(12.10 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Takže zopakuji: datum účinnosti, vrácení náhrady mzdy a výše je v tom pozměňovacím návrhu stejná. My navrhujeme, aby se kompenzace zaměstnavatelům blížila nule, na rozdíl od navrhovatelů tohoto zákona. A už tak vláda couvá z těch, já bych řekl, dohodnutých předpokladů.
Zkusme si říct, co by mohlo být obsahem té kompenzace zaměstnavatelům, aby i oni byli spokojeni. Za prvé, zavedení eNeschopenky. Dneska už víme, že k 1. červenci se to nestihne. Takže tato kompenzace nebude splněna a uvidíme kdy. Já teď nechci odhadovat, jestli to bude od 1. ledna 2020, nebo jindy, nemám k tomu dostatek informací a dostatek faktů, abych tady mohl s plnou vážností říct: bude to od tehdy a od tehdy. Ale shodujeme se, a já bych řekl, že všichni, že to je dobrý nástroj, který by měl doprovázet zrušení karenční doby. Už to je ústupek i z naší strany, že nepodmiňujeme tento pozměňovací návrh tímto datem účinnosti eNeschopenky.
Druhou věcí, která by mohla kompenzovat zvýšené náklady zaměstnavatelům... (Řečník se odmlčel.) Poslouchám i debatu pana premiéra. Pro mě je to zajímavé, tak se omlouvám, že jsem se na chvilku odmlčel.
Druhou věcí, kterou bychom mohli kompenzovat zvýšené náklady zaměstnavatelům, je výraznější snížení placeného pojištění za zaměstnavatele. My navrhujeme, aby to nebyly dvě desetiny procentního bodu, ale aby to bylo půl procentního bodu.
Další věcí, která by mohla pomoci, ta se ovšem neřeší v zákoně, ale v exekutivě, je větší možnost zapojení zahraničních zaměstnanců z nám kulturně a civilizačně blízkých zemí, protože nebudu opakovat ta slova, která zazněla i dnes o situaci na pracovním trhu. Myslím, že to všichni známe. A ta kvantifikace promarněných příležitostí, odmítnutých zakázek, tím pádem odmítnutí vlastně zvýšení příjmů penzijního systému, systému zdravotního pojištění, daní ze závislé činnosti, to se odhaduje, jestli to jsou desítky miliard. Možná to může být i více.
Z těchto tří věcí jsme schopni reálně dnes v těchto dnech a týdnech vyřešit jenom tu prostřední, to znamená zvýšení kompenzace na půl procenta.
Čtvrtou podstatnou podmínkou té kompenzace je, aby zaměstnavatelé platili 1. až 11. den místo 4. až 14. To znamená, já nerozumím, a poprosil bych zástupce předkladatelů, ale i zástupce hnutí ANO, v čem je problém s tímto pozměňovacím návrhem. Zachovává termín, zachovává vrácení náhrady mzdy, zachovává výši. Pak mně připadá, že jediným důvodem - nebo důvody mě napadají dva. První, politicky prestižní, že to bude přesně v té verzi, kterou napsali sociální demokraté, a budou se tři a půl roku bít v prsa, jak to prosadili, a druhý je obecná nedůvěra této politické strany k zaměstnavatelům. Podotýkám k zaměstnavatelům, neříkám k podnikatelům, protože ne všichni zaměstnavatelé jsou podnikatelé. Protože co je špatného na tom, že budeme kompenzovat naším rozhodnutím, legislativní činností dopady pro zaměstnavatele? Co je na tom špatně? To bych chtěl slyšet od zástupců sociální demokracie a případně od zástupců hnutí ANO. Proto je to kompromis, to, co tady obhajuji.
Kdybych tady plamenně hovořil a přesvědčoval vás, abyste ten návrh zákona zamítli spolu s námi, tak vím, že bych neuspěl. Přesto si myslím, že to je nejrozumnější, co můžeme udělat. Ale pokud to neprojde, tak máme na stole kompromis, který plní tu část politické dohody, na které vznikla vláda, a současně nezatěžuje zaměstnavatele. Co je na tom špatně? To bych chtěl slyšet. Zatím jsem neslyšel argument proti tomuto pozměňovacímu návrhu. Slyšel jsem argumenty proti ponechání stávajícího stavu. Tomu rozumím, tu debatu nechci opakovat, nechci, abychom si neustále říkali ty argumenty tam a zpátky. Toto je podaná ruka ze strany opozice, která pomůže zaměstnavatelům, ale i zaměstnancům. V tom politickém souboji na to nedoplatí ani jedna strana.
A musím to zopakovat, i když jsem to říkal opakovaně, nestavme zaměstnavatele proti zaměstnancům! Tak to v reálném životě vůbec není. Je tady dostatek zaměstnavatelů v našich řadách, ať už vedli veřejné instituce, samosprávy nebo privátní firmy. Každý z nich potvrdí, že to, co je nejlepší pro tu instituci, obec, kraj, státní podnik nebo privátní podnik, to jsou zaměstnanci. Tak proč chceme zatěžovat zaměstnavatele? Pokud je zatížíme a zvýšíme jejich náklady, tak kromě toho, a mluvil o tom pan poslanec Juříček, že může klesnout výběr daně z příjmů právnických osob, tak také zúžíme prostor pro možné zvyšování platů. Zúžíme prostor pro možné zvyšování platů, protože vzniknou dodatečné náklady, a peníze, které by event. mohly ty podniky použít buď na mzdy, nebo na investice, rozvoj, k získávání nových zakázek, budou muset použít podle tohoto zákona na kompenzaci svých ztrát. Co je na tom dobře?
Já bych chtěl požádat ty podporovatele, navrhovatele, aby nám řekli na mikrofon, co je špatně na tom kompromisním pozměňovacím návrhu. Já vás všechny žádám, abyste ho podpořili. Splníte to, co jste slíbili svým koaličním partnerům, a současně nepoškodíte zaměstnavatele. To si myslím, že je slušný politický kompromis. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pokračujeme v obecné rozpravě. Vystoupí v ní paní poslankyně Richterová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, opravdu velice stručně. Ráda bych jenom za klub Pirátů zdůraznila, že jsme rádi, že je poměrně široká shoda na tom, že těch 60 % denního vyměřovacího základu, jinak řečeno 60 % platu v prvním týdnu nemoci, je vlastně takový adekvátní kompromis, jak zajistit, aby lidé zejména s nízkými příjmy nebyli skutečně ve velice obtížné situaci, když jsou nemocní, a současně jak tam přeci jen mít nějaký ten demotivující prvek, aby se člověk zamyslel, zda je opravdu nemocný, nebo není. Takže těchto 60 % denního vyměřovacího základu, ne 100 % platu, jak má sousední Německo, je přesně ten druh kompromisu, který znamená politiku. Myslím si z toho, jak tady zaznívá diskuze, že je tady velká šance, že se na tomhle shodneme.
Jenom ještě po téhle dlouhé diskuzi poslední vyzdvihnutí toho, že je to skutečně velice rozdílně vnímáno různými profesemi, různými odvětvími. Je řada firem, na které toto opatření patrně nedopadne, protože různé firmy využívají už dnes sick days, využívají i třeba doplácení právě toho rozdílu mezi mzdou v nemoci a běžnou mzdou - 29 % firem používá jako benefit sick days. Je to tedy obrovský rozdíl mezi profesemi, řekněme kvalifikovanými, bílými límečky, a také v těchto profesích pak právě do statistik se nezapočítává, že jejich zaměstnanec zůstal doma, protože mu je trošku špatně, a dostal tedy home office nebo má domluvený sick day. Takže my dnes vůbec nevíme, jaká je opravdová reálná krátkodobá nemocnost.
A ještě poslední poznámka. Máme u nás řadu profesí, kde naopak budeme v budoucnu řešit ne tolik samotnou karenční dobu, ale obrovské přesčasy, a i to je důvod, proč u nás je ve výsledku, v souhrnu zhruba o dva roky nižší střední doba dožití nežli ve zbytku EU. Takže lze přivítat tu dnešní diskuzi i jako nějaký krůček k tomu, abychom jak v zaměstnáních, tak ve svých osobních životech dbali na to, abychom mohli skutečně žít stejně dlouho jako naši sousedé na západní straně hranice. ***