Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Pikal)

65.
Návrh poslanců Milana Hniličky, Patrika Nachera, Věry Procházkové,
Jaroslava Bžocha a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon
č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony
/sněmovní tisk 241/ - prvé čtení

Prosím, aby předložený návrh uvedl zástupce navrhovatelů poslanec Milan Hnilička. A ještě vás vyzývám ke strpení, protože poslanci stále odcházejí, takže není dostatečný klid. Nicméně... je to vaše.

 

Poslanec Milan Hnilička: Vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně a kolegové, vážení členové vlády, společně s 51 kolegyněmi a kolegy poslanci vám předkládám k projednání návrh zákona o změně zákona č.115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů, a některých dalších zákonů, který je projednáván jako sněmovní tisk č. 241.

Od 1. března letošního roku vykonávám vedle funkce Poslanecké sněmovny též funkci vládního zmocněnce pro oblast sportu. Spolupracuji se zástupci sportovního prostředí, ze kterého sám jako bývalý profesionální sportovec a hrdý reprezentant naší republiky a později klubový a svazový funkcionář pocházím. Komunikuji s obecními a krajskými samosprávami, pro které se snažím zohlednit jejich potřeby při nastavování pravidel financování sportu na centrální úrovni státu. Má spolupráce s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, s Ministerstvem pro místní rozvoj nebo s Ministerstvem financí je samozřejmostí a jsem velmi rád, že od zástupců těchto rezortů dostávám i na svou práci vládního zmocněnce pro sport kladné reakce.

Mnoho kamarádů a známých i spousta cizích lidí se mě ptá, proč to vlastně dělám. Jestli mám vůbec zapotřebí dělat politiku. Často to slýchávám: Vždyť jsi na tom hokejovém svazu měl poměrně dobrou pozici. Já jim odpovídám: Ano. Mám to zapotřebí. Už mě nebaví se dívat na to, kterým směrem se sport v Česku ubírá. Naše děti čím dál méně sportují. Pohybová gramotnost našich dětí je žalostná. A tělocvik se stal jedním z nejméně oblíbených předmětů. Naše národní sporty se úspěšně propadají světovými žebříčky. A jediné sporty, které se ještě dnes vyrovnají světové špičce, jsou vesměs založeny na individuálním přístupu jedince a jeho rodiny, téměř nezávisle na systému státní podpory.

Mám to zapotřebí i proto, že vidím, že sport se venku dělá jinak. Lépe, efektivně. S mnohem lepšími výsledky, ať už na úrovni reprezentace, nebo i všeobecně na úrovni sportování celé společnosti. A tady u nás bohužel vidím a slyším neustálé remcání, jak nic nefunguje. Jak je všechno drahé, jak nemáme potřebná sportoviště. V klubech nemají na základní sportovní vybavení. Jak trenéři, kteří se starají o naše malé holky a kluky, dělají svou práci fakticky zadarmo. A já to už nechci poslouchat. Já bych to chtěl změnit. Proto jsem tady, proto jsem kandidoval do Poslanecké sněmovny, abych pomohl změnit fungování podpory sportu a napravil dnes nelichotivou reputaci všech těch, kteří sport z centrální úrovně řídili.

Co mě ale opravdu štve, a možná bych pro to našel i jiný výraz, když v televizi každou chvíli slyším nebo v novinách čtu o nových a nových kauzách při přidělování sportovních dotací. Tohle se mi příčí, protože vidím, jak to degraduje celé sportovní prostředí, jak to znedůvěryhodňuje všechny ty, kteří v tomto sportu poctivě pracují a dělají to s láskou a velkou obětí na úkor svého volného času, svých rodin a nejbližších a často s použitím svých vlastních peněz, které opravdu nejsou malé.

Když jsem se jako zástupce ANO podílel na přípravě programového prohlášení vlády a jednali jsme se zástupci sociální demokracie, jasně jsme se shodli, že se sportem musíme pohnout a vytvořit novou entitu, která bude nově oblast podpory sportu v České republice řídit. A přestože ho znáte, já si dovolím pro vás všechny, kolegyně a kolegové, odcitovat část znění tohoto uzavřeného programového prohlášení: "Vládní zmocněnec pro sport, podřízený předsedovi vlády, bude ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy koordinovat oblast státní podpory sportu a definovat institucionální, finanční a legislativní parametry pro vznik nové centrální autority, Národní sportovní agentury, která bude komplexně zajišťovat realizaci státní politiky v oblasti podpory sportu a pohybových aktivit obyvatelstva."

Takže dámy a pánové, tady to máme. Do prvního čtení je předložena technická novela zákona o podpoře sportu, která upravuje to klíčové, a to je, že dává možnost vzniku Národní sportovní agentuře. Agentuře, která bude mít za cíl komplexně zajišťovat realizaci státní politiky v oblasti podpory sportu a pohybových aktivit obyvatelstva, tedy nás všech. Chci teď na tomto místě poděkovat všem, se kterými jsem měl tuto technickou novelu možnost komunikovat a připravovat, což bylo napříč politickým spektrem, a kteří se pod ni posléze i připodepsali. Ještě jednou děkuji.

Z jednání, která vedu se zástupci sportovního prostředí, vyplývají jednoznačně závěry a doporučení, nejen že to je potřebné, ale je nutné změnit a nastavit nové podmínky podpory sportu tak, aby odpovídaly významu sportu jako veřejně prospěšné činnosti. Při poskytování podpory sportu je naprosto klíčové klást důraz na rychlost, přehlednost, transparentnost, předvídatelnost, stabilitu a průběžnou informovanost.

Asi se ptáte, co myslím tou rychlostí. Uvedu konkrétní příklady. Není absurdní, aby se Jizerská padesátka, která se koná v lednu, dostala jako žádost o projekt ve výzvě v červnu a dotace jí byla přidělena v září nebo až v říjnu, tedy devět měsíců poté, co dojel i poslední závodník tohoto skvělého a prestižního závodu? Tou rychlostí myslím také to, že malý klub, který si v prosinci požádá o dotaci na podporu své činnosti, obdrží dotaci v srpnu následujícího roku, tedy opět až po osmi měsících, co podal žádost. Já se ptám, jak může sportovní prostředí efektivně a účelně fungovat, což se od něj samozřejmě očekává, když vlastně pořádně neví, jestli mu dotace bude přidělena, jestli nebudou změněny podmínky dotace během doby od vyhlášení výzvy po udělení dotace a vydání rozhodnutí.

Chci tady říci, že rychlostí nevnímám to, že by se peníze bezhlavě a slepě posílaly všem, kteří o ně požádají, ale že je sportovní prostředí průběžně informováno o přípravách výzev, o podmínkách a kritériích, za kterých je možné finanční podporu získat, že jsou s nimi, tedy sportovním prostředím, připravované změny konzultovány a že tak nedochází k chybám a zbytečným administrativním a byrokratickým obstrukcím, právě kvůli kterým často dochází k tomu, že kluby, svazy a prostě celé sportovní dění dlouho čeká na požadovanou finanční podporu. Tady vidím nutnost a principiální změnu přístupu poskytovatele dotace ke všem žadatelům o dotaci.

Dále jsem zmínil přehlednost. Zde mám na mysli především vytvoření funkčního rejstříku sportovců, trenérů a sportovních funkcionářů, ale také zavedení rejstříku sportovišť. Vždyť centrální autorita, tedy Ministerstvo školství zodpovědné za oblast sportu, v současné době pořádně ani neví, kolik je aktivních sportovců, trenérů, klubů, hřišť a sportovišť. Ptám se tedy - je možné v takovém naprosto nepřehledném prostředí udělovat správně a včas, přehledně a efektivně sportovní dotace, které český sport drží nad vodou? Je možné v takovém prostředí očekávat, že se nám s podporou státu podaří vychovat nové olympijské vítěze nebo že se nám podaří ke sportu, sportování a sportovní činnosti přilákat většinu naší společnosti? Podle mého názoru určitě ne. Takové prostředí tomu jednoznačně nenahrává. Nemůžeme se proto divit, když na poslední zimní olympiádě hrála čtrnáctkrát norská hymna, osmkrát holandská a pětkrát rakouská, a nebýt naší fantastické a poměrně autonomně fungující Ester Ledecké, tak bychom tu naši hymnu neslyšeli ani jednou.

Ty země, které jsem zmiňoval, Norsko, Holandsko či Rakousko, nejsou velké jako Spojené státy americké nebo Rusko. Jsou podobně velké, jako jsme my, ale ve svých systémech mají vyprecizované - není to přesně to, co nám chybí? - přehlednost, transparentnost, jasné zacílení podpory a s tím související efektivitu vynaložených prostředků. Mají prostě to, co nám na centrální úrovni chybí.

Proto když začneme tím základním, to je rejstříkem, bude pro potřeby přehlednosti rovněž důležité zavést digitalizaci sportovního prostředí, ať už v rámci elektronické evidence sportovců pro účely přesnějšího a rychlejšího přerozdělování dotačních prostředků, nebo pro účely efektivní kontroly. Teprve po reálném zprovoznění takovýchto opatření budeme moci mluvit o základních prvcích přehledného sportovního prostředí.

Zmínil jsem také transparentnost, předvídatelnost a stabilitu. Tato kritéria, resp. tyto nutné podmínky k sobě neodmyslitelně patří a jsou základními stavebními kameny pro rozvoj sportu, protože každá sportovní organizace potřebuje pro svou činnost vědět, za jakých podmínek jí bude poskytnuta podpora ze strany státu a ideálně také v jaké výši. Pro svůj rozvoj potřebuje znát, za jakých podmínek bude moci případně dosáhnout i na podporu vyšší, nebo případně na podporu jinou či další z jiného finančního zdroje. Dovolím si tvrdit, že téměř každá sportovní organizace řeší vícezdrojové financování.

Co ale rozvoji českého sportu v posledních letech způsobilo největší problémy, byla absence systematického přístupu. Téměř v pravidelných intervalech se střídali noví ministři školství, s každým jedním novým ministrem přišel i jiný způsob uchopení podpory sportu. Za posledních deset let se na resortu školství vystřídalo třináct ministrů. A v takovém prostředí se opravdu jen velmi těžko vytvářejí fungující systémy. A já se ptám - nebude právě v novele zákona námi navržené šestileté funkční období předsedy agentury tím, co tyto nutné podmínky pro rozvoj sportu v podobě transparentnosti, předvídatelnosti a stability zajistí? Nebude právě toto vytvářet potřebný prostor pro systematický přístup ke sportu? Dovolím si odpovědět, že ano, že bude.

Možná si, milé kolegyně a kolegové, pro sebe teď říkáte, co nám to tady ten Hnilička povídá, kde k tomu přišel, že nám tvrdí, že to je právě takhle. No, dovolím si na tomto místě použít kontrolní závěry Nejvyššího kontrolního úřadu, které mám i tady s sebou, mohu popřípadě i ukázat, závěry ze čtyř posledních kontrol provedených na MŠMT v letech 2011 až 2016. Konstatují, že se při poskytování dotací ze státního rozpočtu jednalo o systémová pochybení MŠMT při poskytování dotací na podporu sportu.

Uvedu několik příkladů. MŠMT přidělilo dotaci ze státního rozpočtu ve výši 4,5 milionu korun příjemci, který vypracoval žádost o dotaci jedenáct měsíců po stanoveném termínu a zároveň vůbec nesplňoval stanovené podmínky programu. Nebo třeba když MŠMT poskytlo dotaci na projekt, na který žadatel podporu nepožadoval. Konkrétně MŠMT poskytlo dotaci ze státního rozpočtu ve výši 250 tisíc korun příjemci na projekt, přestože v žádostech o poskytnutí dotace žadatel o podpoření tohoto projektu vůbec nežádal. Není pro mně zcela neuvěřitelný závěr a nález NKÚ, že MŠMT neoprávněně vynaložilo peněžní prostředky státního rozpočtu a porušilo rozpočtovou kázeň tím - a teď mě, prosím, dobře poslouchejte - že poskytovalo dotace na základě žádostí o dotaci, které byly vyhotovené až poté, co bylo vydáno rozhodnutí o jejím poskytnutí.

Výčet systémových pochybení je dlouhý, popisuje chyby v žádostech, chyby v termínech, samozřejmě i chyby v účelu použití dotace apod. Pochybení rovněž NKÚ spatřoval v nedostatečné kontrole, kdy MŠMT prověřovalo dotace pouze ve dvou případech, v projektech za 15 milionů korun, ačkoli došlo ze státního rozpočtu k podpoře projektů za více než 3 miliardy korun. Jak říkám, jsou to pro mě zcela neuvěřitelná pochybení, která byla jako nálezy NKÚ učiněna opakovaně i při dalších kontrolách.

Nejde nezmínit, že výsledkem kontrolních akcí NKÚ zaměřených na poskytování dotací na podporu sportu bylo podání čtyř trestních oznámení a podání 25 oznámení na podezření z porušení rozpočtové kázně. Když k tomu přidám zásah Policie České republiky z května loňského roku, který probíhal v souvislosti s rozdělováním dotací na podporu sportu, pak jen podtrhnu doslova kritický stav, do kterého se systematická podpora sportu v Česku dostala a ze kterého se jen velice komplikovaně a složitě dostává. V této souvislosti pouze doplním, že zásah policie měl tak fatální dopad na odbor sportu na MŠMT, že mimo obviněné znamenal bezprostřední odchody referentů, vedoucích oddělení nebo ředitele odboru sportu.

Milé dámy a pánové, kolegyně a kolegové, pochybuje ještě někdo z vás o tom, jak zásadně nutná a potřebná je změna, která musí nastat, aby mohla začít fungovat profesionální, systematická a cíleně vedená podpora českého sportu? Já spolu s ostatními předkladateli novely zákona o tom nepochybuji.

Jako první a nezbytný krok ke změně společně prosazujeme vytvoření nového ústředního orgánu státní správy, který bude mít zároveň vlastní rozpočtovou kapitolu ve státním rozpočtu, navrhujeme vznik Národní sportovní agentury. Odpovím možná dříve, než se zeptáte - ne, nebude to nové ministerstvo s často náročným a komplikovaným systémem fungování a někdy i velmi těžkopádným aparátem. Jsem společně s ostatními předkladateli tohoto návrhu zákona přesvědčen, že pro naplnění očekávání nejen sportovního prostředí, ale i široké veřejnosti není nezbytné zakládat nové ministerstvo, přestože to zaznívá z návrhů některých zástupců sportovního prostředí nebo od některých kolegů z Poslanecké sněmovny. S ohledem na předchozí zákonodárnou praxi, zkušenost a historii při vyčleňování specifických částí kompetencí z ministerstev, jako je právě navržené vyčlenění sportu z resortu Ministerstva školství, se osvědčil model, při němž tyto kompetence přecházejí na nový, další ústřední orgán státní správy, nikoli však na úrovni nově zřízeného ministerstva. Pro příklad uvedu, že tento model byl použit při vzniku Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí nebo Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře. Za předkladatele novely zákona jsem přesvědčený, že uvedený postup má svou logiku, též s přihlédnutím k zákonu o státní službě a jeho prováděcím právním předpisům, zejména pak nařízení vlády č. 92/2015 Sb., o pravidlech pro organizaci služebního úřadu.

Rád bych v této souvislosti poznamenal a s plným přesvědčením prohlásil, že ačkoli se předloženým návrhem zákona jedná o vyčlenění sportu z resortu školství, tak je potřeba celou sportovní oblast považovat za tak zásadní pro celou naši společnost, že navržená agentura bude mít některé atributy - a opakuji, jen některé atributy - podobající se ministerstvu. A právě i proto je agentura navržena jako ústřední orgán státní správy mající vlastní rozpočtovou kapitolu. Pokud se ptáte, proč si myslíme, že je to takto správně, odpovím jednoduše. Od té doby, co se pohybuji ve sportovním prostředí jako funkcionář, potažmo poslanec a vládní zmocněnec, se snažím vést debaty a diskuse s rodiči sportujících dětí, trenéry, učiteli a učitelkami tělocviku, zástupci sportovních svazů, největších sportovních klubů, probíráme sport s kamarády sportovci, jako jsou Radek Štěpánek, Jarda Jágr nebo Pavel Nedvěd, jsou to mí dobří přátelé, a další, kteří se již také pomalu dostávají ve sportu na tzv. druhý břeh. A jsem po těchto debatách jednoznačně přesvědčen, že sport je součástí úplně celé společnosti. Sport se prolíná do sportovních aktivit předškolních dětí, dětí ve školách, studentů na univerzitách, týká se mnoha z nás, kteří jsme zapsáni v profesionálních, poloprofesionálních či amatérských sportovních klubech, v jednotách a spolcích, ve kterých nalézáme vlastní naplnění a satisfakci ze sportovních výkonů. Sport se jednoznačně stává nedílnou součástí života i řady našich seniorů a to mě velmi těší.

Asi tady všichni také vnímáme fakt, že sport je základním atributem zdravého života a nástrojem pro udržování fyzické i psychické kondice našich dětí, potažmo i dospělých. Vnímáme to, že sport má zásadní význam jako preventivní nástroj proti vzniku onemocnění a hraje významnou roli při předcházení důsledkům nadužívání informačních technologií na úkor přirozeného způsobu trávení volného času. Sport má důležitou roli při posilování prevence kriminality, protidrogové prevence a jiných sociálněpatologických jevů.

Dámy a pánové, milé kolegyně a kolegové, při vší úctě k celému kulturnímu prostředí, dovolte mi uvést určité srovnání sportu a kultury. Oblast sportu je z pohledu celospolečenského dopadu oblastí stejně významnou, jako je oblast kultury. Kultura je na rozdíl od oblasti sportu spravována ministerstvem a dvěma státními fondy jako nástroji Ministerstva kultury pro rozdělování dotací. Kdežto sport je celospolečenský fenomén stejně jako kultura, ale působnost státu v této oblasti je vykonávána pátou sekcí v rámci resortu školství. Úspěšní sportovci šíří dobré jméno naší země v zahraničí, stejně jako umělci nebo vědci. Budoucnost dětí je významně spjata se sportem, stejně jako s kulturou či vědou. A přes to všechno doposud nenašel sport jako celospolečenský fenomén vlastní místo mezi ústředními orgány státní správy.

Dámy a pánové, ze všech důvodů a skutečností, které jsem zmínil, a věřím, že i dostatečně odůvodnil, si dovolím tvrdit, že námi předkládaný návrh novely zákona o vytvoření ústředního správního úřadu pro oblast sportu je fakticky jediným možným řešením nastalé situace, kterou už nelze dále přehlížet. V souladu s vládním prohlášením ANO a ČSSD proto navrhujeme, aby - jak jsem již několikrát zmínil - nesla tato instituce název Národní sportovní agentura.

Hlavním úkolem agentury bude vytvoření nového systému státní podpory sportu, který ve spolupráci s krajskými a obecnými samosprávami zajistí systematickou, cílenou a účelně vedenou pomoc a podporu sportu na všech úrovních. Jsme si vědomi, že nemůžeme samosprávám ukládat žádné úkoly. Můžeme jim však pomoci finančně a metodicky. Společně se samosprávami můžeme podporu sportu z centrální úrovně lépe plánovat a koordinovat. Cíl je tedy naprosto jasný - restart fungování sportovního prostředí, profesionální, systematická a cíleně vedená podpora českého sportu a snížení finanční náročnosti sportu, která jde především na vrub rodin a domácností. Ano, největší zdroj finančních prostředků směřujících do sportu u nás skutečně představují domácnosti. Podle studie KPNG činil v roce 2017 podíl prostředků domácností na celkové spotřebě sportu 81 %. Až pak následovaly peníze z veřejných zdrojů.

Dle všech potřebných formálních náležitostí prošel poslanecký návrh novely zákona o podpoře sportu připomínkovým řízením a v polovině srpna jej vláda schválila s tím, že navrhuje určitá doporučení. Pevně věřím, že novela projde prvním čtením, a proto považuji za vhodné tato doporučení dále prodiskutovat, některá z nich zohlednit a ideálně je i do novely zákona zapracovat. Za klíčové považujeme doporučení Legislativní rady vlády, která konstatuje, že pro potřeby novely zákona je žádoucí precizně zpracovat přechodná ustanovení, která zcela jasně stanoví plán a harmonogram, vytyčí po určitou dobu společné kompetence starého a nového úřadu a rovněž popíší průběh delimitace funkčních míst odborníků z odboru sportu pro potřeby agentury.

Jelikož se v navrhované novele zákona počítá i s určitými změnami kompetenčního zákona, které spočívají v přesunu kompetencí v oblasti sportu z MŠMT na Národní sportovní agenturu, navrhujeme rovněž upravit zákon o střetu zájmů, a to s cílem vytvořit podmínky k tomu, aby v čele agentury mohl být kdokoli, kdo splní podmínky potřebné pro tuto pozici a koho na návrh premiéra schválí vláda. Zcela odpovědně říkám, že tato pozice by měla zůstat otevřena i poslanci či senátorovi Parlamentu České republiky. Možná se mě opět zeptáte proč. No proto, že by naprosto jednoduše došlo k posílení prestiže a postavení Národní sportovní agentury, a to jak v rámci státní správy, tak i na mezinárodní úrovni.

Když jsem se před dvěma týdny v Gruzii účastnil mezinárodního setkání ministrů sportu a zástupců sportu na úrovni parlamentů, nebylo vůbec pochyb o tom, jak důležitou celospolečenskou úlohu i v jiných zemích a regionech sport má. Chci tím konstatovat, že by proto ani u nás nemělo být překážkou, pokud by pozice předsedy agentury byla otevřena poslanci či senátorovi Parlamentu. Demonstrovalo by to význam a prestiž sportu pro celou naši společnosti i tady u nás. Dle našeho názoru by to mělo výhodu i při projednávání nové státní politiky sportu, nového zákona o sportu a dalších navazujících dokumentů. Právě proto, že agenturu čeká od počátku jejího působení velmi náročné legislativní období, projednávání politik a zákonů, které bude muset probíhat v těsné součinnosti s Poslaneckou sněmovnou i Senátem, je možné považovat působení poslance či senátora v pozici předsedy agentury za výhodu pro všechny.

Jak jsem již naznačil, v čele agentury by měl stanout předseda, který si zvolí dva místopředsedy. Agentura je koncipována jako orgán, jehož úkolem je v co nejširším měřítku zlepšit podmínky sportu, jehož veřejná prospěšnost je stanovena zákonem o podpoře sportu. Významná role agentury bude spočívat v přípravě strategických koncepčních dokumentů a zákonných i podzákonných předpisů. Zásadní bude její koordinační a metodická činnost směrem k samosprávám i sportovním organizacím. Zejména proto navrhujeme, aby předseda a místopředsedové agentury zákonu o státní službě podřízeni nebyli.

Také jsem často dotazován, jak máme vymyšleno, že bude vypadat struktura agentury. Samozřejmě toto řešíme v úzké spolupráci se zástupci Ministerstva financí a Ministerstva vnitra. Nicméně moje představa je zcela jasná. Kolem předsedy a místopředsedů by měl být vytvořen podpůrný administrativní kabinet, který bude napřímo spolupracovat s oddělením zahraničních vztahů a oddělením komunikace, stejně jako s oddělením bezpečnostním. Předpokladem je, že většina těchto lidí bude zaměstnána podle zákoníku práce. Výkonnou složku budou tvořit čtyři odbory, ve kterých se bude koncentrovat klíčová síla pro zajištění rozvoje podpory sportu.

Určitě bude velice důležitý odbor sportovních programů, který bude dále členěn dle programů podporujících sportovní činnost a podporu zajišťující obnovu a výstavbu sportovní infrastruktury.

Protože se dnes již nic neobejde bez silné IT struktury, bude vytvořen odbor ICT, který bude zajišťovat digitální infrastrukturu agentury, IT správu sportovních programů a elektronických rejstříků sportovců, klubů a svazů. Bude mít pod kontrolou rovněž elektronické systémy zajišťující hodnocení projektů a celé projektové řízení od podání žádosti žadatelem až po vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace.

Dalším odborem bude odbor právně-ekonomický, který zajistí všechny potřebné legislativní a právní záležitosti stejně jako vedení účetnictví agentury, výběrová řízení, personální a platové otázky a nakonec i ty otázky hospodářské správy agentury.

Čtvrtým a s ohledem na další budoucí aktivity agentury klíčovým odborem bude odbor analyticko-metodický, který bude vyhodnocovat dopady podpory sportu na sportovní prostředí, bude analyzovat potřebné úpravy programů tak, aby peníze investované do sportovního prostředí z veřejných zdrojů byly co nejefektivnější. V rámci tohoto odboru bude nastaveno rovněž oddělení statistické a stejně tak oddělení kontroly sportovních programů.

Byl bych velice rád, kdyby se podařilo agenturu spustit od poloviny příštího roku s tím, že ještě po zbytek roku 2019 by fungovala v plné součinnosti s MŠMT. Realizovaly by se přechody zaměstnanců a převádění zodpovědností a závazků. Předpokládaný konečný stav počtu zaměstnanců agentury je 80, přičemž 30 zaměstnanců Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kteří agendu sportu vykonávají dnes, by mělo být postupně delimitací převedeno na agenturu. Zbývající zaměstnanci budou vybráni ve výběrovém řízení v souladu se zákonem o státní službě nebo dle pravidel zákoníku práce.

Vážené kolegyně a kolegové, poslankyně a poslanci, rád bych vám sdělil, že předložením našeho návrhu jsme svoji práci na zavedení nového systému státní podpory sportu neukončili, ba naopak. Předložením tohoto návrhu zákona pro nás začala další etapa. Pracujeme na vytvoření podmínek pro vznik nové autority v oblasti sportu dále, tak aby přechod agend z MŠMT na nový úřad byl co nejjednodušší, bezproblémový a neměl žádné negativní dopady do sportovního prostředí.

Jsme si velice dobře vědomi negativního nazírání veřejnosti na způsob rozdělování dotací ve sportu v současnosti a uděláme vše, aby se i v tomto ohledu povědomí veřejnosti a její důvěra ve státní správu a Poslaneckou sněmovnu začala zlepšovat.

Chtěl bych na tomto místě za všechny předkladatele poděkovat všem, kteří se na vzniku návrhu zákona svými podněty, připomínkami a návrhy podíleli. Zejména děkuji zástupcům sportovního prostředí, pracovníkům odboru vládní legislativy a Ministerstvu financí. Děkuji zástupcům krajských samospráv, že jsme měli možnost s nimi návrh zákona konzultovat, a také těm zástupcům obcí, kteří nám umožnili diskuzi i s veřejností.

Speciální poděkování bych chtěl vyjádřit zástupcům největších střešních organizací - České unii sportu, Českému olympijskému výboru a České obci sokolské. Obdržel jsem na konci září jejich společný dopis, který mi adresovali a ve kterém píší následující - dovolím si citovat: "Vážený pane vládní zmocněnče, v návaznosti na setkání s vámi a premiérem České republiky panem Andrejem Babišem, jež proběhlo 16. srpna 2018 a během něhož se sportovní organizace a svazy měly možnost vyjádřit k návrhu novely zákona o podpoře sportu, kterou jste předložil společně s dalšími poslanci Parlamentu České republiky, vyslovují Český olympijský výbor, Česká unie sportu a Česká obec sokolská podporu tomuto návrhu. Pevně doufáme, že změny v organizaci státní správy, které má novela za cíl vyvolat, zásadním způsobem napomohou českému sportu na všech úrovních, od sportu široké veřejnosti a dětí až po ten vrcholový. V rozvoji českého sportu jsme kdykoliv připraveni vám pomoci. S pozdravem Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru, Miroslav Jansta, předseda České unie sportu, Hana Moučková, starostka České obce sokolské." Tady si dovolím předložit originál tohoto dopisu.

Na základě všech informací a poznatků a skutečností, které jsem vám tady dnes sdělil, mi dovolte vyjádřit své hluboké přesvědčení, že návrh novely zákona o podpoře sportu je připraven tak, aby mohl být Poslaneckou sněmovnou projednán a postupně ve všech třech čteních schválen. Dnes vás tady žádám o podporu a schválení prvního kroku. Jsem připraven vést diskuzi o tom našem návrhu v dalších čteních a všechny podněty, které povedou k jeho dalšímu vylepšení, akceptovat.

Vážené dámy a pánové, milé kolegyně a kolegové, jménem všech poslanců, kteří k návrhu připojili svůj podpis, i jménem svým vás zejména z důvodů, které jsem uvedl, chci tímto požádat, abyste námi předložený návrh zákona propustili do druhého čtení.

Děkuji vám všem za pozornost. (Potlesk z řad poslanců vládní koalice.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já vám také děkuji. Připomenu, že stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 241/1. A nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Václav Klaus.

 

Poslanec Václav Klaus: Dámy a pánové, ujmu se role, nebo ujal jsem se role zpravodaje. Děkuji panu poslanci Hniličkovi za velice podrobný přednes zákona. Myslím, že kdyby mu neprošel zákon o sportu, že by se uplatnil na Kubě jako řečník z hlediska délky toho projevu.

A teď už vážně.

Role zpravodaje je samozřejmě velice obtížná. Viděli jsme tady dopoledne při volbě o karenční době, kdy se zpravodaj dostal do velkého tlaku odborníků na proceduru našeho pana poslance Stanjury a pana poslance Kalouska. Takže vidíte, že to není nic záviděníhodného, ale přesto tady předstupuji, abych tento zákon zpravodajoval.

V úvodním slově se soustředím na ryze technické věci, abych vám popsal, o čem ten zákon je, a tak dále. Jakožto zpravodaj potom ještě s přednostním právem vystoupím s nějakým politickým komentářem.

Tato změna zákona o podpoře sportu víceméně zavádí úřad s názvem Národní sportovní agentura. Ve své podstatě přenáší pravomoce řízení sportu z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra do rukou této nové agentury. Stanovuje tam technicky orgány této nové agentury. Stanovuje dozorový orgán, to vás může zajímat, kde by bylo pět členů, které by jmenovali ministři školství, obrany, vnitra, místního rozvoje a financí z řad zaměstnanců a pět členů Poslanecké sněmovny, kteří by zasedali v dozorovém výboru.

Působnost agentury je vymezena zejména na poskytování finanční podpory sportu ze strany státního rozpočtu, ale také na vydávání antidopingových pravidel a programů a koordinaci rezortních sportovních center Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra. A také si klade za ambici sport propagovat. Další části předložené novely jsou také poměrně technické a jednají zejména o ta přechodová období, než by to z Ministerstva školství přešlo na tuto novou Národní sportovní agenturu.

To, abych byl upřímný, je v jádru v rámci této novely všechno. Čili zkrátka je to vznik této nové Národní sportovní agentury. Nejsem tady od toho, abych vám četl celou důvodovou zprávu, a také bych fušoval do řemesla svému předřečníku. Takže toto asi z formálního hlediska považuji za dostatečné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Tímto tedy otevírám obecnou rozpravu, do které mám v tuto chvíli šest přihlášek. Jako první řádně jsou přihlášeni poslanci Bartoň a Krejza, ale pochopil jsem, že pan poslanec Klaus se hlásí s přednostním právem do rozpravy... (Poslanec Klaus hovoří mimo mikrofon.) Ještě ne, dobře. Tak v tom případě prosím poslance Bartoně.

 

Poslanec Lukáš Bartoň: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, jak jsem poslouchal projev pana navrhujícího, poslance Hniličky, tak hned bych některé jeho teze podepsal. Nicméně se potřebuji více zabývat tím, co je psáno v návrhu novely a jaké to může mít důsledky.

Samotná národní agentura pro sport, nebo Národní sportovní agentura, její vznik, proč ne? Dovolím si říct, že sport obecně na Ministerstvu školství spíše stagnuje. Není mu věnována patřičná pozornost. Chtělo by to zlepšit mnoho procesů, které tam jsou. Národní sportovní agentura by toto mohla zajistit, pokud by byla dobře vedená, dobře spravovaná, pod kontrolou a tak dále.

S čím nemůžu souhlasit, je to, jak je Národní sportovní agentura definovaná v novele zákona. Asi bych měl ještě říci, že pokud se řekne sport, tak pod pojmem sport pravděpodobně vnímám něco jiného než většina společnosti. Řekl bych, že pod pojmem sport vnímám hlavně to, že lidé jdou sportovat. Děti, mládež, amatérští sportovci ve svém volném čase sportují. To, co se vybaví většině lidí, tak to je takzvaná sportovní zábava. Sportovní zábava je jednoduchá. Člověk sedí na gauči nebo v hospodě u piva a sleduje, jak někdo jiný sportuje. Ale u nás se těší větší oblibě ta sportovní zábava, nikoliv sport jako takový. Nicméně k tomu pravděpodobně řeknu daleko více, až se bude jednat o rozpočtu.

Neznám ani jiné odvětví, kde by byl tak rozsáhlý klientelistický systém, jako je ve sportu. A souhlasím s předkladatelem, poslancem Hniličkou, a jsem mu nápomocen v čemkoli, kde se bude snažit omezit klientelistické prostředí, prokorupční prostředí tak, aby byla dohledatelná každá koruna z veřejných peněz, kam putuje, tak, aby se neztratily někde v černé díře, jako se to bohužel stává nyní. A těmi veřejnými penězi nemyslím jenom dotace z ministerstva, těmi myslím i veřejné peníze z krajů, z obcí.

Návrh má některá pozitiva. Jako jedno z pozitiv bych uvedl kupříkladu § 6b odst. 2, kde si předkladatelé kladou za cíl jasná pravidla pro to, komu nebude udělena dotace. Je zde řečeno, že nebudeme podporovat doping, nebudeme podporovat v žádném případě subjekty, které se snaží ovlivnit soutěž. Nebudeme podporovat subjekty, které poruší podmínky čerpání dotace. Toto je velice pozitivní, to nebylo dosud extra zvykem.

Nicméně zde chybí, a já už jsem to i dříve vyčítal, trochu větší snaha o požadavek transparentnosti všech subjektů v oblasti sportu, tedy i těch subjektů, které dále přerozdělují dotace. Tam už nevidíme. My vidíme z těch veřejných peněz, komu ty peníze jdou, jaké sportovní organizaci, ale už nevíme, nevidíme dál, kam je přerozdělí. Narážím vyloženě na sportovní asociace, které jsou vlastně soukromým subjektem, jsou spolkem a nemusí vůbec dávat informaci o tom, jak hospodaří se svými penězi, zejména s těmi penězi, které získají z veřejných zdrojů.

Malé plus také vidím i v tom, že návrh, to je v § 6b odst. 3, se snaží o víceleté financování, což bych podtrhl, že v oblasti sportu, kdy trenér se má zejména starat o své děti a nikoliv psát žádosti každý rok a čekat několik měsíců, než mu ta dotace dorazí. Pokud toto víceleté financování je zejména na financování činnosti těch trenérů a těch tělovýchovných jednot, které se starají o amatérský sport, tak to jednoznačně vítám. Je potřeba doopravdy jim zajistit nějaké zázemí, je potřeba, aby ty peníze přišly už 1. ledna nebo 2. ledna, ne aby se stávalo, jako se to stalo minulý rok, že některé dotace na projekty, ačkoliv bylo zažádáno včas, tak dorazily asi o devět měsíců později. Takže víceleté financování vítám, je to možné, ačkoliv u nás se moc neuplatňuje, v zahraničí je to už běžnější.

Co na návrhu postrádám, je tvorba pravidel pro získání té dotace jak v samotné agentuře - ačkoliv poslanec Hnilička zmiňoval, že je to jeho cílem, mít jasná a transparentní pravidla a odstranit ten lidský faktor, který to přerozdělí trošku někam jinam, tak mi schází i nějaký právní rámec, aby i tato jasná pravidla pro přerozdělování dotací měly i ty další subjekty v řadě. To znamená i ty asociace, které to dál rozdělují. Tam narážím právě na to klientelistické prostředí. A zejména na té nejnižší úrovni, kde jakmile Franta nezná Honzu, tak se pomalu může s dotací nebo s nějakým nárokem od těchto subjektů rozloučit.

Jako velkou nevýhodu vidím to, že Národní sportovní agentura bude ústředním orgánem státní správy. Bude kompletně vyjmuta z rozhodování vlády. Vláda na ni nebude mít vliv a nebude mít ani jakoukoliv páku na jejího předsedu. V tomto jsem hodně v rozporu s předkladateli. Upřímně řečeno, myslím, že vláda by měla mít politiku i v oblasti sportu, tuto politiku zadávat a Národní sportovní agentura by měla tuto politiku naplňovat. Ale politika je něco, co by mělo vzejít i od vlády, něco, co by mělo být kontrolovatelné, co by mělo být... Měla by se zodpovídat i Poslanecké sněmovně. My když nyní chceme něco ve sportu, můžeme interpelovat ministra, pod kterého to spadá, ale jakmile to bude ústřední orgán státní správy, tak zde už nemůžeme nic. To je, jako kdybychom nyní chtěli interpelovat Úřad pro hospodářskou soutěž nebo Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Nemůžeme. Takže tady to vidím jako velké minus.

Předseda, který je jmenovaný a odvolávaný vládou, ale, a to jsem si tady vytáhl, může být odvolán, pouze pokud poruší své povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Tady před tím bych hodně varoval, tím pádem dle praxe, dle různých výkladů je de facto neodvolatelný. Co je to hrubé porušení svých povinností?

Já mohu říct, není to tak dávno, když se podívám, bývalá ministryně školství paní kolegyně Valachová vlastně rezignovala na svůj mandát jenom na základě toho, že jeden z činitelů ve sportu navštívil její náměstkyni. Říkám to správně? Určitě, prostřednictvím pana předsedajícího jsem se nyní obrátil na kolegyni Valachovou.

Tohle je hrubé porušení povinností předsedy agentury? Já bych řekl, že nikoliv. Ale dokud je to na ministerstvu, tak ano, toto můžeme vnímat. Je to přímý vliv nějakého subjektu, kterému je přidělována dotace, a tento subjekt se snažil lobbovat přímo na ministerstvu. Což vidím tady, že předseda Národní sportovní agentury by byl tímto úplně nepostižen. Takže tohle vidím, že ten předseda je vlastně nedotknutelný, rozhoduje o Národní sportovní agentuře, má pod sebou rozpočet, diktuje, jaká budou pravidla. Z mého pohledu se vlastně předsedou Národní sportovní agentury stane takový sportovní diktátor v naší zemi, který bude neomezený ve svém působení. Zejména také to, že si jmenuje dva své místopředsedy, aniž by vůbec nějaké výběrové řízení probíhalo, aniž by zohledňoval jakékoliv další standardní postupy.

Co je zajímavé, tak je vyjmutí předsedy ze zákona o střetu zájmů. Nechci předjímat, asi je tady jediný poslanec, který má ambice na to býti předsedou Národní sportovní agentury, ale varoval bych před tím, aby poslanec nebo senátor byl vyjmut ze střetu zájmů právě v tomhle. Asi ačkoliv si pana předkladatele dost vážím, tak rozhodně bych protestoval proti tomu, aby byl poslanec předsedou Národní sportovní agentury, aby byl v tomto jasném střetu zájmů. Přistupuji k tomu i tak, že netušíme do budoucna, kdo to bude. Takže mluvím obecně a hodně se zabývám i tím, jak může být toto zneužito.

Další věc, co je nestandardní na této sportovní agentuře, tak to je ojedinělý dozorový orgán agentury, který bude tvořen vlastně z pěti poslanců, z pěti zástupců vlády, dá se říci. A zde bych zase upozornil, je to naprosto nestandardní řešení, kdy nic podobného nemáme. Když už, tak aby dozorový orgán byl jmenován Poslaneckou sněmovnou, ale ne aby to bylo přímo pět poslanců opět vyjmutých ze zákona o střetu zájmů. Takže myslím, že tam je, že pokud poslanec vykonává někde dozorovou činnost, tak za tuto činnost nebere odměnu. V tomto případě by to tak bylo.

Co beru jako pozitivum tohoto návrhu, je rejstřík a snaha o digitalizaci. Ten rejstřík není nic nového, ten už v zákoně o podpoře sportu máme nyní. Už nyní by měl být rozběhlý, už by měl fungovat půl roku. Už půl roku bychom měli vědět a měli bychom být digitalizováni a měli bychom mít představu o tom, jaká máme sportoviště, jaké máme kluby, kdo je tam trenérem, kolik členů tam sportuje. Měli bychom mít přehled o tom, kolik je jich přihlášeno v jakém sportu, jestli se duplikují, nebo jestli je jich přihlášeno ještě víc. To už by mělo fungovat nyní. Nicméně jsem rád tomu, že pokud Národní sportovní agentura projde, že si toto vzalo za své, právě díky digitalizaci může být snadnější a jednodušší přidělování dotací pro sport. Protože už přesně víme, kdo kde sportuje, kdo si kde zaslouží větší, nebo dotaci vůbec na činnost. Víme, máme přehled o tom, kde jsou potřeba vůbec nová sportoviště. Podle toho, kde kdo sportuje, kde se kdo hlásí k tomu.

Takže závěrem bych uvedl, že vítám snahu o to, že se bude dít něco v oblasti sportu, zejména v oblasti sportu amatérského, nikoliv sportovní zábavy, která je bohužel pro mnoho lidí důležitější. Ale v návrhu vidím tak moc problémů, že je snad nebude možné ani řešit v druhém čtení. Proto, a přihlásím se pravděpodobně k tomu i v podrobné rozpravě, bych dal návrh na vrácení k přepracování, a zejména s tím důrazem, aby byly odstraněny všechny výjimky, aby zákon o podpoře sportu byl v souladu se zákonem o střetu zájmů, se služebním zákonem. Aby byly odstraněny veškeré nestandardnosti jak v řízení, tak v kontrole agentury. To je velice důležité. A jako zásadní bod, aby bylo přepracováno to, že Národní sportovní agentura bude ústředním orgánem státní správy. Nejlépe, pokud by zůstala na úrovni v gesci ministerstva. Nebo pokud nemá být v gesci ministerstva, aby zůstala na úrovni vlády. Aby vláda měla odpovědnost za tuto agenturu a my jako kontrolní orgán, který má hlídat vládu, abychom mohli kontrolovat i vládu, že má politiku v oblasti sportu a tuto politiku naplňuje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Dovolím si podotknout, že v prvém čtení podrobná rozprava není, takže registruji váš návrh na vrácení k dopracování, protože podrobná rozprava není v prvém čtení.

A nyní prosím, jsou tady dvě faktické poznámky, takže jako první pan poslanec Adamec, poté pan poslanec Nacher. Poté s přednostním právem pan zpravodaj Klaus. Prosím.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já teď zareaguji na to, co tady říkal kolega Bartoň. Já s ním víceméně souhlasím, až na drobné výjimky. Zarazila mě tam ta sportovní zábava versus sport a kontrola těch peněz na úrovni měst a krajů. Musím říct, že města dneska jsou hlavním garantem financování sportu jako takového a kraje samozřejmě přispívají také, abych byl spravedlivý. Ale my na městech dneska máme ty systémy vypracovány tak, že víme opravdu o poslední koruně, která jde do sportu, ať do investic, nebo na provoz sportovních klubů.

Ale proč jsem vystoupil se svou faktickou poznámkou? Víte, já chápu předkladatele, kteří chtějí řešit financování sportu po těch malérech, jak to tady bylo. Vlastně ono to začalo pádem Sazky, kdy vlastně sportovní bafuňáři si nechali ukrást zlatou slepici. To si řekněme, že tehdy ty peníze nějakým způsobem chodily, nebylo to ideální, ale rozhodně bylo víc peněz do sportu, než je teď. Dneska je tíha na obcích a krajích. Ale na druhou stranu musím říct, že všechny dobré úmysly nemusejí vést ke zdárnému konci. Myslím si, že cesta do pekel je dlážděna samými dobrými úmysly, a tento návrh zákona mně tak trochu připadá... Ať se na mě předkladatelé nezlobí, protože když jsem četl stanoviska ministerstev k tomuto návrhu zákona, tak nejsou negativní jenom proto, že to jsou vládní ministerstva. A je to de facto návrh vládních poslanců. Skutečně si vůbec nemyslím, že jsme schopni tento návrh zákona opravit ve druhém čtení, dát takové kvalitní pozměňující návrhy, aby ten zákon měl smysl. Já si myslím, že takhle to nejde. Že všichni cítíme, že je potřeba s tím financováním něco udělat, ale tato cesta touto formou mně připadá opravdu velmi podivná. Myslím si, že vláda by si měla vzít za své financování sportu, vláda by nám měla předložit kvalitní návrh tak, aby byl v souladu s evropskou legislativou a se vším právem České republiky, tak abychom to tady nemuseli lopotně upravovat. (Upozornění na čas.)

Také se připojím k návrhu vrátit k přepracování. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a nyní prosím s faktickou poznámkou pana poslance Nachera.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já jsem pozorně poslouchal kolegu Bartoně a já tam vidím určitý rozpor. Napsal jsem si to, abych byl úplně přesný. On zároveň řekl, a já s ním do jisté míry souhlasím, že prostředí sportu je prostředí, kde je největší - kdyby mě poslouchal - největší, abych tak řekl, shluk klientelismu, nejvíce klientelistické prostředí je kolem sportu. Zároveň ale ovšem označil předsedu té budoucí agentury jako sportovního diktátora, jak jsem si napsal, což si myslím, že je příliš silný výraz, ale řekl, že je téměř neodvolatelný.

No, jestli bude těžko odvolatelný, tak je to naopak pro mě znak nezávislosti, protože kdyby byl snadno odvolatelný takový předseda, tak právě může podléhat těm politickým tlakům, a tudíž tomu klientelismu. Takže buď platí jedno a vadí mi ten klientelismus v tom sportu, a pak budu chránit předsedu takové agentury tím, že bude těžko nebo hůře odvolatelný, anebo bude snadno odvolatelný, a tudíž potom bude snadněji pod těmi klientelistickými politickými tlaky. Ale nemůže platit obojí. Takže já bych docela rád slyšel prostřednictvím pana předsedajícího, k čemu se tedy přikláníte. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji a pan poslanec Bartoň bude reagovat s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Lukáš Bartoň: Děkuji. Já bych reagoval na pana poslance Nachera vaším prostřednictvím. Jedná se o to, kdy má být předseda takové agentury odvolán. Já jsem ho nazval sportovním diktátorem, protože z toho, jak to vidím, je de facto neodvolatelný a není tam řečeno, za jakých podmínek ho může vůbec ten předseda vlády odvolat. Ihned, jakmile by ho odvolal... Řeknu to takhle, paní poslankyně Valachová mi promine: Jakmile mu tam vejde do dveří Pelta, můžu ho odvolat, nebo ne? To je jednoduchá otázka. Podle tohoto zákona ne. V momentě, kdy by to předseda vlády udělal, tak samozřejmě předseda se odvolá k soudu, protože nebyly naplněny podle jeho výkladu podmínky odvolatelnosti, soud nevíme, jak rozhodne, bude rozhodovat rok, mezitím už máme dalšího předsedu, po roce soud rozhodne, že nebyly naplněny podmínky odvolatelnosti, vrátí ho nazpátek, máme najednou dva předsedy Národní sportovní agentury a jsme tam, kde jsme byli. Takže tam šlo o to, kdy může být odvolán předseda Národní sportovní agentury a kdy ne. Osobně bych se přikláněl k tomu, aby byl kdykoli, když třeba premiér o tom rozhodne, když o tom rozhodne vláda, která ho jmenuje, aby ho mohla kdykoli odvolat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní prosím s faktickou poznámkou pan poslanec Adamec. Prosím.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já se omlouvám, já jsem to nestihl dovyprávět v těch svých dvou minutách. Já si myslím, že takovýchto diskusí ještě dneska bude celá řada.

Já jsem říkal, že se připojuji k návrhu vrátit k přepracování, a to jen z toho titulu, že chápu snahu předkladatelů, že chtějí, aby nám tady v České republice ten sport vzkvétal, a nejsem v tuto chvíli natolik ještě, řekl bych, nastaven, abych dal rovnou návrh na zamítnutí. Protože podle mě opravdu by bylo správné, aby toto téma uchopila vláda. Nedělejme si iluze, že my to tady uděláme, že to tady opravíme, že nás za to dokonce někdo pochválí, jak si to myslí, hlavně ti sportovci si to myslí, jako že když to tady protlačíme za každou cenu, že to bude dobře. Já před tím varuji. Nebude to dobře. Četl jsem ty důvodové zprávy. Opravdu je to nebezpečná věc. Chápu dobrý úmysl, ale znovu opakuji, dobrý úmysl nestačí. Musí to být profesionálně zpracováno.

Takže v tuto chvíli jenom vysvětluji, že dávám návrh k přepracování, což pro mě znamená, že to bude předloženo vládě, předkladateli a že si prostě přes svoji stranu protlačí, aby tento návrh zákona šel v profesionální podobě sem na plénum Sněmovny, aby nás neuváděl do rozpaků a do zbytečných diskusí, abychom pak mohli všichni s čistým štítem tu ruku zvednout. Je to zákon, který podle mě není až tak opoziční, koaliční, prostě všichni víme, že to je problém, chceme to vyřešit, ale v tuto chvíli, nezlobte se, takto to nejde.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pochopil jsem, že nenavrhujete ještě zamítnutí v tuhle chvíli.

A nyní prosím pana zpravodaje Klause s přednostním právem, připraví se pan poslanec Krejza.

 

Poslanec Václav Klaus: Já konstatuji, že padly dva návrhy vrátit k přepracování, pana Bartoně a pana Adamce, který i shrnul většinové stanovisko našeho klubu, jak jsme o tom orientačně hlasovali. Já tedy nebudu už třetí, co by to navrhoval vrátit k přepracování.

Asi jste zaznamenali, že nejsem zrovna nějaký výborný řečník, ale občas vás pobavím nějakým zkratkovitým způsobem uvažování, tak to zkusím i tentokráte. Podle mě tento zákon vznikl tak, že předseda vlády se rozčiloval a řekl "udělejte něco s tím sportem" a ujal se toho kolega Hnilička. Kolegu Hniličku má skoro každý rád, včetně mě, upřímně, takže to je ten důvod, proč většina lidí má tendenci, že by se ten zákon mohl možná nějakým způsobem poslat do druhého čtení atd. Ale to prostě nestačí. Ten zákon skutečně považuji za velice slabý. Pár našich kolegů z našeho klubu taky, i sportovců, to z podobných důvodů chtělo podpořit. Ale podle mě ten zákon nic z toho, co je tím problémem, neřeší. Já souhlasím s tezemi o krizi sportu a jeho podpoře, o chybách celého systému. Ale o tom tady není nic. A my vlastně zavádíme nový orgán, který bude přerozdělovat dotace. To už pro pravicového politika nezní dobře, takovýto plán.

Tady vlastně nebyl žádný tlak, aby se změnila nějaká konkrétní vyhláška, aby se sešel podvýbor nebo školský výbor a zatlačil na změnu vyhlášky nebo změnu metodiky atd. To jsou všechno normální procesy, kdybychom chtěli opravovat ty věcné věci, kterými mohou poslanci něco takového činit. Činit zákonem poslanecké iniciativy takovouto vážnou koncepční věc mně přijde, že není v pořádku, a zcela se ztotožňuji se svým předřečníkem poslancem Adamcem. To je skutečně věc, kterou má předložit vláda.

Máme tady klíčové otázky: Kolik chceme do toho sportu dávat peněz? Je to vážná otázka. Odpověď není nekonečno. Jak konkrétně je tam chceme dávat? Jak konkrétně zajistíme peníze pro trenéry dětí a mládeže? Jedna z nejklíčovějších věcí. Jaké sporty chceme podporovat a podle jakých kritérií? Tohle všechno jsou vážné otázky, koncepční a já je v tomto návrhu zákona nikde nevidím. Vidím tam jenom návrh agentury.

A navíc, nezlobte se, já budu vždycky hlasovat proti tomuto typu zákonů, protože my rozhodujeme o daních a tuhle zemi má s prominutím spravovat vláda. Když chcete sport povýšit, já s tím souhlasím, já taky sport miluju, ještě doteď závodím nějaké ty dědečkovské cyklistické závody, tak udělejte ministerstvo sportu. To je normální. To má ministra, ten je volen poslanci, je z většiny z Poslanecké sněmovny, má to za úkol, sledují ho novináři, nadávají mu, my ho interpelujeme. A tento orgán musí víc pracovat. Představa, že vytvoříme zase jakousi agenturu, kam ve středu ve 12.30 budeme volit, a přijde mi esemeska: volíme Kolohnáta nebo Vomáčku... Takovýmto způsobem... Vždyť ti lidi, zrovna ten hodný pan Hnilička tam nebude navěky v té funkci, tam zase za pět let bude někdo jiný. A vznikne agentura, která nebude pod kontrolou veřejnosti. Ta si bude žít vlastním životem, bude tam pět jakýchsi poslanců, jednou za rok přijde do sněmovního výboru kontrolní zpráva o 40 stránkách, každý šestý poslanec ji otevře aspoň, zeptá se jednou hloupatou otázkou a pak se schválí 8 miliard. Je to schváleno, konec. V tom normálním světě ta ministerstva musí fungovat, musí fungovat správně, jsou pod kontrolou. Takhle je ten svět založen.

Já prostě odmítám vytváření dalších a dalších agentur, takových závisle nezávislých, protože tím se ruší jakákoli veřejná kontrola. Piráti by tomu řekli transparentnost možná, nevím, ale ten systém má fungovat odshora dolů. To jsou zhruba ty hlavní otázky, proč já tento typ zákona nemohu podpořit, a také jsem to panu předkladateli opakovaně říkal, tak se mu tímto omlouvám. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. A nyní prosím s faktickou poznámkou pan poslanec Vondrák, poté pan poslanec Hnilička. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ivo Vondrák: Já děkuji. Dámy a pánové, já bych přece jen k tomu, co tady zaznělo před chvílí, měl svoji připomínku, protože jsem bývalý sportovec, dneska jsem už i bývalý vědec a myslím si, že právě v oblasti vědy jsme vyřešili problém transparentního rozdělování prostřednictvím agentur. Máme dvě, je to Grantová agentura České republiky, máme Technologickou agenturu České republiky, které fungují k tomu účelu, aby skutečně odstínily rozdělování finančních prostředků od vlivu a rozhodování politiků. A myslím si, že to funguje dobře. A já si myslím, že ta analogie s tou sportovní agenturou nebo agenturou sportu není vůbec špatná, protože si myslím, že hlavním cílem takovéto agentury je najít způsob, jak rozdělovat ty prostředky. Myslím si, že to je cesta, která je zajistitelná a je transparentní. Stejně tak jako kontrolujeme Grantovou agenturu České republiky a Technologickou agenturu České republiky zde v parlamentu, tak samozřejmě můžeme kontrolovat transparentně i takovouto agenturu pro sport. Proto se mi ta myšlenka líbí.

Já chápu, že připravit takovýto zákon z čisté vody na zelené louce není nic jednoduchého, ale přesto bych si dovolil tady podpořit další rozpracování tohoto zákona. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A nyní prosím pana poslance Hniličku, připraví se pan poslanec Rais - s faktickými poznámkami.

 

Poslanec Milan Hnilička: Děkuji. Já bych jenom v krátkosti reagoval na své předřečníky. Co se týká podvýboru, my jsme to tam dvakrát konzultovali, novelu jsme tam probírali a jedno z témat, abych nebyl moc dlouhý, byla právě pozice předsedy. Zaznělo tam, že je pro nás důležitá stabilita právě pozice předsedy, aby nebyl politicky měněn ať už s novou vládou, nebo za jakýchkoliv politických podmínek. Tudíž toto téma tam zaznívalo velmi silně a shodli jsme se na tom, že ano, chceme vytvořit silnou pozici, nicméně ta pozice pro mě byla nakonec vytvořena standardně. Dovolím si citovat: "Předseda je odvolatelný, pokud porušil své povinnosti vyplývající ze své funkce zvlášť hrubým způsobem." Já si myslím, že to by mohlo být dostačující. "Nebo pokud není schopen vykonávat svou činnost šest měsíců." To je asi má reakce na to.

Chtěl bych říct, že rozhodně jsme si novelu nevytáhli z kapsy, ale jednali jsme na podvýboru pro sport dvakrát.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní prosím pana poslance Raise. Připraví se pan poslanec Klaus s faktickou poznámkou. Máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Děkuji. Přeji dobrý den. Tady už byla řeč o agenturách GAČR a TAČR. V rámci Ministerstva školství je taky Národní akreditační agentura, která možná dává důležitější věci, než jsou peníze. Umožňuje v podstatě práci tisícům, desetitisícům univerzitních lidí, aby fungovali, aby plnili svoji funkci. Mluvím o tom z toho důvodu, že ten model vedení agentury se v podstatě dá... nechci říct opsat, ale využít. V rozpravě jsem vlastně nic jiného konkrétního neslyšel, tedy v oblasti výtek, že je to otázka odvolatelnosti a neodvolatelnosti vedení agentury. To si myslím, že všechny věci, které tady šly, se dají v podstatě v podvýboru a ve školském výboru dále řešit. Čili já si myslím, že není důvod to lidově řečeno podřezávat, nýbrž je lepší to posunout a tam diskutovat ve druhém čtení.

Protože tady už taky něco pamatuji, tak za poslední čtyři roky si vzpomínám, jak jsme dělali Agenturu pro vědu a výzkum, to bych tady nerad vytahoval. V tom je přece vidět výrazný rozdíl. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Taky děkuji. Dovolím si podotknout, že jsme teprve v začátcích rozpravy. Prosím pana poslance Klause, připraví se pan poslanec Vácha s faktickou.

 

Poslanec Václav Klaus: Já využiji faktickou poznámku k tomu, k čemu slouží, reakci na své předřečníky.

Nejprve na pana poslance Raise. Já se tedy upřímně domnívám, že zrovna Národní akreditační agentura je odstrašujícím případem nezávislosti agentury v prostředí českého školství. Máme díky tomu 81 vysokých škol. Vždycky bych hájil myšlenku, že to má být jeden odbor na ministerstvu. Opakovaně jsem to i psal, a dokonce i za panování paní ministryně Valachové, kde mě nikdo nemůže podezírat, že bych tam měl nějaké mocenské sympatie, kdo o tom má rozhodovat. Skutečně stát má být jednoduchý, chovat se jednoduše.

Druhá věc. Zareaguji na pana poslance Vondráka. Dejme ty peníze pryč od rukou politiků. Opět, já s tím nesouhlasím. To jsou peníze lidí, daňových poplatníků. My je tady teď zastupujeme. Můžeme tomu říkat pejorativně politici, ale tady ten návrh zákona tam taky zavádí, že v orgánech je pět členů jmenovaných ministrem školství, obrany, vnitra a tak dále a pět poslanců. Jsou to také nějakým způsobem politici, akorát je to desetkrát složitější. Normální věc je, že vláda pracuje, parlament ji kontroluje, kritizuje, ministr kontroluje svoje příslušné odbory a ty dělají koncepční práci, dělají ji léta, ti lidé jsou vyměnitelní, je tam politická vůle. A skutečně tento zákon má být vládním zákonem, nikoliv poslaneckou iniciativou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Prosím pana poslance Váchu. Připraví se pan poslanec Rais.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo. Budu reagovat na kolegu Raise, na oba kolegy akademiky. Já bych nesrovnával tuto agenturu s agenturami GAČR a TAČR. Přece jenom do těch vědeckých agentur jdou ty nejexcelentnější projekty. Ti vědci ten projekt musí napsat, obhájit, musí mít nějaké předchozí výsledky a podobně. Kdežto tahle agentura bude nejenom na ten vrcholový sport, ale bude i na sport na té základní úrovni. Budou rozdávat peníze do různých klubů, kde bude dvacet třicet dětí, a budou si chtít koupit žíněnku a budou muset provozovat ten klub každý rok pravidelně a peníze půjdou hlavně na tu jejich činnost, na zaplacení nějakého trenéra. Takže to srovnání mezi GAČR, TAČR a touto agenturou není, myslím, úplně správně.

Co se týče akreditační agentury, máme už Národní akreditační úřad, který je vyčleněn z Ministerstva školství, takže tam to srovnání už taky pokulhává.

Já se pak možná přihlásím k dalším výtkám. Jenom když už tady jsem, bych souhlasil prakticky se všemi výtkami, které tady byly řečeny všemi předřečníky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Rais. Máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Děkuji. Co se týká kolegy Klause vaším prostřednictvím, v podstatě tady prezentoval přesně diskusi, která může proběhnout někde na nějakém výboru nebo podvýboru, jestli má být pět politiků ve správní radě, nebo čtyři, nebo šest. To je přesně ten prostor na to, abychom se o tom bavili.

Co se týká pana kolegy Váchy, asi jsme si špatně rozuměli. Já bych to zpřesnil. Mně šlo samozřejmě o formální strukturu výstavby agentury, mně nešlo o procesy, které budou probíhat vevnitř. Patřím mezi zastánce toho, že si myslím, že Národní akreditační agentura byl krok správným směrem, protože to skutečně přineslo v podstatě daleko větší stupeň volnosti pro vysoké školy, než byl minule. S tou volností samozřejmě souvisí taky zodpovědnost, musí se chovat adekvátně, daleko zodpovědněji než dřív, když byl nějaký centrální orgán.

A když už jsme u těch filozofických kroků, toto odpovídá liberálnímu přístupu, aby řízení šlo dolů a nebylo rozhodováno někde svrchu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Dobrý večer. Technická z místa. Prosím. Faktická poznámka.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji. Jestli tedy nikdo nebyl přihlášen. Já jsem za vámi mohl jít a říct to, ale chci, aby to bylo na záznam. Ty kontrolní mechanismy v grantových agenturách, ti lidé, kteří jsou v kontrolních orgánech grantových agentur, jsou vybíráni z odborníků a jsou schvalováni Poslaneckou sněmovnou. Kdežto tady ten kontrolní orgán té nové agentury bude čistě v pravomoci koalice. Budou tam zástupci z ministerstev a budou tam zástupci poslanců. Půjde tam pět poslanců, ale ty poslance si tam najmenuje Poslanecká sněmovna a samozřejmě Poslanecká sněmovna může najmenovat jenom poslance z koalice, může najmenovat poslance z opozice, ale vždycky to bude majoritně pod správou vlády nebo koaličních, nechci říct, sil, poslanců. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Milan Hnilička.

 

Poslanec Milan Hnilička: Já bych chtěl reagovat na svého předřečníka prostřednictvím pana předsedajícího, pana kolegu Váchu. Ten kontrolní orgán je tam tak trošku navíc, protože pokud vím, tak tady máme NKÚ a Ministerstvo financí, které především bude tento orgán kontrolovat. Tudíž to byla vůle předkladatelů dát tomu ještě větší váhu, aby transparentní rozhodování o dotacích a o penězích nás všech bylo posíleno. To byl ten účel. Pokud se ve výborech, podvýborech, pokud projde to prvním čtením, rozhodneme tento orgán zrušit nebo prostě nějak upravit, tak to je ten prostor, kde to můžeme udělat. Je to samozřejmě živý materiál.

Já si myslím, že je také potřeba vnímat také to, a proto jsem jmenoval ty velké organizace, že tato agentura je dělaná pro sportovní prostředí. Pro ně my přidělujeme ty peníze. Je to novela o podpoře sportu, ne o restrikcích sportu. A tyto organizace se jasně vyjádřily, tudíž pojďme se vrátit k jádru věci. Tato agentura je nabídkou pro to sportovní prostředí, aby se mohlo rozvíjet, abychom jim vytvořili podmínky pro to, abychom mohli sportovat všichni, aby právě naše děti mohly začít sportovat více. A tyto detaily, o kterých se tady zmiňujeme, pojďme řešit ve výborech.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Mám tady dvě přihlášky faktických poznámek. První je pan poslanec Vácha. Připraví se pan poslanec Ivo Vondrák. Prosím.

 

Poslanec František Vácha: Děkuju za slovo. Samozřejmě já podporuji to, a myslím si, že to tu všichni vyjádřili, že nějaká změna ve financování sportu by měla být. Ale stejně jak to tu říkal pan kolega Bartoň a myslím, že i kolegové z ODS, ve chvíli, kdy to bude agentura, tak rozdělování současných myslím šesti miliard korun prostě bude v moci nebo v rukou pár vyvolených lidí, bude je kontrolovat nějaký kontrolní orgán, který najmenuje Sněmovna a ministři. A my, kteří budeme schvalovat státní rozpočet, nad těmi šesti miliardami nebudeme mít už žádnou kontrolu. Nedělám si nějakou iluzi, že bychom měli kontrolu nad finančními prostředky, které tečou třeba na ministerstva, to ne. Ale pořád můžeme ty ministry interpelovat, můžeme za nimi chodit, můžeme je nějakým způsobem vláčet médii. Tak to bychom mohli toho předsedu samozřejmě taky. Ale přece jenom ten mechanismus kontroly ministerstva a nějaké vládní agentury na úrovni Poslanecké sněmovny je diametrálně odlišný od situace, kdy to bude ministerstvo a kdy to bude agentura. A to jsou ty detaily, o kterých bychom se možná měli bavit na výboru, anebo, jak to už navrhovali předřečníci, by se o nich měl bavit navrhovatel třeba s vládou, případně pokud by prošlo to přepracování. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Ivo Vondrák.

 

Poslanec Ivo Vondrák: Takže stručně. Já si myslím, že úkolem těchto agentur je provést výběr subjektů, kterým potom přiřkneme ty dotační prostředky, finanční podporu. Čili já bych se prosím vás bránil pojmu excelence, stejně jako bych se bránil tomuto pojmu u grantových vědeckých agentur, kde to taky není vždycky nutně o excelenci, ale je to vždycky o jakési relevanci, kam ty peníze chceme dát, za jakým účelem. Ale není smyslem vést tady tuto diskusi. Myslím si, že od toho jsou výbory. Ale proto bych chtěl, abychom to do těch výborů posunuli, abychom se o tom začali bavit. Takže to už je moje poslední připomínka. Dejme to skutečně do té odborné diskuse, aby to nějakým způsobem mohlo proběhnout, protože se domnívám, že právě teď se ty peníze pro sport rozdělují pro mě neznámým způsobem. A my máme pokaždé na kraji každý rok velký problém, komu ty peníze máme dát, na základě jakých kritérií. To je nesmírně komplikovaný proces. A já budu jenom rád, když mi něco takového jako agentura pro sport k tomu pomůže. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Milan Hnilička s faktickou poznámkou. A připraví se pan poslanec Václav Klaus.

 

Poslanec Milan Hnilička: Omlouvám se. Nechtěl jsem dneska moc vystupovat. Ale k té kontrole. To je naprosto zásadní. A já jsem tady četl v té své řeči, v jednom roce, nebudu jmenovat, došlo ke kontrole, ke dvěma kontrolám ve výši 15 milionů ze 3 miliard. A to bylo na ministerstvu. Tak o jaké kontrole se bavíme, že nad tím máme kontrolu? To je jeden z důvodů, proč vlastně jsme tady. Jinak jsme se neměli možná ani o čem bavit. A to bylo ještě před tou aférou s těmi dotacemi. Tudíž nebavme se o tom, že doteď Poslanecká sněmovna měla kontrolu nad tím, jakým způsobem se dotace do sportu přerozdělují.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Václav Klaus.

 

Poslanec Václav Klaus: Budu mluvit na předřečníka pana Vondráka, na jeho apel: dostaňte to do výborů a tam se tomu budete odborně věnovat. Jako čemu proboha? Jako tomu, jestli tam bude pět poslanců, nebo čtyři v tom dozorčím orgánu? Nebo jestli tam bude jmenovat ještě ministr zemědělství jednoho člena? Vždyť tam nic odborného není! To je čistě technicistní novela, že vzniká státní orgán a nějaké stanovy, že má předsedu a místopředsedu. To je první bod.

A druhý bod. Pro mě teď peníze do sportu tečou neznámým způsobem. A tady z té novely zákona jste se dozvěděl něco o tom, jak tečou peníze? Tam o tom není ani slovo. Ten zákon o tom vůbec není. Tak se trošku ohrazuji proti těmto argumentačním faulům. Bavme se tedy o tom, jestli má smysl, aby vláda neměla ministerstva a vznikaly další a další agentury. Tuhle debatu beru, chápu, že někdo má jiný názor. Ale nemaťme veřejnost něčím o aférách ve sportu a podobně, protože tento zákon není o aférách ve sportu. Tento zákon je o vzniku Národní agentury pro sport, která bere vládu nad sportem Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy a částečně Ministerstvu vnitra a Ministerstvu obrany. Tak veďme tu debatu skutečně konkrétně a neházejme tady takovými věcmi, které v tom zákoně nejsou. Měly by tam případně být. Ale nejsou tam.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Ivo Vondrák.

 

Poslanec Ivo Vondrák: Aby bylo jasno panu předcházejícímu předřečníkovi, chci říct, tento zákon definuje, jak vytvořit nástroj, který bude ty finanční prostředky rozdělovat. To je účelem. Takže prosím vás, tady jako pojem manipulace zjednodušeně nepoužívejme. Chovejme se trošku na úrovni. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. A nyní se vracíme do obecné rozpravy. Slovo má pan poslanec Karel Krejza. Připraví se pan poslanec Jakub Janda.

 

Poslanec Karel Krejza: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, děkuji za slovo. Já sice nejsem olympijský vítěz jako jeden z předkladatelů zákona ani jsem nevyhrál světový pohár jako Jakub Janda, který bude za mnou mluvit. Ale zato se dvanáct let věnuji tomu, že podporujeme na komunální úrovni sport. Je to z veřejných prostředků a ta problematika opravdu jednoduchá není. Není. Podle mého názoru není možné vytvořit zcela transparentní, nebo resp. jednoznačná pravidla tak, abychom vyloučili lidský faktor. To prostě nejde. Neumím si to představit. Nevymyslel jsem to. Asi to nevymyslel nikdo. Zatím. Protože pokud by takový návrh tady byl, tak jak jsem souhlasil se všemi svými předřečníky, tak bychom se asi shodli a prohlasovali bychom to jednohlasně, všechno by bylo ideální, ale to bohužel nenastane.

Neměl jsem pocit, že bych absolutně s nějakým argumentem z mých předřečníků nesouhlasil. Ovšem můj závěr je jiný. Jsem zvyklý riskovat. Pro mě je podpora sportu důležitá. A všichni víme, že je třeba změnit financování sportu. Nemyslím si, že je možné dát do zákona ta pravidla. Myslím si, že pak kolega Klaus asi, nevím, jestli je to schopen do zákona dát. Já si to nemyslím, i když nejsem legislativec.

Jenom o čem se bavíme. Sport vytváří z výkonu našeho hospodářství zhruba 2,7 %, 5 % dělá Škoda Auto. To je opravdu jako veliký podíl na HDP. Když započítáme multiplikační efekty, tak je to 300 miliard korun ve výkonech a 65 miliard korun příjmy do veřejných rozpočtů. To jsou obrovská čísla. Já bych klidně podpořil založení Ministerstva sportu. Ale bohužel takto ta situace dneska nestojí.

Myslím si, že kritika toho zákona je oprávněná, nebo toho současného návrhu, který tady máme, je oprávněná. Bude potřeba na něm výrazně zapracovat. Ale já jsem se rozhodl, že pokud neprojde návrh na vrácení k dopracování, tak osobně podpořím tento návrh do druhého čtení, možná proti většině svého klubu, ale činím tak proto, že si vážím všech lidí, dobrovolníků, jejichž práci můžeme odhadnout až na 20 mld. ročně, kteří vstupují do sportu. A já sám jsem to dělal, nakoupil jsem spoustu dresů pro děti atd. atd. a možná mnozí z vás, takže víte, o čem ta řeč je. A ta podpora ze strany státu je nedostatečná, a přestože tady byly argumenty typu pravicová řešení, tak já bohužel tady v tom případě bohužel žádné pravicové řešení prostě neznám. Takže to podpořím do druhého čtení a budu doufat, že se společně dostaneme k nějakému kvalitnějšímu návrhu, a myslím, že mi to předkladatel slíbil, a předpokládám, že svoje slovo dodrží, pokud mě poslouchá. Děkuji. (Potlesk několika poslanců ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Patrik Nacher.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Já bych chtěl poděkovat svému předřečníkovi za ta slova, vlídná slova, nicméně bych chtěl reagovat ještě na to, co zaznělo úplně předtím, protože mám pocit, že my tady malujeme nějaký kulatý čtverec. Všichni se shodneme na tom, že s financováním sportu je potřeba něco udělat, ano, vidím, že kýváte hlavami, že ano, a když se něco navrhne, tak se řekne, že to není ono. Když se navrhne agentura, tak zde slyším, že by bylo dobré, abychom přišli přímo s ministerstvem. Dovedu si představit, nevím, kdybychom přišli s ministerstvem, tak někdo přijde, proč tady jdeme s ministerstvem, proč tady jdeme s tankem na mouchu, že by stačila i agentura.

Jinými slovy, já mám pocit, a navázal bych právě na kolegu předřečníka, který byť je z opozice, tak to podpořil, pojďme hledat v tom to pozitivní, co v tom je, a ne, co v tom není. Protože to tam vždycky najdeme. Ten, kdo by byl příznivcem nového ministerstva, tak získáme jeden hlas a zároveň dva ztratíme, protože řekneme: tvoříme tady celý nový úřad. Takhle tady je agentura. To znamená, skutečně pojďme nemalovat kulatý čtverec, ale pojďme to posunout dál. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Zpátky do obecné rozpravy. Pan poslanec Jakub Janda, připraví se pan poslanec Jan Bauer.

 

Poslanec Jakub Janda: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, předložená novela zákona o podpoře sportu de facto odráží aktuální stav, úroveň, postavení a jeho uchopení z hlediska veřejné správy. Dá se říci, že sport je zkrátka jakousi popelkou mezi agendami spravovanými vládou, jakýmsi nechtěným přívažkem na Ministerstvu školství, jakýmsi trpěným tématem. Na rozdíl od minulosti má však alespoň své postavení v tak důležitých dokumentech, jako je programové prohlášení vlády. Je sice vágně popsáno, jak se sportovní agendou nakládat nebo jak ji vlastně pojmout z hlediska správy státu či veřejné správy obecně, jaké má mít priority nebo jak na něj nazírat z celostního hlediska jako systému, nicméně své místo tam má a díky za to.

Předtím, než začnu věcně rozebírat jeho věcnou a technickou část, a také předtím, než mnozí z vás přestanou tento můj projev poslouchat, mi dovolte říct, proč bychom měli být velmi bedliví při projednávání tak zásadního bodu, jako je tato novela. Jinou legislativní úpravu krom mezinárodních úmluv a zákona o ochraně olympijských symbolik sport totiž na rozdíl od mnoha jiných agend nemá. A dovolte mi také v této souvislosti připomenout několik základních poslání, která sport v naší společnosti má a pro která máme sportu jako takovému věnovat dostatečnou pozornost. Uvědomovali si to už naši předci, uvědomovali si to poslanci všech sněmoven od první republiky, i ještě tehdejší rakousko-uherské říšské rady, jen my jsme na to částečně zapomněli a rezignovali. Na sportu vznikla i naše první republika, tehdy tomu však sokolové neříkali sport, ale tělesná kultura.

Tak tedy. Sport je základním pilířem mezilidských vztahů. Sport byl a je nezanedbatelnou součástí občanského a spolkového života. Komunitní život v obcích a městech udržuje naši společnost zdravou a je jedním z nástrojů socializace člověka, rozvoje vztahů mezi lidmi a především nástrojem, kterým vychováváme děti ke zdravé soutěživosti nebo aktivitě v oblasti sociální. Navazování životních přátelství se mnohdy děje právě skrz nebo při sportování. Sport nás učí týmové práci, spolupráci a odpovědnosti vůči celku, vůči sobě, vůči našim blízkým, vůči známým, vůči společnosti. Sport probouzí v člověku vše zdravé, na čem naše společnost vznikla, na těchto zdravých základech se mnohdy vyvíjí morální a společenské hodnoty.

Sociálněpatologické jevy, jako je vyloučení ze společnosti, občanská pasivita a vůbec atomizace naší společnosti, jsou mnohdy důsledkem toho, že mezilidské vztahy v naší společnosti nefungují. Sport je vůbec nejlepší prevencí proti drogám. Jen si vzpomeňte na nekonečné debaty na půdě Sněmovny, ať již v plénu, nebo na konferencích, kulatých stolech, jak je důležité toto aktuální téma. Řešíme důsledky a represi, přitom je to právě sport, který je tou nejúčinnější a nejlepší prevencí. Sport má naprosto nezanedbatelný vliv na zdraví. Kolik se jen ušetřilo peněz veřejného zdravotnictví díky předcházení civilizačním chorobám a nemocem díky sportování. Já vím, že spousta z vás řekne, že tolik, kolik stálo sádrování zlomených kostí při sportu, jenže finanční rozdíl mezi naraženým žebrem z basketbalu a rakovinou plic z kouření je hodně velký, pokud vůbec porovnatelný. Nepopřeme však, že zdatnost, ať již je fyzická, nebo duševní, je základem pro osobní spokojenost. Spokojený člověk většinou vede kvalitní život a kvalitní život je základem osobního štěstí. Zdatný člověk má prokazatelně nižší nemocnost, větší odolnost a většinou i vyšší pracovní výkon, což jsou významné ukazatele kvality života vůbec a také ukazatele národohospodářské i ekonomické. Sport je také vůbec nejlepším vývozním artiklem ČR. A není to jen o české reprezentaci. Je to o výchově, samostatných a sebevědomých osobnostech, které vychováváme k patriotismu a vlastenectví.

Mohl bych pokračovat, ale myslím, že pokud vás nepřesvědčily ani tyto argumenty, nepřesvědčí vás ani mé názory k tomuto návrhu zákona. Nebudu však k tomuto návrhu nekritický. Otevřeně říkám, že tato novela nepřinese něco zásadního, čím by český sport převrátila na ruby, a díky níž by se konečně tzv. hnuly ledy, a alespoň tedy ne v té skutečné sportovní realitě malých klubů a oddílů. To, co však tato novela přináší, je alespoň pokusem o změnu. Pokusem ambiciózním, který by mohl být základem širší změny, kterou český sport tolik a tak nutně potřebuje. Pokusem, který chce zavést tolik nutnou stabilitu, efektivní a nezávislou podporu sportu. Pokusem, který má ambici zavést skutečné a systémové řešení.

Ano, sport totiž potřebuje systém. Systém, a zvláště ten, který je dobře nastaven, je alfou a omegou úspěchu, alfou a omegou fungování sportovního prostředí, alfou a omegou pro omezení netransparentnosti. Systém, který by ve sportu nastavil nějaký zaběhnutý pokus či zvyklost, totiž výrazně přispěje k navrácení sportu a České republiky mezi tahouny, mezi lídry. Nastavení systému sportu je alfou a omegou k tomu, abychom se přestali v televizi dívat na neustálé rozkrádání státních peněz sportovními bafuňáři a na neustálé kauzy, které zmítají sportovním prostředím na těch nejvyšších úrovních. Abychom se přestali dívat na to, že děti v Horní Lhotě nemají na kopačky, zatímco v Dolní Lhotě mají na hřišti vyhřívané sedačky, přestože tam neexistuje ani fotbalový klub. Abychom nestavěli sportovní haly jen tehdy, když někdo vyhraje olympiádu. Abychom přestali dotovat rauty a šampusy politikům. Abychom viděli naše děti sportovat, třeba jen pro radost, a aby je také měl kdo trénovat.

Ten důvod, proč o těchto věcech mluvím a proč se na tyto věci díváme, je totiž strašně malá politická odvaha onen systém nastavovat, nebo alespoň o něm souvisle přemýšlet. Místo politické odvahy jednat se sportovními svazy a předložit sofistikovaný zákon jsme se totiž dočkali jen etapizace. Samozřejmě, že sportovní svazy a jiné instituce budou vždy protestovat a připomínat jakýkoliv pokus o nastavení systému, protože onen systém většinou nebude spravedlivý. Spravedlivý systém ve sportu holt nikdy nenastavíme. Ten prostě neexistuje. Ví to každý náměstek, který měl někdy sport v gesci ať už na úrovni obce, kraje, nebo ministerstva. Ví to každý člen nějaké sportovní komise nebo výboru. Rozdělit spravedlivě peníze ve sportu totiž nejde. Vždy bude někdo, kdo bude prosazovat raději masové sporty než ty malé, nebo naopak někdo, kdo bude prosazovat rovnoměrné rozdělení všem sportům.

Zpátky však k oné etapizaci. Neustálá etapizace, o kterou se pokoušely minulé vlády, je prvotní a základní chybou, která se v naší legislativě stala. Už při vzniku první sportovní legislativy bylo ustupováno, protože sportovní prostředí bylo vůbec rádo, že dostanou aspoň zákon o podpoře sportu místo standardního zákona o sportu, nebo nějaký jiný právní rámec, který by alespoň částečně navazoval na dřívější zákony o organizaci tělesné výchovy. Uvědomme si ovšem, že zákon o podpoře sportu měl v ryzí podobě pouze legalizovat tok veřejných financí do sportu. Tím to začíná a tím to zároveň končí. Tento zákon neměl k ničemu jinému sloužit než k tomu, aby legalizoval veřejné peníze používané pro tělovýchovu. Žádný ministr však od té doby nenašel dostatek politické odvahy, aby otevřeně řekl, že ve sportu je nepořádek, a bude jej řešit koncepčně, systémově. Budu spravedlivý. Pokusy byly. Vždy ovšem skončily hrozným neúspěchem, a to především proto, že nikdy nenalezli posluchače ve vládě nebo tady ve Sněmovně. Snad je to způsobeno právě tím, že sport kompetenčně spadá pod Ministerstvo školství, které je samo o sobě problémových rezortem, a žádnému ministrovi se nechtělo pro takovou marginálnost, jako je sport, vyvíjet tolik úsilí, které by navíc stejně ve Sněmovně nikdo neocenil. A ještě, jak to tak bývá, dostal by za to vynadáno. A když už se našel ministr, který tu odvahu měl, vydržel ve funkci, jak to bývá u ministrů školství zvykem, jen pár měsíců.

Nicméně zpátky k meritu věci. Máme zde zákon o podpoře sportu, jehož účelem je legalizace veřejných peněz plynoucích do sportovní činnosti. Máme zde zákon o ochraně olympijských symbolik a pak ještě několik mezinárodních úmluv. Shodou okolností na pořadu této schůze je také jedna týkající se dopingu, které dohromady dávají jakýsi legislativní rámec, kterým se má to obrovské sportovní prostředí řídit. Vážně vám to připadá jako dostatečná veřejná autorita? Vážně vám to připadá jako dostatečné právní zázemí pro sportovní prostředí?

Srovnejme si rámec legislativy pro takovou kulturu, která má samostatné ministerstvo s velikostí kulturního prostředí. Je to vážně adekvátně srovnatelné? Že potřebuje samostatný zákon o sportu, říkají všichni, krom politiků, odborníci i sportovní svazy a možná i sami sportovci. Jenže my místo toho, abychom si sedli za stůl a začali přemýšlet od A do Z, neustále novelizujeme. Jednou přilepíme tomuto zákonu sportovní rejstříky. Jednou povinné obecní a krajské koncepce. Příští rok to může být výkonnostní sport. Po příští půlrok zase sportovní lékaři. Vzniká chaos, který vůbec nikomu nevyhovuje, ale my se tváříme, jak jsme problém vyřešili, a ještě si u toho necháme tleskat.

Mimochodem, ony slavné sportovní rejstříky, které mají po poslední novele tohoto zákona fungovat již dva roky, překvapivě nefungují. Polovina obcí, jimž novela tohoto zákona dala za úkol vypracovat koncepci rozvoje sportu, ony koncepce také nemá, tedy alespoň v tom lepším případě... (Odmlka - řečníka ruší debata u stolku zpravodajů.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Ano. Já bych poprosil, aby u stolku zpravodajů byl klid. Děkuji mnohokrát za to, že dáte prostor panu poslanci, aby mohl dokončit svůj příspěvek.

 

Poslanec Jakub Janda: Děkuji, pane předsedající.

V tom horším obec nebo město zadaly vypracovat tuto koncepci nějaké agentuře, příslušný starosta koncepci rozlepil z poštovní obálky a schoval někde hluboko do šuplíku. Polovina krajů udělala Ctrl+C a Ctrl+V, a má koncepci jako ze žurnálu. Čest obcím, městům a krajům, které přípravu sportovní koncepci vzaly se vší odpovědností a zamyslely se nad alespoň základními pilíři toho, kudy se má v jejich případě sport ubírat, jaké podmínky sport potřebuje a co pro to hodlají udělat a také kdy. Moc jich ale není. Proč to tak vše je? Protože to nikdo nekontroluje. Těch dvacet úředníků, kteří jsou trpěni na Ministerstvu školství, je sotva schopno zpapírovat a zúřadovat dotace, natož aby zkontrolovali nějaké závazky vyplývající z novely zákona o podpoře sportu, zvlášť dva roky staré.

O tom, že by se někdo zamýšlel nad nějakou strategií, ne-li i sportovní politikou, o tom, že by se řešil výkonnostní problém reprezentace nebo problémy, jak dostat zpátky děti ke sportu, už ani nemluvím. Nemá to prostě kdo dělat, což je problém asi číslo 122 českého sportu. Pak dochází k takovým případům, kdy sportovní funkcionáři přijdou týden před olympiádou za ministrem školství a hystericky před kamerami a mikrofony vykřikují, že olympiáda je v ohrožení a že sportovci neodjedou a že z toho bude mezinárodní ostuda. A nekompetentní politik, toho času ministr školství, vezme několik desítek milionů, které mohly být určeny dětem, a pošle je obratem funkcionářům, aby ostuda nebyla. Sportovní funkcionáři se smějí, sami sportovci reptají a politik je smýkán policií a médií.

Proč to všechno říkám. Protože sport jsou spojené nádoby, a kdyby existoval onen systém, o kterém jsem mluvil hned na začátku své řeči a o který se snaží tento návrh, problém by nemohl vzniknout. A to není zdaleka všechno. Jak chceme dosáhnout například výsledků naší reprezentace, když mají dnes sportovci postavení armádních uklízeček? Jejich cena práce je tudíž někde na úrovni letní brigády sběru jahod v Anglii, a přitom se jedná o vrcholového sportovce s řádnou přípravou. Nějaký institut nebo zakotvení toho, čemu se říká profesionální sportovec, dnes vůbec neexistuje. Pokoutně jsou dnes profesionální sportovci živnostníci, jejichž účetním vstávají vlasy na hlavě hrůzou při tom, jak mají započítat jejich příjmy. Aby toho nebylo málo, tak jim do ranku přidáme ještě EET. Teď budu mluvit o absurdu, ale opravdu bych se bavil při pohledu na fotbalistu, který bude při střídání vystavovat na kase účtenku, nebo na lyžaře, který projede do cíle a bude podepisovat pokladní lístek.

Jak chceme přitáhnout děti ke sportu, když nemáme dostatek trenérů, tím spíše trenérů, kteří by děti motivovali sportovat? A tím spíše, kdy je tělocvik ve školách většinou neoblíbený předmět. Jak tedy chceme získávat trenéry a kvalitní tělocvikáře, když pro ně nemáme podmínky? Musíme totiž umožnit trenérům stát se tělocvikáři a naopak rozvíjet jejich pedagogický a tělovýchovný potenciál, dělat z nich kvalitní pedagogy a poskytovat jim takové podmínky, aby sami byli spokojeni a motivovali děti ke sportu. Musíme umožnit sportovcům duální kariéru, aby měl naše děti vůbec kdo trénovat. Aby profesionální sportovci po ukončení své kariéry mohli trénovat naše děti a neodcházeli někam pracovat, třeba do fabrik. Přicházíme tím totiž o ohromné lidské bohatství. Záměrně tady nemluvím o sportu amatérském, sportu výkonnostním, sportu hendikepovaných nebo o sportu seniorů.

Sport prostě potřebuje systém. Potřebujeme jasně danou sportovní strategii na úrovni politiky, která bude určovat směr, filozofii a priority. Potřebuje koncepci a celistvost. Potřebuje jasně dané mantinely, ve kterých se může pohybovat. Tato novela jej úplně nepřináší. Tato novela dostatečně nezdůrazňuje důležitost nastavení sportovní politiky jako takové v nějaké formě sofistikovaného dokumentu nebo strategie, která by uceleně nastavovala filozofii, kam a jakými prostředky se dál český sport bude ubírat. Sportovní politiku, s níž by byly ztotožněny sportovní svazy a sportovní prostředí vůbec, o niž by mohly opřít svůj budoucí vývoj a vědět, co mají v příštích letech očekávat, a na niž by navazoval tradiční plán, který by namísto stávajících vládních floskulí popisoval konkrétní priority a ukazoval prostředky, kterými budou prováděny, a to bez úřednických parametrů a prázdných vět.

Tato novela vágně vymezuje vznik nového úřadu, agentury, která má nejasné kompetence, nejasnou strukturu, velmi nestandardně nastavený systém managementu, nejasné povinnost a nejasná práva. Co je však nejdůležitější, není jasné kým, čím a jak bude kontrolována, jaké to budou mechanismy zpětné vazby, jaké budou pojistky, že plní své úkoly, jak budou řešeny její otázky.

Novela v paragrafech popisuje vznik předsednického postu, který bude rukou neomezenou a tvrdou vládnout nad novým úřadem. Ne že by to český sport nepotřeboval, jenže jsme pořád v právním a demokratickém státě, kde musí existovat kontrola. V tomto případě také a zejména opoziční kontrola. Zejména pak v institucích, kde probíhá jmenování vládou. Nemůžeme dovolit stav, ve kterém opozice nebude mít možnost ovlivnit a kontrolovat státní aparát.

Ani předseda nově vzniklé agentury de facto nemá vyjasněné kompetence a pravomoci. Jedná jménem agentury navenek, předsedá vlastně komu? Kdo se vlastně může stát předsedou agentury? Kdokoli, kdo se aktuálně bude líbit panu premiérovi? Jak bude svou funkci řádně vykonávat a musí ji vůbec řádně vykonávat? Co bude dávat záruku, že funkci bude vykonávat v souladu se sportovní strategií nebo politikou? To jsou všechno dosud nezodpovězené otázky.

Ve jmenované novele jednoznačně chybí ukotvení toho, že předseda agentury musí předkládat své strategické dokumenty ke schválení.

Dle mého názoru je také bezpodmínečně nutné, aby vyžádá-li si orgán Sněmovny přítomnost předsedy nebo zástupce agentury na svém zasedání, musí se předseda nebo aspoň zástupce agentury dostavit.

Novela nejasně také dává vznik předsednickým postům, opět bez vymezení, k čemu místopředsedové jsou, v jakém rozsahu budou předsedu agentury zastupovat. Opět je také nejasné, kdo se může místopředsedou agentury stát. A já bych si rozhodně nepřál, aby sportovní politiku určoval například bývalý liberijský trenér, nic proti Liberijcům nemám. Naopak, ve složení s předsedou by místopředsedové měli tvořit jakýsi vrcholný orgán agentury, který má tu zásadní rozhodovací pravomoc... (Odmlka kvůli hluku v sále.)-

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já bych poprosil vážené kolegy, aby...

 

Poslanec Jakub Janda: Děkuji. Který má tu zásadní rozhodovací pravomoc v tvorbě sportovní politiky a je tím moudrým kolegiem, které zvažuje odborně a nezávisle sportovní priority České republiky. U místopředsedů taktéž není jasné ani to, jaké budou mít dlouhé funkční období. Za nevhodnou lze považovat stávající situaci, ve které jsou oba jmenováni. Minimálně jeden z nich by měl být volen například Sněmovnou.

Je to právě onen vrcholný orgán agentury, který by měl rozhodovat o těch nejdůležitějších věcech, jako je například schválení a předložení vládou akčních sportovních plánů, návrh rozpočtu a závěrečného účtu, výroční zprávu, návrh organizační struktury nebo pravidla činnosti a financování resortních center. Na to všechno opět novela neodpovídá nebo s tím nepočítá. Vlastně není ani jasné, jaké bude její právní postavení z hlediska veřejné správy. Bude to ústřední orgán státní správy, nebo ne? Není ani jasné, zda se agentura bude zabývat podněty Sněmovny nebo Senátu a jejich orgánů. A v případě, že ano, kdo bude zodpovědný za jejich vyřízení, jak a kdy.

Tato novela nejasně předpovídá, že bude koordinovat nejen resortní centra, ale také antidopingové centrum. Resortní sportovní centra jsou velkým a nezodpovězeným problémem českého sportu. Zasahování do této agendy je velmi ambiciózním krokem, který vítám, ale musí být jasně a srozumitelně představen, prodiskutován a všemi stranami akceptován.

Tato novela nepřesně definuje, jak bude fungovat sportovní rejstřík a jak budou spravovány, doplňovány a aktualizovány údaje v něm. Není jasné, ani kým budou spravovány, kdo do nich bude vkládat údaje, co se stane, když to nikdo neudělá. Navrhovatelé zřejmě počítají s tím, že to budou dělat sportovní kluby, takže už tak administrativně zatížené kluby, založené především na dobrovolné práci, donutíme znovu a znovu papírovat, a přenášet tak na ně další zátěž. V době digitalizace, kdy by právě tyto věci měly co nejvíce být odbourávány.

Tato novela přenastavuje toky financí a vůbec celý způsob financování sportu, zavádí některé kroky a mechanismy a vrací se k praxi, která byla v minulosti už úplně opuštěna.

Myslím, že k návrhu novely jsem byl dostatečně kritický. Všechno jsou to však věci, které můžeme doplnit a změnit. Nejsou to věci, přes které, jak se říká, nejel vlak. Jsou to věci dílčí, které pozměňovacími návrhy mohou být změněny. Pro mnohé z vás to mohou a budou všechno argumenty, pro které bychom měli tuto novelu shodit ze stolu. Buďme však na chvíli konstruktivní. Skutečně konstruktivní. Tohle je ta příležitost. Novela není dokonalá, není ani ideální a z mého pohledu není dopracovaná. Přes to všechno bych jí strašně rád dal šanci. Má totiž ambici. Přichází s něčím, co není dílčí, ale komplexní, a aspoň částečným způsobem se snaží řešit problémy českého sportu. Snaží se o stabilizaci, snaží se odbourávat negativní jevy, které sport doprovázejí, snaží se o osamostatnění a nezávislou, ale efektivní kontrolu financí. Zkrátka a dobře má ambici, která je správná.

Já osobně jsem byl sportovec, jsem sportovec a vždy jsem se snažil jednat čestně. Věřím na dané slovo a podání ruky. Stejně tak vnímám i Milana Hniličku, který tuto novelu předložil. S ním ostatně již několik měsíců a týdnů řešíme a nepochybuji o tom, že řadu z námětů, o kterých jsem zde mluvil, do novely zapracuje.

Na této novele bude spousta práce. Možná i ohromná spousta práce. Bude se muset udělat spousta kompromisů. Sám ostatně již mám připravených několik pozměňovacích návrhů a o desítkách z nich jsem s překladateli už diskutoval.

Dejme prosím této novele šanci. Pojďme na ní pracovat, pojďme na ní pracovat společně. Ukažme, že tak jako je sport týmová práce s týmovým duchem, bude i tato novela týmovou prací s týmovým duchem, na které pracují všichni stejným dílem pro dobrou věc a pro dobrý výsledek českého sportu.

Dámy a pánové, vím, že jsem byl dneska trošku delší. Přesto vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Než udělím faktickou poznámku panu poslanci Janu Birkemu, přečtu omluvy. Od 18 hodin do konce jednacího dne se z osobních důvodů omlouvá pan poslanec Rostislav Vyzula, dále pan ministr Adam Vojtěch z dnešního jednání od 18 hodin do konce jednacího dne a pan poslanec Richter 18 hodin do konce pracovního dne z pracovních důvodů.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Birke: Děkuji vám, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já bych chtěl poděkovat vaším prostřednictvím panu poslanci Jandovi za jeho přesné a trefné popsání situace sportu v České republice. Myslím, že to bylo velmi ve shodě s úvodním velmi podrobným představením té novely o agentuře z úst a pera Milana Hniličky, vaším prostřednictvím.

Dovolte mi - já tedy když jsem dělal sport, tak to už končila druhá světová válka, takže dneska už jsem jenom ten, kdo dává finanční prostředky na sport z titulu role starosty. Já jen chci poprosit, a myslím, že to tady zaznívá, a nechci přesvědčovat přesvědčené a nechci přesvědčovat nepřesvědčené, nicméně jenom opravdu tři čtyři věty k tomu záměru. Já bych byl velmi nerad, abychom s tím záměrem, s tou negací toho, že všechno je špatně, ten záměr zabili. Já si myslím, že se asi všichni shodneme, že začala velmi dobrá a důležitá debata, protože když ten svaz, který máme ve všech městech, nebo ten spolek, ten sportovní klub, nedostane peníze od ministerstva, pak je nedostane od kraje a pak už má poslední instanci a pak už má jenom to město. A když to nedostane od toho města, tak pak už jsou jenom ti rodiče, kteří na to dají nějaké finanční prostředky. Možná jsem někoho přeskočil a možná jsem někoho nezmínil.

Na druhou stranu právě proto jsem, a možná stejně jako můj předřečník pan kolega Janda, právě na rukoudání, a protože Milana Hniličky si vážím vaším prostřednictvím, jako bývalého hokejku, a myslím, že drží slovo. A pokud jsme připraveni to otevřít a začít to debatovat, tak si myslím, že můžeme dojít k situaci, kdy se sportem je třeba něco dělat. Není to pravé, není to levé, ale je potřeba to vyřešit, protože zkrátka a dobře, takhle to dál nejde.

Děkuji a omlouvám se za to, že jsem vyplnil celý limit.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Děkuji za přesné dodržení času na faktickou poznámku a vracíme se zpátky do obecné rozpravy. Slovo dostane pan poslanec Jan Bauer, připraví se pan poslanec Ivo Pojezdný. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bauer: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, hezký podvečer. Vážené dámy a pánové, taktéž jsem vyrůstal a stále žiji ve sportovním prostředí, tak si dovolím být ne prvoplánovitě kritický, protože to si opravdu český sport v žádném případě nezaslouží, nicméně bych chtěl na úvod říci možná malé podivení nebo údiv, protože je evidentní, že na začátku té diskuse vystoupil vládní poslanec, shodou okolností v jedné osobě vládní zmocněnec, s podle mého názoru relativně příkrou a ostrou kritikou poměrů na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, které se tam děly v minulých letech, mimo jiné i pod vládou jeho vlastní strany, hlavně pod vedením současného koaličního partnera. A přiznám se, já jsem teď viděl, že pan ministr odešel, že jsem zatím neslyšel - současný ministr školství, mládeže a tělovýchovy zatím mlčí a nevyjadřuje se, tak ani bývalá paní ministryně se nevyjadřuje a mlčí. Protože ta slova, která tady zazněla, by myslím nemohla potěšit žádného ministra, který nese odpovědnost a který tady slyšel ta slova, která tady byla řečena. Je to logické. Mě by zajímal názor současného ministra školství, mládeže a tělovýchovy, který zatím mlčí, a my mu tady připravujeme to, že přibližně jednu třetinu těla toho ministerstva odkrojíme a pravděpodobně zůstane pouze Ministerstvo školství a mládeže. Doufám, že do budoucna nepřijde návrh, aby třeba odešlo i Ministerstvo školství, pak by mu třeba zůstalo pouze Ministerstvo mládeže. Ale zajímal by mě především jeho názor, co si o tom všem myslí. (V sále je rušno.)

Sport mě velmi zajímá a svých kolegů, kteří jsou členové podvýboru pro sport, se pravidelně ptám, co je nového. Já jsem si vždycky dal tu práci na začátku tohoto volebního období, abych si přečetl programové prohlášení z ledna 2018 - (V sále je rušno.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Prosím vás, já vás přeruším. Poprosil bych všechny poslance, pokud mají něco důležitého, ať to řeší v předsálí, protože nikomu není příjemné, když hovoří do hučícího sálu. Děkuji mnohokrát. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bauer: Děkuji, pane místopředsedo.

Já jsem si dal tu práci a na začátku tohoto volebního období, kdy vznikala vláda bez důvěry, jsem si přečetl programové prohlášení a musím říci, že bohužel k mému údivu chudinka sport skončil až na posledním, 34. místě celého toho seznamu, na té poslední stránce, a rok jsem čekal, co nového, jako velký fanda do sportu. A já naprosto souhlasím s tím, co tady na začátku řekl pan předkladatel Milan Hnilička, že současný sport má mnohé úspěchy, ale má také mnohé problémy, že stojí za to, abychom se tomu věnovali. Rok čekám, jestli přijdeme s něčím novým. Pak přišlo druhé programové prohlášení vlády, které jsem si také v té kapitole sport přečetl, zase je na posledním místě, na pěkné stránce číslo 40, kde se tomu věnuje jedna kapitola, a během toho roku se skutečně nestalo nic, a dokonce i moji kolegové v jižních Čechách, protože se věnuji hlavně venkovskému sportu, se vždycky ptali, kdy konečně přijdou a začnou se realizovat ta velká slova, ta velká pecka, která přijde na podporu sportu, protože v obou těch dvou programových prohlášeních je napsáno, že se budou výrazně navyšovat finanční prostředky do sportu.

Rok čekám, a proto se spíš řečnicky ptám: děje se to, bude se to dít? Má se připravit nový zákon o podpoře sportu. Rok na to čekám. Bude to, nebude to? Bude nějaký nový? Je to už rok. Připravíme víceleté finanční plány - což je velký problém financování sportu, protože vše se prostě vážně k jednomu fiskálnímu roku. Bude se to dít, nebude se to dít? Podpora přímého rozdělování peněz přímo sportovním klubům, tělovýchovným jednotám, svazům atd. Děje se to během toho roku? Děláte to, neděláte to? Vím, že některé věci se dějí, a věřím, že mi pan předkladatel odpoví. Větší zapojení odborníků do všech oblastí sportu - nevím, jestli se ta situace zlepšila, nebo ne. Podpora tréninkových středisek, což je prostě bolavé místo českého sportu, opět jestli tady může padnout nějaká zmínka. Peníze ze státního rozpočtu na významné mezinárodní sportovní akce jinak, než se to dělalo v minulosti. Opět by mě zajímalo, jestli se v tom něco změnilo. A mimo jiné ve spolupráci s obcemi a s kraji připravíme finanční prostředky tak, aby se zainvestovala podle mého názoru významně podfinancovaná infrastruktura pro česká sportoviště.

Takže z toho důvodu, ať se na mě pan předkladatel nezlobí, já mu jeho upřímný názor neberu, že chce s českým sportem něco udělat, ale během toho roku čekání na konkrétní výsledky ta pecka, to, co jsem očekával, je, že je tady poslanecký návrh podepsaný 51 poslanci, který mimo jiné je o tom, že se konstatuje, že na minulém a současném Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy se to dělalo podivně. MŠMT, ruce pryč od těch peněz, vy to neumíte. To rozdělování peněz se bude dělat jiným způsobem a z toho důvodu přicházíme s agenturou, kde se to bude dělat úplně jinak a transparentněji.

Chtěl bych tomu samozřejmě věřit. Proto jsem si přečetl důvodovou zprávu a ne jako opoziční politik, ale jako člověk, kterého skutečně zajímá, co je podstatou toho návrhu, jsem si chtěl připravit nějaké argumenty, které pochválí ten návrh a které třeba zkritizují ten návrh. A když jsem si přečetl tu důvodovou zprávu, a ono to tady dneska už několikrát zaznělo, tak se musím přiznat, že ani vláda, odkud tento návrh pochází, protože samozřejmě vládní zmocněnec má být přímo podřízen panu premiérovi, nepodpořila tento návrh, dala neutrální stanovisko, a naleznete tam tři stránky zpochybňujících připomínek. A čím více se do toho začtete, tak tím více otazníků a tím více otázek se objeví. Bohužel, říkám bohužel. Slova jako nesystémové, vláda postrádá, vláda doporučuje zvážit, je to nevhodné, je to atypické, nutné vyjasnit, nutné rozpracovat, návrh nereflektuje, nepovažuje vláda za shodné, není zřejmé - takto vypadá ten text v rámci vládního stanoviska, která dala neutrální stanovisko.

Možná, že než domluvím, tak dorazí pan současný ministr školství, mládeže a tělovýchovy, pardon, a řekne nám, jestli mu vadí, že jedna třetina těla jeho ministerstva - pravděpodobně tento návrh získá podporu - odejde z jeho ministerstva. Tak mě zajímá jeho názor.

Vážený pane ministře, moc prosím prostřednictvím pana předsedajícího, jestli byste se k tomu mohl vyjádřit. Ale stanoviska ostatních ministerstev jako kontaktních ministerstev, jako je MŠMT, Ministerstvo financí, obrana, spravedlnost, vnitro, nemluvím o ÚOHS, který dokonce dal nesouhlasné stanovisko, tak opět k tomuto návrhu, kde jsem očekával jako opoziční poslanec podporu, si přečtete slova jako návrh nereflektuje, je sporný, je problematický, přináší nejistotu, neřeší, chybí, není jasné, nutné rozpracovat, nutné dořešit, nerespektuje, není důvodné, nepřípustné, nesouhlasíme, navozuje dojem - takto ministerstva řízená buď stranami, anebo stranou, odkud pochází předkladatel tohoto návrhu, se vyjadřují k té práci, kterou tady předvedl.

A teď ten úplný závěr. Já bych nechtěl být ten, který boří dobré myšlenky a dobré nápady skutečně něco s českým sportem udělat, ale mám pocit, že to, co tady teď máme k dispozici, není návrh zákona, ale má spíš podobu věcného návrhu zákona, který samozřejmě obíhá nějakým připomínkovým řízením po všech ministerstvech, a podle mého názoru vzhledem k té kritice, ne z mé strany ani z opozice, ale kritice z vlastních řad prakticky je nedopracovaný a není hodný, abychom o něm hlasovali, protože skutečně vyžaduje významné dopracování.

Proto bych závěrem chtěl především požádat buď minulou paní ministryni, ale hlavně současného pana ministra, který se prostřednictvím té důvodové zprávy velmi kriticky vyjádřil k tomuto návrhu, aby tady jednoznačně řekl své stanovisko.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan ministr je přihlášený s přednostním právem, ale je tady faktická poznámka pana poslance Václava Klause. Dá vám přednost, takže můžete. Pane ministře, můžete.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já budu reagovat samozřejmě na předřečníka. Ale ještě předtím v těch úvodních pasážích dnešního projednávání tohoto bodu tady padly některé věci a já bych je rád osvětlil.

Tady padly záležitosti týkající se toho, že současný stav je tristní na Ministerstvu školství. Padly tady nějaké věci o kauzách let minulých. A samozřejmě ty kauzy tam byly, ty nálezy NKÚ tam byly a také bylo postupováno s těmi nálezy NKÚ. To znamená, že řada opatření se zavedla.

Takže abych zareagoval na pár věcí, co tady řekl kolega Bartoň. Ale neberu to nějak konfrontačně, jenom jako na ozřejmění té debaty. Co se týká peněz, které jdou na svazy, tak vězte, že právě tím, že to má povahu dotace, tak co se týká veřejných prostředků, tak se zpřísňuje kontrola vyúčtování té konkrétní dotace. Tedy pokud jste zaznamenali nějakou kauzu letošního roku třeba na FAČRu, tak se týkala nikoliv veřejných peněz, ale peněz soukromých, které tam měli a které nějakým způsobem přerozdělovali.

Tedy, a asi se shodneme na tom, že tím žádoucím stavem je také to, aby pokud je to státní politika sportu, tak ty svazy by neměly libovolně přeposílat peníze do toho prostoru. Zase musím říct, že jsme urazili nějaký kus cesty, a pokud mohou svazy využívat peníze na činnost a organizaci, tak pouze na předem zacílené projekty, které jsou pod nějakou kontrolou a nejsou to nahodilé akce.

Co se týká zrychlení dotačního procesu. Uvědomme si, a já říkám, že velmi obtížně tím, že je to navázáno na státní rozpočet, tak se k někomu dostávají prostředky 1. 1. kteréhokoliv roku. Technicky to prostě nejde. Ale musím říct, že se daří meziročně zrychlovat ten proces výplaty dotací.

A taková vlajková loď, která směřuje k jednotlivým jednotám a klubům, kdy čtyři a půl tisíce klubů i z důvodu výpadků prostředků na municipální úrovni, tak si žádá na centrální úroveň o peníze na provoz. A tím kritériem je počet sportujících dětí, tedy to, co chceme, tak se meziročně zvyšuje. Zvyšuje se už další rok po sobě a pro příští rok opět objem těch prostředků, které tam půjdou, to znamená, z 960 milionů to půjde někam k jedné a půl miliardě. A počet klubů, které si žádají a které mají sportující děti, tak věřím, že se bude blížit šesti tisícům, což v tuto chvíli z registrovaných asi devíti tisíc klubů je poměrně solidní číslo.

Ale, a teď se dostávám k jádru pudla, nebudu zastírat, že sport je jednou z agend velkého Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. To znamená, že plně v souladu s programovým prohlášením vlády jakékoliv zlepšení v oblasti sportu, které tyto dobře nastartované procesy posune dál a umožní konkrétnímu vedení agentury, anebo ministerstva, když to tady padlo, věnovat se pouze agendě sportu, je krok správným směrem.

Co se týká připomínek, které vláda měla k poslaneckému návrhu, který podepsalo, tuším, 51 poslanců, tak ano, máte pravdu. Řada rezortů ty připomínky vznesla a já musím říct, že jsme se na vládě dohodli, že zpracujeme a předkladateli, respektive zástupcům předkladatelů předáme vypořádání tak, jak bychom si představovali my jako ministerstva, že budou ty připomínky vypořádány. K tomu došlo. To znamená, že pan kolega Hnilička má k dispozici v podstatě paragrafové znění k těm jednotlivým připomínkovým bodům. Takže za mě ty připomínky, které vláda měla, jsou zpracovány a myslím si, že mohou být velmi dobře diskutovány v rámci dalšího procesu, respektive tohoto legislativního procesu. To znamená, je tu připraven komplexní pozměňovací návrh, nebo podklady pro kompletní pozměňovací návrh, který samozřejmě musí dát předkladatel. A tím pádem je možné podle mého názoru brát ty připomínky vlády jako vypořádané, nebo připravené k vypořádání v dalším průběhu legislativního procesu. Tedy, mám-li to přeložit do jednoduché češtiny, pustit do dalšího čtení tento návrh a tam je možné tyto věci zapracovat.

Děkuji, to je pozice Ministerstva školství.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Václav Klaus, připraví se s faktickou poznámkou pan poslanec Milan Hnilička. Poprosil bych, jestli by tady mohl po levé straně stolu být klid. (Poslanci v ministerských lavicích vedou diskuzi.) Děkuji.

 

Poslanec Václav Klaus: Já jsem chtěl říct ještě jednu věc. Zákony obecně mají být kvalitní. Je to o věcech, které mají platit dlouho. A jenom si uvědomte, že kdyby třeba tento zákon předložil, co já vím, pan poslanec Pávek s panem poslancem Krejzou, že by to takhle načetli. Tak přece veškeré stanovisko vlády by bylo negativní, nikoliv neutrální, ten zákon by byl okamžitě zamítnut, nebo by skončil na nějakém 680. místě a do Vánoc by na něj nedošlo. Tohle je jeden fakt.

A druhá věc, která je vážnější. Matematici tomu říkají důkaz sporem. Přece stejně problémů jako ve sportu je ve školství. Čili můžeme říct, ve školách je spousta problémů, s financováním, studenti nic neumí a tak dále, no tak založme Školskou agenturu, jmenujme tam pět dozorujících poslanců a ministr Plaga se stane ministrem mládeže. To je přece úplně stejná logika, jakou teď tady používáme pro blaho toho sportu. Předsedkyní Školské agentury by byla třeba paní Rutová ze školského výboru.

Čili to je úplně stejná logika, kterou my tady používáme, a tváříme se, že tím ten systém jakoby napravíme. Ale ta správná metoda by byla interpelovat ministra Plagu, že? Tlačit na něj my opozice ještě víc. Vládní poslanci taky, aby nebyla ostuda. Co s tím sportem je, už to změnili to rozdělování, kdy to změní, proč to změní? To jsou přece ty normální kroky, jak to má probíhat. A my tady čtyři hodiny už se bavíme o technicistním, jako kdy bude agentura. Pomalu ještě sídlo tam chybí, abychom tam dodali. To dodáme ve druhém čtení. Takže asi tak.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Dalším pan poslanec Milan Hnilička a připraví se pan poslanec Jan Volný, všechno faktické poznámky. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Milan Hnilička: Já bych chtěl jenom reagovat prostřednictvím pana předsedajícího na pana ministra a podpořit přesně to, co říkal. Dneska na odboru sportu je obrovská snaha vylepšit ty programy a ty výzvy. A to, co tam bohužel chybí, jsou prostředky, nebo jaksi ten bihekl, jak to dostat do těch klubů. Ten program Můj klub, který se týká financování všech tělovýchovných jednot a malých i velkých sportovních klubů, je závislý na tom, že oni, to sportovní prostředí, zadávají počet členů a my dneska bohužel nemáme, jak zkontrolovat, jestli ve skutečnosti tam ten počet členů je. Tudíž jednoznačně podporuji snahu na Ministerstvu školství s tím něco udělat, to jednoznačně podporuji. Ale bohužel jak personální, tak odborné zázemí na tomto odboru není. V dnešní době tam funguje v podstatě dvacet zaměstnanců a to při rozdělování tolika prostředků v podstatě nestačí.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Jan Volný.

 

Poslanec Jan Volný: Pane předsedající, děkuji. Zdravím všechny kolegy a kolegyně. Já bych chtěl trochu polemizovat tady s výrokem pana kolegy Klause mladšího. On přirovnal postoj ke sportu ke školství, že ve školství jsou také problémy. Já si myslím, že tato aktivita, která jistě není úplně dokonale napsaná, chce sjednotit ten postoj a financování sportu. A tady u mnohých předřečníků bylo správně řečeno, že je to roztrhané, že každé ministerstvo má nějaký obolus peněz na podporu sportu. Těch ministerstev a těch orgánů, které do sportu dávají peníze, je možná pět, možná šest. Tady je snaha to dostat pod jednu čepici, pod jednu kontrolu. A nejenom proto, aby se kontrolovalo, zda to je účelně vynakládané, samozřejmě je to nutná podmínka, aby to fungovalo, ale také, aby se to vzalo v celé šíři.

Já jsem také bývalý sportovec, reprezentant, a následně jsem byl v Mariánských Lázních dlouholetým trenérem. A vím, jak ti trenéři, ti nadšenci, jsou schopni buď podpořit, udržet, anebo úplně zničit vztah ke sportu na takových městech, jako jsou Mariánské Lázně. A kolikrát byli naprosto neoceněni a naprosto plonkoví, protože to dělali jenom z lásky. Oni to budou dělat možná dál, ale pokud nebudou vidět aspoň nějaké minimální ocenění, tak dřív nebo později je ty rodiny, ty manželky prostě zatlačí na to, aby chodili spíš někam na brigádu, než aby každý den byli na stadionu.

Já bych moc prosil, abychom tomuto zákonu dali prostor. Nebudeme ho uspěchávat, nebudeme zkracovat lhůty, pojďme o tom diskutovat. Mně se líbil projev pana kolegy Jandy. (Upozornění na čas.) Pojďme tomu dát prostor! Děkuji. (Poslanci hlučí.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Poprosím tentokrát pravou stranu jednacího sálu, aby ztišila svoji hladinu hluku. Děkuji.

V obecné rozpravě je přihlášen pan poslanec Ivo Pojezný, připraví se pan poslanec Juránek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivo Pojezný: Děkuji za slovo. Pěkný podvečer, dámy a pánové. Chtělo se mně říct pěkné odpoledne, tehdy jsme začali, už máme podvečer. Myslím, že tato Sněmovna začíná trpět jakousi poslaneckou nemocí, to jsou faktické připomínky, které potom zvrhnou celou debatu úplně někam jinam, než jsme ji původně vedli. Já jsem toho nevyužíval, protože jsem věděl, že budu vystupovat, a tak se mohl rozhodnout každý kolega. Myslím, že je to férové.

Proto mi dovolte nejdříve reagovat na některé kolegy. Například na pana kolegu Bauera, který tady vyzval pana ministra, aby hovořil. On se nechal vyprovokovat, možná, že mohl ještě chvilku počkat, paní Valachovou, bývalou ministryní, ale možná, že mohl taky požádat bývalého ministra školství z jeho řad pana Fialu, a to je právě to nejtragičtější období ve financování sportu. Myslím, že pan kolega Hnilička byl velmi mírný, když nás informoval jenom o nějakých drobných průšvizích, ale já to uvedu trošku na pravou míru.

Nejvyšší kontrolní úřad jasně definoval v období 2011 až 2013, a to je ta černá můra našeho českého sportu, že MŠMT selhalo jako garant v oblasti sportu. Nebylo schopno stanovit měřitelné cíle a přerozdělovalo prostředky, aniž by mohli vyhodnotit výsledný efekt, které dotace mají přinést. Teď pozor: z více než tří miliard poslalo víc než 1,2 mld. příjemcům na základě neúplných, chybných, pozdě dodaných nebo zcela chybějících žádostí o dotace. Jedna miliarda putovala příjemcům, kteří naprosto nesplňovali podmínky pro přidělení dotací. No tak se nemůžeme divit, že potom existuje nějaká poslanecká iniciativa, která prostě z toho chce ven, a že byl vytvořen nějaký návrh novely zákona o podpoře sportu.

Pan Jakub Janda, pan kolega Janda, velký fanda sportu, taky říkal, že nechce, aby se platily nějaké šampusy, já mám dojem, že na této úrovni je to spíš drahé šampaňské, nebudu říkat, v jaké ceně nějaké té lahve šampaňského, aby se neplatily politikům. No tak se podívejme zpětně právě na ten sport, kteří politici navštěvovali významné sportovní události v České republice. Já jsem tam neviděl příliš zástupce levice, ale viděl jsem tam vždycky zástupce z ODS. Vzpomeňme například na fed cupy, tenisové turnaje apod. Ano, byli hoštěni. A vzpomeňme si na toto období, kdy byli úředníky stanoveny jasné mantinely a nějaký žebříček pořadí, které sportovní kluby finance dostanou. No co se stalo? Až byl ten žebříček zpracovaný podle jasných pravidel, tak přišel náměstek ministra, škrtl celou stránku a napsal tam to, co chtěli právě ti mafiáni, proti kterým tato novela zákona o podpoře sportu bojuje.

Samozřejmě i pan Bartoň, který se dotkl této novely, no nejde jasně o nic jiného než o tu kontrolu poslednímu příjemci finančních prostředků. Bez toho bych vůbec tuto novelu nepodepsal. A není možné, abychom, a to byl vždycky návrh občanských demokratů - dejme to svazům, oni si to nějak přerozdělí.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Prosím vás, já vás přeruším! A pokud nebude klid v jednacím sále, hlavně z pravé strany, tak nebudeme pokračovat. Děkuji. Můžete pokračovat.

 

Poslanec Ivo Pojezný: Děkuji. Chtělo se mi říct, pane učiteli, ale pane místopředsedo, za ztišení svých kolegů.

No a dopadlo to velmi tragicky. To přerozdělení bylo neefektivní, špatné, a pokud se přerozdělovalo přes svazy, tak kam došly ty finance? Došly na mzdy různých funkcionářů. A vzpomeňme si jenom na dopis, já bych řekl, kdy zneužili paní Čáslavskou asi před třemi lety, když jsme dostali dopis, jednotlivé kluby, abychom z Českého olympijského výboru udělali největší autoritu, která ty finance bude přerozdělovat. Ale oni dostali tu možnost. Dostali možnost přerozdělit finance z loterií. Mám dojem, že to bylo nějakých 600 milionů korun. Měli to dát hlavně na děti, mládež a na trenéry mládeže, a z těch 600 milionů korun, jestli jste se na to dívali, přišlo 400 tisíc právě na děti a mládež. Ze 600, nebo více než 600 milionů korun.

Já chci říct, že jsem tuto novelu zákona podepsal s naprosto čistým svědomím, že je to jediný možný krok v současné době nějak vybřednout z těch velkých problémů našeho tak bohužel korupčně zasaženého sportovního prostředí, a to zavirovaného nejen korupcí, ale taky špatným, neefektivním, netransparentním přerozdělováním finančních prostředků. A jsem taky rád, že tato novela reflektuje na ten obrovský význam sportu a jeho společenské postavení pro jeho mimořádnou důležitost, na kterou se bohužel zapomínalo už někdy od roku 1990. A když se podíváte, kolik finančních prostředků šlo ze státního rozpočtu, tak jsme byli skutečně na chvostu Evropy. Neříkám Evropské unie. Skutečně celé Evropy. Mám dojem, že jsme byli někde na druhém místě, za námi bylo pouze Rumunsko.

Já to ale cítím jako teprve první krok a je potřeba oddělit zákon o podpoře sportu a zákon o sportu. Právě tím druhým krokem, ten by měl směřovat k novému zákonu o sportu, ale samozřejmě i k dostatečnému zafinancování prostředků a určitě v neposlední řadě ke zkvalitnění kontrolních mechanismů. A myslím si, že tato novela k tomu naprosto jednoznačně směřuje.

Podstata financování musí zůstat, tak jak to nakonec říkal pan ministr, na přímém financování klubů, především s důrazem na sportování dětí, mládeže, ale také na pomoc zdravotně postiženým, na národní reprezentaci, na mezinárodní sportovní akce na našem území a nesmíme zapomínat ani na propagaci sportu. Ale pozor, hlavně na propagaci ne mezi dospělými, ale hlavně na tu propagaci, která osloví naše malé děti. To nejcennější, co máme. A bohužel díky tomu, kam byl veden tento sport, tak nám vznikla celá generace, která nikdy nesportovala. To jsou lidé do 40 let, kteří dneska zakládají rodiny, mají své děti a já naprosto pochybuji o tom, že tito lidé povedou své děti ke sportu.

Vím, že ubývá sportujících dětí na celém území Evropy. Víme, že u nás je to tragické v tom, že například za posledních šest let ukončilo svoji činnost na 350 fotbalových klubů, tzn. těch, které jsou na malých vesnicích, a tohle břímě si určitě poneseme dlouho. I když vím, že v celé Evropské unii skončilo ve fotbale za posledních pět let myslím osm milionů fotbalistů. Tragédie je taky v tom, že ti, kteří sportují, většinou v 15 letech úplně končí se sportem a nepokračují dál v dorosteneckém věku.

Sportu samozřejmě také chybí po léta obrovské množství investic. Už to tady bylo řečeno. Pokud máme sportovišť za více než 90 miliard korun, tak podle nějakých - mám dojem, že ČUS s tím vyšlo, že vnitřní zadluženost na sportovištích je přes 60 miliard korun. Navíc je to většinou infrastruktura, která byla vybudována před rokem 1989.

Vznik agentury, tedy jakéhosi malého ministerstva sportu, jsme podporovali již v minulosti a záměr vytvořit optimální a profesionální subjekt zabývající se sportem, který má samostatnou rozpočtovou kapitolu a navíc s optimálními kontrolními mechanismy, je z mého pohledu nesmírně žádoucí. Tím by nemělo docházet k nehospodárným jevům, mnohdy s kriminálním pozadím, a je to zcela zásadní krok a velmi důležitý krok pro očistu sportu od různých lobbistických skupin napojených na tuto oblast.

Já vidím tedy novelu jako nástroj pro zkvalitnění podmínek celého sportovního prostředí. Vidím, že to zefektivnění financování sportu podpoří také navyšování finančních prostředků, že tak dostane zelenou. Budu věřit vládě, budu věřit i Milanu Hniličkovi, který to má prosadit v současné vládě, že tomu tak opravdu bude. Ale jsem taky pevně přesvědčený, pokud ta agentura bude zřízena, že Nejvyšší kontrolní úřad po letech nebude mít důvod ukazovat na tak závažné nedostatky, které tady byly bohužel v té minulosti. Proto jsem podepsal ten návrh. A jsem pevně přesvědčený, že ten návrh je kvalitní. Může se to samozřejmě změnit - není to o Milanu Hniličkovi, jak jsem slyšel z mnoha stran, protože on tu dneska je, zítra tu být naprosto nemusí, může tam být někdo jiný. Souhlasím i s tím přesahem toho funkčního období, aby zasahovalo do více těch parlamentních voleb. Je to jenom dobře. Já věřím, že sportovní prostředí to bude přijímat velmi pozitivně, a je vidět, že i přes ty velké střešní organizace, které to podpořily, tak moje informace jsou ty, že to podporují i ty malé a věří, že to sportovní prostředí se rapidně zlepší. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji. Mám tady tři faktické poznámky. První je pan poslanec Kopřiva, připraví se pan poslanec Václav Klaus. I pan Adamec je v pořadí faktických poznámek.

 

Poslanec František Kopřiva: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem rád, že ta diskuse běží a všichni se chtějí vyjádřit, ale máme dneska ještě zařazené další dva body napevno a i ty bychom měli probrat. Takže bych si dovolil navrhnout prodloužení jednání dneska po 19. hodině, tak aby se stihly projednat body 50 a 52, neboť byly na dnešek zařazené. A myslím si, že když se zařadily, tak panuje všeobecná shoda na tom, aby se i probraly. Chápu, že někteří třeba o tom mluvit ani nechtějí, protože jim to třeba nepřijde vhodné, ale myslím si, že bychom to dneska probrat měli. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Tento návrh musíte vznést jménem dvou poslaneckých klubů, jinak o tom nenechám hlasovat. (Hluk v sále. Poslanci na zagongování přicházejí do sálu.) Já jsem rád, že poslanci přišli do sálu všichni, ale bohužel návrh pana poslance Kopřivy o prodloužení jednacího dne je nehlasovatelný z toho důvodu, že tento návrh musí vznést dva poslanecké kluby.

Dalším s faktickou poznámkou je pan poslanec Ivan Adamec. (Velký hluk v sále.)

 

Poslanec Ivan Adamec: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já nevím, jestli vás v tuto chvíli překřičím, nicméně chtěl jsem reagovat na pana kolegu z levé strany, kdy tady říkal některé věci, jak to bylo velmi špatné za těch ošklivých pravicových vlád. Tak pan předseda Fiala tu není, nemůže se bránit. Já bych chtěl jenom konstatovat, že v roce 2010 až - teď přišel - 2012 byl ministrem školství pan Dobeš a pan předseda Fiala byl od května 2012 do června 2013, kdy padla vláda. Takže si každý udělejte obrázek, kdo ty rozpočty připravoval a jak to bylo, jak se konzumovaly. A mimochodem nevím, čí náměstek byl vyslýchán a zavřen policií, kdo pak vedl posledních pět let Ministerstvo školství a tělovýchovy. Tak jenom abychom si to ujasnili. Jinak samozřejmě já chápu to, co tady padlo, nemám problém s tím, že -

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pardon. Já poprosím Poslaneckou sněmovnu, aby se opravdu ztišila, protože je velice nepříjemné mluvit do hučícího sálu.

 

Poslanec Ivan Adamec: Mně to nevadí. Já to klidně zopakuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Počkáme. Já vám ten čas nastavím.

 

Poslanec Ivan Adamec: Takže já znovu opakuji, že je třeba používat fakta, tak jak skutečně byla ta fakta, a neházejme ty problémy na někoho jiného. Já si myslím, že vůbec bychom se neměli vracet do minulosti v tuto chvíli.

Máme před sebou závažnou otázku. Podívejte se, za jakého zájmu vlády tady probíhá projednávání tohoto bodu. (Ve vládní lavici sedí dva ministři.) Já si myslím, a znovu opakuji, že by to měla být vládní priorita číslo když ne jedna, tak aspoň dvě. A nedělejme tady z toho obviňování se, jak to bylo v minulosti. Já si myslím, že dneska do této doby víceméně veškerou zátěž nebo většinovou zátěž financování sportu nesly obce, města a kraje. Takže já nemám nic proti tomu, že to chceme změnit, ale otázka je jak. A s tím zásadně nesouhlasím, protože já ten návrh považuji za velmi nekvalitní.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji i přesto za dodržení času. A poprosím pana poslance Václava Klause s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klaus: Já jsem také chtěl zareagovat na pana poslance Pojezného, a sice s tím, že se mi nezdá důstojné zatahovat nějaké otázky minulosti do věcného projednávání zákona o sportu. Někomu se ten zákon líbí nebo ho předkládá, někomu se nelíbí, vznášíme proto argumenty. Ale vy sami velice úzkostlivě vždycky reagujete, když vám tady někdo předhazuje třicet let staré záležitosti, čemuž rozumím, když třeba někteří z vás nejsou až tak staří, tak na to velice reagujete, že za to nemůžete, ale zrovna tak co sám nerad, nečiň jinému. Při věcném projednávání zákona tady předhazovat něco před sedmi lety, devíti lety, kdo byl ministr, není k meritu věci. K meritu věci je, jestli je ten zákon kvalitní a správný, nebo není. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Tak další s faktickou poznámkou pan poslanec Ivo Pojezný.

 

Poslanec Ivo Pojezný: Vážení kolegové, já jsem začal svůj projev tím, že reaguji na své předřečníky. A jelikož moji předřečníci právě o té minulosti hovořili, tak jsem jim to vrátil. Nic víc. Já jsem se o tom vůbec nechtěl bavit. Ani o těch zprávách Nejvyššího kontrolního úřadu, nechtěl jsem reagovat, vy jste s tím přišli. Kdybyste s tím nepřišli, tak jsem na to nereagoval. Asi jste mě neposlouchali. Reagoval jsem konkrétně na pana kolegu Bauera a pana kolegu Jandu. Nic jiného jsem neudělal. To, že na mě reagujete potom, že to nemám zatahovat, tak proč jste to sem zatahovali vy? Já bych řekl jenom k té novele zákona o podpoře sportu a nic víc. Takže neosočujte mě. Já jsem reagoval pouze na vás. (Potlesk z řad KSČM.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S přednostním právem pan poslanec Kubíček.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já si dovolím jménem dvou poslaneckých klubů ANO a ČSSD navrhnout jednání po 19. hodině do projednání tohoto bodu.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Ano. O tomto návrhu nechám hlasovat. Takže já vás odhlásím.

 

Budeme hlasovat o návrhu dvou poslaneckých klubů ANO a ČSSD o doprojednání tohoto bodu i po 19. hodině. Počet se ustálil.

Já zahajuji hlasování... Teď jsem zahájil hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování 172, přihlášeno 147 poslanců, pro 106, proti 8. Návrh byl přijat.

Budeme pokračovat dál. Ve faktických poznámkách je přihlášen pan poslanec Jan Lipavský, připraví se paní poslankyně Dana Balcarová. Odhlásil se, tak paní Balcarová. Taky se odhlašuje, takže jdeme do rozpravy. V rozpravě je přihlášen pan poslanec Juránek. Prosím, máte slovo. (V sále je obrovský hluk!) Poprosím ještě jednou, než udělím slovo panu poslanci Juránkovi, o to, aby se Poslanecká sněmovna ztišila, abychom mohli doprojednat tento bod. Děkuji.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Juránek: Vážený pane předsedající, vážení předkladatelé, vážený pane ministře, teď myslím ministra školství, já jsem velice rád, že tady proběhla tato debata. Já jsem do ní nevstupoval a ani nechci reagovat na ty, kteří byli přede mnou, protože si z toho beru to, že o tento zákon je velký zájem. A ještě to doplním o jedno, je ještě větší zájem o to, abychom tady měli zákon o sportu jako takový. A to si myslím, že je věc, o kterou se usiluje velice dlouho, a vůbec se tady tato věc nedaří.

Nebudu mluvit o minulosti, ani kdo za to může. To není důležité. Důvod, proč tato situace vznikla, je, že to už je zoufalství těch, kteří jsou a žijí se sportovním prostředím víc než jenom tím, že se dívají z gauče. Protože oni chtějí, aby nějakým způsobem bylo sportovní prostředí řešeno lépe shora. Protože to, co dělají obce, za to jim moc děkuji, obce dělají, co mohou, ale mají určitou míru rozpočtu a určitou míru zodpovědnosti. Kraje se také velmi snaží a myslím si, že když jsem se díval na souhrnnou zprávu, co kraje dávají do sportu, že kraje dávají na to, co mají z rozpočtového určení daní, maximum. V každém tom kraji se najde někdo, kdo nějakým způsobem ten sport podporuje.

Jestli teď mluvíme o tom, tak samozřejmě my se musíme zabývat tím zákonem o sportu a v něm budeme řešit velkou část připomínek, které tady zazněly, a já se pod ně klidně připodepíšu, klidně je budu řešit a budu z toho mít velkou radost, že už byly dnes naneseny, ale že jiným způsobem budou řešeny systémově a že to budeme řešit. (Hluk v sále neutichá!)

Je to důležité, zaznělo to tady, je důležité, abychom tohle řešili. Ale teď jsme u té podpory. Já bych teď řekl, prosím vás, my jsme se dostali do situace, že podpora není a nemůže být řešena. Já děkuji panu ministrovi za to, co se řeší. Že se jako kritérium objevil na prvním místě počet dětí, myslím ve věku šest až dvacet tři let (upozornění od zpravodaje: jedna až dvacet tři), dokonce jedna až dvacet tři, omlouvám se, ať je to přesně, to je velký posun dopředu.

Já vám řeknu, že situace, která nastala například u nás ve školách, je naprosté šílenství. Když jsem chodil do školy, byl tělocvik nejpopulárnější. A jestli někdo nechodil do tělocviku, tak to byla tak velká ostuda, že i kdyby měl zlomenou nohu, tak by tam chodil, předstíral a pajdal. V současné době, a to už je deset let zpátky, dochází k tomu, k čemu došlo třeba v Jihomoravském kraji na jedné ekonomické škole, kde tehdy byla samá děvčata, že tam do tělocviku nešla ani jedna. Představte si, že na celé škole nebylo ani jedno děvče, které by chodilo na tuto školu. Pan ředitel to řešil, už je to dvanáct let zpátky, ať řeknu, jak to je. Řeknu vám, že hledal řešení v rámci školy. Já schválně uvedu, jakým způsobem se k řešení nakonec dostal. On vypsal výběrové řízení na učitele tělocviku, přišla tam jedna učitelka a řekla: když mi to odsouhlasíte, já budu v hodinách tělocviku dělat aerobic. Ne že by se přihlásila polovina děvčat, všechna děvčata na té škole se přihlásila do tělesné výchovy. (Poslanci hlučí.)

Já tady dávám jenom takový návod. V té škole se to zvládlo, ale už se to nezvládlo na té celostátní úrovni. Nezvládla se ani třetí hodina tělocviku. A v současné době je tělocvik nenáviděný předmět. Já moc prosím, abychom i tím, že pomůžeme těm trenérům, že pomůžeme nějakým způsobem v rozdělování peněz a že podpoříme tuto agenturu, respektive to čtení, které zde máme do druhého čtení, tak abychom mohli naplnit -

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pane poslanče, já vás přeruším, protože míra hluku... v jednacím sále je opravdu... nedůstojná Poslanecké sněmovny... Já bych vás poprosil, abyste pokračoval, protože jsme se ztišili. Děkuji vám.

 

Poslanec Stanislav Juránek: - abychom mohli naplnit některé věci, které se řeší od roku 1995. My tady mluvíme o tom, že agentura dá dohromady rejstřík. Ne že by neexistoval rejstřík, ale v rejstříku je 10,5 milionu sportovců. Je to marné. Pořád se k tomu číslu 10,5 milionu blížíme a dostáváme se do té situace, že nedokážeme podchytit, jestli je někdo ve třech jednotách, nebo jestli je v jedné, a ani nedokážeme přesně podchytit, jakým způsobem jsou ty děti například přijímány. To znamená, už jenom to, že dáme za úkol téhle agentuře, aby se postarala o ten rejstřík z trošku jiné podoby, že to bude jejich náplň, to je obrovský přínos směrem do sportovního prostředí.

Stejně tak, prosím vás, se sportovišti, která máme. V každém kraji se to zmapovalo nějak jinak, v každém městě se to zmapovalo nějak jinak podle nějakého systému, ale my jsme nenašli ještě ani ta správná kritéria, na základě kterých to potřebujeme vyhodnotit, protože si představte, že máme tělocvičny, do kterých se nevejde podle pravidel ani košíkářské hřiště. Když budu mluvit o volejbalu, kolik máme hal, kde můžeme hrát podle pravidel. Ani v těch školách, když se staví tělocvičny, se na tyto věci nedbá. Je zapotřebí, abychom tyhle cesty hledali. Mně by nevadilo, kdyby existovalo Ministerstvo školství, nicméně teď v tuto chvíli na základě toho... pardon... (upozornění od zpravodaje) Děkuji. Ministerstvo školství existuje, ale myslel jsem Ministerstvo sportu. Nevadilo by mi, kdybychom k této věci dospěli, ale to je těžší cesta než najít cestu teď k té agentuře. Proto si myslím, že agentura je správný krok tím směrem, abychom tomu sportovnímu prostředí výrazně pomohli, a to výrazně tím, že se tam budou připravovat i ty koncepční materiály, protože nebudou mít nic hlavnějšího na starosti, než jak tu koncepci sportu vytvořit. (V sále je stále velký hluk a neklid!)

A teď vám řeknu ještě jednu věc. Já jsem, u někoho přede mnou to zaznělo, určitě pro ten masový sport, takový ten sport pro širokou veřejnost. Jsem pro to, aby děti, které v tuto chvíli jsou většinou s nadváhou, trošku ubraly. Ale jsem také pro tu reprezentaci. Víte, totiž jestliže jim nedáme tu motivaci těch našich sportovců, jestliže nevytvoříme na druhé straně i ten prostor pro reprezentaci, tak nejsme schopni je k tomu sportu přitáhnout a ani jim ukázat, jak je to dobré, že nějakým způsobem sportují. Proto jsem se k této věci přihlásil a jsem také podepsán mezi předkladateli. Vím, že to má řadu vad, ale připomínky, které jsou z jednotlivých ministerstev, jsou už jejich řešení navržena přímo v paragrafovém znění. To znamená, že to není, že by se vařilo z vody, že by se muselo něco znovu připravovat. Ta ministerstva s tím vyslovila souhlas. A základem pro mě je, že s tím souhlasí ministr školství, jak tady zaznělo, musím to říct celé, školství, mládeže a tělovýchovy, abychom nezapomněli na to, že tam ta tělovýchova také patří. Z toho pohledu je to pro mě, že jsme už teď udělali obrovský krok kupředu. A já děkuju všem, kteří se tím zabývali a zabývají.

Prosím vás, ono se nás to dotýká úplně všech, protože se to dotýká úplně každého dítěte. Jestli máme děti, nebo jestli máme vnoučata, všech se to v tuto chvíli dotýká. A můžeme do toho zapracovat všechno, včetně toho zdravotního sportu, protože tam ten přesah k tomu zdravotnictví v okamžiku, kdy jsme jako národ ztloustli, a máme na to statistiku, že jsme výrazně ztloustli, co se týká našich dětí, tak to už samozřejmě hraničí. Ale ministr zdravotnictví tady není, ale věřím, že ministr zdravotnictví to také podpoří.

A teď k té agentuře jako takové potřebuji určitě, abychom si řekli a přijali to, že to je ta cesta, kterou půjdeme, abychom opravdu nezapomněli na to, že jsme se na téhle věci shodli, aspoň většinově. Ale já budu rád, když ty připomínky, které tady byly, budou zapracovány do dvou zákonů. Máme o tom koneckonců stenografický záznam, takže si to všechno můžeme přečíst, protože tady to nepovažuji za ztracené hodiny, které jsme tomu věnovali, protože v rámci těch hodin tady zazněla i příprava na ten zákon o sportu. A o sportu jako takovém nebude rozhodovat agentura. Ten zákon o sportu budeme schvalovat tady. A když budou koncepční materiály té agentury, tak se zase dostanou sem, protože koncepční materiál té agentury nemá kdo jiný schválit.

To znamená, já tady považuji za velmi důležité říct, že jsme dnes udělali první krok, a děkuji všem, kteří se na tom prvním kroku podíleli. Děkuji, že jste mě vyslechli. Snažil jsem se nevstupovat těmi dvouminutovými ani reagovat teď na ty, kteří nějakým způsobem něco řekli, protože jsem chtěl, aby nám zůstal takový ten ucelený pohled na sport. A říkám, že děkuji všem. Ale chci ještě na závěr speciálně poděkovat tomu, že ten určitý výpadek, který ze strany státu vznikl, tak že tento výpadek je z velké části kompenzován na těch obcích a krajích.

A na závěr vám řeknu jenom jedno postesknutí. Víte, já se teď stavím do toho, že patřím do sportovního prostředí, a my jako sportovní prostředí jsme jednu věc v minulosti prohráli. Ta prohra byla velká a těžká a jmenuje se Sazka. Doufám, že se další takové chyby ve sportovním prostředí nedopustíme.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dovolte, abych přečetl omluvy. Je tady omluven pan poslanec Ondřej Benešík od 19 hodin do konce jednacího dne. Dále se omlouvá pan poslanec Mikuláš Peksa z osobních důvodů od 19 hodin 5 minut 31 sekund 157 milisekund a 486 mikrosekund. Byl jsem požádán, abych to takhle přečetl a přesně specifikoval čas odchodu pana poslance Peksy. A dále se omlouvá pan místopředseda Okamura do konce jednacího dne.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, máme tady poslední přihlášku do rozpravy. Byl bych opravdu rád, kdybychom pana poslance Válka nechali přednést svoji řeč v důstojném a klidném prostředí, abychom se mohli dobrat k závěru projednávání tohoto bodu. (Poslanec Válek: Děkuji, pane předsedající.) Pardon, pane poslanče. Pardon, pane poslanče. Myslím si, že stále... Nerozumím tomu, proč se neumíme někteří zklidnit, a pokud chceme něco projednávat, tak ať to projednáváme v předsálí. Děkuji. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Ještě jednou děkuji, pane předsedající, ale v Poslanecké sněmovně je vždycky důstojné prostředí, tak toho já se nebojím. A vzhledem k tomu, že máme poměrně hodně studentů samoplátců, jsem zvyklý přednášet před těmi, kteří v podstatě nevědí, o čem mluvím. A tady tohle nehrozí. (Smích v plénu.) Já teď dumám, jestli mám taky říct, jak tady bývá zvykem, že budu krátký. Tak to neřeknu. Nebudu krátký, ale budu stručný, jestli to jaksi pomůže.

Chtěl bych říct, že se bavíme o sportu. Hledal jsem si tedy, co je to sport. Našel jsem si, že slovo sport je z anglického slova disport a že znamená obveselení a rozptýlení. Tak úplně jsem neměl pocit, že tady toto je to, o čem se bavíme. Ale zaznělo tady, že ten návrh podporuje Obec sokolská, a to se mi velmi líbilo. Kolega profesor doktor Tyrš, který byl univerzitní profesor, pedagog - a my jsme se tady bavili o profesorech - podobně jako Pierre de Coubertin, definoval sport poněkud jinak. Definoval ho slovem kalokagathia. Kalokagathia je z řečtiny a znamená harmonii a symbiózu mezi duchem, myslí a tělem. A já si myslím, že o tom bychom měli debatovat a to by tady mělo zaznít. A já si na to nechám, pokud se to posune do druhého čtení, v druhém čtení dostatek prostoru.

Chtěl bych říct velmi stručně tři věci. První věc bych se chtěl zmínit o bafuňářích. Bafuňář z anglického buffoon znamená šašek nebo veselá kopa, a to určitě bafuňáři, tak jak je známe z českého sportu, nejsou. Jsou to gauneři a lumpi, kteří okrádají sportovce o peníze.

Druhou věc, kterou bych chtěl zdůraznit, tak z mého pohledu jsou sportovci vrcholoví, výkonnostní a rekreační. Já si nesmírně vážím vrcholových sportovců, tak jak si vážím nositelů Nobelovy ceny. Velmi si vážím výkonnostních sportovců, tak jak si vážím těch vědců, kteří se živí bazálním výzkumem. Ale to, co bych já chtěl, abychom podpořili, jsou rekreační sportovci, tedy ti, kteří právě tu harmonii těla a ducha, sportují ve svém volném čase. A ty bych chtěl podpořit. Tedy pokud by vznikla taková agentura - chci věřit tomu, že debata o tom zákoně, o té agentuře, bude velmi otevřená a bude se ten původní návrh měnit - tak pak bych rád, aby finance byly rozděleny velmi jednoznačně a jasně v duchu navrhovaných grantových agentur na finance pro vrcholový sport, výkonnostní sport a rekreační sport, protože tak jako ve vědě nemůže tým, který chce bádat z malého okresního pracoviště, soutěžit s týmem z výzkumného ústavu nebo z univerzity, tak těžko mohou stejnou sumu peněz kompetovat rekreační sportovci a vrcholoví sportovci.

A proč mně jako lékaři jde o tuto změnu? Protože kdo se na mě podívá, hned vidí na první pohled, že nejsem ani vrcholový, ani výkonnostní, byť rekreační sportovec jsem. Proč mi o tuto změnu jde? Protože se zvyšuje obezita našich dětí. Zvyšuje se obezita populace, což vede ke zvyšování počtu chorob.

Závěrem bych chtěl upozornit na jeden velmi zajímavý výzkum, který probíhal v Anglii v souvislosti s olympiádou v Londýně v roce 2012. Angličtí olympionici postupně získávali méně a méně peněz a poté, co byla schválena olympiáda do Londýna, tak se parlament, sněmovna rozhodla, že dramaticky zvýší peníze, které půjdou do olympioniků, do přípravy olympioniků, anglických olympioniků. A ano, v Londýně skočili angličtí olympionici na třetím místě. Pod jakou záminkou tyto peníze byly do těchto olympioniků investovány? Ta záminka, nebo ta obhajoba byla velmi jednoduchá. Tím, že podpoříme olympioniky, zpropagujeme sport, mládež a děti začnou více sportovat, budou zdravější, budou štíhlejší. K naprostému zděšení všech těch, kteří tento projekt prosazovali, došlo k úplnému opaku. Ten jeden olympionik stál snad stokrát víc než předtím, ale populace dál tloustla, děti dál méně sportovaly. A ty příklady, ty krásné příklady z Londýna 2012 nevedly k tomu, že by mládež víc sportovala.

Já věřím tomu, že kolegové vrcholoví sportovci, kteří jsou v našich řadách a kterých si osobně velmi vážím, mají především zájem o to, aby děti sportovaly, aby byly děti zdravé, a že toto bude cílem té agentury. A pokud ano, pak má moji podporu. Pokud ne, pak nemá moji podporu a udělám všechno pro to, aby nebyla. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji panu poslanci. Nemám přihlášené žádné další poslance. Končím obecnou rozpravu. Případná závěrečná slova? Pan zpravodaj? Pan navrhovatel? Máte zájem? Ano.

 

Poslanec Milan Hnilička: Děkuji. Já bych jenom chtěl všem přítomným poděkovat za věcnou diskusi. I oponentům bych chtěl poděkovat za jejich názory, protože jedině takto se můžeme zlepšovat a pracovat na našem materiálu. A teď bych chtěl všechny požádat, aby nám dovolili se dostat i do druhého čtení, a tím pádem dneska hlasovali pro naší novelu. Takže děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan zpravodaj.

 

Poslanec Václav Klaus: Já se opět převtělím do role zpravodaje. Nebudu už mluvit o věcných věcech. Konstatuji, že debata byla věcná. Padly dva návrhy vrátit zákon k přepracování, z klubu Pirátů pan Bartoň a z klubu ODS pan Adamec.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Tak jak říkal pan zpravodaj, máme tady návrh na vrácení návrhu navrhovateli k dopracování. Já o tomto návrhu nechám hlasovat. Předtím vás odhlásím...

 

Takže než zahájím hlasování, budeme hlasovat o návrhu na vrácení předloženého materiálu k dopracování.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 173, přihlášeno 148 poslanců, pro 42, proti 81. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Není tomu... Ano. Je tomu tak. Prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem přesvědčena, že tento zákon tím, pokud vejde jeho platnost a účinnost a vznikne tady Národní agentura pro sport, tak se změní struktura veřejné správy. To znamená, že tato Národní agentura bude svým způsobem oddělena z Ministerstva školství. Proto dávám návrh, aby to bylo dáno garančnímu výboru, a to výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, protože to je právě ten výbor, který má na starosti veřejnou správu, a tím nejdůležitějším úkolem tohoto zákona je, že právě se změní tato struktura. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Nechám hlasovat o návrhu, aby garančním výborem byl určen výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 174, přihlášeno 148 poslanců, pro 99, proti 32. Návrh byl přijat. Konstatuji, že garančním výborem byl určen výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

 

Předseda Poslanecké sněmovny nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru nebo výborům k projednání? Mám tady faktické poznámky, ale... S přednostním právem pan předseda Michálek se hlásí. Faktické poznámky nejdou.

 

Poslanec Jakub Michálek: Tak já bych tedy navrhl ten výbor, který navrhoval i předseda Poslanecké sněmovny a který gesčně to má mít opravdu na starosti. Čili školský výbor.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Klaus.

 

Poslanec Václav Klaus: Prosím vás, teď jste rozhodli, že to odebíráte ministru školství a ze školství, a pak nám to budete přidávat. To je úplná komedie podle mě. Ten zákon stejně bude paskvil, když do toho budou vstupovat tisíce dalších poslanců. Paskvilem je už teď. Takže bych velice žádal, abyste nám to nepřidělovali do školského výboru, když jste nám to odebrali. Děkuji. (Smích a pobavení v sále.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Já nechám hlasovat o návrhu pana předsedy Michálka, aby jako dalším výborem byl určen výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Nechám hlasovat o tomto.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování s pořadovým číslem 175. Přihlášeno 148, pro 126, proti 12. Návrh byl přijat.

 

Pan poslanec Válek. (Silný hluk a neklid v sále.) Poprosím o klid!

 

Poslanec Vlastimil Válek: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, byť se to teď až bojím říct, ale doufám, že... Já bych tedy navrhoval, aby jedním z výborů nebo dalším výborem byl výbor pro zdravotnictví z důvodů, které jsem zmínil. Ale pokud budete proti a...

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Mám to brát jako návrh?

 

Poslanec Vlastimil Válek: Ano. Navrhuji, aby dalším výborem byl výbor pro zdravotnictví.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Nechám hlasovat o tomto návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 176, přihlášeno je 148, pro 52, proti 59. Návrh nebyl přijat.

 

Tímto jsme se vypořádali... Ještě se hlásí někdo? Já nikoho nevidím. Prosím vás, ještě paní poslankyně. (Opět silný hluk.)

 

Poslankyně Jana Levová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla navrhnout ještě výbor zemědělský. Děkuji. (Silný smích a pobavení v sále.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: No. Já samozřejmě o tomto návrhu nechám hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 177, přihlášeno je 146, pro 27, proti 78. Návrh byl zamítnut.

 

Nevidím žádný další návrh na přikázání. Konstatuji, že tento bod ukončujeme. Po dohodě poslaneckých klubů budeme pokračovat zítra v deset hodin podle programu, kde budeme probírat smlouvy... (Rozhovor mimo mikrofon.) Interpelace jsou zrušeny. Interpelace nejsou. Je to dohoda politických klubů.

 

(Jednání skončilo v 19.18 hodin.)

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.