(11.30 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Zvýšení výdajů na školství je 25, nebo dejme tomu 26 miliard, ať to zaokrouhlím. To do kupy je 64 miliard. A z těch 150 jednoduchým výpočtem zjistíte, že vám zbývá ještě 86 miliard. Takže snížit výdaje se dají úplně v pohodě, ať už o 23,4 miliardy, nebo o 40 miliard, aniž by se sahalo na zvýšení důchodů, aniž by se sahalo na zvýšení výdajů v oblasti školství.
Já vím, že pan poslanec Volný to taky ví. Jenom se tady tvářil, že jediné možné, jak snížit deficit, je škrtnout zvýšení důchodů nebo škrtnout zvýšení výdajů do oblasti školství. Není to pravda. Sami si to přečtěte v důvodové zprávě nebo v rozpočtu. Možná jste to někteří nečetli, možná byste mu i uvěřili. Není tomu tak. Dalších 86 miliard příjmů má vláda k dispozici a z toho byla schopna neutratit pouhých 10. Pouhých 10! A 76,6 utrácí vláda dál mimo důchody a mimo výdaje na školství.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Konec faktických poznámek. V tom případě je s přednostním právem na řadě pan poslanec Bělobrádek. (Reakce v pravé části sálu.) Předseda, pardon. Obojí. Máte slovo.
Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji za slovo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, za KDU-ČSL mohu jednoznačně říct, že my budeme podporovat to, aby se návrh státního rozpočtu vrátil zpět k přepracování. Já jsem přesvědčen, že tady drtivá většina připomínek zazněla, takže abych nezneužíval přednostní právo, tak určitě ještě budu já i kolegové vystupovat potom v rozpravě.
Každopádně to, co je velmi důležité - já bych i vládu trochu pochválil. Čtyři roky jsem sváděl souboje s ministrem financí o to, že věda a výzkum nejsou neuchopitelné a že z toho nic nepadá. Takže musím říct, že přestože je tam snížení proti střednědobým výhledům, tak to není úplná destrukce. Myslím si, že v tomhle směru měl být určitě rozpočet daleko ambicióznější a měl být daleko více zaměřen právě v této oblasti tak, abychom dokázali podpořit konkurenceschopnost v příštích letech. To znamená, není to úplná destrukce, není to rozmetání celé té práce, která se odehrála. A to chci ocenit.
Na druhou stranu je tady spousta položek, které nejsou samozřejmě také dostatečně naplněny. My se k tomu budeme vyjadřovat postupně. Nicméně to základní sdělení je jednoznačné. Tento rozpočet podle KDU-ČSL není dobře navržen, a budeme tedy podporovat, aby byl zase vrácen zpět. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, členové vlády, paní a pánové, já bych jen stručně k některým věcem, které se týkají státního rozpočtu na rok 2019.
Pokud se chceme zabývat racionální debatou, ke které jsme slyšeli několik výzev od kolegů, tak racionální debata je debatou, která se opírá o fakta a u státního rozpočtu o přijaté a platné zákony, ze kterých vyplývá, jak může být státní rozpočet sestaven. Když budeme mluvit o zdanění práce, tak samozřejmě se o tom můžeme pobavit, ale ne v zákonu o státním rozpočtu, protože jaké jsou daně z příjmů fyzických osob, víme, k jaké změně jsme do předložení zákona o státním rozpočtu došli, také víme. A ta debata, promiňte mi ten právnický výraz de lege ferenda, tedy o příštím zákonu, není racionální debatou o státním rozpočtu roku 2019, protože jsme žádnou změnu takovou, která by měla vliv na příjmy státního rozpočtu, nepřijali. Takže to je rozprava iracionální, protože nemohl být takový státní rozpočet, a výhled příjmů, pokud jsme nepřijali jinou změnu zákona o dani z příjmů fyzických osob nebo o dani z příjmů právnických osob, nemůže být veden.
Pokud jde, promiňte mi odbočení, o otázku přítomnosti členů vlády, mám taky dlouholetou zkušenost jako kolega Kalousek a podotýkám, že nejhorší zkušenost jsem měl s přítomností vlády za Petra Nečase. To byla opravdová katastrofa.
Pokud jde o samotný státní rozpočet, ano, mohu mít řadu výhrad ke státnímu rozpočtu na rok 2019 a mohu ho kritizovat z několika pohledů. Ale v každém případě, když se na něj dívám očima, které vidí ty možné kroky v roce 2019, tak si musíme uvědomit, že státní rozpočet posiluje koupěschopnou poptávku občanů České republiky, tedy tuzemské ekonomiky. A víme, že bez podpory koupěschopné poptávky nebudeme schopni narovnat vztah mezi cenou, evropskými cenami v České republice a českým mzdovým vývojem, který je dlouhodobě zanedbáván. A vzpomenu si na osm let neexistující valorizaci například minimální mzdy, na přidávání důchodcům o 30 nebo 40 korun za měsíc, takovou spíš ostudnou pozici, kterou tady zastávaly minulé vlády. A je evidentní, že i těch 30 procent české ekonomiky, která pracuje pro tuzemskou spotřebu, je potřeba nějakým způsobem posílit. Proto jsem přesvědčen, že má prorůstový charakter minimálně v této oblasti, to znamená narovnání toho mzdového vývoje a vývoje v sociálních dávkách.
Pokud jde o investice, a musím říct, že musím souhlasit s prezidentem republiky, že to je docela zásadní věc. A já jsem chtěl upozornit, a myslím si, že KSČM tady upozorňovala dost často na to, že je potřeba tu obrovskou hrubou chybu, propad těch výdajů právě tím, že jsme dotovali solární barony, a je to vina vlády Mirka Topolánka, Martina Bursíka a jeho melody boys, kteří tady zavedli tuto ztrátu do výdajů, nebo do nákladů, výdajů státu. Ano, podařilo se ve dvou krocích trochu snížit ty výdaje, ale pořád nejsme tam, kde jsme měli být. Nechápu, proč tohle vláda neudělala, protože zdanění solárních baronů bylo přeci předmětem mnoha debat. Mnoha debat. A je evidentní, že to přepálení, chcete-li uvést poměrně diplomatické slovo, těch dotací těm, kteří produkují tzv. zelenou energii, jsme řešit museli. A nešlo by podle mého soudu o žádné zvyšování daňové zátěže pro občany České republiky. Nešlo by o zvyšování daní. Jistě by o tom solární baroni vypisovali a nechávali si objednávat články v různých novinách a časopisech a do rádií a televizí a za jejich peníze, které jsou v miliardách, by jistě něco dali. Ale kdo by jim uvěřil? Kdo by jim uvěřil? To není zvyšování daňové zátěže občanů České republiky, protože největší zátěží je právě ta cena energie, kterou musí každý občan České republiky zaplatit. A to vládě svým způsobem vyčítám. Zase ale abych nevedl iracionální debatu, musím říct, že to ve státním rozpočtu nemůže být obsaženo, protože jsme žádnou takovou změnu nepřijali, a nemohu tedy na té příjmové stránce říkat, že je to možné.
Pokud jde o samotný státní rozpočet, jsem přesvědčen, že vychází z možností, které dává současný stav ekonomiky, který je, řekl bych, za hranou toho cyklu, který vedl k tomu zvyšování, nebo zvýšenému ekonomickému výkonu v České republice. ***