(16.40 hodin)
(pokračuje Kaňkovský)
Tím hlavním důvodem, proč vidím, že ta částka je nedostačující, je personální situace v sociálních službách. Asi si vzpomínáte na diskusi, která tady probíhala vloni při schvalování rozpočtu a vlastně i v těch letech předchozích. Pracovníci v sociálních službách jsou dlouhodobě podfinancovaní, a i když v loňském roce konečně došlo k trošku vyššímu navýšení mezd v sociálních službách, tak přesto přese všechno ta situace není jednoduchá a myslím si, že by mi to tady mohli dosvědčit i přítomní hejtmani, ale i zástupci samospráv ve městech. To znamená, pokud v tuto chvíli vláda navrhuje navýšení platů pracovníků v sociálních službách o 5 %, tak vzhledem ke konkurenci, která je na trhu práce, si troufám tvrdit, že nám opět začnou pracovníci ze sociálních služeb utíkat.
Proto avizuji, že za klub KDU-ČSL připravíme pozměňovací návrh, který bude navrhovat pro sociální služby částku o 800 milionů korun vyšší, tak abychom zabránili krizi v sociálních službách. A ta krize může vyústit i v omezení některých typů služeb v krajích napříč Českou republikou.
Z hlediska struktury kapitoly MPSV bych zmínil ještě jednu oblast a ta se týká investic do materiálně-technické základny sociálních služeb. Víme, že je to také oblast, kterou jsme tady v minulosti hodně diskutovali. Hodně se diskutovalo i o tom, jestli dokáže Ministerstvo práce a sociálních věcí ty alokované částky využít. Všichni víme, že vzhledem k tomu, jak dlouho trvá mnohdy stavební řízení a veřejné zakázky, že to někdy je trošku problém, nicméně potřeba investovat v sociálních službách i vzhledem k tomu, jaká je potřeba z hlediska demografického vývoje, je jednoznačná. A jestliže v tuto chvíli vysychají prostředky z Evropské unie na podporu projektů do sociálních služeb, tak pokud se my k tomu jako stát nepostavíme, pak odsuzujeme znovu část občanů k tomu, že se jim kapacity v sociálních službách nedostane.
Tolik aspoň zběžně k rozpočtu kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí.
Pokud se týká kapitoly Ministerstva zdravotnictví, tam je ta situace poněkud odlišná. Všichni víme, že zdravotní péče v naší zemí je primárně zajištěna prostředky z veřejného zdravotního pojištění a to, jakým způsobem to zdravotnictví bude finančně prospívat, záleží na kondici veřejného zdravotního pojištění a také na efektivitě jeho využívání. Takže rozpočet Ministerstva zdravotnictví je z tohohle ohledu poměrně málo objemný, nicméně i zde si myslím, že ta struktura není ve všech ohledech úplně správně nastavená. Já bych zde zmínil dvě oblasti, které si myslím, že stojí za zvážení.
Tím jedním problémem, který je dlouhodobý, a tady bych to rozhodně nedával na bedra pana ministra zdravotnictví, ten problém skutečně už je tady několik let, je významné podcenění fungování a rozvoje primární prevence nemocí. My jsme státem, který dává prioritně finanční prostředky do akutní zdravotní péče a do péče o dlouhodobě nemocné. To je samozřejmě naprosto správné. Nicméně pokud bychom se porovnávali z hlediska kvality zdraví se zeměmi, jako je Dánsko, Finsko, Švédsko, ale i některé další, tak z hlediska kvality zdraví jsme v posledním desetiletí nebo možná v posledních 15 letech nepostoupili ani o krok. A všichni víme, že můžeme nalít jakékoliv finančních prostředky do akutní péče, dokážeme tím prodloužit průměrnou délku života, nicméně z hlediska kvality zdraví se pohneme jenom velmi málo. Primární prevence je v této zemi popelkou a bohužel stagnace i finančních prostředků do této oblasti je v posledním desetiletí zřejmá. To znamená, tady bych chtěl apelovat na pana ministra, možná to není jenom na rozpočet roku 2019, ale i směrem do budoucnosti. Pokud chceme zefektivnit i fungování zdravotnictví, ale i zlepšit kvalitu zdraví naší populace, tak se soustřeďme na primární prevenci. A je to jak o programu Zdraví 2020, ale i o následných programech, kde jsme v tomto ohledu zaspali, a je potřeba se co nejrychleji probudit.
Druhou oblastí, kterou bych ještě zmínil, je investiční. Tak jak jsem zmiňoval sociální oblasti, tak i z hlediska zdravotnictví prostředky, které máme z Evropské unie na obnovu materiálně-technické základny jak přímo řízených organizací, tak i zdravotnických zařízení v krajích, nám vysychají. To znamená, jestliže nedokážeme najít investiční prostředky na obnovu jak fakultních nemocnic, tak dalších důležitých zdravotnických zařízení, tak budeme ve velmi krátké době v poměrně velikých problémech. Vím, že na letošní rok, nebo tedy na rok 2019, jsou některé akce naplánovány. Za to Ministerstvu zdravotnictví děkuji. Nicméně je tady celá řada dalších problematických situací prostorových i z hlediska vybavení jak ve fakultních nemocnicích, tak v některých dalších zdravotnických zařízeních.
Já bych tady zmínil jeden konkrétní případ. Doufám, že se na mě ředitelé těch ostatních zdravotnických zařízení nebudou zlobit, protože oni by jich jistě vyjmenovali další desítky, ale my jsme s panem ministrem každý v jiném období navštívili Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně, což je velmi špičkové pracoviště. Troufám si tvrdit, že to je takový moravský IKEM. A oba jsme tam viděli tu situaci. To zdravotnické zařízení provozuje špičkovou kardiovaskulární chirurgii, špičkovou transplantační péči, nicméně pacienti, kteří jsou v pooperačním režimu, mají velmi, velmi neúnosné podmínky. Takže já bych chtěl Ministerstvo zdravotnictví i Ministerstvo financí požádat, aby alespoň v rozpočtu na rok 2020 s akcemi, které jsou v tomto ohledu nutné, to znamená, buď rekonstrukce toho stávajícího objektu, anebo naplánování nového, aby s tím počítalo, protože situace tohoto ústavu podle mého názoru skutečně už nepatří do současné doby.
Milé kolegyně, vážení kolegové, jsem přesvědčený o tom, že v rámci projednávání státního rozpočtu máme před sebou ještě několik výzev. Já to jenom zopakuji. Za klub KDU-ČSL k nim patří: boj se suchem, boj s kůrovcovou kalamitou, prostředky na provoz i investice v sociálních službách, prevence nemocí. A samozřejmě se nebráníme ani dalším změnám, které budou v rámci projednávání rozpočtu přínosné, samozřejmě rozvoj dopravní infrastruktury a další, to všechno si myslím, že je ještě na diskusi.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a nyní mám hlášeného do rozpravy s přednostním právem pana předsedu Faltýnka, po něm paní ministryni Schillerovou a poté pan předseda Bartošek.
Poslanec Jaroslav Faltýnek: Dobré odpoledne, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem dneska téměř celý den, ne tedy úplně stoprocentně, ale téměř celý den pozorně poslouchal tu debatu na téma státního rozpočtu na příští rok. Dnes je 24. října. Víte, kdo má dneska výročí? Ví to někdo? (Hlas z pléna: Ví.) Neví. Já se k tomu dostanu záhy. To hlavní v té debatě, které znělo v podstatě od všech zástupců opozice, od všech stran, byla kritika, že v době hospodářského růstu se plánuje deficitní rozpočet. Já si ten podrobný rozbor nechám až na druhé čtení, ať teď nezdržuji, ať máme ještě čas diskutovat na téma návštěvy předsedy Poslanecké sněmovny v Moskvě, ale tu základní informaci přece jenom by kolegové, kteří tady třeba nebyli v těch minulých volebních obdobích, měli mít.
Když to vezmu od roku 2000, kdy byl hospodářský růst 4,6 % HDP, tak schodek byl minus 46 miliard, v roce třeba 2006, bez ohledu na to, kdo vládl a kdo byl ministrem financí, teď nejsem adresný, nikoho nekritizuji, pouze komentuji suchá čísla, tak v roce 2006, kdy byl hospodářský růst 7,1 % HDP, tak bylo plánováno v rozpočtu 83,7 miliard minus a skutečnost byla minus 97,3.***