Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Vojtěch Filip)

179.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

Konstatuji, že u sněmovního tisku 268 trvá důvod pro přerušení jednání, tedy nebudeme projednávat interpelaci na předsedu vlády, ale překážka, pro kterou bylo přerušeno jednání o sněmovním tisku 285, odpadla a podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny se můžeme tedy do tohoto bodu vrátit.

Jedná se o interpelaci pana poslance Vojtěcha Munzara ve věci postupu Finanční správy České republiky při zajišťování informací od novomanželského páru při svatební hostině. Interpelaci spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 285. Projednávání bylo přerušeno. Paní ministryně je přítomna, otevírám rozpravu.

Hlásí se pan kolega Munzar. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, jsem rád, že i přes tu úpornou snahu poslanců za hnutí ANO minule, kdy se snažili zablokovat přerušení bodu do přítomnosti paní ministryně, a po těch dnešních hrátkách jsme se dostali na projednávání této mé interpelace. Děkuji.

Začnu možná netradičně, a to jedním konstatováním. Přirozenost státní moci je její roztahovačnost a úkolem demokratického politika je státní moc brzdit, krotit a držet na uzdě, aby se necítila všemocná a nedotknutelná. Nekritický přístup, snaha obhájit neobhajitelné, bagatelizace, to je živná půda pro roztahovačnost. A takovým případem je to, na co jsem se ptal - výzva novomanželským párům, a to pod hrozbou pokuty a jako povinných osob pro sdělení soukromých údajů o své svatební hostině, Finanční správou. Po obdržení odpovědi na mou písemnou interpelaci se ukázalo, že se nejedná o ojedinělé případy, ale o masivní kobercový nálet na novomanžele na Přerovsku. Tady možná patří, určitě patří velký dík médiím za jejich práci. Nicméně k meritu věci a k meritu mé interpelace.

Územní pracoviště Finančního úřadu pro Olomoucký kraj v Přerově zaslalo výzvu novomanželským párům k poskytnutí obsáhlé série údajů a listin týkající se jejich svatební hostiny. Zároveň se Finanční správa odkazovala zejména na § 57 odst. 1 písm. d) daňového řádu. Šlo zejména o tyto osobní informace: kde se hostina konala, kde byli ubytováni svatební hosté v den konání svatby či jaký byl počet hostů na svatební hostině atd. V poučení, v té výzvě, jim poté bylo sděleno, že proti povinnosti naplnit tuto výzvu se nelze odvolat, a zároveň jim bylo sděleno poučení o pokutě.

V písemné interpelaci jsem se ptal paní ministryně, když to zjednoduším, zda to považuje za zákonný postup a proč a zda to považuje za správné z lidského hlediska a jaká byla přijata nápravná opatření. K mému překvapení jsem dostal odpověď, když to zase zjednoduším, že to nebyl žádný exces, jak jsem se domníval, ale že to byl zákonný postup Finanční správy a že paní ministryně požádala pouze Finanční správu, aby postupovala citlivěji ve vážných případech. Co jsou to ty vážné případy, to jsem se nedozvěděl. Mé otázky a písemnou odpověď máte ve svých podkladech, kolegyně a kolegové, a musím skutečně zkonstatovat, že mě odpověď velmi překvapila. Doufal jsem, že odpověď bude v tom smyslu, že se jednalo o ojedinělý výstřelek, který se prošetří a nebude se dále opakovat. Doufal jsem marně.

Tento příklad je doklad, že se Finanční správa utrhla ze řetězu. Viděli jsme to na nárůstu zajišťovacích příkazů, šibeničních lhůt pro firmy na jejich vyjádření a nyní právě na tomto příkladu osobních otázek manželským párům. Přiměřenost je, zdá se, pro státní správu, pro Finanční správu, neznámé slovo. Místo aby Ministerstvo financí začalo plnit svoji roli a Finanční správě dávalo určité mantinely jako ústřední orgán státní správy, tak vidíme, že přistupuje k veškerým krokům Finanční správy nekriticky. Mnohdy je obhajuje či bagatelizuje. A tento nekritický přístup znamená legitimizaci toho, že Finanční správa začala nadužívat své pravomoci a mimořádných nástrojů, a to bez ohledu na důsledky. Proto vidíme takový nárůst zajišťovacích příkazů, proto vidíme de facto v přímém přenosu likvidaci mnoha firem, vidíme tolik prohraných sporů státem, vidíme tisícikorunové pokuty za neevidovanou krabičku Tic Tac či za pár ponožek. A vidíme také zejména nárůst - správné slovo - horlivých úředníků, kteří neváhají rozeslat 95 novomanželským párům výzvu o sdělení osobních informací, a to včetně těch, kteří měli hostinu doma. A ten nárůst horlivých pracovníků umožňuje to, že politické signály od vedení Ministerstva financí jsou dlouhodobě jasné: honba za výběrem daní za každou cenu, i nepřiměřeně. Přiměřenost, to je to, jak by státní správa měla konat, a bohužel tak nekoná.

Jedna z doplňujících otázek, paní ministryně: považujete za přiměřené rozeslat výzvu 95 manželským párům, jestli náhodou neměli svatbu v zařízení, které bylo podezřelé z nepřiznání tržeb, jako povinných osob? Nepopírám, že by se mělo proti daňovým únikům bojovat, ale otázkou je, jestli účel, byť bohulibý, světí za každou cenu prostředky. Protože kde je ten mantinel, kdy se tato honba za novodobou mantrou zastaví? Obeslat 95 manželských párů s osobním otázkami v okolí nějaké restaurace či zařízení, i když podezřelé, to je nechutné. Ale zdá se, že rozkaz zněl jasně. Protože, abych byl korektní, v posledních dnech se začalo spekulovat o odchodu ředitele Finanční správy pana Janečka. Dneska dokonce proběhla zpráva, že sám podává žádost o ukončení svého angažmá v čele Finanční správy, tuším, k 27. prosinci, nebo tak jsem to nějak zahlédl, paní ministryně mě určitě doplní.

Ale považte, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, co všechno se muselo stát, co všechno se muselo stát, než se tento krok učinil. Nadužívání zajišťovacích příkazů, to ho nijak nepostihlo. Další věci, pro spory prohrané státem ho nějak nepostihlo. Dokonce, paní ministryně, i vaše odpověď, ta první, písemná, kterou dnes projednáváme, se snažila obhajovat kroky Finanční správy. Teprve až poté, co ten mediální tlak se zvýšil, teprve poté pan ředitel Janeček odchází. S touto informací o množství párů se přece mělo dávno pracovat. Přece prvním krokem, když jste obdržela moji písemnou interpelaci, bylo přece prověřit tuto záležitost, nečekat, co všechno se v médiích udělá, a udělat ihned nápravná opatření.

Proto jsem se také ptal, jaké konkrétní kroky učiníte pro to, aby se to neopakovalo. A chcete příklad bagatelizace? 9. října vydala Finanční správa tiskovou zprávu ohledně této kauzy, kterou si dovolím, část, odcitovat. "Cílem akce bylo tuto činnost eliminovat s pomocí prosby občanům o poskytnutí relevantní informace s tím..." (Listuje v materiálech.) Teď se omlouvám... "že pokud by informace nedodali, tak by jim de facto žádná pokuta nehrozila." Výzva, která se v tiskové zprávě nazývá prosbou, a údajně by jim nic nehrozilo, přestože novomanželé dostali tuto výzvu s poučením o pokutě. A jak to ti chudáci novomanželé měli vědět, když dostali tuto výzvu, že to byla jenom prosba, že to nebyla výzva, jak je v názvu toho dokumentu, že jim nehrozila pokuta, když dostali poučení o pokutě? Jak to měli vědět?

Paní ministryně si podle odpovědi nechala předložit právní analýzu Finanční správy, která potvrzuje zákonnost postupu. Alespoň tak jste mi, paní ministryně, odpověděla. Respektive výklad, že dle § 57 jsou novomanželé povinnými osobami, které získávají jiné údaje nezbytné pro správu daní. Tak zní ten paragraf. Tento výklad je ale velmi sporný a diskutabilní. Kdybychom ho takto nekriticky přijali, tak by to znamenalo, že každý z nás, každý, kdo v této zemi zorganizoval nějaký absolventský večírek, maturitní večírek, narozeninovou oslavu, rozlučku, tryznu atd., by byl povinnou osobou. Představte si takový sraz absolventů gymnázia po padesáti letech. Babičky a dědové ve věku sedmdesáti let. Sejdou se v restauraci, berňák bude mít podezření, že restauraci nepřiznává tržby v EET, a protože i účastníci srazu si objednali službu realizovanou daným podnikatelem, znamená to podle paní ministryně, že berňák může kontaktovat účastníky srazu a ptát se jich na osobní informace.

Já se chci zeptat: Souhlasíte tedy, paní ministryně, s výkladem paragrafu 57? Znovu to potvrdíte, že každý, kdo organizuje nějakou oslavu v restauraci, je povinnou osobou? To je opravdu velmi extenzivní výklad v neprospěch našich občanů. Proti tomu stojí druhý názor odborné veřejnosti, ke kterému se já osobně přikláním, dle něhož takový výklad absolutně neodpovídá koncepci celého ustavení paragrafu 57 daňového řádu. Toto ustanovení totiž taxativně vymezuje okruh subjektů, od nichž má správce daně právo požadovat předmětné údaje. Takže zákonnost je diskutabilní. To potvrzuje i uznávaný komentář, který zpracoval pan doktor Baxa a spolek autorů. (Ministryně Schillerová mluví mimo mikrofon.) A paní ministryně je dokonce spoluautorkou. Který říká, že oproti stávající úpravě - reagovalo to na změny - je okruh povinných osob, jakož i rozsah povinně poskytovaných informací zredukován.

A přímo k tomu bodu - písm. d). Osobami, které získávají jiné údaje, jsou však nezbytné pro správu daní, mohou být např. osoby evidující údaje o ubytovaných osobách, evidující technické prověření automobilů apod. Je tedy zřejmé, že úmyslem zákonodárce nemohlo být, aby tuto povinnost měli všichni, kdo přijdou do platebního styku s podnikateli, tak jak de facto zněla vaše odpověď. A mě překvapila vaše odpověď, protože jste spoluautorkou tohoto komentáře. Pokud by zákonodárce přece chtěl, aby se to vztahovalo na každého, tak by ten paragraf zněl jinak. Asi následujícím způsobem: Každý, kdo disponuje informacemi, či podobně, tak jak je to třeba u svědecké výpovědi v paragrafu 96 daňového řádu.

Podle expertů, s kterými jsem to konzultoval, je nutné dané ustanovení vykládat tak, že se jedná o osoby, kterým povinnost získávat jiné údaje nezbytné pro správu daní stanoví zákon a je to součástí jejich činnosti. Je přece evidentní, že novomanželé v průběhu svatební hostiny žádné údaje od majitele restaurace nezískávají a ani je nevyžadují. Podle daňových expertů Finanční správa mohla maximálně využít svědectví, v rámci kterého jsou ovšem garantována práva jak daňových subjektů, tak i svědků.

Takže mě by zajímalo, jestli jste neposunula, paní ministryně, svůj názor na tuto záležitost. Zda to považujete za přiměřené. Jaké učiníte konkrétní kroky pro to, aby se to neopakovalo. Zda trváte na zákonném postupu. A zda považujete osobní otázky za relevantním v daňovém řízení. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Vojtěchu Munzarovi. Slovo má paní ministryně financí Alena Schillerová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane poslanče, dámy a pánové, jenom ještě k tomu rannímu úvodu. Já jsem se v žádném případě nevyhýbala té interpelaci. Já jsem měla závažné osobní důvody, pro které jsem musela odjet domů, a vrátila jsem se. Takže vůbec nebylo to žádné vyhýbání. Já jsem samozřejmě připravena odpovídat na vaši interpelaci, což věřím, že teď dokážu.

Takže dovolte mi zareagovat na vaši interpelaci, kterou jste tady teď shrnul, ze dne 25. října 2018, která navazuje na naši předchozí písemnou komunikaci ve věci problematiky institutu výzvy k poskytnutí informací podle paragrafu 57 daňového řádu a jeho použití v aplikační praxi. To bude to důležité, o čem se tady budeme teď bavit.

Já jsem ráda, že jste citoval komentář, protože já nebudu mluvit podle nějakého připraveného podkladu jenom tak suchého. Já budu mluvit se znalostí věci člověka, který dvacet pět let pracoval ve Finanční správě, a který se specializoval - děkuji, že jste citoval komentář k daňovému řádu - který se specializoval na daňový proces.

Ale úvodem. Moje postavení podle kompetenčního zákona, a to věřím, že znáte dobře, když jste se zaobíral touto interpelací, tak je pořád stejné. Jednou je mi podsouváno, že řídím Finanční správu, je démonizovaná moje role, že jí snad nařizuji provádět nějaké činnosti. Podruhé je mi zase vytýkáno, jako dnes, že málo konám, že bych ji měla víc řídit a víc bych měla prostě dohlížet na její procesy. Ne. Já se chovám pořád stejně! Pořád stejně celý život, kdy sloužím této zemi ve veřejných službách a pořád stejně postupuji podle zákonů kompetenčních a dalších souvisejících. To znamená, neuhnu ani o krok, ať jsem napadána tak, či onak. Čili podle zákona.

To znamená, a teď už navazuji na vaši interpelaci, nepřísluší mi posuzovat tímto způsobem, k jakému mě vyzýváte, zákonnost konání jednotlivých správců daně. Prostě já nemohu ze své pozice, a nemohla jsem tak činit dokonce ani z pozice náměstkyně ministra financí, když bylo zase démonizováno toto moje postavení, nemohu zasahovat do jednotlivých řízení, a je to dobře! Politici nesmí zasahovat do řízení správců daně. V žádném případě! K tomu bych byla povolána pouze z těchto zásadních zákonných důvodů: vyřizování opravných či dozorčích prostředků na úrovni Ministerstva financí, upozorňuji, protože to ve vztahu k finančnímu úřadu navíc není nejblíže nadřízeným orgánem. To znamená, neřeší případné odvolání nebo stížnosti. Orgány Finanční správy jsou jasně strukturovány v kompetenčním zákoně, to znamená v zákoně o Finanční správě. Ministerstvo financí se dostává do role až případného posuzovatele opravných či dozorčích prostředků za předpokladu, že Generální finanční ředitelství rozhodovalo v posledním stupni. Takže to je jediné, kdy já mohu vstoupit z pozice do konkrétního spisu.

Obecně platí, že každý správce má za úkol soustavně zjišťovat předpoklady pro vznik či trvání povinností osob zúčastněných na správě daní, činit nezbytné úkony. To vyplývá ze základní zásad správy daní, kterou jsou zakotveny v zákoně, v daňovém řádu. Naleznete ji především třeba v paragrafu 9 odst. 2 daňového řádu. Čili správce daně nemůže, a teď mluvím obecně, ne se znalostí toho konkrétního spisu, to znamená, že správce daně při realizaci této zásady nemůže dopředu rezignovat na kontrolu určitých odvětví. To znamená, jenom proto, že se třeba věnují činnosti, která je veřejností vnímána citlivěji, jako jste uvedl příklad pořádání svatebních hostin nebo jste citoval tuším nějaké abiturientské večírky, pokud se dobře pamatuji. Takže doufám, že se shodneme všichni na tom, v tuto chvíli, v obecné rovině, že musí posuzovat správce daně, postupovat v souladu se zásadou rovnosti, a musí tedy všechny zákony platit pro všechny stejně.

K základním povinnostem správců daně, je to zakotveno v základních zásadách správy daní, které jsou obsaženy v daňovém řádu, patří vyhledávací a kontrolní činnost. To patří k základním zásadám. A její zacílení z povahy věci nemůže být komplexní. To znamená, musí tomu předcházet nějaká analytická činnost, zjišťování podkladů a tak to prostě v praxi funguje. Není v lidských silách zkontrolovat plnění každé daňové povinnosti. Čili bez vyhledávací činnosti, bez analytické činnosti by kontrolní činnost, která navazuje, byla k ničemu. To znamená, že správce daně se tak zaměřuje především na ty případy, kde existuje určité podezření nebo podněty od dotčených osob, že dochází k porušování daňových předpisů.

A teď se dostaneme k té první části, která byla předmětem vaší první interpelace v září. To byla ta jedna výzva, o které jsem byla informována z médií stejně jako vy. Podle mně dostupných informací tak to bylo i v případě volby subjektů, na které se zaměřila vyhledávací činnost Finančního úřadu pro Olomoucký kraj. Čili v té první fázi, kterou jste teď citoval, vycházelo to z podnětů od konkrétních osob, které upozorňovaly na nekalé praktiky některých pořadatelů svatebních hostin. To jsou obecné informace, které mohu dostat já, které vám mohu předat. Bližší informace, já si nemohu vyžádat spis. Ani to nikdy neudělám. Nikdy neporuším zákon.

To znamená, že správce daně v rámci své vyhledávací činnosti nejprve čerpá informace z vlastních zdrojů a aktivit, jako jsou třeba data vykázaná z evidence tržeb, data z daňových přiznání a hlášení, veřejně dostupné informace, místní šetření nebo údaje z rejstříků a evidencí, do kterých má přístup. To je ta analytická činnost, o které jsem hovořila. Na základě toho vytipuje daňové subjekty, u kterých je podezření na neplnění daňových povinností, tak aby další fázi vyhledávací činnosti mohl adresně zacílit. Samozřejmě že využívá i komunikaci s jinými osobami, kterými mohou být instituce typu banky, konkrétní fyzické či právnické osoby, pro něž tato komunikace představuje určitou časovou i administrativní zátěž.

Samotná komunikace - a teď se dostávám vlastně k té komunikaci s těmi svatebčany - se zmíněnými subjekty, které zákon souhrnně označuje třetími osobami, to znamená, tam se vedlo nějaké řízení s konkrétním subjektem a ti svatebčané byli v pozici třetích osob, by měla respektovat zásadu proporcionality. Která platí nejen na poli daňového práva, ale správce daně nemůže tyto informace po těchto subjektech požadovat bez zmíněné prvotní fáze vyhledávací činnosti. To znamená, on musí mít indicie o tom, že skutečně k něčemu došlo. To znamená, nemůže si dovolit provést pomyslný kobercový nálet, o kterém vy jste hovořil, jaksi preventivně, aby zjistil, jestli bylo vše v souladu s daňovými předpisy. To znamená, toto by bylo samozřejmě v rozporu a bylo by to nepřiměřené a bylo by to v rozporu se základními zásadami správy daní, tak jak jsem je citovala v daňovém řádu. To znamená, vždy by měl vycházet z konkrétního podkladu, z dosavadní vyhledávací činnosti, která množinu třetích osob zúží na nezbytné minimum. Neznamená to ovšem, že takto smí být kontaktován pouze ten, kdo skutečnou informací disponuje. To znamená, z povahy věci musí správce daně mít vyhledávací činnost, musí mít indicie ve spise, proč přistoupí k tomu či onomu kroku.

A teď, jaké má možnosti? On v podstatě při komunikaci se třetími osobami má na výběr ze dvou základních možností. První je podání vysvětlení podle paragrafu 79 daňového řádu, který lze charakterizovat jako nějakou předběžnou svědeckou výpověď. Vy jste o tom i hovořil, vy jste uváděl, pokud si dobře vzpomínám, ve svém vystoupení tento příklad. Ta má ale zpravidla ústní povahu. Toto podání vysvětlení. To znamená, pak, má-li být zopakován v rámci důkazního řízení, aby byla osvědčena relevantnost toho důkazu a jeho použitelnost jako důkazu v rámci celého komplexu důkazního řízení i v rámci třeba případně už kontrolní činnosti, tak se to musí zopakovat jako oficiální svědecká výpověď. To říká zákon zcela naprosto jasně a samozřejmě vyplývá to i z naprosto konstantní letité judikatury Nejvyššího správního soudu. Osoba, která podává vysvětlení, případně i svědeckou výpověď, tak je podle zákona povinna, až na nějaké výjimky, ale ty se netýkají tohoto případu, povinna pravdivě vypovídat, jinak se vystavuje riziku sankce za nepravdivou či neúplnou výpověď. Takže to je jeden způsob. Nevím, jestli je tento způsob šetrnější.

Druhým je institut výzvy k poskytnutí informací podle § 57 daňového řádu té předmětné výzvy, kterou jste tady, pane poslanče, citoval, a ten představuje písemný způsob komunikace. Oslovená třetí osoba má povinnost reagovat ve stanovené lhůtě. Správce daně by měl podle zákona případnou nesoučinnost vynucovat přiměřenou pořádkovou pokutou, vyplývá ze zákona, dle míry společenské škodlivosti takovéhoto jednání. To vám cituji teď zákonnou úpravu. Pokud třetí osoba poptávanou informací nedisponuje, např. proto, že si s odstupem času danou skutečnost nevybavuje, postačí reakce v tomto duchu, například. Pro oba instituty, tedy jak podání svědecké výpovědi, tak odpověď na tuto výzvu, je společné, že správce daně musí poučit tuto třetí osobu o následcích spojených s povinností vypovídat, reagovat na výzvu, zachovávat mlčenlivost atd.

Chápu, plně tomu rozumím. Setkávala jsem se s těmito reakcemi celý svůj profesní život, že strohé poučení, sdělení jazykem zákona na většinu lidí působí chladně, odtažitě a nejednoho adresáta může zmínka o horní hranici sankce znepokojit. Je to nezbytný požadavek odpovídající ústavnímu právu na spravedlivý proces a jako takový je plně namístě, je zákonem předepsán.

Mohu-li soudit podle své dlouholeté zkušenosti daňového praktika, tak v aplikační praxi je zpravidla za méně zatěžující nástroj považována výzva k poskytnutí informací než podání vysvětlení a následná svědecká výpověď, což znamená už vyzvání té třetí osoby, aby se dostavila k podání výpovědi atd. Myslím si, že to je mnohem více zatěžující, navíc osoba, která je oslovena touto písemnou formou, tak má čas si svou odpověď řádně promyslet a není nucena ztrácet čas návštěvou úřadu.

Místo, kde jednoznačně vidím prostor pro zlepšení, a to nejen ve vztahu k výzvám určeným svatebčanům, je samotná formulace podobných výzev. Platí sice, že výzvy jsou formálně rozhodnutími, to říká daňový řád, že výzva má charakter rozhodnutí a jako takové musí obsahovat určité formální náležitosti, jako je třeba mnou zmíněné poučení, ale i tak vidím prostor pro vlídnější tón, kterým by mohly být jednotlivé požadavky formulovány, jakož i pro srozumitelnější poučení o tom, v jaké procesní situaci se dotyčný nachází. V úvodu svého vystoupení jsem zdůraznila, že správce daně nemůže rezignovat na kontrolu daňových subjektů, které svou činnost provádějí v různých odvětvích, např. v těch, která jsou vnímána jako citlivější. Specifičnost těchto odvětví ale může zohlednit při samotné komunikaci s dotčenými osobami a volit přívětivější tón, než je běžným standardem úřední korespondence. Domnívám se totiž, že citlivým a adresným přístupem k dotčeným osobám lze v konečném důsledku dosáhnout daleko lepších výsledků i vzájemné spolupráce.

Pokud vás, vážený pane poslanče, zajímá, jaká konkrétní opatření jsem v dané věci učinila, tak vás asi nepřekvapím, když sdělím, že jsem pana generálního ředitele Janečka vybídla k podrobnému prošetření celé záležitosti. Teď mluvím o té další části, o 95 výzvách, o kterých jsem se dočetla v médiích stejně jako vy.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní ministryně, já vás musím přerušit, protože zákonná lhůta uplynula, a budu muset přerušit i projednávání odpovědi na písemné interpelace k tisku 285, který nám zůstane případně na 15. listopadu, pokud bude jednacím dnem, čtvrtek ráno, protože to je interpelace, která nebyla dokončena, stejně jako ten tisk předchozí, interpelace na pana premiéra.

Přerušuji bod 179 a vracíme se do zařazených bodů a to je bod 89. Paní ministryně zůstává u stolku zpravodajů, požádám pana poslance Kubíka, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Vrátíme se do jednání o mezinárodních smlouvách. Mám tady přihlášku kolegy Stanjury, ale ta se týkala té věci, čili je teď neaktuální.

Takže se vracíme do bodu

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.