(18.30 hodin)
(pokračuje Volný)
Já jsem také bývalý sportovec, reprezentant, a následně jsem byl v Mariánských Lázních dlouholetým trenérem. A vím, jak ti trenéři, ti nadšenci, jsou schopni buď podpořit, udržet, anebo úplně zničit vztah ke sportu na takových městech, jako jsou Mariánské Lázně. A kolikrát byli naprosto neoceněni a naprosto plonkoví, protože to dělali jenom z lásky. Oni to budou dělat možná dál, ale pokud nebudou vidět aspoň nějaké minimální ocenění, tak dřív nebo později je ty rodiny, ty manželky prostě zatlačí na to, aby chodili spíš někam na brigádu, než aby každý den byli na stadionu.
Já bych moc prosil, abychom tomuto zákonu dali prostor. Nebudeme ho uspěchávat, nebudeme zkracovat lhůty, pojďme o tom diskutovat. Mně se líbil projev pana kolegy Jandy. (Upozornění na čas.) Pojďme tomu dát prostor! Děkuji. (Poslanci hlučí.)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Poprosím tentokrát pravou stranu jednacího sálu, aby ztišila svoji hladinu hluku. Děkuji.
V obecné rozpravě je přihlášen pan poslanec Ivo Pojezný, připraví se pan poslanec Juránek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ivo Pojezný: Děkuji za slovo. Pěkný podvečer, dámy a pánové. Chtělo se mně říct pěkné odpoledne, tehdy jsme začali, už máme podvečer. Myslím, že tato Sněmovna začíná trpět jakousi poslaneckou nemocí, to jsou faktické připomínky, které potom zvrhnou celou debatu úplně někam jinam, než jsme ji původně vedli. Já jsem toho nevyužíval, protože jsem věděl, že budu vystupovat, a tak se mohl rozhodnout každý kolega. Myslím, že je to férové.
Proto mi dovolte nejdříve reagovat na některé kolegy. Například na pana kolegu Bauera, který tady vyzval pana ministra, aby hovořil. On se nechal vyprovokovat, možná, že mohl ještě chvilku počkat, paní Valachovou, bývalou ministryní, ale možná, že mohl taky požádat bývalého ministra školství z jeho řad pana Fialu, a to je právě to nejtragičtější období ve financování sportu. Myslím, že pan kolega Hnilička byl velmi mírný, když nás informoval jenom o nějakých drobných průšvizích, ale já to uvedu trošku na pravou míru.
Nejvyšší kontrolní úřad jasně definoval v období 2011 až 2013, a to je ta černá můra našeho českého sportu, že MŠMT selhalo jako garant v oblasti sportu. Nebylo schopno stanovit měřitelné cíle a přerozdělovalo prostředky, aniž by mohli vyhodnotit výsledný efekt, které dotace mají přinést. Teď pozor: z více než tří miliard poslalo víc než 1,2 mld. příjemcům na základě neúplných, chybných, pozdě dodaných nebo zcela chybějících žádostí o dotace. Jedna miliarda putovala příjemcům, kteří naprosto nesplňovali podmínky pro přidělení dotací. No tak se nemůžeme divit, že potom existuje nějaká poslanecká iniciativa, která prostě z toho chce ven, a že byl vytvořen nějaký návrh novely zákona o podpoře sportu.
Pan Jakub Janda, pan kolega Janda, velký fanda sportu, taky říkal, že nechce, aby se platily nějaké šampusy, já mám dojem, že na této úrovni je to spíš drahé šampaňské, nebudu říkat, v jaké ceně nějaké té lahve šampaňského, aby se neplatily politikům. No tak se podívejme zpětně právě na ten sport, kteří politici navštěvovali významné sportovní události v České republice. Já jsem tam neviděl příliš zástupce levice, ale viděl jsem tam vždycky zástupce z ODS. Vzpomeňme například na fed cupy, tenisové turnaje apod. Ano, byli hoštěni. A vzpomeňme si na toto období, kdy byli úředníky stanoveny jasné mantinely a nějaký žebříček pořadí, které sportovní kluby finance dostanou. No co se stalo? Až byl ten žebříček zpracovaný podle jasných pravidel, tak přišel náměstek ministra, škrtl celou stránku a napsal tam to, co chtěli právě ti mafiáni, proti kterým tato novela zákona o podpoře sportu bojuje.
Samozřejmě i pan Bartoň, který se dotkl této novely, no nejde jasně o nic jiného než o tu kontrolu poslednímu příjemci finančních prostředků. Bez toho bych vůbec tuto novelu nepodepsal. A není možné, abychom, a to byl vždycky návrh občanských demokratů - dejme to svazům, oni si to nějak přerozdělí.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Prosím vás, já vás přeruším! A pokud nebude klid v jednacím sále, hlavně z pravé strany, tak nebudeme pokračovat. Děkuji. Můžete pokračovat.
Poslanec Ivo Pojezný: Děkuji. Chtělo se mi říct, pane učiteli, ale pane místopředsedo, za ztišení svých kolegů.
No a dopadlo to velmi tragicky. To přerozdělení bylo neefektivní, špatné, a pokud se přerozdělovalo přes svazy, tak kam došly ty finance? Došly na mzdy různých funkcionářů. A vzpomeňme si jenom na dopis, já bych řekl, kdy zneužili paní Čáslavskou asi před třemi lety, když jsme dostali dopis, jednotlivé kluby, abychom z Českého olympijského výboru udělali největší autoritu, která ty finance bude přerozdělovat. Ale oni dostali tu možnost. Dostali možnost přerozdělit finance z loterií. Mám dojem, že to bylo nějakých 600 milionů korun. Měli to dát hlavně na děti, mládež a na trenéry mládeže, a z těch 600 milionů korun, jestli jste se na to dívali, přišlo 400 tisíc právě na děti a mládež. Ze 600, nebo více než 600 milionů korun.
Já chci říct, že jsem tuto novelu zákona podepsal s naprosto čistým svědomím, že je to jediný možný krok v současné době nějak vybřednout z těch velkých problémů našeho tak bohužel korupčně zasaženého sportovního prostředí, a to zavirovaného nejen korupcí, ale taky špatným, neefektivním, netransparentním přerozdělováním finančních prostředků. A jsem taky rád, že tato novela reflektuje na ten obrovský význam sportu a jeho společenské postavení pro jeho mimořádnou důležitost, na kterou se bohužel zapomínalo už někdy od roku 1990. A když se podíváte, kolik finančních prostředků šlo ze státního rozpočtu, tak jsme byli skutečně na chvostu Evropy. Neříkám Evropské unie. Skutečně celé Evropy. Mám dojem, že jsme byli někde na druhém místě, za námi bylo pouze Rumunsko.
Já to ale cítím jako teprve první krok a je potřeba oddělit zákon o podpoře sportu a zákon o sportu. Právě tím druhým krokem, ten by měl směřovat k novému zákonu o sportu, ale samozřejmě i k dostatečnému zafinancování prostředků a určitě v neposlední řadě ke zkvalitnění kontrolních mechanismů. A myslím si, že tato novela k tomu naprosto jednoznačně směřuje.
Podstata financování musí zůstat, tak jak to nakonec říkal pan ministr, na přímém financování klubů, především s důrazem na sportování dětí, mládeže, ale také na pomoc zdravotně postiženým, na národní reprezentaci, na mezinárodní sportovní akce na našem území a nesmíme zapomínat ani na propagaci sportu. Ale pozor, hlavně na propagaci ne mezi dospělými, ale hlavně na tu propagaci, která osloví naše malé děti. To nejcennější, co máme. A bohužel díky tomu, kam byl veden tento sport, tak nám vznikla celá generace, která nikdy nesportovala. To jsou lidé do 40 let, kteří dneska zakládají rodiny, mají své děti a já naprosto pochybuji o tom, že tito lidé povedou své děti ke sportu.
Vím, že ubývá sportujících dětí na celém území Evropy. Víme, že u nás je to tragické v tom, že například za posledních šest let ukončilo svoji činnost na 350 fotbalových klubů, tzn. těch, které jsou na malých vesnicích, a tohle břímě si určitě poneseme dlouho. I když vím, že v celé Evropské unii skončilo ve fotbale za posledních pět let myslím osm milionů fotbalistů. Tragédie je taky v tom, že ti, kteří sportují, většinou v 15 letech úplně končí se sportem a nepokračují dál v dorosteneckém věku. ***