(16.50 hodin)
(pokračuje Klaus)
Působnost agentury je vymezena zejména na poskytování finanční podpory sportu ze strany státního rozpočtu, ale také na vydávání antidopingových pravidel a programů a koordinaci rezortních sportovních center Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra. A také si klade za ambici sport propagovat. Další části předložené novely jsou také poměrně technické a jednají zejména o ta přechodová období, než by to z Ministerstva školství přešlo na tuto novou Národní sportovní agenturu.
To, abych byl upřímný, je v jádru v rámci této novely všechno. Čili zkrátka je to vznik této nové Národní sportovní agentury. Nejsem tady od toho, abych vám četl celou důvodovou zprávu, a také bych fušoval do řemesla svému předřečníku. Takže toto asi z formálního hlediska považuji za dostatečné. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Tímto tedy otevírám obecnou rozpravu, do které mám v tuto chvíli šest přihlášek. Jako první řádně jsou přihlášeni poslanci Bartoň a Krejza, ale pochopil jsem, že pan poslanec Klaus se hlásí s přednostním právem do rozpravy... (Poslanec Klaus hovoří mimo mikrofon.) Ještě ne, dobře. Tak v tom případě prosím poslance Bartoně.
Poslanec Lukáš Bartoň: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, jak jsem poslouchal projev pana navrhujícího, poslance Hniličky, tak hned bych některé jeho teze podepsal. Nicméně se potřebuji více zabývat tím, co je psáno v návrhu novely a jaké to může mít důsledky.
Samotná národní agentura pro sport, nebo Národní sportovní agentura, její vznik, proč ne? Dovolím si říct, že sport obecně na Ministerstvu školství spíše stagnuje. Není mu věnována patřičná pozornost. Chtělo by to zlepšit mnoho procesů, které tam jsou. Národní sportovní agentura by toto mohla zajistit, pokud by byla dobře vedená, dobře spravovaná, pod kontrolou a tak dále.
S čím nemůžu souhlasit, je to, jak je Národní sportovní agentura definovaná v novele zákona. Asi bych měl ještě říci, že pokud se řekne sport, tak pod pojmem sport pravděpodobně vnímám něco jiného než většina společnosti. Řekl bych, že pod pojmem sport vnímám hlavně to, že lidé jdou sportovat. Děti, mládež, amatérští sportovci ve svém volném čase sportují. To, co se vybaví většině lidí, tak to je takzvaná sportovní zábava. Sportovní zábava je jednoduchá. Člověk sedí na gauči nebo v hospodě u piva a sleduje, jak někdo jiný sportuje. Ale u nás se těší větší oblibě ta sportovní zábava, nikoliv sport jako takový. Nicméně k tomu pravděpodobně řeknu daleko více, až se bude jednat o rozpočtu.
Neznám ani jiné odvětví, kde by byl tak rozsáhlý klientelistický systém, jako je ve sportu. A souhlasím s předkladatelem, poslancem Hniličkou, a jsem mu nápomocen v čemkoli, kde se bude snažit omezit klientelistické prostředí, prokorupční prostředí tak, aby byla dohledatelná každá koruna z veřejných peněz, kam putuje, tak, aby se neztratily někde v černé díře, jako se to bohužel stává nyní. A těmi veřejnými penězi nemyslím jenom dotace z ministerstva, těmi myslím i veřejné peníze z krajů, z obcí.
Návrh má některá pozitiva. Jako jedno z pozitiv bych uvedl kupříkladu § 6b odst. 2, kde si předkladatelé kladou za cíl jasná pravidla pro to, komu nebude udělena dotace. Je zde řečeno, že nebudeme podporovat doping, nebudeme podporovat v žádném případě subjekty, které se snaží ovlivnit soutěž. Nebudeme podporovat subjekty, které poruší podmínky čerpání dotace. Toto je velice pozitivní, to nebylo dosud extra zvykem.
Nicméně zde chybí, a já už jsem to i dříve vyčítal, trochu větší snaha o požadavek transparentnosti všech subjektů v oblasti sportu, tedy i těch subjektů, které dále přerozdělují dotace. Tam už nevidíme. My vidíme z těch veřejných peněz, komu ty peníze jdou, jaké sportovní organizaci, ale už nevíme, nevidíme dál, kam je přerozdělí. Narážím vyloženě na sportovní asociace, které jsou vlastně soukromým subjektem, jsou spolkem a nemusí vůbec dávat informaci o tom, jak hospodaří se svými penězi, zejména s těmi penězi, které získají z veřejných zdrojů.
Malé plus také vidím i v tom, že návrh, to je v § 6b odst. 3, se snaží o víceleté financování, což bych podtrhl, že v oblasti sportu, kdy trenér se má zejména starat o své děti a nikoliv psát žádosti každý rok a čekat několik měsíců, než mu ta dotace dorazí. Pokud toto víceleté financování je zejména na financování činnosti těch trenérů a těch tělovýchovných jednot, které se starají o amatérský sport, tak to jednoznačně vítám. Je potřeba doopravdy jim zajistit nějaké zázemí, je potřeba, aby ty peníze přišly už 1. ledna nebo 2. ledna, ne aby se stávalo, jako se to stalo minulý rok, že některé dotace na projekty, ačkoliv bylo zažádáno včas, tak dorazily asi o devět měsíců později. Takže víceleté financování vítám, je to možné, ačkoliv u nás se moc neuplatňuje, v zahraničí je to už běžnější.
Co na návrhu postrádám, je tvorba pravidel pro získání té dotace jak v samotné agentuře - ačkoliv poslanec Hnilička zmiňoval, že je to jeho cílem, mít jasná a transparentní pravidla a odstranit ten lidský faktor, který to přerozdělí trošku někam jinam, tak mi schází i nějaký právní rámec, aby i tato jasná pravidla pro přerozdělování dotací měly i ty další subjekty v řadě. To znamená i ty asociace, které to dál rozdělují. Tam narážím právě na to klientelistické prostředí. A zejména na té nejnižší úrovni, kde jakmile Franta nezná Honzu, tak se pomalu může s dotací nebo s nějakým nárokem od těchto subjektů rozloučit.
Jako velkou nevýhodu vidím to, že Národní sportovní agentura bude ústředním orgánem státní správy. Bude kompletně vyjmuta z rozhodování vlády. Vláda na ni nebude mít vliv a nebude mít ani jakoukoliv páku na jejího předsedu. V tomto jsem hodně v rozporu s předkladateli. Upřímně řečeno, myslím, že vláda by měla mít politiku i v oblasti sportu, tuto politiku zadávat a Národní sportovní agentura by měla tuto politiku naplňovat. Ale politika je něco, co by mělo vzejít i od vlády, něco, co by mělo být kontrolovatelné, co by mělo být... Měla by se zodpovídat i Poslanecké sněmovně. My když nyní chceme něco ve sportu, můžeme interpelovat ministra, pod kterého to spadá, ale jakmile to bude ústřední orgán státní správy, tak zde už nemůžeme nic. To je, jako kdybychom nyní chtěli interpelovat Úřad pro hospodářskou soutěž nebo Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Nemůžeme. Takže tady to vidím jako velké minus.
Předseda, který je jmenovaný a odvolávaný vládou, ale, a to jsem si tady vytáhl, může být odvolán, pouze pokud poruší své povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Tady před tím bych hodně varoval, tím pádem dle praxe, dle různých výkladů je de facto neodvolatelný. Co je to hrubé porušení svých povinností?***