(10.50 hodin)
(pokračuje Okamura)
Tak a teď jsme v obecné rozpravě, máme návrh na zkrácení lhůty. Takže budeme mít ještě jedno hlasování.
Pan poslanec Foldyna a pan poslanec Sklenák měli stejný návrh, a to zkrátit lhůtu projednávání o 30 dnů. Takže budeme hlasovat o tom, zdali souhlasíte, abychom zkrátili lhůtu k projednávání o 30 dnů.
Já zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko, zvedněte ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 174 přihlášeno 155 poslanců, pro 81, proti 1, zdržel 73, návrh byl přijat. Takže lhůta k projednávání bude zkrácena o 30 dnů.
Tímto projednávání tohoto tisku končím. O vystoupení s přednostním právem požádal místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobrý den, já jsem jenom nechtěl přerušovat tu diskusi, když probíhala. Nicméně mám tady procedurální poznámku k té diskusi o tom, jestli tady mají být přítomni členové vlády a kteří. Podle platného usnesení číslo 31 z roku 1996, které jsme potvrdili svým usnesením číslo 18 dne 28. listopadu 2017, platí, že Poslanecká sněmovna stanoví, že - bod 3 - příslušní členové vlády se zúčastní projednávání jednotlivých bodů pořadu podle své působnosti. Já nevím, jestli ta účast by měla být vykládána tak, že paní ministryně zde má sedět přikovaná v lavici, nebo jestli nám stačí, že se tedy zúčastní tím způsobem, že se vyjádří například na začátku nebo na konci. To je asi na nějakou jinou diskusi. Nicméně již to stanoveno máme.
Tolik k reakci na paní poslankyni Langšádlovou vaším prostřednictvím, pane předsedající, a na tu diskusi, jestli tady ministři mají být a jestli tady mají být podle své působnosti. Myslím, že ten bod byl zařazený předem pevně, takže bylo známo, že tady bude projednáván, a v takovém případě bych tedy očekával, že se ministři budou účastnit v rámci své působnosti. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, děkuji za to vystoupení. Nyní požádal o slovo předseda Sněmovny Radek Vondráček. Tak prosím, pane předsedo, máte slovo.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Samozřejmě usnesení je nám známo. Všichni si ho čteme, průběžně, máme ho na svých nočních stolcích. Toto je ale senátní návrh. Připomínám, že tohle je ze Senátu. Já jsem vnímal za teď už téměř pět let, co jsem ve Sněmovně, že se jedná o určitou zvyklost, že ano, příslušný ministr by měl být u svého návrhu. Tady, když se podíváte zpětně na hlasování o výborech, tak ten sociální jako garanční byl schválen. Ale samozřejmě má to přesah i do zdravotnictví. A někdy se u těch poslaneckých nebo těch senátních návrhů těžko určuje, která působnost to je. Může to být vícero ministerstev. Asi by bylo dobré si možná vyžádat stanovisko legislativního odboru. Já vám říkám svůj osobní názor, že zase tento výklad bych možná považoval za - buď že není zvykem, anebo že je možná extenzivnější, než to cítím já. Takže já si myslím, že dnešní projednávání bylo v pořádku.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní tady mám přednostní práva. Takže nejdřív pan předseda Poslanecké sněmovny... No, tak to pořadí je, že vy jste byl tedy první, pane předsedo Stanjuro, ale jestli se domluvíte? (Domluva o pořadí mezi přihlášenými řečníky.) Tak potom tedy pan předseda Bartošek a ještě pan místopředseda Sněmovny Pikal. Tak prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak když už jsme debatu začali, tak já si myslím, že je povinností ministrů být na jednání Poslanecké sněmovny. A v tomto volebním období zejména je to tak, že tady bývá jeden, dva. (Dívá se do vládních lavic.) Klobouk dolů, teď jsou tady čtyři ministři, jestli se nepletu. Oni se tady střídají jak na tom orloji, skončí jejich bod a jdou pryč.
Souhlasím s tím, že mnohé návrhy zákonů mají přesah do několika oblastí. Tady bezesporu je to jak sociální oblast, tak zdravotnictví. A když se chcete zeptat potom, jaké je stanovisko toho konkrétního resortu, tak ten ministr tady prostě není. Prostě není. Předchozí návrh zákona, ale paní ministryně financí tady částečně byla, se dotýkal také státního rozpočtu. Takže chválím paní ministryni, že tady byla. Ale takové to že my budeme spokojeni s tím, že ten ministr přijde ke svému bodu a pak se zase ztratí a omluví se z pracovních důvodů... Já si myslím, že povinností členů vlády je být na jednání Poslanecké sněmovny.
A když si vzpomeneme, jak vypadá každý čtvrtek dopoledne, kdy tady mají být interpelace, tak já pak navrhnu na příštím grémiu, aby předsedající přečetl v rámci efektivity - mnozí volají po efektivitě jednání Poslanecké sněmovny - aby přečetl přítomné ministry na interpelacích. To je totiž mnohem kratší seznam než seznam nepřítomných. Pak říkáte: je málo interpelací, chodí málo poslanců. Ale když vidíme tu mizernou účast, tak koho interpelovat? Já nejsem z těch, kterým stačí tady odvykládat dvě minuty, abych se pak dozvěděl od pana předsedajícího či paní předsedající: bude vám odpovězeno v zákonné lhůtě do 30 dnů. Tak pak zrušme ty ústní interpelace, nechme jenom písemné. Pak to má nějaký smysl, pak ta debata může probíhat případně i bez ministrů, takže se mohou vyjádřit i ostatní.
Teď nejde ani o výklad toho usnesení, jestli více extenzivní, nebo ne, o tom se můžeme přít, ale o nějaký normální přístup, nebo ministry k projednávání návrhů zákonů, i když třeba nejsou jejich vlastní. Jako to není jejich pracovní povinnost? Je to unavuje, odvádí od jiné práce? Já si to nemyslím. Vždycky jsem říkal za nás, a trváme na tom, že pokud je někdo na zahraniční služební cestě, hájí zájmy České republiky v zahraničí, tak bezesporu všichni chápeme omluvu. To je přece bez debaty. To znamená, pokud například ve čtvrtek je premiér na jednání Evropské rady, tak nikdo soudný nemůže kritizovat, že není na interpelacích na premiéra. To si přece rozumíme. Ale říkám znova, podívejte se na včerejšek, podívejte se na seznam přítomných. Už díky tomu dlouhému seznamu omluv mnozí z nás interpelace nepodávali, protože mluvit k nepřítomnému ministru není efektivní. A přestože těch interpelací včera bylo méně než třicet, neznám přesné číslo, tak se podívejte, kolik z těch méně než třiceti ještě kolegyně a kolegové mluvili k nepřítomnému členu vlády. A to myslím, že není v pořádku a že to nemůže bavit nikoho. A už o tom mluvíme několik let: pojďme se pobavit o změně formátu interpelací. Nic se v tom nestalo. Tak já za nás říkám, že když to neudělá pan předseda ani předseda nejsilnějšího klubu, já to klidně svolám. Bavme se o tom. Ať je to atraktivní pro voliče, ať je to atraktivní pro média, ať je to atraktivní pro vládu i pro opozici. To má samozřejmě smysl. Když se podíváte do britského parlamentu, tak i pro nás, kteří nežijeme britskou politikou, jsou interpelace v britském parlamentu docela zábavné. Pokud to někoho tady baví, klobouk dolů, ale jsem si jistý, že je v naprosté menšině v Poslanecké sněmovně, když ho baví projednávání interpelací. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já bych chtěl říci tady paní senátorce a paní zpravodajce, že už jsme ten bod ukončili, už prošel prvním čtením, takže můžete klidně, jestli tedy... není potřeba, abyste tady nějakým způsobem řekl bych seděly (smích a neklid v jednacím sále), protože ten bod už jsme ukončili, už prošel prvním čtením. Teď už se věnujeme něčemu jinému, tak jenom aby... (smích a neklid v jednacím sále). Ne, tak ono třeba by mohl neinformovaný člověk ztratit přehled, v jakém okamžiku se nacházíme.
Takže paní senátorce moc děkujeme, že nás tady navštívila, a nyní tedy s přednostním právem předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL poslanec Bartošek. Prosím.
Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. K tomu, zda mají nebo nemají být ministři přítomni na jednání. Vycházíme ze základní premisy, že vláda se zodpovídá Poslanecké sněmovně, a není-li důvod k tomu, že ministr má být pryč, tak by zde měla být přítomna celá vláda. O tom je jednání Poslanecké sněmovny. Já jsem proti rozvolňování jednacího řádu v tom, že se budeme bavit, že přišel senátní návrh zákona nebo že přišla zákonodárná iniciativa krajů, nebo že tady máme pouhý poslanecký návrh a v tom případě vlastně ministři tady nemají být. To není správný přístup. A já také oceňuji paní ministryni financí, že se účastnila tohoto bodu, protože se jí to týká, a ocenil bych přítomnost všech ministrů, kterých se týká jakýkoliv návrh zákona, aby se Sněmovna mohla ptát. Toto považuji, že je role vlády, a má ji plnit vůči Poslanecké sněmovně. To znamená, já se kloním k názoru, že je-li projednáván zákon a týká-li se nějakého ministerstva, ministr zastupující toto ministerstvo zde má být přítomen, protože se zodpovídá Sněmovně a má odpovídat na dotazy. A neuhýbal bych, protože každé rozmělňování tohoto jednacího řádu snižuje důstojnost Poslanecké sněmovny. Je to o nějaké kolegialitě, je to o nějakém vzájemném respektu, je to o tom, že poslanci mají právo se ptát a mají právo na to, aby dostali odpověď. Proto je důležité, aby zde byli ministři přítomni.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, děkuji a nyní tady ještě je poslední místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal.***