Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

1.
Vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2019
/sněmovní tisk 287/ - prvé čtení

Požádám, aby u stolku zpravodajů zaujaly svá místa paní ministryně financí Alena Schillerová a zpravodajka pro první čtení zákona o státním rozpočtu paní poslankyně Miloslava Vostrá. Připomínám, že s přednostním právem se přihlásil pan poslanec Miroslav Kalousek jako první. A v rozpravě tedy ještě bych upozornil vystupující: pan místopředseda Okamura a místopředseda Fiala. Podle tohoto pořadí budeme tedy postupovat, až zahájíme rozpravu.

Z pověření vlády zákon o státním rozpočtu, sněmovní tisk číslo 287, uvede ministryně financí Alena Schillerová. Ještě než se ujme slova - předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím číslo 17 předložený návrh zákona přikázal k projednání rozpočtovému výboru. Rozpočtový výbor předložil usnesení, které bylo doručeno jako sněmovní tisk číslo 287/1.

Nyní tedy požádám paní ministryni o její úvodní slovo. Já doufám, že tady bude patřičný klid na vystoupení paní ministryně. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně financí ČR Alena Schillerová Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové (ministryně se odmlčela a chvíli čekala, až se sníží hluk v sále), předstupuji před vás jako ministryně financí se zákonem, který ztělesňuje fiskální politiku této vlády nejen na rok 2019, ale díky dlouhodobému působení opatření v něm zakomponovaných také na roky další. Vláda si je plně vědoma toho, že udržení a intenzita růstu, dalšího růstu naší ekonomiky závisí nejen na vnějších faktorech, ale také na faktorech vnitřních. Na domácím poli to znamená přiměřenou hospodářskou politiku, která respektuje pozici našeho hospodářství v ekonomickém cyklu. Letošní jednání o rozpočtu v rámci vlády byla kultivovaná, věcná, bez zbytečných mediálních přestřelek. Výsledkem je, domnívám se, dobrý návrh státního rozpočtu, který naší zemi přináší rekordní investice na potřebné projekty a více peněz na důchody, do školství a do dalších oblastí, kde se nám to v budoucnu vrátí.

Než přistoupím k jednotlivým prioritám návrhu státního rozpočtu, dovolím si zdůraznit, že jeho návrh byl sestaven v plném souladu s fiskálním pravidlem zohledňujícím střednědobý rozpočtový cíl vyplývající z evropské legislativy, podle kterého by úroveň strukturálního salda, tedy salda očištěného o vliv ekonomického cyklu, neměla činit méně než minus 1 % HDP. Strukturální saldo v České republice přitom dosahuje přebytku plus 1,1 % HDP. Saldo veřejných financí dosáhne v roce 2018 přebytku plus 1,6 % HDP. Pro rok 2019 pak predikujeme přebytek 1 % HDP. Tento stav řadí Českou republiku mezi tři země v Evropské unii s nejvyššími přebytky veřejných financí. Adekvátně se bude vyvíjet i zadlužení veřejných financí. V letošním roce očekáváme výši zadlužení na 33 % HDP, přičemž příští rok by měla klesnout pod 32 % HDP.

Ministerstvo financí nepřetržitě sleduje makroekonomické prognózy a názory domácích i mezinárodních institucí. Na základě porovnání s těmito nezávislými prognózami mohu jednoznačně konstatovat, že makroekonomický rámec návrhu státního rozpočtu na rok 2019 je velmi blízký konsenzuální makroekonomické předpovědi vycházející z názorů všech těchto pracovišť a institucí. Dovolím si připomenout, že v souvislosti se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti č. 23/2017 byl makroekonomický rámec návrhu státního rozpočtu poprvé také zhodnocen výborem pro rozpočtové prognózy, který je složen z nezávislých makroekonomických odborníků a který makroekonomickou prognózu Ministerstva financí ohodnotil jako realistickou. Tolik k makroekonomickému rámci, do kterého byly přípravy státního rozpočtu zasazeny.

Základní údaje zákona o státním rozpočtu na rok 2019 jsou předkládány v této podobě: příjmy státního rozpočtu 1465,3 mld. korun, výdaje státního rozpočtu 1505,3 mld. korun, deficit státního rozpočtu na rok 2019 je plánován ve výši 40 mld., což je o 10 mld. korun méně, než představuje deficit plánovaný v návrhu státního rozpočtu na letošní rok. Dovolím si zdůraznit, že 40 mld. prezentuje 0,7 % HDP.

Nyní bych ráda zmínila zásadní vlivy, které jsou zahrnuty do příjmů a výdajů státního rozpočtu na rok 2019 v porovnání s rokem 2018. Příjmy státního rozpočtu na rok 2019 jsou oproti roku 2018 zvýšeny celkem o 150,8 mld. korun. Daňové příjmy státního rozpočtu na rok 2019 byly zvýšeny o 47 mld. korun na celkových 769 mld., příjmy z pojistného na sociální zabezpečení byly zvýšeny o téměř 60 mld. korun na celkových 556 mld. Příjmy z rozpočtu Evropské unie a finančních mechanismů jsou rozpočtovány v celkové výši 94 mld. korun, což v porovnání s letošním rokem představuje zvýšení o téměř 23 mld. V rámci přijatých transferů se pro rok 2019 počítá i s příjmy ze zvláštních účtů Ministerstva financí, bývalý Fond národního majetku, ve výši 18 mld. V kapitole Operace státních finančních aktiv jsou nově rozpočtovány příjmy z dividend společnosti Letiště Praha ve výši 3 mld. korun.

Výdaje státního rozpočtu jsou oproti roku 2018 zvýšeny celkem o 140,8 mld., přičemž zvýšení výdajů bez vlivu prostředků z rozpočtu Evropské unie a finančních mechanismů činí 118,1 mld. korun. Finanční prostředky budou v roce 2019 použity především na posílení těchto výdajových oblastí státního rozpočtu: zvýšení průměrného starobního důchodu o více než 900 korun od 1. ledna 2019. Pro důchodce starší 85 let je schváleno zvýšení procentní výměry důchodu o dalších 1 000 korun. Průměrný starobní důchod tak po zvýšení bude činit 13 286 korun. Meziročně výdaje na důchody rostou o rekordních 38 mld. na úroveň bezmála 473 mld. korun. Celkové kapitálové výdaje jsou pro rok 2019 rozpočtovány ve výši 122 mld., což je o 31,9 mld. korun více než v roce 2018. K meziročnímu nárůstu dochází u kapitálových výdajů, které jsou kryty příjmy z rozpočtu EU, a to o více než 10 mld., a u českých kapitálových výdajů je nárůst o bezmála 22 mld. na úroveň téměř 80 mld. Právě zvyšování státního podílu výdajů na investice je jedním z cílů současné vlády, čímž navazuje na trend, kdy od roku 2014 soustavně navyšuje kapitálové výdaje z národních zdrojů. Celkové výdaje Státního fondu dopravní infrastruktury jsou rozpočtovány ve výši 84 mld., to je meziroční navýšení o téměř 15 mld. Národní výdajový rámec fondu činí téměř 66 mld., to je meziroční navýšení o 11,7 mld. Výdaje na výzkum, vývoj a inovace jsou zahrnuty do rozpočtu v celkovém objemu, který přesahuje 42 mld. korun, což proti roku 2018 představuje zvýšení výdajů o 1,5 mld.

Výdaje na platy a ostatní platby za provedenou práci rozpočtované v organizačních složkách státu a příspěvkových organizacích jsou pro rok 2019 rozpočtovány v objemu 210 mld., což představuje zvýšení o více než 23 mld. proti roku 2018. Co se týče navýšení platů, ráda bych zdůraznila, že plníme závazek navýšení platů pedagogů o 15 %, dále nepedagogům navyšujeme o 10 %, a co je velmi zásadní, tak se podařilo dosáhnout toho, že nenavyšujeme plošně, to znamená, nepokračujeme v rozevírání nůžek, tak jak tomu bylo v minulosti, ale je skutečně přidáváno státním zaměstnancům podle toho, jaké výše průměrného platu dosahují. Takže když vyberu pár položek, nejvíce bude přidáváno civilním zaměstnancům na státním zastupitelství, v průměru asi o 15,9 %, civilním zaměstnancům na soudech, pracovníkům v kultuře, úřadům práce, České správě sociálního zabezpečení. V průměru ostatním zaměstnancům bude navyšováno asi o 7,4 %, tomu zbytku, ale navyšuje se diferencovaně.

Rozpočet současně řeší problém s vysokým počtem neobsazených míst ve státní správě. I na tato místa totiž rezorty dlouhodobě historicky dostávaly peníze na platy, které se ale potom používaly na tzv. fond odměn. S touto situací jsme se vypořádali tak, že u úřadů, kde byl na konci prvního čtvrtletí 2018 počet neobsazených míst vyšší než 3 %, se do státního rozpočtu 2019 promítlo odebrání výdajů na platy pro tato neobsazená místa, a pokud bylo neobsazených míst více než 5 %, tak se tato místa škrtla. Díky tomu došlo k redukci asi 1 300 funkčních míst, takzvaných mrtvých duší, jak je známo, a došlo k celkové úspoře tím, že se peníze vlastně budou na ta další místa, která zůstala v rámci do 3 %, přidělovat až po obsazení těch místa, tak k celkové úspoře 3,6 mld., což samozřejmě obsahuje i ta škrtnutá místa. A stejný postup byl proveden i u zaměstnanců placených z prostředků EU a finančních mechanismů, což znamená snížení o dalších 160 míst. Mohu vás ubezpečit, že to je první krok, že i nadále budu vyzývat své vládní kolegy a budeme na úrovni vlády hledat další úspory ve stávajících kapacitách na svých úřadech.

Vážené dámy, vážení pánové, státní rozpočet je nazýván zákonem roku a já jsem přesvědčena, že předkládaný materiál tomuto přívlastku v plném rozsahu dostojí. Při respektování závazných parametrů fiskálního pravidla s výsledky řadícími Českou republiku mezi evropskou špičku rekordně zvyšujeme životní úroveň seniorů, rekordně investujeme, zvyšujeme výdaje na sport, na vědu a výzkum, aktivně řídíme platovou politiku státu, valorizujeme samosprávám příspěvek na výkon státní správy a v neposlední řadě posilujeme obranyschopnost a bezpečnost naší země.

Dovolte mi, dámy a pánové, abych vám poděkovala za pozornost a požádala tímto Poslaneckou sněmovnu o podporu návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2019. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni financí Aleně Schillerové za její vystoupení a požádám zpravodajku tohoto tisku, předsedkyni rozpočtového výboru paní poslankyni Miloslavu Vostrou, aby přednesla svou zpravodajskou zprávu. Prosím, paní předsedkyně, máte slovo.

 

Poslankyně Miloslava Vostrá: Vážený pane předsedající, členky a členové vlády, kolegyně, kolegové, návrhem rozpočtu se zabýval, jak už bylo řečeno, rozpočtový výbor, který na svém jednání na 13. schůzi dne 10. října přijal návrh usnesení, se kterým vás nyní seznámím.

Usnesení rozpočtového výboru z 13. schůze ze dne 10. října 2018 k prvému čtení vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2019 - sněmovní tisk 287. Po úvodním slově ministryně financí, zpravodajské zprávě a po rozpravě rozpočtový výbor

I. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2019 v prvém čtení přijala následující usnesení: "Poslanecká sněmovna

I. schvaluje základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2019 podle sněmovního tisku 287, kterými jsou:

A. Výše příjmů stanovená částkou 1 465 359 071 851 Kč,

výše výdajů stanovená částkou 1 505 359 071 851 Kč,

rozdíl mezi příjmy a výdaji, tedy saldo, stanovený částkou minus 40 000 000 000 Kč.

B. Způsob vypořádání salda těmito financujícími položkami

a) zvýšením stavu státních dluhopisů do výše 43 873 390 336 Kč,

b) zvýšením stavu přijatých dlouhodobých úvěrů do výše 80 736 000 Kč,

c) změnou stavu na účtech státních finančních aktiv, a to zvýšením o 3 954 126 336 Kč.

C. Finanční vztahy státního rozpočtu k rozpočtům krajů, s výjimkou hlavního města Prahy, a to příspěvky v celkové výši 1 317 332 700 Kč,

D. Finanční vztahy státního rozpočtu k rozpočtům obcí, s výjimkou hlavního města Prahy, v úhrnech po jednotlivých krajích, a to příspěvky v celkové výši 9 438 270 400 Kč,

E. Finanční vztah státního rozpočtu k rozpočtu hlavního města Prahy, a to příspěvek v celkové výši 1 075 508 600 Kč,

F. Zmocnění ministryni financí v § 2 odst. 1, 2 včetně možnosti změnit výši celkových příjmů, celkových výdajů a dalších ukazatelů zde uvedeným postupem a v daném rozsahu, zmocnění Ministerstvu financí postupovat při stanovení výše příspěvku na výkon státní správy jednotlivým obcím a hlavnímu městu Praze a zmocnění krajským úřadům postupovat pro přerozdělování výše příspěvku na výkon státní správy v průběhu kalendářního roku podle § 1 odst. 10.

II. bere na vědomí, že návrh státního rozpočtu České republiky na rok 2019

a) obsahuje finanční vztahy k rozpočtu Evropské unie, a to očekávané příjmy z rozpočtu Evropské unie v celkové výši 92 213 119 805 Kč a odvody do rozpočtu Evropské unie v celkové výši 43 600 000 000 Kč,

b) stanoví rozsah pojistné kapacity Exportní garanční a pojišťovací společnosti, a. s., ve výši 188 000 000 000 Kč,

c) obsahuje dotace vyjmenovaným kapitolám státního rozpočtu s označením jejich příjemců a uvedením jejich výše, které nepodléhají režimu podle rozpočtových pravidel - § 12, příloha č. 9 vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2019;

III. přikazuje k projednání kapitoly a okruhy vládního návrhu státního rozpočtu na rok 2019 takto."

A pokud dovolíte a nebude námitek, tak to přikázání jednotlivým výborům podle jednotlivých kapitol bych teď nečetla, protože je to dlouhé a máte to všichni písemně. Pokud samozřejmě bude námitka, tak přečtu celé znění tohoto návrhu usnesení, který projednal rozpočtový výbor.

Když přeskočím na tu část přikazovací, tak samozřejmě je tam: IV. přikazuje dále střednědobý výhled státního rozpočtu České republiky na léta 2020 a 2021, sněmovní tisk 288, rozpočtovému výboru a (II.) zmocňuje zpravodajku, abych vás seznámila s návrhem tohoto usnesení.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce tohoto tisku paní poslankyni Miloslavě Vostré a otevírám obecnou rozpravu. Kromě řádně přihlášených v pořadí mám s přednostním právem přihlášeného pana poslance Miroslava Kalouska, Tomia Okamuru, Petra Fialu a pana poslance Ferjenčíka, který je pověřen podle jednacího řádu přednést stanovisko klubu. Takže to jsou přihlášení. První tedy v rozpravě pan poslanec Miroslav Kalousek. Dále vidím přihlášku pana kolegy Bělobrádka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dobré ráno, vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci. Dovolte i mně, abych popřál jmenovitě panu prezidentovi krásné Vánoce a šťastný Nový rok, když už mě tak obšťastnil individuální pozorností.

A dovolte, abych přednesl stanovisko poslaneckého klubu TOP 09 k návrhu zákona o státním rozpočtu.

Odpovědné rozpočtování nespočívá pouze ve splnění úlohy, jak mi to vyjde příští rok. Odpovědné rozpočtování spočívá zejména v nastavování trendů, aby rozpočet vycházel i v dobách méně příznivých, i v dobách, kdy nebude docházet k tak pozitivnímu hospodářskému růstu, k jakému dochází posledních pět let. Logicky bychom tedy v odpovědně sestaveném rozpočtu měli nalézt průměty změn rozpočtové legislativy, které vedou za a) ke snižování mandatorních, tedy ze zákona povinných výdajů, ke snižování kvazimandatorních výdajů, to jsou dlouhodobé závazky, zejména ve smlouvách služebního a pracovněprávního charakteru, a měli bychom tam také nalézt, tady se hlásím ke slovům pana prezidenta, postupný nárůst poměru investičních výdajů k celkovým výdajům. Nic z toho však v rozpočtu nenajdeme. Nenajdeme to pro to, protože vláda, ani ta minulá, ani tahle, nemá k dispozici systémově promyšlené změny rozpočtové legislativy ani v těch nejpalčivějších oblastech, což jsou povinné pojistné systémy, ať už se to týká zdravotního pojištění, nebo sociálního pojištění, byť jsme tady slyšeli mnoho slibů, jak tehdy ještě ministr financí Babiš přinese v roce 2016 v červnu návrh penzijní reformy, byť vláda ve svém programovém prohlášením tyto reformy má jako priority. Zatím jsme neviděli ani věcný záměr, logicky tedy průmět změn této rozpočtové legislativy v rozpočtu nenalezneme. To je jedna zásadní námitka oproti návrhu státního rozpočtu. Je to rozpočet přerozdělovací. Je to rozpočet protireformní dokonce, protože tam nalézáme nárůst mandatorních výdajů, nikoliv jejich pokles.

Nyní dovolte několik slov k navrhovaným příjmům.

Příjmy vycházejí z červencové makroekonomické prognózy Ministerstva financí. Já nemám žádný důvod zpochybňovat profesionalitu příslušného pracoviště, nemám žádný důvod mít nedůvěru k indikátorům, na základě kterých byly příjmy vypočteny. Také v návrhu usnesení nebudu navrhovat změnu příjmů. Ale pravděpodobně se shodneme na tom, že oproti minulým letům, kdy bylo možné nadějně předpokládat, a taky se to stalo, že skutečné indikátory budoucího rozpočtového roku byly lepší než prognózované, protože prognózy byly konzervativní a průběh ekonomiky vykázal větší dynamiku, tak vzhledem k tomu, co se děje ve světě, tak takové očekávání příštího roku pravděpodobně mít nemůžeme a asi se i shodneme i s předkladateli na tom, že rizika naplňování příjmů míří spíše směrem dolů než směrem vzhůru. To je potřeba vědět při jisté míře optimismu očekávání, zda by mohl deficit dopadnout lépe, nebo hůře.

Nad čím se musím usmát, je tvrzení v textové dokumentaci o stále efektivnějším a lepším výběru daní díky účinným opatřením proti daňovým únikům. Proč se nad tím musím usmát? Za prvé proto, že Ministerstvo financí v různých dokumentech vykazuje různá čísla, která přisuzuje těm či oněm opatřením proti daňovým únikům. Ale zejména se těším na argumentaci vlády a Ministerstva financí vůči Evropské komisi, až bude zdůvodňovat svoji snahu o zavedení reverse charge.

Pan premiér slavnostně oznámil obrovský diplomatický úspěch, kdy členské státy schválily možnost zavedení reverse charge, o což pan premiér nepochybně usiloval dlouhou řadu let. Nicméně podíváme-li se na podmínky možnosti tohoto zavedení, tak jednou z těch podmínek je dostatečný rozdíl mezi potenciálem v možnosti vybírání daní a skutečně vybraných daní. Jinými slovy, abychom mohli zavést reverse charge, musíme dokázat Evropské komisi, že naše dosavadní opatření proti daňovým únikům byla neúčinná, a proto chceme zavést reverse charge. Takže na jednu stranu Ministerstvo financí nás ohromuje čísly o účinnosti opatření proti daňovým únikům, na druhou stranu bude Evropské komisi dokládat neúčinnost těchto opatření a bude žádat o povolení reverse charge. Na to si vezmu lístek do první řady a budu samozřejmě pečlivě porovnávat údaje, které vláda předkládá Poslanecké sněmovně a které bude předkládat Evropské komisi při žádosti o povolení reverse charge.

A nyní k výdajům. Dochází oproti letošnímu roku, návrh předpokládá poměrně raketový nárůst výdajů. Takový tady nebyl posledních 15 let. Je to o 140,9 mld. korun, což je, podíváme-li se na dlouhodobý trend, skutečně nárůst, kde by člověk předpokládal, že se stane něco mimořádného. Že se bude likvidovat mimořádná environmentální katastrofa nebo že prudce stoupají náklady na obranu vzhledem ke zhoršené bezpečnostní situaci. Nebo že jsme se rozhodli k nějaké jednorázové masivní investici, nedej bože kanál Odra-Labe-Dunaj. Nic takového ale nenalezneme a zjistíme, že dominantně tyto prostředky jdou zejména na spotřebu, zejména na platy státních zaměstnanců, zejména na důchody - proti čemuž nic, ale ne na úkor budoucnosti a ne na úkor deficitu, zejména na zvýšení sociálních dávek, dostaneme se k tomu v jednotlivých trendech.

Pojďme na investiční výdaje. Investiční výdaje vláda zvyšuje oproti letošnímu roku o 32 mld., což vypadá velmi lichotivě, ale jenom proto, že předcházející tři roky investovala ještě trestuhodněji méně. A tady se podívejme na dlouhodobé trendy. Dovolte, abych jako výchozí standard vzal rok 2012, rok, kdy jsem ještě byl ministrem financí, a rok, kdy jsme tady měli stále ještě recesi a ekonomickou krizi a tehdejší vláda byla pod palbou kritiky, jak málo investuje, jak škrtí hospodářský růst malými investičními výdaji. Na té kritice možná něco bylo, možná že jsme skutečně měli ještě více utáhnout spotřebu a investovat více. Ale kolik my jsme investovali v tom roce 2012? My jsme v roce 2012 investovali 113,5 mld korun. Na letošní rok, po pěti letech růstu, vláda má stále ještě v rozpočtu, který jste schválili loni, rozpočtováno 90 mld. To znamená, skoro o 24 mld. méně, než my jsme investovali v době krize. V roce 2017 to bylo 81,7, tzn. v době růstu, jak konstatuje i Nejvyšší kontrolní úřad, nejnižší investice za posledních 12 let.

No a v tom příštím roce slavnostně vláda říká, že bude investovat tolik jako za posledních 10 let nikoliv, a bude investovat 122,2 mld. korun. Což je, dámy a pánové, o celých 8,5 mld. více, což je naprosto marginální číslo - 8,5 mld. více, než my jsme investovali v tom roce 2012. Přičemž vláda má k dispozici, plánuje výdaje 1 505,4 mld. My jsme měli celkové výdaje 1 152,4 mld., takže vláda má k dispozici o 353 mld. více na příští rok. Ještě jednou - o 353 mld. více, než byly výdaje v roce 2012. A z těchto 353 mld. dává na investice 8,5. To je skutečně priorita jako hrom!

Podobně to vychází u výdajů na vědu a výzkum. Samozřejmě, že díky těm 353 miliardám výdaje na vědu a výzkum v absolutních číslech mírně rostou. Ale podívejme se na jejich poměr ve vztahu k hrubému domácímu produktu. Jestliže my jsme v krizových dobách v letech 2012 a 2013 dosahovali téměř jednoho procenta HDP, v roce 2012 to bylo 0,96, v roce 2013 to bylo 0,97 výdajů na vědu a výzkum k poměru HDP, a opět jsme byli pod palbou kritiky. A já se obracím na akademické funkcionáře v řadách hnutí ANO, protože někteří z nich byli tenkrát rektoři, a velmi kritizovali, do značné míry oprávněně, naši vládu, jak malou prioritou jsou výdaje na vědu a výzkum, když nedosahujeme ani toho jednoho procenta, máme 0,96, 0,97. Tak na příští rok ve vztahu k HDP navrhujete výdaje na vědu a výzkum ve výši 0,75. O dvě desetiny bodu méně, než jsme vydávali my v době krize. A akademičtí funkcionáři jsou happy! Ti mají pocit, v řadách křesel poslanců ANO, ti mají pocit, že je všechno v naprostém pořádku. Najednou žádná kritika nikde není. Čím to je? Že už jsou více poslanci ANO než akademičtí funkcionáři? Nevím. V každém případě prostě změnili za těch sedm let rétoriku neuvěřitelným způsobem.

Dovolte ještě, abych se lehce vrátil k investičním výdajům. Když jsem je říkal v absolutním čísle, tedy že vláda míní investovat 122,2 mld. korun, což je tedy jenom o 8,5 mld. víc, než jsme investovali my v roce 2012, abych to také uvedl v poměru investičních výdajů ku celkovým výdajům, protože ty by měly růst, v odpovědném rozpočtování by tento poměr měl růst. Mělo by být poměrově stále o něco více investic než aktuální spotřeby. Ten rok 2012 byl 9,9 %, investiční výdaje vůči celkovým výdajům. Ten rok příští, který vláda předkládá, a tvrdí, že investice jsou její prioritou, je 8,1 % - téměř o 2 % méně než v době krize, kdy podle tehdejších kritiků, mezi které patřil pan předseda vlády Babiš, jsme investovali méně a podsekávali jsme ekonomiku. Tak kde jsou ty peníze? Výdaje na vědu a výzkum ty priority nejsou. Výdaje na investice ty priority také nejsou. Tak se podívejme, kde jsou. Jsou samozřejmě zejména v platech státních zaměstnanců. Nic proti tomu, když v dobách růstu rostou platy státních zaměstnanců. Ale musíme k tomu připočíst ty desetitisíce státních zaměstnanců, které vláda dokázala za poslední čtyři roky nabrat, a předpokládá jejich počet zvýšit i v příštím roce a vyžaduje na platy státních zaměstnanců 209 mld. korun. Prosím pěkně pro porovnání - v roce 2012 se na platy státních zaměstnanců vydalo 132,5 mld. korun. A opět jsme byli pod palbou kritiky, jak strašně drahá je ta firma, která platí tolik svým zaměstnancům, a že každá firma by takhle zkrachovala. Uteklo sedm let a my budeme dávat na státní zaměstnance o 80 mld. víc. Dámy a pánové, dovolte znovu připomenout to číslo, o kolik od roku 2012 narostou investice. Ty narostou o 8,5 mld. a platy na státní zaměstnance narostou o 80 mld. Tak teď už ta firma hospodaří dobře!

Podívejme se na neinvestiční nákupy. Opět pod onou palbou kritiky, jak jsme v době krize málo šetřili a příliš vydávali na neinvestiční nákupy. Vydávali jsme v roce 2012 na neinvestiční nákupy 55,8 mld. korun, na příští rok chce vláda na neinvestiční nákupy vydat 78,2 mld. korun. To znamená opět na neinvestiční nákupy podstatně více oproti roku 2012, než chce vydávat na investice. To, co je ve výdajích samozřejmě pozitivní, a není to zásluha vlády, jedná se o mandatorní výdaj, a je to dáno výjimečnou kondicí ekonomiky a velmi nízkou nezaměstnaností, jsou podpory v nezaměstnanosti. Ty vláda na příští rok počítá jenom v objemu 7,3 mld., zatímco my jsme v roce 2012 museli vydávat podstatně víc vzhledem k vyšší (ne)zaměstnanosti, ale nejenom k vyšší nezaměstnanosti, ale zdůrazňuji, že tady jde o mandatorní výdaj.

Na čem vláda rovněž nešetří, jsou neinvestiční transfery podnikatelským subjektům. Kdyby chtěl někdo to slovo přiblížit, tak nejvýznamnější částkou jsou tam dotace agropotravinářskému komplexu. Tak tam se opravdu nešetří. Tam se vydává opět podstatně více, než se vydávalo v dobách krize. Tam to zřejmě potřebují mnohem víc, než potřebujeme silnice, dálnice a investice do vědy a výzkumu.

Když to shrneme a opět si vezmeme jako základnu krizový rok 2012, znovu opakuji: vláda má o 353 mld. víc, než měla k dispozici vláda v krizovém roce 2012. Z těchto 353 mld. dává ubohoučkých 8,5 mld. na investice, ale na sociální dávky už 30,6 mld., to znamená třikrát tolik než na investice, i když sociální situace se lepší díky mnohem lepší zaměstnanosti, a neuvěřitelných 75, vlastně téměř 80 mld., na platy státních zaměstnanců, 90 mld. pak budou vyšší důchody. Znovu opakuji, nic proti vyšším důchodům, ale musíme si uvědomit, že ty trendy nastavujeme tak, aby to bylo ufinancovatelné i v dobách, kdy může přijít krize, nemusí přijít tak veliká jako po pádu Lehman Brothers, ale stačí výraznější ochlazení ekonomiky a naše rozpočty se dostanou pod takový tlak, že vyvolají velké sociální pnutí, a bohužel to vždycky v takové situaci odskáčou paradoxně ti nejslabší a nejchudší. A troufnu si říct, že ve své rozhazovačnosti je ten rozpočet potenciálně asociální, protože nastavuje trendy, které vystavují zbytečným rizikům lidi, kteří žijí bez rezerv, a případný otřes nebudeme mít z čeho kompenzovat.

Co říci k návrhu usnesení? Ty zásadní věci opravit nejdou, protože se týkají rozpočtové legislativy, takže i kdyby vláda příslušné reformy měla k dispozici a měla je připravené, jako že je nemá, jako že vůbec nemá tušení, kudy do nich chce jít, tak než se příslušné zákony schválí, uteče rok. A to se samozřejmě opravit nedá. Něco se ale opravit dá. Dá se například opravit, že rozpočet nebude deficitní. V celkové částce 1 bil. 505,4 mld. snížit výdaje o 40 mld. je triviální úkol pro rozpočtáře na, nechci říct deset minut, ale na jeden den. A myslím si, že tenhle požadavek bychom vznést mohli. Kdyby snad vláda chtěla, já jí s tím rád pomůžu, ale respektuji, že pokud by chtěla, má právo šetřit ve svých prioritách a nikoliv prioritách, které vidí opozice. Ale chtít snížit výdaje o 40 mld. v celkovém objemu výdajů 1 bil. 505,4 mld. opravdu není nesplnitelný úkol. Takže to je jedna věc, která se dá napravit.

Druhá věc, která se dá napravit, je dosáhnout poměru investičních výdajů k celkovým výdajům alespoň na takovou úroveň, jakou jsme měli v tom roce 2012. To znamená, jestli v roce 2012 byl ten poměr 9,9 a dnes je 8,1, tak trojčlenkou si spočteme, že nejméně by vláda v příštím roce měla investovat ne 122 mld., ale nejméně 150 mld.

A to mě vede k návrhu usnesení, který si dovoluji předložit, že Poslanecká sněmovna vrací vládě České republiky návrh zákona o státním rozpočtu s následujícím doporučením: 1. příjmy ponechat v navržené výši; 2. výdaje snížit o 40 mld. Kč; 3. saldo vyrovnané; 4. poměr investičních výdajů k celkovým výdajům navýšit z navržených 8,1 % alespoň tak, aby dosáhly poměru posledního roku hospodářské krize 2012 9,9 %, tzn. navrženou částku 122 mld. Kč investičních výdajů navýšit alespoň na částku 150 mld. Kč. Termín 20 dnů.

Pokud by se vláda a vládní poslanci rozhodli toto doporučení akceptovat a tímto způsobem by byl rozpočet přepracován, podpoříme ho v prvním čtení a jsme připraveni ke konstruktivní diskusi i ve čtení druhém a třetím. Pokud setrvá na navržených parametrech státního rozpočtu, je naprosto vyloučeno, že by poslanecký klub TOP 09 mohl podpořit návrh zákona o státním rozpočtu v prvním i ve třetím čtení, ať už budou přijaty jakékoli pozměňující návrhy ze čtení druhého.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Kalouskovi. Budeme pokračovat v rozpravě s přednostními právy. Nyní pan místopředseda Tomio Okamura, připraví se pan místopředseda Petr Fiala. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, vývoj ekonomiky na západ od nás ukazuje, že se zřejmě poslední rok vezeme na vlně konjunktury a příštích pár let bude růst klesat a zisky státu začnou hubnout. A je třeba dodat, že pokles je daný zpomalením jak v celé Evropské unii, tak ho předpokládá Světová banka pro všechny vyspělé ekonomiky celého světa. Tak dobře jako letos už příštích pár let nebude. To by měla být první premisa při sestavování rozpočtu. Normální člověk, když dostane prémie a ví, že příští dobu bude už hůř, si nějakou korunu odloží. Kupodivu český stát to vidí jinak. Utratí všechno a ještě si na rychlou okamžitou útratu 40 mld. půjčí. To chce opravdu hodně růžové brýle, nebo rovnou slepeckou hůl. Sestavit rozpočet se 40miliardovým schodkem je popravě hodně nezodpovědné a říká nám to jediné - příští léta se budeme zadlužovat ještě víc.

Důvodem vládou navrhovaného schodku je mj. pokračující navyšování výdajů na státní správu, další vysávání státního rozpočtu politickými neziskovkami a pokračování v neadresném sociálním systému, který podporuje nepřizpůsobivé a umožňuje obchod s bídou. Hnutí SPD takový návrh nepodpoří a navrhuji jménem SPD usnesení vrátit rozpočet k přepracování.

Jak jsem již zmínil, tak SPD považuje za alarmující např. nárůst nákladů na státní a veřejnou správu. Za posledních pět let, tedy především za vlády hnutí ANO, ČSSD a KDU-ČSL, se zvýšil počet státních zaměstnanců o 30 tis. osob, což zvýšilo nároky na státní rozpočet o 20 mld. Kč ročně. Vzniklo minimálně osm nových státních úřadů. Hnutí SPD trvá na zásadních úsporách při správě státu. Považujeme za nutné okamžité zastavení nárůstu počtu úředníků na ministerstvech a ostatních ústředních orgánech státní správy. Takto ušetřené finanční prostředky následně navrhujeme pro navýšení nízkých důchodů, podporu pracujících rodin s dětmi a posílení sociálního zajištění zdravotně postižených občanů.

Trvalé navyšování počtu pracovníků ve státní a veřejné správě vytváří umělý nedostatek pracovních sil a falešnou potřebu importu pracovní síly ze zahraničí. Samozřejmě tu od vlády uslyšíme desítky argumentů, proč to je nezbytné. Po léta se nám tu opakuje mantra o mandatorních výdajích, které prostě nafukují rozpočet, a nelze prý s nimi nic dělat. To je absolutní hloupost, kterou ostatně pan premiér ve svých kampaních na téma - cituji - všetci kradnú a stát má hospodařit jako firma - sám vyvracel. A my ve shodě s jeho volebními sliby, které ale vláda neplní, říkáme, že samozřejmě lze dělat korekce na obou stranách - u výdajů i u příjmů.

Máme rekordně nízkou, v podstatě nulovou nezaměstnanost, pokud jde o lidi, kteří mohou a chtějí pracovat. Ba naopak máme tu místy zoufalý nedostatek lidí schopných kvalitně pracovat. A proč? Tyto lidi z trhu sebrala státní správa. A tak místo aby těmto lidem dával výplatu soukromý sektor, živí je stát ze státního rozpočtu. Chápu, je to politicky výhodné, protože si tak partaje živí přímo závislé voliče, ale je to nevýhodné a drahé pro stát, je to nevýhodné a drahé pro živnostníky a firmy. Za posledních pět let, jak jsem již říkal, za vlády ČSSD, ANO a KDU-ČSL se zvýšil počet státních zaměstnanců o 30 tis. osob, což zvýšilo nároky na státní rozpočet o 20 mld. Kč ročně. Zavedením EET místo paušální daně, jako tomu mají např. v Německu, zákazy a byrokracií jsme zlikvidovali pár tisíc živnostníků a malých firem - resp. vláda je zlikvidovala - a nahrnuli ty, co se živili, do státního sektoru, kde je platíme ze státního rozpočtu. Není to jejich vina. Je to cílená vládní politika.

Aktuálně sledujeme audity ministra zdravotnictví ve státních nemocnicích a už teď lze říci, že tam unikají řádově miliardy. Nic nového, to víme po desetiletí, ale poslanci z ČSSD a hnutí ANO nám tu vládnou už druhé volební období a teprve teď jsme se hnuli a zcela evidentně jen proto, že stát jde po krku jedné partě, se kterou se přestal kamarádit. Fajn, ale věřme, že ve všech oblastech, které financuje stát, od dopravy po obranu, najdeme miliardové toky ven spřáteleným partám. Ostatně veřejně známá zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu tyto miliardové nesrovnatelnosti při hospodaření s veřejnými penězi to jenom potvrzují.

Nikdy bych nevěřil, že budu souhlasit s výrokem jednoho pána. Ano, je zcela evidentní, že zdroje jsou. Zahraniční firmy z České republiky ročně vyvádějí odhadem ekonomů 5 až 7 % HDP, a to nejen přímo v rámci dividend a zisku, ale také formou tolerovaných nákladů uměle vytvářených mateřskými společnostmi za hranicemi. Nejen to. Ač je to neuvěřitelné, do zahraničí plynou i zisky ze zákonem daných plateb, které jsou v podstatě daně, a měl by je dostávat stát. Dvě zahraniční pojišťovny mají monopol, přesněji duopol na pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Toto pojištění v rozporu se zájmy České republiky a evropským právem provozují zahraniční soukromé pojišťovny, rakouská Kooperativa a dnes Česká pojišťovna s italskými majiteli. Jen tady uniká zhruba 8 mld. Kč ročně. Podobně bychom mohli mluvit o zákonem daném zdravotním pojištění cizinců, které vybírají soukromé pojišťovny, a zisky opět tečou ven, přestože principiálně by veškeré zdravotní pojištění mělo být jednak neziskové a veškeré peníze by měly jít do zdravotnictví nebo minimálně do státního rozpočtu.

Takových příkladů bychom našli stovky. Opět aktuální je třeba mýto. Satelitní sledování ujeté trasy dnes umí GPS, které se softwarem stojí pár stovek. Proč mýto neprovozuje stát, ale miliardové zisky se rozhodl v podstatě darovat komerční firmě? Vždyť tady máme přirozené monopoly, ze kterých stát těžil odjakživa, a z historie víme, že v momentě, kdy monopoly začal pronajímat soukromníkům, bylo to vždy špatné a okrádán byl jak stát, tak občan nebo poddaný.

Abych vládě jen nekřivdil, největší nárůst výdajů počítá rozpočet u Ministerstva práce a sociálních věcí, a to o 41,4 mld. Kč. Částka kopíruje v podstatě plánovaný schodek. Tady se ale ptejme: Znamená to, že vláda nakonec realisticky počítá s poklesem ekonomiky, se zhoršením ekonomické situace občanů a růstem výdajů na pomoc skutečně potřebným? To se z rozpočtu samozřejmě nedozvíme, protože pomoc a výdaje mohou být různé - třeba nejrůznější formální školení, kde zisk nemá sociálně slabý, ale firma, která školí a tiskne zbytečné a nečitelné brožury anebo rekvalifikuje nezaměstnatelné tak, že jsou stále nezaměstnatelní, a jen se jim o dobu rekvalifikace prodlužuje doba, kdy pobírají vyšší dávky, což opět navyšuje výdaje.

Co se týče důchodů, SPD navýšení samozřejmě podporuje, to je jasné. A i díky hlasům poslanců SPD se budou důchody navyšovat. Pojďme dál.

Kapitálové výdaje, tedy investiční, plánuje Ministerstvo financí příští rok zvýšit meziročně o 21 mld. na 78,7 mld. korun. Opět je tu otázka, jaké konkrétní investice to budou. Do v podstatě monopolní tzv. velké pětky stavebních firem, které místo dálnic budují na navážkách odpadů tankodromy, jako třeba Eurovia z Ostravy na polskou hranici? Je tou investicí nekonečný stavební horor na D1? To je samozřejmě úplně špatně, když takové investice pak nefungují.

Když jsme u těch staveb, do kterých marně natekly stovky miliard, četl jsem, jak psal investiční kontrakty například král Václav IV. Ve smlouvě na nové sídlo se stavitelem nového hradu u Kunratic bylo jasně dáno, že hrad musí do roka stát. Pokud ho dodavatel nepostaví, nedostane nejen ani groš, ale naopak zaplatí králi tučnou pokutu. Nemusím ani dál hádat, zda příští rok král v novém hradě už bydlel, samozřejmě že ano, a my se můžeme jen ptát, zda napsat smlouvu výhodnou i pro zadavatele, tedy pro stát, je feudální přežitek, nebo by to měla být pro stát vždy samozřejmost.

Další nepochopitelné státní výdaje, a to je myslím úplně signifikantní pro ten rozpočet, je například zákon o platech ústavních činitelů, kdy v rozpočtu je počítáno s navýšením platů ústavních činitelů. A jak víte, minulý týden se na rozpočtovém výboru hlasovalo o mém pozměňovacím návrhu, který jsem jménem SPD předložil, aby se zamrazilo navýšení platů politiků až do roku 2021, do konce volebního období, a nikdo z poslanců jiných stran toto nepodpořil. Piráti a hnutí ANO navrhují navýšení platů politiků o 10 % a zbytku zřejmě vyhovuje stávající dikce zákona, která navyšuje ještě více. To znamená, hnutí ANO, Piráti, KDU-ČSL, STAN, ODS, KSČM, ČSSD vlastně v rozpočtu navrhují, aby se zvýšily platy politikům, a v tom rozpočtu se s tím počítá. Ale my jsme za SPD proti, my chceme zamrazení nárůstu, protože si myslíme, že jsou dostatečné. Takže třeba i s tímto rozpočtovým návrhem ve státním rozpočtu, který předkládá hnutí ANO za podpory všech jiných politických stran, my prostě zásadně nesouhlasíme. Není možno navyšovat platy politiků, když průměrný plat v ČR je kolem 30 tisíc a průměrný důchod kolem 12 tisíc. A je potřeba si tady nalít čistého vína, proč všechny ostatní strany kromě SPD navýšení platů politiků prosazují, a je to také zbytečný rozpočtový výdaj a my jako SPD navrhujeme, abychom za tyto ušetřené peníze alespoň trochu navýšili důchody, a to včetně invalidních, anebo podporu pracujících rodin s dětmi.

Když to shrneme, člověk nemusí studovat ekonomii, aby neviděl, jak spřátelení miliardáři za pomoci politiků rvou ze státu vše, co jde urvat. A někde, třeba v případě nemocnic, se zdá, že stát začal parazity likvidovat. Ale na jiných ministerstvech je po léta ticho po pěšině, viz IT zakázky, o kterých mluvil i pan prezident Zeman, ve výši miliard, na které už upozornil i Nejvyšší kontrolní úřad na Ministerstvu práce a sociálních věcí. A vláda namísto toho, aby přiškrtila zloděje a parazity, tak škrtí a dusí poslední zbytky těch, co živí sebe a své spoluobčany. Namísto toho, aby 40 mld. uspořila nebo vzala těm, kteří je skutečně v rozporu s veškerou logikou i spravedlností vyvádějí, raději o 40 mld. obere daňové poplatníky. Připomíná mi to pana Kalouska, který za rozkrádání země obvinil důchodce, když řekl, že si důchody projedli. Ale uniká mi, proč to samé ve své podstatě dělá vláda, jejíž koaliční strany se od politiky pana Kalouska a jemu podobných po léta alespoň ústně distancují.

Naše hnutí SPD samozřejmě připraví a už má připraveny pozměňovací návrhy k rozpočtu, které samozřejmě podáme, a bude se o nich hlasovat.

Samozřejmě rozpočet je velmi komplikovaná záležitost, takže jenom zopakuji, že my navrhujeme usnesení, aby se vrátil rozpočet k přepracování, protože všichni víme, že není v síle jednotlivých poslanců, nebo řekl bych opozičního poslaneckého klubu, přepracovat rozpočet a rozpočtové kapitoly. To prostě je jasné, to tady musíme říct a je potřeba, aby odborníci a ty stovky úředníků na ministerstvu to samozřejmě přepracovali tak, aby rozpočet vyhovoval slušným a řádným lidem.

Takže my máme a navrhneme dílčí pozměňovací návrhy například z oblasti obrany, kde navrhujeme snížení výdajů na zahraniční vojenské operace o 400 mil. Kč, protože my jsme nikdy nehlasovali pro vysílání českých vojáků do Afghánistánu apod. Teď dokonce i ti, kteří to podporovali ještě letos, tak najednou o 180 stupňů obracejí, což je opravdu zcela tragická situace, když bývalý ministr zahraničí pan Zaorálek ještě letos hlasuje pro vyslání, a teď ukazuje svůj amatérismus a neznalost a po pár měsících názory mění. My jsme nehlasovali od začátku pro tyto mise, protože jsme věděli, že je to zaměřeno jinak než podle našeho názoru i v zájmu České republiky, takže náš pozměňovací návrh - budeme samozřejmě navrhovat snížení výdajů na zahraniční operace a tuto částku přesunout a použít pro zajištění činností a rozvoje pozemních sil a sil bojové podpory a bojového zabezpečení naší armády pro obranu našeho území, to musí být priorita podle SPD.

Dále máme například pozměňovací návrh, který podáme ohledně zahraniční politiky. Chceme přesunout prostředky z kapitoly transformační spolupráce, což je podpora tzv. politických neziskovek - 63 mil. Kč, resp. letos to bylo 63 mil. Kč, na příští rok navrhuje vláda 80 mil. Kč. Víte, že tam je navýšení pro politické neziskovky, a my nesouhlasíme s veřejným financováním politických neziskovek, takže my tyto peníze navrhujeme, aby se přesunuly na posílení rozvojové pomoci, například na obnovu Sýrie, protože to má souvislost s tím, abychom pomohli systémově zastavovat tuhle vlnu nelegální migrace z islámských zemí. Takže určitým způsobem je potřeba místo politických neziskovek, protože v rámci rozpočtu můžeme už jenom přesouvat, tak rozhodně nám to připadá jako lepší záležitost, byť ne stále ideální.

A co se týče rozpočtu školství, tak tam určitě navrhneme dva pozměňovací návrhy. Navrhneme přesunout 4 mld. Kč z inkluzivního vzdělávání směrem na podporu speciálního školství. My zásadně nesouhlasíme s touto formou inkluze ve školství. Nikdy jsme pro to nehlasovali, na rozdíl od dosavadní vlády, hnutí ANO pro to hlasovalo, hlasovalo pro to ČSSD. Vzpomínáme na to z minulého volebního období. To znamená, oni podporují inkluzi ve školství. To znamená, my přesně, jak tady říkal, mimochodem i pan prezident to poznamenal velice správně, my prostě jsme inkluzi nikdy nepodporovali. Teď celá řada i těch, co hlasovali, tak už to kritizují. To je prostě pořád tady dokola. Mě vždycky překvapuje ta neinformovanost ostatních politických stran v těch zásadních věcech. Takže my prostě navrhujeme snížit ty peníze o 4 mld. korun a dát to na speciální školství. Na to byla Česká republika hrdá, to obdivovaly cizí země, jaké máme skvělé speciální školství.

A máme tam také pozměňovací návrh, že chceme zvýšit podporu zdravotně postižených spoluobčanů na úkor politických neziskovek. Takže opět chceme, bude ještě jeden pozměňovací návrh, kde snížíme peníze politickým neziskovkám, my prosazujeme nulu samozřejmě, my nechceme žádnou veřejnou podporu tzv. politickým neziskovkám. Nevadí nám neziskovky, které se starají o staré lidi, o potřebné lidi, ale politické neziskovky nic nikomu nepřinášejí. A navrhneme přeskupit tyto peníze na podporu zdravotně postižených spoluobčanů, protože dnešní invalidní důchody, za to se doslova nedá vyžít. Lidé žijí pod hranicí chudoby a je to ostuda, že stát dává peníze nějakým s prominutím lidem, kteří nemají žádnou přidanou hodnotu, to jsou politické neziskovky, a na lidi, kteří se narodili zdravotně postižení a nemůžou za to, tak ten stát úplně kašle. To prostě když to dáme na misku vah, tak si myslím, že nemůže být diskuze o tom, o koho se máme postarat.

A překvapuje mě, že vláda to vidí jinak. To mě teda opravdu zaráží a překvapuje. Přes proklamace, že prý se něco bude dělat s financováním politických neziskovek, tak samozřejmě skutek utek. Andrej Babiš od toho ustoupil. Přes nějaké proklamace, co jsme slyšeli, odstoupil po několika dnech z tohoto záměru. Zřejmě to byl zase jenom prázdný marketing a v rozpočtu ty peníze prostě vidíme. A jak jsem tady poznamenal, dokonce někde vidíme, že se i navyšují ty peníze pro politické neziskovky.

Takže děkuji za pozornost a to je v kostce názor hnutí SPD na státní rozpočet. (Potlesk z řad poslanců SPD.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Dobrý den všem. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Fiala.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já se v tomto úvodním vystoupení za klub Občanské demokratické strany pokusím zařadit tento návrh státního rozpočtu do širších politických souvislostí tak, jak by to ostatně také mělo být u tohoto zákona, který často bývá označován - a přihlásil se k tomu tady i pan prezident ve své úvodní řeči - za nejdůležitější zákon roku. A skutečně to důležitý zákon je. Určitě to není jenom nějaké účetní cvičení, ale je to zákon, který vyjadřuje priority vlády a který vlastně naznačuje a určuje směřování země, a buďto se v něm odrážejí naše ambice, nebo se v něm neodrážejí, což je právě tento případ.

Musím také konstatovat, že je mi líto, a považuji to za nesprávné, že u projednávání státního rozpočtu není přítomen předseda vlády. Chápu všechny ty důvody, nenavrhuji žádné odložení nebo něco podobného. Ale myslím si, že projednávání státního rozpočtu i plánování zahraničních cest premiéra by mělo být sladěno tak, aby se předseda vlády mohl účastnit diskuze o státním rozpočtu, což je něco tak přirozeného a tak jasného, že se divím, že to tady musím zmiňovat.

Dámy a pánové, Česká republika prožívá jedno z nejpříznivějších období ve své novodobé historii. Lidé v České republice se nikdy neměli tak dobře, jako se mají dnes. Jsme nepochybně na vrcholu dlouhodobého ekonomického růstu, příznivého období a je také jasné, a ukazuje to i tento rozpočet, že příjmy státního rozpočtu nebyly nikdy tak vysoké jako v těchto letech a nikdy stát nehospodařil s takovými prostředky, jako bude hospodařit příští rok. A když se na tyto údaje podíváme, tak si musíme říct, že ty zprávy o státním rozpočtu by měly být jenom pozitivní, že státní rozpočet by měl být plný pozitivních zpráv, nebo zpráv ještě pozitivnějších. Když se na ten rozpočet ale podíváme, tak zjistíme, že tomu tak není.

Já se zmíním nejprve o těch příznivých zprávách. Ve státním rozpočtu se ukazuje, že příští rok se nepochybně zaraduje část důchodců, protože důchody půjdou nahoru. Zaradují se státní zaměstnanci. Pravda, někteří se zaradují více, někteří méně, ale v průměru se jim zvýší příjmy o 8 %. Mimochodem, těch 8 % je podstatně více, než se zvýší příjmy zaměstnancům v soukromém sektoru, kteří na to všechno, co tady vláda utrácí, musí vydělat. Ale u nich se s růstem mezd vlastně nepočítá, protože vláda nepočítá se snížením daní, vláda nepočítá se snížením odvodů, vláda nepočítá se zlepšením podmínek pro živnostníky nebo podnikatele a ani se o to žádným způsobem nesnaží.

A když jsem u těch příznivých zpráv, tak ještě zmíním, že se také zaradují rodiče dětí a studentů, kteří ušetří na jízdném, přičemž tedy ovšem stejně ušetří nejbohatší rodiče jako ti rodiče, kteří jsou v nouzi. Nicméně tímto konstatováním se ty příznivé zprávy vyčerpaly a příznivější už tam nebudou. Tak totiž vypadá "hostina" v zemi, která prožívá nejdelší období ekonomického růstu. V zemi, která vybírá rekordně vysoké daně a odvody. Takto vypadá hostina v podání levicové vlády, vlády prý pro všechny. Toto je, tento rozpočet, to vrcholné číslo, které vláda dokáže v dobách rekordních ekonomických růstů udělat. Jak ale všichni víme, tak období příznivá, období ekonomicky příznivá, střídá i období stagnace, střídá je období ekonomických krizí. A my možná už tu první pozitivní část toho cyklu máme za sebou, nebo dosahujeme vrcholu a měli bychom se připravovat i na období, která tak příznivá nebudou. A to tento rozpočet v žádném případě nedělá.

Když jsem řekl, že končí ty příznivé zprávy, a vyjmenoval jsem ty, kteří budou profitovat z návrhu toho státního rozpočtu, tak uslyším námitky, že si přece přilepší i další. Že si třeba přilepší i střední a vysoké školy. Jenomže já tady musím připomenout, že podíl výdajů na HDP u nich ve skutečnosti klesá. Takže to přilepšení je velmi relativní.

Stejná situace je v oblasti investic, kterými se tady chlubil pan premiér. Když se podíváme na ty investice, tak v roce 2015 tvořily kapitálové výdaje 13,5 % výdajů státního rozpočtu. Podívejte se, jaké procento plánuje vláda na příští rok. Pouze 8 % kapitálových výdajů.

Výdaje na výzkum, vývoj a inovace. V roce 2015 - všimněte si, že to nesrovnávám s obdobími pravicových vlád, a přitom i v době ekonomické krize by tady ty podíly byly mnohem příznivější, než jsou teď. V roce 2015 tvořily výdaje na výzkum, vývoj a inovace 0,9 % HDP. Příští rok vláda očekává podíl 0,8 % HDP. No to není růst, to nejsou potřebné investice, které jdou do výzkumu a inovací, tedy něčeho, z čeho bude profitovat Česká republika v budoucnosti a co zvyšuje naši konkurenceschopnost.

A když jsme u těchto čísel a podívám se třeba na obranu, tak mohu konstatovat, že ty sliby, které tady vláda dává, tak se zase jenom posouvají do budoucna. Z letošních 1,11 % HDP plánuje vláda nárůst na 1,19 % HDP v příštím roce. Kde je k dosažení ten růst na 2 %? Nebo i těch slibovaných 1,4 %? Ty jsou pořád v nedohlednu. Přitom výdaje na obranu jsou pro naši zemi mimořádně důležité.

No a samozřejmě vůbec není pravda, že tato vláda je vláda pro všechny, jak se snaží ze svého manévru směrem doleva vymluvit předseda vlády. V rozpočtu se totiž dočtete to, co už jsem řekl, že platy v soukromé sféře neporostou, protože daňové zatížení se nesníží. A v rozpočtu se také dočtete, že platy státních zaměstnanců se opět zvýší. Takže není to vláda pro všechny. Ani ten rozpočet není připravený tak, aby z ekonomického růstu profitovali všichni.

Ale to všechno nejsou hlavní problémy tohoto rozpočtu. Dokonce jím není ani ten deficit, který je podle mě - který tu byl už několikrát zmíněn a který je podle mě nepochopitelný a nevysvětlitelný. Ale hlavní problém tohoto rozpočtu je skutečně v něčem jiném. Není v jednotlivostech, není v jednotlivých položkách, ale skutečný problém spočívá v nedostatku ambice, v neexistenci plánu, v absenci srozumitelných užitečných politik. Tedy chybí tam vize, plány a jejich realizace.

Já jsem svoje vystoupení začal tím, že jsem řekl, že jsme v mimořádně příznivé situaci a že prožíváme neobvykle příznivé období. A to jsou přece ideální časy, abychom věcmi, které nám doma nefungují, které víme, že jsou problém, abychom s nimi pohnuli. Abychom zlepšili kondici České republiky. Abychom nezabíjeli ambice České republiky. Abychom se připravili na příští konkurenceschopnost, abychom pro to vytvořili podmínky. A to by mělo být za těmi čísly státního rozpočtu. Tam by měly směřovat investice. Měl by se za nimi skrývat i obsah. A ten obsah může být následující. Když zvyšujeme například výdaje do školství, tak co od toho očekáváme, kam ty peníze jdou, čeho tím chceme dosáhnout. Tyto ambice by měly být za státním rozpočtem.

Já vám tady řeknu některé údaje z analýz Světového ekonomického fóra, které asi nebudete chtít zpochybňovat, a vy si u toho položte dvě otázky. První, zda to postavení, které máme ve srovnávání Světového ekonomického fóra, skutečně odpovídá možnostem, jaké naše republika má. A tu druhou otázku, ta je neméně podstatná, si také prosím položte. Které z těchto údajů tento státní rozpočet vylepší? Kde jsou v něm předpoklady, abychom se mohli zlepšit, abychom se mohli od tohoto stavu odrazit, abychom se postupně posouvali vzhůru?

Podle údajů Světového ekonomického fóra je ČR momentálně na 31. příčce v žebříčku konkurenceschopnosti. A když se podíváme, z čeho se toto číslo detailně skládá, tak zjistíme, že jsme nízko zejména v podkategorii instituce na 50. místě a infrastruktura na 49. místě. A v kategorii instituce, když se na to podíváme detailně, táhne ČR dolů zejména břemeno vládních regulací, tady jsme na 119. místě, a efektivita a přehlednost regulačních procedur, kde jsme na ostudném 112. místě. Dále podívejme se na další údaje. Efektivita veřejné správy při vymáhání právních sporů - 94. místo. V kategorii infrastruktura, podkategorie kvalita cest - 74. místo. A z ostatních podskupin bije do očí nepružnost zákoníku práce - 108. místo, a celkové daňové zatížení podnikatelů - 110. místo na světě.

Dámy a pánové, to nejsou čísla, která odpovídají možnostem a ambicím ČR. To jsou čísla, se kterými bychom měli něco dělat. A to jsou čísla, se kterými by měl něco dělat tento státní rozpočet, ale nedělá. V dnešní době není žádný důvod, aby se vybíraly od lidí a podnikatelů nesmyslně vysoké daně. Mnohem lepší by bylo, kdyby lidé své peníze mohli investovat. A investovali by je do dalšího růstu, technologických inovací, příprav na technologické změny, které čekají celou společnost. Kdyby vláda postupovala takto rozumně, tak by se více rozhýbala ekonomika, přispělo by to více k ekonomickému růstu. Zvýšila by se také konkurenceschopnost úspěšných českých firem v mezinárodním prostředí.

Dámy a pánové, toto má být náš cíl, toto má být naše vize. Tak to chápali naši předkové. Teď se hlásíme ke stému výročí založení samostatného Československa. Právě jeho zakladatelé měli tuto ambici a není žádný důvod, abychom to tak nechápali i my. Je jasné, že některé věci nezměníme ze dne na den, nelze je změnit ze dne na den, ale pokud alespoň nezačneme, tak tu bude tendence, že se budou zhoršovat.

Nemusím vás asi přesvědčovat o tom, že všechno, co souvisí s byrokracií, například s byrokracií, má tendenci se zhoršovat. Některé problémy ale naproti tomu umíme řešit rychle a umíme je řešit efektivně. A byrokracii, regulaci, pomalost státní a veřejné správy, to za problém považuje naprostá většina občanů ČR. A lze to řešit. Jenom to chce mít odvahu a mít jasný politický cíl. Ani odvahu, ani jasný politický cíl tato vláda nemá a ukazuje to v tomto návrhu rozpočtu.

Vládní regulace, to už není jenom téma opoziční Občanské demokratické strany, je to jedna z největší ostud ČR. A pokud máme ambici patřit k deseti nejlepším zemím na světě, a doufám, že nejsem sám nebo moji kolegové nejsme sami, kdo tuto ambici máme, tam, kam jsme patřili za první republiky, tak musíme s některými věcmi pohnout a musíme ten úklid udělat nejprve doma. Není normální, aby v době ekonomického růstu, v době takového ekonomického rozmachu, největších rozpočtových příjmů v dějinách, téměř nulové nezaměstnanosti byli lidi otravováni regulacemi takovým způsobem, jako to dělají některé autokracie ve Střední Asii. Vždyť je to ostuda. Mohli bychom s tím pohnout, mohli bychom to změnit, ale bohužel tento státní rozpočet nic takového ani nenaznačuje.

Dámy a pánové, mohl bych pokračovat ještě dlouho, ale už připomenu pouze dvě oblasti, které jsou v tomto směru vypovídající. Třicáté první místo ČR pro úroveň vzdělávání. To by se zdálo, že není tak hrozné. Je to ale špatné, protože v mezinárodních srovnáních kvalita vzdělávání v ČR pomalu klesá. Ten pokles není prudký, to uznávám, ale naší ambicí by přece měl být růst, protože vzdělaní lidé jsou naší budoucností, je to vlastně náš nejhodnotnější kapitál.

Když se podíváte na ty údaje detailněji, tak problematické jsou zejména dva fakty: klesá podíl výjimečných studentů, nadaných studentů a naopak roste podíl podprůměrných studentů. A je na nás, abychom ten vzdělávací systém nastavili tak, aby pomáhal, dával prostor těm nejšikovnějším a současně nepotlačoval děti se slabším sociálním zázemím. Stejně tak, a to je přece jeden z největších problémů našeho školství, musíme najít způsob, jak více odměnit nejenom učitele jako učitele, jak více odměnit kvalitní učitele a jak odměnit také mladé učitele, abychom zvýšili atraktivitu učitelského povolání a motivovali lidi k tomu, aby chtěli učiteli být.

A to druhé, poslední téma, to je téma, které je osobně blízké, vzácné panu předsedovi vlády, a to je politika pro lepší venkov. Smyslem agrární politiky přece není, dneska už to všichni víme, nasytit lidi, vyrobit dostatek potravin, ale mimo jiné a možná dnes už prioritně v evropských zemích jde o zachování charakteru krajiny, plnohodnotného života na venkově, který musíme mít, který máme mít a kterého se nemáme vzdát. Ale od tohoto cíle se i těmi opatřeními, která dělá vláda, spíše vzdalujeme, než abychom se k němu přibližovali.

Naše zemědělství je nejkoncentrovanější v celé EU. Průměrná velikost farmy je u nás nějakých 133 ha, v EU je to 16 ha. A jedním z důsledků takového koncentrace českého zemědělství je neefektivní směřování dotací a podpory ze společné zemědělské politiky EU do velkých koncernů, které nesplňují ten základní cíl. Nesplňují ani sociální, ani krajinotvorný, ani ekologický rozměr. Ty nůžky mezi námi a jinými zeměmi se tady stále rozvírají, a rozvírají se v náš neprospěch. Například v Rakousku směřuje 60 % přímých plateb k malým zemědělcům, u nás jde 85 % plateb k velkým zemědělským podnikům. Tohle změnit nebude jednoduché, ale i toto je příležitost k tomu začít mluvit o tom, co to znamená politika pro lepší venkov. Že to neznamená podporovat jenom ty velké, ale že to znamená pomáhat těm malým a začínajícím farmářům. Že to třeba znamená zavést stropy na velikost příjemců přímých plateb a ušetřené peníze investovat do lokálních projektů. Do toho je třeba věnovat politickou energii, tady je potřeba vytvářet veřejný tlak. A samozřejmě pak také, a proto o tom tady mluvím, nastavení rozpočtu.

Dámy a pánové, já jsem vám chtěl na několika příkladech a politických souvislostech ukázat, v čem je tento rozpočet, tak jak ho předložila vláda premiéra Babiše, špatný, v čem neodpovídá ekonomickému růstu, v čem neodpovídá možnostem ČR a v čem doslova zabíjí ambice, které by ČR v těchto letech měla mít. Tento rozpočet neodráží potřeby ČR, tento rozpočet nepřibližuje ČR do skupiny nejvyspělejších zemí. Tento rozpočet neodráží možnosti ekonomického růstu, nezvyšuje konkurenceschopnost ČR jako celku ani dnes, ani do budoucna a nevytváří nové příležitosti pro lepší život občanů ČR. Proto ODS tento rozpočet nemůže podpořit. (Potlesk z řad poslanců ODS.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Další vystoupí podle... pan kolega předal záznam, pan poslanec Ferjenčík se stanoviskem klubu Pirátů. (Poslanec Ferjenčík zaujal místo u řečnického pultu.) Já se omlouvám. Omlouvám se moc, faktická ale odtud zmizela. Platí ta faktická poznámka, nebo ne? Tak faktická poznámka, pan poslanec Volný, omlouvám se, ona byla smazána a teď tam je znovu.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji, pane předsedající, kolegové, kolegyně. Já se moc omlouvám panu kolegovi Ferjenčíkovi, ale chtěl jsem zareagovat přímo na mého předřečníka pana předsedu Fialu. Já jsem si myslel, že nebudu muset vystupovat k tomuto tématu, myslím si, že ani nikdo z našeho klubu nebude přehršel času věnovat diskuzím, ale ve chvíli, kdy tady byly řečeny nepravdy, přímo lži, tak vystoupit musím.

Jenom ze začátku zase kladně hodnotím, že pan předseda Fiala zmínil tak nechvalně známý tunel, kdy se vyloženě zneužily dotace do zemědělství takzvanou údržbou krajiny. Znáte to všichni jako pojem sedláci z Václaváku, kdy se vyplácely desítky miliard korun za údržbu a mulčování pastvin a horských luk, což si myslím, že byl vrchol, jak se dá zneužít zemědělská dotace.

Ale já k tomu, co tady pan kolega řekl, musím se ohradit v jedné věci. Řekl, že prožíváme nejdelší konjunkturu od vzniku novodobých dějin České republiky. Já bych chtěl upozornit, že to není pravda, protože od roku 1999 do roku 2008 byla konjunktura, kdy se dosahovalo výsledků jako 6,4 v roce 2000, jako 6,5 v roce 2005, to je výkonnost ekonomiky a HDP, a přesto se natočila ztráta a dluh ve výši skoro 500 mld. korun. To, že nebyla ve vládě ODS, to je pravda, nebo pravice, ale bylo to v době (upozornění na čas) koaliční smlouvy a to je vlastně totéž. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Bohužel pro pana kolegu Ferjenčíka faktická poznámka - pan předseda Stanjura, chce také reagovat na předřečníka.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pan poslanec Volný použil silný výraz, že to je lež, a pak řekl: Vy za to můžete, vy jste sice nevládli, ale vy za to můžete. To je lež. Ty největší deficity v době ekonomického růstu, v té době byl ministrem financí kdo, pane kolego poslanče Volný prostřednictvím pana předsedajícího? Bohuslav Sobotka, ministr financí, s kterým jste vy byli čtyři roky ve vládě, a se sociální demokracií jste nadále ve vládě. Pokud kritizujete nezodpovědné hospodářství, které předváděla Česká strana sociálně demokratická, to je v pořádku, to vám neberu. Jenom se divím, že jste si je dvakrát vybrali jako koaličního partnera a s nimi ty rozpočty sestavujete a schvalujete.

Když se podíváme, protože mám ještě minutu čtrnáct, tak ten rozpočet nemá žádnou ambici. Je to opravdu rozdávací levicový rozpočet. Komická úspora 10 mld. tím, že navýším příjmy, a říkám tomu úspora. Ze 150 mld., o které budou vyšší příjmy letos, vy utratíte 140 mld. a říkáte, že jste schopni sestavit vyrovnaný rozpočet.

O kolik by musely být vyšší příjmy? Mám opakovat prohlášení Andreje Babiše, že vyrovnaný rozpočet bude v roce 2017? O rok později říkal v roce 2018. Teď už máme rok 2019. Když se podíváte na rozpočtový výhled na roky 2020 a 2021, pořád tam tu nulu nevidíme.

Pokud jste se rozhodli nevystupovat, tak je to velká škoda. Předpokládal jsem, že vládní poslanci budou obhajovat a věcně argumentovat proti kritice opozice. To mi připadá jako smysluplná debata nad rozpočtem. Ne že si milostivě vyslechnete opozici, která tady zdržuje, a pak si stisknete tlačítko ano a u toho zvednete ruku. Jedině tak se můžeme dobrat k tomu a konfrontovat názory na konkrétní návrhy v rozpočtu.

Dneska se tady máme bavit o základních parametrech, ale při stopadesátimiliardovém zvýšení příjmů předložit deficitní rozpočet je ostuda a žádné náhlé manažerské selhání.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám za naprosto přesné dodržení času. Nyní faktická poznámka, paní poslankyně Němcová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Promiňte, kolegové, kteří jste byli připraveni k řádnému vystoupení. Je to opravdu pouze faktická poznámka, která se týká účasti členů vlády na tomto projednávání státního rozpočtu v prvním čtení.

Pan předseda Fiala jako jeden z reprezentantů politických stran, které tady chtějí říci své zásadní slovo, zásadní postoj k tomuto základnímu zákonu země, se nedočká pozornosti členů vlády ani jeho kolegové předsedové ostatních politických stran, protože vládě na tomto zákonu pravděpodobně nezáleží.

Jestliže tady má být střet o jakoukoli oblast, jak to, že zde nejsou přítomni resortní ministři, aby v této vstupní debatě obhajovali východiska, z kterých vycházeli při sestavování tohoto rozpočtu? Ukazuje to na tom, jak skutečně tento zákon je brán vážně ze strany vlády. Pan premiér si mohl zesynchronizovat svůj program tak, aby tady mohl být, a měl být a musí být přítomen při takto zásadní věci. Ukazuje se na jeho tým, jakou podporu tomuto základnímu zákonu svou účastí vyjadřují. Považuji to za nepřijatelné ve vztahu k Poslanecké sněmovně. Myslím, že našemu respektu, nás poslanců, by náleželo to, abychom si vyžádali plnou účast členů vlády, protože jinak projednávat rozpočet bez těch, kteří jej sestavili, bez těch, kteří jej mají obhajovat, bez těch, kteří nám jej mají vysvětlovat, postrádá základní smysl. (Potlesk vpravo.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Zdá se, že není žádná další faktická poznámka, takže pan poslanec Ferjenčík vystoupí a přednese stanovisko poslaneckého klubu pirátské strany.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, paní ministryně slibovala na rozpočtovém výboru, že si připraví nějaké grafy a obrázky, tak jsem se inspiroval. Začnu svůj přednes klasickým výrokem Andreje Babiše z roku 2011: Deficit je ztráta. Kdyby mi někdo sestavil byznys plán se ztrátou, tak ho vyhodím. To je asi dobrý příklad, jak se proměnil přístup Andreje Babiše k sestavování rozpočtu od té doby, co začal být politikem a vlastně o vyrovnané hospodaření státu přestal usilovat.

Dále bych navázal reakcí na pana prezidenta Zemana, který se tady rozplýval nad manažerským uměním paní ministryně financí. Bohužel já to nevidím tak optimisticky. Tam je obrázek, který jsem ukazoval včera na tiskové konferenci. Ono to snížení deficitu se stalo jenom díky tomu, že příjmy, a bohužel jenom odhadované příjmy, státního rozpočtu stouply o 33,7 mld. Kč a na základě příjmů vyšších o 33,7 mld. vláda snížila plánovaný deficit o miliard deset. To znamená, 2/3 si nechala na vyšší výdaje, o 1,3 příjmů snížila deficit. Mně to přijde poměrně dost málo vzhledem k tomu, že už v červnové verzi rozpočtu, tak jak ho připravilo Ministerstvo financí, byly velmi výrazně rostoucí příjmy, a vzhledem k tomu, že ekonomická situace a především predikce přestává být tak optimistická. Ostatně hodnocení odhadu příjmů se mění z realistického na mírně optimistické. V případě, že se ekonomická situace zhorší, a třeba čísla z Německa naznačují, že příští rok nemusí být tak růžový jako rok loňský nebo letošní, tak hrozí ten deficit vyšší.

Dále k obecné ekonomické situaci, k tomu rozpočtu. U nás stále trvá obrovské zdanění práce, které je vyšší než třeba ve Švédsku. Švédsko, které je často udáváno jako příklad socialistické ekonomiky s progresivním zdaněním atd., má nižší zdanění práce než Česká republika a vláda s tím, přestože příjmy extrémně razantně rostou, nedělá vůbec nic. Myslíme si, že zdanění práce v ČR je potřeba snížit. Nyní naopak roste skrz to, jak rostou platy, tak ta sleva na poplatníka vede k tomu, že víc lidí se posouvá do vyššího pásma v rámci konstrukce zdanění práce. Reálné zdanění práce procentuální v České republice v posledních letech roste.

Dále jedno číslo, které je mírně pozitivní (ukazuje graf), ale v celkovém kontextu jen velmi mírně. Je to podíl kapitálových výdajů versus podíl provozních výdajů. Ten podíl mírně narostl z 6,6 % v tomto roce na 8,1 % v roce příštím. Nicméně jak říkal například kolega Kalousek, stále ten podíl je extrémně nízký ve vztahu k minulosti a naše obava je v tom, že se ty kapitálové výdaje nepodaří realizovat.

Když Nejvyšší kontrolní úřad hodnotil státní závěrečný účet za minulý rok, tak konstatoval, že jen 50 % plánovaných investic se podařilo realizovat. Ono to číslo, ten podíl kapitálových výdajů v plánu a v realizaci byl o něco vyšší díky převodům z minulých let a těm nespotřebovaným náhradám. Nicméně přesto to bylo 50 % těch plánovaných a jenom 80 % v agregátu v tom výsledku. Takže to, že vláda píše výrazně vyšší kolonku pro kapitálové výdaje, bohužel nezaručuje, že se reálně stanou. A ostatně výroky ministryně financí ze včerejší schůze naznačují, že vláda asi už dopředu počítá, že se ty investice realizovat nepodaří, jelikož ministryně slibovala včera, že rozpočet nakonec bude vyrovnaný. A ty vyrovnané rozpočty byly v převážné většině díky tomu, že plánované investice se nestihly, takže potom ty peníze se neutratily. Ale to přece je špatná zpráva. Myslím, že pan Babiš, kdyby sestavil někdy byznys plán, že se má postavit nová fabrika, a na konci by přišel ředitel, co to má na starosti, s tím, že fabriku nepostavil, ale zbyly mu peníze, tak by asi pochvalu ani odměny nedostal.

Další zásadní problém české ekonomiky je ten, že vůbec neadresuje systematicky digitalizaci. Celková úroveň digitalizace ekonomiky zaostává za mírou digitalizace v České republice proti většině zemí EU. Nicméně digitalizace státní správy je na tom daleko hůř. Tam začíná být obrovská disproporce mezi výkonností české ekonomiky a výkonností státní správy. A v tom rozpočtu se tenhle problém vůbec neadresuje a nevidíme žádný plán vlády, jak systematicky vylepšit tuto pozici. Ostatně hezky ilustruje ten stav digitalizace v české veřejné správě to, že na plénu Poslanecké sněmovny není možné udělat normální prezentaci, musíte tady ukazovat nějaké papíry, což je úplně absurdní. I zastupitelstvo Prahy zvládá umožnit zastupitelům udělat na plénu prezentaci. Myslím, že v roce 2018 by to měl být základ pro nějakou racionální debatu.

Potom poslední číslo (ukazuje plénu papír s dalšími přehledy) ve vztahu k rozpočtu, které je alarmující, je vývoj odlivu zisků z České republiky. A pokud se nám nepodaří dlouhodobě vyřešit tenhle problém a začít ty nůžky trochu zavírat, tak prostě nevyrovnáme hospodaření státu v dlouhodobém horizontu nikdy. Budeme asi schopni dělat někdy v dobách konjunktury rozpočty vyrovnané, ale v dobách krize pak budeme mít prostě tak obrovské deficity, že nikdy vlastně hospodaření státu v rámci celého toho ekonomického cyklu nevyrovnáme. V roce 2017 podle statistického úřadu byl odliv zisků do jiné země z České republiky 310 miliard korun, což bylo nejvyšší číslo od roku 2000, předpokládám, že nejvyšší číslo v historii České republiky. Ten problém se stále zhoršuje. Zatímco v roce 2000 (ukazuje plénu další grafy) byl podíl hrubého národního produktu proti hrubému národnímu důchodu 98,2 %, tak v roce 2017 to bylo 93,8 %. Ten rozdíl znamená ten odliv kapitálu (ukazuje plénu další papír se statistickými údaji).

My už jsme se dostali v rámci Evropské unie - už prakticky jenom Irsko je na tom hůř, ale hůř v uvozovkách. Protože Irsko je ten typický daňový ráj uvnitř Evropské unie, který natáhl všechny ty korporace, které poskytují služby pro celou Evropskou unii, jako Facebook, Google, Apple a další společnosti. Takže Irsko si to může dovolit vzhledem k tomu, že vlastně od těchto firem oni vybírají daně z celé Evropské unie, což tu statistiku výrazně zkresluje. Ale naše ekonomika takhle strukturálně postavená není. A skutečně bez toho, aby vláda začala systematicky pracovat na tom, jak tomuto zamezit, respektive jak prostě buď hledat nové příjmy, nebo jak podporovat segmenty ekonomiky, které do budoucna budou mít větší podíl daní v České republice a menší podíl v cizině, tak skutečně dlouhodobě ekonomickou situaci veřejných financí nebude možné dát do pořádku. Prostě v dobách konjunktury, jako je dnes, se budeme plácat po ramenou, že si můžeme dovolit 8 % investic, a v dobách krize vlastně se dostaneme úplně do slepé uličky.

Takže tohle jsou taková základní data k té ekonomické situaci a státnímu rozpočtu.

Na závěr mi dovolte představit návrh za klub Pirátů, jak dále v tomto prvním čtení s rozpočtem naložit. My obecně podporujeme, aby byl státní rozpočet vyrovnaný. Nicméně současně si uvědomujeme stávající politickou situaci. Stejně tak se obáváme, že i kdyby vláda přidala například těch 30 miliard, které chce pan kolega Kalousek, do kapitálových výdajů, tak to bude čistě virtuální číslo, protože ty stavby nejsou nachystané. Reálně to, že někde napíšeme číslo 30 miliard plus, nepovede k tomu, že bychom postavili dálnici za 30 miliard ani nic takového.

Takže jsme navrhli kompromis, který jsme ochotni v prvním čtení podpořit, a to - ten návrh celý: Poslanecká sněmovna doporučuje vládě provést následující změny v základních údajích návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2019, a to: příjmy zachovat na dosavadní úrovni, tam prostě je to predikce, kde máme poměrně velkou důvěru v analytický tým na Ministerstvu financí, byť je potřeba říct, že je mírně optimistická. Dále za b) navrhujeme snížit výdaje o 23,7 miliardy korun, zachovat dosavadní úrovně kapitálových výdajů v absolutních číslech, zachovat dosavadní plánované úrovně zvýšení prostředků na vzdělávání, zachovat dosavadní plánované úrovně zvýšení prostředků na dopravní infrastrukturu, zachovat dosavadní plánované úrovně zvyšování platů nízkopříjmových zaměstnanců, myslí se státu. A za druhé, Poslanecká sněmovna tímto stanovuje lhůtu pro předložení nového návrhu zákona o státním rozpočtu, a to dvacet dnů.

To číslo 23,7 miliardy nespadlo někde z měsíce, je to číslo, které jsem prezentoval. Je to rozdíl mezi výdaji rozpočtu navrhovanými v červnu tohoto roku a v srpnu tohoto roku. Prostě my si nemyslíme, že za těch několik málo měsíců narostly potřeby státu o 23,7 miliardy. Jak jsme analyzovali ten rozpočet, tak těch 23,7 miliardy se tam prostě dá najít. My jsme analyzovali zhruba 10 miliard úspor, které navrhneme určitě jako pozměňovací návrhy, a dalších 12 miliard teď zkoumáme podrobněji, konzultujeme s ministerstvy. Ale jsme prostě pevně přesvědčeni, že ty úspory se najít dají bez nějakých větších škrtů. Je to jenom otázka politické vůle.

Dále pár poznámek k těm dalším doplňujícím bodům toho usnesení.

Chceme zachovat kapitálové výdaje tak, jak jsou. Myslíme si, že ten nárůst je naprosto potřeba, a apelujeme na vládu, aby udělala maximum pro to, aby se skutečně ty výdaje realizovaly.

Chceme zachovat zvýšení prostředků na vzdělávání, to je kapitola, díky které jsme řekněme vůči tomu rozpočtu méně kritičtí, než bychom byli jinak. To razantní navýšení prostředků na vzdělávání je naše zásadní priorita a jsme velmi rádi, že se tato priorita v rozpočtu promítla. Vidíme to i jako investici do budoucna. Jsme rádi, že toto vláda navrhuje. Dokonce v některých kapitolách vidíme prostor i ještě pro vyšší zvýšení, byť už teď jsme s tím číslem poměrně spokojeni.

Chceme zachovat růst platů těch nejhůře placených státních zaměstnanců. Typický příklad - zapisovatelé na soudech jsou vysokoškolsky vzdělaní pracovníci, kteří ale berou velmi nízké peníze v porovnání s jejich kvalifikací, a těch špatně placených profesí ve státě je celá řada. Myslíme si, že bylo rozumné, že vláda diferencuje navyšování platů podle té základny a že ti nízkopříjmoví potřebují přidat víc než ti, co už mají dnes platy slušné. Takže toto naše usnesení reflektuje a já budu rád, pokud ho vláda vezme za své. Je to naše, řekněme, realistická pozitivní alternativa k tomu navrhovanému deficitu 40 mld. Myslíme si, že to je čistě otázka politické vůle, a nemyslíme si, že je nutné se u státního rozpočtu opřít o hlasy KSČM.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. Jako první pan předseda Stanjura, poté pan poslanec Volný. Napřed pan předseda Stanjura, poté pan poslanec Volný. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak pro pana kolegu Ferjenčíka. Souhlasím, že komunistické hlasy nejsou potřeba, ale jsou nejjednodušší pro vládu. Vzpomeňme si na ten marketingový trik poté, co vláda schválila návrh rozpočtu a premiér na tiskové konferenci říká: nejenom s komunisty, budeme jednat se všemi kluby v Poslanecké sněmovně o tom rozpočtu. Nevím, jak s ostatními kluby, s námi o tom nikdo nejednal. A tak je to pořád, realita a marketing, velký rozdíl mezi tím, co je pravda a co ne.

Ale já jsem se přihlásil z jiného důvodu. Chtěl bych říct: Milé torzo vlády, vy si z nás děláte legraci. Já sice nezastávám ten názor, že státní rozpočet je jenom návrh zákona. Státní rozpočet je nejdůležitější zákon k rozpočtu (?), ale vláda to ráda říká, pan premiér to rád říká, přišel to podpořit pan prezident, a sedí tady torzo. Podívejme se na výdaje 1,5 bilionu. Kde máme Ministerstvo obrany - 67 mld., abychom s ministrem debatovali o rozpočtu jeho kapitoly? No kdy o ní budeme debatovat? Kde je? Není tady. Ministr školství - 206 mld. výdajů. Kde je? Není tady. Já vím, že pan premiér řekl tento týden nebo minulý týden v televizi - neberte Ťoka vážně. Ale já to beru vážně. Kde je ministr dopravy - ať se podívám, kolik má výdajů, 72,5 mld. - kde je, abychom s ním mohli vést normální racionální debatu o výdajích státního rozpočtu? Tři členové vlády jsou přítomni. Premiér je na zahraniční cestě, dobře, je to podle mě nevhodné, mohlo se to sladit, ale rozumím tomu. Ale to, že tady nejsou ostatní ministři, aby obhajovali své kapitoly, je výsměch.

Navrhuji procedurálně, abychom přerušili jednání Poslanecké sněmovny do přítomnosti minimálně dvou třetin členů vlády. Respektuji omluvu pana premiéra.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další faktická poznámka pan... (Upozornění ze sálu: Procedurální návrh!) Aha, takže se omlouvám, budeme hlasovat bezprostředně o procedurálním návrhu. Registruji žádost o odhlášení, tak samozřejmě vyhovím a přivolám své kolegy z předsálí včetně ministrů. Poprosím vás, abyste se znovu přihlásili svými identifikačními kartami. (Krátká pauza, poslanci se vracejí do jednacího sálu.)

 

Já myslím, že počet hlasujících už je ustálený. Budeme hlasovat o procedurálním návrhu pana předsedy Stanjury na přerušení do přítomnosti dvou třetin členů vlády. Je to hlasovatelný návrh.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 47, přihlášeno je 147 poslanců, pro 62, proti 69. Tento návrh přijat nebyl.

 

Nicméně počet ministrů se zvýšil. Budeme tedy pokračovat v projednávání. S faktickou poznámkou pan poslanec Volný, poté mám tady faktickou poznámku pana poslance Zaorálka. Ta platí, nebo to bylo jenom...? Tak já vás s dovolením odmažu.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji, pane předsedající. Já bych chtěl reagovat vaším prostřednictvím na pana kolegu Ferjenčíka. On tady sice teď není, nicméně si trochu protiřečil. On hledá miliardy a na druhou stranu chválí, jak se přidalo do školství a do dalších segmentů. Pokud hledá 30 mld., já bych mu i poradil, ale musí si sem umět stoupnout a říci, že odmítá zvýšení platů našim pedagogickým a nepedagogickým pracovníkům o 30 mld., že odmítá zvýšení důchodů 37 mld. našim důchodcům, a v tu ránu bude tento rozpočet 20 mld. v přebytku. Ať najde tu odvahu a přijde sem a řekne celému národu, že tyto dvě položky jsou nesmysl, že s nimi nesouhlasí. Děkuji. (V sále je hlučno.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Faktická poznámka pan předseda Kalousek, poté pan předseda Stanjura. A poprosím o klid v sále. Nechtěl jsem přerušovat v rámci faktické poznámky, ale poprosím o klid, zejména v levé části. Děkuji.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Víte, k tomu hlasování o přítomnosti ministrů dovolte vzpomínku pamětníka. Pan premiér Václav Klaus blahé paměti neměl poslance parlamentu o nic raději, než je má pan premiér Babiš. Ale když se projednával rozpočet, tak tady ti ministři seděli všichni a nesměli se hnout, protože jim vždycky říkával: když chceme od lidí, aby nám dali 35 % toho, co vyprodukují, tak tady prostě musíme být a musíme umět reagovat. Někteří premiéři tuhle tradici dodrželi. Současná vláda neprokazuje nic jiného než opovržení nejenom vůči Sněmovně, ale vůči těm lidem, kteří ty jejich výdaje budou platit. A to si myslím, že by mělo být zaznamenáno a že byste se podle toho měli chovat, dámy a pánové z vlády.

K poznámce pana poslance Ferjenčíka, který zapochyboval, že vláda vůbec dokáže proinvestovat těch navržených 122 mld., tím méně by proinvestovala oněch mnou navržených nejméně 150, tak chci říct - no a co? Tak pokud to neproinvestují, tak to neutratí a rozpočet v takovém případě skončí v přebytku. Ten návrh mého usnesení říká - buď to proinvestujte, nebo to ušetřete, ale nesmíte to projíst. A to si myslím, že není špatný návrh.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní faktická poznámka pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Nedělám to často, ale chci se zastat kolegy z pirátské strany pana poslance Ferjenčíka, protože faktická poznámka pana poslance Volného byla úplně mimo mísu. Stačí na to říct tři čísla. Zvýšení příjmů je o 150 miliard. O 150 miliard. Zvýšení důchodů, pro které jsme hlasovali všichni, z toho dělá 38 miliard. Není potřeba bojovat proti tomu, pro co jsme hlasovali.

Zvýšení výdajů na školství je 25, nebo dejme tomu 26 miliard, ať to zaokrouhlím. To do kupy je 64 miliard. A z těch 150 jednoduchým výpočtem zjistíte, že vám zbývá ještě 86 miliard. Takže snížit výdaje se dají úplně v pohodě, ať už o 23,4 miliardy, nebo o 40 miliard, aniž by se sahalo na zvýšení důchodů, aniž by se sahalo na zvýšení výdajů v oblasti školství.

Já vím, že pan poslanec Volný to taky ví. Jenom se tady tvářil, že jediné možné, jak snížit deficit, je škrtnout zvýšení důchodů nebo škrtnout zvýšení výdajů do oblasti školství. Není to pravda. Sami si to přečtěte v důvodové zprávě nebo v rozpočtu. Možná jste to někteří nečetli, možná byste mu i uvěřili. Není tomu tak. Dalších 86 miliard příjmů má vláda k dispozici a z toho byla schopna neutratit pouhých 10. Pouhých 10! A 76,6 utrácí vláda dál mimo důchody a mimo výdaje na školství.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Konec faktických poznámek. V tom případě je s přednostním právem na řadě pan poslanec Bělobrádek. (Reakce v pravé části sálu.) Předseda, pardon. Obojí. Máte slovo.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji za slovo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, za KDU-ČSL mohu jednoznačně říct, že my budeme podporovat to, aby se návrh státního rozpočtu vrátil zpět k přepracování. Já jsem přesvědčen, že tady drtivá většina připomínek zazněla, takže abych nezneužíval přednostní právo, tak určitě ještě budu já i kolegové vystupovat potom v rozpravě.

Každopádně to, co je velmi důležité - já bych i vládu trochu pochválil. Čtyři roky jsem sváděl souboje s ministrem financí o to, že věda a výzkum nejsou neuchopitelné a že z toho nic nepadá. Takže musím říct, že přestože je tam snížení proti střednědobým výhledům, tak to není úplná destrukce. Myslím si, že v tomhle směru měl být určitě rozpočet daleko ambicióznější a měl být daleko více zaměřen právě v této oblasti tak, abychom dokázali podpořit konkurenceschopnost v příštích letech. To znamená, není to úplná destrukce, není to rozmetání celé té práce, která se odehrála. A to chci ocenit.

Na druhou stranu je tady spousta položek, které nejsou samozřejmě také dostatečně naplněny. My se k tomu budeme vyjadřovat postupně. Nicméně to základní sdělení je jednoznačné. Tento rozpočet podle KDU-ČSL není dobře navržen, a budeme tedy podporovat, aby byl zase vrácen zpět. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Filip.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, členové vlády, paní a pánové, já bych jen stručně k některým věcem, které se týkají státního rozpočtu na rok 2019.

Pokud se chceme zabývat racionální debatou, ke které jsme slyšeli několik výzev od kolegů, tak racionální debata je debatou, která se opírá o fakta a u státního rozpočtu o přijaté a platné zákony, ze kterých vyplývá, jak může být státní rozpočet sestaven. Když budeme mluvit o zdanění práce, tak samozřejmě se o tom můžeme pobavit, ale ne v zákonu o státním rozpočtu, protože jaké jsou daně z příjmů fyzických osob, víme, k jaké změně jsme do předložení zákona o státním rozpočtu došli, také víme. A ta debata, promiňte mi ten právnický výraz de lege ferenda, tedy o příštím zákonu, není racionální debatou o státním rozpočtu roku 2019, protože jsme žádnou změnu takovou, která by měla vliv na příjmy státního rozpočtu, nepřijali. Takže to je rozprava iracionální, protože nemohl být takový státní rozpočet, a výhled příjmů, pokud jsme nepřijali jinou změnu zákona o dani z příjmů fyzických osob nebo o dani z příjmů právnických osob, nemůže být veden.

Pokud jde, promiňte mi odbočení, o otázku přítomnosti členů vlády, mám taky dlouholetou zkušenost jako kolega Kalousek a podotýkám, že nejhorší zkušenost jsem měl s přítomností vlády za Petra Nečase. To byla opravdová katastrofa.

Pokud jde o samotný státní rozpočet, ano, mohu mít řadu výhrad ke státnímu rozpočtu na rok 2019 a mohu ho kritizovat z několika pohledů. Ale v každém případě, když se na něj dívám očima, které vidí ty možné kroky v roce 2019, tak si musíme uvědomit, že státní rozpočet posiluje koupěschopnou poptávku občanů České republiky, tedy tuzemské ekonomiky. A víme, že bez podpory koupěschopné poptávky nebudeme schopni narovnat vztah mezi cenou, evropskými cenami v České republice a českým mzdovým vývojem, který je dlouhodobě zanedbáván. A vzpomenu si na osm let neexistující valorizaci například minimální mzdy, na přidávání důchodcům o 30 nebo 40 korun za měsíc, takovou spíš ostudnou pozici, kterou tady zastávaly minulé vlády. A je evidentní, že i těch 30 procent české ekonomiky, která pracuje pro tuzemskou spotřebu, je potřeba nějakým způsobem posílit. Proto jsem přesvědčen, že má prorůstový charakter minimálně v této oblasti, to znamená narovnání toho mzdového vývoje a vývoje v sociálních dávkách.

Pokud jde o investice, a musím říct, že musím souhlasit s prezidentem republiky, že to je docela zásadní věc. A já jsem chtěl upozornit, a myslím si, že KSČM tady upozorňovala dost často na to, že je potřeba tu obrovskou hrubou chybu, propad těch výdajů právě tím, že jsme dotovali solární barony, a je to vina vlády Mirka Topolánka, Martina Bursíka a jeho melody boys, kteří tady zavedli tuto ztrátu do výdajů, nebo do nákladů, výdajů státu. Ano, podařilo se ve dvou krocích trochu snížit ty výdaje, ale pořád nejsme tam, kde jsme měli být. Nechápu, proč tohle vláda neudělala, protože zdanění solárních baronů bylo přeci předmětem mnoha debat. Mnoha debat. A je evidentní, že to přepálení, chcete-li uvést poměrně diplomatické slovo, těch dotací těm, kteří produkují tzv. zelenou energii, jsme řešit museli. A nešlo by podle mého soudu o žádné zvyšování daňové zátěže pro občany České republiky. Nešlo by o zvyšování daní. Jistě by o tom solární baroni vypisovali a nechávali si objednávat články v různých novinách a časopisech a do rádií a televizí a za jejich peníze, které jsou v miliardách, by jistě něco dali. Ale kdo by jim uvěřil? Kdo by jim uvěřil? To není zvyšování daňové zátěže občanů České republiky, protože největší zátěží je právě ta cena energie, kterou musí každý občan České republiky zaplatit. A to vládě svým způsobem vyčítám. Zase ale abych nevedl iracionální debatu, musím říct, že to ve státním rozpočtu nemůže být obsaženo, protože jsme žádnou takovou změnu nepřijali, a nemohu tedy na té příjmové stránce říkat, že je to možné.

Pokud jde o samotný státní rozpočet, jsem přesvědčen, že vychází z možností, které dává současný stav ekonomiky, který je, řekl bych, za hranou toho cyklu, který vedl k tomu zvyšování, nebo zvýšenému ekonomickému výkonu v České republice.

Co se týče dalších věcí, je potřeba si uvědomit, že státní rozpočet potřebuje onu změnu, která povede alespoň k nastartování příští bytové výstavby, abychom nebyli v situaci, kdy není zajištěno, že se zastaví růst nájmů. Ona liberalizace bytové politiky, a nezastavilo to ani zřízení Státního fondu rozvoje bydlení, ale zejména jeho nepoužívání k těm jednotlivým nástrojům a omezení se na ty bankovní produkty, které ale nevedou k tak masivní výstavbě bytů, která by byla potřeba, aby se zastavil růst nájmů. A tady vidím alespoň určitý posun, pozitivní posun, kde se začne plánovat výstavba, a že na ni budou prostředky a že Státní fond rozvoje bydlení zase začne pracovat. A myslím si, že i jednotlivé produkty, které má Ministerstvo pro místní rozvoj k dispozici, nám mohou pomoci v tom, aby ten nepříznivý trend byl nejdříve zastaven, abychom mohli alespoň v roce 2020 ten trend obrátit do pozitiva. A tam jistě bude nárok na investici v té bytové výstavbě mnohem vyšší.

To je asi věc, která je podle mého soudu zásadní v investiční politice. Co je potřeba dál? Jsem rád, že v těch finančních částkách, které jsou pro výdaje státního rozpočtu, jsou i částky, které mohou vést k tomu, že se dostane ke změně v politice hospodaření s vodou, hospodaření v lesním hospodářství, zemědělství obecně, a že se tedy může také zastavit pokles jednotlivých komodit a nastartování změn. Obavu mám, že se to nepodaří např. u vepřového masa apod., kde bude asi potřebné se ještě zabývat vnitřním členěním kapitol, protože ty kroky, které jsme tady měli minimálně za posledních osm let, vedly k tomu, že jsme kapacity spíše ztráceli, než bychom je budovali. A bude jistě důležité, aby výdaje státního rozpočtu vedly k tomu, že dojde k té potřebné změně.

Pokud jde o investice do dopravní infrastruktury, mohu jen říct, že nějaká trvalá spokojenost tady být nemůže. Pořád nemáme nástroj na to, abychom měli jasný a pro nás pochopitelný příjem, resp. příjmovou částku, která by trvale znamenala možnost krajů investovat do silnic II. a III. třídy, případně možnost obcí. Tady ono rozdělení sdílených daní je podle mého soudu ještě před námi a bude to podle mého soudu jeden z úkolů prvního pololetí příštího roku pro nás, pro Poslaneckou sněmovnu, abychom se s tím vyrovnali. Neznamená to ale, že to ve státním rozpočtu není. Je to tam ovšem způsobem, který nezaručuje dlouhodobost toho plánování, které v takové investiční výstavbě, jako je stavba silnic nebo opravy silnic, stavba železničních koridorů, aby byla trvale zajištěna.

Dovolte mi poslední poznámku. Byl bych rád, aby bylo jasné, že pro druhé a třetí čtení bude potřeba najít v jednotlivých výborech dostatek opory v tom, aby jednotlivé kapitoly byly spravovány tak, že návrh státního rozpočtu a jeho realizace se bude blížit tomu samotnému plánu, protože není dlouhodobě možné ten státní rozpočet dělat tak, že to bude věc, která bude vytvářet rezervy, které potom nebudou nějakým způsobem realizovány. Myslím, že pokud jde o část racionální debaty těch, kteří kritizují státní rozpočet, je otázka tzv. nespotřebovaných výdajů, se kterými se bude muset Ministerstvo financí, ale i ostatní ministerstva vypořádat vzhledem k tomu, že tzv. nespotřebované výdaje podle stanoviska Nejvyššího kontrolního úřadu opravdu hrozí tím, že kdyby se začaly realizovat, dostaneme se do úplně jiného propadu.

Nebudu diskutovat o jednotlivých částech státního rozpočtu, s tím se vypořádají kolegové poslanci z našeho poslaneckého klubu. A chtěl bych říct, že z toho, jakým způsobem jsme přijali nebo nepřijali zákony ke 30. 9. v této Poslanecké sněmovně, vnímám pro první čtení státního rozpočtu dostatek důvodů, aby státní rozpočet byl podpořen. Nemohu podpořit vrácení návrhu zákona k přepracování vzhledem k tomu, že bychom jenom ztratili čas debatou o tom, jestli máme, nebo nemáme platit dluhy, které udělaly předchozí vlády. Protože debata například o dluhové službě nás samozřejmě bude čekat v jednotlivých orgánech Poslanecké sněmovny, zejména ve výboru rozpočtovém a ve výboru kontrolním. Jsem přesvědčen, že státní rozpočet bude pozitivním způsobem působit na vývoj české ekonomiky a pomůže udržet její tempa růstu tak, abychom mohli i pro rok 2020 mít udržitelný růst mez, růst důchodů, zajištění investic a rozvoj ekonomiky jako celku.

Děkuji vám.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Také děkuji. Následují dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Kupka, poté paní poslankyně Němcová. Máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážení členové vlády, dámy a pánové, já se jenom dovolím ohradit prostřednictvím pana předsedajícího proti nepřesnému, nepravdivému solárnímu extempore svého předřečníka. Protože není pravda, že by onen boom solárních baronů, jak zaznělo, způsobily vlády občanských demokratů. Naopak, byla to vláda Vladimíra Špidly, která se poprvé v roce 2001 zavázala k podpoře solární energie. Následně ten skutečný boom přivodila úprava zákona, pozměňovací návrh paní poslankyně Ivy Šedivé ze sociální demokracie. A naopak v letech 2009 a 2010 to byli představitelé občanských demokratů, kteří se snažili dodatečně změnit podmínky tak, aby se podařilo zabránit dalšímu boomu solárních baronů a odčerpávání peněz tímto směrem. Vy to nepochybně, prostřednictvím pana předsedajícího pane předsedo, víte. A není mi jasné, proč ve svém vystoupení uvádíte tak nepřesná, zavádějící fakta.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další faktická poznámka paní poslankyně Němcová, poté pan místopředseda Filip.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, přicházím v téže věci. Jenom pro upřesnění toho, co se dělo. V roce 2005, připomínám tedy prostřednictvím pana předsedy panu místopředsedovi Sněmovny, v roce 2005 předložila Poslanecké sněmovně pozměňovací návrh, který omezil možnost Energetického regulačního úřadu každoročně snižovat výkupní ceny limitem pět procent, paní poslankyně Iva Šedivá, tehdy reprezentantka České strany sociálně demokratické. A tento její návrh byl schválen a byl kritizován jako jeden z faktorů finančně nezvládnutého boomu fotovoltaiky v České republice.

Takže si myslím, že je-li potřeba tady vystoupením pana místopředsedy politicky zaútočit do řad jeho pravicových oponentů, tedy do Občanské demokratické strany, bylo by zapotřebí citovat úplně všechno, co v té věci souvisí, jaký průběh věci byl, a ne nad někým zavírat oči a na někoho jiného ukazovat, protože se ty věci dají naštěstí dost dobře dohledat. Pan předseda, dnešní místopředseda Sněmovny Filip, byl i tehdy místopředsedou Sněmovny a předpokládám, že tyto věci jsou mu známy, jenom je účelově nezmiňuje.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S faktickou poznámkou bude reagovat pan místopředseda Filip.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ano, je mi známo, jakým způsobem došlo k tomu, že se omezila možnost našeho Energetického regulačního úřadu. To je pravda. Ale stanovení ceny za výkup energie už bylo věcí vlády Mirka Topolánka a Martina Bursíka. Tak si tady dohledáme, kdy stanovení ceny bylo. A není pravda, že tu regulaci tato vláda nějakým způsobem řešila. Řešila ji až vláda přechodná, po pádu Topolánkovy vlády. A myslím si, že to byl pan ministr průmyslu a obchodu, myslím v té době, že to byl Vladimír Tošovský, který poprvé sáhl na to, že to snižoval. Celou dobu Mirek Topolánek a Martin Bursík trvali na tom, že se s tím nedá nic dělat. A byl to Martin Bursík, který tenkrát přispěl k tomu, jak se stanovila cena výkupu, která byla, promiňte mi, o více než 100 % vyšší než cena výkupu ze solárních elektráren v sousední Spolkové republice Německo. To byl ten průšvih, který jsme tady udělali!

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Přečtu omluvy. Omlouvá se dne 24. 10. mezi 12.45 a 13.45 z rodinných důvodů pan poslanec Špičák. Omlouvá se pan ministr Tomáš Petříček od 11 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

Máme 11.52 a na řadu přichází první řádně přihlášený poslanec bez přednostního práva, paní poslankyně Kovářová. Máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Ano, děkuji, že jste mě označil poslankyně, nikoliv poslanec.

Vážené dámy, vážení pánové, mnohá slova o státním rozpočtu, mnohá čísla zde již zazněla a mnohá stanoviska klubů. Dovolte tedy, abych vám přednesla i stanovisko klubu Starostové a nezávislí.

Česká republika je dnes ekonomicky na vrcholu, hospodářsky se nám nebývale daří. Přesto nám tato vláda přináší rozpočet, který má naši republiku zadlužit o 40 mld. korun. Ano, o 40 mld. korun v době výrazného hospodářského růstu. A co na to říká zdravý rozum? Jsem přesvědčena, že zdravý rozum za současné ekonomické situace přímo volá po vyrovnaném rozpočtu, ne po zadlužování, které prosazuje tato vláda. Fatálnost této rozpočtové politiky nespočívá v tom, jak poškodit naši republiku dnes, ale jak nás poškodí zítra. Zítra, až se hospodářský růst zpomalí, až se ekonomice nebude dařit, jako se jí daří dnes, až přijde další krize. Z historie víme, že horší časy přijdou. Zákonitě, co jde nahoru, musí jít také jednou dolů. A to platí v ekonomice dvojnásob. Platit za dnešní chyby budeme všichni a především další generace.

Ne, pane premiére Babiši, v zadlužené zemi naše děti žít nechtějí, a dokonce jim ani nebudou zářit oči, abych parafrázovala jeden z vašich starších předvolebních sloganů. Schodkový rozpočet jako takový nemusí být špatný nástroj, záleží však na situaci, důvodech a motivech, které vedou k jeho použití. V našem případě je jeho použití neospravedlnitelné. Problémy tohoto 40miliardového deficitu leží především na tom, jakým způsobem mají být tyto peníze vynaloženy. Teď mluvím hlavně o navyšování mandatorních výdajů rozpočtu, které tam už bohužel zůstanou. Budou představovat zátěž, ostatně představují ji už dnes, kdy mandatorní výdaje mají 55procentní podíl.

Je jasné, že se to děje i na úkor investic. V jejich případě vidím v předloženém návrhu dva velké problémy. Za prvé, objem investic ve státním rozpočtu je nízký, to tady už mnohokrát zaznělo, a zvyšuje se pouze pozvolna. Za druhé, čerpání investic je ještě horším problémem než jejich objem. Pan premiér se za poslední rok neopomněl pochlubit, kolik peněz se na jednotlivých ministerstvech našlo, ušetřilo či zbylo. Bohužel tyto výroky jdou z velké části na vrub toho, že ministerstva nejsou schopna efektivně investiční peníze proinvestovat.

Dovolte, abych připomněla dva citáty současného premiéra Babiše, které jsem zmínila již včera na tiskové konferenci. Jeden je z roku 2014. Pan premiér Babiš, tehdy myslím byl již ministrem financí, řekl: "Jsem přesvědčen, že v roce 2017 už budeme mít vyrovnaný rozpočet." V roce 2011 kritizoval sestavení deficitního rozpočtu s tím, že deficit je ztráta: "Kdyby mi někdo sestavil byznys plán se ztrátou, tak ho vyhodím." A ten samý člověk, současný premiér, nám předkládá státní rozpočet s deficitem 40 mld. a plánuje ho vláda i v letech 2020 a 2021. Z oněch dvou citátů vyplývají dva závěry. Za prvé, slova o vyrovnaném státním rozpočtu jsou jen prázdným plácnutím do vody. A z druhého citátu vyplývá, že i pan premiér zjistil, že stát nelze řídit jako firmu.

Myslím si, že schodek by bylo možné akceptovat, pokud by byl tažen skutečně výrazným zrychlením investic. Na jedné straně máme plán investic, avšak na druhé straně máme výši investic, které jsou skutečně realizovány. Obáváme se, že nízká připravenost nových investičních projektů povede k tomu, že nárůst těchto realizovaných investic nebude tak silný, aby byl deficit ospravedlnitelný. Co se týče schopnosti realizovat investice, je realita následovná. Na trhu je absolutní nedostatek kapacit ve stavebnictví. Dnes platí: máme peníze, ale nemáme lidi. Proto je nutné si vytvářet rezervy na horší časy, kdy lidi budou, ale nebudou peníze. Připomeňme si krizi, která byla před lety. Ze stavebnictví odešlo více než 50 tis. lidí a horko těžko se do tohoto sektoru vracejí.

Myslím si, že by vláda měla jasně říci, že výši investic bude držet, popř. zvyšovat nejenom v době, kdy se ekonomice daří, ale také v době, kdy se ekonomice dařit nebude.

Paní ministryně zde zmínila, o kolik jsou navýšeny národní investice - o 22 mld. To je sice hezké, ale také si připomeňme, o kolik se zvýšily náklady ve stavebnictví. Dnes se staví o třetinu dráže než v minulých letech, čili ten nárůst investic není tak ohromující, jak je prezentován.

Je třeba také říci, že globální ekonomický růst je pro vládu výhrou. Bohužel vláda tuto výhru utrácí a dále se zadlužuje. Bude si na tento deficit a deficity další muset půjčovat. A jak bude situace vypadat dále, až se výkon ekonomiky zpomalí? Úroky se zvýší a pak zjistíme, že zadlužovat se v dobách dobrých je opravdu nezodpovědné. Mrzí mě proto, že vláda se svým návrhem státního rozpočtu nemyslí na budoucnost, na naše děti a vnuky, a proto je nutné tento návrh státního rozpočtu označit dvěma slovy, a to je zapomnění budoucnosti.

Hovořilo se zde také o úsporách. A ty lze nalézt. V loňském roce jsme ve státním rozpočtu, resp. jeho návrhu našli 15 mld. na zvýšení platů učitelů. Vládní poslanci tehdy náš návrh nepodpořili. Kolegové také hovořili o tom, jaké jsou neinvestiční výdaje. Pan premiér Babiš sliboval, kolik peněz ušetří na tzv. centrálních nákupech. A jak to dopadlo? Jediný centrální nákup, který byl uskutečněn, byl návrh onoho papíru, o kterém se tady také mnohokrát hovořilo. Ovšem cena tohoto vysoutěženého papíru byla vyšší, než za kolik kupovala papír ministerstva ostatní. To jsou jen drobnosti, o kterých bychom měli hovořit, a úspory rozhodně hledat ve vyšších částkách.

Co se týče návrhu, který tady již dvakrát padl, a to návrhu vrácení k přepracování, tento návrh podpoříme. Jsme si také vědomi toho, že pravděpodobně neprojde, a proto budeme naše priority prosazovat pomocí pozměňovacích návrhů. Dovolte, abych některé zmínila.

Na prvním místě jsou investice do vzdělání. Na druhém místě je kapacita mateřských a základních škol a její navyšování, protože víme z regionů, že jsou připravené projekty se stavebním povolením, co se týče mateřských škol, ve výši 4 mld. Kč. Dále budeme prosazovat navýšení finančních prostředků na obnovu kulturních památek, oněch 40 tis. kulturních památek. Na tyto kulturní památky vláda rozhodně nemyslí. Další naší prioritou je navýšení prostředků na místní komunikace, opatření proti suchu. A v neposlední řadě bych ráda zmínila drobnost, kterou bude pozměňovací návrh, který sníží příspěvek Českému svazu bojovníků za svobodu, který udělil pamětní medaili komunistickému poslanci Ondráčkovi, což si myslíme, že v době, kdy si připomínáme 100 let od vzniku České republiky, vyvolává mimořádnou pozornost.

Kromě jiného navrhneme doprovodné usnesení, které bude vyzývat vládu, aby na léta 2020 a 2021 navrhla státní rozpočet vyrovnaný a zodpovědný, a to z toho důvodu, abychom nemuseli další rozpočty označovat oněmi slovy zapomnění budoucnosti, ale naopak abychom návrhy státního rozpočtu mohli označit jako zodpovědné a ty, které myslí na budoucnost, a aby slova o vyrovnaném státním rozpočtu, která pronáší pan premiér Babiš, nebyla jen prázdným plácnutím do vody.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji paní poslankyni. S faktickou poznámkou je přihlášená paní poslankyně Němcová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já se ještě ve své faktické poznámce vracím k té výměně názorů mezi mnou a panem místopředsedou Filipem.

Je potřeba dodat k tomu všechno, co se odehrálo, kdy na počátku nárůstu moci solárních baronů bylo hlasování v roce 2005. Pro návrh, který jsem zde citovala, paní poslankyně Ivy Šedivé z České strany sociálně demokratické, pro tento návrh v tehdejší Sněmovně hlasovala Komunistická strana Čech a Moravy a nehlasovala Občanská demokratická strana! (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Do rozpravy je přihlášen pan poslanec Dolejš, po něm vystoupí pan poslanec Hrnčíř. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Přeji všem krásné poledne. A dovolte, abych se, snad doufám, že relativně stručně, vyjádřil k dnešnímu tématu, zhruba ve čtyřech bodech vyjádřil podstatu toho, proč se náš klub rozhodl tak, jak se rozhodl.

První moje poznámka směřuje pochopitelně k návrhu kolegů od pravé zdi, kteří se svorně shodli na tom, že v návrhu státního rozpočtu na příští rok vidí samou hanbu a mlhu nad budoucností. Je otázka, jestli skutečně je to tak dramatické, abychom nejen ztratili čas, to se v nejhorším případě dá zvládnout v té lhůtě, ale zda motivace k těm úpravám a to relativně abstraktní zadání by povedlo k lepším koncům, k plodnější podobě státního rozpočtu. A já jsem tady velmi na rozpacích z toho prostého důvodu, že se domnívám, že strukturu rozpočtu v základních číslech a v řádech deseti miliard, zdůrazňuji deseti miliard, je obtížné zvládnout, aby se to nedotklo určité provázanosti, kterou rozpočet samozřejmě musí mít, a který primárně z našeho politického pohledu zafinancovává především některé sociální priority, které jsme slibovali nejenom my voličům, troufnu si říct, že i vládní strany, a které nepochybně všichni kvitují, všichni se k nim hlásí, ale kdybychom provedli ty zásahy do státního rozpočtu, tak samozřejmě ten tlak na nesplnění některých slibů by dramaticky vzrostl. A nejde jenom o platy a o důchody.

Druhá poznámka je, že zákon o státním rozpočtu jako výsostné politikum je samozřejmě určitým průnikem ekonomicky možného a průsečíkem politických vektorů. Je to určitý politický kompromis, který musí naplňovat jak určitou fiskální udržitelnost, tak i sociální smír. A proto je důležitý fakt, že se k tomuto zákonu vstřícně jakožto ke kompromisu - nepovažují to za své vítězství - vyjádřily i odbory, které kvitují splnění těch základních sociálních slibů.

V této souvislosti bych se pokusil vypořádat, jistě ne vyčerpávajícím způsobem, s tezí, která se opakovala zejména před volbami, a to že v létě nám tady vznikla levicová, nebo někteří říkali polobolševická, vláda. Já si troufnu trošičku pány ministry ve vládě šanovat s tím, že já si myslím, že je to vláda v podstatě středová, která je tlačena pravou opozicí, a řekněme si rovnou, že pravice má ve Sněmovně majoritu, a která se v rámci jisté politické stability zčásti opírá i doleva. Nic víc, nic míň. A všechny ty úvahy o tom, že bychom měli zmenšit stát, a kterým se snaží levice bránit ne zrovna úspěšně, ale aspoň zčásti, že stát by se neměl řídit jako firma, protože stát zajišťuje i určité významné sociální funkce, nám jde o sociální stát mimochodem kromě jiného, tak to dokumentují. Čili to pokud jde o motivace ke změnám a k tomu, zda se máme vrátit k nějakému škrtacímu rozpočtu, kdy tupé škrty nevedou ke šťastným koncům a promyšlené škrty nemáme na stole, abych ve stručnosti tento problém uzavřel.

Druhý blok mých poznámek směřuje k tomu, že opět od pravé zdi slyšíme o rozpočtové nestřídmosti a projídání. Tak několik faktů, které v důvodové zprávě k rozpočtu jsou. Pilní kolegové světa znalí zažili už tady hodně rozpočtů, tak si toho nepochybně a jistě všimli a z nějakého politického ostychu tato fakta ne zrovna zdůrazňují, tak já je zdůrazním.

Za prvé. Rozpočty za poslední léta jsou součástí trendu klesajících deficitů. Stovka tam byla v roce 2015 plánována, 70, 60, 50 a teď 40. To je klesající trend a myslím si, že to, že ten trend je v reálu lepší, to samozřejmě si zaslouží samostatnou úvahu, ale buďme rádi, že je lepší. Situace, kdyby to bylo horší, by byla samozřejmě daleko, daleko dramatičtější.

Další fakt, a je to opět statistický fakt, že veřejné finance jako celek z určitých důvodů, které nejsou zcela jaksi chvályhodné a optimistické, ale prostě je to fakt, jsou v přebytku. Ten přebytek je tedy zajišťován především úsekem územní správy, protože tam peníze zbyly. To jsou právě už někdy ty méně chvályhodné důvody, protože se v určitou dobu nečerpalo, tak zbylo pochopitelně. Ale je to fakt.

A třetí fakt je, že s tím trendem snižování deficitu se dostáváme do reálné situace takové, že klesá podíl dluhu na HDP. Nominálně dluh se snižoval jenom jedno krátké období a zčásti na to měla vliv určitá účetní operace, ale faktem je, že dluh byť roste, tak neroste tak jako HDP, a tudíž klesá podíl. Takže v letech z počátku vlády pana premiéra Sobotky byl někde kolem 41 % a teď jsme kolem 30 %. Moc zemí v EU tento podíl dluhu na HDP nemá. Takže to jsou reálná čísla, abychom se vyvarovali zbytečně dramatického tónu.

A ještě bych se vrátil k tomu problému plán a realita. Pochopitelně každý se zamyslí nad tím, co to je za plán, když opakovaně není plněn. Čili to je záležitost, nad kterou je třeba se nepochybně zamýšlet, a nemělo by to mít systémové důvody a ani by v tom neměla být jakási chytristika dobře schovaných polštářů, které se pak samozřejmě v rámci rozpočtových opatření veseleji utrácejí. Ale ono to mělo důvody samozřejmě různé. Historicky to byla změna situace v obsluze státního dluhu: jednak nám začala fungovat státní pokladna, jednak se změnila situace na kapitálových trzích, tedy cena peněz, a to vedlo k tomu, že jaksi tam ty peníze zbyly a mohly se použít. Velký vliv jednak na nakopnutí ekonomiky měly evropské peníze, ale pak ve smyslu nečerpaných výdajů jsme ne vždycky byli schopni využít naše české investice, protože zkrátka ty projekty nebyly ready. No tak zbyly peníze, a tím pádem se samozřejmě ten plán posunul do opticky hezčích poloh. A samozřejmě vliv může mít i vývoj příjmů. Pokud ekonomika roste rychleji, má vliv i to, že jsme přidali na platech, protože platy fungují jednak jako podpora růstu z hlediska koupěschopné poptávky, ale také se odvádějí příslušné odvody ze mzdy a ty samozřejmě natečou příjmově do státního rozpočtu.

To jsou všechno faktory, které je třeba vnímat, ale také je třeba si říct, že tyto faktory zrovna nemusejí nastoupit v příštím období. Takže jaksi snadno říct: škrtneme deficit nebo se vrátíme k číslům - to myslím říkali kolegové z pirátské strany - z června, kdy makroekonomická prognóza byla trochu jiná a ten rozdíl mezi příjmy a výdaji nebyl přesunut do akumulace jakýchsi rezerv, ale byl využit při výdajích do státního rozpočtu, tak to není až tak snadné.

Poslední poznámka k tomuto bloku, a to, že se - myslím to byli kolegové z SPD, pan předseda Okamura zamýšlel nad tím, jestli by některá čísla neměla být úplně jiná, a bych řekl, až emotivním tónem hodnotil, že by se neměly dávat peníze těm, kteří jsou řekněme méně slušní, od pobíračů dávek až po politiky. Ale uvědomme si, že rozpočet je třeba plánovat na základě zákonů, a proto to tam tak je. Jestliže si prosadíte, že pobírači dávek jsou neslušní, já si to tedy nemyslím, a promítne se to do legislativy, tak pochopitelně se bude plánovat jinak ta příslušná částka.

Třetí blok poznámek. Pokud jde o poměr spotřeby a investic. Zaznělo to tady dneska mnohokrát, začal s tím na začátku pan prezident. Pochopitelně, že je pravdou, že tento rozpočet posílil oblast spotřeby výrazněji, ale také je třeba k tomu dodat, že tento nominální růst vlastně politicky dohání a saturuje určitý politický tlak, který tady byl v dobách růstu, kdy jsme byli někde na pěti procentech HDP, tak zdaleka takový adekvátní podíl nedostali občané, a že toto doháníme v letošním roce, kdy to ještě jede, možná je to poslední rok, kdy to ještě jde, tak si myslím, že není nic špatného, tím spíš, že spotřebitelská poptávka je také prorůstovým faktorem, byť můžeme srovnávat různé multiplikátory u jednotlivých rozpočtových výdajů. Opět, že to není až takové drama, lze doložit údajem, kdy podíl mandatorních výdajů mírně klesá. Nominálně roste, ano, to je pravda pochopitelně, ale mírně klesá a klesá někam k 54,8 %.

Teď k onomu investičnímu impulzu. Samozřejmě, že vládní investice jsou důležitým faktorem modernizace a růstu, ovšem je také pravdou, že rok 2017 byl takovým tím rokem nečerpání a že bychom skutečně měli vnímat, že dramaticky a rychle navýšený objem kapitálových výdajů skutečně nemusí být schopen stát zúřadovat a utratit. A jestliže myslím pan Kalousek tady říkal: No a co? Tak nám to aspoň zbude a zbude to na akumulované rezervy na zlé časy. Problém je, a jsme zase u té motivace, že rezervy na některé strukturální problémy, které nás očekávají, třeba penzijní reforma, tak se nedivte jistým obavám. Jeden pokus o penzijní reformu jsme v roce 2012 provedli a radost z toho tedy veliká nebyla. Takže já si myslím, že věnovat se kvalitě investic, volit ty investiční akce, které jsou přínosné jak z hlediska multiplikačního, tak i z hlediska zajištění chodu ekonomiky, mám na mysli především tedy infrastrukturní aspekt, tak tomu se věnovat musíme, ale ne takovým hurá stylem, jak je tady navrhováno.

Poslední poznámka, vlastně tím už končím. Rozpočet na rok 2019 skutečně je v určité mimořádné situaci, v mimořádných politických souvislostech, ale řekněme si rovnou, že pokud chceme některé zásadní změny připravit a pokud tato vláda má vládnout po celý zbytek volebního období, takto bude muset k tomu přistoupit, tak se musíme připravit na některé strukturální výzvy, které před námi stojí. Jsou to nejenom penzijní záležitosti, o kterých jsem hovořil, ale i dopady na ekonomiku z hlediska digitalizace, otázka větší konkurenceschopnosti v oblasti inovací.

A pochopitelně v té infrastruktuře nejde jenom o dálnice, nejde jenom o počítače, ale jde třeba i o bydlení. A to, že je dramatická situace na realitním trhu a že v Čechách je až absurdní počet lidí, kteří bydlí a chtějí bydlet v nájemním bydlení, tak to si myslím, že fakt všichni vnímáme, ale bohužel to není zohledněno v příslušném finančním rámci, který by pro tuto politiku byl vytvořen.

Čili nikoliv skokové škrty, ale promyšlené škrty, které se budou opírat o některé politiky, které zatím na stole nejsou. A to myslím, že je úkol právě pro rozpočtové období na rok 2020 a 2021. Nepochybně o tom bude debata, až nám dorazí na stůl po státním rozpočtu střednědobý rozpočtový výhled, který je z mého pohledu zatím připraven poměrně setrvačně. Naplňuje pochopitelně formálně to, co naplnit má, ale právě tyto problémy jsou tam velkým X a to velké X bychom si měli vyříkat a to v politických poměrech, které jsou tady teď nastoleny loňskými volbami.

Skončím jednoduchých závěrem, který už tady řekl náš předseda a místopředseda Sněmovny. Tedy nebudeme rozhodně podporovat vracení k přepracování. Že to doporučení je vůči prvnímu čtení vstřícné v tom smyslu, že je to doporučení pouze v prvním čtení a že jsme si přes všechny ty věci, které jsem tady říkal, vědomi toho, že stále je okénko na to, abychom racionalizovali strukturu rozpočtu v přiměřeném řádu. Tedy nikoliv několik desítek miliard, v přiměřeném řádu, abychom racionalizovali strukturu tohoto rozpočtu. Tomu jsme otevřeni. Proto to říkám tak, jak tak to říkám. Protože kdybychom zvedli jaksi praporek "vlak jede", tak ta vůle, řekněme, jednat o těchto strukturálních změnách by byla výrazně menší.

A tím se jaksi dostáváme k tomu, že - nevím, jestli můžu říct potěšen, ale přinejmenším jsem kvitoval, že o racionalizaci těchto věcí přemýšlejí i kolegové z pirátské strany. Oni tedy chytli trošku kopřivku z toho, že se tady musí někdy hlasovat s KSČM. Já nevím, jestli je to relevantní nebezpečí. Já klidně budu hlasovat o jakémkoliv racionálním pozměňovacím návrhu k rozpočtu. A na něm může být i vlaječka Pirátů, mně to nevadí. A v tomto smyslu si myslím, že můžeme směrem k tomu třetímu čtení ty věci posunout. Bude-li politická vůle.

To je všechno. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Na vaše vystoupení budou faktickými poznámkami reagovat páni poslanci Munzar a Ferjenčík. Pan poslanec Munzar. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové. Já si dovolím vaším prostřednictvím zareagovat na pana kolegu Dolejše, který tady na začátku svých poznámek k rozpočtu řekl, že - doufám, že to interpretuji co nejvíc přesně - že vláda je tlačena pravicovou opozicí doprava a jen tak letmo a neznatelně se opírá o levici. Kéž byste měl pravdu, pane kolego. Ale realita je zjevně jiná. Tato vláda odmítá naše pravicové návrhy jak na běžícím pásu.

A k té letmé podpoře, že to vypadá z toho vašeho projevu prostřednictvím pana předsedajícího, že jste šli náhodou kolem, tak je faktem, že to byla Komunistická strana Čech a Moravy, která dala důvěru této vládě. A je také faktem, že poslanci za hnutí ANO a poslanci za KSČM se nejvíce shodnou v tomto volebním období ve všech konkrétních hlasováních, která jsme tady měli. Takže taková je realita. Já tomu rozumím, proč jste to říkal, protože hnutí ANO svou levicovo-populistickou politikou vysává vaše hlasy. To bylo vidět ve všech posledních volbách. My tomu rozumíme, ale bohužel taková je realita. A nesnažte se tady říkat - i když já bych si to přál - že tato slovutná Sněmovna je pravicová. Bohužel tomu tak není a já bych si to velice přál. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. S další faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Ferjenčík, po něm s faktickou poznámkou pan poslanec Dolejš. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl reagovat na dva předřečníky. Jednou na kolegu Volného, který mi to vrací, a bohužel tu tentokrát není on, což je trochu nešťastné. Nicméně já jsem potřebovat nějaký čas na to, abych dohledal tu rozdílovou tabulku k jeho poznámce. Takže kde vzít ty úspory? Stačí se podívat na ty návrhy od vlády, jak se změnily od srpna do června. A ty změny nejsou ani v oblasti důchodů, ani v oblasti školství. Změna v oblasti školství je 25 milionů korun, zato nárůst na výdaje v oblasti Ministerstva zemědělství, což určitě nesouvisí s tím, že zemědělské dotace jsou priorita pana premiéra, je 4 miliardy korun. Takže tam je třeba taková jedna idea, kde by se dalo něco uspořit. Stejně narostly výdaje na Všeobecnou pokladní správu o 4,5 miliardy, což může být skrytá rozpočtová rezerva pro vládu.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Dolejš a jeho faktická poznámka. Máte slovo.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Čistě aby věci nebyly dořečeny. Tuto polemiku bychom mohli vést dlouho, ale nechci zdržovat. My jsme nešli okolo a náhodou se nás nezeptali, jestli bychom nepodpořili vládu. Víte dobře, jak jsme tady půl roku seděli a vedla se určitá jednání. Každý nějak jednal a my jsme jednali tím způsobem, že jsme do tolerančního patentu včlenili sedm priorit. Z těch se čtyři zhruba začínají plnit, tři nevíme. A je samozřejmě na nás, abychom s náležitou tvrdostí ten toleranční patent vymáhali, popřípadě reagovali na vývoj politických podmínek. Ale jestli si myslíte, že tato vláda je levicová proto, že pár priorit splní komunistům? Podívejte se právě na daňovou politiku, kde jsme se neshodli, kde naší prioritou je větší zdanění kapitálu. Naší prioritou je daňová progrese. Naší prioritou je v této oblasti celá řada věcí, které si pamatujete z minulých volebních období. A to je prostě ten kompromis, kdy my jsme pochopili, že sice tudy vlak nejede, ale že ti voliči, kteří - ano, připouštím, momentálně někteří z nich jsou u hnutí ANO - tak prostě přivítali, že se jim zvednou platy, přivítali, že se jim zvedne důchod. A pokud by byla taková vůle z vaší strany, jednali bychom třeba s vámi. Ale z vaší strany jsme se dočkali akorát těch škrtů, bohužel. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: S faktickou poznámkou paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já bych chtěla reagovat na příspěvek předřečnice paní Kovářové, která v současné chvíli ale není přítomna ve Sněmovně, a vím, že jsme tady hlasovali před hodinou o tom, že tady nejsou přítomni ministři. A když se podívám do pravého spektra Sněmovny, tak tam nevidím ani jednoho poslance za Starosty, nevidím tam ani jednoho poslance za TOP 09.

Myslím si, že tady projednáváme důležitý zákon, kterým je státní, a když tedy tady někdo kritizuje, že tady nejsou přítomni ministři, tak si myslím, že by tady měli být přítomni poslanci. Až tady budou přítomni, tak já ještě jednou vystoupím, abych mohla zareagovat na příspěvek paní poslankyně Kovářové. Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Nyní se vrátíme do obecné rozpravy, tedy k těm, kteří jsou řádně přihlášeni. Na řadě je sice pan poslanec Hrnčíř, ale ten se mi omlouval, že možná na chvíli bude muset odejít, takže jeho přihláška do rozpravy se posune na konec těch, kteří jsou v tuto chvíli přihlášeni. Prosím paní poslankyni Nevludovou, aby vystoupila. Po ní vystoupí pan poslanec Podal. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Nevludová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vládou schválený deficit ve výši 40 miliard popírá základní makroekonomické principy, které schodek státního rozpočtu připouštějí jen v době ekonomického poklesu. Tuzemská ekonomika si však již delší dobu udržuje vysoké tempo růstu. České republice se bezesporu daří. Nezaměstnanost téměř neexistuje, průmysl a podnikatelský sektor prosperuje, HDP roste, a to i přesto, že stát příliš neinvestuje.

Současný premiér a někdejší ministr financí prohlásil v červnu roku 2014, že do tří let vyrovná příjmy a výdaje státního rozpočtu. Vidíme, že toto jeho tvrzení naplněno zatím není a podle střednědobého výhledu také nebude. Varování ekonomů, že v dobrých ekonomických časech by vláda měla být zdrženlivá při navyšování mandatorních výdajů, aby se v případných horších letech nemusela zadlužovat, zřejmě nikdo neposlouchá. Fiskální politika vlády zhoršuje udržitelnost mandatorních výdajů přebujelých neadresných sociálních systémů, finanční rezervy, které by stát v případě krize mohl použít na investice, prakticky neexistují.

Vláda by se měla více zabývat pobídkami podněcujícími rychlejší investování do modernějších technologií vedoucích k rychlému růstu produktivity práce. Není zvládnutá digitalizace a robotizace. K rozvoji digitalizace dochází v ČR pomaleji než ve většině zemí EU. V míře digitalizace se mezi zeměmi EU pohybujeme okolo 18. místa. Nemáme dostatek kvalifikovaných pracovních sil ve výrobních odvětvích. Ekonomika naráží na své produkční limity a zpomaluje. Současný růst nebude trvat věčně.

Ekonomové také upozorňují na skutečnost, že nejsou zatím odstraněny strukturální problémy české ekonomiky, není zefektivněno financování českého zdravotnictví, které vykazuje vysokou míru citlivosti na výkyvy ekonomického cyklu, a z dlouhodobého hlediska není zajištěna stabilní udržitelnost financování zdravotní péče z veřejných zdrojů. Nemáme důchodovou reformu. Nedaří se efektivně investovat do infrastrukturních projektů. Od roku 2000 se silniční a dálniční síť rozrostla pouze o 0,6 %, takže se výrazně zvyšuje intenzita dopravy na všech typech komunikací. Omezená soběstačnost ČR v tradičních zemědělských produktech dostává prvovýrobce a zpracovatele pod silný tlak dovozců zemědělských a potravinářských produktů ze zemí EU, kterým nelze vzhledem k dotační podpoře konkurovat s cenou. Chybí investice do podpory vědy, výzkumu a inovací. Málo se také investuje do odpadového hospodářství, kdy nástroje, které mají přispět ke zvýšení recyklace, jsou zaváděny do praxe velmi pomalu. Stále se projevuje neefektivní čerpání prostředků evropských strukturálních a investičních fondů alokovaných na programy a projekty v programovém období 2014 až 2020 oproti předcházejícímu období.

Tato vláda si umí dobře spočítat, že v čase několikerých voleb není politicky rozumné utahovat kohoutky, což se odrazilo ve volebních výsledcích. Předložený návrh státního rozpočtu s plánovaným deficitem je velice nezodpovědný. Stát se musí chovat jako řádný hospodář neboť se jedná o peníze nás všech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou bude reagovat paní poslankyně Kovářová. Než přijde k řečnickému pultu, tak vás seznámím s došlou omluvou. Ministr obrany Lubomír Metnar se omlouvá dnes od 14.30 hodin do konce jednacího dne z důvodu naléhavých pracovních povinností v rámci rezortu Ministerstva obrany.

Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Dovolte, abych reagovala na paní hejtmanku, na svoji předpředřečnici. Vážená paní hejtmanko, prostřednictvím pana předsedajícího musím reagovat na tyto vaše, tedy nechci říci trapné, výtky. Ale na svoje vystoupení jsem čekala od 9.00 do 11.52. A jistě pochopíte, že po mém vystoupení byla potřeba, a po třech hodinách čekání, byla potřeba hygienická pauza. Tolik odůvodnění mé nepřítomnost. Tak si to příště prosím nechte.

A co se týče účasti na hlasování, jenom se musím pochlubit, že mám o něco větší účast na hlasování než vy.

A za třetí, bylo by dobré, kdybyste se naučila znát poslance ze Starostů a nezávislých, neb některé poslankyně tady seděly a sedí. Tak jako já jsem učinila, že jsem se podle takzvaného zvířetníku seznámila s tím, kdo se jak jmenuje, kdo z jakého klubu je. Takže tolik mé doporučení.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Podal, připraví se pan poslanec Baxa. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Podal: Děkuji. Vážený pane podpředsedo, místopředsedo, pardon, vážení poslanci, poslankyně, dovolte, abych přednesl svoji připomínku jako předseda podvýboru pro lesní hospodářství.

Nemohu souhlasit s objemem prostředků na podporu lesního hospodářství, která je navržena ve výši 622 937 korun - 937 175 korun, abych byl přesný. Snížení je to od roku 2018 (?) o 20 milionů 20 korun. Takhle jsou přesná čísla. Můžu vám říct, že dennodenně mně přicházejí esemesky, telefonáty od lesních odborníků, kteří mi vyčítají jako předsedovi podvýboru pro lesní hospodářství a nám všem, kteří tam působíme, že tato částka naprosto nedostačuje situaci, která je v našich lesích.

Tady vám ukážu toho roztomilého broučka (ukazuje obrázek), který brzo nahradí naše smrkové lesy. Měli jsme možnost to vidět několikrát na severní a jižní Moravě, bohužel se to šíří po celé ČR. K tomu se vyjadřuje spousta organizací, jako je třeba SVOL, kde samozřejmě reagují i na návrh nového lesního zákona. Tady píší: Navrhovaná změna v zákoně o lesích je pro Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů naprosto nepřijatelná. Chce-li stát něco plošně zakázat, měl by také jasně říci, jak bude vlastníkům plošně kompenzovat vzniklé újmy. Zákaz úmyslné těžby je opodstatněný na majetcích, které kalamita postihla a kde je potřeba přednostně provádět těžbu nahodilou. Povinnost pro vlastníky lesů přednostně likvidovat kalamitu však v současném znění zákona o lesích již je zakotvena. Každý odpovědný vlastník tak činí ve vlastním zájmu.

Tím chci jenom ukázat, že se k tomu vyjadřuje spousta lesních hospodářů, organizací a všichni žádají větší finanční částky na kůrovcovou kalamitu, kterou denně vidíme ve sdělovacích prostředcích. Já jsem ji měl možnost vidět dvakrát, jednou letecky a jednou jsem si to projel sám autem, kde jsem tam najezdil kolem šesti set kilometrů. Můžu vám říct, je to obraz bídy a utrpení, ty holiny. A teď malér je, všichni zvyšují ceny, ceny harvestorů, ceny lesních dělníků, na pilách dřevo odmítají. Takže kde mají vydělat ti chudáci vlastníci lesů na obnovu? Kde mají sehnat peníze, když navíc ještě tedy, jak vidím, v rozpočtu ty peníze jsou menší oproti loňskému roku?

Takže bych se přimlouval napříč Sněmovnou. Měl jsem možnost mluvit s poslanci téměř ze všech politických stran a hnutí a všichni nabízejí pomoc. Říkají, mělo by se to někde najít. Tak já jenom prosím, není to věc politická, je to věc nás všech, nechceme přece přijít o naše lesy a dívat se tam na houfy kůrovců. Já vám moc děkuji a doufám, že najdeme společně řešení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Faktickou poznámkou bude reagovat pan předseda Faltýnek. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Dobrý den, děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Já jenom kratičkou reakci na vystoupení kolegy Podala. Zhruba před hodinou jsem tento problém řešil s panem ministrem zemědělství Tomanem, kde jsem na něho stejně jako vy apeloval, ať v rámci své kapitoly hledá peníze. Dneska je tam 620 milionů korun, mám pocit, od pasu. A příslib je, že by v rámci rezortu zemědělství a jeho kapitoly ta částka měla být zhruba jedna miliarda korun. Takže se hledají peníze na řešení kůrovcové kalamity v rámci rozpočtu Ministerstva zemědělství. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. V rozpravě nyní vystoupí pan poslanec Baxa, po něm pan poslanec Zahradník. Jenom připomínám všem, že máme na 12.45 hodin pevně zařazené volební body, takže to je limit, do kterého je možno hovořit. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych obrátil vaši pozornost k rozpočtové kapitole Ministerstva kultury ČR, tedy k jednomu ze segmentů celého rozpočtu, o kterém se tady teď diskutuje.

Mám ten pocit, že návrh rozpočtu Ministerstva kultury na rok 2019 v takovém menším měřítku odráží to, co již tady zaznělo. To znamená to, že nejsou vidět nějaké přínosy toho, jak ekonomika v současné době šlape, když to řeknu takto lidově. Neodráží se v rozpočtu Ministerstva kultury to, že země prochází nebývalou etapou rozvoje, prosperity, která se mimo jiné také projevuje v tom, že obecně narůstá zájem občanů ČR o kulturní služby, o kulturní dění, o kulturní památky, tedy o to, na co můžeme být pyšní obzvlášť v době, kdy slavíme sto let vzniku samostatného Československa. (V sále je hlučno.)

Dámy a pánové, nechci kritizovat rozpočet Ministerstva kultury jako celek, protože je v něm jedna důležitá věc. Na straně jedné, a to si lze bezesporu přičíst znaménkem plus, dochází k tomu, že Ministerstvo kultury výrazně navyšuje rozpočet pro jím zřizované příspěvkové organizace. Jednak co se týká provozního příspěvku kulturním institucím, jednak co se týká investic do tzv. národního kulturního pokladu.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Omlouvám se, pane poslanče. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, prosím o klid, ať mohou zaznít argumenty a může pan poslanec Baxa v přijatelné atmosféře hovořit o tom, co považuje za důležité. Prosím, pane poslanče, pokračujte.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuji, pane místopředsedo. Dochází tedy k nárůstu investičních prostředků do tzv. národního kulturního pokladu. Až potud vše v pořádku. Co si ale podle mého názoru zaslouží jednoznačnou kritiku, a mrzí mě, že bohužel pan ministr zde v tuto chvíli není, je to, že fakticky o naprosté minimum narostly finanční prostředky určené pro lidi, kteří se věnují kulturním aktivitám mimo kulturní instituce Ministerstva kultury ČR, a velmi málo narostly finanční prostředky do oblasti péče o kulturní památky.

Program státní podpory profesionálních divadel a stálých profesionálních symfonických orchestrů a pěveckých sborů je navržen na příští rok v nezměněné výši 160 mil. Kč, jako tomu bylo v letošním roce, a to i přesto, že kulturní veřejnost, jednotlivé svazy, jednotlivé profesní organizace dlouhodobě volají po tom, aby se peníze v tomto programu výrazně navýšily, a to z jednoho prostého důvodu, proto, že stát zvyšuje prostřednictvím nařízení vlády odměny, platy v této sféře, což je samo o sobě v pořádku, lidé v kultuře pracují za málo peněz, platy mají být vyšší, ale stát odmítá jakýmkoli způsobem kompenzovat náklady, které tím vznikají zejména samosprávám, obcím a krajům. A těchto 160 mil. Kč všeho všudy má sloužit k tomu, aby se pomohlo desítkám a desítkám kulturních institucí, které zřizují jak kraje, tak města a obce v České republice.

Pro mě těch 160 mil. je důkaz toho, že pravděpodobně Ministerstvu kultury a vládě nezáleží na tom, aby se udržela kultura v regionech. Kritizuji to jednoznačně a odmítám tento přístup, protože pokud mají toto nést samosprávy na svých bedrech, může dříve nebo později nastat situace, kdy si některé z nich řeknou, proč bychom my měli z vlastních peněz kompenzovat to, co na nás uvaluje stát, a přitom se jedná o poměrně malé částky. Ještě se k tomu později vrátím a budu v tomto smyslu také navrhovat pozměňovací návrhy.

A co se týká péče o kulturní památky, je to téma, na kterém se vždycky průřezově všichni shodnou. Musíme pečovat o kulturní dědictví, které nám tady nechali předkové. Naše památky mají jasný potenciál v oblasti cestovního ruchu. Je to fenomén specifický pro Českou republiku, to znamená, že se občané v širší míře zajímají o kulturní památky, navštěvují je atp. Bohužel tomu ale opět neodpovídá návrh rozpočtu Ministerstva kultury v této oblasti. Všeho všudy dochází k navýšení příslušné části tohoto výdajového bloku o 37 mil. Kč - ale abychom si to řekli ve faktických číslech: 700 mil bylo v letošním roce, 737 mil. pro rok 2019. A to v době, kdy všeobecně rostou ceny stavebních prací, rostou ceny služeb v oblasti restaurování, toho, co se tedy týká péče o kulturní památky, a tak si vlastně můžeme říci, že v této oblasti k žádnému výraznému navýšení rozpočtu nedochází. Tím pádem vlastně tato vláda říká, že nebudeme splácet dluh, který na našem kulturním dědictví byl vytvořen v desetiletích komunistické vlády, a že se nehlásíme k tomu, aby se kulturní dědictví ČR v podobě kulturních památek obnovovalo, rekonstruovalo a restaurovalo.

I toto já podrobuji velmi přísné kritice a i v této oblasti budu potom navrhovat úpravy rozpočtu tak, abychom si společně jako Poslanecká sněmovna řekli, že si vážíme kulturního dědictví v naší zemi.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane poslanče. Je 12.44. Na 12.45 máme pevně zařazené volební body. V tuto chvíli přerušuji projednávání návrhu státního rozpočtu.

 

Prosím pana předsedu volební komise, aby se pomalu dostavil k řečnickému pultu. V tuto chvíli je 12.45 hodin, takže se budeme zabývat prvním pevně zařazeným bodem, což je

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.