(12.30 hodin)
Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pan kolega Zaorálek nás tady teatrálně vyzval, ať tedy řekneme, v čem nemluvil pravdu.
Vaším prostřednictvím, pane Zaorálku, nemluvil jste pravdu v tom, když jste říkal, že se nehovořilo v době projednávání zákona o odluce církví od státu. To se tedy mluvilo. Já jsem tady ve Sněmovně nebyl, ale vnímal jsem tu debatu mimo parlament. A samozřejmě že část veřejnosti zaměřovala pozornost i na tu část, která se týkala odluky církví od státu.
A co mě zaráží a co je pozoruhodné a v čem tedy pravdu máte, že už tehdy komunisté a sociální demokraté se snažili uměle odvést pozornost od odluky církví od státu k tomu tématu, v němž jste cítili populistickou možnost získávat body, totiž majetkové vypořádání s církvemi. Už na začátku tady zmínil pan poslanec Luzar, že by bylo nejlépe to projednávat odděleně, že to vnímá jako naprosto oddělená témata. To pokládám za naprostý projev cynismu. Na jedné straně tedy hovořit a připravovat odluku církví a na druhé straně nevytvořit podmínky pro to, aby se vůbec mohly s takovou situací vypořádat.
Moc prosím všechny, kteří tu budou diskutovat, aby tohle, s vědomím, co všechno církve dělají ve vztahu k nemocným, ve vztahu k těm, kteří si nejsou schopni pomoci sami, aby tuhle důležitou rovinu zhodnotili rovněž a zhodnotili ji poctivě, nikoliv cynicky.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Stanislava Grospiče, připraví se kolega Onderka. Máte slovo, pane poslanče, k faktické poznámce.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Chtěl bych vaším prostřednictvím říci svým předřečníkům, zejména panu poslanci Kupkovi, že právě když tady probíhala ta diskuse o zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, tak se samozřejmě hovořilo také o odluce církví od státu. Ale bohužel právě předkladatelé toho zákona nechtěli tu diskusi spojovat a bylo to tedy to pravicové spektrum, které říkalo, že na to je čas, že se o tom budeme bavit, až nastane příhodná doba, že teď je na pořadu dne otázka onoho majetkového vyrovnání. A my se nevracíme do historie. Pokud tady argumentujeme tím, jak vlastně vznikl historicky ten majetek církve, nebo nevznikl, zda ho měla ve správě, či nikoliv, tak se snažíme jenom věcně dokázat, že nám chybí právě onen výčet. Kdyby se bývalo přistoupilo na výčtový zákon, bylo to mnohem jednodušší, protože by bylo jasné, co kdo komu má dát. A co tedy bylo církve a co církev event. spravovala.
Dnes se snažíme, aby došlo k narovnání mezi jednou skupinou restituentů a nadstandardně ohodnoceními církvemi a náboženskými společnostmi, mezi kterými mimo jiné jsou i náboženské společnosti, které vznikly až po roce 1948. Ale také by bylo spravedlivé, kdybychom řekli, že stát částkou téměř 121 milionů korun financoval každý rok církve a náboženské společnosti v letech 1945 až 1948 a následujících a že i první československá republika částkou nad 50 milionů financovala ročně církve a náboženské společnosti, protože měla právě onu představu, že církve nespravují majetek svůj, ale pouze zapůjčený a že je třeba, aby se podílela nějakým způsobem na financování těchto náboženských společností.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan kolega Onderka s faktickou poznámkou, připraví se kolega Mašek, kolegyně Pekarová a kolega Zaorálek. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Roman Onderka: Pane místopředsedo, paní ministryně, dámy a pánové. Prostřednictvím pana předsedajícího pane Žáčku, věnujte se tématu. Nestrefujte se do klubu sociální demokracie, nebo mě donutíte, abych se začal strefovat do vašeho klubu a do vás osobně.
Sociální demokracie trpěla před rokem 1989 poměrně dost silně a určitě víc než někteří z vás, a mohl bych začít rozebírat jednotlivé podrobnosti. Věnujme se tématu, hledejme rádoby spravedlnost a odpusťte si invektivy vůči klubu sociální demokracie. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan kolega Jiří Mašek s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Pekarová Adamová. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedající, milé dámy, vážení pánové, obrátím se prostřednictvím pana předsedajícího na své předřečníky pány Juránka a Výborného, kteří mi vysvětlili, že to byla vlastně jenom částečná náhrada, ta náhrada, která vlastně byla přijata v tom roce 2012. Ta částečnost náhrady je z mého pohledu sporná, nebo to slovo chápu asi mylně, protože z toho, co církev požádala po roce 2012, byla přibližně třikrát větší výměra, než odpovídala roku 1947, to, co církev skutečně v roce 1947 v červenci, kdy probíhal ten druhý restituční zákon, nebo byl přijat, vlastnila. Já nezpochybňuji, že hospodařila na větších pozemcích, ale ty ta církev nevlastnila. Takže už jenom toto požádání o téměř třikrát větší výměru je sporné. A už se nechci vracet k té zpochybňované ceně za metr čtvereční.
Takže z tohoto pohledu vidím, že opravdu zrušení rozhodnutí o osvobození vyplacených náhrad od zdanění je namístě, to je to nejmenší, co by se teď ještě dalo udělat v rámci základní spravedlnosti.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Maškovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní paní poslankyně Adamová Pekarová s faktickou poznámkou, připraví se kolega Zaorálek s faktickou poznámkou. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Tři konkrétní věci směrem k panu poslanci Dolínkovi, on už se na to těší, prostřednictvím předsedajícího, protože vidím, že mu dělá velkou radost, že může pak reagovat i on na mne.
První věc - co se týče toho, jestli to bylo nebo nebylo stanovisko, jestli si jako dovoluji vám něco vkládat do úst, resp., že vám nevidím do hlavy. Tak já jsem řekla, že takové stanovisko, resp. to, co tady bylo přednášeno panem poslancem Zaorálkem, nepovažuji zrovna za stanovisko klubu, je to můj názor, mohu si ho tady doufám ponechat. Ještě jsme stále v takové situaci, že si to můžeme dovolit jako poslanci i opozice, svůj názor mít. To je první věc.
Druhá věc. Vy tady neustále argumentujete tím, že se jedná o velmi vysokou částku a ten čas, který byl potřeba na to projednání, měl být adekvátně dlouhý. Bylo to 29 hodin, pokud to správně spočítal můj asistent, který se díval do stenozáznamů, jak dlouho byl ten bod projednáván.
Když si vezmu, že vaše vláda schválila třeba v poslední době, ať nejdu někam daleko do minulosti, slevy na jízdné v této republice, tak ani jsme to tady samozřejmě neprojednávali. Jedná se o 6 miliard ročně odhadem, což na těch 30 let, o kterých se tady u církví bavíme, tak nějakým součtem, když budu brát ještě inflaci, tak že by nějakých 200 miliard, tak to je v pořádku. To se může projednávat za pár minut na vládě, bez nějaké širší diskuse, bez nějakého celospolečenského konsenzu a takovýchto věcí, na které si tady u církevních restitucí tak vehementně stěžujete.
A pak si ještě dejte, prosím pěkně, dohromady své výpovědi s panem kolegou Zaorálkem, který to považoval za legitimní, obstrukce jsou v pořádku, a vy pak zase šmahem pár minut nato řeknete, že to tady v pořádku není. Tak si to ujasněte v klubu.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan kolega Zaorálek, také s faktickou poznámkou. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Lubomír Zaorálek: Děkuji. Tady byla údajně identifikovaná ta věta, která v projevu nebyla pravdivá. A ta nepravdivá věta byla údajně tedy to, že jsem řekl, že se nezohlednila odluka církve od státu. Už to tady bylo trochu vysvětleno, já to jenom zdůrazním. Ano, to neznamená, že tady nepadlo to slovo, ale vtip byl v tom, že se řeklo, že teď uděláme majetkové vyrovnání, teď ještě odluka nebude a až bude odluka, tak se o tom budeme bavit. To úplně cítíte, když to říkám, jak je to špatně. My prostě začneme nějaký proces, výsledkem bude odluka církve od státu a pak se budeme... to je samozřejmě úplný nesmysl.
Jestliže jdeme do odluky církve od státu, tak je důležité si ujasnit, co to znamená, co to obnáší a jestli to vůbec chceme. A to je to, co jsem tehdy požadoval. Vlastně si tedy řekněme, co to vlastně je, tady tenhle nápad existoval v minulosti, dokonce v hluboké, na začátku první republiky. To je debata, která už se tady vedla, a důsledky jsme neměli ani čas si uvědomit, protože nebyla ochota na to vytvořit prostor. Takže to je to, co jsem říkal. Takže opět, lež to nebyla.
Pak ještě tady bylo řečeno, že jsme chtěli udělat odluku proto, protože mohou přijít jiná, militantní náboženství, jak se s tím budeme vyrovnávat z hlediska Listiny základních práv a svobod. Tak vám mohu říci, že dnes je to předmětem velké debaty např. ve Francii. Právě proto, když vidíme, co dělá terorismus a ty nové jevy všude. Hledají se způsoby, jak nepřipustit to, aby se prosadila tato militantní náboženství, která dříve třeba zrovna v té Francii se prosazovala ve velice nebezpečné podobě, a stát s tím nic nedělal. ***