(17.50 hodin)
Poslanec Pavel Jelínek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, probíhá silná kampaň ohledně ratifikace Istanbulské úmluvy. Ze sdělovacích prostředků je známa informace, že úmluva bude ze strany České republiky ratifikována po legislativních změnách. Konkrétně jde o postihy za vynucené sňatky, násilnou sterilizaci a o úpravy promlčecí doby u stíhání za ženskou obřízku. Jak jistě vnímáte, tak toto opravdu nejsou běžné problémy naší společnosti. Chceme se opravdu zařadit mezi země, které tyto problémy řeší? Budeme potom zprávou nějaké neziskovky označeni za stát, který musí uvedené problémy řešit? Budeme pokračovat i nadále ve znásilňování našeho právního řádu opatřeními k vymýcení předsudků, zvyků a tradic založených na předpokladu, že žena je podřízena muži, jak se nám to snaží vnutit, přestože jsme již úmluvu OSN o odstranění diskriminace žen podepsali v osmdesátých letech?
Jelikož naše hnutí jednoznačně podporuje národní tradice a jsme proti ratifikaci Istanbulské úmluvy, ptám se vás proto, pane ministře: Má Ministerstvo spravedlnosti stanoven postup, kterým se bude snažit vnutit tyto legislativní změny vynucené Istanbulskou úmluvou? Jak chcete začlenit tuto problematiku, která se vůbec naší kultury netýká, do společensko-právního prostředí naše země? Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan ministr. Prosím, pane ministře.
Ministr spravedlnosti ČR Jan Kněžínek Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane poslanče Jelínku, pokud jde o Istanbulskou úmluvu, tak je pravda, že kolem ní v médiích koluje celá řada informací, z nichž řadu lze označit přinejmenším za velmi zavádějící, možná i dezinformační, a to potom vyvolává samozřejmě ty následné otázky.
Ta úmluva ve skutečnosti není ničím jiným než opatřením, které směřuje a priori proti násilí v rodině, v domácnosti, mezi osobami blízkými. Samozřejmě včetně těch nejintenzivnějších, nejodpornějších a nejvíc barbarských forem násilí, jako je třeba ta zmiňovaná obřízka. Ale to násilí samozřejmě může mít i jiné formy. Ta úmluva přitom poměrně logicky navazuje na úmluvu, kterou jste zmiňoval, to je ta o odstranění všech forem diskriminace žen, ke které přistupovalo už Československo v osmdesátých letech. Pokud jde o obsah té úmluvy, tak se přiznám, že tam nespatřuji nic, co by šlo proti tradicím a hodnotám, na kterých stojí Česká republika, na kterých stojí Ústava, na kterých stojí její právní řád. Protože Česká republika se hned v úvodním článku své Ústavy hlásí k lidské důstojnosti a k ochraně lidských práv a základních svobod.
Naopak tu úmluvu vnímám tak, že ona do tohoto hodnotového systému vlastně poměrně synergicky zapadá. To ostatně potvrzuje i to - a tím odpovídám na část vaší otázky - jaké změny vlastně tedy úmluva vyvolá v českém právním řádu a nakolik je budeme, vašimi slovy, vnucovat České republice. No, ona ta odpověď je poměrně jednoduchá. Ta úmluva v podstatě žádné změny v českém právním řádu nevyvolá právě proto, že drtivá většina věcí, která úmluva upravuje, již je v českém právním řádu promítnuta a přihlášení se k ní je zejména přihlášení se k těm hodnotám, a to i tedy na poli mezinárodním.
Je pravda, že tady nedávno v Poslanecké sněmovně, konkrétně to bylo 19. září tohoto roku, byla projednávána novela trestního zákoníku, která dílčím, ale v zásadě co do rozsahu předmětu regulace velmi nepatrným způsobem souvisela s Istanbulskou úmluvou. Nicméně tato změna by byla navrhována Ministerstvem spravedlnosti, i kdyby k ratifikaci Istanbulské úmluvy nedošlo. Hlasování tady dopadlo ve třetím čtení 114 ku 35. Je pravda, že přítomní poslanci SPD byli vesměs proti - 16 proti včetně tedy vás. Což je samozřejmě legitimní a asi to odráží váš názor zejména tedy na tuto úmluvu.
Ta změna v zásadě souvisela s jednou věcí. Já to uvedu na příkladu. Šlo zejména o změnu skutkové podstaty trestného činu zavlečení. Dneska, když je někdo lstí nebo násilím, pohrůžkou násilí, zavlečen do ciziny, tak je to trestné pouze v případě, že jde o zavlečení z České republiky do ciziny, nebo z ciziny do České republiky. Nicméně ta skutková podstata dneska nedopadá na situaci, kdy třeba česká státní občanka je z Rakouska lstí vylákána do nějakého jiného, třeba i hodně exotického státu a tam třeba přinucena k uzavření sňatku. Podle mě jde o úpravu zcela legitimní, chránící občany České republiky před protiprávním jednáním a v širších souvislostech tedy před nucenými sňatky. Ale ono nemusí jít zdaleka jenom o nucený sňatek, ten důvod zavlečení může být samozřejmě jiný.
Pokud jde o další záležitosti, které ta novela přináší, a to je otázka promlčení, prodloužení promlčecí doby, respektive jiný způsob počítání promlčecí doby, tak to vlastně s Istanbulskou úmluvou vůbec nesouvisí. Jestliže je dítě v rodině například sexuálně zneužíváno, a to není problém, který by v České republice neexistoval, jestliže je sexuálně zneužíváno, ono se nemůže bránit. Proto je logické, že ten zákon říká, že promlčecí doba takových jednání, abychom je vůbec mohli postihovat, běží až od dovršení 18 let toho dítěte. Protože v tu chvíli ono se osamostatní a přestane být závislé na svých blízkých.
To znamená, tolik odpověď na vaši otázku. Z hlediska procesu já osobně jsem zastáncem toho, aby se Česká republika stala smluvní stranou Istanbulské úmluvy, a v budoucnu budou učiněny, předpokládám i ze strany vlády, kroky k tomu, aby se tak stalo. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Je zájem o doplňující otázku? Ano je. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Jelínek: Já jenom krátce a pravděpodobně mi na to bylo už odpovězeno. Protože jak pan ministr říkal, tak vlastně všechny právní záležitosti jsou už u nás vyřešeny a není tedy potřeba nic dělat. A opravdu je nutné tuto smlouvu ratifikovat?
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan ministr odpoví.
Ministr spravedlnosti ČR Jan Kněžínek Děkuji. Já na tuhle otázku rád odpovím, byť už jsem to trošku říkal v tom svém úvodním vystoupení. Já v tom chápu opravdu určitou symboliku, přihlášení se k těm státům, které tato protiprávní jednání, mnohdy zvěrská, odmítají a jsou ochotny tedy i na mezinárodní úrovni to deklarovat.
Já vím, že ono to nehraje úplně roli, nicméně úmluvu už ratifikovalo 17 států Evropské unie, byť to bezesporu není argument, který vás úplně přesvědčí. Ale je tady i výzva třeba ze strany stálé komise Poslanecké sněmovny pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny, aby se Česká republika stala smluvní stranou této úmluvy.
Jak říkám, je to zejména v rovině hodnot. Opravdu to není v tom, co jsem si někdy přečetl v novinách, úplně fantasmagorické konstrukce, co všechno by ta úmluva mohla vyvolat. O tom to opravdu není. Velikonoce nám nikdo nezakáže a žádné koncentrační tábory vznikat nebudou. Díky za pozornost.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji, pane ministře. Jelikož vypršel čas na podávání dnešních interpelací, protože poslední interpelace může být podána nejpozději v 17.55 hodin, končím dnešní jednací den. Pokračovat budeme zítra od 9 00. Body programu - pojistné na sociální zabezpečení, bod číslo 25, a dále. Na shledanou, mějte se krásně, pěkný večer.
(Jednání skončilo v 17.58 hodin.) ***