(12.50 hodin)
(pokračuje Staněk)
Ale vážené kolegyně a kolegové, tady je ještě jedna skupina soudních sporů, o které se nehovoří. Je to téměř 500 soudních sporů, které se vedou s Asociací krajů a s kraji, Svazem měst a obcí a obcemi. Ale ty neměly být předmětem těchto soudních sporů. Jak jsme k tomu dospěli? Prostě obcházením zákona. Jsou to soudy, které směřují k tomu, aby se určilo, že vydání majetku nebo předání majetku obci nebylo učiněno svobodně, tudíž že je to neplatné a že to pořád patří státu. A pak už se dá soudit se státem.
Takže jak už tady řekl kolega Zaorálek, jedno z pravidel, které zde bylo dohodnuto, bylo evidentně porušeno. Je poctivé říci, že převážně se soudí církevní řády. Nejsou to přímo církve, jsou to církevní řády.
Co se vyřešilo? Vůbec nic. A mě opravdu překvapuje, že zástupci Svazu měst a obcí, že strana, která má v názvu Starostové a nezávislí, že se právě o tyto obce, které mají tyto problémy s vydáváním církevních restitucí, že se o tyto obce nesnaží tady na tomto místě postavit a hájit jejich oprávněné zájmy.
Co se stalo? Stal se pravý opak. Nečasovou vládou schválený zákon o církevních restitucích věc neuzavřel, ale naopak vyvolal tisíce nových sporů.
Vážené kolegyně, kolegové, chtěl bych na tomto místě zdůraznit jednu věc, a chci, aby z mých úst právě v tuto chvíli zazněla zcela jasně. Vážím si římskokatolické i všech dalších církví protestantských i pravoslavných a všech církevních řádů. Jsem otevřený člověk a vidím pozitivní přínos církví ve společenském životě. Vnímám spoustu úctyhodné práce, kterou odvádí například na poli péče o těžce nemocné či staré lidi. Hluboce cítím a uznávám křesťanské tradice, na kterých stojí naše společnost. Jak víte, jsem z Olomouce a tam je odkaz všech arcibiskupů, co v našem městě sídlili a sídlí, vidět na každém rohu a každý den. Vždyť už v příštím roce bychom si měli připomenout dvě stě let od chvíle, kdy byl v pořadí třetím arcibiskupem olomouckým ustaven arcivévoda Rudolf Jan, jenž stál u nebývalého rozmachu modernizace a prosperity nejenom města, ale celé arcidiecéze. Ano, byl to on, kdo stál u založení železáren ve Vítkovicích nebo znovupovýšení olomouckého lycea na Františkovu univerzitu.
Nicméně nic z toho však nemůže ospravedlnit nespravedlnost způsobenou špatným zákonem Nečasovy vlády a přijatým po nechutných tahanicích v Poslanecké sněmovně, kdy opozice byla záměrně umlčována a bylo jí odebíráno slovo. Dokonce byl zkrácen čas na diskusní příspěvky, protože se to už těm, kteří chtěli zákon hodně rychle prosadit, nelíbilo, takže to zkrátili, aby se nemohlo hovořit, protože už se hovořilo moc. Nepoučujte nás tady o tom, co je a není správné. Pan Zaorálek dneska zmínil, že konečně o tom můžeme tady dnes svobodně hovořit. A proč teprve dnes? Protože předsedající a předseda Poslanecké sněmovny zcela určitě neodebere nikomu slovo, pokud bude mluvit k věci, a nebude zkracovat diskusní příspěvky na stanovené limity. Proto o tom dnes tady můžeme otevřeně hovořit.
Vážené kolegyně a kolegové, znovu opakuji, že moje podpora novele zákona není dána neúctou vůči církvi a křivdám na ní spáchaných, ale jen a pouze snahou napravit nespravedlnosti, které nám v právním řádu zanechali ministři a poslanci pravicové vlády Petra Nečase. Vážené kolegyně a kolegové, byť to byla vláda, která si nejprve dala do vínku, že je to koalice rozpočtové odpovědnosti, vlády práva a boje proti korupci - no, víme, jak vláda Petra Nečase skončila a jak některé její součásti se postupně různě měnily -, později dostala přímo od pravicových politiků označení vláda národního zklamání.
Mí předchůdci v té době, ať už to byli Jiří Besser, nestraník za TOP 09, nebo Alena Hanáková za TOP 09, která v polovině června podala demisi, rezignovala na svou funkci, protože oznámila, že necítí dostatečnou podporu ze strany tehdejších představitelů svého klubu, tak to jsou ti, kteří stáli u přijetí zákona o církevních restitucích, který se nám dnes jako bumerang vrací do Poslanecké sněmovny jako doklad absolutní nespravedlnosti.
A na závěr ještě znovu připomenutí toho, co zde bylo řečeno. Církve se zavázaly, že dají souhlas se zveřejňováním svých výročních zpráv. Jakmile bylo všechno schváleno a jakmile bylo v nočních hodinách... Ono totiž nejde ani tak jenom o ten zákon. Ono jde hlavně o ty smlouvy, které ten zákon ještě více zabetonovaly, které ho ještě více učinily neprostupným a které, jak tady bylo řečeno, byly podepsány v nočních hodinách, tak aby to bylo co nejrychleji, pár dnů před koncem vlády, to je pravda, to je realita, tak tyto církve se krátce poté prostě postavily proti zveřejňování svých výročních zpráv, spustily velký křik, že jsou soukromými subjekty a komu je co do toho, jaké mají hospodaření. Přes deklarace církví o tom, jak tyto peníze slouží a budou sloužit veřejnosti, nedodržely ani to minimum, ke kterému se zavázaly, tedy zveřejnění svých výročních zpráv.
Prosím tedy, dívejme se na tento zákon jako na zákon, který má narovnat nespravedlnost a připomenout těm, kteří něco slíbili, že sliby se mají plnit nejenom o Vánocích.
Děkuji za pozornost. (Potlesk několika poslanců ANO a ČSSD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru kultury vlády České republiky Antonínu Staňkovi. A ještě tady mám dvě faktické poznámky - pan poslanec Petr Pávek a potom pan poslanec Marian Jurečka, který je ale také přihlášen do rozpravy. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Pávek: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi odlehčit tuto rozpravu a přivítat tady žáky 6. třídy waldorfské školy ze Semil s doprovodem. Děkuji vám. (Potlesk několika poslanců napříč sálem.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vítáme tady žáky. Děkuji panu poslanci Pávkovi.
Kolega Jurečka má faktickou poznámku, pokud ji chce využít, protože ve 13 hodin vyhlásím polední přestávku. Tak ještě dvě minuty na faktickou poznámku máte, pane poslanče, jinak máte samozřejmě už slovo v rozpravě. ***