(20.30 hodin)
Poslanec Vít Rakušan: Dobrý den. Děkuji vám, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, to je to neštěstí řádně přihlášených, které všichni známe. To znamená, že během těch faktických připomínek skoro zapomeneme, co jsme chtěli říci. Nicméně já bych chtěl panu předsedovi také poděkovat za to, že to téma tady bylo otevřeno. Možná je i škoda, že je to v tuto hodinu, když už naše pozornost přece jenom trochu upadá a v některých případech v těch vzájemných reakcích jsou nervy na pochodu. Ono si to to téma nezaslouží.
Já jsem chtěl říci, že nezpochybňuji legitimitu cesty pana předsedy do Ruské federace. Koneckonců jak sám řekl, bylo o tom hlasováno na organizačním výboru, byť s nějakými dodatečným dotazy kolegů, a ta cesta jistě schválena byla. Ale ono to zavdává, a je dobré, že o tom máme příležitost mluvit, otázky k obecným východiskům naší zahraniční politiky nejenom ve vztahu k Ruské federaci. Protože pokud se objevují interpretace toho typu, že Česká republika by mohla být jakýmsi mostem mezi Západem a Východem, tak já jako vystudovaný historik toto musím odmítnout. Takováto interpretace vždycky přinášela jenom neštěstí a my bychom si měli uvědomit, že nejsme tím mostem. My jsme součástí Evropské unie, my jsme součástí Severoatlantické aliance a my jsme, a byl bych rád, kdybychom byli, prostě Západem.
Pokud vedeme dialog, který je určitě namístě, s Ruskou federací, tak by vždy bylo namístě, aby ten dialog měl nějaké ambice, aby byl ambiciózní. A pokud to má být dialog vyrovnaných partnerů, tak musíme my být těmi, kdo přichází s tématy. A přicházíme i s tématy, která prostě mohou být pro tu stranu v daný okamžik a v danou chvíli nepříjemná. Mnoho jich tady zmínila paní kolegyně Langšádlová. Ale já bych zmínil další. Například našim polským sousedům se povedlo vyjednat, že se otevřely komunistické archivy, a oni se dozvídají pomocí jejich badatelů a historiků o tom, jaká zvěrstva páchala ruská tajná služba. V této chvíli jsme se například mohli bavit ve stoletém výročí republiky o tom, zda by nebylo namístě se vrátit k vraždě či sebevraždě Jana Masaryka a zda by i toto neměla být ambice naší diplomacie, ať už na té parlamentní, nebo na té vládní úrovni. Jsou to prostě důležitá témata a my bychom si samozřejmě představovali, a rádi bychom to od pana předsedy slyšeli, že máme ambice se bavit i o věcech, které jsou prostě pro naší protistranu nepříjemné. A proto se moc těšíme na to, až skutečně dostaneme ten oficiální záznam z jednání a budeme se moci přesvědčit, že i taková témata pan předseda Vondráček skutečně otvíral.
Rád bych se zmínil ale obecně o tom, jakým způsobem se vede zahraniční politika této vlády, ale i Sněmovny ve vztahu například k zahraničnímu výboru Parlamentu České republiky. My jsme neměli žádné informace dopředu o cestě pana předsedy Vondráčka a ani jsme nezaregistrovali, že by měl ambici nás podrobně jako zahraniční výbor s výstupy a výsledky té cesty informovat. Stejně tak tomu bylo v případě cesty pana premiéra Babiše za panem premiérem Orbánem. Stejně tomu tak bylo v případě cesty pana premiéra Babiše za Angelou Merkelovou. A je tady zahraniční výbor, který díky tomu, nebo kvůli tomu, že prostě nebyla obsazena pozice ministra zahraničních věcí, neměl teď půl roku žádné relevantní informace k tomu, jakou zahraniční politiku vede Česká republika, s jakými tématy přichází. A to považuji za obrovskou chybu a považuji za nutné, aby se toto - a já doufám, že s novým panem ministrem se to změní - aby se to skutečně změnilo.
A byl bych rád, kdyby pan předseda Vondráček přišel i na zahraniční výbor a s velkou mírou podrobnosti nás o své cestě informoval a přesvědčil nás o tom, že ty zprávy, které nás ne úplně uspokojovaly v médiích, se prostě nezakládají na pravdě a že jsme skutečně vedli ambiciózní zahraniční politiku s ambicí nastolovat témata a ne jenom s ambicí poslouchat, co nám protistrana říká. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A nyní prosím ještě s faktickou poznámkou pan poslanec Lipavský.
Poslanec Jan Lipavský: Já budu velice stručný. Dovolím si zareagovat na paní kolegyni Věru Procházkovou. Česko není malá země. My nejsme malá země. My jsme středně významná země. Je to velice zásadní rozdíl. A Rusko není velký medvěd. Ty naše vztahy s nimi můžou být úplně jiné, pokud budeme mít rovnou páteř. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Tím jsme vyčerpali všeobecnou rozpravu. Paní poslankyně Němcová se ještě hlásí do všeobecné rozpravy. Prosím.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Dámy a pánové, pokusím se být co nejstručnější a nebudu už komentovat to, co jsme slyšeli, nebudu opakovat to, co jsme slyšeli. Jenom sdělím, že naprosto souhlasím s tím, co zde řekla paní poslankyně Helena Langšádlová, a její obavy naprosto sdílím a argumentaci, kterou vznesla, podporuji.
Ale chci vznést některé dotazy. První z nich bude na předsedu Poslanecké sněmovny, druhý na ministra zahraničních věcí. Začnu tedy tou druhou na pana ministra zahraničních věcí.
Z médií, protože nemám odkud jinak, jsem se dozvěděla, že po této cestě pana předsedy Poslanecké sněmovny se něco dělo na Ministerstvu zahraničních věcí. Byla připravena nějaká odpověď, nebo nějaká - (Předsedající žádá, aby poslankyně mluvila na mikrofon, protože není slyšet.) - pozice Ministerstva zahraničních věcí a do tohoto procesu přípravy odpovědi, nebo její finalizace, měl vstoupit jiný člen vlády, ministr vnitra, místopředseda vlády pan Hamáček. Chtěla bych vědět, co je na tom pravdy. Takhle něco psala média. Bezpochyby bude lepší, když se dozvím od vás, jaký přesně ten průběh byl.
Druhý dotaz, který tedy směřuji k předsedovi Poslanecké sněmovny, a nezpochybňuji vůbec to, že ta cesta byla důkladně připravovaná. Opakoval jste to několikrát a myslím, že v nějakém rozhovoru jsem četla, že dokonce část této přípravy se odehrávala i na Pražském hradě. Chtěla bych se tedy zeptat, zda během této přípravy, jak z Ministerstva zahraničních věcí, tak z pokynů, které jste dostával na Hradě, zazněla otázka dobudování jaderných elektráren a pozice ROSATOMu, s kým jste z ruské strany na toto téma jednal, jaký prostor byl těmto jednáním věnován a s jakými závěry během vaší pracovní cesty. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Pan ministr bude chtít reagovat, tak prosím.
Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček Hezký večer ještě jednou. Paní poslankyně, já věřím, že k tomuto slouží určitě interpelace, nicméně rád odpovím. Já jsem sám požadoval po kolezích, aby mi připravili návrh možného prohlášení. Nicméně s panem předsedou jsme se domluvili, že se nejprve setkáme a ty věci si vyříkáme. Já jsem jasně deklaroval, když jsem nastupoval do funkce, že si nejprve se svými partnery, ať už s předsedou Poslanecké sněmovny, s prezidentem, či premiérem, pohovořím o tématech zahraniční politiky, než budu vystupovat v médiích. To byl i důvod, proč jsem potom nakonec prohlášení nevydal, protože po schůzce s panem předsedou jsem uznal, že už to není nutné, protože si jsme vyříkali konkrétní body, které jsme si potřebovali vyjasnit. Toť vše. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a nyní pan předseda Vondráček s faktickou poznámkou. Poté paní poslankyně Němcová.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Co se týče problematiky jaderné energie, nedostal jsem žádný pokyn. Nepřijímám v této záležitosti žádné pokyny. A myslím si, že to vůbec nenáleží předsedovi Poslanecké sněmovny, aby někde řešil jadernou elektrárnu. A za tím si stojím. Nerozumím tomu, moje role je úplně jiná. Jediný, kdo otevřel toto téma, byla paní Matvijenko, která se mě na to zeptala, jaká je situace. A já jsem jí řekl, že jsem zastánce, aby tady byla pokud možno výhodná soutěž bez geopolitických vlivů. Tím jsem to uzavřel. Pan Volodin se mě na to vůbec nezeptal.
Žádné další schůzky v rámci svého pobytu v Rusku ani tady v České republice jsem neměl, s nikým jsem se nesetkal. O to víc mě překvapila některá vyjádření jednoho pana senátora, který říkal, že ohrožuji nějakou energetickou bezpečnost. To není moje téma, já s tím nemám nic společného a jsou to všechno jenom spekulace. ***