(18.30 hodin)
(pokračuje Klaus)
Promiňte, já si myslím, že vážné zákony má předkládat vláda, má na to mít politickou dohodu. Když chce něco změnit ve sportu, já bych byl velice pro to, aby třeba trenéři mládeže si ukrojili daleko větší díl peněz z toho systému. Pak to tady má skutečně projít rezorty, sem to přijít a vládní koalice to prosadí, nebo neprosadí. Ale tento způsob považuji skutečně za neuvěřitelně nešťastný, a promiňte, asi to sami cítíte, že to je trošku ztráta času, co zde vytváříme, že tímto stylem dolepíme nakonec nějaký hybridní tvar zákona a vejde to v platnost. Takže jsem rád, že už nejsem zpravodajem, to jsem říkal.
Takže to je asi všechno pro dnešek a přeji vám hezký zbytek úterý. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Dobrý večer. Další v rozpravě je pan poslanec Radek Zlesák. Prosím, máte slovo. - Přednostní právo, pardon. Já se omlouvám. Já jsem si teď tady sedl, tak jsem ještě nepodchytil pořadí. Takže pan poslanec Stanjura s přednostním právem. Prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Abych tu debatu trochu vyvážil. Nejdřív byli příznivci a teď budou mluvit odpůrci toho zákona.
Já myslím, že na to Andrej Babiš jde chytře. Kdyby ten vládní návrh zákona podepsala vláda, tak by měl mnohem menší šanci, než když ho předkládá Milan Hnilička, který má respekt mnoha z nás ze své profesní kariéry. Myslím, že to je pravda, a mluvme zcela otevřeně. Kdyby tam seděl na místě předkladatele někdo mnohem kontroverznější, politicky teď myslím, tak ta debata je mnohem vášnivější. A ani mně není příjemné tady kazit dílo, které chystá Milan Hnilička. Říkám to zcela otevřeně.
Můj předřečník pan poslanec Klaus naprosto přesně popsal legislativní proces, který doposud probíhal. My jsme vlastně v prvém čtení, i když si říkáme, že jsme v druhém čtení, protože projednáváme jiný návrh zákona, než který jsme měli v prvním čtení. Já myslím, že to je legitimní si přiznat. Takže jedno čtení vlastně vynecháváme. Teď pominu, že vlastně členové ostatních výborů, protože pozměňovací návrhy chystají všichni, vlastně si připravovali případné pozměňovací návrhy k tomu původnímu a ne k tomu novému. To za prvé.
Za druhé. Nesdílím názor, že když něco špatně funguje, a na tom se asi shodujeme, tak že to vyřeším tím, že zřídím novou instituci. Pokud tu instituci zřídíte, a já říkám naschvál zřídíte, protože já pro nebudu, tak už ji nikdy nezrušíme. To je třeba si říct. Místo abychom vyzkoušeli kroky, abychom zlepšili systém rozdělování peněz, tak prostě vytvoříme instituci. To je opravdu kocourkovské řešení. Neřeší to problém. Máme víru v to, že když zřídíme novou instituci, že to bude fungovat lépe. A protože to přece jenom už máme několik měsíců, a velmi často mnozí z nás mluví o tom, jak sport podporují obce, města, kraje, a to je pravda, máme nějaká čísla? Máme relevantní čísla, kolik je to v republice, když to dáme k těm státním? Vím, že každý za to své město to ví. A bavíme se jenom o tom státním koláči. Vůbec se nebavíme o tom, co přidávají města a obce. Je to záslužná činnost a je to dobrovolné a vědomé rozhodnutí konkrétního zastupitelstva. To samé na úrovni krajů. Tam by to mělo být mnohem jednodušší získat data z 13 krajů a hlavního města Prahy, to přece není tak složité, abychom věděli, kolik do oblasti sportu šlo z krajských rozpočtů v roce 2018, 2017, 2016, 2015. Klidně to můžeme porovnat s dobou, kdy ještě fungovala Sazka, než si sportovci sami to zlaté vejce zničili. To tak prostě je.
Ta čísla nemáme k dispozici. A já mám hypotézu, kterou nemám ale potvrzenu, že když to sečteme, tak ta čísla budou vysoká, že to budou opět miliardy, když do toho dáme i investiční peníze, které jednotlivé obce investují ze svých rozpočtů - tu nové sportoviště, tu oprava školních tělocvičen, tu veřejné sportoviště, tu fotbalový stadion, hokejový stadion, tu bazén jeden, druhý atd. Nic k tomu nemáme k dispozici a jako lék na řešení problémů je návrh na zřízení nové instituce.
Já jsem také strávil debatu s Milanem Hniličkou a musím říct, že příjemnou a konstruktivní. Já patřím k těm, že klíčový problém je odměňování trenérů. Opravdu si myslím, že to je klíčový problém, že to je věc, která se velmi často dělá buď za žádné, nebo malé peníze. Ale pokud chceme mít výsledky, tak to nemůžeme tolerovat a sázet na dobrovolnost a ochotu těchto trenérů. Pokud chceme mít výsledky v profesionálním sportu, tak musíme mít odborníky už u mládeže. To je prostě neúprosný trend, to nezměníme v ČR. Kdo začíná pozdě se sportem, málokdo pronikne na tu špičkovou úroveň. Máme na to podmínky? Vytváříme na to podmínky, aby se talenty neztratily? Máme ty nejlepší u mládeže? Jako je to heslo: Nejlepší trenéři k mládeži. Za tři tisíce měsíčně? Nebo za dva tisíce měsíčně? Opravdu pak ti nejlepší trenéři jdou? Já myslím, že ne.
Tento návrh to neřeší a ani to řešit nemůže. Buďme spravedliví. Nemůžeme mít v zákoně napsáno, kolik procent peněz půjde na kterou činnost, ale co už je debata například pro školský výbor, neboli výbor pro školství, mládež a tělovýchovu, když se vypisují dotační tituly, kolik v těch dotačních titulech má vláda alokovat například na odměnu trenérům mládeže. To je legitimní debata v rámci státního rozpočtu. Ale této debatě se nevěnujeme. My se věnujeme vytváření institucí. Už máme organizační strukturu, odhad počtu zaměstnanců, odhad mzdových nákladů, ale to tomu sportu nepřinese nic kladného, ale ani záporného, abych jenom nekritizoval. A to mi na tom návrhu vadí. Prostě se chlácholíme, že tím, že vytvoříme novou instituci, ten problém vyřešíme. Já vám garantuji, že nevyřešíme.
Pamatuji si debatu o zákoně o podpoře sportu v minulém volebním období, kdy jsme marně upozorňovali na absurdity tohoto návrhu - a paní bývalá ministryně mě poslouchá, byla to ona, která prosadila, že bychom měli mít 6 243 plánů měst a obcí, koncepcí rozvoje sportu na území. Proč to vlastně máme? Co se zlepšilo za tu dobu? To už je aspoň dva roky. Co se zlepšilo? V čem je to lepší, než to bylo? V ničem. Vůbec v ničem! Ale máme zákon, který tuto nesmyslnou povinnost ukládá všem, i těm nejmenším obcím.
Bavme se například o rozpočtovém určení daní. Ale k tomu potřebujeme ta čísla, abychom věděli, kolik investují města a obce do nových sportovišť, ale také do údržby stávajících sportovišť. To je stejný problém. Mnohá sportoviště, a i legendární, bych řekl, která všichni fanoušci sportu, mezi které já se počítám, znají roky, a stav mnohých z nich je tristní. Vidíme tam našeho kolegu Jakuba Jandu. Zeptejte se ho, v jakém stavu jsou skokanské můstky. Ale už máme dva roky platnou novelu a máme transparentní všechna supervýběrová řízení, až na to, že následovníci Jakuba Jandy nemají kde skákat v ČR. Ale zřídíme agenturu a příští rok určitě budeme mít plno můstků. Fakt tomu věříte? Já tomu prostě nevěřím!
Takže místo toho, abychom energii těch z nás, kteří se tomu chtějí opravdu podrobně věnovat, věnovali na úpravu a zlepšení stávajícího systému, abychom využili nesporné zkušenosti těch kolegů, kteří je mají z komunální a krajské úrovně, tak svoji pozornost a energii dáváme do toho, že děláme pozměňovací návrhy, píšeme paragrafy, přepisujeme, vylepšujeme je, přidáváme, ubíráme. Ale přece základní otázka by měla být, než se pustíme do nějakého návrhu zákona, komu to přinese prospěch, když ten zákon přijmeme. A já odpověď na tu otázku bohužel neznám. Plno dobrých úmyslů, to nijak nezpochybňuji, plno víry v to, že to bude lepší, to také nijak nezpochybňuji, ale není tam nic, co by mě opravňovalo, abych těmto dobrým myšlenkám, dobrým nápadům, dobrým úmyslům věřil. To je největší problém tohoto návrhu zákona.
A už ten legislativní proces. Teď pominu, že nebylo standardní připomínkové řízení, já nevím proč, když je to taková priorita vlády! Proč to není vládní návrh zákona, při vší úctě k panu kolegovi Hniličkovi? Ten návrh se nedá napsat z poslaneckých lavic. Tak si řekněme otevřeně: kdo ve skutečnosti psal původní návrh zákona a komplexní pozměňovací návrh? Přece nemůžeme chtít po panu poslanci Hniličkovi, aby to psal on! To je přece jasné. To není kritika jeho osoby. Takže to stejně píšou úředníci, ale politickou odpovědnost nese Milan Hnilička, ne Ministerstvo školství, Ministerstvo financí, Ministerstvo pro místní rozvoj nebo někdo další. Politickou odpovědnost nese Milan Hnilička a spolupředkladatelé. Ano, když to bude fungovat, zaslouženou slávu sklidí Milan Hnilička a jeho kolegové. Ale když to nebude fungovat, když se ukáže, že ty paragrafy nejsou napsané dobře, tak zase, politické náklady neponesou ti úředníci, kteří to psali, ale my jako Poslanecká sněmovna. ***