(12.00 hodin)
Poslanec Jan Farský: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych vás seznámit s postojem klubů Starostové a nezávislí.
Jsme rádi, že se vláda odhodlala tuto smlouvu předložit do Poslanecké sněmovny, protože chceme, aby Evropa a Evropská unie jako území, které zažívá nebývalou prosperitu, kde roste ekonomika, jako území, které je také bezpečné, aby dále bylo silným územím a územím, které přináší nám nejen pracovní místa, ale i všechny výhody pramenící z té široké spolupráce. Je to tak, že je bytostným zájmem České republiky, aby v Evropské unii byla a aby, pokud se v Evropské unii rozhoduje, byla u stolu, u kterého se rozhoduje. A tady v tom případě se my sami dobrovolně stavíme do pozice toho, o kterém se rozhoduje ve stylu o nás bez nás. My nejsme zváni na summity, které navazují na tato setkání, jen proto, že jsme si řekli, že se k této smlouvě nepřipojíme. Paradoxně ke smlouvě, která po nás žádné povinnosti nevyžaduje, ale dává nám jenom větší práva. Tak já vůbec nechápu, jak ti, kteří chtějí, zároveň mluví o tom, jak je ta Evropa proti nám a jak nám diktuje, tak teď říkají: nechte Evropu rozhodovat bez nás.
Neberme si tu pravomoc, tu možnost jednat a zastupovat Českou republiku i na těch evropských jednáních. Neberme si ji, nenechme nadále rozhodovat o budoucnosti Evropské unie bez nás. Vždyť je to proti zájmu České republiky, proti zájmu nás všech. Proto jako klub Starostů a nezávislých, protože máme na mysli a je naším cílem, aby Česká republika i nadále prosperovala, aby prosperovala v evropském prostoru, tak my přijetí této smlouvy jednoznačně podpoříme. Protože je to smlouva o stabilitě, je to smlouva o síle, je to smlouva o tom, že jeden z členů Evropské unie nemůže svou nezodpovědností oslabit Evropskou unii. Ale když si přečtete alespoň kousek - ona je kraťoučká tato smlouva - tak se dočtete, myslím hned v článku 1 v odst. 2, že se týká, kromě článku 14, jenom zemí eurozóny. A když si přečtete článek 14, zjistíte, že vlastně z něho nevyplývá v podstatě nic. Pouze to, a to základní, že se dostaneme ke stolu. Že nebude rozhodováno o nás bez nás. Kdo chce, aby se rozhodovalo o nás bez nás, bude hlasovat proti této smlouvě. Kdo chce, abychom byli u těchto jednání, podpoří přijetí této smlouvy. A Starostové ji podpoří. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Přeji dobré poledne. A nyní s faktickou poznámkou místopředseda Sněmovny Petr Fiala. Vaše dvě minuty, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Svou faktickou poznámkou budu reagovat na vystoupení ministra i na vystoupení pana předsedy Farského. Já jsem rád, že se ta debata vede a že se většinou vede i věcně. Tak abychom zachovali tu věcnost té debaty, tak jenom připomenu, že ten argument, že se dostaneme na nějaké schůzky a budeme takzvaně u stolu, že on úplně neplatí. Ten pakt nám to nezaručí - a naopak nám nehrozí, že bychom u toho stolu nebyli. Podle znění textu té smlouvy se státy neplatící eurem mohou zúčastnit summitů euroskupiny týkajících se konkurenceschopnosti, změny celkového uspořádání eurozóny a základních pravidel a alespoň jednou za rok jednání o konkrétních otázkách plnění této smlouvy o stabilitě a tak dál.
Podotýkám, že mohou, a podotýkám také, že existuje praxe Evropské unie, která už dnes - například summity týkající se konkurenceschopnosti svolává ve formátu EU 28. To je potřeba si říct. Takže tím, že přijmeme tento pakt, možná dosáhneme nějaké symbolické věci. Podle mě nedosáhneme ničeho a rozhodně tím nezlepšíme svůj přístup k jednání. Protože pokud se to týká konkurenceschopnosti, tak se to stejně děje a v jiných případech nás pouze ty státy mohou přizvat. Já jen pro úplnost, abychom tu debatu skutečně vedli věcně a nepoužívali argumenty, které se pak ukážou jako nesprávné nebo nepravdivé.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní tedy v obecné rozpravě požádám o vystoupení paní poslance Jana Skopečka a připraví se pan poslanec Jiří Kobza. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. Ještě jednou dobrý den. Já jsem čekal na své vystoupení přes ty faktické poznámky. Nechtěl jsem je zneužívat k tomu, abych mohl vyjádřit svůj postoj k fiskálnímu paktu. Já ho shrnu do několika argumentů, proč si myslím, že bychom dnes neměli pro ratifikaci fiskálního paktu hlasovat.
Tím prvním důvodem je, že fiskální pakt k ničemu nepotřebujeme. Když ho přijmeme a nyní, když ho nepřijmeme, tak budeme za naše veřejné rozpočty odpovídat tady doma. Nijak nám nezlepší ani nezhorší naše domácí veřejné finance nebo naše hospodaření.
Fiskální pakt platí pro země eurozóny. V okamžiku, kdy Česká republika není členem eurozóny, tak ho nepotřebujeme jakkoliv přijímat. A je-li tu takový tlak na jeho přijetí, tak to znamená, že někdy v budoucnu chcete euro přijmout. Protože jinak byste na tom takto netrvali, jinak byste tady neříkali argumenty typu "budeme u stolu". To už slyšíme v rámci integračního procesu v historii České republiky léta. Vždycky to znamená salámovou metodou se dostat k tomu hlubšímu jádru, to znamená, zase nějakou další dílčí pravomoc přenést na Evropskou unii. Čili fiskální pakt nepotřebujeme, dokud nebudeme v euru. A ti, co dneska na to přijetí tlačí, tak se to pravděpodobně bojí říct svým voličům naplno, otevřeně, ale chtějí přijmout euro.
Ten druhý argument, proč si myslím, že bychom pro tento fiskální pakt neměli hlasovat, je jeho důvod. Fiskální pakt vznikl jako reakce na dluhovou krizi eurozóny. Měl to být nástroj, který měl zabezpečit zdravější hospodaření členů eurozóny tak, aby některé neodpovědné státy neohrožovaly samotnou stabilitu eurozóny. Když se podíváte, v jakém stavu byly veřejné finance těch hlavních ekonomik Evropské unie v době podepsání toho fiskálního paktu, a podíváte se na jejich veřejné finance dneska, tak zjistíte, že fiskální pakt selhal. Dramaticky selhal, protože od jeho přijetí se veřejné finance těch důležitých ekonomik, nebo řady důležitých ekonomik eurozóny, velmi výrazně zhoršil. Není to jenom Řecko. Podívejte se třeba na Itálii, na Španělsko, jak se tam vyvíjely veřejné finance. Fiskální pakt. To, co bylo jeho cílem, aby zlepšil veřejné finance členských zemí eurozóny, aby zajistil větší stabilitu eurozóny, tak selhal, protože veřejné finance těch důležitých ekonomik eurozóny se zhoršily. Proč máme přistupovat k něčemu, co prostě nefunguje? Vždyť to nedává jakýkoliv smysl.
Ten smysl, proč dneska budou někteří hlasovat pro přijetí fiskálního paktu, je jediný. Oni chtějí vyjádřit symbolicky svoji příslušnost k tomu hlavnímu integračnímu proudu, ke stále hlubší, unifikovanější, centralizovanější Evropě. Oni si přejí, aby se prostě Evropská unie v integraci nezastavila, aby se další a další pravomoci hospodářské politiky přesouvaly z domácí úrovně na úroveň evropskou.
Já si to nepřeju. Já si myslím, že rozpočtová politika i měnová politika by měla být domácím úkolem. Jsem rovněž přesvědčen, že ten domácí úkol zvládáme my dobře. Že když se podívám na hospodaření řady starých evropských zemí, když se podívám na měnovou politiku Evropské centrální banky, tak jsem velmi rád, že tyto pravomoci máme doposud na úrovni České republiky, na národní úrovni. Protože jak v té fiskální politice, tak v té měnové politice to děláme lépe, než to dělají staré členské státy Evropské unie. A naše měnová politika je lepší a pro nás výhodnější, než je politika Evropské centrální banky.
Pevně věřím, že se nám podaří jak fiskální, tak měnovou politiku, udržet na domácí úrovni. Protože, a to by také zastánci eura měli přiznat, přijetí eura neznamená jenom výměnu bankovek v našich peněženkách a přepsání našeho účtu z korun na eura, ale znamená to, že ztratíme suverenitu v měnové oblasti, že měnovou politiku nebude dělat Česká národní banka na podmínky šité pro Českou republiku, pro českou ekonomiku, ale budeme muset přejímat měnovou politiku Evropské centrální banky, která bude muset být šitá nejenom na podmínky České republiky, ale i na podmínky právě zmíněné Itálie, právě zmíněného Řecka a dalších členských státu Evropské unie.
Čili vy, kteří dneska chcete podpořit fiskální pakt, se k této politice hlásíte, odmítáte dělat tyto základní hospodářské politiky na domácí úrovni a chcete je přenášet na evropskou úroveň. Tak to aspoň přiznejte a nedělejte z lidí hlupáky.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. To byl pan poslanec Skopeček a s faktickou poznámkou paní poslankyně Helena Langšádlová. Prosím, paní poslankyně, budete mít dvě minuty. Tak prosím. ***