(18.00 hodin)
(pokračuje Klaus)
Na světě jsou desítky milionů dětí, které umírají hlady, v Africe a různě v Asii. Stejně nedokážeme spasit celý svět. A jestli to myslíte vážně, tak rozprodejte svůj majetek, prodejte poslední košili a jako František z Assisi běžte zachraňovat lidi. Ale tohle je ryzí marketingové gesto, které se sem přineslo, aby zatemnilo podstatu problému migrace a dalšího. (Potlesk z různých stran sálu.) Syrské děti patří primárně do Sýrie. My nejsme hollywoodské hvězdy, abychom je sem tahali. Sýrie je samostatná země, která je v OSN, má velké části území, kde se vůbec nebojovalo, čili primárně ty děti jsou jejich, stejně jako české děti patří do České republiky. Tak bych si dovolil zareagovat, ale nemyslel jsem to samozřejmě jenom na vás. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Další s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Marian Jurečka. Prosím.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, mně je z té debaty poněkud smutno. (Smích a oživení v sále.) Pokud si zákonodárce, který sedí v Parlamentu České republiky, přečte mezinárodní úmluvy a naše vlastní zákony, tak pochopí, že diskutovat o tom, že tady někdo chce přivést nějaké ilegální migranty, je naprosto mimo realitu. Poprosil bych ministra vnitra, aby tady dneska vystoupil a řekl, jestli v České republice, pane ministře, prosím pěkně prostřednictvím pana předsedajícího, jestli v České republice máme nelegální migranty. Aby tady jednou provždy v té debatě bylo jasno, protože tady potom kolegové a poslanci za klub SPD nám říkají, jak tady chceme my podporovat nelegální migraci. No nechce vůbec nikdo.
Kdybych reagoval na slova pana poslance Klause, tak já bych to parafrázoval asi slovy Čechy Čechům a sirotky Syřanům. Protože si uvědomte, kdybychom se takto chovali, jak dneska tady vnímáme rétoriku třeba pana premiéra Babiše a některých z vás dalších, tak do České republiky by nikdy nemohl přijít třeba zakladatel firmy Marlenka, on je Armén, přišel sem a my jsme mu pomohli v době, kdy odcházel z Arménie. Znáte příběh například rodiny Issových, herečky, kterou dnes vidíme na plátnech, odkud jsou její rodiče a příbuzní? A mohl bych pokračovat celou plejádou dalších jmen a lidí. Například všichni pijeme kofolu. Kdybychom nebyli otevření a ochotní pomoci v době občanské války v Řecku, tak by tito lidé do České republiky nikdy nepřišli. A přišli, my jsme jim pomohli a dnes jsou součástí naší společnosti.
A u těch sirotků se bavíme o tom, že ti lidé budou případně velice dobře prověřeni, to nám funguje a myslím si, že bezpečnostní politika Ministerstva vnitra je na velice dobré úrovni, a my tady máme otázky a otazníky v situaci, kdy ta pomoc může být pouze časově omezená? (Předsedající upozorňuje na čas.)
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji vám. Než dám slovo panu poslanci Miroslavu Kalouskovi, který je přihlášen s faktickou poznámkou, a další s faktickou poznámkou je pan poslanec Benešík a pan poslanec Plzák, tak bych vás chtěl poprosit a požádat o to, abychom opravdu snížili hluk v sále, protože tato debata je názorově velice rozdílná a bylo by dobré, abychom této debatě věnovali pozornost a přistupovali k tomu zodpovědně. Děkuji. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Logika pana poslance Klause je svým způsobem odzbrojující. Na světě jsou miliony hladovějících lidí, všechny zachránit nemůžeme, a protože nemůžeme zachránit všechny, nepomůžeme ani jednomu. Jistě, i tak je samozřejmě možné se na ten problém dívat. Nebo je možné se na to podívat také tak, že prostě holt v tom Řecku je několik tisíc dětí v naprosto otřesných podmínkách, všechny zachránit nemůžeme, pomůžeme aspoň některým, protože zase jiné země pomohou jiným.
Také neříkáme, že jich musí být přesně padesát. Říkáme nejméně padesát. Očekáváme, že vláda si dokáže zvážit své kapacity, kolika takovým dětem dokáže pomoci, a dokáže to udělat kvalifikovaně, a budeme-li mít tu vůli. Anebo si budeme vymýšlet důvody, proč to nejde. Toť vše.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času. Dalším přihlášeným s faktickou poznámkou je pan poslanec Ondřej Benešík. Připraví se pan poslanec Pavel Plzák.
Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane místopředsedo. Marian Jurečka tady vypočítal ty úspěšné migranty do České republiky, kteří přispěli k rozvoji České republiky, ale ne úplně každý migrant do České republiky byl přínosem. Někteří migranti z Japonska nám například v roce 2008 prosazovali multikulturalismus a to rozhodně není pozitivní záležitost pro Českou republiku.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Plzák.
Poslanec Pavel Plzák: Děkuji. Nebudu útočný ani ironický. Budu faktický na pana kolegu poslance Jurečku. Prosím vás, občanská válka v Řecku, to byla pomoc naší komunistické strany svým soudruhům v Řecku, jestli se dobře pamatuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Václav Klaus ještě s faktickou poznámkou. Mám tady dalších pět faktických poznámek.
Poslanec Václav Klaus: Já se toho už vzdám, já to nechci rozdmýchávat. Snad jedině to, že pomáhat lidem je dobré, nejlépe je samozřejmě začít u sebe, u svých dětí, u své obce a u svých občanů. Máme tisíce důchodců, kteří skoro nemají na léky, žijí na hranici chudoby, máme spoustu českých dětí jak v dětských domovech, tak žijících v různých ghettech, kterým nejsme schopni pomoci, a my tady marketingově řešíme nějaké děti, které možná ani neexistují, neví se, jestli jim jsou dva roky, nebo devatenáct let, a už se tady o to Sněmovna hádá čtyři nebo pět hodin.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Další s faktickou poznámkou je poslanec Marian Jurečka.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Já bych chtěl reagovat. Shodneme se na tom, že to byla pomoc. Myslím si, že to je to podstatné. Myslím si, že pokud komunistická vláda svého času třeba pomáhala po zemětřesení v Arménii, byla to pomoc, a já jsem za to byl rád, že to tehdy česká nebo československá vláda dělala, byť byla komunistická.
Na pana poslance Klause. Přijde mi to jako neuvěřitelná relativizace. To můžeme relativizovat všechno, můžeme říkat, že je země plochá, jak jsme také občas mohli slyšet od některých obhájců této teorie. Ty děti paní Michaela Šojdrová byla navštívit. Může vám dodat filmový i obrazový materiál. To není plácnutí do vody, že by to byla nějaká virtuální realita.
Prosím pěkně, já si myslím, že pokud můžeme, musí samozřejmě platit vždy naše bezpečí, naše země, naše pravidla, v tom se shodneme tady všichni, ale pokud můžeme a máme i ty rodiny, které jsou ochotny tu zodpovědnost a to břímě na sebe vzít, tak já tedy musím říci, že já jsem otec pěti dětí a já tedy takovýto pohled na svět, jako máte vy, pane poslanče Klausi prostřednictvím pana předsedajícího, tedy nesdílím. Já si myslím, že kdyby Sir Nicholas Winton si kladl otázky: Nemohou se ti Čechoslováci bránit sami? Nemají ty děti náhodou rodiče? Nejsou moc staré ty děti, které zachraňoval Sir Nicholas Winton. Kam jsme se to posunuli, proboha? Tady lidé před sedmdesáti lety byli ochotni riskovat svůj život, pomoci někomu bližnímu i někomu, kdo byl třeba ze zahraničí, a my tady v době největšího blahobytu, v době technologií, kdy jsme schopni prověřit, jestli je bezpečné ty lidi přijmout v České republice, zpochybňujeme nutnost pomáhat, ten princip? To je pro mě něco naprosto neuvěřitelného.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za dodržení času. S faktickou poznámkou paní poslankyně Langšádlová. Připraví se pan poslanec Klaus a pan poslanec Kopřiva. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. Já jenom velmi krátce. Kdybych měla pokračovat v tom, co tady říkal kolega Jurečka, ještě bych mohla říkat: No, možná v té Británii v té době všichni nebyli bohatí. Možná také měli nějaké děti, které měli někde v ústavech. Oni ale opravdu dokázali pomoci, tak jako to dokáže Izrael, jako to dnes dokáže Velká Británie, tak jako to dokážou další země.
A k tomu Řecku, no těm dětem to bylo úplně jedno. Tam zkrátka probíhala občanská válka. A já si opravdu myslím, že to, co tady bylo provedeno, že Československo, byť tenkrát komunistické, přijalo ty děti a dalo jim dobré podmínky pro život, že to byl správný krok. Těm dětem to bylo jedno stejně jako těm syrským dětem. Ony opravdu utíkaly před válečným konfliktem a je úplně jedno, jestli před Asadem, nebo před Islámským státem, zkrátka to jsou děti a v každé kultivované společnosti se má dětem pomáhat. ***