Úterý 22. ledna 2019, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Radek Vondráček)

1.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 109/7/ - zamítnutý Senátem

Usnesení, jímž Senát zamítl tento návrh zákona, bylo doručeno jako sněmovní tisk 109/8. Já mezi námi vítám pana senátora Vilímce, který už i zaujal své místo. Poprosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu o zamítnutí tohoto návrhu zákona vyjádřila paní poslankyně Kateřina Valachová. A opět poprosím o klid v sále, aby paní poslankyně měla možnost vystoupit. Prosím. (Hluk v sále.)

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážení poslanci, vážené poslankyně, vážená vládo, vážený pane předsedo, dovolte mi, abych za předkladatele, sociálně demokratické poslance a poslankyně, krátce uvedla znovu tady v Poslanecké sněmovně novelu zákona, kterou již jednou Sněmovna schválila, Senát bohužel tuto novelu zamítl, a jejímž cílem je jedna jediná a podle našeho soudu poctivá věc, aby v České republice v době hospodářského růstu zaměstnanci a zaměstnankyně měli jistotu, že pokud jsou účastni na pojištění, tak v době nemoci jsou již od prvního dne účastni na náhradě za ztrátu výdělku a mají jistotu, že nejsou za nemoc trestání. Návrh tedy počítá s tím, aby od 1. července 2019 -

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vás přeruším na okamžik a poprosím o klid v sále!

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Návrh tedy počítá s tím, aby od 1. července 2019 zaměstnanci a zaměstnankyně v České republice měli obnovenou náhradu mzdy ve výši 60 % vyměřovacího základu, což je tedy laicky řečeno polovina mzdy, polovina platu, od prvního dne nemoci.

Návrh nezapomíná ani na zaměstnavatele. Podle našeho názoru kompenzace směrem k zaměstnavatelům jsou dostatečné, činí zhruba 3,5 mld. korun. Stejně tak chci zdůraznit, že tyto výdaje, investice podle nás směrem ke zdraví zaměstnanců, jsou kryty státním rozpočtem. Z toho důvodu také došlo ke kompromisu tady ve Sněmovně v tom smyslu, aby účinnost zákona nastala 1. července 2019.

Stejně tak Ministerstvo práce a sociálních věcí postupuje ve věci přípravy elektronické neschopenky, protože jsme samozřejmě také vyslyšeli hlasy zaměstnavatelů volajících po tom, aby došlo k debyrokratizaci, aby se snížila administrativa a aby se také zabránilo tomu, aby v ojedinělých případech, protože podle našeho soudu to není masivní věc, bylo zabráněno tomu, aby případní nepoctivci nemocenskou zneužívali.

Takže ještě jednou, doufám, že znovu Sněmovna stejnou silou hlasů podpoří to, aby zaměstnanci a zaměstnankyně od 1. července 2019 měli obnovenou nemocenskou, a domnívám se, že všechny argumenty, které měly padnout ve Sněmovně, tak padly, a já věřím, že si na ně velmi pečlivě vzpomínáte. Hlavní věc je, jsem-li účastna jako zaměstnanec na pojistném, mám být chráněna od prvního dne nemoci. Nemá smysl si hrát na to, že je poctivé trestat zaměstnance za nemoc. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Nyní poprosím, aby se slova ujal pan senátor Vladislav Vilímec. Prosím, máte slovo.

 

Senátor Vladislav Vilímec: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych uvedl důvody, které vedly Senát k zamítnutí novely zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, dle senátního tisku 11. Usnesení Senátu je obsaženo ve sněmovním tisku 109/8, který máte k dispozici.

Chtěl bych dodat, že návrh zákona byl před jeho projednáním na plénu v Senátu postoupen k projednání třem senátním výborům. V rámci projednání ve výborech doporučil ústavněprávní výbor zamítnutí návrhu zákona, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu jeho vrácení s pozměňovacími návrhy a toliko výbor pro zdravotnictví a sociální politiku doporučil schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Na plénu Senátu pak byl přijat návrh na zamítnutí. Pro zamítnutí z 62 přítomných senátorů hlasovalo 37.

V průběhu diskuse se objevil věcný i formální nesouhlas s částí 13. - změnou zákona o vysokých školách, která vůbec nesouvisí se záměrem novely zákona, tedy zrušením karenční doby, kdy se tedy neposkytuje ta náhrada mzdy za prvé tři dny pracovní neschopnosti. Ten návrh části 13. se totiž týká úplně něčeho jiného - rozvržení pracovní doby akademických pracovníků. Navíc úprava je vnímána jak věcně, tak legislativně jako velmi problematická. Navrhované ustanovení v té části 13. v podstatě znamená, že by zaměstnavatel evidoval jen tu část pracovní doby, kterou sám rozvrhuje, nicméně vyloučení povinnosti zaměstnavatele evidovat odpracované směny je v rozporu s dalšími povinnostmi zaměstnavatele.

Ze své poslanecké praxe vím, že podobný návrh se diskutoval již v minulém volebním období. S tímto návrhem ani tehdy, ani teď nesouhlasilo Ministerstvo práce a sociálních věcí, byť sněmovní tisk je samozřejmě podáván jako poslanecký návrh.

Senát zhodnotil úpravu části 13. jako evidentní přílepek, který nemá ani příslušnou institucionální podporu akademické obce. S návrhem nesouhlasil také ani zástupce předkladatele, paní poslankyně Kateřina Valachová.

Pokud se týká samotného zrušení karenční doby, diskuse v Senátu, ale samozřejmě i v Poslanecké sněmovně poukázala na skutečnost, že se jedná o závažnou věc, která má nejen dopady sociální, ale evidentně velké finanční dopady na zaměstnavatele. O karenční době se vedly vždy velmi vášnivé diskuse. Koneckonců vím, že v Poslanecké sněmovně levice se vícekráte v minulosti pokusila dosáhnout zrušení karenční doby, ať již cestou novely zákona, novely zákoníku práce, nebo u Ústavního soudu. Neuspěla dosud. U změny, jakou představuje zrušení karenční doby - a já odmítám, že by to bylo trestání jaksi zaměstnanců - je zcela namístě, aby taková norma byl předkládána jako výsledek elementární dohody tripartity, dohody mezi zástupci zaměstnavatelů, zaměstnanců a státem. Dobře víme, že nic takového nenastalo.

Karenční doba, nechci o tom nějak šíře debatovat, protože určitě debat o této věci tady ve Sněmovně jste si užili dost, stejně tak v Senátu, byla zavedena ještě v roce 2008 a opakovaně v roce 2009. Jejím cílem a koneckonců i výsledkem bylo zvýšení zodpovědnosti zaměstnanců především ke krátkodobým pracovním neschopnostem i zmenšení prostoru pro případnou fiktivní nemocnost, což je prokázáno mnoha statistikami. Navíc, a o tom také mluvila paní předkladatelka, nebo zástupkyně předkladatelů, navíc by případnému zrušení karenční doby mělo předcházet dosažení plně funkčního stavu systému elektronických neschopenek. Na to poukazovali i senátoři z vládní koalice.

Je třeba mít také na paměti souvislosti se zavedením karenční doby, kde se zrušila coby kompenzace povinnost placení nemocenského pojištění ve výši 1,1 % z hrubé mzdy ze strany zaměstnanců. Za zaměstnance, a to se mnoho dnes nezdůrazňuje, nemocenské pojištění platí pouze zaměstnavatel. V zásadě tak zaměstnanci oproti minulosti vytvářejí zdroje, jak bylo spočteno, na zhruba pět či šest neplacených dní dočasné pracovní neschopnosti.

Senát, nebudu teď mluvit o dalších statistikách, ale Senát také vzal na vědomí i vysoké finanční náklady, které by při zvoleném a nedostatečném způsobu kompenzace, to je to snížení o dvě desetiny procentního bodu na pojištění nemocenského, tak při takto zvoleném způsobu kompenzace by náklady dosáhly roční výše minimálně 4,5 miliardy korun. To jsou čísla, která byla oficiálně předložena Ministerstvem práce a sociálních věcí na jednání tripartity a nebyla zpochybňována. Nebyla zpochybňována ani v Senátu, a to ani ze strany předkladatelů.

V době, kdy se proplácela v prvních třech dnech náhrada mzdy, tedy před tím rokem 2009, činila její výše 30 % vyměřovacího základu, nikoli to, co se teď navrhuje, to znamená 60 % z vyměřovacího základu. Senátoři proto navrhovali také vyšší kompenzace zaměstnavatelům v podobě snížení pojistného odváděného zaměstnavateli na nemocenské pojištění za zaměstnance o 35 setin procenta, nikoli o ty dvě desetiny, ale o 35 setin procenta, které by tyto finanční dopady zhruba snížily na úroveň 2 miliard korun. Senát však nakonec zvolil zamítnutí zákona. Je třeba si uvědomit, a to se také moc nezdůrazňuje, že stát má dosud vyšší příjmy z nemocenského pojištění, než jsou roční výdaje státu na výplatu dávek nemocenského pojištění. Nevidím jeden důvod, proč by stát měl na nemocenském pojištění takto vydělávat.

Návrh zákona měl stejně nabýt účinnosti až 1. července 2019. Senát tedy návrhem na zamítnutí předložené novely vytvořil i určitý časový prostor k novému posouzení všech aspektů spojených s případným rušením karenční doby, a to včetně finančních dopadů i předpokládaného nárůstu vykazované pracovní neschopnosti. S tímto vědomím a předpokladem tedy Senát návrh zákona zamítl.

Vážené poslankyně a poslanci, nezbývá mi než věřit, že důvody tohoto zamítnutí pochopíte a budete usilovat v této věci o nalezení lepší vyváženosti změn jak ve prospěch zaměstnanců, tak ale i také ve prospěch zaměstnavatelů. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane senátore. Vzhledem k tomu, že pan zpravodaj garančního výboru sedí na svém místě (poslanec Novák u stolku zpravodajů), ptám se ho, zda se chce vyjádřit. V tuto chvíli ne. Ptám se pana poslance Bauera, který byl zpravodajem v hospodářském výboru. Nemá zájem o vystoupení. Otevírám tedy k tomuto bodu rozpravu. Měl jsem zde přednostní právo - pan místopředseda Okamura.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, na úvod zdůrazním, že hnutí SPD podporuje proplacení prvních tří dnů nemocenské, tedy zrušení karenční doby, jelikož chceme, aby se lidé mohli v případě nemoci co nejdříve vyléčit. Zároveň však prosazujeme, aby tyto první tři dny nemocenské proplácel stát a nikoli zaměstnavatel, jak prosazuje vláda. Zatížení živnostníků a malých a středních podnikatelů je totiž v současnosti již tak vysoké, že ho není možné již více navyšovat. Proto se v hlasování o sněmovní verzi opět zdržíme, protože jste nám zamítli náš pozměňovací návrh, který právě měnil povinnost proplácení ze zaměstnavatele na stát.

Karenční dobu, tzn. neproplácení prvního dnů nemocenské, zavedla v úsporném balíčku vláda ODS, a tím snížila náklady firmám na úkor zaměstnanců a současně pozvedla míru odvodu do státního rozpočtu, protože velká část zaměstnanců přestala krátkodobě marodit. A je zcela jasné, že na nemocenskou chodí v drtivé většině ti s nejmenšími platy, protože rozdíl mezi nemocenskou a platem je v jejich případě v řádu stokorun, zatímco třeba u nás by to byl rozdíl v řádu tisíců. Ústavní soud karenční dobu v pololetí 2008 zrušil. Kabinet ale neproplácení prosadil znovu a ústavní soudci poté tuto úpravu paradoxně nechali v platnosti.

Proč Ústavní soud karenční dobu zrušil? Zrušení poskytování nemocenské za první tři dny v pracovní neschopnosti je v rozporu s ustanovením článku 30 odst. 1 Listiny, konkrétně s právem na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci. Jedná se tedy o poněkud pohodlný až svévolný postup ze strany státu, který kvůli neurčitému počtu zneuživatelů nemocenských dávek plošně postihuje všechny kategorie zaměstnanců. Výsledkem je stav, kdy převážná většina zaměstnanců zůstává po dobu prvních tří dnů v pracovní neschopnosti bez jakýchkoli prostředků, zatímco jejich povinnost platit pojistné zůstala nedotčena. Je nepřípustné, aby stát pouze vyžadoval splnění povinností ze strany zaměstnanců, v daném případě plnění pojistného, a nedbal přitom ochrany jejich zájmů, postihne-li je zmíněná událost v podobě pracovní neschopnosti. Došlo tak k porušení práv zaměstnanců, které dosahuje ústavněprávní dimenze. Systém nemocenského pojištění by neměl sloužit ke krytí deficitu státního rozpočtu. Karenční doba je podle mého soudu v rozporu s právem občana na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle článku 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a se zásadou závaznosti vykonavatelných rozhodnutí Ústavního soudu pro všechny orgány a osoby podle článku 89.

U článku 26 Listiny jde zejména o odstavec 3, kde se stanovuje, že každý má právo získávat prostředky pro své životní prostředky prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje. Podmínky stanovuje zákon.

Článek 30 Listiny upravuje právo občanů na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci a právo každého na takovou pomoc v hmotné nouzi, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.

Proč toto cituji? Z výše uvedených ustanovení plynou dva zásadní principy. Ano, v čase nemoci má zaměstnanec právo na pomoc, ale tuto pomoc je povinen mu poskytovat stát, nikoliv zaměstnavatel a z toho také vyplývá postoj našeho hnutí SPD. A jak jsme za SPD navrhovali a o našem návrhu se tady hlasovalo a byl zamítnut, jediné spravedlivé řešení, a také, jak vidíme, které odpovídá Ústavě, je, aby se nemocenská proplácela z nemocenského pojištění. Argument, že zaměstnavatelům vláda snížila odvody, moc neobstojí, protože vláda naopak kontinuálně v mnoha úrovních zaměstnavatele naopak silně zatěžuje.

Na druhé straně pakliže by si někdo přál, aby nemocný člověk za první tři dny nedostal ani haléř, tak to je také absolutně nepřípustné, protože bohužel v této zemi jsou miliony lidí, pro které je důležitá každá stokoruna a kteří žijí od výplaty k výplatě. A je o pravdu nemyslitelné, aby ve 21. století existovali v naší zemi lidé, kteří si nemohou dovolit být nemocní, protože by neměli na jídlo nebo na nájem. Je dost iluzorní představa, že tím stát nebo systém něco šetří. Nikdo totiž u nás neudělal relevantní průzkum, kolik nás stojí závažná, často chronická onemocnění lidí, kteří si je přivodili tím, že dlouhodobě opomíjeli si léčit drobná onemocnění. Každý ví, že přecházené nemoci se v budoucnu projevují v daleko horší podobě, ať už v kardiovaskulárních chorobách, tak v oslabení imunity, které následuje rakovina. Ta dnes postihuje třetinu všech občanů této země, což je raketový růst, nesrovnatelný s dobou např. před rokem 1990. Náklady na léčení těchto nemocí nás stojí ne stonásobně, ale určitě více než tisícinásobně více. A pokud někdo marodí proto, že se mu více vyplatí být doma než v práci, pak je to memento i pro zaměstnavatele, nakolik svého zaměstnance motivuje k práci.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. S faktickou poznámkou paní poslankyně Gajdůšková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji. Vážený pane předsedo, ctěná Sněmovno, vážená vládo, jenom technickou poznámku. To, co jsme slyšeli od pana místopředsedy Okamury, je bohapustý alibismus v tom smyslu, že sice karenční dobu chtěli zrušit a chtěli platit od prvního dne nemoci, a že to dokonce byl původně jejich návrh, ale je teď to nemohou podpořit, protože by to měl platit stát. Stát to vlastně platit bude. Ten návrh - a paní předkladatelka, paní zpravodajka řekla jasně - návrh obsahuje snížení odvodů na sociální a zdravotní pojištění o 2,5 % pro zaměstnavatele, což znamená, že zaměstnavatelům zůstává 3,5 mld., což znamená, že ty 3,5 mld. bude muset nějakým způsobem nebo nedostane stát, takže fakticky toto platí stát. Je to ze strany SPD skutečně jenom alibismus a nechtějí prostě lidem tu platbu v těch prvních třech dnech nemoci dát. Aby bylo jasno.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan předseda Stanjura. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Paní poslankyně Gajdůšková vystupuje ve stylu sociální demokracie, že něco je zadarmo. Kdyby ten návrh sociálních demokratů, který tak podporuje bývalé pravicové hnutí, nebo bývalé hnutí, které o sobě prohlašovalo, že je pravicové, obsahoval kompenzaci zaměstnavatelům, tak se skutečně bavíme o tom, jestli je to dobře, nebo špatně a jak případně postihnout ty, kteří to budou zneužívat. My jsme předložili pozměňovací návrh, který byl kompromisní, protože jsme vnímali politickou realitu, věděli jsme, že je většina, která chce zrušit karenční dobu, a navrhli jsme pozměňovací návrh, který by přibližně kompenzoval zvýšené náklady zaměstnavatelů. Ten jste ruku v ruce odmítli. Takže není pravda, že to nebude mít dopad na náklady zaměstnavatelů. Ti samí pak budou říkat: proč se nezvyšují mzdy? No protože na to nebude. Ti samí se budou divit, proč je nižší výnos daně z právnických osob. No protože budou vyšší náklady, tím pádem bude nižší zisk a tím pádem bude nižší daň. Ano, pro státní zaměstnance to vládní většina vyřešit umí zvýšením platů ve veřejné sféře, ale co na naprostá většina lidí, kteří jsou v privátní sféře? Ten prostor pro zvyšování platů se tímto špatným návrhem zákona prostě zmenšuje a platy nemohou růst tak, jak by růst mohly. To je pravda a to je třeba říct. A když už sociální demokraté to chtěli, tak měli přistoupit na ten kompromis, aby to kompenzovali zaměstnavatelům. Nebo se paní předkladatelka, nebo zástupkyně předkladatelů domnívá a je schopna mi na mikrofon říci, že budou kompenzovány veškeré náklady zaměstnavatelům, které tím vzniknou? Ano, nebo ne? Tak se aspoň přiznejte, že zvyšujete náklady zaměstnavatelů, a tím pádem snižujete prostor pro zvyšování platů těm zaměstnancům a říkáte tomu ochrana zaměstnanců. A je to přesně naopak. Ten návrh je proti zájmu zaměstnanců.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za naprosto přesné dodržení času a nyní tedy s řádnou přihláškou do diskuse paní poslankyně Šafránková.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, senátoři zamítnutím návrhu zákona o zrušení tzv. karenční doby mimo jiné opět poukázali na jistý závažný rozpor a deficit této předlohy, na který jsem ostatně opakovaně jménem svým i jménem klubu SPD upozorňovala již během projednávání této předlohy v Poslanecké sněmovně. Jde o to, že vládní návrh ukládá povinnost hradit první tři dny nemoci zaměstnance zaměstnavateli, který již dnes platí zaměstnancům náhradu části mzdy v období od čtvrtého do čtrnáctého dne jejich pracovní neschopnosti, resp. ty dny v tomto rozpětí, na kdy má zaměstnanec plánovanou pracovní směnu. Již toto stávající pravidlo jde proti logice pojistného systému, jelikož zaměstnavatelé jsou spolu se zaměstnanci zároveň plátci pojistného a po určitou dobu i plátci pojistného plnění.

Už tuto formu spoluúčasti v současné podobě považujeme za pochybnou a pro mnoho malých a středních zaměstnavatelů za velmi zatěžující až likvidační. Navíc je toto ustanovení často obcházeno, respektive jeho dopad ze strany zaměstnavatelů bývá minimalizován tak, že je zejména ve směnných provozech uměle snižován počet dní, které mají být zaměstnanci proplaceny. Toto se bude dít, jestliže bude přijat zákon v podobě schválené Sněmovnou v říjnu minulého roku, s ohledem a finanční zátěž zaměstnavatelů možná ještě častěji. To znamená, že tento návrh ve svých důsledcích může některé zaměstnance spíše ještě více poškodit.

Dámy a pánové, SPD považuje za přirozené a správné, aby byla zaměstnancům proplácena tzv. nemocenská od jejího počátku, od prvního dne pracovní neschopnosti z morálních, etických i prakticky finančních důvodů. Vůbec nejde primárně o to, jak tu mnohdy zaznívá, aby si mohli zaměstnanci prodlužovat víkendy nebo dovolené třídenním umělým fiktivním maroděním. Toto se může dít i v současném nastavení systému. A pokud je takovýto podvod zjištěn, zákoník práce již dnes umožňuje okamžité zrušení pracovního poměru. Naopak, tato změna proplácení nemocenské od prvního dne pracovní neschopnosti může přinést pozitivní dopady i pro zaměstnavatele např. v tom, že zaměstnanec při méně závažném onemocnění nebude z finančních důvodů protahovat pracovní neschopnost na dva až tři týdny, ale plně mu postačí týdenní nemocenská proplácená od jejího prvního dne.

Ovšem hlavní důvod, proč je nutné proplácet nemocenskou od prvního dne pracovní neschopnosti, je jiný. Je jím potřeba udržet pro nemocné nízko- až středněpříjmové zaměstnance takový standard příjmu, který by nebyl výrazně nižší, než je jejich příjem v měsících, kdy jsou zdraví. Protože nyní, když první tři dny nemoci nejsou placeny vůbec a i 4. až 14. den pouze v plánovaných pracovních dnech, navíc při uplatnění tzv. redukční hranice, dochází v některých případech k tomu, že zaměstnanec má při čtrnáctidenní nemoci proplaceno např. pouze 5 dní, navíc pouze v třípětinové výši standardního výdělku. To znamená, že se dostává na úroveň přibližně 25 až 30 % běžného příjmu, což může být mnohdy existenčně ohrožující.

My v SPD se domníváme, že nejvhodnějším a systémovým způsobem řešení této problematiky je proplácení nemocenské od prvního do třetího dne pracovní neschopnosti, a to nikoliv zaměstnavatelem, nýbrž z veřejných příjmů, z prostředků vybraného sociálního pojištění, jako je tomu nyní od 15. dne pracovní neschopnosti. Zdraví občanů a zachování jejich přijatelného životního standardu i v době nemoci je totiž jednoznačně veřejným zájmem. V tomto smyslu jsem již loni na podzim předložila komplexní pozměňovací návrh k projednávanému návrhu zákona, který spočíval v několika drobných změnách zákoníku práce, zákona o nemocenském pojištění a zákona o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Považuji za nanejvýš vhodné, abychom se k tomuto návrhu co nejdříve vrátili, protože jde o komplexní a systémové řešení, které je v rámci zákonných a rozpočtových mantinelů spravedlivé ke všem zúčastněným.

Děkuji a prosím, zvažte, jak budete hlasovat.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Jako další je přihlášena do rozpravy paní poslankyně Pekarová Adamová.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, kolem tohoto návrhu zákona jsme tady vedli už dlouhé debaty, takže mi dovolte jenom velice stručně říci stanovisko TOP 09 k tomuto vrácenému zákonu.

My se ztotožňujeme, a asi to vůbec nepřekvapí, právě na základě těch argumentů, které jsme uváděli už při projednávání tady ve Sněmovně, s argumenty, které předložil Senát, respektive na kterých se shodla většina senátorů, protože se domníváme, že opravdu rušení karenční doby je v tuto chvíli nedostatečně připravené, není správné, a to zejména proto, že se ani nevracíme k nějakému systému, který tady býval před rokem 2009, ale zavádíme zase jakoby nový systém, nový přístup, který je vůči zaměstnavatelům velmi nevýhodný a nespravedlivý.

Většina Senátu, to už tady zdůvodnil i pan senátor, tedy souhlasí s tím pravicovým pohledem, řekněme, na tuto věc. A já velmi nemohu souhlasit s návrhem předkladatelů, který je tady neustále prezentován, že karenční doba je jakési trestání zaměstnanců za nemoc. To musím opravdu odmítnout, protože pokud se na to chceme dívat takhle, tak se to dá jednoduše otočit, že zrušení karenční doby je naopak trestání zaměstnavatelů za to, že dávají lidem práci. Protože tak jak tady ten návrh stojí, tak opravdu vyplácení náhrady mzdy od prvního dne ve výši 60 % z vyměřovacího základu je něco, co tady nebylo ani v době, když si zaměstnanci sami přispívali v rámci odvodové povinnosti právě na nemocenské pojištění.

Připomínám pro ty, kteří třeba se té problematice tolik detailně nevěnujete, že tehdy to bylo 1,1 %, která šla za zaměstnancem, a za to měl ten zaměstnanec v prvních třech dnech nemoci 25 % náhradu jeho mzdy z vyměřovacího základu, denního vyměřovacího základu. Teď ten systém, tak jak by měl být zaveden, zavádí nulovou povinnost platit si odvody na nemocenské pojištění pro zaměstnance. Celá ta povinnost zůstává na zaměstnavatelích, ale zaměstnanec má mít možnost, nebo bude mít hrazeno 60 % z denního vyměřovacího základu. Takže když si vezmete tady jenom to jednoduché číselné srovnání toho systému, tak jak býval před zavedením karenční doby, tak vidíte zcela jednoznačně, jak ta zátěž se výrazně přesunula na zaměstnavatele, a ti samozřejmě, jak už tady zaznělo, si ji budou chtít nějakým způsobem kompenzovat, protože ta kompenzace, tak jak je navržena, zcela určitě nepokryje to, co je to stojí. Určitě se to pak projeví na výši mezd, na dalších benefitech, které zaměstnavatelé dneska poskytují, a oni to prostě ve svých nákladech zhodnotit budou muset. A na koho to dopadne? Asi si nemusíme namlouvat, že to bude právě na samotné zaměstnance, o nichž je tady často řeč a pro které prý toto opatření děláme.

Takže TOP 09 s tímto nemůže souhlasit. Těch argumentů je samozřejmě ještě celá řada dalších. Jako nemožnost kontrolovat skutečnou nemocnost v těch prvních třech dnech nejenom kvůli tomu, že nemáme funkční systém eNeschopenek, ale i kvůli tomu, že pokud projdou v tom návrhu, který tady už také ve Sněmovně leží, tak i s ním nebude vlastně možné zkontrolovat opravdu reálně, zda ten člověk je nemocen, zda opravdu stoná, či nikoliv. Takže se, myslíme, zcela oprávněně obáváme nárůstu zneužívání systému.

Navíc ten systém, po zrušení karenční doby vůbec nebude motivovat lidi k prevenci, což je také důležitý aspekt starání se o vlastní zdraví, předcházení nemocem, protože to je opravdu také jeden z těch, řekněme, benefitů toho zavedení karenční doby.

Dalo by se pokračovat s celou řadou věcí, ale myslím si, že už jsme si tady ty argumenty v debatě řekli vícekrát, ale nepřekvapí, že vzhledem k tomu, že se na tom zákoně nic nemění, tak se nemění ani náš postoj.

Děkuji za vaši pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Další je do rozpravy přihlášen pan poslanec Bauer. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Bauer: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si pozorně a s velkým zájmem přečetl vše, co jsem zde v průběhu prvního, druhého i třetího čtení přednesl v rámci projednávání návrhu na rušení karenční doby, a musím konstatovat, že není nic, co bych na svých slovech chtěl změnit. Proto mi dovolte, abych tady zopakoval jenom několik poznámek, přestože vím, že ty argumenty tady již zazněly, možná ve slepé víře, že někoho z vás přesvědčím a v tom závěrečném hlasování změníte svůj názor.

Za prvé, z politických důvodů se přepisují pravidla, která v naší zemi fungují a která tady vznikla jako těžce vydiskutovaný kompromis. Tento návrh je podáván přes jednoznačný nesouhlas zaměstnavatelů a stanovisko Hospodářské komory, ale i Svazu průmyslu a obchodu je toho důkazem. Vláda především pod vedením hnutí ANO svým postojem přebírá za tento nedodělaný, nevydiskutovaný - absolutní odpovědnost. Ano, je to právě hnutí ANO, které se ještě před parlamentními volbami v roce 2017 tvářilo a říkalo o sobě, že je propodnikatelské hnutí, ale já mám pocit, že čím dál tím více se to chování v praxi úplně obrací.

Karenční doba prokazatelně splnila svůj účel. Vyplývá to i z analýzy, kterou máte k dispozici. Karenční doba přispívá k větší odpovědnosti zaměstnanců hlavně u krátkodobé nemocnosti. Karenční doba evidentně zmenšuje prostor pro tzv. fiktivní nemocnost. Rušením karenční doby podle mého názoru vrátíte Českou republiku zpátky o mnoho let, kdy byla prokazatelně až dvojnásobná nemocnost. Rušení karenční doby poškodí české podnikatelské prostředí, poškodí firmy a bohužel, tak jak tady někteří předpokládají, zaměstnancům vůbec nepomůže. V neposlední řadě zrušení karenční doby přinese zákonitě požadavky zaměstnavatelů na podle střízlivých odhadů až desítky tisíc nových zaměstnanců.

Na závěr poslední dva argumenty, které tady taktéž již v minulosti zazněly. Já už jsem tady několikrát řekl, že v podnikatelském prostředí málokdy nastane situace, že osoby samostatně výdělečně činné, živnostníci, malé firmy, střední firmy, velké firmy, nadnárodní společnosti mají na jeden ekonomický ukazatel nebo na jeden návrh zákona stejný názor, protože to prostředí je velmi diverzifikované, ale tady musím konstatovat, že přicházíte se zrušením karenční doby v době, kdy všichni tito, to znamená drobní živnostníci, osoby samostatně výdělečně činné, malé, střední i velké firmy a nadnárodní společnosti jednoznačně nesouhlasí s tím, aby se v ČR rušila karenční doba.

A poslední argument, také tady již v minulosti zazněl. Pan premiér Andrej Babiš prokazatelně v médiích mnohokrát prohlásil, že nenastane situace, že vejde v platnost zrušení karenční doby do té doby, než bude zavedena plnohodnotná eNeschopenka, a tak jak vidíme legislativní proces, který se velmi táhne, je evidentní, že i tento slib pana premiéra Andreje Babiše bude jednoznačně porušen.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a s faktickou poznámkou chce reagovat pan poslanec Ondřej Veselý. Máte dvě minuty a krásný klid v sále. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Veselý: Děkuji. Je opravdu krásný klid, pane předsedající.

Dámy a pánové, já bych chtěl reagovat na připomínky k tomu, že jsme něco mimořádného, že chceme proplácet první tři dny nemoci, a dokonce nedej bože 60 %. My se vždycky řídíme tím, co je dobré na západ od našich hranic, jak to tam mají dokonalejší a lepší. Tak jenom pro vaši informaci, jistě to víte, ale připomenu to i na mikrofon. Německo - prvních šest týdnů nemoci, 100 % mzdy proplácí zaměstnavatel. Rakousko - šest až dvanáct týdnů nemoci, zaměstnavatel proplácí 100 %. Těch šest až dvanáct záleží na tom, jak dlouho je člověk zaměstnaný. Polsko - prvních 33 kalendářních dnů nemoci, 80 % platí zaměstnavatel. Takže si prosím neříkejme, že u nás jsme nějací mimořádní a poškozujeme zaměstnavatele. Naopak jsme byli velmi střídmí a snažíme se najít nějakou rovinu mezi tím, co můžeme, a co můžou zaměstnavatelé.

Samozřejmě vedle toho ještě snižujeme sociální pojištění, takže i takto zaměstnavatelům to kompenzujeme. Netvrdím, že je to stoprocentní, jak říkal i pan předseda Stanjura. To netvrdím, to si netroufám tvrdit. Taková čísla já z rukávu tahat nebudu. Ale nejsme ničím mimořádní.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další faktická poznámka - pan předseda Stanjura, poté pan poslanec Václav Klaus.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak nejprve, a on to pan poslanec Veselý určitě ví, Polsko je na sever od nás, ne na západ. To vůbec nevadí.

Ale aby ta debata měla smysl, tak musíme k tomu, kdo platí například nemocenskou, říct, jaká je výše odvodů za zaměstnavatele - sociální i zdravotní, které hradí zaměstnavatel. Pak to má smysl, protože to spolu samozřejmě souvisí. Ty 0,2 % jsou prostě malá kompenzace. To si myslím, a jsem rád, že jste řekl, že nebudete tvrdit, že to je celková, protože to skutečně není. Ale kdybyste citoval všechny země na západ od nás, a to jste neudělal podle mě zcela úmyslně, tak zjistíte, že v mnohých zemích je karenční doba a v mnohých je delší než tři dny, než to dneska rušíte. Takže pokud chceme vytahovat statistiky, tak si řekněme všechny země, porovnejme to, ale dejme k tomu i ty odvody, náklady na cenu práce. To má přece potom smysl. Ne že vezmu jenom jeden parametr. V každém jiném státě najdu parametr, který je výhodnější buď pro zaměstnance, nebo zaměstnavatele, pokud ho vytrhnu ze všech parametrů, které musím posuzovat. My trváme na tom, že to je návrh, který poškodí poctivé zaměstnance. Tak to prostě je.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Faktická poznámka - pan poslanec Klaus a poté bude zase reagovat faktickou poznámkou pan poslanec Veselý.

 

Poslanec Václav Klaus: Dobrý den v novém roce. Ano, tento zákon poškodí poctivé zaměstnance a poškodí samozřejmě podnikatele. Ale já bych obrátil vaši pozornost, kvůli čemu se to dělá. My se snažíme zajistit lidem sociální jistoty, protože jinak se všichni shodneme, že je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný. Čili normální je snažit se nestonat, chodit do práce. Já jako dítě, tamhle už nebudou vědět, o čem mluvím, jsme měli povinnou četbu Malého Bobeše. Tam se tatínek zranil v lese, chudák, rodina nedostala nic a skutečně hladověli. Bylo to velice smutné, ale v takové době už nežijeme. Dneska každý při takovémto zranění nebo vážné nemoci od třetího dne dostane 60 % mzdy a ta rodina samozřejmě není na tom bůhví jak, ale má zajištěny základní potřeby. My se bavíme o prvních třech dnech, což jsou skutečně takové ty kašlíčky, rýmičky a takovéto věci, tím zatížíme zaměstnavatele ještě více. Čili já trošku odmítám takovou tu vaši sociálně dojemnou argumentaci, protože takhle to není, takhle to bylo v těch dvacátých letech, řekněme.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Faktická poznámka - pan poslanec Veselý.

 

Poslanec Ondřej Veselý: Ještě jednou děkuji za slovo. Já odpovím vaším prostřednictvím, pane předsedající, panu Stanjurovi. Ano, Polsko je na sever od našich hranic, uznávám. Tak přidám nějaké ty západní země další. Belgie - první až sedmý den 100 %. Pak se to snižuje. Dánsko - 100 %, Lucembursko - 100 %, omezeno na nějakou dobu.

Tady upozorním jenom na tu zásadní věc. My jsme vlastně udělali opak. Země, které mají karenční dobu, proplácejí zejména první dny nemoci, kdy je to nejčastější nemoc, ta krátká přecházení nemoci, a právě proto to ty země zavádějí. Snižují to spíš na delší nemocenskou. My to máme naopak. Takže naopak v těch prvních dnech bychom měli platit podle mého názoru ještě víc, aby lidé nemoci nepřecházeli.

Takže jsem uvedl další tři země, které jsou skutečně již na západ nebo na severozápad od našich hranic. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Také děkuji. Faktická poznámka - paní poslankyně Valachová.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Já bych chtěla doplnit, že počet lidí, kteří jsou nemocní do tří dnů nemoci, se od roku 2008 doposud žádným způsobem nemění. To, co způsobuje ten dopad, o kterém se přeme, zda a jak je dostatečná kompenzace směrem k zaměstnavatelům, to jsou ty částky, za které nedostane zaměstnanec a zaměstnankyně nic v situaci, kdy jsou nemocní průměrně týden, 14 dnů. To znamená, to je ta situace, kterou známe my všichni. A ti, co mají průměrné příjmy, tak právě v této situaci, úplně běžné, to znamená, jsem nemocný týden, 10 dní, 14 dní, tak právě tam dochází vlastně k největšímu výpadku příjmů. Právě proto, že nejenže je příjem krácen, ale v prvních třech dnech nemoci nyní není kompenzován vůbec, a i pokud tento návrh zákona schválí Sněmovna, tak stále tam ta spoluúčast bude. Jak jsem řekla, my se bavíme o tom, že od prvního dne budeme kompenzovat 60 % vyměřovacího základu. To je polovina mzdy, vážené kolegyně, vážení kolegové! To je také spoluúčast.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké odpoledne, vážené paní poslankyně, páni poslanci, členové vlády, budeme pokračovat v rozpravě, a to řádnou přihláškou paní poslankyně Richterové. Připraví se paní poslankyně Aulická. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, byli jsme teď svědky takových přestřelek. Já bych ráda přednesla stručné stanovisko za klub Pirátů s tím, že si myslíme, že takové přestřelky úplně potřeba nejsou. Tohle totiž není skutečné žádné bitevní pole. Tady to je hledání nějakého řešení, které zase o něco vyváží tu vychýlenou rovnováhu, která byla vlastně v minulosti v pohledu na nemocnost.

Jde o to, že my jsme vlastně upřednostňovali jako země podporu těch lidí, kteří se dostanou do dlouhodobé nemoci, ale nedávali jsme nějaký kompromis, nějaký podpůrný mechanismus pro ty, kteří mají nízké platy a je pro ně opravdu velký problém být nemocní ten jeden týden. Takže to, o čem se dneska tady znovu mluví, je vlastně ukázka nějakého navracení rovnováhy z nulové mzdové kompenzace k těm 60 procentům. A je dobré si říct, že stejně přeci spousta firem, spousta podniků se snaží mnoha způsoby motivovat své zaměstnance, aby nebyli nemocní, aby o sebe pečovali, různými způsoby, ať už různé pobídky v předcvičení, chození do třeba fitness center, ale také různé finanční pobídky, že kdo měsíc nebyl nemocný, dostane přidáno. To tady všechno už zaznívalo v těch diskusích. Pojďme se zaměřit na tohle, že stejně na nemocnost má obrovský vliv to, jaká je situace v práci. To, jaké tam panují vztahy. To, jak se tam celkově lidem dobře pracuje nebo ne.

A krom toho, že zejména lidé s nízkými platy velmi výrazně pocítí i těch 60 procent ze mzdy při tom prvním týdnu nemoci, tak ještě jednu věc si připomeňme. Přece je to opravdu i na zodpovědnosti lékařů, kteří posuzují, zda je ta nemocenská oprávněná, nebo nikoli. Zkusme se na to podívat i tím, že je to i o zodpovědnosti těch, kteří posuzují.

A poslední závěrem. Často tady zaznívá, že minulost byl nějaký kompromis. Ale přitom když se na to člověk zaměří podrobněji, tak to spíš byla taková opravdu výrazná přetlačovaná zaměstnavatelů. Dnes víme, že samozřejmě situace z mnoha odvětví není jednoduchá, zejména pro výrobní odvětví je dnešní nedostatek pracovních sil obtížný, ale přeci řešením není to, aby si lidé brali kvůli nemoci dovolenou. Řešením je, aby takovým způsobem se nastavily jak platy a mzdy, aby lidé věděli, že se jim vyplatí chodit do práce, tak i celkové fungování na tom pracovišti, aby neměli žádný důvod být případně nemocní, i když tak úplně nemocní nejsou. Ale to je skutečně potřeba vzít všechno v potaz. (V sále je hlučno.)

A poslední poznámka. Ještě je v téhle debatě důležité zdůraznit, že vlastně nikdy nebude snadné úplně vyvážit ty všechny pohledy. A to, že osobám samostatně výdělečně činným -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, já vás přeruším a požádám sněmovnu o klid, aby diskuse na jiné téma byly v předsálí, abyste měla možnost říci své stanovisko. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Olga Richterová: Že OSVČ se často dostávají do svízelných situací, když jsou nemocní, to je pravda. Ale není řešením to, aby se do podobně svízelných situací dostávali i ti, kteří jsou zaměstnaní. To by ničemu nepomohlo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Richterové. Pokračujeme v diskusi vystoupením paní poslankyně Hany Aulické Jírovcové. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. (Neklid v sále.)

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové. Já už sama opravdu nechci zdržovat. Já myslím, že neustále opakující argumenty, které jsme dnes slyšeli, jsme opravdu poslouchali i v těch předcházejících čteních. A já vnímám vrácení Senátu a postavení se k tomuto návrhu jako velice nešťastné a je mi velice líto, že zrovna Senát odmítl vlastně zrušení karenční doby, protože si myslím, že toto opatření je opravdu nutné a myslím si -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, i vás přeruším. Požádám Sněmovnu opravdu o klid. Jde o poslední vystoupení, takže případné diskuse na jiné téma posuňte v čase, a můžeme se s tímto tématem vypořádat v klidu. Děkuji, pokračujte.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji. Tak já bych vám jenom opravdu chtěla zase říci, že se tady bavíme o kompenzacích zaměstnavatelům, benefitech. Ale my hovoříme s těmi zaměstnavateli i z té pozice vlastně prosazování zrušení karenční doby. A vesměs samozřejmě je to takové opatření - no víte, líbí se nám to, nelíbí se nám. Ale že by to mělo zásadní dopady na nějaké krachování nebo velké dopady pro samotné zaměstnavatele, tak i oni to tak nevnímají.

Navíc jsou si vědomi, jak už tady bylo řečeno, že první tři dny nemoci jsou pro ty zaměstnance, ale i pro zaměstnavatele zásadní. A myslím si, že už i několikrát jsme si to řekli z hlediska lékařského, a vlastně se to neustále omílá. A já vždycky říkám, že pro toho zaměstnavatele je přece lepší mít krátkodobě nemocného zaměstnance, který se řádně vyléčí a nebude se bát o to, že i při nižší mzdě bude mít katastrofální dopad neplacení prvních tří dnů pro jeho rozpočet, na které je samozřejmě navázána rodina, a nemusí se bát, ale především ten zaměstnavatel ví, že ten zaměstnanec se bude snažit i on sám přijít do té práce co nejdéle. Anebo z nich dělat tím, že budou přecházet ty nemoci, a vytvářet ze svých zaměstnanců dlouhodobé nezaměstnané, resp. nemocné.

Zneužívání tohoto systému. Já si myslím, že zneužívači byli a vždycky budou. A to procento si nemyslím, že by se zásadně navýšilo jenom proto, že se zruší karenční doba. I ta spoluúčast státu, jak je tady deklarována, tak víceméně, ona už kolegyně Kateřina Valachová to zmínila, že ta spoluúčast státu je opravdu značná. A ty kompenzace, které vlastně v průběhu i v zavedení té karenční doby pro ty zaměstnavatele byly, tak si myslím, že už jsou dosti velké, a my se pohybujeme v několika miliardách. I když se mnou třeba určitě - pan předseda Stanjura na mě kouká prostřednictvím pana předsedajícího, nebude určitě souhlasit. Každopádně my vnímáme i v rámci těch benefitů a my se s tím potkáváme dennodenně, že naši zaměstnavatelé hledají benefity už ve všem možném, aby nalákali zaměstnance. A myslím si, že zrušení karenční doby je něco, co je opravdu nepoloží. A proto bych apelovala na Sněmovnu, aby opravdu přehlasovala rozhodnutí Senátu a zrušení karenční doby už definitivně podpořila, protože je to ve prospěch zaměstnanců, ale i zaměstnavatelů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, paní poslankyni Haně Aulické Jírovcové. A mám faktickou poznámku pana poslance Zbyňka Stanjury. A opět, než mu udělím slovo, požádám sněmovnu o klid. Děkuji. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak už jenom závěrečné slovo. My podporujeme názor a postoj Senátu.

Kdybych měl shrnout postoj předkladatelů a podporovatelů, jako mých předřečníků, předřečnice, tak je to asi takhle. Já vám vezmu stovku a teď jsem tak hodný, že vám padesát vrátím. A oceňte, jak jsem hodný. Zapomněli v těch ekonomických úvahách a v těch úvahách o tom, že když se zavedla karenční doba, že se zrušilo zdravotní pojištění, které si platili jednotliví zaměstnanci. O tom nikdo nemluví. To nikdo tady neřekl, paní předkladatelko prostřednictvím pana místopředsedy. To znamená, používáte jednostranné argumenty.

Já jenom zopakuji ten hlavní důvod, proč jsme proti. My jsme byli připraveni tady podpořit, pokud bychom se shodli na té kompenzaci zaměstnavatelům. Ale pro vás jsou zaměstnavatelé, podnikatelé, živnostníci jakoby podezřelí. Mají toho moc, tak proč bychom jim to měli všechno kompenzovat? Přitom byla tady možnost zavést karenční dobu a současně ty náklady kompenzovat zaměstnavatelům. To ruku v ruce hnutí ANO, sociální demokraté a komunisté odmítli. Pak se nedivte, že to Senát navrhl zamítnout. A nedivte se tomu, že budeme hlasovat v souladu se stanoviskem Senátu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. To byla poslední přihláška do rozpravy, kterou jsem měl. Ptám se, jestli se hlásí někdo z místa. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Ptám se, jestli se hlásí se závěrečným slovem zástupce Senátu, zástupce předkladatele, zpravodaj. Není tomu tak.

Budeme postupovat podle jednacího řádu. Přistoupíme k hlasování podle § 97 odst. 3 zákona o našem jednacím řádu. K přijetí následujícího usnesení je potřeba - zagonguji. Budeme potřebovat 101 hlasů. Prosím o nastavení kvora. Děkuji.

 

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, podle sněmovního tisku 109/7."

Rozhodneme v hlasování číslo 16, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 16 z přítomných 184 poslanců pro 129, proti 31. Konstatuji, že návrh zákona byl přijat.

 

Děkuji navrhovatelům, děkuji zástupci Senátu a zpravodaji a končím tento bod.

S přednostním právem mimo body se po vystoupení paní kolegyně Valachové hlásí pan předseda Miroslav Kalousek. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Já bych chtěla poděkovat Sněmovně za tak velkou podporu a obnovení nemocenské pro zaměstnance od 1. července 2019. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan předseda Miroslav Kalousek. Máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já pevně doufám, že mě nikdo nebude podezírat z toho, že bych chtěl hlasovat pro. Přesto na sjetině mám "A", takže si dovoluji pro zvukový záznam říct, že jsem chtěl hlasovat proti, došlo zřejmě k technické chybě, ale nezpochybňuji hlasování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ve stenozáznamu bude vaše vyjádření, které je jiné, než je elektronický záznam o hlasování. Pan předseda Kováčik. Pane předsedo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Paní a pánové, přeji hezký dobrý den. Nestává se často, kdy člověk má pocit, že se něco podařilo. Dovolte i mně, abych i panu kolegovi Kalouskovi, byť se spletl, pouze spletl, poděkoval za to, že dlouhodobý programový cíl KSČM byl tímto splněn. Doufám, že nám to vydrží, a děkuji všem, kdo se podíleli na předložení, na odůvodnění, na vypracování toho návrhu i na tom, kdo jste teď hlasovali poté, co se nám to vrátilo ze Senátu, pro. Děkuji moc.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Paní poslankyně Brzobohatá máte slovo.

 

Poslankyně Andrea Brzobohatá: Já bych jenom chtěla říct, že jsem hlasovala pro, a na sjetině mám, že jsem hlasovala proti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. To je také pro stenozáznam. Paní poslankyně Brzobohatá.

 

Poslankyně Andrea Brzobohatá: Nezpochybňuji hlasování.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano. Děkuji. Pan kolega Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Tak to jsme vlastně s paní kolegyní, která mluvila přede mnou, vypárováni a ten výsledek věrně zobrazuje většinovou vůli Sněmovny.

Dovolte jenom stručnou repliku na pana předsedu Kováčika. Já jsem se nespletl. Budoucnost ukáže, že se spletli všichni ti, kteří tohle prosadili. Ale je to většinová vůle a já ji respektuji. Jenom znovu zdůrazňuji, že jsem byl vždycky proti.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. A pokud nikdo nic nemá k výsledku hlasování, pro stenozáznam žádný příspěvek, budeme pokračovat druhým dnešním bodem a tím je

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.




Přihlásit/registrovat se do ISP