(10.00 hodin)
(pokračuje Babiš)
A taky jsme se vrátili do Evropy. No proto, že jsme aktivní. Protože jsme vlastně za půl roku prosadili, že nebudou kvóty, že nikdo nebude rozhodovat o migraci k nám. Že my budeme rozhodovat, naše firmy, instituce, školy, my budeme rozhodovat, kdo bude v naší zemi pracovat a kdo tady bude žít. A zrušili jsme ty nesmyslné kvóty, a za půl roku, tak jak jsem to slíbil. Takže my jsme dnes v pozici respektovaných účastníků všech jednání na úrovni nejvyššího vedení Evropské unie. Ano, a my určitě nepatříme mezi ty, kteří už dopředu schvalují to, co přijde z Bruselu. Mohl bych uvést řadu příkladů, kde hájíme naše národní zájmy. Čtyři a půl roku jsem prosazoval náš boj za reverse charge. Je to jediný návrh naší země, který byl prosazen.
Takže my bojujeme za naše zájmy, jasně mluvíme, ano, jsme proevropští, ale na druhé straně říkáme nahlas, co se nám líbí a co se nám nelíbí.
Samozřejmě digitalizace je strašně důležitá. Já jsem velice rád, že včera večer přišel estonský premiér, můj přítel Jüri Ratas. A dneska měl oficiální přijetí v 7.30 ráno kvůli tomu, že dnes máme program Sněmovny, důležitý. A právě v této chvíli, v 10 hodin, začíná konference o digitalizaci. Máme vládního zmocněnce, který má podporu vlády, podporu premiéra, a je to skvělé, protože my samozřejmě jsme trošku zaspali dobu v digitalizaci. A dnes na tiskové konferenci to řekl estonský premiér jasně. My taky máme cíl, aby všichni, kdo podávají daňové přiznání, ho podali za dvě minuty, jak to dělá 95 procent obyvatel Estonska.
Takže naše země je skvělá, čeká nás skvělá budoucnost a naše vláda je úspěšná. Proto když tedy opozice nemá nic jiného, jen program antibabiš, chápu dnešní jednání. Já tomu rozumím. Já tomu rozumím, že tady je potřeba tu úspěšnou vládu zničit. A tahle krize, která je samozřejmě organizovaná, protože naše vláda funguje, pracuje, sice zasedáme občas v šest ráno, měli jsme společnou vládu s Polskem, atd., takže tahle krize vyvolaná, skutečně je to neetická a špinavá krize, která zneužívá mého nemocného syna a záměrně zkresluje všechna fakta. Takže otázka je, kam ještě se dá klesnout.
Vláda je dnes vystavena tlaku těch politických sil, které pořád nejsou ochotny se smířit s výsledky demokratických voleb. Oni by chtěli jiný volební výsledek. Já tomu rozumím. A ti, kteří prohráli volby, radši chtějí uvrhnout naši zemi do hluboké politické krize bez jasného řešení. Přesně podle hesla čím hůř pro lidi, čím hůř pro naši zemi, tím lépe pro naši opozici.
Já nevím, jaký je plán. Jaký je plán B? Když samozřejmě ta strategie, já tomu rozumím, co říká opozice. Když nemůžeme sami vládnout, tak ať nevládne nikdo! To je jediný plán. Dostali jsme se vlastně do situace, kdy část politiků vyzývá společnost k nerespektování výsledků svobodných demokratických voleb. Společnost je rozdělena a opozice na konfliktu uvnitř společnosti parazituje, a dokonce jej prohlubuje. Znovu jsme svědky toho, jak si část politické třídy chce přivlastnit některé státní svátky, aby na ně mohli vzpomínat jen někteří a jiní nemohli. Někdo může položit květiny k památku a někdo jiný nemůže? Uvědomují si ti politici, kteří takové jednání schvalují, že tím znovu rozdělují společnost na ty, co mohou cokoliv, protože jsou majiteli jakési vyšší pravdy, a na druhé straně pak stojí ti, kteří jsou ze společnosti vyháněni, kteří jsou méněcenní? Fakt chceme takovou společnost? A já za sebe říkám, nechci společnost, kde pár vyvolených může cokoliv a většina nemůže nic! Dokonce ani hlasovat ve volbách snad. Proto budu bojovat ze všech sil proti rozdělování. Proti rozdělování naší společnosti. My se musíme spojit. My se musíme vrátit tam, kde jsme byli. Na špičku Evropy. A my tam postupně jdeme.
Takže já jsem přesvědčen, že rozumní lidé to podpoří. Dostávám tisíce mailů, esemesek a jsem strašně rád a všem děkuji a omlouvám se, že jim nestačím odpovídat. Děkuji všem. Proto za této situace nemám důvod odstupovat. Musíte mě buď odvolat, nebo zkuste nás porazit ve svobodných demokratických volbách. A potom to bude jasné. Takže jinak než na základě většiny naší společnosti, našich občanů, se mě prostě nezbavíte. Děkuji. (Potlesk z lavic ANO.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní dám prostor zástupcům vždy každého poslaneckého klubu či strany, dohodli jsme se podle velikosti. Shodou okolností teď vystoupí pan předseda Bartoš, který zároveň se i jako první přihlásil v úterý. Takže tady ještě dodržujeme to pořadí. Následně by vystoupili vždy podle velikosti klubů. Připraví se tedy potom pan místopředseda Okamura a poté pan místopředseda Filip. Jak by skončila i tato přednostní práva, kdo bude řídit, otevře rozpravu a budeme postupovat už standardním způsobem.
Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, občané, kvalita života a demokracie není žebříček úspěšnosti firem. Nestačí, aby zemi vedl ten nejdravější manažer nebo ten, kdo je nejvíce slyšet. V čele vlády by měl stát etický, morální a slušný člověk, který má kredit i před svými politickými oponenty. Já takového člověka v čele současné vlády při nejlepší vůli prostě nevidím.
Z pohledu občana České republiky volby nevyhrává pouze ten, kdo má po sečtení největší procentuální podíl odevzdaných hlasů, ale ten, kdo dokáže sestavit funkční a stabilní vládu. Vládu, která posouvá Českou republiku dál. Vládu, která zdravě soutěží s opozicí. Taková vláda se prostě nemusí bez ustání bát svého pádu. Tato vláda taková ovšem není. Rozdíl mezi tím, co vláda na jedné straně říká, a co ve skutečnosti dělá, je skutečně obrovský. Pro vyslovení nedůvěry existuje celá řada důvodů. Část z nich se jistě týká zásadních střetů zájmů, skandálů a afér okolo osoby premiéra a dalších. Podívejme se však na práci této vlády jako celku.
V naší zemi žije mnoho schopných, chytrých a šikovných lidí. Přesto mají lidé oprávněné obavy jak ze současnosti, tak i z budoucnosti. Jako kdyby se ta naše země zadrhávala, místo aby uvolňovala tolik potřebný potenciál, životodárný potenciál lidské svobody a tvořivosti. Máme zastaralé školství a vzdělávací systém, který vychovává lidi spíše k poslušnému opakování než ke kreativitě a kritickému myšlení. To je naprosto zásadní problém, který dle našeho názoru vláda ANO, sociálních demokratů s podporou komunistů nikdy řešit nebude, protože to není v zájmu jejích představitelů. Přidání pedagogům, i když se tak nestalo dle slibovaného scénáře, je jistě pozitivním krokem. Otevření školství a celkové zatraktivnění práce pedagogických pracovníků se však nekoná. Nová energie tak naše školství opět nečeká. Přitom vzdělání je samo o sobě zcela zásadní hodnotou a lékem na většinu neduhů, kterými naše země trpí.
Neméně zastaralou máme i veřejnou státní správu a úřady, které jsou vzhledem k nastaveným pravidlům občanům spíše nepřátelské, než aby pro ně vykonávaly služby, za něž je občané platí. Vize digitálního Česka nemá oporu v rozpočtu v roce 2019. Takže na tolik potřebnou revoluci ve veřejné správě nezbývá vládě, která řeší sebe, své problémy a PR, čas ani finance. Já přesto doufám, že i díky pomoci Pirátů a opozice se podaří rozjet alespoň zákon o právu na digitální službu, který zaváže každou vládu, aby slíbená digitalizace služeb byla občanům skutečně dodána a nezůstala jen na billboardech a marketingových knížkách současného premiéra. ***