Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Petr Fiala)

177.
Pozice české vlády a ministerstva průmyslu a obchodu
k nucenému prodeji ARCELORMITTAL a.s. Ostrava

Prosím, aby se slova ujala paní ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková. Paní ministryně, prosím.

 

Ministryně průmyslu a obchodu ČR Marta Nováková Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přeji vám všem dobré dopoledne. Sněmovna mě na návrh pana poslance Luzara požádala o aktuální informaci ve věci nuceného prodeje společnosti ArcelorMittal Ostrava. Jsem ráda, že při té příležitosti mohu využít, abych vás informovala o tom, co vláda a Ministerstvo průmyslu a obchodu v této záležitosti podniká a co podnikat může.

Pro úvod chci, aby zaznělo, že ani mně, ani celé vládě není situace s prodejem ostravských hutí lhostejná, a přestože má vláda v tomto ohledu velmi omezené kompetence, celý proces velmi pečlivě nejen sleduje, ale i aktivně jedná se všemi stranami, od majitelů přes odbory až po Evropskou komisi. Zásadní věcí je, že k privatizaci ostravské Nové huti došlo už před 16 lety, v roce 2002, kdy český stát ukončil probíhající restrukturalizaci a prodal svůj majoritní podíl 67,25 % akcií společnosti LNM Holdings. V roce 2007 vznikl holding ArcelorMittal a z ostravských hutí se pak stává ArcelorMittal Ostrava. Tedy od roku 2007.

V současné době firma vyváží své výrobky do více než čtyřiceti zemí světa a její roční výroba oceli dosahuje úrovně 2,4 mil. tun, přičemž výrobní kapacita je naplněna na 67 % celkové možné kapacity. Je dlužno podotknout, že tržby společnosti přitom kontinuálně od roku 2012 klesají, a to až na úroveň 1,4 mld. dolarů, což je 26,9 mld. korun v loňském roce. ArcelorMittal se dlouhodobě na tržbách celé skupiny podílí přibližně 2 procenty. Celé skupiny - mám na mysli celé evropské skupiny. Největší podíl výroby v hutích ArcelorMittal pak tvoří dlouhé a ploché válcované výrobky. Celá skupina ArcelorMittal pak produkuje přibližně 30 mil. tun plochých výrobků ročně, což je přibližně jedna třetina celkové evropské spotřeby oceli. Stojí za připomenutí, že současné celkové výrobní kapacity skupiny ArcelorMittal, kdyby byly plně naplněny, tvoří až více než 40 % roční evropské spotřeby. Je dobré vědět, že největšími trhy pro válcovanou ocel jsou v Evropě Německo a Itálie.

Italská ocelárna Ilva Group je nejen jednou z největších oceláren, ale produkuje ročně cca 6 mil. tun oceli. Ten důvod toho nuceného odprodeje je dán právě zájmem společnosti nebo skupiny ArcelorMittal o akvizici italské ocelárny Ilva Group. Italská akvizice by tedy pro skupiny ArcelorMittal ke všem jeho stávajícím hutím znamenala zisk více než polovičního podílu výroby válcované oceli v Evropě. Evropská komise tedy podmínila potenciální italskou akvizicí redukcí stávajících evropských výrobních kapacit celé skupiny ArcelorMittal, aby to neznamenalo ohrožení hospodářské soutěže a konkurenceschopnosti v rámci EU. Komise tedy stanovila podmínky, za kterých umožní Arceloru nakoupit italskou huť Ilva. Byl stanoven správce odděleného majetku, kterým se stal dosavadní generální ředitel Ashok Patil, a zároveň byl určen kontrolní správce, který se souhlasem Evropské komise, je to nadnárodní auditorská a poradenská skupina Grant Thornton.Úlohou tohoto kontrolního správce, který je přímo zodpovědný Komisi, je dohlížet na řízení prodávání společnosti až do dokončení jejich prodeje.

Na základě rozhodnutí Evropské komise tak musí skupina ArcelorMittal redukovat své výrobní kapacity, aby neohrozila hospodářskou soutěž v rámci EU. Mittal nabídl k prodeji šest svých hutí. V Rumunsku, v italském Piombinu, v Makedonii, v Lucembursku, v Lutychu a také ostravské hutě. Celkem se jedná o nabídku k prodeji 13,5 % výrobní kapacity ArcelorMittal v Evropě. Podle našich informací původní nabídka na odprodej byla nižší, kterou ArcelorMittal nabídl, a ta byla ze strany Evropské komise odmítnuta. Teprve až když skupina ArcelorMittal navýšila tento podíl na uvedených 13,5 %, byla nabídla pro Evropskou komisi akceptovatelná. Všechny společnosti dohromady, které jsem jmenovala, těch šest, mají přitom téměř shodnou roční produkci jako ta italská společnost Ilva, kterou chce Arcelor odkoupit.

Pokud jde o prodej ostravských hutí, který byl oznámen na jaře letošního roku, je dobré si připomenout, že prodej ostravských hutí se stal významným politickým tématem i významným mediální tématem. A je to pochopitelné, protože se jedná o velmi důležitého a významného zaměstnavatele v regionu.

Celý proces prodeje přitom podléhá schválení ze strany Evropské komise, která je jediná oprávněna kontrolovat plnění závazků plynoucích z jejího rozhodnutí. Je to výhradně Evropská komise, kdo posuzuje a kdo může aktivně vstupovat do procesu prodeje. Činí tak z pohledu zachování evropské hospodářské soutěže a eliminace monopolizace průmyslových odvětví v rámci EU z naší národní pozice, protože ta je pro nás podstatná. S Evropskou komisí jednáme téměř na denní bázi. Nicméně informace, které souvisí s vlastním obchodem včetně jednotlivých podmínek, tak tyto informace jsou předmětem výhradního obchodního tajemství a Evropská komise nám je nezpřístupnila.

Do ostravských hutí historicky šly téměř 3 mld. korun na odstranění ekologických zátěží a další miliardové částky na čisticí technologie ke zlepšení životního prostředí. A hlavně tam pracuje téměř 7 tisíc zaměstnanců. Jistě jste zaznamenali, že vláda se v osobě premiéra Babiše i ministra průmyslu a obchodu bývalého Tomáše Hünera i mnou zabývala situací od samého začátku. Na platformě Ministerstva průmyslu a obchodu byla zřízena pracovní skupina a uskutečnila se celá řada jednání, jednak s vedením společnosti ArcelorMittal Ostrava a jednak s vedením společnosti ArcelorMittal v Londýně, a to i za účasti odborů, a samozřejmě celá řada jednání s odbory.

Od svého nástupu na ministerstvo jsem já sama několikrát jednala se všemi zainteresovanými a byla jsem v Ostravě. Téměř pravidelně na týdenní bázi posílám do Bruselu svou náměstkyni, která s Evropskou komisí komunikuje a konzultuje ten proces jako takový. Opakovaně ale musím zdůraznit, že Komise chápe naše postoje, chápe to, že jsme česká vláda a naším jednoznačným zájmem je prosperita českého hospodářství a českých společností. Mimo jiné jsem se setkala také s potenciálními zájemci o koupi ostravských hutí. Nejdříve to byla společnost British Steel a následně to byla společnost Liberty House, která u mě byla minulý týden.

V pátek 12. října oznámila společnost ArcelorMittal, vlastník ostravských hutí, že obdržela závaznou nabídku od společnosti Liberty House na akvizici společnosti ArcelorMittal v Ostravě, Rumunsku, Makedonii a Itálii. To znamená, ArcelorMittal prodává v určitém balíku čtyři své společnosti. Tato čtyři aktiva jsou součástí takzvaného kompenzačního balíčku prodeje, který ArcelorMittal musel předložit Evropské komisi v rámci jejího šetření ohledně akvizice společnosti Ilva. Tato nabídka je v současné době jedinou nabídkou, se kterou ArcelorMittal v současné době jedná.

Se zástupci společnosti, jak už jsem řekla, jsem se potkala. Ujistili mě, že budou respektovat veškeré požadavky Evropské komise. Za českou vládu jsem zdůraznila, že máme eminentní zájem na zachování výroby, zachování zaměstnanosti a dalších investic jak do výroby, tak do ekologie. Absolutně jsme nerezignovali na svou roli a velmi silně Evropskou komisi indikujeme, že pro vládu České republiky je zásadní, aby nový vlastník dodržel požadavky na udržení výroby a zaměstnanosti přesně podle rozhodnutí Evropské komise z května letošního roku.

Obchody tohoto typu jsou velmi senzitivní věcí nejen pro zaměstnance a odboráře, ale také pro managementy, které by měly mít především na paměti udržení svých zákazníků pro výrobu, což je pro budoucnost společnosti klíčové.

Evropská komise má nyní pět týdnů lhůtu na posouzení a případné schválení této transakce. Budu nadále opakovat Evropské komisi, že musí trvat na striktním dodržení stanovených podmínek. Pro mě osobně by bylo nejsmutnější, kdyby výsledkem všech protestů a zpochybňování procesu prodeje měl být postupný útlum výroby a ztráta zákazníků v bývalé Nové huti. Naším společným zájmem, tedy vlády, zaměstnanců i celého regionu, musí být, aby prodej ostravských hutí neměl negativní dopady do regionu. Ostrava má dlouhodobou podporu vlády České republiky. Ostatně zde působí vládní zmocněnec, pan senátor Cienciala, který se samozřejmě o celý proces velmi aktivně zajímá, a jsme s ním téměř v denním kontaktu.

Já osobně jako ministryně průmyslu a obchodu udělám v rámci svých možností maximum pro udržení výroby a zaměstnanosti v Nové huti, nejen proto, že mám k tomu regionu osobní vztah. Léta jsem tam bydlela.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, paní ministryně. Navrhovatelem tohoto bodu byl pan poslanec Luzar, takže se ho ptám, zda chce vystoupit. Předpokládám, pane poslanče, že nebudete nic namítat proti tomu, abyste se stal i zpravodajem. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, dámy a pánové, vážení hosté, kdybychom nežili v Evropské unii, tak společnost ArcelorMittal by asi Novou huť uzavřela, koupila v jiném státě nějakou jinou huť a nestarala by se o to, co se tady bude dít potom. Je to klasický obchodní model společnosti, která chce co největší zisky, co největší pozici na trhu a chce dominovat ve výrobě produktu, který vyrábí, to znamená oceli. Tím, že jsme v Evropské unii - a to je jedna z výhod Evropské unie, o kterých se málo hovoří - výhodou je, že Evropská unie si hlídá dominantní postavení na trhu. Evropská unie stanoví podmínky, za jakých může dominantní výrobce na trhu působit, za jakých podmínek může získávat své podíly akvizicemi podniků na trhu, a je schopna zákonně regulovat takovéto podnikání. Toto je přesně stav, před kterým stojíme.

ArcelorMittal je významný výrobce oceli i železa, válcovaného materiálu, prostě kovů, a je to strategické, protože současně v Evropě těch výrobců je více. Slyšeli jsme zde obchodní podíly, které jsou. Je to o to strategičtější, že sledujeme v přímém přenosu obchodní válku, kterou vyvolává Amerika právě na trhu těchto komodit, a všichni se bojíme, co se stane s evropskými výrobci těchto komodit a jak dalece je tato obchodní válka, která se zatím rozhořívá mezi Amerikou a Čínou, zasáhne.

Skupina ArcelorMittal byla přinucena Evropskou komisí prodat svoje jednotky, nebo své akvizice, ve střední a východní Evropě, pokud chce koupit akvizice italské. Jenom pro zajímavost, bavíme se podle Českého statistického úřadu o tom, že v České republice se jedná o import oceli ve výši 7,2 mil. tun oceli, které Česká republika potřebuje a importuje, a to je to porovnání s těmi 30 miliony, o kterých hovořila paní ministryně. Ale jedná se také o šest a půl tisíce kvalifikovaných pracovních míst, lidí, kteří v tomto podniku u nás pracují. Samozřejmě je tady další skupina, která je na ten podnik navázána. Zde se bavíme asi o 70 tisících lidí, kteří nepřímo nebo i přímo s tímto podnikem kooperují a fungují a v tomto regionu zabezpečují zaměstnanost. To je již síla, která by nás, politiky, měla nutit hledat opatření a zabraňovat věcem, které by ve svém důsledku mohly znamenat ztrátu těchto pracovních míst.

Opravdu se spoléháme na to, že skupina ArcelorMittal vybere toho nejlepšího kupce? Svého budoucího konkurenta na trhu? A spoléháme se na Evropskou komisi, že ví o veškerých problémech a podezřeních, které můžeme mít spojené s tímto nákupem? Já se bojím, že tomu tak není. Bojím se toho, že ArcelorMittal hledá cestu, jak uspokojit Komisi, jinými slovy, aby se vlk nažral, ale koza zůstala celá, to znamená, aby mu tady nevyrostla konkurence, která by ho později mohla na trhu ohrožovat, popřípadě mu způsobovat finanční ztráty.

Když se podíváte do výroční zprávy ArcelorMittalu, tak zjistíte, že mezi lety 2012 až 2017 dosáhly odpisy 5,5 mld. korun, investice za stejné období jen mírně přesáhly 4,4 mld., jinými slovy se také vyplatilo zahraničnímu majiteli 49,63 mld. korun na dividendách. Velice lukrativní. Minimum investic, čili neustále podinvestovaný podnik, nerozvíjí se, přesto odvádí velké miliardy své matce, svému vlastníkovi. Opravdu si myslíte, že Mittal chce, aby předvybraný kupec, jak tady bylo již zmíněno, Liberty House, bude investovat, bude rozvíjet a stavět novou konkurenci Mittal Steel, jak požaduje Evropská komise, že by to mělo být?

Odboráři mají obavu. Je to logické, jsou tam zaměstnáni a bojí se o ztrátu své práce. Proto se ozývají a čekají odpověď. Tak si pozvali, nebo měli možnost se setkat s generálním ředitelem divize Liberty Steel Jonem Boltonem, která by měl provozovat huť. Ptali se ho, jak budou vypadat investice do společnosti, jak chce zabezpečit rozvoj společnosti dle požadavků Evropské komise. To, co se dozvěděli, je vůbec nenadchlo optimismem, spíše nahnalo hněv do tváří, protože jim pan majitel řekl - cituji - že chce společnost provozovat na stávajícím zařízení jako nízkonákladového dodavatele komodit bez nároku na investice. Když to přeložím do lidské řeči, dojit, dojit, dojit, až kráva chcípne. To už i původní majitel Mittal Steel měl plány a představy o tom, že aspoň přiveze secondhandovou drátovou trať ze Španělska a bude rozvíjet něco nového a bude hledat nové cesty odbytu. U tohoto nového vlastníka se bojím, že u jde opravdu jenom o to, aby dojil.

Opravdu může přijít do České republiky takovýto investor a my budeme mlčet, my budeme v klidu?

Druhá otázka, která mě napadá v této souvislosti, je, jestliže opravdu Mittal Steel Arcelor chce, aby mu nevznikla konkurence ani náhodou a aby mohl obejít nařízení Evropské komise, jak to udělá?

Když se potom podíváte na tu fabriku, zjistíte, že skoro uprostřed té fabriky je tzv. Energetika. Je to výrobce nejenom elektrické energie, ale i dalších produktů, které jsou nezbytně nutné pro hutní výrobu, kterou ten podnik vyrábí. A tak sledujete, co se děje, a zjistíte, že v tichosti, bez vědomí představenstva a dozorčí rady, bez jejich souhlasu byl tento podnik vyveden z ostravské Nové huti a stal se vlastnictvím matky. Když se to provalilo, řekli: nic se neděje, my to děláme právě proto, abychom tu Energetiku mohli prodat novému nabyvateli. Když se ale podíváte, co to obnáší, tak to obnáší, že nový nabyvatel bude muset souhlasit za prvé s kupní cenou zvlášť, ne spojenou s hutí, bude si to muset koupit později, bude na to muset mít prostředky. Někde se objevují spekulace, že na ty prostředky mu dokonce Mittal půjčí, aby si to mohl koupit. Zadluží se, ale nebude mít na investice. I kdyby je vůbec plánoval. A abyste věděli, o jakých objemech se bavíme, tak je to 3,2 mld., které se fakturují za energie. Mateřský podnik vnitřně s touto svou energetickou části. Kdyby se to vyvedlo ven, znamená to náklad 3,2 mld. za energie pro podnik, který by si bez této energie neuměl představit výrobu.

Říká se také, že jsou adekvátní náhrady. Na volném trhu energií si můžou koupit. Pak se nechala zpracovat studie společnosti PricewaterhouseCoopers, je ve volných zdrojích ve Sbírce listin, že to není možné. Že podnik je tak svázán, konstrukčně postaven s Energetikou, která je uprostřed, že to prostě nejde, aby se na volných trzích energií našla náhrada. Čili pokud dojde k tomuto scénáři, tak mateřská Nová huť bude mít kolem krku obojek, obojek z elektrických drátů, který někdo jiný bude moci přiškrtit anebo povolit, podle toho, jak bude potřebovat, aby ovlivnil evropský trh.

Je to v pořádku? Pokud máme zabezpečit dle požadavků Evropské komise dlouhodobou perspektivu a rozvoj? Myslím si, že ne, a je třeba na to také upozorňovat v Evropské komisi, že se tyto kroky dějí a že to je proti záměru Evropské unie, která deklarovala, že chce zachovat Novou huť, že chce zachovat zaměstnanost, dokonce rozvíjet. Je to jedna z podmínek, aby souhlasila s novou akvizicí pro skupinu ArcelorMittal.

Jak již jsem se zmínil, hovoří se tady o nákupech, o financování. Podívejme se, co je to vlastně ta společnost, která by měla zájem nakoupit, ta Liberty House. Je to nový žralok. Pochází z Indie, stejně jako mateřský podnik Mittal Steel Arcelor. A začíná akvizice po Evropě. Ale již nyní prosakují informace z otevřených zdrojů, můžu citovat Financial Times, Economic Times, že tato společnost má obrovské problémy získávat banky na svou stranu, aby získala prostředky již na akvizice, které v Evropě provedla. 160 mld. dolarů ve Francii. Banky se odvracejí. Píše se tady, že vyhodili švýcarského manažera v bance, který zprostředkoval půjčku pro Liberty House, pro rizikovost této půjčky. Mají problém se splácením akvizic, které již provedli. Byli vyřazeni ze soutěže o odkup přístavu, o který měli zájem, protože neměli zajištěné financování. Přesto rozjíždějí velké transakce a akvizice po Evropě. To by nás mělo varovat, že tady není něco v pořádku s historií budoucího nabyvatele.

Když se podíváte do ještě větších detailů, zjistíte, že člověk, který vystupuje za tuto společnost, s jejím majitelem, až tak dalece nevím, je dlouholetý pracovník a spolupracovník ArcelorMittal Steel. Čili provázanost minimálně personální je zde zcela zřejmá a jasná.

Ptám se: Je to seriózní partner, kterému by Evropská komise měla věřit, že bude ten žralok a ta konkurence proti stávajícímu koncernu ArcelorMittal Steel a zabezpečí prosperitu budoucího odděleného nového podniku?

Otázka další. Evropská komise, potažmo Evropský parlament klade velký důraz na emisní znečištění. Proto vymyslel princip emisních povolenek. O emisních povolenkách se již dlouho bavíme i v jiných případech a víme, že vláda poskytla ostravské huti tyto povolenky zdarma, aby mohli investovat do nízkouhlíkatých technologií, nízkoznečišťujících technologií, které nutně Ostravsko potřebuje. Je to jeden z regionů s nejvyšším znečištěním ovzduší a bohužel tento hutní podnik historicky se na tom velice hodně podílí. Jak všichni víme, tyto povolenky jsou přidělovány konkrétnímu podniku na jejich IČO na základě výroby. Takže tyto povolenky, které ostravské huti vláda zdarma přidělila, se nyní mají z této huti vyvést a má z nich profitovat skupina ArcelorMittal. Samozřejmě nový nabyvatel by si je koupil od této skupiny. Otázka za co.

Jak chce profinancovávat tyto záležitosti, když sám říká, že je chce pouze do roku 2020? To znamená, nemá, aby si koupil povolenky navíc? Nad rok 2020 nemá peníze? Nebo plánuje udržet výrobu jenom do roku 2020 a potom už ji nebude potřebovat? Ví vůbec Evropská komise, že se tady provádí v rámci stávajícího mateřského podniku karuselový obchod s povolenkami? Že se ty povolenky takhle otočí přes matku, že se hodí zpátky a finance zůstanou u matky? A nebavíme se o jen tak nějakých financích, ale bavíme se v objemu 6,2 mld. korun za tyto povolenky. Nemělo by nás to také varovat a trvat na tom, že chceme, aby ty povolenky zůstaly v Ostravě a nekšeftovalo se s nimi v rámci matky? Opravdu si myslíme, že správce odděleného majetku jedná v nejlepším zájmu České republiky? Opravdu si myslíme, že stávající vlastník chce si nechat vybudovat konkurenci na trhu a podlehne přání EU, aby mu tady vyrostl tento konkurent?

Myslím si, že ne. Myslím si, že stávající vlastník dělá vše pro to, aby na tom vydělal. A je mu až tak ukradeno, jak tady bude fungovat v této republice huť, které se nuceně musí zbavit. Znovu zdůrazňuji - nuceně musí. A to ho nenutí česká vláda, to ho nutí Evropská komise, protože má velký zálusk, tento nový nabyvatel, o italské hutě. A je naše povinnost - nepřítomný pane premiére, ale děkuji za přítomnost paní ministryně -, abychom Evropské komisi předkládali otázky, předkládali argumenty, předkládali důkazy a třeba i křičeli, že prostě Evropská komise nemůže ignorovat oprávněné otázky a odpovědi, které požadujeme na to, co se momentálně děje v soukromém podniku ArcelorMittal. Ano, je to soukromý podnik. Přesto Evropská komise má možnosti, jak ho donutit, aby byla zachována výroba, aby rostla výroba, aby bylo investováno do podniku, kterého nutí, aby prodal.

Není pravdou, že to je jediný zájemce. Těch zájemců celkem, byli tři zájemci. Mám informaci, že další zájemci drží svůj zájem vstoupit do této skupiny. Mimo jiné British Steel se tak vyjádřil. Je tedy opravdu hlavně na nás, jaké argumenty naše vláda předloží Evropské komisi. A doufám, že už souhlas s touto akvizicí náhodou nedala. To bych byl velice nerad. Protože právě otázky, které zaznívaly i v pátek, i v předešlých jednáních mezi odboráři a budoucím nabyvatelem, vyvolaly tuto vlnu, kvůli které tady dnes u tohoto mikrofonu stojím a kvůli které vy musíte poslouchat mé obavy. Moje obavy o osud ArcelorMittalu, ale hlavně o šest a půl tisíce přímých zaměstnanců a 70 tisíc lidí, kteří jsou přímo životně závislí na fungování tohoto jednoho z největších hutních podniků v ČR. Budu velice rád, když závěrem tohoto jednání bude jak paní ministryně, tak předseda vlády upozorňovat Evropskou komisi na tyto podklady, na tyto informace o možném nabyvateli a o možných problémech, které to může způsobit, o možných tricích, jak se z tohoto dostat ven.

Je to hlavně o informacích. Proto nebudu navrhovat žádné usnesení, které by ukládalo a přikazovalo a termínovalo. Ne, já si myslím, že podstatné zde zaznělo. Je to o informacích, aby Evropská komise měla všechny informace, aby jasně znala stanovisko české vlády, jak se na to díváme, kde spatřujeme rizika pro budoucí fungování tohoto hutního podniku a jak chceme, aby byla zachována možnost investování, ochrany životního prostředí a sociální smír v této lokalitě.

Trošku mě mrzí, a paní ministryně to tady zmínila, že bývalý ministr Hüner připravil, nebo založil odbornou skupinu, která měla toto sledovat a měla soustřeďovat tyto podklady, informace a být ten partner mezi odboráři, majiteli, vládou. Bohužel tato skupina byla rozpuštěna. Nevím, co vedlo novou paní ministryni k tomu, že tuto odbornou skupinu rozpustila, a odkud teď čerpá její ministerstvo další informace. Budu aspoň rád, když tady toto zazní. A jak by chtěla tyto informace získávat jinak než přes odborníky, kteří by se scházeli, kteří by jednali a všechny aktuální věci, které přicházejí na stůl, řešili.

Vážený pane nepřítomný premiére, vážená paní ministryně průmyslu a obchodu, budu velice rád, když Evropská komise rozhodne ne v zájmu Evropy, ale v zájmu zaměstnanců v ČR, v zájmu našich občanů, a pevně věřím, že vy i pan premiér budete zárukou toho, že se tak stane. Toto je upozornění na všechny problémy, které můžou nastat. Není to nic, co by nešlo ještě řešit, co by nešlo ještě dát do veřejného prostoru a informovat o tom Evropskou komisi. A nejsem úplně přesvědčen, jestli Evropská komise sleduje česká média. Myslím si spíše, že ne. Pevně věřím, že vaše ministerstvo, vaši pracovníci, vy osobně budete apelovat na Evropskou komisi, aby si dala pozor na to, jak vlastník ArcelorMittal postupuje v nařízeném prodeji svých hutních částí, jak budou financovány. Jestli ten, který by to měl nabýt, má dostatek financí a je finančně silný a je schopen toto řešit. Jestli se opravdu nejedná pouze o trik.

A bohužel, a možná i bohudík, mám tu zkušenost a možnost být ve vyšetřovací komisi OKD. A v mnohých postupech na nižších úrovních zodpovědnosti spatřuji hodně podobných znaků určité nečinnosti, určitého přehlížení a určité laxnosti, které bohužel třeba v případu OKD vedly k mnohamiliardovým ztrátám a deziluzi občanů. Já bych strašně rád, aby tento konkrétní případ nezvýšil euroskepticismus v ČR. Proto jsem tento rozhovor začal tím, že Evropská komise právě tím, že může ovlivňovat soukromé podnikání, nám pomáhá. A je to jeden z mála příkladů, kdy Evropská komise je v tom dobrém pro českého občana. Zkusme to využít, zkusme něco pro to udělat.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, ujal se role zpravodaje.

Než otevřu všeobecnou rozpravu, tak vás seznámím s omluvami, které nově přišly. Pan ministr Tomáš Petříček se omlouvá z dnešního dopoledního jednání z pracovních důvodů, pan předseda poslaneckého klubu Radim Fiala se omlouvá z dnešního jednání Poslanecké sněmovny z osobních důvodů, pan poslanec Ivan Jáč se omlouvá od 14 hodin z dnešního jednání z pracovních důvodů a pan poslanec Petr Venhoda se omlouvá od 13 hodin po dobu zasedání podvýboru pro energetiku.

Nyní otevírám všeobecnou rozpravu. Jako první je přihlášen pan poslanec Ivo Vondrák, po něm vystoupí pan poslanec Lubomír Volný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivo Vondrák: Děkuji za slovo. Dobré dopoledne, dámy a pánové. Já bych chtěl říct, že jako hejtman Moravskoslezského kraje, a samozřejmě paní ministryně, jsme měli a máme tu možnost se zájemci o nákup společnosti ArcelorMittal Ostrava jednat osobně. Měl jsem možnost jednat i s druhým zájemcem, kterým byl British Steel. A pravda je taková, že z té diskuse vyplynuly věci, které je třeba řešit a řekl bych nejen diskutovat, ale skutečně žádat o jejich řešení co nejrychleji, protože čas tady skutečně hraje proti nám.

Jako kupec byla vybrána společnost Liberty House. Nebudu ji popisovat, to už jste tady dneska slyšeli několikrát. Mě zarazila jedna věc zásadního charakteru. Ta společnost má dneska globálně přes 19 tisíc zaměstnanců a nákupem čtyř dalších společností v Evropě jim naroste počet zaměstnanců o 12,5 tisíce a chtějí zdvojnásobit produkci. Prosím vás, to jsou čísla, která jsou zásadní a skutečně ve mně vyvolala obavy. Proto jsem se dotázal, zdali na to je společnost připravena a zdali je připravena především na to investovat ve společnosti ArcelorMittal v ostravské huti, protože bez investic se tato společnost do budoucna neobejde. Bylo mi řečeno, že je to výzva. Tomu rozumím, že to je výzva, ale dle mého názoru je to také velké riziko. A myslím si, že to je věc, kterou bychom měli požadovat, a to urgentně, i ze strany vlády po majitelích Liberty House, aby předložili plán investic. Aby předložili plán investic, co chtějí v Ostravě investovat a jakým způsobem.

Druhá věc, o tom už tedy tady byla řeč, jsou emisní povolenky. Ty jsme dostali, Česká republika, pro výrobu v Ostravě a nelze připustit to, že je přenecháme někomu jinému, protože to zcela určitě povede ke zvýšeným nákladům na výrobu, čili jinými slovy řečeno, ostravská huť bude ztrácet konkurenceschopnost díky těmto navýšeným nákladům. I tady jsou cesty, jak přinutit tuto společnost toto nečinit.

Další informace, které jsem se dozvěděl, jsou znepokojující v tom, že 36 měsíců by měla být ostravská huť závislá na obchodní síti skupiny ArcelorMittal. 36 měsíců v podstatě bude ostravská huť pod novým vlastníkem vystavena v podstatě de facto nepřímému řízení ze strany ArcelorMittal, což je opět velmi nebezpečný krok, protože nevíme, jakým způsobem to bude probíhat. Já rozumím tomu, že musí doběhnout zakázky, ale dle mého názoru opět to může znamenat to, že bude naše ostravská huť v podstatě mimo trh a bude de facto v područí ArcelorMittalu, skupiny ArcelorMittal.

Poslední věc, která tady zazněla, zazněla na téma Energetiky. Ano, je pravda, že zatím nový zájemce o huť neprojevil zájem o vykoupení. Považují to za asi další možný krok, jak postupovat dále, nicméně toto opět činí v podstatě huť ostravskou, která se prodává, závislou na Energetice, která zčásti patří ArcelorMittal. Já se domnívám, že jediné možné řešení je požádat ze strany vlády nového zájemce, aby předložil odpovědi na tyto konkrétní otázky, a na základě nich okamžitě jednat i ve smyslu nebo ve směru k Evropské komisi, která musí garantovat věci, které slíbila. A ty garance hovoří o tom, že výroba se nesmí snížit a musí být zajištěn udržitelný rozvoj a konkurence, konkurence pro ArcelorMittal. To, co jsem tady popisoval, v podstatě de facto i de iure tyto věci narušuje.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Juchelka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane předsedající, jenom bych chtěl doplnit fakta, která tady nezazněla ani od jednoho z mých předřečníků. A souhlasím plně s nimi, že z roční produkce 7,2 mil. tun oceli, které my vyvážíme, jenom ArcelorMittal produkuje 2,4 mil., což je velikánský balík, a má šest tisíc zaměstnanců. Chtěl bych samozřejmě vyzvat vládu České republiky a také Evropskou komisi, aby myslela i tady na toto číslo. Je to šest tisíc zaměstnanců přímo v ArcelorMittal, a to nemluvíme o všech návazných službách a dalších věcech, které se právě tohoto jednoho z největších zaměstnavatelů v našem regionu, v Moravskoslezském kraji, týkají. Děkuji moc.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní pan poslanec Lubomír Volný ve všeobecné rozpravě. Po něm vystoupí pan předseda Stanjura. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Lubomír Volný: Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové. Obávám se, že všechno to nejpodstatnější už dneska prakticky zaznělo. Vláda nemůže prakticky vůbec nic dělat. O všem rozhodne Evropská komise, která nebyla volena žádným občanem Evropské unie, a už vůbec ne žádným ze zaměstnanců ostravských hutí. V optimistickém projevu pana kolegy Luzara prostřednictvím pana předsedajícího zazněla naděje, že Evropská komise za nás tento problém vyřeší, že Evropská komise z nějakého důvodu se bude starat o to, jaký problém by vznikl v Moravskoslezském regionu kvůli tomu, že by tam byl ukončen provoz nějakého velkého místního zaměstnavatele. Můj pocit je jiný. Evropská komise nejen že nic nevyřeší, Evropská komise tuto situaci jako vždy pouze zhorší.

Tato moje úvaha vychází z toho, že ArcelorMittal je Evropskou komisí nucen do prodeje funkčního podniku, který mu ještě pořád vynáší nějaký ekonomický profit. ArcelorMittal nemůže nikomu prodat úplně bezcenný podnik. Ten podnik musí mít nějakou cenu, protože jej od něj nekoupí nikdo, kdo by na tom podniku nemohl něco vydělat. Tímto způsobem se ve své podstatě dostaneme k tomu, že ArcelorMittal prodá tuto společnost někomu, kdo jej definitivně vytěží, někomu, kdo si spočítá, jaká zůstatková hodnota kvalifikované laciné pracovní síly, zůstatková hodnota vložených výrobních prostředků, pozemků a všeho možného tomu podniku zůstává, a každý, kdo na základě pokynů Evropské komise koupí od ArcelorMittal tuto společnost, ji koupí jenom proto, aby ji definitivně vytěžil a výhodně pro sebe ekonomicky utlumil a ve finále zlikvidoval. Je to problém. Je to problém toho, že žijeme v současné době ve společenství, které si říká Evropská unie, má nikým nevolenou Evropskou komisi, která nám bude určovat, co my doma máme anebo nemáme dělat.

Ano, souhlasím s panem Luzarem. Přesně to, co popisuje, je to, o co se ArcelorMittal snaží a co připravuje, včetně toho bypassu energetických společností. Protože to je úplně stejná situace, jako kdybyste si koupili vysoce funkční, luxusní mobilní telefon, na který na světě existuje jenom jedna nabíječka. Budete prostě v pasti a zaplatíte za tu nabíječku podstatně více než za celý mobilní telefon, anebo budete vydíratelní.

Samozřejmě, majitelé ArcelorMittal nejsou žádní dobrodinci, jsou to tvrdí byznysmeni. A oni neudělají nic, co by je ve finále nějakým způsobem poškodilo. Oni udělají ve finále vždycky to, co nějakým způsobem posílí jejich pozici. Takže nějaká naivní představa, že existuje nějaká síla, která donutí globálního kapitalistu, aby prodal podnik vhodným způsobem ve prospěch občanů nějakého regionu někde v Evropě, je z mého pohledu naivistický eurooptimismus na úrovni nepovedeného vtipu.

Neříkám, že toto vše, ale značnou část těchto problémů, ve kterých se v současné době nacházíme, a to je to, že vyvážíme svoji vysoce kvalifikovanou, ale lacinou pracovní sílu nejenom v rámci Evropské unie, ale globálně, by podle mě vyřešil námi připravovaný zákon po vzoru zákonů z jiných evropských zemí o regulaci vývozu kapitálu, který byl získán právě touto kvalifikovanou a podhodnocenou prací našich občanů v této zemi, který by přinutil efektivně tyto firmy investovat část z těch výnosů, které tady na této zemi získají, zpátky do ekonomiky v České republice, nejlépe pochopitelně do rozvoje té jejich konkrétní firmy. Všechny ostatní návrhy a podněty jsou opravdu něčím na úrovni snu a naivismu a optimismu, ať už ho nazveme jakýmkoliv způsobem. Protože nikdo nikdy nepřinutí globálního velkokapitalistu, aby se choval zodpovědně a mile k nějakému regionu někde v pro mnohé lidi zapadlém kousku Evropy, protože taková síla nikdy neexistovala, neexistuje a existovat nebude.

Dovolím si ještě po ukončení rozpravy načíst usnesení, se kterým bych ale dopředu rád kolegy seznámil, tak se zeptám, jestli je to možné.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Je to možné, ale poprosím vás, abyste potom v podrobné rozpravě se k tomu přihlásil nebo to znovu přečetl.

 

Poslanec Lubomír Volný: Dobře. Chtěl bych navrhnout usnesení, že Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky, aby při vyjednávání s Evropskou komisí udělala maximum pro to, aby se podnik ArcelorMittal nedostal do rukou nikomu, kdo má v úmyslu jeho pouhé ekonomické vytěžení a útlum. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Dále je ve všeobecné rozpravě přihlášen pan předseda Stanjura. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Je to už podruhé tento týden, kdy řešíme problém, který se dotýká mého volebního kraje, Moravskoslezského kraje. Po Fakultní nemocnici Ostrava máme problém s ArcelorMittal. Chci připomenout, že o této firmě a o rizicích pro další fungování této firmy jsme už mluvili v minulém volebním období, kdy jsme z podnětu opozice debatovali o riziku levné čínské oceli.

Já teď nechci hodnotit obchodní válku mezi Spojenými státy a Čínou, ale že z Číny hrozí nefér konkurence, je jasné. A naším zájmem musí být, aby Evropa na čínskou ocel, která má nefér podporu na rozdíl od našich podniků, byla uvalena vysoká cla. Protože pak ta soutěž nemůže probíhat. My jsme samozřejmě zastánci soutěže mezi podnikateli, mezi firmami, ale ta soutěž musí být férová. Jestli jeden z hráčů čerpá nedovolené státní podpory, tak pak mu samozřejmě firma z České republiky není schopna v rámci evropských či světových trhů konkurovat. A chci říct, že je poprvé.

V této chvíli to zdánlivě vypadá, že vláda nemá žádnou kompetenci. Ano, vláda to neprodává a nevybírá. Ale myslím si, že máme několik kroků, které vláda učinit může. Jsem rád, že vystupují vládní i opoziční poslanci. Toto není problém sporu mezi vládou a opozicí. Toto je problém regionální a už jsem to říkal při té debatě o levné čínské oceli. Z hlediska zaměstnanosti je ten problém pro Moravskoslezský kraj mnohem větší než problém OKD. A nemluvím pouze o přímých pracovních pozicích, ale i o subdodavatelích, kteří jsou navázáni a kteří mají své podnikání spojené pupeční šňůrou s ArcelorMittal.

Myslím si, že vláda České republiky - a jsme členy Evropské unie - má tlačit na Evropskou komisi, která stanovila podmínky pro nákup italské ocelárny pro rodinu Mittal, v tom smyslu, že by - za prvé, podporuji návrh pana poslance, hejtmana Vondráka, že plán investic určitě chtít musíme od jakéhokoliv zájemce. Od jakéhokoli zájemce. Myslím, že je prostor na spolupráci s vládami těch zemí, kterých se týká ten nucený prodej čtyř podniků z holdingu, jestli to tak mohu nazvat, Mittal. A myslím si, že jsme schopni to zablokovat na úrovni premiérů. V Evropské unii přece probíhá velmi často výměnný obchod něco za něco. Tak dlouho jsme blokovali například snížení DPH u elektronických knih, až jsme si prosadili reverse charge. Já teď nechci hodnotit, jestli je to dobře, nebo špatně, ale je to příklad toho, že pokud jste ochotni zablokovat jiné věci kvůli ArcelorMittal, tak já říkám, že máme být ochotni a máme to udělat. A má to udělat česká vláda a premiér s plnou vážností. Protože ten dopad by mohl být skutečně fatální.

Ty stesky například mého předřečníka, že kdyby to Mittal nemusel prodat, tak že by to bylo dobře. No, já si nejsem jistý. Stejně tak dominantní hráč si může uzavřít kterýkoliv podnik ve svém regionu. Možná proto, že si vyhodnotí, že někdy je to pro něj výhodnější a někdy ne. To je prostě realita svobodného obchodu.

Ale pokud z hlediska konkurenceschopnosti je ten prodej nařízen, tak to skutečně nemůže být taková šaškárna, která se chystá. Ze všech vystoupení mých předřečníků je jasné, že pokud by se zrealizoval prodej tak, jak je v tuto chvíli nachystán, tak žádná konkurence pro dominantního hráče Mittal nevznikne. Právě naopak. To už mohli schválit ten prodej bez toho nuceného prodeje. Protože pokud to prodám, vyjmu z toho povolenky, navážu to na obchodní síť a mnohé další nitky, protože ten byznys není jednoduchý, tak vlastně ten nový majitel se pak bude tvářit, že za to vlastně nemůže. Že on by sice chtěl, ale objektivní okolnosti jsou takové či onaké.

Já si ani nemyslím, že musíme dneska přijímat usnesení. Pokud bychom došli k tomu, že vláda a premiér využijí všechny možnosti i v jiných bodech, aby ten prodej proběhl řádně, aby byla reálná naděje, že vznikne konkurent, a ne takzvaně, jak bych řekl, jenom falešná nebo neviditelná součást holdingu, ale reálně to bude součást holdingu, tak pak si myslím, že existuje nějaká šance pro to, aby ten podnik v následujících letech fungoval mnohem lépe.

A zkusme si připomenout programovací období, první programovací období, kdy jsme čerpali z evropských fondů, 2007-2013, kdy jsme vytvořili možnosti, aby z hlediska zlepšení životního prostředí tyto velké podniky čerpaly evropské peníze. A byl mezi nimi bezesporu i ArcelorMittal, který čerpal z těchto evropských projektů nemalé investiční peníze. Pokud by ta firma neměla budoucnost, tak ty peníze by byly vyhozeny.

Na druhé straně je třeba připomenout, a ono to není úplně populární v této chvíli, problém životního prostředí, který s produkcí a fungováním této firmy bezesporu v našem kraji existuje. A je v našem zájmu, abychom byli schopni vyvážit jak podporu podnikání, tak stav životního prostředí. A dostáváme se k tomu, o čem mluvili mnozí z mých předřečníků. Abychom to byli schopni vyvážit, aby ta firma mohla fungovat, udržovat zaměstnanost a současně aby se zlepšovalo životní prostředí v Ostravě a našem kraji, tak jsou nutné investice. Bez investic to není možné a docházelo by nejenom ke ztrátě pracovních míst, ale také by hrozilo zhoršování životního prostředí.

A to je podle mě úkol pro vládu a říkám, vidím tady shodu mezi vládními a opozičními poslanci. Myslím, že je to dobře. A pokud vláda usoudí, buď paní ministryně, nebo premiér, že potřebují nějaké silné usnesení, silný mandát Poslanecké sněmovny, tak za občanské demokraty říkám, že jsme připraveni se k tomu přidat a takovým silným mandátem vládu České republiky vybavit.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane předsedo. Do rozpravy je dále přihlášen pan poslanec Juříček. Než mu dám ale slovo, tak konstatuji, že pan poslanec Zahradník bude hlasovat s náhradní kartou číslo 7 a že místopředseda Poslanecké sněmovny Tomáš Hanzel se omlouvá do konce dnešního dopoledního jednání z pracovních důvodů.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Juříček: Děkuji. Dámy a pánové, já bych vám chtěl nastínit ještě jeden pohled. Protože jedna varianta je, že budeme přes vládu a přes Evropskou komisi tlačit na ty podmínky, tak jak tady říkal pan hejtman Vondrák prostřednictvím předsedajícího, ale je nutné si uvědomit, že podnikatelé se nechají tlačit jenom do nějaké míry.

Já jsem samozřejmě zákazníkem ArcelorMittal a vím, že cenová jednání ArcelorMittalu jsou dělaná z centrály v Londýně, což vlastně potvrzuje to, co tady říkal pan kolega Vondrák prostřednictvím předsedajícího. Ale je nutné si uvědomit, že ty čtyři hutě, které by měl koupit Liberty House, za kterým stojí indický podnikatel Gupta, tak že je to vlastně dohoda mezi dvěma indickými podnikateli, což je jasné, že tím se už něco ukazuje, tak je potřeba to vidět v rovině, že Piombino, Ostrava, Skopje a Galati, které by on měl koupit, tak má přebytek kapacit a je jasné, že něco z těch čtyř zavře, protože ty kapacity vytíženy nejsou. Spotřeba železa v té podobě, ve které je vyrábí ArcelorMittal, dlouhodobě klesá v Evropě i na světě. Ten trend je nezastavitelný. Takže je jasné, že něco z těch čtyř zavře.

Já bych viděl ještě než jenom ten tlak kolik investic a kolik objemu a jakou zaměstnanost, tak bych viděl ještě druhou věc a to je spíš to tahové řešení, jaké jim vytvoříme podmínky pro to, aby oni vytvořili headquarter v Ostravě. A ve chvíli, kdy se vytvoří z toho nového holdingu Liberty House headquarter v Ostravě, tak je mnohem větší záruka, že Ostravu nezavřou. Ale to je ten tahový směr. A já se na to dívám empaticky, jako kdybych do toho byl vtažen já jako podnikatel. Takže vytvářet pouze tlak přes Evropskou komisi, to nemusí být zcela vždy efektivní, a jak říkám, ten tlak může být jenom do jisté míry.

Já bych navrhoval dvě řešení. To, co říkal tady pan hejtman Vondrák prostřednictvím předsedajícího, a druhé řešení je, abychom jim nabídli vhodné podmínky, tak aby měli chuť tady zůstat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Hlásí se prosím ještě někdo do rozpravy? Ano pan zpravodaj Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Nehovořím zde teď jako zpravodaj, ale dovolte mi také se zapojit ještě do diskuze. Já jsem úmyslně nežádal - a na začátku jsem o tom hovořil, že si myslím (nemyslím?), že usnesení, které bychom dneska měli přijmout, by něco ovlivnilo. Pokud by to nemělo být na žádost vlády, že opravdu vyžaduje jednohlasné jasné usnesení Sněmovny jako podporu neochoty Evropské komise s nimi jednat. Potom bych to vnímal, že je to potřeba. Já si uvědomuji i ta rizika, která tady zazněla a která tady byla mými předřečníky řečena o budoucnosti.

Je na nás, tedy spíše na vládě a její pozici a na premiérovi, na pozici v Radě ministrů, aby si řekl, jaké pozice v České republice vůči této konkrétní problematice Mittalu chce zaujmout. Neřešil bych to momentálně, a přiznám se, říkám to tady otevřeně, striktním a jasným "musíte udělat to, to, to", protože v ten moment jeho pozice v Radě ministrů bude sevřena tady v těchto mantinelech, které nastaví náš parlament. Já bych mu umožnil tu volnost vyjednávat a tvrdě tlačit na Evropskou komisi, aby ty podmínky dala, protože trh s ocelí je opravdu ve velkých problémech a opravdu by do budoucna mohl skončit v některých naznačených oblastech problematicky. A zazněla tady Čína a zvýšená výroba a na trhu podíl, zazněly tady další problémy jiných hutí, které tolik neinvestovaly a mají teď problém s ekologickými limity a jsou v Evropské unii, a dalšími a dalšími.

Samozřejmě investiční plán je velice důležitý, ale je to taky jenom plán. A pokud v tom plánu nebudete mít jasné záruky, že budou finančně podloženy a že budou k něčemu v realizaci, tak takové plány známe a jsme schopni jich napsat asi každý tucty. Otázka reality je potom trošku někde jinde.

Proto bych byl velice rád, kdyby paní ministryně vzala tuto dnešní debatu jako základ toho, že by třeba, nevím, každý čtvrtek, kdy jsou interpelace, krátce poinformovala o vývoji situace v rámci jednání české vlády a Evropské komise k této problematice, v rámci jednání české vlády s budoucími nabyvateli, a aby informovala tuto Sněmovnu o těch aktualitách, protože si myslím, že týdenní rytmus, když tato událost, řekněme, je akutní - a je akutní -, bude optimální, abychom ty informace měli. K tomu nám nepomůže ani žádné usnesení. To je opravdu věc, která by měla být v zájmu České republiky zcela samozřejmá a automatická. A já předpokládám, že naše vláda funguje v zájmu České republiky a ne že, jak tady bylo naznačeno předřečníkem, podléhá Evropské komisi a Evropa, ani nic na ní, není dobrá.

Tolik z mé strany k tomu navrhovaného usnesení. Pokud by tedy mělo být tvrdé, jasné, ať si vláda řekne. Myslím si, že tady v této Sněmovně není nikdo, kdo by ho nechtěl přijmout. Pokud by to mělo být jenom fádní prohlášení sloužící spíše k volbám, sloužící spíše k ukázání, jak ta Evropa je špatná a jak my jsme dobří, to neřeší ten problém, který ta Nová huť má. To neřeší problém ani odborářů, ani zaměstnanců, ani obyvatel.

A na závěr mi dovolte ještě říci, že ta Energetika, to není jenom energie, ale je na ní třeba závislých 110 tisíc obyvatel Ostravy jihu, občanů, kteří jsou vytápěni tady z tohoto podniku. A bojím se situace, kdy by to dopadlo, jak je ten jeden černý scénář, o kterém jsem říkal na začátku, jak by se vláda postavila k tomu, kdyby tady bylo adekvátně OKD, kdyby vláda měla vstoupit do budoucího podniku ocelárny Ostrava, ať se to bude jmenovat jakkoli, a snažit se pokračovat ve výrobě, jak to zažíváme a žijeme momentálně v podniku OKD. Toto je pro mě krizový scénář, který bych si nerad připouštěl. A proto znovu říkám, není to o tom, že by tady nikdo v této Sněmovně nechtěl. Jde tu o to, abychom do toho šlápli, aby paní ministryně a pan premiér to vzali jako prioritu a tu Evropskou komisi seznámili se všemi obavami, které máme, a aby Evropská komise tlačila na stávajícího vlastníka a na budoucího vlastníka, aby předložili hlavně záruky toho, jak chtějí pokračovat dál. A ty záruky se týkají jak Energetiky, tak emisních povolenek, tak hlavně investování finančních prostředků, investičního plánu. To jsou věci, které musí zaznít v té Evropské komisi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Přeji hezké poledne. A nyní tady mám jednu faktickou poznámku. Moment. Takže pan poslanec Volný (Lubomír). Jste přihlášený na faktickou. Nebo to nebylo panem kolegou, co přede mnou řídil, odmazáno. Dobře. Tak nyní tedy s přednostním právem... Takhle, chce vystoupit paní ministryně, takže vám umožníme, ale do obecné rozpravy tady mám ještě pana poslance Volného. I vy už jste mluvil v obecné rozpravě? (Ano.) Takže paní ministryně, jestli chcete ještě v obecné rozpravě, tak vám dáme prostor. Nicméně po ukončení obecné rozpravy bych se vás stejně zeptal, jestli máte zájem o závěrečné slovo. (Ministryně má zájem o obojí.) Jenom říkám, že se vás zeptám stejně ještě jednou následně, takže prostor máte dvojí. Máte dvojí prostor dokonce.

 

Ministryně průmyslu a obchodu ČR Marta Nováková Děkuji, pane předsedající. Než budete formulovat usnesení, tak bych velmi ráda skutečně zopakovala, jaké jsou možnosti české vlády, protože abychom si tady prostě nedělali iluze o tom, co můžeme a nemůžeme.

Už tady bylo řečeno panem poslancem Juříčkem prostřednictvím pana předsedajícího, že tady se jedná o dva soukromé subjekty. A my opravdu to, co můžeme, tak můžeme apelovat na Evropskou komisi. A to děláme opravdu na denní bázi. My na denní bázi komunikujeme, jestli je nějaká změna. A pokud máme jakékoli informace, ať se to týká Energetiky, ať se to týká emisních povolenek, to, co tady bylo zmíněno, tak to jsou všechno témata, o kterých my pravidelně Evropskou komisi informujeme.

Na druhou stranu musím říci, že my jsme se nedostali do těch konkrétních podmínek. My jsme je od Evropské komise nedostali. My komunikujeme i s tím dozorovým orgánem, který tam je, což je Grant Thornton. Pravidelně komunikujeme s člověkem, který je tam určen ze strany ArcelorMittalu, s panem Ashokem Patilem. Ale abychom do usnesení dostali takové oblasti, které prostě tato vláda může ovlivnit.

Ještě bych chtěla říci, tady zmínil tuším pan hejtman Vondrák prostřednictvím pana předsedajícího, že je třeba spolupracovat se všemi čtyřmi zájemci. My jsme s nimi už komunikaci zahájili. Je pravda, že reakce v té první chvíli nebyla úplně řekla bych nadšená, protože tvrdili, že každá země má trošku jiné podmínky. Nicméně otázka udržení výroby a zaměstnanosti je otázka, která je charakteristická pro všechny země.

Děkuji za pozornost a ještě bych potom chtěla mít závěrečné slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Závěrečné slovo - tam prostor ještě dostanete, vážená paní ministryně. A nyní tedy s faktickou předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura a s další faktickou se připraví pan poslanec Ivo Vondrák. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Asi jsme si s paní ministryní úplně nerozuměli. Apelovat je dobře, ale je to málo. Já jsem navrhoval, abychom vyjednávali ve stylu něco za něco, třeba i z jiné oblasti, aby byl tlak Evropské komise, já nevím, kdo to bude řešit, je přímo Evropská komise, nebo DG Competition. Nevím, kdo to bude řešit. Apelovat je fajn, ale je to málo. Protože oni pak řeknou no, dostali jsme pět mailů, vládě České republiky se to nelíbilo, chtěli něco, ale my jsme se rozhodli jinak. Takže ten tlak podle mě musí být mnohem větší. Ta denní komunikace je určitě v pořádku, to patří i ministerstvu. Ale já si myslím, že to musíme zvednout na tu premiérskou úroveň a zkusit vyjednat ten tvrdý přístup. Zaprvé, Evropská komise v dohledné době končí, to je třeba říct, že se po příštích volbách, které jsou v květnu, bude ustavovat nová Evropská komise. Já u těch jednání nejsem, samozřejmě nevím, jestli to finální schválení prodeje italské ocelárny je podmíněno prodejem těch čtyř. Ale myslím si, že pokud to nesvážeme s jiným problémem... Možná to půjde i bez toho, to já samozřejmě nevím. Ale myslím, že v krajním případě máme vyjednávat takhle tvrdě, protože jenom apelovat a dostávat informace, to je v pořádku. Ale obávám se, že to by nestačilo, že přes to všechno by mohlo být rozhodnutí jiné, než by bylo vyhovovalo zájmům Moravskoslezského kraje, a tím pádem zájmům České republiky.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Další s faktickou poznámkou požádám pana poslance Vondráka. Prosím, máte slovo, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ivo Vondrák: Děkuji za slovo. Už jenom velmi krátce. Jsem rád, že tady zaznělo, že vláda koná v těchto věcech, protože někdy toto je vnímáno spíše opačně. Jsem rád, že se to tady dneska probralo. A co se týká usnesení, domnívám se, že když se k tomuto problému vyjádří Poslanecká sněmovna České republiky, tak jen ignorant, a tím myslím toho, kdo chce koupit ArcelorMittal Ostrava, nemůže tyto věci nerespektovat.

Takže ještě jednou. Myslím si, vnímám to, že tímto usnesením můžeme pomoci vládě vyjednávat i s tím, kdo chce ArcelorMittal koupit. Proto si myslím, že by bylo dobré takovéto usnesení přijmout. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. V tuto chvíli nemám další přihlášku ani do obecné rozpravy, ani faktickou poznámku, takže se rozhlédnu po sále, zdali ještě má někdo zájem vystoupit. Vidím, že ne, takže s dovolením ukončím všeobecnou rozpravu a zeptám se, zdali je zájem o závěrečné slovo po ukončení všeobecné rozpravy. Paní ministryně má zájem a pan poslanec Luzar bude mít také zájem? Ne. Takže paní ministryně, prosím. A následně otevřu rozpravu podrobnou. Paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně průmyslu a obchodu ČR Marta Nováková Děkuji za závěrečné slovo, vážený pane předsedající. Bude velmi krátké. Já bych chtěla poděkovat Poslanecké sněmovně, vám, vážené kolegyně a vážení kolegové. Věřím tomu, že to usnesení, tak jak tady už bylo řečeno, pomůže vládě v dalších vyjednáváních. A jen bych chtěla ještě informovat, že jsem s premiérem ještě před jednáním této Poslanecké sněmovny mluvila, probírali jsme jeho intenzivní zájem o problematiku a už mu připravujeme materiály, které bude mít do Rady. Takže věřím tomu, že uděláme vše, co je v našich silách, abychom pomohli se situací v regionu.

Chtěla bych říci, že Evropská komise nenařídila prodej. Evropská komise nařídila redukci. A já bych byla velmi ráda, abychom vnímali tu situaci, že prodej je šance. Prodej je šance na to, že se skutečně bude nadále v ostravské huti vyrábět. A my jako vláda chceme dělat všechno pro to, aby byla udržena zaměstnanost a sociální smír v regionu.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní bych otevřel rozpravu podrobnou. Takže o slovo mám přihlášeného pana poslance Lubomíra Volného. Takže předpokládám, že nám přednesete návrh usnesení. Prosím.

 

Poslanec Lubomír Volný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Ještě jednou dobrý den, dámy a pánové. Po vzájemné dohodě mne jako zástupce SPD, pana Vondráka jako hejtmana Moravskoslezského kraje i kolegů z klubu Pirátů a ODS navrhuji tento text usnesení: "Poslanecká sněmovna pověřuje vládu České republiky, aby s maximálním nasazením hájila u Evropské komise zájmy zaměstnanců ArcelorMittal Ostrava tak, aby nedošlo k prodeji huti do rukou někoho, kdo ji má v plánu pouze pro něj ekonomicky a efektivně utlumit a odstavit. A také, aby vláda požadovala po zájemci o koupi ArcelorMittal Ostrava předložení konkrétního plánu a závazku investic do této huti." Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní tedy nemám dalšího přihlášeného do podrobné rozpravy, takže končím podrobnou rozpravu. A nyní se zeptám, jestli je zájem o závěrečná slova, znova paní ministryně, pana navrhovatele. Takže pane navrhovateli, máte slovo, máte zájem o závěrečné slovo. Prosím.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi jenom krátké závěrečné slovo. Samozřejmě, zazněl tady návrh usnesení. Já bych požádal předkladatele, aby mně návrh toho usnesení samozřejmě poskytl. Zároveň bych vás požádal o krátkou přestávku, ať se můžu s tím seznámit, popřípadě s předkladateli se domluvit, protože samozřejmě jsem také pro společné usnesení, aby to bylo usnesení všech členů parlamentu a všech politických klubů. Čili bych požádal i ostatní představitele politických klubů, pokud mají zájem se na tomto usnesení podílet, aby se přidali. Protože je to důležité usnesení, které může ovlivnit pozici 70 000 obyvatel Moravskoslezského kraje do budoucna.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vy jste dneska místopředsedou poslaneckého klubu KSČM v nepřítomnosti předsedy poslaneckého klubu KSČM, takže vy tedy navrhujete, aby se vyhlásila přestávka. Takže to vám vyhovět můžu, samozřejmě, ale musíte upřesnit, jakou přestávku.

 

Poslanec Leo Luzar: Patnáct minut asi bude, 16 minut podle času, který ještě je.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Dobře, takže já vám vyhovím, takže si to zorganizujte tak, jak jste říkal. A vyhlašuji přestávku 16 minut do 12.30 hodin.

 

(Jednání přerušeno ve 12.14 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 12.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Máme 12.30, takže já bych opět zahájil jednání. Já se tedy táži, protože jsem zaznamenal důvod té pauzy, vy jste tedy měl zájem... Jsem vás přerušil v závěrečném slovu a táži se, zdali tedy bude jiné usnesení, než bylo přečteno v podrobné rozpravě panem poslancem Volným. V tom případě bychom znovu otevřeli rozpravu a já bych paní ministryni požádal, aby nás pozdravila.

 

Poslanec Leo Luzar: Bude přečteno v upravené textaci usnesení, které bylo připraveno po dohodě všech předsedů politických klubů, kteří se o přestávce k tomuto sešli. Čili já bych požádal tedy paní ministryni -

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: No tak já požádám, s dovolením. Takže já bych tedy požádal, protože budeme muset znovu otevřít podrobnou rozpravu, paní ministryni Martu Novákovou nebo kohokoli z ministrů, ale asi vás, abyste nás jenom pozdravila - dobrý den. Nechci vám tedy diktovat, co nám máte říkat, ale potřebujeme, aby ministr vystoupil jedním slovíčkem, a tím se podle jednacího řádu otevře znovu rozprava. Stačí ale, když nás pozdravíte jenom.

 

Ministryně průmyslu a obchodu ČR Marta Nováková Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně a páni poslanci, věřím, že budete mít dneska krásná témata k jednání.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak děkujeme. Tímto já si tedy znovu dovolím otevřít podrobnou rozpravu a teď se ptám, kdo načte usnesení. Znovu pan poslanec Volný. Seznamte nás tedy s návrhem usnesení v podrobné rozpravě.

 

Poslanec Lubomír Volný: Děkuji za slovo, pane předsedo. Ještě jednou dobrý den, dámy a pánové. Dovolte mi, abych vás seznámil s návrhem usnesení Poslanecké sněmovny, na kterém se dohodla absolutní většina, nebo myslím, že všechny poslanecké kluby. Ten navrhovaný text usnesení zní:

"Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky, aby s maximálním nasazením hájila u Evropské komise zájmy České republiky s přihlédnutím ke specifickým zájmům zaměstnanců ArcelorMittal Ostrava tak, aby došlo k prodeji huti do rukou zájemce, který zajistí udržitelný rozvoj ostravské huti, a tím i celého regionu. A také aby vláda požadovala po zájemci o koupi ArcelorMittal Ostrava předložení konkrétního plánu a závazku investic do této huti." Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji. Rozhlédnu se, zdali má ještě někdo zájem se přihlásit do podrobné rozpravy. Zájem nevidím, takže já podrobnou rozpravu končím. Abych splnil formální záležitosti, tak se znovu zeptám na závěrečná slova, zdali má někdo zájem - paní ministryně, pan poslanec Luzar? Nemáte zájem.

 

Takže přikročíme k hlasování o usnesení. Já zagonguji, abychom svolali všechny poslance. Koukám, že jsme tady v dostatečném počtu. Přistoupíme k hlasování.

Já zahajuji hlasování. Kdo je pro usnesení, stiskněte tlačítko, zvedněte ruku. Kdo je proti usnesení, stiskněte tlačítko, zvedněte ruku.

Hlasování číslo 62, přihlášeno 142 poslanců, pro 129, proti nula. Návrh usnesení byl přijat. (Potlesk ze střední části sálu.)

 

A nyní mám tady žádost od předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka, který poprosil předsedy poslaneckých klubů, aby přišli k němu na poradu ohledně rezoluce ke 100. výročí založení Československa. Ale my budeme pokračovat v jednání.

 

Já končím tento bod. A čeká nás další bod.

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.