Pátek 15. března 2019, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Petr Fiala)
4.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání
s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů
(zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi)
a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 38/9/ - zamítnutý Senátem
Tímto návrhem jsme se zabývali v úterý 12. března tohoto roku. Návrh byl přerušen v rozpravě. Připomínám, že usnesení, kterým Senát zamítl tento návrh zákona, máme k dispozici jako sněmovní tisk 38/10 a k tomuto návrhu byl zároveň doručen sněmovní dokument 2342, který obsahuje usnesení Senátu číslo 112 ze 6. schůze dne 27. února 2019. U stolku zpravodajů už zaujal místo pan senátor Tomáš Goláň a ještě požádám za navrhovatele, aby zaujal místo u stolku zpravodajů pan poslanec Stanislav Grospič.
Budeme pokračovat v přerušené rozpravě. My jsme v úterý 12. března přerušili rozpravu ve chvíli, kdy vystupoval pan poslanec Miroslav Grebeníček, takže se ptám pana poslance, zda chce pokračovat ve svém přerušeném vystoupení. Ano. Pan poslanec chce pokračovat, takže máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolím si tedy, jak před chvílí zaznělo, pokračovat ve svém přerušeném vystoupení z 12. března letošního roku. Dříve než přejdu k další fakticitě a argumentům, považuji za slušné, abych v krátkosti znovu připomněl to základní, co mne přimělo k reakci na diskusi v Senátu a postup Senátu. (Velký hluk v sále.)
Když Senát 27. února letošního roku odmítl návrh na zdanění finančních náhrad církvím, většina senátorů se namísto věcného posouzení návrhu uchýlila k ideologickým klišé. V případě navrženého zdanění finančního daru, který vybraným církvím nadělily koaliční strany prokorupční vlády Petra Nečase, jde prý podle senátorů o nesoudnou, či dokonce protiústavní novelu. Poukázal jsem proto ve svém úvodním vystoupení, zejména na to, že diskuse v Senátu postrádala fakticitu -
Místopředseda PSP Petr Fiala: Dámy a pánové, prosím o klid, ať se navzájem slyšíme. Prosím, pane poslanče, pokračujte.
Poslanec Miroslav Grebeníček: - a byla vedena v ideologické rovině za pomoci invektiv, ale i vyložených nepravd. Lze si to snadno ověřit.
Zmínil jsem již a opakuji to dnes pro pořádek znovu, že oprávněný požadavek na zdanění nemravných církevních náhrad není jen věcí komunistů a není v rozporu s ústavním pořádkem, jak se to pokoušeli tvrdit někteří senátoři. Je legitimní, zcela legální, oprávněný a spravedlivý. Uvedl jsem také, že je to nezpochybnitelná skutečnost, že půda a lesy, na které si v ohromných rozlohách dělala a stále dělá nárok zejména římskokatolická církev a její hodnostáři, nebyla vlastnictvím církve. Většina jich spadla pod pozemkovou reformu uzákoněnou brzy po vzniku Československé republiky, tedy v roce 1919, a tehdy, jak známo, Komunistická strana Československa ve vládě nebyla. Vyjímána z toho záboru byla půda užívaná církví, nikoliv jako půda vlastněná církví, ale jako veřejný majetek. Tehdy se církevní hodnostáři hlásili právě k této skutečnosti. Ano, když chtěli zabránit parcelaci půdy ve prospěch drobných rolníků a bezzemků, církevní hodnostáři se hlásili právě k tomu, že ji potřebným rozdělovat nelze, protože nejde o půdu soukromou, o majetek církví, ale o majetek veřejný.
Doložil jsem rovněž, že po osvobození republiky byl program revize a dokončení pozemkové reformy programem všech poválečných politických stran i strany lidové. Jmenoval jsem zde monsignora Jana Šrámka, předsedu Čs. strany lidové, který zastával funkci náměstka předsedy vlády v letech 1945 až 1948 a který se spolu s lidoveckými ministry Františkem Hálou a Adolfem Procházkou zavázal k naplnění programového prohlášení vlády z 8. července 1946. Podobu tohoto programového prohlášení si dovolím znovu připomenout:
Pokud jde o otázku půdy, považuje vláda za nutné předně urychleně zakončit konfiskaci půdy zrádců a kolaborantů. Za druhé bude třeba provésti revizi všech případů, kdy při prvé pozemkové reformě zabraná půda byla propuštěna ze záboru, ač podle zákona do záboru patřila. Za třetí hodlá vláda také přikročiti k revizi přídělového řízení při tzv. zbytkových statcích. Takto získanou zemědělskou půdu zamýšlí vláda jednak přiděliti drobným zemědělcům z řad rolníků, domkářů a bezzemků, jednak ji zachovati v celých objektech jako vzorné výzkumné, pěstitelské a šlechtitelské stanice ve veřejné správě.
Pokud tedy někteří ideologové v Senátu vytahují strašidlo komunismu a pokud kardinál Dominik Duka se dokonce nestydí označovat zdanění církevních náhrad za komunistický zločin, musím se ptát: Chtějí snad senátoři a kardinál, který tak dychtivě natahuje ruku po penězích daňových poplatníků a který odmítá zaplatit daň, označit monsignora Šrámka a jeho lidovecké kolegy ve vládě za komunisty? A co třeba duchovní Josef Plojhar? Ten byl od roku 1948 řadu let ministrem zdravotnictví v tzv. komunistické vládě a od roku 1951 byl jak předsedou Čs. strany lidové, tak i předsedou celostátního mírového výboru katolického duchovenstva. Ještě dnes mnohým pamětníkům zvoní v uších jeho slova: My, členové Čs. strany lidové, organizující ve svých řadách poctivé, křesťansky smýšlející občany naší země, jsme se z vlastního přesvědčení přihlásili k cílevědomé spolupráci v Národní frontě vedené Komunistickou stranou Československa. Dokonce tvrdil, že otevřená, plodná a úspěšná spolupráce s komunisty v socialistickém státě může být příkladem i křesťanům v zemích s jiným společenským zřízením.
A dovolím si také klást další otázku: Má snad být zločinem zdanění nemravného daru církvím, placeného z peněz daňových poplatníků? Ve jménu většiny občanů, kteří se nehlásí k majetkem a penězi státu obdařeným církvím, pak je namístě i následující otázka: Nakolik v souladu s biblickým Desaterem a s dobrými mravy je stále natahována ruka zejména římskokatolické církve a skutečnost, že i po nabytí ohromného nemovitého majetku a finančního daru od státu musí většina nekatolickým občanů, nikoliv jen příslušníci církve, hradit platy kněží a uspokojování náboženských potřeb a služeb katolických věřících?
Jestliže jsem nedávno zmiňoval osobní zkušenost religionisty Ivana Odilo Štampacha s Dominikem Dukou, tedy to, že Duka má svoji optiku církevního bosse, který nepřipustí, že by se v církvi mohlo dít něco špatného a že v případě Duky a římskokatolické církve jde i o mocenskou deviaci, pak nesporné je jedno. Ambice a finanční nároky církví vůči českému státu a všem občanům, jejich neochota platit, stejně jako ostatní, daně, jsou v zásadním rozporu s hodnotami, ke kterým se proklamativně hlásí.
Již několikrát jsem vyzvedl pozoruhodnou osobnost kardinála Františka Tomáška. Ovšem na příkladu nemravného jednání a kšeftaření komunity Římské unie řádu svaté Voršily v Praze jsem zároveň doložil, proč za kardinálů Miloslava Vlka a Dominika Duky církev morální autoritu ztratila.
Jistě nešlo jen o takřka mafiánský případ voršilek, které si přisvojily, co jim nepatřilo, aby to pak podivně za desítky milionů prodaly a pak se znovu dožadovaly vydání prodaného, což připravilo naše Národní divadlo o dalších 290 milionů korun. Vznášených požadavků a soudních sporů, ve kterých Římskokatolická církev natahovala a stále znova natahuje ruku po majetku státu, obcí, firem a občanů, je už bezpočet. Navzdory nemravnému finančnímu daru z peněz státu a všech občanů jsou jich již tisíce.
S úctou a respektem však dodnes mnozí občané vzhlížejí k Bratrské jednotě baptistů, jejichž představitelé odmítli smlouvu podepsat. Důvod? Považovali finanční náhradu, podobně jako dnešní premiér Andrej Babiš, za přemrštěnou. Předseda výkonného výboru Bratrské jednoty baptistů Milan Kern jejich rozhodnutí zdůvodnil následovně: Už tady fungujeme více než 120 let a po většinu té doby jsme působili skrze samofinancování, ne skrze dotování státem. K tomu poznamenal: V zákonu o majetkovém narovnání je napsáno, že má sloužit k tomu, aby si církve vytvořily majetkovou základnu a mohly být nezávislé na státu. My si nechceme vytvářet majetkovou základnu z cizích zdrojů, tedy od státu.
Baptisté tedy nechtěli vytvářet majetkovou základnu z cizích zdrojů a odmítli převzít držhubné ve výši 227 milionů korun. I to je důkaz o hanebné účelovosti zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, který spatřil světlo světa nejen zásluhou prokorupční vlády Petra Nečase, ale i římskokatolické církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou.
Výstižně to vyjádřil i někdejší premiér Bohuslav Sobotka, když v červenci 2012 napsal: Církev by měla být poslem milosti a odpuštění, nikoliv podléhat hrabivosti a využívat arogantního zneužívání síly ze strany pravice. Takzvané církevní restituce pak Sobotka označil za předražené, nespravedlivé a riskantní.
A ozývali se i mnozí jiní. Například zpěvák, muzikant a vzděláním právník Janek Ledecký, který veřejně prohlásil, že takzvané církevní restituce jsou výsměchem principu směřování našeho státu od roku 1918 a státotvorným demokratickým idejím Tomáše Garrigua Masaryka. Ten měl, jak uvedl Ledecký, o pojmech, jako je čestnost, pravdomluvnost či poctivost v souvislosti s katolickou církví a násilnou rekatolizací českých dějin víc než jasno. Ledecký se jednoznačně vyslovil pro zdanění finančních darů církvím, přičemž uvedl i konkrétní příklad, kdy Apoštolská církev s necelými pěti tisíci členy má podle zákona o církevních restitucích získat finanční vyrovnání ve výši jedné miliardy a více než 56 milionů korun. A to přesto, že byla zaregistrována až v roce 1989.
Dámy a pánové, majetkový církevní tahák veřejnosti názorně přiblížil i praktikující katolík a psycholog Jeroným Klimeš. Ten totiž v červenci 2012 prohlásil: Žil jsem v Líbeznicích u Prahy. Ze dvou tisíc obyvatel nás chodilo do kostela čtyřicet, tedy přesně dvě procenta populace. Podle současného návrhu restitučního zákona zaplatí každý Čech církvi třináct tisíc korun, čili v Líbeznicích celkem 26 milionů. Následně si položil tři řečnické otázky: Co bude těch čtyřicet lidí dělat s těmi 26 miliony? A proč má 1 960 lidí zaplatit těm čtyřiceti takovou sumu? Čím přesvědčíme ateisty, aby nám dali každý třináct tisíc korun?
Nelze opomenout ani následující Klimešovu poznámku: Myslím si, že každý by si měl platit ten kroužek, na který chodí. Ať si fotbal platí fotbalisti a katolickou církev katolíci. Velmi dobře vím, že církve nejsou spolek zahrádkářů ani rybářů nebo myslivců, i když je tak mnozí vnímají. Je tady totiž jeden zásadní rozdíl. Zahrádkáři totiž nikdy neusilovali o moc a nikdy ji taky neměli. To se však o římskokatolické církvi říct nedá.
Do toho všeho vstoupil v březnu 2013 občanský demokrat a ministr Nečasovy vlády Martin Kuba, který byl v televizním souboji zaskočen otázkou, kde a kdy koalice vyčíslila peněžní náhrady za majetek, u kterého církve nemusí prokazovat, že jim patřil, na rozdíl od nemovitostí, u kterých to prokázat musí. Teď se přiznám, zněla jeho odpověď, že úplně přesně nevím, v čem je tento rozdíl, a neumím na tuto otázku odpovědět. Na uvedenou otázku ministr Kuba ani odpovědět nemohl, protože neexistoval komplexní soupis majetku, ze kterého by se vycházelo jak při ocenění, tak při celkovém výpočtu. Navíc asi vůbec netušil, že již zástupci nově vzniklého československého státu po roce 1918 na mezinárodní půdě oprávněně hájili stanovisko, že církevní statky jsou státním majetkem a církvi jsou pouze svěřeny do užívání.
Bylo to v době, kdy postoj veřejnosti k zákonu o takzvaných církevních restitucích byl vytrvale negativní. Pravidelně jej odmítali čtyři z pěti dotazovaných. Nelze se pak divit, že veřejnost zaujal návrh zákona na zdanění církevních náhrad. Tenkrát šlo o iniciativu vedení Jihočeského kraje, v jehož čele stál sociálnědemokratický hejtman Jiří Zimola. Toho plně podpořil šéf Komunistické strany Čech a Moravy Vojtěch Filip, který v červnu 2016 v Partii televize Prima prohlásil, že stát církvím nevyplatil náhradu, ale poskytl dar a ten by se měl jako jakékoli jiné dary zdanit. Tuto iniciativu podpořil i Andrej Babiš, který k tomu poznamenal: Restituce proběhly nekorektním, podvodným způsobem. Ta náhrada je předražena o 54 miliard, které stát vydal navíc. A nelze opomenout ani předsedu Strany přímé demokracie Tomia Okamuru, jehož poslanecký klub zdanění rovněž podpořil.
Církev ovšem neustále tlachá o snaze naši společnost stmelit, údajně za pomoci obecně přijímaných hodnot. Nějak se jí to ovšem nedaří. Hamižnost církevních hodnostářů naopak přispěla k tomu, že společenské příkopy se mnohonásobně prohloubily. A mohou se prohloubit ještě více, neboť se stále řeší spousta nechutných sporů u soudu.
Jistě, někdejší koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných si velmi dobře uvědomovala, na jak tenký led se pouští. Právě proto na zákon o takzvaných církevních restitucích navázala smlouvy státu s jednotlivými církvemi. Zatímco legislativa se měnit dá, se smlouvami je to složitější. A tak mnohým našim občanům už vůbec hlava nebere, že jde obrovskou finanční transakci zmanipulovat běžnou smlouvou momentálních zástupců státu s jakýmkoli partnerem. Právem si pak publicita Lukáš Jelínek položil otázku: Pokusí se příště vláda navázat na nějaký ideologický zákon podobnou smlouvu, kterou prodá půlku země třeba Horní Voltě? Budeme také potom slýchat, že couvnout se již nedá? Ano, právě tak to dopadá, když politiky posedne nutkání realizovat historickou spravedlnost bez potřebných informací a důkladné analýzy, zato s ideologickým zápalem, či dokonce fanatismem. Nelze se pak divit, že v souvislosti s danou problematikou mnozí naši spoluobčané mluví o údajném právním kretenismu.
A to je důvod, proč nemohu souhlasit se stanoviskem Senátu, který docela neomaleně odmítl naši iniciativu ke zdanění finančních náhrad církvím. Budu tedy znovu hlasovat pro usnesení Sněmovny, které alespoň dílčím způsobem reaguje na oprávněné požadavky našich spoluobčanů.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Na vaše vystoupení bude faktickou poznámkou reagovat pan poslanec Jurečka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já si dovolím reagovat na vystoupení pana poslance Grebeníčka. Přiznám se, že po jeho projevu, kterým nám z velké části přečetl to, co už nám tady říkal při minulé schůzi, při tom projednávání, nicméně opakování je matka moudrosti - chápu to, možná dneska koalice i chce natahovat čas, protože možná nemá úplně dostatek hlasů pro přehlasování návrhu Senátu. A musím říct, že je pro mě teď jako pro křesťana docela těžké aplikovat "miluj bližního svého" v praxi. Nicméně věcně je překvapivé, když tady komunista, v jehož rodině je prakticky krev lidí, proti kterým komunistický režim uplatňoval svoji brutální totalitu - netýká se to jenom církví, kněží, řeholních sester, ale i desítek tisíc zemědělců, soukromých rolníků, živnostníků a dalších, týká se to i mé rodiny. Nikdy tito lidé neslyšeli ani náznak omluvy od nejvyšších představitelů komunistické strany či jejích orgánů.
Ale vy jste tady mluvil o tom, že diskuse v Senátu byla ideologická a nebyla konkrétní. To jsme tedy asi každý sledovali úplně jinou diskusi. Já jsem byl překvapen právě, jak senátoři naprosto korektně, prakticky napříč celým politickým spektrem, včetně třeba i senátorů za ČSSD, argumentovali, ve kterých všech oblastech je ten váš návrh neférový, nemravný, pokrytecký. Upozorňovali na to, že jste nepředložili nikdy žádnou studii, která by opravdu objektivně měla ambici vyčíslit oněch 54 miliard. A vy jste proti tomu postavili tu daňovou sazbu, kterou zdaňujete tuto finanční náhradu. Nikdy jste se nesnažili o to objektivně a férově posoudit ten váš návrh a jeho dopady. Prostě je to čistá politika z vaší strany a překvapuje mě, že se tady zaklínáte lidmi, které jste perzekvovali, jako byl třeba kardinál Tomášek.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. V rozpravě nyní vystoupí pan poslanec Benda, připraví se pan poslanec Mašek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, kdo má chuť na kávu, může v klidu odejít. Budu mluvit nepochybně do těch 12 hodin, kdy bude další, následující bod. Chtěl bych reagovat na řadu věcí, které tady zazněly, ale to budu reagovat až někdy, kdy ten sál bude trochu plnější. Teď mluvím jenom pro dějiny, protože rozumím tomu, že je tady lidí poměrně málo, tak se pokusím vás seznámit s brožurou, kterou jsem vám nechal v tomto týdnu rozdat, kterou připravil tým ekonomů a právníků pro Pražské arcibiskupství, konkrétně pan Schwarz, pan Rod a Michal Fanta, která se týká zdanění finančních náhrad církvím a náboženským společnostem. S dovolením, abychom to měli ve stenozáznamu, to přečtu celé, protože pokládám za nezbytně nutné, abychom si opravdu znovu zrekapitulovali, proč byl přijat zákon o finančním vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.
Úvod. Tato publikace vznikla v návaznosti na novelu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, která ruší mimo jiné odstavec 6 paragrafu 15 původního znění zákona, osvobozujícím finanční náhradu od zdanění, poplatků či jiných obdobných peněžitých plnění. Novela zákona zpochybňuje platné dohody o majetkovém vypořádání státu s jednotlivými církvemi a náboženskými společnostmi uzavřené právě na základě zákona č. 428/2012 Sb., a to z několika důvodů:
1. mění složitě dosažený kompromis mezi státem a jeho institucemi jako povinnými osobami na jedné straně a jednotlivými církvemi a náboženskými společnostmi jako oprávněnými osobami na straně druhé, v neprospěch oprávněných osob;
2. jedná se o opětovné znárodnění majetku církví a náboženských společností bez náhrady;
3. tato forma znárodnění zpochybňuje jeden z podstatných záměrů zákona č. 428/2012 Sb., jímž je postupné snižování a následné ukončení financování církví a náboženských společností ze státního rozpočtu formou mandatorních výdajů;
4. zpochybnění požadavku na právní jistotu relativizuje jeden ze základních principů právního státu.
Důvodová zpráva předkladatelů novely zákona č. 428/2012 Sb. ze dne 19. 12. 2017 uvádí jako hlavní důvody ke změně zákona především skutečnost, že restituční proces církevního majetku se výrazně liší od dosud běžně realizované restituční legislativy, zejména pak výše finanční náhrady a způsob jejího určení. Ano, restituční proces církevního majetku se v podstatných charakteristikách liší. Důvodová zpráva však opomíjí podstatu a charakter této legislativní odlišnosti, které se promítají do materiálního obsahu vztahu mezi povinnými osobami reprezentovanými státem a oprávněnými osobami reprezentovanými církvemi a náboženskými společnostmi.
Výnosy ze státem zabraného majetku, majetek převedený na obce a právnické osoby, náhrady za znehodnocení majetku, náhrady za živý a mrtvý inventář představují majetkovou újmu oprávněných osob, jejíž náhrady se pro dosažení kompromisních dohod uzavřených na základě zákona č. 428/2012 vzdaly. Právě nároky tohoto druhu byly podstatnou součástí do té doby realizované restituční legislativy, tj. restitučních nároků fyzických a soukromých právnických osob.
Restituční proces církevního majetku je skutečně odlišný. Realita má ovšem dvě strany mince, na které je třeba při úvahách o zdanění nebo jiném peněžitém plnění finančních náhrad brát zřetel. Zákon č. 428/2012 Sb. totiž od samého počátku sleduje dva záměry. Nejde v něm jen o zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd spáchaných totalitním režimem, ale také o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi jakožto předpokladu úplného oddělení financování církví a náboženských společností od státu na základě zastavení mandatorních plateb církvím a náboženským společnostem ze státního rozpočtu.
Přecházíme k části první - Argumenty předkladatelů novely zákona.
Bod 1.1 Hlavní argumenty důvodové zprávy k novele zákona č. 428/2012 Sb.
Předkladatelé novely zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, v přiložené důvodové zprávě mnoho důvodů pro potřebu novelizace původního znění zákona č. 248/2012 Sb. neuvádějí. Jedinými argumenty jsou pouze:
1. odlišnost realizované restituční legislativy;
2. výše finanční náhrady, zejména pak způsob jejího určení.
Dále důvodová zpráva zmiňuje skutečnost, že paušálně stanovená výše roční splátky 1,97 mld. korun z celkové stanovené částky 59 mld. korun vyplácené církvím a náboženským společnostem po dobu třiceti let je každoročně navyšována v závislosti na míře inflace. Poroste-li míra inflace v následujících letech podle prognózy a odhadu České národní banky, zvýší se ceny do konce roku 2042 téměř o polovinu. To sice znamená nominální navýšení splátek, ale ne reálné. Inflační doložka slouží jako obvyklý nástroj bránící znehodnocení peněz z důvodu inflace, zabezpečuje jen zachování reálné hodnoty smluvně stanovených finančních prostředků v dlouhém období, což platí i pro smlouvy mezi státem a jednotlivými církvemi a náboženskými společnostmi na základě zákona č. 428/2012 Sb.
Oba výše uvedené argumenty jsou standardními ekonomickými metodami analyzovány a testovány v následujících kapitolách. Dodatečné argumenty ve prospěch zdanění náhrad církevních restitucí lze najít v médiích, nejčastěji v rozhovorech s představiteli a zastánci novelizace zákona č. 428/2012. Patří k nim zdanění pojistného plnění a zdanění výsluh příslušníků bezpečnostních sborů. Žádné jiné argumenty s ambicí vyvolat seriózní polemiku dosud nezazněly.
Bod 1.2 Falešná argumentace o analogii zdanění jiných náhrad
a) Zdanění pojistného plnění
Zdanění pojistného plnění je definováno zákonem České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu. Konkrétně § 4 odst. 1 písm. d) říká, že plnění pojištění majetku je předmětem zdanění pouze v případě, pokud má charakter náhrady za ztrátu příjmu. Taková situace může nastat například tak, že podnikající právnická nebo fyzická osoba přijde z určitých důvodů k újmě na majetku, který nutně potřebuje k předmětu své hlavní výdělečné činnosti: automobil, kancelář a podobně. Pojistné plnění za tuto újmu podléhá zdanění. V tomto případě má ovšem zdanění pojistného plnění racionální důvod, neboť nahrazuje dani podléhající ušlý příjem.
Finanční náhrada vyplácená církvím a náboženským společnostem je však náhradou za majetek, který nemohl být oprávněným osobám navrácen, a to z řady důvodů uvedených zejména v kapitole třetí. Jedná se o finanční náhradu za nevydané nemovitosti, nikoliv náhradu za ztrátu příjmu. Jakékoliv úvahy o analogii těchto dvou případů jsou chybné. Chybné proto, že se jedná o odlišnou podstatu náhrad. Náhrady církvím a náboženským společnostem nejsou náhradami za ušlý zisk z podnikání s budovami a pozemky, nýbrž náhradami za samotné nevrácení budov a pozemků.
B. Zdanění výsluh příslušníků bezpečnostních sborů
Výsluhové příspěvky příslušníků bezpečnostních sborů podléhaly zdanění od roku 2011 do 1. 1. 2017. Tehdejší vláda k tomuto opatření přistoupila především z důvodu zmírnění negativních dopadů ekonomické recese na příjmovou stranu státního rozpočtu. Na podnět poslanců sociální demokracie a komunistů, tedy poslanců stejných politických stran, které předložily návrh novely zákona o církevních restitucích, Sobotkova vláda přijala novelu zákona č. 586/1992 Sb., čímž zrušila zdanění výsluhového příspěvku. Primárním důvodem této novely byla snaha o stabilizaci bezpečnostních sborů cestou zvýšení sociálních jistot jejich příslušníků.
Použití tohoto případu těmi, kteří předložili návrh a následně hlasovali pro zrušení zdanění výsluh příslušníků bezpečnostních sborů, je zavádějící, matoucí a argumentačně vadné. Je tomu tak ze dvou důvodů. Jednak bylo zdanění výsluh příslušníků bezpečnostních sborů před více než dvěma lety zrušeno a dále se jedná o zdanění příjmu, což je z ekonomického i daňového hlediska odlišná materie od nevrácených budov a pozemků.
Kapitola druhá - Charakteristika realizované restituční praxe
Bod 2.1 Restituce majetku fyzických a soukromých právnických osob
Restitucí jiného než církevního majetku se týkaly hlavně následující zákony:
Zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd. První z obecných restitučních zákonů, v němž šlo o navrácení hlavně nemovitostí zabavených na základě některých komunistických zákonů. Tento zákon buď majetek státu vracel ve stavu, v jakém byl, a pokud byl v obzvlášť špatném stavu, tak restituentům příslušelo i odškodnění. Peněžité odškodnění se vyplácelo, pokud již nemovitost neexistovala nebo pokud ji nešlo z různých důvodů vydat. Vydání movitého mobiliáře bylo podmíněno předložením dokladu, že tento byl součástí nemovitosti v době jejího zabavení.
Zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. V zásadě se jedná o stejný postup jako u předchozího zákona, jen se vztahuje na větší skupinu konfiskačních opatření. Stejně jako v předchozím případě jde buď o vydání věci, nebo o peněžitou náhradu. Zpočátku bylo vydávání omezeno pouze na osoby s trvalým bydlištěm v České a Slovenské Federativní Republice. Toto ustanovení bylo následně zrušeno Ústavním soudem. - K tomu jenom podotýkám sám za sebe, že ústavní stížnost jsem podával já.
Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Tento zákon se mimo jiné týkal navrácení zemědělské půdy, lesů a dalších zemědělských nemovitostí na základě podobných principů jako výše zmíněné zákony. Zavedena byla možnost pro restituenty získat náhradu za nevydatelný majetek jiný movitý a nemovitý majetek. Součástí zákona byl také blokační paragraf zakazující prodávat majetek, který byl dříve ve vlastnictví církví.
Bod 2.2 Restituce církevního majetku
Jedním ze zásadních rozdílů mezi církevními a běžnými restitucemi, který celý proces nutně zkomplikoval, byl fakt, že k církevním restitucím se odpočátku přistupovalo opačně než k majetkovým restitucím fyzických a soukromých právnických osob. Stát vyžadoval přesný výčet majetkových položek, které církve a náboženské společnosti chtěly vrátit, a to ještě před přijetím zákona. Úsilí o nápravu křivd bylo spojeno s realizací požadavku na finanční, resp. rozpočtovou odluku církví od státu. Dalším problémem byl fakt, že restituce podle do té doby již schválených zákonů by vedly k podstatně vyšším náhradám ve prospěch církví a náboženských společností v řádu stovek miliard korun. Takto koncipovaná restituce církví a náboženských společností byla politicky neprůchodná.
Zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a Arcibiskupství olomouckého. Jednalo se o tzv. výčtový zákon. Cílem zákona bylo obnovení činnosti řeholních řádů. Tímto předpisem byly vyjmenovaným církevním institucím vráceny zákonem definované nemovitosti a movitý majetek. Převod se týkal především klášterů a řeholních domů.
Pokus o druhý výčet v roce 1994. Poslanecký návrh, který měl vrátit konkrétně vymezené nemovitosti jejich majitelům, nebyl přijat mimo jiné proto, že vlastnictví některých majetků již přešlo na města či obce.
Usnesení vlády č. 498/1996 a usnesení vlády č. 211/1997. Pokus o navrácení některých majetků opět formou výčtu; ten vláda přijala druhým usnesením, později ale požádala o další a v roce 1999 tento pokus skončil neúspěchem. Mimo jiné se zde objevily argumenty o tom, že církve majetek nevlastnily. Studie Milana Kindla a Vojtěcha Mikuleho z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
Zahájení systematické diskuse o restituci církevního majetku v letech 1998 až 2002. Šlo o období Zemanovy vlády a tato problematika spadala do kompetence tehdejšího ministra kultury Pavla Dostála, sociálního demokrata, jenž jmenoval komisi pro narovnání vztahů mezi církvemi a státem. Hodnota majetku určeného k vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi byla v roce 2000 stanovena na 100 miliard korun. Valorizací tato suma do konce roku 2012, v němž byl přijat zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, vystoupala na 135,32 miliardy korun v cenách roku 2012. Tato částka byla o 1,32 miliardy vyšší, než činila celková výše uzákoněných církevních náhrad v roce 2012. To znamená, že není pravda, že Nečasova vláda uzavřela pro stát daleko nevýhodnější smlouvu o narovnání s církvemi a náboženskými společnostmi než Zemanova vláda, která zahájila systematické jednání o restituci církevního majetku, jež byla úspěšně završena o 14 let později přijetím zákona č. 428/2012 Sb.
Zákon o narovnání mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi - první pokus - rok 2008. Podstata návrhu byla stejná jako u současného platného zákona č. 428/2012, tj. s opuštěním výčtového principu. S pádem Topolánkovy vlády v roce 2009 se legislativní proces vrátil na začátek.
Část 2.3 K metodice určení hodnoty církevního majetku
Samotná metodika stanovení hodnoty církevního majetku byla výsledkem složité a mnohaleté práce a hledání shody mezi tehdejší církevní a vládní komisí, které projekt restituce církevního majetku v rámci narovnání vztahů mezi státem a církvemi připravovaly. Údaje pro výpočet byly převážně poskytovány státními institucemi, například Ústavem zemědělské ekonomiky a informací, Ministerstvem zemědělství České republiky a dalšími. Správnost metodiky byla verifikována renomovanou mezinárodní poradenskou společností Ernst and Young, která na žádost Ministerstva kultury provedla analýzu a kontrolu způsobu výpočtu. Závěr kontrolní zprávy Ernst and Young shrnuje následující citace: "Statický algoritmus využívající průměrné ceny je racionální vzhledem k nedokonalosti podkladových i tržních dat za podmínek omezeného času pro zpracování ocenění majetku."
Tady s dovolením přečtu i tu poznámku pod čarou, protože ji pokládám za důležitou. Kontrolní zpráva společnosti Ernst and Young obsahuje také odhad množství práce nezbytné pro výpočet hodnoty církevního majetku alternativní metodou položkového ocenění. Množství práce - ocenění celkem 110 000 pozemkových položek a 16 250 budov - bylo odhadnuto na celkem 120 000 člověkohodin. To znamená, že jeden člověk by na ocenění veškerého církevního majetku položkovou metodou pracoval při standardním 40hodinovém pracovním týdnu přibližně 60 let. Dvaceti pracovníkům by ocenění trvalo přibližně 3 roky. Cena za tento druh práce byla v cenách roku 2011 odhadována přes 30 milionů korun.
Stanovené částky jsou součástí platné legislativy a jakékoli úvahy o jejich zpochybnění bez uvedení pádných argumentů jsou pouhými účelovými politickými deklaracemi.
Bod 2.4 Rozdělení finanční náhrady mezi církve a náboženské společnosti
Finanční náhrada 59 miliard korun měla být rozdělena mezi celkem 17 církevních institucí. Římskokatolické církvi, která vlastnila historicky největší objem zabavených nemovitostí, mělo náležet až 99 % schválené finanční náhrady. Důležitým aspektem restituce církevního majetku je však mimo zmírnění následků majetkových křivd také postupné snižování závislosti církví a náboženských společností na mandatorních výdajích státního rozpočtu až do jejich úplného zastavení.
Církev římskokatolická ze solidarity s ostatními církvemi a náboženskými společnostmi se v zájmu naplnění tohoto záměru zákona zřekla 20 % finanční náhrady, na niž měla nárok, ve prospěch ostatních církví a náboženských společností. - Zde odkazuji na tabulku číslo 1. - Bez tohoto velkorysého gesta by nebylo možné odejmout státu odpovědnost za financování 16 církví a náboženských společností bez církve římskokatolické a zabezpečit jejich oddělení od výdajové strany státního rozpočtu do roku 2029 a jejich následnou plnou ekonomickou nezávislost. Tímto církev římskokatolická převzala část finančního břemene státu ve výši 11,8 miliardy korun. Tyto finanční prostředky by musela Česká republika vyplatit, aby se zbavila své zákonné odpovědnosti za financování 16 církví a náboženských společností. České republice tak vznikla budoucí čistá rozpočtová úspora ve výši 11,8 miliardy korun v cenách z roku 2012.
Nebudu teď číst celou tu tabulku, jakým způsobem to bylo rozděleno, ale pokládám k tomu za nezbytné říci přece jenom ještě jednu svoji tezi, protože opakovaně v různých diskusích zaznívá, že tyto náhrady za majetek, který stát kdysi ukradl církvím a náboženským společnostem, dostávají i církve, které v roce 1948 neexistovaly, které vznikly až po roce 1989, jako třeba církev adventistů nebo některé další. Je to právě proto, že se nejednalo jenom o náhradu ukradeného církevního majetku, ale že se jednalo také o to, abychom dospěli do stavu, kdy dojde k oddělení financování církví a náboženských společností ze státního rozpočtu, kdy bude ukončeno toto financování. A právě proto došlo k rozdělení té částky, kterou by měla správně dostat katolická církev, jak jsem tady citoval, a ve výši 20 % dala, rozdala ostatním církvím a náboženským společnostem na to, aby měly šanci fungovat i za situace, kdy stát zastaví jejich financování ze státního rozpočtu a nadále budou už platy duchovních čistě v režii církví a náboženských společností jako svébytných právnických osob.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Pane poslanče, já vás nyní přeruším. Je 12 hodin, musíme přerušit projednávání tohoto bodu, takže konstatuji pro stenozáznam, že jsme přerušili tento bod uprostřed vystoupení pana poslance Marka Bendy, a v souladu s rozhodnutím Poslanecké sněmovny se budeme věnovat napevno zařazenému bodu. Jenom konstatuji, že pan poslanec Václav Klaus se omlouvá z dnešního jednání od 12 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
Nyní předám řízení schůze a otevřeme projednávání dalšího bodu.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji pěkné poledne. Nyní tedy zahájíme pevně zařazeným bodem
Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.