jsou to skutečně stovky opatření. Mohli bychom o nich diskutovat velmi dlouho.

Pokud jde o snižování emisí skleníkových plynů, přijala vláda v roce 2017 na můj návrh politiku ochrany klimatu v České republice. Ministerstvo se nyní rovněž významně podílí na dopracování Národního energeticko-klimatického plánu do roku 2030, který z této politiky vychází. To je materiál primárně MPO, na kterém jsme samozřejmě také spolupracovali. Základní linkou těchto dokumentů je přechod na nízkoemisní hospodářství, ke kterému musí dojít ve všech oblastech, tedy nikoliv pouze v energetice a v průmyslu.

Politika ochrany klimatu kromě cílů do roku 2020 a 2030, které vycházejí z klimaticko-energetického balíčku Evropské unie a z Pařížské dohody, obsahuje poprvé rovněž dlouhodobý indikativní cíl snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 o 80 % oproti roku 1990.

Tady je potřeba říct, že v těch modelech jsme vyhlédli do této vzdálené budoucnosti, kde samozřejmě si můžeme říkat, že ve chvíli, kdy nevíme, co se bude dít s klimatem za pět či deset let, tak se možná bude zdát zbytečné se dívat prostě s tímto výhledem do roku 2050. Ale my jsme to udělali záměrně proto, abychom se podívali, jaké podmínky budou muset v této společnosti být splněny, abychom byli schopni dosáhnout snížení emisí o 80 %. Řekl bych možná, odpusťte mi ty uvozovky, o pouhých 80 %. Protože dneska víte, že se v Evropě mluví o tom, jak dosáhnout takzvané klimatické neutrality, to znamená, aby rozdíl mezi absorbovaným a emitovaným uhlíkem byl nula. I těchto 80 % znamená naprosto dramatické změny ve všech oblastech našeho života. Například to, že už na českých silnicích nebude v té chvíli smět jezdit ani jedno auto na fosilní paliva, například to, že kompletně bude muset být elektrifikována doprava, například to, že to samozřejmě znamená dramatické změny z hlediska naší spotřeby, z hlediska živočišné výroby, z hlediska snížení množství energie, zateplování, což je asi něco, co si umíme představit velmi dobře. Už nebudou moci být použita žádná fosilní paliva ve spalování, což si v roce 2050 už určitě umíme představit. Nicméně mezi těmi zhruba 45 % snížení do roku 2030 a těmi 80 % do roku 2050 se ukazuje, že už to není o nějakých evolučních cestách, ale že to je o opravdové revoluci. Nejenom technologicky, ale i v hlavách, a to si myslím, že je ta hlavní výzva, které bude dneska určitě svět čelit.

Klíčovým opatřením ke snížení emisí bude i nadále reformovaný systém obchodování s emisními povolenkami, který by do roku 2030 měl vést ke snížení emisí skleníkových plynů o dalších více než 6 mil. tun CO2 ekvivalentu. Pokračující podpora opatření ke snižování energetické náročnosti průmyslu a budov by měla přinést další snížení emisí o přibližně 3,5 mil. tun. Velmi úspěšný program Nová zelená úsporám, který je považován za nejlepší program na zateplování ve střední a východní Evropě, se na tomto snížení bude podílet zhruba půlmilionem tun. Podporou obnovitelných zdrojů a vysoce účinné kogenerace lze dosáhnout snížení emisí o dalších 3,5 mil. tun. V průmyslu by měly ke snižování emisí nejvíce přispět emisní limity a aplikace nejlepších dostupných technologií, které by měly do roku 2030 snížit emise o přibližně 2,7 mil. tun CO2 ekvivalentu. Výrazně by se měla rovněž projevit regulace fluorovaných skleníkových plynů, která by měla vést ke snížení emisí o další přibližně 2 mil. tun. V dopravě by pak měly ke snižování emisí nejvíce přispět nové emisní limity pro osobní i nákladní automobily, které by v podmínkách České republiky měly vést ve svém důsledku ke snížení emisí o více než 1,5 mil. tun už do roku 2030.

Troufám si říct, že automobilový průmysl, a všichni dobře víte, že Česká republika je prostě autoland, který je hodně závislý na automobilovém průmyslu, teď čelí největší výzvě od vynálezu spalovacího motoru. Je to něco, co samozřejmě vypadá na první pohled relativně jednoduše, ale znamená to obrovskou změnu, skutečně doslova strukturální převratnou změnu tohoto důležitého segmentu a v České republice samozřejmě výraznou podporu elektromobility, nebo obecně čisté mobility, protože to nemusí být jenom o elektromobilech, bavíme se i o CNG vozech a bavíme se nejenom o elektromobilitě bateriové, ale také o elektromobilitě vodíkové. Troufám si říct, že vodík, který byl dneska v určité fázi předběhnut elektromobilitou bateriovou, se na svoji pozici jistě vrátí, a já v tom vidím velkou budoucnost. Významnou roli budou hrát také programy podporující přechod na alternativní paliva, tedy nejenom z hlediska osobní automobility, ale také veřejné dopravy. A zase pro vás není tajemstvím, že už dneska stovky autobusů v České republice díky dotacím jezdí nejenom na CNG, ale samozřejmě jsou založeny na bateriové elektromobilitě a v nejbližší době vidíme právě v oblasti veřejné hromadné dopravy také boom vodíkové elektromobility.

V sektoru odpadů se dosud emise skleníkových plynů zvyšovaly a jejich snižování bude záviset na rychlosti snižování skládkování.

Jak už jsem uvedl, v zemědělství je situace trošku složitější, protože v současnosti se tam počítá s určitým nárůstem emisí do roku 2030, zhruba o 6 % oproti současnému stavu. A má to svoji logiku, protože plány Ministerstva zemědělství počítají s nárůstem živočišné výroby. Není to ovšem v uvozovkách jenom problém České republiky nebo výzva pro Českou republiku, ale je to výzva pro všechny evropské zemědělské země, protože pokles živočišné výroby potom samozřejmě znamená nedostatek organických hnojiv, organické složky v půdě.

V neposlední řadě je nezbytné hledat vhodná opatření k posílení propadů emisí v půdě a lesích, protože uhlík se v podobě CO2 nebo dalších skleníkových plynů emituje, ale také se spotřebovává nebo absorbuje fotosyntézou. Ovšem momentálně čelíme, jak všichni víte, bezprecedentní kůrovcové kalamitě, která tyto parametry zhorší, a to výrazně, protože tady bude nesporně dopad z hlediska menšího množství absorpce. Hodně se v minulosti spoléhalo na takzvaný systém CCS, to znamená systém jímání uhlíku nějakým způsobem například do vytěžených dolů a tak dále. Musím říct, že projekty, které se dělají celosvětově, ukazují, že ta metoda je použitelná, ale zdaleka zatím nedosahuje toho, co si od ní vizionáři a stratégové slibovali v masovém průmyslovém měřítku.

Z hlediska dalších opatření - už se blížím ke konci. Například aktuálně do konce března běží poslední výzva kotlíkových dotací, která samozřejmě také směřuje ke snížení spotřeby fosilních paliv. V poslední výzvě není už možné získat dotaci na uhlí, a to ani v kombinaci, tedy ani na kombinovaný kotel na uhlí a biomasu. V oblasti energetické účinnosti a podpory obnovitelných zdrojů pokračuje, jak jsem říkal, program Nová zelená úsporám a dál budou spuštěny nové výzvy na snížení energetické spotřeby i pro veřejné budovy v rámci operačního programu Životní prostředí. Tam musím říct, že jsme úspěšní z hlediska snižování emisí, respektive z hlediska snížení energetických úspor jak v oblasti občanských staveb, tak i veřejných budov. Města a obce rovněž podporujeme v rámci čisté mobility. Hodně se tady diskutovalo o možnosti podpor elektromobility i pro občany. Teď s tím nechci zdržovat, ale rád na případné otázky odpovím.

Česká republika se v posledních letech také aktivně angažuje v mezinárodní spolupráci v oblasti ochrany klimatu, kdy přispěla více jak 100 mil. korun do takzvaného Zeleného klimatického fondu, který podporuje opatření na zmírnění a adaptaci v nejchudších zemích světa, a díky aktivitě Ministerstva životního prostředí a ve spolupráci s německou agenturou GIS čeští experti dále pomáhají například ve Vietnamu, Gruzii, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu či na Balkáně konkrétním projektům na snižování emisí CO2.

Závěrem, vážené kolegyně a kolegové. Podle aktuálního výzkumu Masarykovy univerzity považuje až 88 % českých občanů změnu klimatu za závažný problém a 67 % za závažný problém na úrovni České republiky. To jsou čísla, která jsou skutečně, kdybychom to srovnali s průzkumy veřejného mínění před pěti, sedmi, deseti lety, zásadně jiná. Je skvělé, že priorita se mění, ale to je, řekněme, ta dobrá zpráva. Ta horší zpráva je, že stále mají občané spíš představu, že záležitost klimatické změny za ně nějak vyřeší stát a že naše míra účastnit se na ní a vzdát se svým způsobem svého pohodlí, protože už to zasahuje do našich osobních bublin z hlediska dopravy, z hlediska spotřeby a tak dále, tak k tomu už příliš náchylní nejsme.

Povědomí občanů o změně klimatu také zvyšuje Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím vzdělávání, výchovy a osvěty. Z poslední doby jsme se třeba podíleli na přípravě nedávno odvysílaného čtyřdílného cyklu České televize Klima mění Česko.

Závěrem, protože určitě k tomu bude i podle počtu přihlášených velmi zajímavá debata, bych chtěl říct, že si velmi dobře uvědomuji, a já jsem opravdu možná na rozdíl od některých svých předchůdců s těmi vědci v neustálém kontaktu, takže pokud jsme vyzýváni, abychom poslouchali vědce, tak minimálně v případě Ministerstva životního prostředí to opravdu je trošku vlamování se do otevřených dveří, protože já jsem upozorňoval, nebo začal upozorňovat na problém klimatické změny a dopady na ČR v roce 2014 hned po svém nástupu na Ministerstvo životního prostředí, kdy to opravdu ještě takřka pro nikoho nebylo téma. Mám ve svém týmu celou řadu špičkových odborníků, založil jsem národní koalici boje proti suchu, kde jsou špičkoví vědci, troufám si říct nejlepší, které máme na úrovni České republiky z hlediska boje s dopady sucha, a řekl bych dokonce, boj s klimatickou změnou, ale to není úplně přesný termín, protože prostě s klimatickou změnou příliš bojovat nemůžeme. Můžeme se ji pokusit nějakým způsobem zmírnit, ale musíme být připraveni především na ta adaptační opatření.

Chtěl bych říct, že samozřejmě vím, že Česká republika stejně jako ostatní země má určitě, nepochybně ve všech oblastech ještě rezervy v tom, abychom dělali ještě více, pracujeme na nich poměrně intenzivně, a já jsem nedávno vyjádřil své přání podílet se na vzniku tzv. uhelné komise, tedy podobného týmu, jako vznikl v Německu a který by v rámci aktualizace státní energetické koncepce, na které se momentálně pracuje a měla by být hotová v průběhu příštího roku, jsme diskutovali budoucnost energetiky, a nejenom výroby elektrické energie, ale samozřejmě i tepla a obecně energetiky včetně průmyslové energetiky, budoucnost fosilních paliv v České republice a konkrétní dopady každého jednotlivého zdroje emisí CO2, velkého zdroje, na energetickou bezpečnost a soběstačnost České republiky a konkrétní dopady, protože vždycky, a to vás nepřekvapí, je něco za něco. To znamená, určitě jsme připraveni a jsme otevřeni dalším debatám.

Zároveň věřím, a neberte to prosím opět jako alibismus, ale jako v této chvíli pragmatismus, který vychází z nějaké elementární znalosti dějů, že ve svém úsilí o ochranu klimatu Evropa nesmí zůstat osamocena, a jak jsem četl ta čísla z roku 2018, tak vidíme, že zatím nejsou plněny podmínky Pařížské dohody a že ty samé státy, které samozřejmě něco deklarovaly, tak výrazně zvyšují své emise CO2, ať už je to Čína, ať už je to Indie, ať už jsou to Spojené státy, a že tedy každý si musí uvědomit svůj podíl na změně klimatu. A je to o uhlíkové stopě, a ať to bude brát jako klišé nebo jako frázi, ale o uhlíkové stopě každého z nás, a tam se potom bude lámat chleba. Protože samozřejmě je to v našich hlavách a to my všichni víme. Je to o tom, kolik chceme spotřebovávat, protože celý svět, celá ekonomika světa prostě je založena na větším a větším růstu, na větší a větší spotřebě, že i ty národy, které samozřejmě dneska mají nově stovky milionů, nebo kontinenty miliardy obyvatel, tak chtějí mít také ta auta, chtějí mít ty chytré telefony, chtějí si kupovat nové oblečení, vyhazujeme obrovské množství potravin, máme tam nadprodukci potravin. Ta výzva je celosvětová a je v našich hlavách, proto je tak složitá.

Takže celý svět musí na tomhle spolupracovat, tak jak jsme viděli nadšení u Pařížské dohody při jednání v Paříži, a pouze tak je šance, že můžeme ještě zabránit, nebo zmírnit, nevratným škodám a nevratným změnám, které nepochybně můžou dramaticky ovlivnit život mnoha desítek a možná stovek generací, které přijdou po nás. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru životního prostředí a nyní požádám, aby se slova ujala navrhovatelka paní poslankyně Dana Balcarová, která, bude-li souhlasit, se také zároveň stane zpravodajkou tisku. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Dana Balcarová: Děkuji za udělení slova. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, já bych na začátku úplně krátce zareagovala na vystoupení pana ministra. On se tady zmínil o tom, že vlastně my jsme tento bod zařadili i trošku na základě podnětu studentů, kteří na své akci Fridays for Future vyzvali vládu a politiky, aby se klimatickou změnou zodpovědně zabývali. Je to vlastně protest proti naší nečinnosti. Já tady odcituji, co řekl pan ministr a čím mě velmi zarazil. On řekl, že vítá, že mladí lidé si uvědomují odpovědnost za svoji planetu. Já si myslím, že to je velmi špatná interpretace. Mladí lidé nám říkají, že my si máme uvědomit naši odpovědnost, odpovědnost vlády, odpovědnost politiků. Oni toho v tuto chvíli zase tak moc dělat nemůžou, ale je naprosto legitimní, že na nás tlačí, že od nás požadují konkrétní kroky, požadují od nás, abychom se vyjádřili ke konceptu Čistá planeta pro všechny, který předložila Evropská komise. Takže to jsem jenom chtěla uvést, co vlastně je důvod těch studentských protestů.

Já tu iniciativu studentů velmi vítám. Chápu to, že oni v roce 2050 budou padesátníci, a to, jak bude vypadat jejich život a jak bude kvalitní, záleží na nás, záleží na tom, jak my budeme teď rychle jednat a jak zásadě se k tomu postavíme. Piráti hned poté, co byla zveřejněna zpráva IPCC o postupující změně klimatické změny, která postupuje mnohem rychleji, a ty projevy jsou mnohem drastičtější, než se očekávalo, jsme začali pracovat na pirátském konceptu pro klimatickou změnu, kde máme konkrétní kroky.

Úplně zásadní je odklon od spalování fosilních paliv. Když to srovnám s tím, co se chystá v současné době v ČR, chystá se zvýšení těžby uhlí o 11 %. Dále pokračuje spalování uhlí v zastaralých uhelných elektrárnách a na vypouštěné emise, které znečišťují naše ovzduší a vypouštějí skleníkové plyny, jsou udělovány výjimky, nebo je možnost udělit výjimky. Takže to je naprosto v rozporu s tím, co tady pan ministr říkal, že česká vláda chce dělat nebo dělá už nějaké konkrétní kroky.

Další úplně zásadní věc, co zmínil také pan ministr, je zachování vody v krajině. Ano, to je jedna ze zásadních adaptačních strategií. Zmiňuje se to velmi často - a jaká je skutečnost? Skutečnost je, že my teď ve výboru životního prostředí máme návrh novely malá vodní díla. Jak ten návrh vypadá? Ve skutečnosti jde o díla, která můžou být velká až dva hektary. Toto přece vůbec není nějaký šetrný přístup ke krajině, který by podporoval budování šetrných nástrojů, jak zachovat vodu v krajině, ale je to další betonování české krajiny. Je to úplně v rozporu s tím, jaké jsou strategie pro zachování vody v krajině.

Další věc, to tady pan ministr také zmínil, jsou lesy. Lesy jsou úplně zásadní pro adaptaci na klimatickou změnu. V době horka a sucha můžou fungovat jako zásobárna vody a při přívalových deštích zase tu vodu, pakliže jsou zdravé, zasakují. A my máme v tuto chvíli ve výboru životního prostředí novelu lesního zákona. Očekávali byste, že tam budou právě principy, jak zachovat naše lesy zdravé, nebo spíš jak hospodařit tak, aby zdravé byly, ale nic takového tam nenajdeme. Není tam tak dlouho deklarovaná potřeba, že by se měla změnit skladba lesa tak, aby byl druhově pestrý, aby obsahoval také listnaté stromy, aby nebyl pouze lesem hospodářským, jehož cílem je získávat peníze a zisk, ale aby byl lesem, který bude mít významnou ekologickou funkci, který bude podporovat biodiverzitu, který bude fungovat v době sucha. Nic takového v novele lesního zákona, kterou předkládá vláda, v tuto chvíli není. Není tam ani nic o tom, že by se omezily holoseče, že by se snížil jejich rozsah, takže dále se může, pakliže tato novela projde tak, jak je navržena, dále se budou vytvářet veliké mýtiny. Není tam ani podpořeno to, že by se měla umožnit přirozená obnova lesa, která, pakliže se les obnovuje aspoň částečně přirozeně, je úplně nejvíc stabilní z hlediska jeho budoucího vývoje. Prostě lesní zákon, který nám vláda předkládá, v sobě nezahrnuje nic, co by podporovalo adaptaci na klimatickou změnu.

Takže to jsou konkrétní věci, které můžu zmínit, že teď tady ve Sněmovně máme, a vidíme, že jsou nám předkládány novely zákonů, které nejsou v souladu s tou strategií adaptace na klimatickou změnu, a dokonce jsou s ní v rozporu. Takže to je věc, kterou jsem zde chtěla říct.

Pak jsem chtěla zmínit, co se týká toho dokumentu Čistá planeta pro všechny. Je to strategická vize, kterou předkládá Evropská komise. A chtěla jsem říct, že ta vize není o tom, že cílem je být nějak moc zelený nebo být udržitelný. Cílem je, aby ekonomika byla prosperující, moderní, konkurenceschopná - území, které bude mít tak silnou ekonomiku, že prostě i ty dopady klimatické změny bude zvládat. A to, že Evropská komise chce být lídrem, má také svoje opodstatnění. Vychází z toho, že nikdo jiný jako první tuto otázku neotvírá. Takže když to nebudeme my, zřejmě to nebude nikdo. Nemůžeme říkat, že Čína nic nedělá. Prostě ta zodpovědnost v tuto chvíli je především na nás a je to i tím, že Evropská unie je silná ekonomika, která nejenom že může být první, ale i na to má. A dalším důvodem je, že je to pro nás výzva, která nám přinese výhodu. Když my budeme ti první, tak budeme určovat, jak budou vypadat technologie, budeme podporovat vývoj, který podpoří náš průmysl. Takže když budeme lídři, budeme vlastně čerpat všechny výhody, které to přináší.

Takže toto jsou vlastně ty hlavní důvody, pro bychom se měli zapojit a být iniciativní, a ne říkat, že když nebude nic dělat celý svět, tak teda my taky nic nebudeme nic dělat. Protože my jsme tak malá ekonomika a malý stát, že vlastně ty naše aktivity nebudou mít žádný významný dopad. Ale skutečnost je taková, že my možná, Česká republika, nemáme tak úplně výrazný dopad na průběh klimatické změny, ale klimatická změna bude mít velmi výrazný dopad na Českou republiku. Takže tak bychom k tomu měli přistupovat. Ne se alibisticky schovávat za Čínu nebo jiné země. Už i jenom proto, že Česká republika je v rámci Evropské unie čtvrtá země, která vypouští nejvíc skleníkových plynů na hlavu v absolutních číslech. To opravdu není dobrá pozice. Měli bychom se chovat zodpovědně a měli bychom začít utlumovat spalování fosilních paliv. Ne tak, jak je to teď.

Nechci mluvit dlouho, chci dát také prostor ostatním řečníkům. Takže v tuto chvíli bych vás ráda seznámila s usnesením, které chci navrhnout. To usnesení přímo kopíruje usnesení, které bylo přijato minulý týden v Senátu. A bylo tam přijato - nikdo nebyl proti a bylo vlastně přijato napříč všemi stranami včetně koaličních stran ANO a ČSSD. Takže bych v tuto chvíli přečetla to usnesení, když mi dovolíte.

Dovolte mi, abych představila toto usnesení, které zní:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

I. v souladu s usnesením Senátu číslo 126 ze 7. schůze dne 20. března 20

1. podporuje dlouhodobou strategickou vizi pro klimaticky neutrální ekonomiku do roku 2050 předloženou Evropskou komisí, která potvrzuje snahu Evropské unie být lídrem v plnění cílů vyplývajících z Pařížské dohody o změně klimatu;

2. je toho názoru, že předložené sdělení má za cíl zahájit celoevropskou debatu o tomto závažném tématu, a proto nesdílí argumentaci vlády, že by strategická vize Evropské unie měla již v této fázi vyčíslovat konkrétní dopady na jednotlivé členské státy. Domnívá se, že je právě na členských státech, aby dopady vyčíslily a navrhly vlastní realistické opatření k jejich zmírnění dle svých individuálních podmínek;

3. vyzývá proto vládu, aby vyčíslila konkrétní dopady dekarbonizace na Českou republiku a pokusila se navrhnout opatření k jejich zmírnění. Toto vyhodnocení dopadu lze následně využít v probíhajících debatách jako podklad pro argumentaci, proč je některý z uvedených scénářů pro Českou republiku nevhodný;

4. žádá rovněž vládu, aby výrazně podpořila výzkum, vývoj a inovace v oblasti obnovitelných zdrojů energie (včetně akumulace energie z těchto zdrojů) a jejich využití v dalších přírodních podmínkách;

II. vyzývá vládu České republiky, aby vyjasnila svůj postoj k dokumentu Čistá planeta pro všechny předloženému Evropskou komisí a předložila do 30. 4. 2019 Poslanecké sněmovně informaci o konkrétních krocích, které podniká a hodlá podnikat v reakci na klimatickou změnu;

III. pověřuje předsedu Poslanecké sněmovny, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi."

Takže toto je můj návrh usnesení. A protože vím, že se budou i někteří další kolegové hlásit s návrhy usnesení, tak v tuto chvíli končím a dávám prostor jiným řečníkům. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Daně Balcarové. Otevírám všeobecnou rozpravu, do které je šest přihlášených plus tři přihlášení s přednostním právem. První přihlášený s přednostním právem je místopředseda Tomio Okamura, potom paní ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková a pak místopředseda Hanzel. Takže v rozpravě prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, debatu o klimatu bychom měli vidět ve dvou rovinách. Ta jedna je Pařížská dohoda, která formuluje dlouhodobý cíl ochrany klimatu, jímž je přispět k udržení nárůstu průměrné globální teploty pod hranicí 2 stupně v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 stupně. A přináší závazky snižování emisí skleníkových plynů.

Bylo by špatné, kdybychom sklouzli do debaty, zda oteplování planety způsobují skleníkové plyny, nebo přirozené přírodní cykly. Pravdou bude nejspíš částečně obojí. Oteplování je pro mnohé, zejména ostrovní země doslova likvidační. Česká republika, ani kdyby se rozkrájela, teplotu planety nesníží. Neznamená to, že se nemáme snažit. Naopak, musíme se snažit daleko více, protože máme větší problém než zvýšenou teplotu v Praze nebo v Pelhřimově. Naši občané už totiž dnes denně na následky emisí umírají.

Vážené dámy a pánové, mnohý z vás zaznamenal nelichotivou statistiku. Nejvíce sídel s vysokou koncentrací jemného polétavého prachu v Evropské unii se nachází v Polsku a České republice. Na vině je především závislost polské i české ekonomiky na uhlí, které je spalováno v domácnostech i v elektrárnách. Ke stovce v evropském měřítku nejhorších sídel patří naše velká města, jako je Ostrava nebo Brno, kde nadměrnou koncentraci zdraví škodlivého polétavého prachu způsobují především auta.

V debatě o ochraně klimatu se často debatuje o tom, co způsobuje změny klimatu. Zda je to více přírodní cyklus, nebo třeba vysoké emise CO2. Pro naši debatu o ochraně klimatu by to mělo být celkem jedno. Klima se otepluje a současně přibývá v ovzduší nejen CO2, ale stovky dalších a daleko jedovatějších nebo nebezpečnějších zplodin.

Pokud se bavíme o ochraně klimatu, měli bychom mít na paměti, že nejde jen o klima. Emise, které vypouštíme do ovzduší, jsou problém, se kterým se nedá moc dlouho žít, ale naopak se s tím dá velmi rychle a bolestivě umírat. Každý třetí z nás onemocní rakovinou, každý čtvrtý umře.

Zpráva o životním prostředí České republiky z roku 2017, kterou v úterý schválila vláda, říká, že Česko má v rámci Evropské unie nadprůměrné emise skleníkových plynů na obyvatele. Podle posledních vědeckých studií znečištěné ovzduší zabíjí více než války, nemoci i nehody. Tento neviditelný zabiják se tak stává nejhorším, v uvozovkách, masovým vrahem, který zkracuje život téměř všem obyvatelům planety.

K emisním částečkám, které zabíjejí, patří saze, kouř nebo prach. Ty se pak spolu s kyslíkem dostanou do těl lidí a mohou způsobit zdravotní potíže. Čím menší částečky jsou, tím hlouběji se do lidského organismu dostanou. Ty menší se skrze plicní vaky dostanou do krevního oběhu, kde mohou zvyšovat krevní tlak a vytvářet krevní sraženiny. Po čase tak může jejich přítomnost v krvi vést k mrtvicím a infarktům. Nebezpečné mohou být částečky i pro mozek. Pokud se dostanou až k němu, způsobí, že mozek rychleji zestárne, kognitivní funkce jsou sníženy a výsledkem může být i onemocnění Alzheimerovou chorobou. Hodnota menších částeček v Česku byla v roce 2016 vypočítána na 17,3 mikrogramu na metr krychlový. Bezpečný limit tedy překročila o 7,3 mikrogramu. Nejhůře v měření dopadl Bruntál, Kroměříž a Šumperk. Pokud by se povedlo dostat tuto hodnotu na bezpečnou úroveň, mohla by se doba dožití Čechů prodloužit o 8,5 měsíce.

Emisní náročnost hospodářství byla v roce 2016 o 66,5 % vyšší než průměr členských států Evropské unie. Je to dané mimo jiné také povahou naší výroby. Jsme prostě ekonomická kolonie, takové smetiště, kam se posílají nejen druhořadé potraviny a zboží, ale také se sem přesouvá špinavá výroba. Není to jen ukázka přístupu západních firem, ale i naše. Nějak jsme si tady na tu naši ocel a uhlí zvykli. Bohužel je to jako s AIDS. Dá se s tím žít až do smrti, ale ta přijde daleko rychleji. A vlády i my jako parlament bychom měli na problémy reagovat.

Protikuřácká lobby tady prosadila plošný zákaz kouření, které zabíjí daleko méně lidí než smog a prach, které jsou zřejmě hlavní příčinou rakoviny plic, dokonce i u mnoha kuřáků. Teď bychom tedy mohli spojit síly a řešit skutečný problém, který opravdu zabíjí.

Ve světě se osvědčuje několik metod. Je to v prvé řadě takzvaná uhlíková daň na všechny produkty, které spalováním produkují emise a nebezpečné zplodiny. Je to také systémová podpora změny třeba lokálního vytápění. Kotlíkové dotace, které se dostanou pouze na pár vyvolených, to nejsou. Každý, kdo je ochotný stát se například energeticky nezávislým například pomocí fotovoltaiky, větrné elektrárny anebo jinak, by měl mít nárok na podporu investice do technologií, které mu to umožní. Mluvím samozřejmě o rodinných domech a tak podobně. Vždyť například všechny rodinné domy by mohly být ihned energeticky soběstačné. Jen je třeba k tomu majitele motivovat. A ihned bychom ušetřili nový blok Temelína a za méně peněz. V rodinných domech přitom žije přes 43 % domácností. Úspora, která se tu nabízí, je v řádu milionů megawattů ročně, přičemž do výhod můžeme započítat i úspory za výstavbu a údržbu elektrického vedení anebo ztráty přenosové soustavy nebo ztráty v přečerpávacích elektrárnách. A mít elektřinu zdarma, není to sen všech našich občanů?

Pokud jde o klima, nejde jen o dopravu a energetiku. Málokdo ví, že zvyšování obsahu organických látek v půdě snižuje obsah oxidu uhličitého v ovzduší a samozřejmě zvyšuje schopnost půdy vázat tolik potřebnou vodu. Problém je, že nám tu chybí skutečně koncepční analýza stavu s návrhem systémového řešení, které není jednoduché, ale obsahuje stovky dílčích změn od výsadby lesů přes ochranu a zlepšování půdy až na omezení spotřeby uhlí a ropných produktů.

Bohužel my v České republice se radujeme, že Volkswagen k nám přesune končící výrobu aut se spalovacími motory, zatímco v Asii nebo Latinské Americe je už standard, že ve městech jezdí elektrotaxi a elektrické vozy na rozvoz zboží, a Čína za pár let končí definitivně se všemi spalovacími motory. Američané dokonce zkoušejí vyvíjet motorky na dřevoplyn. Jen u nás se uklidňujeme mýtem, že ropa a uhlí nám vystačí na věky. Bohužel, vlak s nejnovějšími trendy nám už dávno ujel. A marně hledám zemi, která by na tom byla hůř, protože popravdě čínská solární osvětlení, a to veřejná i v chatrči, už mají domorodci v africké nebo jihoamerické džungli.

Od vlády bych proto očekával alespoň návrh nějaké prvotní strategie, jak se dopracujeme skutečné změny, která nastartuje zlepšování energetické náročnosti, snižování emisí a podobně. Tuto strategii však není vláda hnutí ANO a ČSSD schopna předložit. Dílčí nápady, jako jsou už zmíněné kotlíkové dotace ve vybraných krajích pro pár lidí, co si vystojí frontu, tím systémovým řešením prostě nejsou.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Okamurovi. Nyní s přednostním právem ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková. Ještě než jí udělím slovo, konstatuji omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny od 13.30 hodin do konce jednacího dne - poslankyně Lucie Šafránková. Paní ministryně, prosím, máte slovo.

 

Ministryně průmyslu a obchodu ČR Marta Nováková Děkuji. Dobré dopoledne, pane předsedající. Vážené paní poslankyně a páni poslanci, já bych za Ministerstvo průmyslu a obchodu jen ráda možná doplnila některé informace, které tady již přednesl pan vicepremiér Brabec, ministr životního prostředí.

Jednak Ministerstvo průmyslu a obchodu je zcela zodpovědné a má ve svých kompetencích takzvaný národní klimaticko-energetický plán. Tento národní klimaticko-energetický plán vytváří Česká republika jako součást celého evropského klimaticko-energetického plánu, kdy z Evropské komise byly nastaveny základní cíle pro Evropskou unii jako celek. My v tom našem národním klimaticko-energetickém plánu jsme zanalyzovali a nastavili pravidla tak, abychom byli schopni v jednotlivých oblastech, kterých se plán dotýká, dosáhnout cílů, kterými by měla Česká republika přispět k těm evropským cílům. Tento plán byl poslán do Evropské komise, ale zároveň není ještě ani uzavřena naše interní národní diskuse nad tím plánem. Diskutujeme jednotlivé položky se všemi zainteresovanými subjekty, kterých se jednotlivé oblasti dotýkají.

Tento národní klimaticko-energetický plán bude zároveň základem aktualizace státní energetické koncepce, která je také v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu. Státní energetická koncepce je strategický dokument, jehož poslední aktualizace je z roku 2015, a já bych tady chtěla podotknout, že je to jeden ze strategických dokumentů, nad kterým byl jakýsi politický konsenzus napříč politickým spektrem. Tento dokument nám zároveň určuje energetický mix do roku 2040. V rámci toho energetického mixu počítáme s úbytkem energie vyráběné z fosilních paliv a počítáme také s tím, že tento úbytek by měl být nahrazen rozšířením zdrojů energie jaderné. Asi bychom tady na téma rozšíření jaderné energetiky mohli vést diskusi poměrně hodně dlouho, nicméně je to jedna z částí, kterou my jako vláda a i Česká republika považujeme za zcela komplementární náhradu za fosilní paliva.

Součástí energetické koncepce je také zvyšování podílu obnovitelných zdrojů. Pokud se týká podílu obnovitelných zdrojů, Česká republika vlastně už dnes, pokud se týká evropských plánů do roku 2020, naplňuje ten podíl, který máme jako závazný pro rok 2020. Pokud se budeme bavit o podílu do roku 2030, máme připravena taková opatření, abychom se vyrovnali s těmi cíli, které, předpokládám, budeme mít dojednány v rámci Evropské komise. Říkám, že předpokládám, protože zatím v rámci Evropské komise a pro Českou republiku není žádný konkrétní závazný cíl, je tady jenom ten evropský, a jednotlivé země si dneska stanovují své vlastní cíle, kterými se na tom celkovém evropském cíli chtějí podílet. A je tedy otázkou dalšího jednání v Evropské komisi, abychom cíle, který jsme si nastavili, 20,8 % podílu obnovitelných zdrojů, potom dosáhli.

Chtěla bych tedy říci, že konečná spotřeba energie z obnovitelných zdrojů stále roste a roste daleko více, než tedy jsou plněny naše závazky v oblasti úspor energie. Tady si myslím, že je celospolečenská výzva, jak v oblasti úspor energie nadále pokračovat. Chtěla bych říci, že pokud se týká obnovitelných zdrojů, tak máme dlouhodobě státní podporu, především provozní podporu pro obnovitelné zdroje, a je tedy i naplánovaná podpora pro provoz obnovitelných zdrojů i do budoucnosti. Chtěla bych říci, že dnes tedy již není podporována provozně fotovoltaika jako taková, ale jsou podporovány vodní elektrárny, biomasa, větrné elektrárny, geotermální energie a takzvaná kombinována výroba elektrické energie a tepla. Podpora obnovitelných zdrojů je nastavená v národní legislativě, primárně tedy v zákonu o podporovaných zdrojích a v Národním akčním plánu pro obnovitelné zdroje energie.

Je třeba tedy opět zdůraznit, že Česká republika své závazky již vůči Evropské komisi splnila. My jsme předložili novelu zákona o podporovaných zdrojích a předložili jsme i ten Národní klimaticko-energetický plán. Já bych chtěla říci, že k té novele o podpoře obnovitelných zdrojů jsme dostali víc než 500 připomínek a ministerstvo se s nimi v současné době tedy vypořádává.

Ještě bych možná chtěla zareagovat na apel paní zpravodajky a pana místopředsedy Okamury prostřednictvím pana předsedajícího, a to je otázka podpory investic do vědy a výzkumu pro oblast obnovitelných zdrojů. My jako Ministerstvo průmyslu a obchodu máme ve své gesci v oblasti vědy a výzkumu program TRIO, jehož jedna významná část se má právě týkat energie a hledání nových zdrojů energie i zdrojů ukládání elektrické energie. Ministerstvo průmyslu a obchodu je zadavatelem, věcným zadavatelem těchto programů a implementační agenturou je Technologická agentura České republiky.

Mám tady samozřejmě i celou řadu grafů, na kterých můžu jednoznačně prokázat, jak se tato vláda vypořádává s podporou obnovitelných zdrojů, a pokud by vás to zajímalo, tak jsem samozřejmě připravena zodpovědět vaše další otázky. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji paní ministryni. S faktickou poznámkou bude reagovat nejprve pan poslanec Třešňák, po něm pan poslanec Skopeček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Třešňák: Pěkné poledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych jenom reagoval na paní ministryni. Našel jsem si některé citace jak z toho SEKu z roku 2015, tak z Národního akčního plánu. Ty zde nebudu číst, abych stihl tu faktickou, ale dostanu se rovnou tedy k tomu návrhu vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu, kde tedy, když půjdu ke konkrétním číslům, se tvrdí, že v roce 2030 by mělo být zhruba 31 až 32 gigawatthodin z jaderných elektráren, což znamená navýšení výroby z těch stávajících. V roce 2035 je to už 36,2 gigawatthodiny, což znamená jeden nový jaderný blok k těm stávajícím, a v roce 2040 by to mělo být dokonce 42,5 gigawatthodiny, což tedy by v reálu znamenalo už možná i tři nové bloky v letech mezi 2035 až 2037, s tím, že dále se počítá se snížením té souhrnné výbory z černého a hnědého uhlí z hodnoty zhruba 49 terawatthodin za rok v roce 2010 na těch 15 terawatthodin v roce 2040.

Vzhledem k tomu, že vláda v současné době mluví pouze o výstavbě jednoho bloku v lokalitě Dukovany, tak ta ambiciózní čísla z toho vnitrostátního plánu vlastně tvrdí něco jiného. Takže máme to tedy chápat tak - to je otázka na paní ministryni - že budou paralelně postupovat ty práce na obou lokalitách, a bavíme se tedy o jednom bloku v lokalitě Dukovany a o jednom v lokalitě Temelín? Mám čas, ale já určitě tu svou otázku zopakuji ještě tedy za hodinu na stálého výboru.

A dovolím si možná jednu poznámku. Nepřijde mi od vlády úplně fér svolat tento výbor do plenárního týdne, obzvlášť když se ho mají tedy účastnit ministři i poslanci.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Skopeček s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji. Já jsem chtěl zejména reagovat na paní navrhovatelku, respektive zpravodajku Balcarovou, která tady v úvodu říkala, že Evropská unie je nejsilnější ekonomika, a proto si může dovolit být lídrem té dekarbonizace a podobně. Já bych ji chtěl opravit. Není to pravda. Když se podíváte na tempa růstu evropských ekonomik, tak ta jsou v porovnání s ostatními ekonomickými centry jedna z nejnižších. Je to dáno jejich velkou přeregulovaností, mě to mrzí, ale i tím, že podle mého názoru se z boje proti klimatické změně stalo náboženství a dneska ty návrhy, které přicházejí, jsou už iracionální a ohrožují prosperitu Evropské unie. A ohrožují i prosperitu České republiky, protože Česká republika má jeden z největších podílů průmyslu na ekonomice jako takové, a pokud my budeme následovat ta iracionální opatření, tak to samozřejmě bude mít velmi dramatický dopad na náš ekonomický růst a na zaměstnanost. A bude to mít dopad i na peněženky našich občanů, protože když se podíváme, co se děje v automobilovém průmyslu, kde ty normy na přísnější imise jdou už dávno za hranici fyzikálních zákonů, tak to znamená jediné: dramatické zdražování automobilů pro normální občany. Ty elektromobily, které jsou samozřejmě mnohem dražší, protože technologie ještě nejsou tak vyvinuty, ty si samozřejmě běžní občané dovolit nemohou, a ti budou platit za toto opatření v daleko větších cenách těch běžných automobilů.

Takže já bych poprosil, chraňme životní prostředí. Chránit životní prostřední je samozřejmě velmi konzervativní hodnota. Je naším úkolem předat naši krajinu, naše životní prostředí dalším generacím v co nejlepším stavu, pokud možno v takovém stavu, ve kterém jsme my ji převzali, ale nepodléhejme zelenému náboženství. Dělejme skutečně racionální věci, kterými životnímu prostředí pomůžeme. Tím, že se budeme přihlašovat ke stále přísnějším normám na CO2, pouze podkopeme náš ekonomický růst, což ve finále samozřejmě povede k tomu, že životní prostředí se zlepšovat nebude. Protože životní prostředí se zlepšuje v zemích, kterým se ekonomicky daří.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Zahradník. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já nebudu vystupovat s nějakou faktickou argumentací. To si nechám na vystoupení, ke kterému jsem přihlášen. Ale nevím, zdali k němu dneska vzhledem k přednostním právům dojde. Chtěl bych se jenom technicky vyjádřit k návrhu usnesení, který předložila paní předsedkyně výboru pro životní prostředí Balcarová, usnesení k tomuhle bodu.

Konstatuji, že výbor pro evropské záležitosti se sdělením Evropské komise Čistá planeta pro všechny zabýval na své schůzi 6. února, přijal k tomu usnesení, které se k těm jednotlivým aspektům celkem podrobně vyjadřuje. Vzhledem k tomu, že nedošlo ke zpochybnění nebo k návrhu projednat toto usnesení na plénu Sněmovny v daném čase, který je v jednacím řádu stanoven, tak je to usnesení výboru pro evropské záležitosti podle jednacího řádu také stanoviskem Sněmovny. Takže Sněmovna v tuto chvíli má vlastně platné stanovisko, které je vlastně převzato jako stanovisko výboru pro evropské záležitosti. Já to samozřejmě potom ještě upřesním. Také vás pak seznámím se zněním toho stanoviska výboru pro evropské záležitosti. Ale jenom teď chci upozornit na to, že Sněmovna k této problematice svoje stanovisko již má.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče, a s další faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Kopřiva. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec František Kopřiva: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych ve své faktické měl pouze technickou připomínku, resp. procedurální k tomu, co říkal můj předřečník pan kolega Zahradník. Je sice pravda, že výbor pro evropské záležitosti, když přijme usnesení a toto se do nějaké lhůty nepřenese na plénum, tak to usnesení výboru platí jako usnesení pléna. To je pravda. Nicméně je to usnesení, které my postupujeme vždycky v tom usnesení jako poslední bod, je, že předseda výboru má seznámit s usnesením výboru Evropskou komisi. Načež je to usnesení nahráno do systému a vlastně evropské instituce si můžou přečíst, jaké stanovisko zaujala česká sněmovna prostřednictvím výboru pro evropské záležitosti stanovisko. Nicméně může se stát, a já si myslím, že je naprosto legitimní, abychom toto usnesení výboru nějakým způsobem doplnili, ne směrem vůči Evropské komisi nebo vůči evropským institucím, ale např. vůči české vládě, případně českým institucím. Myslím si, že je naprosto legitimní, abychom se na toto usnesení odkázali a zaujali nějaké další usnesení. Samozřejmě nemělo by to další usnesení být v rozporu s tím původním usnesením výboru.

Takže tam potom je samozřejmě k diskusi a na uvážení předsedajícího, jestli ty další body nebo to nové usnesení bude v rozporu nebo jestli bude hlasovatelné. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Pan poslanec Zahradník bude reagovat s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, prosím vás, abyste vyřídil panu kolegovi Kopřivovi, že jsem v žádném případě neříkal, že by nebylo možné o tom usnesení, které paní kolegyně předložila, hlasovat. To jistě možné je. Akorát je třeba vědět, a to myslím, že jsme s kolegou Kopřivovu ve shodě, že již takové jedno stanovisko Sněmovna, samozřejmě nikoliv svým přímým rozhodnutím, ale vlivem tedy jednacího řádu, má.

K tomu předložení Evropské komisi. Ono jeomu tak, předseda výboru pro evropské záležitosti předkládá ta stanoviska výboru Evropské komisi a já vím, že v tom návrhu paní kolegyně Balcarové je také uloženo předsedovi Sněmovny předložit to naše usnesení předsedovi Evropské komise. Tak si jenom musíme ohlídat, aby náhodou ta naše dvě stanoviska nebyla v nějakém rozporu. To tedy se pokusím udělat tak, že až na mě přijde řada potom a až pak bude otevřena podrobná rozprava, tak se to pokusím nějak vyřešit, tak abychom mohli obě ta stanoviska nějak dát dohromady.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Skopeček s faktickou poznámkou. Po něm s faktickou poznámkou paní poslankyně Balcarová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Také chci reagovat na kolegu Kopřivu. Skutečně je potřeba si tady nahlas říct, že výbor pro evropské záležitosti, pokud přijme usnesení, tak je chápáno, že ho přijala celá Poslanecká sněmovna. Je pravdou, že se toto usnesení poté směřuje evropským institucím, ale samozřejmě ne pouze jim. To usnesení platí samozřejmě i pro české instituce, a přijme-li výbor pro evropské záležitosti Sněmovny Parlamentu ČR nějaké usnesení, tak to dozajista není pouze informace pro evropské instituce, ale je to poměrně významná informace i pro vládu, Sněmovnu, Senát, tak aby se podle toho usnesení nějakým způsobem chovaly.

To, že můžeme přijmout usnesení dneska jiné nebo doplňující, je samozřejmě pravda, ale ten výbor zkrátka nějaké usnesení přijal, proběhlo to usnesení na základě nějakého kompromisu dohody, kdybychom ho formulovali my s kolegou Zahradníkem, tak by pravděpodobně bylo mnohem tvrdší než pro vás pro Piráty, než je dneska. Nicméně nějaký kompromis vznikl, a pokud do něj budeme chtít dneska vrtat, tak můžeme otevřít Pandořinu skříňku a může to usnesení skutečně nabrat úplně jiný směr. Navíc pokud kdokoliv z členů výboru pro evropské záležitosti sezná, že to téma je dalece přesahující ten výbor a že je tak vážné, aby ho projednalo plénum Poslanecké sněmovny, tak samozřejmě má právo při projednávání toho bodu na výboru pro evropské záležitosti o toto požádat. Myslím si, že atmosféra na tomto výboru je taková, že by mu to kolegové schválili, a v té době, ve které jsme to ve výboru pro evropské záležitosti řešili, tak by se to dostalo i na plénum Poslanecké sněmovny. To se nestalo ze strany Pirátů tehdy, tak je trošku zvláštní, že nyní se k tomu usnesení hlásí jako nedostatečnému, jako k usnesení, které je potřeba nějak doplňovat nebo měnit. Já si myslím, že to je dobrý kompromis a že neměli jít nad rámec toho, o co se výbor pro evropské záležitosti usnesl. Děkuji pěkně.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní faktická poznámka paní poslankyně Balcarové. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Dana Balcarová: Děkuji za slovo. Já bych jenom krátce. V jednacím řádu je napsáno, že pakliže toto usnesení někdo nenapadne, tak se stává vyjádřením Sněmovny. Já bych docela řekla, že vyjádření není usnesení a je věc o tom, abychom se vlastně s legislativou domluvili, jak toto uchopíme. Nesouhlasím s názorem pana Zahradníka ani pana Skopečka. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní je s přednostním právem do rozpravy přihlášen pan místopředseda Sněmovny Hanzel. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za slovo, pane předsedající. Víte, že pocházím ze severní Moravy, z regionu, který je nejvíce postižen špatným životním prostředím, a jsem rád, že si už umíme přiznat, že se klima v naší zemi a na našem světě mění, že špatné životní prostředí nás zabíjí a že musíme brát vážně obavy současné mladé generace, ne se jim jenom vysmívat nebo je poučovat, tak jak to dělají někteří z nás. Na to, jak je to velice závažné téma, tak si myslím, že se mu v Poslanecké sněmovně na tomto plénu věnuje docela malá pozornost.

My jsme ti, kteří můžeme za to, v jaké situaci se naše planeta dneska nachází. Jsem proto rád, že naše vláda se tímto problémem intenzivně zabývá. Je však jasné, že musíme v naší činnosti jít mnohem dál. Musíme být aktivní na mezinárodním poli a důsledně vyžadovat plnění Pařížské dohody. Ale pokud se k jejímu plnění aktivně nepřipojí Spojené státy a Čína, tak jsou bohužel všechny naše snahy tady v Evropě docela marné. A pokud chceme, aby dohodu plnili ostatní, musíme začít sami u sebe.

Česká republika je bohužel vysoce nad průměrem EU v produkci skleníkových plynů díky masivnímu spalování hnědého uhlí, plýtvání energiemi a stagnujícímu rozvoji obnovitelných zdrojů. Nesmíme jít ale tou cestou jako Emmanuel Macron, že zdražíme běžným lidem benzin. Klimatická politika musí být také sociálně spravedlivá. Musíme se soustředit na velké korporace, které jsou největšími znečišťovateli. Omezování osobní spotřeby každého z nás je sice pěkné, je to moc sympatické gesto, ale v globálu problém nevyřeší. A v neposlední řadě klimatická politika musí být také zodpovědná k industriálním regionům. Dříve či později stejně přestaneme těžit a spalovat uhlí, musíme ale vytvořit nové pracovní příležitosti. Lidé musí mít nejdřív na chleba, a pak až dokážou přemýšlet o změně klimatu. Je třeba využít klimatickou krizi jako příležitost pro modernizaci Moravskoslezského a Ústeckého kraje. Investovat do rozvoje nových nízkoemisních technologií výroby. Začít skutečně efektivně podporovat obnovitelné zdroje, ne tu vytvořit další solární barony. Klima už se mění a my se musíme připravit na to, jak se s ním vyrovnat. Musíme urychleně začít měnit to, jak zacházíme se zemědělskou půdou, jak spravujeme naše lesy, jak hospodaříme s vodou, která bude čím dál vzácnější surovinou. Je k tomu potřeba spolupráce Ministerstva zemědělství a životního prostředí. První kroky už jsme udělali.

Tak vážené kolegyně, vážení kolegové, pojďme dál pracovat, ať dnešním studentům ukážeme, že bereme situaci s klimatem vážně a chceme pro ně a pro nás pro všechny dobrou budoucnost. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane místopředsedo. Já jenom k té debatě o jednacím řádu a závažnosti usnesení výboru pro evropské záležitosti konstatuji, že sice v § 4 je řečeno, že pokud nerozhodne Sněmovna o zařazení, považuje se rozhodnutí výboru za vyjádření Sněmovny, což zde zmínila paní poslankyně Balcarová, nicméně odstavce 5. a 6. hovoří o tom, že usnesení Sněmovny nebo usnesení výboru v případě podle odst. 4 ve věci návrhu aktů a jiných dokumentů Evropské unie jsou zasílána vládě, která je zohlední při formulaci svého stanoviska pro jednání v orgánech Evropské unie, a stejně tak odstavec 6 považuje usnesení Sněmovny a usnesení výboru podle odstavce 4 za stejně účinná, za stejně hodnotná. To znamená, že můžeme chápat to usnesení výboru na stejné úrovni, se stejnou váhou a se stejnou platností, jako je usnesení Sněmovny k této věci. Tak jednoznačně hovoří jednací řád a z té jedné formulace v odstavci 4, že jde o vyjádření Sněmovny, nelze vyvodit to, že by to mělo nižší váhu. Myslím, že dikce jednacího řádu je v tomto směru jasná, nepotřebujeme na to výklad legislativy.

Nyní budeme pokračovat v rozpravě. Paní poslankyně Krutáková je na řadě, po ní vystoupí paní poslankyně Gajdůšková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Krutáková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové, ochrana klimatu se po celém světě stává tématem číslo jedna. U nás ale mám pocit, že vláda o klimatu a ekologii více mluví a připravuje spíše proklamativní zákony bez reálných nástrojů, jak dosáhnout změny. Například vláda dodnes stále nepřišla s protierozní vyhláškou, která zásadně zpřísní limit maximálního odnosu půdy z hektaru, a bude tak vyžadovat zavádění účinných protierozních opatření. Přitom přes polovinu zemědělských půd je ohroženo erozí.

Jsem tedy alespoň ráda, že existuje zákon o pozemkových úpravách, který umožňuje realizovat stavby a zařízení, která navracejí krajině alespoň částečně její retenční schopnost. Tyto projekty, o něž je velký zájem, si ale zaslouží výrazné finanční posílení a na to bychom měli myslet při sestavování státního rozpočtu. Stále zdůrazňovaný projekt Dešťovka není například špatný nápad, ale jedná se jen o pomyslnou kapku v moři. Rozhodně nezachrání naši vyprahlou krajinu. Chyby z minulosti lze spatřit i ve stavu povodí a v kvalitě půdy, která nesaje vodu, a chybí jí organická složka.

A já se ptám, co pro odstranění těchto negativních trendů udělaly poslední dvě vlády. Nástroje tu jsou, jak zmínil pan ministr, nicméně jejich realizace je slabá a pomalá. Liknavost vlády lze dále vidět i ve vztahu vůči dalším ekologickým cílům Evropské unie a můžeme na to brzy tvrdě doplatit, například v oblasti odpadového hospodářství, které není jen o skládkování, o ochraně vodních zdrojů či ochraně přírody a krajiny.

A pak je to také pařížská klimatická deklarace, jejíž cíle se nám současným tempem dosáhnout nepodaří. OECD nám proto například doporučila zavedení daně z uhlíku a přeměnu nastavení spotřebních daní, které jsou nyní nastaveny špatně. Reakce vlády? Zatím žádná. Navíc nebyly schváleny vyšší národní limity pro hlavní látky znečišťující ovzduší. A to je málo. Mějme na paměti, že na obyvatele jsme čtvrtým největším znečišťovatelem v Evropské unii a celosvětově jsme na 20. místě.

O velmi vlažném přístupu vlády k ochraně klimatu vypovídá i to, že v čele Rady vlády pro udržitelný rozvoj nestojí premiér a celá implementace cílů pro udržitelný rozvoj je předána do gesce Ministerstva životního prostředí. Podívejme se třeba na Finsko, které pan premiér s oblibou zmiňuje, jak řeší udržitelný rozvoj a strategické plánování systémově a komplexně. Vláda se pouze snaží, aby vše vypadalo dobře naoko, vrhá se na krátkodobá a nablýskaná řešení, ale dlouhodobé výsledky jsou nulové.

Vyzývám tedy proto vládu, ale i vás všechny, abyste začali brát ochranu klimatu vážně a mysleli i na další generace. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji paní poslankyni. S přednostním právem nyní vystoupí pan předseda Farský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Farský: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, kteří jste ještě v tuto chvíli v sále, já bych chtěl přednést stanovisko za klub Starostů a nezávislých a upozornit vás na doplnění usnesení, které tady představím. Jsme totiž podporovatelé tohoto přístupu otevření tématu, který nás ovlivňuje úplně všechny, ale mnohdy si můžeme připadat malí v tom, co v něm dokážeme změnit. Otázky klimatu jsou skutečně celosvětové. Sice nejsme vůbec na lichotivých místech, ale v objemu světového znečištění nejsme tím rozhodujícím státem. Tím ale neříkám, že v tom nemáme pracovat a nemáme prostor pro zásadní zlepšení.

My jsme chtěli obrátit vaši pozornost k oblasti, kterou můžeme zlepšovat takřka okamžitě a kde tu povinnost, myslím si, máme zásadní, a to je otázka kvality půdy a kvality vody, zvláště té podzemní. Jako Starostové a nezávislí už jsme k některým konkrétním krokům přistoupili. Zmíním přístup, řekl bych velice inspirativní, starosty Spáleného Poříčí Pavla Čížka, který nevyhledával složité definice, nesvolával náročné pracovní skupiny, ale prostě přistoupil k tomu, že se podíval do současných pozemkových map, do katastrálních map, a vyhledal ty polní cesty, které dodnes jsou ve vlastnictví obce a které přetínají ty obrovské lány zemědělských pozemků, které jsou jedním z těch problémů, který způsobuje výraznou erozi a zhoršování kvality podzemních vod, a prostě tyto cesty, které v katastrálních mapách ve vlastnictví obcí dodnes jsou, vyčlenil z pronajatých pozemků a tyto cesty v krajině obnovil. To je opatření, které jde realizovat v rámci let a je velice účinné. Tímto to také je určitou výzvou, kterou tady ke starostům v České republice, kterým záleží na půdě, na vodě a jejich kvalitě, je to jedna z cest, kterou se mohou vydat.

Čísla jsou totiž alarmující. Ročně je v České republice zničeno, odneseno erozí, 21 milionů tun půdy. Vyčísleno finančně, je to škoda někde kolem 10 miliard korun. Padesát procent zemědělské půdy v České republice je ohroženo erozí. Když byl proveden průzkum v roce 2016, tak bylo zjištěno, že na 86,8 % vrtů, kde byla kontrolována podzemní voda, byl překročen některý z limitů znečištění této vody. Osmdesát sedm procent podzemních vod v České republice je znečištěno. To jsou čísla, která nelze přehlížet, a myslím, že je naší povinností se k nim postavit a řešit je. Musí to být silou ideálně celé společnosti. I proto jsem obešel všechny předsedy poslaneckých klubů Poslanecké sněmovny, a tady bych chtěl vyslovit i poděkování panu ministru Brabcovi, který se k usnesení, které jsem mu předložil, vyjádřil pozitivně.

To usnesení, které doplní, doufám tedy, po vašem hlasování a bude bodem číslo 4 dnešního hlasování o bodu číslo 162, zní takto: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu, aby do 31. května 2019 předložila Poslanecké sněmovně konkrétní plán termínovaných urgentních kroků vedoucích k zamezení nadměrné vodní i větrné eroze půdy a snižování její kvality a k zamezení zhoršování kvality spodní i povrchové vody.

Děkuji vám předem za podporu a za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane předsedo. Seznámím vás v této chvíli s omluvami, které mezitím přišly. Pan poslanec Petr Pávek se omlouvá z dnešního jednání Poslanecké sněmovny od 11 hodin do 13 hodin z důvodu návštěvy lékaře. Pan předseda Zbyněk Stanjura se omlouvá z dnešního jednání od 14.30 do 16 hodin z pracovních důvodů a pan ministr Adam Vojtěch se omlouvá z dnešního jednání v době od 11 do 12.30 hodin z důvodu neodkladných pracovních záležitostí.

Jsme v rozpravě. Na řadě by měla být paní poslankyně Gajdůšková, ale já už jí nedám slovo, protože je 12.29 a ve 12.30 máme napevno zařazeno sedm volebních bodů. (Poslankyně Gajdůšková se hlásí, že chce vystoupit alespoň tu jednu minutu.) Jestli to paní poslankyně Gajdůšková stihne do půl minuty, tak samozřejmě jednu větu jí mohu povolit. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji. Stihnu za půl minuty, protože se bavíme o budoucnosti, vážená ctěná Sněmovno, vládo. A k té budoucnosti bych si tedy dovolila odsud popřát našemu váženému, milému kolegovi Petru Dolínkovi, kterému se dopoledne, dnes ráno dopoledne, narodila dcera, a ještě k tomu má narozeniny. Takže hodně zdraví, hodně štěstí, ať se mu daří.

A pokračovat budu tedy, až budeme pokračovat. (Potlesk především v levé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkujeme. Ano, blahopřejeme, pane kolego.

Nyní prosím, abychom přistoupili k projednávání bodů, které jsme zařadili na 12.30. Nejprve se budeme věnovat bodu číslo 117. Dámy a pánové, prosím o klid, ať se můžeme věnovat volebním bodům.

 

Otevírám bod

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.