(17.10 hodin)
(pokračuje Michálek)
Dovolte mi, abych se teď dostal pod povrch, abych mluvil konkrétně o těch dvou změnách, které jsou navrhovány.
Za prvé. Tady paní ministryně - tedy uznávám, z jiného ministerstva, ale chápu, že vláda má personální nouzi, asi má teď zrovna jiné úkoly - přednesla, že není možné zavést výjimku pro kopírování notových záznamů. Já si dovoluji citovat ze směrnice 2001/2009 (správně:29) Evropských společenství, článek 5 odst. 3. Obsahuje dvě písmena, písmeno a) a písmeno b). Písmeno a) skutečně neumožňuje kopírování rozmnoženin a písmeno b) umožňuje kopírování rozmnoženin.
Přečtu vám to: Členské státy mohou stanovit výjimky nebo omezení práva na rozmnožování podle článku 2 v těchto případech:
a) u rozmnoženin na papíře nebo jakémkoli podobném nosiči, přičemž tyto rozmnoženiny vznikly použitím jakékoli fotografické techniky nebo některým jiným procesem s podobnými účinky, s výjimkou hudebnin, za předpokladu, že nositelé práv získají spravedlivou odměnu.
A teď písmeno b) - pozor: u jakýchkoli rozmnoženin na jakémkoli nosiči vytvořených fyzickou osobou pro soukromé užití a pro účely, které nejsou přímo ani nepřímo komerční, a to za podmínky, že nositelé práv získají spravedlivou odměnu, která, pokud jde o dotyčné dílo nebo předmět ochrany, bere ohled na použití nebo nepoužití technologických prostředků uvedených v článku 6.
Tohle písmeno b) umožňuje členským států zavést výjimku pro to, aby když vaše dítě půjde do knihovny, tak si tam mohlo zkopírovat notový záznam. Jediné, co musí dodržet, je, že to musí být stanoveno v našem zákonu, což teď projednáváme, že to má být pro soukromé užití a že to nemá být pro komerční užití a že tam má být spravedlivá odměna, což znamená, že už dneska z každé té kopie dostává nějaké procento, nějaký desetník, dvacetník dostává DILIA, což je zase speciální organizace, která vybírá poplatky za kopírování hudebních děl a dalších podobných.
Samozřejmě že to je možné. Není pravda to, co zaznělo z Ministerstva kultury, a je to bohužel kvůli tomu, že zjevně Ministerstvo kultury je prolezlé lobbisty těchto organizací. Já to vím, já to sleduji cca osm let a my jsme ty návrhy viděli, návrhy, které připravila OSA a DILIA, které samozřejmě nebyly ve prospěch občanů České republiky, které byly jedině ve prospěch těchto kolektivních správců, aby se napakovali. Také tady zazněli lidé jako - pan Janda něco řekl. Vždyť pan Janda je bývalý šéf OSA, tak samozřejmě že podpoří každý další návrh, který přinese OSA další peníze, aby se na tom mohla víc napakovat. Není pravda to, co říkalo Ministerstvo, že to nemůžeme zavést. Podle evropské legislativy to můžeme zavést a je to jenom na nás. Senát nám to tady předložil, oni to zpracovali, řádně to bylo navrženo, není to na poslední chvíli, že bychom to tady mastili, a je to pouze nás, jak my to rozhodneme.
A teď k té druhé části. Ta se týká právě těch zaměstnaneckých rádií, televizek a dalších podobných nosičů. Chtěl bych začít tím, že Soudní dvůr Evropské unie už rozhodoval v jedné podobné kauze, a to v případě zubních lékařů, a tam stanovil, že pokud někdo chodí k zubaři kvůli tomu, aby mu tam spravili zuby, nechodí tam kvůli tomu, aby se obohatil posloucháním rádia nebo televize, a že v takovém případě není nutné platit poplatky, protože to nemá samostatný hospodářský význam. A ostatně se tím zabýval i náš Ústavní soud v nálezu II. ÚS 3076/2013 a právě v tomto nálezu popisuje, že v případě, pokud nejde o hospodářské využití, ale jde o tyto televizky, tak OSA a Intergram nemají žádné speciální právo na to, aby vybírali, obcházeli, vybírali další poplatky za toto užití.
Chtěl bych vás požádat, vážené kolegyně, kolegové, abychom neustupovali tomuto brutálnímu nátlaku lobbistických skupin, kolektivních správců, kteří se snaží jenom napást na tom, aby získali další tisícovky za ty televizky a za ta rádijka u drobných zaměstnanců, živnostníků, i tady u nás v Poslanecké sněmovně, a abychom podpořili návrh, jak ho předložil Senát. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Mám tady dvě faktické poznámky. Jako první pan poslanec Bláha. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Bláha: Musím reagovat na mého předřečníka, protože to není ve skutečnosti tak, jak to tady popisujete, že za zaměstnanecká rádia a televize někdo něco platí. Není to tak. Jak jsem předeslal, nemám rád autorský zákon, ale není to tak. V mých provozovnách se několikrát stalo, že mě OSA a jiní oslovili, že zaznamenali od svých zpravodajů, že tam hrála hudba. Potom co jsem jim napsal, že si to pouštěl zaměstnanec, tak po mně nikdo nechtěl ani korunu. Tak to nefunguje. Jestliže někdo za to zaplatil, tak to bylo jenom z jeho blbosti. Normálně to funguje tak, že na pracovišti si můžete pustit cokoli. Veskrze je za to zodpovědný zaměstnanec, který si to pouští, ale je to jinak v okamžiku, kdy to pouští ve veřejných prostorách, to znamená, že v prostorách, kam chodí zákazníci, je to jinak. Ano. A v ten okamžik to musíte nějak oddělit. A já jsem ve svých provozovnách, kam chodí zákazníci, zakázal pouštět rádio a televizi a vůbec mi to v ničem neubírá na kšeftu. Vůbec to nevadí. A jestli ten zaměstnanec si chce někde něco pustit, tak ať jde domů. V práci má pracovat a ne si pouštět rádio. Asi takto.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní prosím pana poslance Klause s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Vácha. Prosím.
Poslanec Václav Klaus: Dobrý večer. Dovolil bych si, a ne už tedy poprvé, již s těmi vodáky, souhlasit s Piráty, protože já obecně jsem pro svobodu jednotlivce, jsem pro co nejmenší stát, ale když už se něco dělá, tak ať to dělá stát. Třeba v Norsku naprosto odsuzuji, že odebírání dětí řídí soukromá společnost Barnevernet, protože to kdyžtak má dělat státní sociálka, když se někdo nestará o děti. A zrovna tak když se něco vybírá pod zákonem, tak to má dělat stát. A já prostě odmítám soukromé daně. Jako ředitel školy jsem se stal několikrát takřka objektem vydírání, že máme ples, kde bude hrát školní kapela, nějací študáci, a teď tam na mně vymáhali nějaké seznamy a poplatky a podobné věci. Myslím si, že ten krok nebo svět už je tak posunutý, že ta senátní verze je v pořádku, že se máme těch živnostníků skutečně zastat, těch např. holičů a pekařů a dalších, kterým tam hraje rádio. Toto bych k tomu asi rád řekl. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní pan poslanec Vácha, připraví se pan poslanec Benešík s faktickou poznámkou. Prosím.
Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, měl bych dvě poznámky. Já hraju v amatérské kapele a už několikrát nás pronásledovala OSA za to, že jsme hráli vlastní písničky, a dokonce mi posílali složenky za to, že hrajeme vlastní písničky, pak po nás chtěli, abychom jim posílali názvy písní, které budeme hrát, tak jsme jim poslali názvy písní. Ty tady opakovat nebudu. (Pobavení v sále.) To bych se červenal, i kdybych byl někde sám. A pak jsme to tedy změnili, že ty písně se jmenují písně o lásce č. 1 a písně o lásce č. 2, o lásce č. 3. To je jedna věc, kdy OSA nějakým způsobem zneužívá své postavení.
Druhá věc je a druhá poznámka je, my se tady pořád bavíme o nějakých provozovnách, nějaké hospody, případně kadeřnictví apod. Nejsou to jenom provozovny, kde podnikatelé vydělávají na tom, že tam přijde zákazník a poslouchá hudbu z rádia. Musíme si uvědomit, že jsou to také školy, základní školy, mateřské školy, ty mají televizní přijímače, mají rádia a za ně musí platit. A to jsou třeba televizní přijímače, kdy máme displej někde před jídelnou, kde se ukazuje, co bude za jídlo, ale protože to má v sobě televizní přijímač, tak se za to musí platit. A tohle je fakt, který tady nikdo nezmínil, že jsou to i školy, které musí platit. Já jsem to teď ověřoval u naší paní kvestorky. A jsou to tisíce, tisíce korun, které jenom ta jedna škola musí platit. A kolik škol máme, to si určitě dokážete představit. Děkuji.***