(11.50 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan kolega Skopeček, připraví se pan kolega Válek. Máte slovo, pane poslanče. (Sněmovna hlučí.)
Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já jen několik argumentů, proč budu hlasovat proti zrušení karenční doby. Ten první argument je ten, že podle mého názoru a podle všech dat to opatření fungovalo, snížila se krátkodobá nemocnost na úroveň vyspělých zemí. Do doby, než karenční doba existovala, tak nemocnost byla nadprůměrně vysoká. A byla nadprůměrně vysoká i ve srovnání s okolními zeměmi, jako je Slovensko, Polsko, se kterými se vždycky i ekonomicky srovnáváme, a to i přesto, že náš zdravotní systém je lepší a efektivnější než ten na Slovensku či v Polsku. Takže to nemá jakoukoliv logiku. I když jsme ta čísla srovnali s nemocností osob samostatně výdělečně činných, tak jsme rovněž viděli, že nemocnost zaměstnanců byla vyšší.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás přeruším a požádám zejména vaše stranické kolegy, aby případné debaty o něčem jiném přesunuli do předsálí. Je tady nesmírný hluk a já bych byl rád, aby každý, kdo vystupuje, komu bylo uděleno slovo, aby to mohl přednést v důstojném prostředí. Prosím, pokračujte.
Poslanec Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Bojím se, že v okamžiku, kdy se karenční doba zruší, tak se znovu zvýší fiktivní nemocnost na původní nadprůměrné hodnoty. To, že takové riziko existuje, koneckonců o tom hovoří i oficiální materiál vlády, který v souvislosti s projednáváním elektronického hlášení lékaře, eNeschopenky, říká, že se musí počítat s tím, že pojištěnci se budou v některých případech pokoušet o spekulativní uznání biologicky neodůvodněné dočasné pracovní neschopnosti. Takže i samotné vládní dokumenty si riziko toho, že se zvýší fiktivní nemocnost, tak si toto riziko uvědomují.
Zároveň je potřeba připomenout, a tady už to několikrát zaznívalo, že v souvislosti se zrušením karenční doby se zaměstnancům snížily odvodové povinnosti. To je rovněž argument, že v okamžiku, kdy díky tomu mají vyšší disponibilní příjem, tak samozřejmě z té úspory mohou našetřit na období, kdy budou nemocní. Takže nebylo to opatření, které by jenom rušilo karenční dobu a přenášelo náklady na hřbet zaměstnance, ale zaměstnancům se snížily odvody.
Razantně taky odmítám rétoriku těch, kteří útočí na zaměstnavatele, že jsou to drábové, kteří chtějí za každou cenu a na úkor zdraví mít zaměstnance v práci. Já se proti tomu velmi ohrazuji. Často tento argument formulují odbory. Není to pravda. Každý zaměstnavatel vám potvrdí, že v práci potřebuje efektivního, zdravého a spokojeného zaměstnance, zvlášť v kontextu situace na trhu práce, který je velmi napjatý. To platí dvojnásob, protože pokud tady bude zaměstnavatel, který se nebude chovat hezky k zaměstnanci a bude ho nutit chodit do práce přes nějakou zdravotní indispozici, tak se s ním bezesporu ten zaměstnanec rychle rozloučí a má dneska velkou příležitost najít zaměstnání u někoho jiného. Takže tento argument je velmi lichý. Já bych se velmi rád tady zastal zaměstnavatelů, že to nejsou žádní zloduchové, kteří by chtěli, aby zaměstnanci pracovali na úkor svého zdraví. Poškodilo by to samozřejmě samotné zaměstnavatele.
Naopak, zaměstnavatelé vycházejí zaměstnancům vstříc v řadě případů, v řadě firem a ten počet je rostoucí. Existují tzv. sick days, to je jasný důkaz toho, že zaměstnavatelům nejde jenom o maximální počet odpracovaných hodin, ale že jde zaměstnavatelům o to, aby dlouhodobě měli zdravé a spokojené zaměstnance. A velmi nízká míra nezaměstnanosti a velký počet volných pracovních míst samozřejmě bude i nadále nutit zaměstnavatele, aby podobné benefity, jako je sick days, zaměstnancům poskytovali. Takže jak vidíte, není nutné kvůli všemu měnit zákony. Není nutné kvůli všemu mít nějakou regulaci nebo normu. V tomto případě ten levicí nenáviděný trh řeší i to, že zaměstnavatelé poskytují čím dál tím víc benefitů, jako je sick days.
Ze všech těchto důvodů jsem proti tomu, aby se karenční doba rušila. A velmi prosím, aby zvítězil zdravý rozum, aby zvítězily argumenty, které jsou jasně na straně těch, kteří karenční dobu chtějí zachovat. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za vystoupení. Nyní pan kolega Válek, zatím poslední přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já jsem si počkal, až se dostanu na řadu, a nevystoupil jsem s poznámkou. Tak teď té situace využiji a prostřednictvím pana předsedajícího bych kolegyni chtěl říct, že my starší muži - pan předseda Faltýnek bude vědět, o čem mluvím - můžeme sem tam působit na mladší, především ženy, jako méně chápající a ne zcela v obraze. Ale ono to tak úplně nemusí být. Možná holt věci víc zvažujeme. To znamená, mně je naprosto jasný rozdíl mezi třídenní neschopenkou, mezi dlouhodobou neschopenkou, mezi přechodem, a já pouze se snažím aplikovat to, co znám z osobní zkušenosti v Poslanecké sněmovně. Protože z mého pohledu tato debata je o hledání kompromisu mezi výrazně levicovým pohledem na svět a výrazně pravicovým pohledem na svět tak, abychom se co nejslušněji zachovali k zaměstnancům, ale na druhé straně abychom nezapomněli na to, že musíme být korektní vůči zaměstnavatelům.
Z mého pohledu nastane jedna změna, pokud vše projde tak, jak pravděpodobně projde, a to že ti, kteří dneska jdou na jeden, na dva dny, na tři dny na neschopenku, nemají hrazenou, nepotřebují tedy vystavit neschopenku, jsou prostě doma, tak teď budou muset navštívit lékaře, budou muset mít vystavenu neschopenku, možná se tedy mýlím, a rád si to nechám vysvětlit, a zase po ukončení jednodenní, dvoudenní či třídenní neschopenky půjdou k lékaři ukončit si tu neschopenku, budou ji muset dodat zaměstnavateli. Předpokládám, že tím pádem bude nějaký nárůst návštěv u lékařů, ale ten systém to jistě zvládne, není v tom problém. Zvýší se samozřejmě administrativa, protože ty neschopenky vyžadují určitou administrativu, ale jistě to nebude zaměstnavatelům ani zaměstnancům vadit. A předpokládám, že ten dopad nebude nijak významný.
Já rozumím tomu, že člověk má pořád před sebou řadu nemocných, kteří přecházejí choroby, a pak to má pro ně závažné důsledky. A chci věřit tomu, že pokud tento zákon nebo tato změna projde, že takoví pacienti zmizí a nebudou přecházet své choroby, i když si to osobně nemyslím, ale nechť. Rozumím tomu, že pacient, který má banální nachlazení, koupí si nějaké pastilky nebo si dá jenom horký čaj eventuálně večer s rumem a ráno si myslí, že to přechodí, a jde o práce, tak teď nebude ve zvýšené míře využívat toho, že může nastoupit na neschopenku a bude to mít hrazené. A naopak, že to udělá jenom tehdy, když to bude opravdu závažné. A chci věřit tomu, že se tím pádem nezvýší zásadním způsobem počet krátkodobých neschopenek. Protože to je to, co mně nejvíc trápí a vadí.
Samozřejmě jsem deformován svojí profesí, tak jako každý z nás, protože se celý život pohybuji ve zdravotnictví a pohybuji se celý život ve školství. A znovu a znovu se setkávám se situací, kdy lékař, zdravotní sestra jde s lehkým nachlazením sloužit, prostě proto, že tu službu musí někdo zajistit. Přednášející jde s lehkým nachlazením přednášet, jde s lehkým nachlazením zkoušet. A věřím tomu, že jakákoli změna toto fungování systému neohrozí, protože každý z nás sem tam přechází nezávažné lehké nachlazení, bolesti hlavy, prostě něco, co je banální. Každý z nás to dělá, děláme to i tady v parlamentu, děláme to ve svých civilních profesích, děláme to pravidelně. Děláme to v obdobích, kdy jsme vystaveni různým nepříjemným okolním vlivům, které zhoršují naši obranyschopnost, a kdy prostě máme nějaké banální onemocnění. Já bych se domníval, že tady vždycky záleží na osobní odpovědnosti a přístupu každého z nás, jak se k tomu postavíme. ***